37 C 48/2021-103

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky o 171 557 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 171 557Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 171 577Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 171 577Kč od 2. 5. do 4. 5. 2020, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 83 900,5 Kč k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 171 557 Kč s úrokem prodlení. Tvrdil přitom, že žalované vznikla povinnost uhradit žalovanou částku coby vlastnici jednotek nacházejících se v domě spravovaným žalobcem. Žalovaná částka přitom měla představovat mimořádný příspěvek na správu domu a pozemků, jehož výše byla odvozena od výše spoluvlastnického podílu na společných částech budovy.

2. Pro projednávanou věc je přitom podstatné, že v průběhu řízení vznesla žalovaná námitku započtení, se kterou se soud musel vypořádat.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobce ve své žalobě uváděl, že je společenstvím vlastníků jednotek zapsaným v rejstříku společenství vlastníků vedeném Městským soudem v Praze, oddíl S, vložka [číslo], které vykonává správu budovy [adresa] [anonymizována tři slova] [číslo] [parcelní číslo] [anonymizováno] [katastrální uzemí], [územní celek]. Žalovaná je podle žalobce vlastníkem jednotky [číslo] jednotky [číslo] jednotky [číslo] nacházejících se ve výše uvedené budově. Vlastnictví žalované k uvedeným jednotkám je zapsáno na [list vlastnictví], který vede Katastrální úřad pro hl. m. Prahu pro katastrální území Vinohrady, obec Praha.

4. Dále uvedl, že shromáždění vlastníků jednotek žalované dne 18. 2. 2020 svým usnesením č. 5 rozhodlo o povinnosti vlastníků jednotek uhradit mimořádný příspěvek na správu domu a pozemků. Výše příspěvku konkrétních vlastníků byla odvozena od výše spoluvlastnického podílu na společných částech budovy. Z celkové výše spoluvlastnického podílu žalované na společných částech budovy vznikla žalované povinnost uhradit žalobci částku 171 557 Kč. Usnesení shromáždění vlastníků o mimořádném příspěvku bylo řádně a účinně přijato a žádný z vlastníků přijatá usnesení shromáždění vlastníků ze dne 18. 2. 2020 nezpochybnil, ani v zákonné lhůtě nenapadl u příslušného soudu. Oznámení o přijetí usnesení, výši mimořádných příspěvků a splatnosti bylo žalované zasláno dopisem ze dne 30. 3. 2020. Splatnost příspěvku byla stanovena 15. den od doručení oznámení. Podle žalobce ovšem žalovaná mimořádný příspěvek neuhradila, ačkoliv byla k úhradě dluhu opakovaně vyzývána. Žalovaná byla naposledy vyzvána k zaplacení dluhu dle žalobce předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 28. 6. 2021. Na výzvy žalobce však žalovaná nereagovala.

5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 13. 9. 2021 uvedla, že nárok na úhradu mimořádného příspěvku neuznává. Poukazovala přitom na to, že byla pozvána na společné shromáždění vlastníků jednotek, které se konalo dne 18. 2. 2020, avšak doposud neobdržela řádně vyhotovené dokumenty s výsledky (včetně protokolu rozhodnutí a zápisu ze shromáždění, počtu hlasů pro každý bod programu jednání a registrace účastníků shromáždění s potvrzením pravomoci zástupců). Rovněž zdůraznila, že neměla možnost podávat námitky. Podle žalované se tak shromáždění konalo se závažným porušením současného práva a Stanov Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo] [anonymizováno], [obec a číslo]. Ve svém vyjádření pak zformulovala tyto důvody, proč by mělo být příslušné rozhodnutí neplatné: (i) po registraci přítomných členů shromáždění bylo stanoveno, že schůze není usnášeníschopná; v důsledku toho bylo dle žalované nutné oznámit nedostatečnou způsobilost shromáždění; (ii) dále podle žalované nebyly předloženy žádné doklady potvrzující pravomoc prohlásit se za zástupce nepřítomných členů SVJ; (iii) dále žalovaná poukázala na to, že nová verze Stanov byla předložena k hlasování dvakrát; (iv) žalovaná rovněž tvrdila, že schůze nebyla kompetentní k projednání záležitosti schválení rozpočtu na rok 2019 2020; (v ) žalovaná také poukazovala na to, že na schůzi byla schválena nová výše záloh, kterou žalovaná považuje za nepřiměřenou; (vi) konečně ve vztahu k mimořádnému příspěvku žalovaná uvedla, že nutnost výměny výtahu, opravy fasády a dalších prací vyvolává vážné a opodstatněné pochybnosti.

6. V replice ze dne 12. 10. 2021 žalobce uvedl, že zasedání shromáždění vlastníků jednotek na 18. 2. 2020 bylo řádně svoláno a jako usnášeníschopné i zahájeno. Žalovaná byla shromáždění po celou dobu přítomna prostřednictvím svého zplnomocněného zástupce, jak vyplývá z listiny přítomných. Žalovaná nevznesla při zahájení jednání ani následovně žádnou námitku k usnášeníschopnosti shromáždění. Žalovaná již na počátku zasedání se účastnila hlasování a mj. i jejími hlasy byly ustaveny orgány jednání (předsedající, ověřovatel, zapisovatel). Obdobně bez jakýchkoliv výhrad žalovaná hlasovala i v dalších bodech programu. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě přitom zpochybňuje i ta rozhodnutí, která byla přijata i jejími hlasy. Žalovaná byla přítomna a hlasovala (byť proti) k bodu o mimořádném příspěvku. Žalovaná nevznesla ani k tomuto bodu a k jeho přijetí žádnou námitku či výhradu.

7. Dále ve své replice žalobce zdůraznil, že výhrady uvedené žalovanou neodpovídají skutečnosti a že průběh zasedání a způsob hlasování, včetně usnášeníschopnosti, vysvětlení jednotlivých bodů atd. proběhly v souladu se zákonnou úpravou a stanovami. V této souvislosti žalobce poukázal na to, že pro všechna usnesení z jednání shromáždění vlastníků dne 18. 2. 2020 platí presumpce správnosti a zákonnosti. Stejně jako pro rozhodnutí orgánů obchodních korporací či spolků platí pro rozhodnutí orgánů společenství vlastníků, že je třeba na něj hledět jako na přijaté a závazné, dokud soud v řízení nerozhodne jinak. Neplatnosti usnesení shromáždění se lze dovolat výlučně postupem dle § 1209 či § 258 občanského zákoníku, a to v obou případech v zákonem stanovených lhůtách. O přijetí uvedeného rozhodnutí se žalovaná dozvěděla ihned na samotném shromáždění bezprostředně po hlasování, tj. 18. 2. 2020. S ohledem na přítomnost žalované na samotném hlasování je zřejmé, že její právo domáhat se prohlášení neplatnosti usnesení shromáždění uplynutím prekluzivní lhůty zaniklo. Proti žádnému usnesení přijatému na shromáždění dne 18. 2. 2020 přitom nebyla dle žalobce ze strany žádného z vlastníků jednotek podána žaloba na jeho neplatnost podle ustanovení § 1209 občanského zákoníku ani dle § 258 občanského zákoníku. Takový žalobní návrh nepodala ani žalovaná, jejíž výhrady k usnesení žalobce seznává až z vyjádření k žalobě, neboť jinak žalovaná jako vlastník jednotky s žalobcem a jeho orgány v podstatě nekomunikuje.

8. Dne 7. 2. 2022 se ve věci konalo jednání, na kterém strany setrvaly na svých dosavadních vyjádřeních a na kterém byly rovněž provedeny navržené důkazy. [příjmení] žalovaná rovněž vznesla námitku započtení s tím, že pohledávka žalované za žalobce se týká dodávky teplé vody [právnická osoba] s.r.o.

9. V podání ze dne 18. 2. 2022 pak žalovaná upřesnila, že jedním z vlastníků jednotek v domě [adresa] a členů SVJ [adresa žalobkyně] (tj. žalobce), je [právnická osoba] s.r.o. V létě roku 2017 bylo SVJ odříznuto od dodávek tepla a teplé vody, které byly do té doby do SVJ dodávány ze sousedního objektu. Tato situace vznikla historicky, kdy původně jednotný objekt bytových domů na adrese [ulice a číslo], funkčně propojený, byl rozdělen na čtyři samostatná SVJ, která však nebyla funkčně zcela soběstačná, došlo mezi nimi k neshodám ohledně rozsahu a ceny navzájem poskytovaných služeb, v důsledku čehož, jak výše uvedeno, sousedící SVJ ukončilo dodávky tepla a teplé vody do budovy [ulice a číslo]. V srpnu 2017 trvalo toto přerušení/ukončení dodávek již 2 měsíce a blížilo se zimní období, v němž by v důsledku nízkých teplot, byly byty SVJ neobyvatelné. Současně pak SVJ nemělo žádné peněžní prostředky, za které by zakoupilo a zprovoznilo technologické zařízení pro ohřev teplé a užitkové vody v domě. V této situaci požádalo SVJ jednoho ze svých členů, [právnická osoba] o zakoupení technologie na ohřev tepla a teplé vody. PMPC tuto technologii zakoupilo a pronajalo jí SVJ nájemní smlouvou na 10 let za měsíční nájemné ve výši 15 403,30 Kč SVJ toto technologické vybavení do užívání na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2017 převzalo a doposud jej užívá v souladu s jeho účelem, tj. pro ohřev tepla a teplé vody v domě [ulice a číslo]. V počátečním období bylo dohodnuté nájemné uhrazeno, ale v roce 2019 došlo ke změně v personálním obsazení orgánů SVJ a SVJ přestalo dohodnuté nájemné platit. Kromě samotného nájemného se SVJ dále zavázalo uhradit v souladu s čl. 3 nájemní smlouvy rovněž náklady na servis a opravy pronajatého zařízení. SVJ neuhradilo nájemné za měsíce červen až prosinec roku 2019 a leden až listopad 2020 (pro úplnost je možné uvést, že SVJ neuhradilo nájemné ani za následující měsíce). Neuhrazenou pohledávku na úhradu tohoto nájemného (tj. nájemné za měsíce červen až prosinec roku 2019 a leden až listopad 2020) v celkové výši 18 x 15.403,30 Kč = 277.259,40 Kč a dále pohledávku ve výši 25.306 Kč na úhradu servisních nákladů pronajatého zařízení dle faktury č. 200700011, postoupila [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 12. 2020 žalované. Žalovaná pak ve svém vyjádření uvedla, že započítává proti pohledávce žalobce na zaplacení mimořádného příspěvku na správu domu ve výši 171 557 Kč dle rozhodnutí shromáždění SVJ ze dne 18. 2. 2020, k jejíž úhradě byla vyzvána dopisem ze dne 30. 3. 2020 a která je předmětem podané žaloby, svou pohledávku, kterou nabyla postoupením od [právnická osoba] s.r.o. K prokázání svých skutkových tvrzení pak navrhla k provedení následující listiny: nájemní smlouvu ze dne ze dne 1. 9. 2017; faktury za nájemné za měsíce červen až prosinec roku 2019 a leden až listopad 2020 a fakturu na úhradu servisních nákladů pronajatého zařízení č. 200700011; smlouvu o postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky.

10. Žalobce v reakci na námitku započtení žalované uvedl ve své vyjádření ze dne 28. 2. 2021, že je přesvědčen, že žalovaná předkládá skutková tvrzení a důkazy nad rámec koncentrovaného řízení; neuznává pohledávku uplatňovanou žalovanou, činí tuto pohledávku spornou a neexistující; a konečně vznesl námitku neplatnosti vůči započtení učiněnému žalovanou v rámci soudního řízení.

11. Na jednání dne 3. 3. 2022 žalovaná výslovně uvedla, že uplatňuje pouze námitku započtení (nikoliv protinávrh); na tomto jednání byly rovněž provedeny důkazy. Rozsudek pak byl vyhlášen dne 14. 3. 2022.

III. Skutková zjištění

12. Z nesporných tvrzení účastníků, jakož i provedených důkazů (výpis z evidence nemovitostí, zápis ze shromáždění vlastníků ze dne 18.2.2020, oznámení o splatnosti mimořádného příspěvku ze dne 30.3.2020, dodejka oznámení ze dne 30.3.2020, potvrzení o výši dluhu ze dne 29.7.2021 od správcovské firmy, stanovy Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo], pozvánka na shromáždění společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo] ze dne 18.2.2020, listina přítomných dne 18.2.2020 na shromáždění SVJ a svazek plných mocí k zastupování) vzal soud za prokázané, že žalovaná je vlastníkem bytu a nebytových prostor a společných prostor v domě na adrese [adresa žalobkyně], že byla řádně pozvána na shromáždění vlastníků jednotek, které se konalo dne 18.2.2020 v 17.00 hod. v prostorách advokátní kanceláře [právnická osoba] na adrese [adresa], [obec a číslo] a že se tohoto shromáždění žalovaná zúčastnila a že na tomto shromáždění bylo přijato rozhodnutí o zaplacení mimořádného příspěvku na správu domu ve výši 2 000 000 Kč, přičemž platnost tohoto usnesení nebyla před soudem zpochybněna. S ohledem na výši spoluvlastnického podílu žalované, pak měla žalovaná uhradit na základě tohoto rozhodnutí částku 171 557 Kč, kdy k zaplacení této částky byla žalovaná vyzvána oznámením ze dne 30. 3. 2020, které bylo žalované doručeno dne 16. 4. 2020.

13. Z provedených důkazů (zápis ze shromáždění vlastníků ze dne 18. 2. 2020, listina přítomných dne 18. 2. 2020 na shromáždění SVJ a svazek plných mocí k zastupování, stanovy Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo]) soud zjistil, že zasedání shromáždění vlastníků jednotek bylo dne 18. 2. 2020 řádně svoláno a jako usnášeníschopné i zahájeno, přičemž na tomto zasedání byl schválen mimořádný příspěvek na správu domu ve výši 2 000 0000 Kč.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1.12.2020 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1.12.2020 soud zjistil, že došlo k postoupení tvrzené pohledávky [právnická osoba] s.r.o. vůči žalobci na žalovanou, když toto postoupení se mělo týkat dlužných plateb za služby podle Smlouvy ze dne 1. 9. 2017, jakož i pohledávky za výměnu a nastavení zámku.

15. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 6. 2021 a z podací stvrzenky, která se týká předžalobní upomínky ze dne 28.6.2021, soud zjistil, že předžalobní upomínka byla žalované doručena dne 12.7.2021.

16. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

17. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

18. Podle § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném (dále jen„ OZ“) platí, že nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

19. Podle § 1209 odst. 1 OZ platí, že je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

20. Podle § 1982 odst. 1 a 2 OZ platí, že dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

21. Podle § 1987 odst. 1 a 2 OZ platí, že k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

22. V projednávané věci platí, že žalovaná je vlastníkem bytu a nebytových prostor a společných prostor v domě na adrese [adresa žalobkyně]. Rovněž platí, že byla řádně pozvána na shromáždění vlastníků jednotek, které se konalo dne 18. 2. 2020 a že se tohoto shromáždění žalovaná zúčastnila a že na tomto shromáždění bylo přijato rozhodnutí o zaplacení mimořádného příspěvku na správu domu ve výši 2 000 000 Kč. S ohledem na výši spoluvlastnického podílu žalované, měla žalovaná uhradit na základě tohoto rozhodnutí částku 171 557 Kč, kdy k zaplacení této částky byla žalovaná vyzvána oznámením ze dne 30. 3. 2020, které bylo žalované doručeno dne 16. 4. 2020. Všechna tato skutková tvrzení byla mezi stranami nesporná.

23. Po právní stránce pak posoudil soud projednávanou věc ve světle § 1180 odst. 1 OZ a § 1209 odst. 1 a 2 OZ, když má soud za to, že na shromáždění vlastníků dne 18. 2. 2020 bylo rozhodnuto o zaplacení mimořádného příspěvku na správu domu. Žalované tak vznikla povinnost ve smyslu § 1180 odst. 1 OZ tento příspěvek uhradit.

24. Pokud jde o její argumenty stran neplatnosti dotčeného rozhodnutí o zaplacení mimořádného příspěvku na správu domu, k tomu soud uvádí, že je konstatně judikováno, že na rozhodnutí orgánu právnické osoby se hledí jako na platné, dokud není soudem vysloven opak v řízení o jeho neplatnost, což platí i u spolku (coby korporace jako takové), jehož právní úprava je ve smyslu § 1221 odst. 1 subsidiární pro společenství vlastníků (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017). Jinými slovy řečeno, i na rozhodnutí shromáždění vlastníků je třeba hledět jako na přijaté a závazné, dokud soud v řízení podle § 1209 odst. 1 a 2 nerozhodne jinak (k tomu viz komentář k § 1209 In Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021).

25. Žalovaná přitom v prekluzivní lhůtě podle § 1209 odst. 1 OZ proti dotčenému rozhodnutí shromáždění vlastníků nebrojila (o čemž ani nebylo mezi stranami sporu); až v rámci nyní projednávané věci uplatnila své argumenty stran možné neplatnosti dotčeného rozhodnutí na svoji obranu. V této souvislosti se nicméně připomíná ustálená judikatura civilních soudů, ze které plyne, že není přípustné, aby byla platnost usnesení přijatých shromážděním vlastníků jednotek posuzována v jiném řízení nežli v řízení podle § 1209 OZ. Jinak řečeno, platnost usnesení přijatých shromážděním vlastníků jednotek nelze posuzovat v řízení o žalobě podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. a ani nemůže být přezkoumávána jakožto předběžná otázka v jiném soudním řízení, s výjimkou řízení o zápis skutečností, vzešlých z dotčeného usnesení, do rejstříku společenství vlastníků jednotek (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, a dále pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, a usnesení Nejvyššího soudu z 16. listopadu 2016, sp. zn. 26 Cdo 2360/2016, a z 12. prosince 2016, sp. zn. 26 Cdo 3645/2016).

26. Pakliže se žalovaná chtěla domoci vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek o mimořádném příspěvku ze dne 18. 2. 2020, měla tak učinit postupem podle § 1209 OZ. V projednávané věci – kdy je uplatněná žaloba na zaplacení tohoto příspěvku – však již ze shora uvedených důvodů platnost dotčeného rozhodnutí přezkoumávat možné není, pročež soud k argumentům uvedeným v jejím podání ze dne 13. 9. 2021 nemohl a nesměl přihlédnout. Naopak vycházel z toho, že rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek o mimořádném příspěvku ze dne 18. 2. 2020 je platné, když nebylo napadeno postupem podle § 1209 OZ, pročež nárok žalobce je po právu.

27. V této souvislosti nezbývá než zdůraznit, že na samotném jednání žalovaná pohledávku žalobce nijak nerozporovala; její obrana spočívala v uplatněném zápočtu. Pro účely dalšího posouzení tak lze uzavřít, že pohledávka žalobce byla jednoznačně prokázána a nebyla mezi účastníky ani jakkoli sporná.

28. S ohledem na zápočet žalované, v důsledku něhož měla pohledávka žalobce zaniknout, se soud dále zabýval otázkou, zda byla naplněna hmotněprávní podmínka jistoty a určitosti protipohledávky žalované, aby mohlo dojít k platnému zápočtu ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 OZ, resp. zda byla splněna podmínka likvidity protipohledávky žalované.

29. Započtení pohledávek (kompenzace) je jako jeden ze způsobů zániku závazku upraveno i v § 1982 a násl. OZ. Jeho podstata spočívá v tom, že mají-li strany vůči sobě vzájemné pohledávky s plněním stejného druhu, může každá z nich učinit vůči té druhé projev vůle směřující právě k započtení. Započítávané pohledávky pak zaniknou v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Ve smyslu § 1987 odst. 2 OZ však pohledávka nejistá nebo neurčitá není k započtení způsobilá. Právní předpisy přitom pojmy„ pohledávka nejistá“ a„ pohledávka neurčitá“ nijak nedefinují. Důvodová zpráva k předmětnému ustanovení definuje cíl citovaného ustanovení, když uvádí, že nově se navrhuje výslovně stanovit, že jednostranně nelze započíst ani pohledávky nejisté nebo neurčité, neboť započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolání nejasností a následných sporů.

30. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, konstatoval, že vlastností, která určuje započitatelnost ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 OZ je likvidita. Jinak řečeno, lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená dle § 98 o. s. ř. s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost. Spornost této pohledávky by však neměla být založena pouze na základě právních argumentů, ale problematičností zjišťování skutkových okolností vzniku pohledávky. Dále by nemělo dle Nejvyššího soudu jít o případ, kdy protipohledávka pochází ze stejného smluvního vztahu jako pohledávka hlavní. Na toto rozhodnutí navázal rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, který se rovněž zaobíral výkladem § 1987 odst. 2 OZ Nejvyšší soud označil za likvidní pohledávku takovou, kterou lze co do základu i výše snadno prokázat (zjistit), resp. jedná se o pohledávku, o níž není rozumných pochyb. Naopak jako ilikvidní pohledávku označil takovou, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníkovi formou námitky započtení vyvolává spíše spory o existenci či výši aktivní pohledávky nežli zánik obou pohledávek, který by obě strany jednoznačně akceptovaly. Nejistota přitom musí být objektivní a musí se týkat zásadních otázek, jako zda pohledávka vůbec vznikla, z jakého důvodu, jaká je její výše, apod.

31. S ohledem na shora uvedené tak lze uzavřít, že likviditou pohledávky je třeba rozumět její snadnou prokazatelnost, tj. zda může soud o protipohledávce rozhodnout ve stejném řízení, které je vedeno o pohledávce hlavní, aniž tím bude neúměrně zasaženo do zájmů věřitele, který hlavní pohledávku vymáhá a legitimně se dožaduje co nejrychlejšího vydání rozhodnutí o své pohledávce (a nikoli vedení dalšího sporu o pohledávce jiné). Náročnost prokázání protipohledávky by neměla být větší nežli prokázání pohledávky hlavní. V případě rozporování protipohledávky hlavním věřitelem je navíc potřeba, aby šlo o vážné, dostatečně podložené zpochybnění (viz ŠILHÁN, Josef. Započtení pohledávky„ nejisté nebo neurčité“. Právní rozhledy. Praha: C.H. Beck, 2018, roč. 26, č. 22, s. 763-773).

32. Pro závěr o faktické neurčitosti, resp. nejistotě je podstatné, nakolik jsou existence a výše pohledávky postaveny najisto v době kompenzačního projevu. K tomuto okamžiku je třeba zkoumat způsobilost příslušné pohledávky k započtení. Právě míra jistoty ohledně existence a výše jednostranně započítávané pohledávky je otázkou problematickou, způsobilou vnést právní nejistotu do vztahu subjektů práva. Dle názoru soudu je ve smyslu § 1987 odst. 2 OZ třeba považovat za pohledávku nikoli neurčitou a nejistou nejen pohledávku nespornou, která byla dlužníkem uznána či přiznána rozhodnutím soudu, ale i pohledávku, kterou před kompenzačním úkonem dlužník nezpochybňoval. Je třeba připustit, že dlužník může zpochybňovat v podstatě jakoukoli pohledávku. Nejistotu či neurčitost pohledávky je však dle přesvědčení soudu třeba hodnotit pohledem objektivním.

33. Pokud § 1987 odst. 2 OZ spojuje určitý následek (v daném případě nemožnost započtení) s existencí pochybností o existenci či výši pohledávky, lze v této souvislosti vyjít z § 4 odst. 2 OZ, z něhož vyplývá, že činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí pochybnosti, má se na mysli pochybnost, jakou si důvodně osvojí (pojme) osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. Musí se jednat o důvodné pochybnosti osoby případu znalé a vědomé si jeho zřejmých okolností, naopak nestačí účelově prezentované pochybnosti a námitky proti jednostranně započítávané pohledávce. Právní jednání, které odporuje zákonu, jako je jednostranné započítávání k tomu nezpůsobilých pohledávek, podléhá podle § 580 ve spojení s § 586 OZ relativní neplatnosti. Znamená to, že ve smyslu § 586 odst. 2 OZ musí dlužník neplatnost takového zápočtu namítnout, jinak se toto právní jednání považuje za platné.

34. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobce má nepochybně právo na zaplacení mimořádného příspěvku na správu domu v souladu s rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek ze dne 18. 2. 2020. Oprávněnost nároku žalobce proti žalované je přitom naprosto zřejmá, přičemž mezi stranami o ní ani nebylo sporu. Naopak pokud jde o započtení pohledávky žalované na pohledávku žalobce, jedná se ve smyslu § 1987 odst. 2 OZ o pohledávku v době kompenzačního úkonu neurčitou a nejistou, tudíž nezpůsobilou k započtení. K tomu je třeba říci, že soud ve vztahu k tvrzené pohledávce neprováděl žádné rozsáhlé dokazování, když již ze samotných tvrzení žalované lze dovodit, že se jednoznačně jedná o neurčitou a nejistou pohledávku ve smyslu § 1987 odst. 2 OZ.

35. Odhlédne-li se od skutečnosti, že žalovaná nejprve tvrdila, že jí postoupená pohledávka se měla týkat dodávek teplé vody a později pak, že se měla týkat nájemného, v každém případě platí, že žalobce tuto pohledávku výslovně zpochybnil a učinil jí spornou. Pochopitelně samotné neuznání pohledávky ze strany žalobce by nemohlo obstát; na druhou stranu již ze samotných tvrzení stran je zřejmé, že sporná pohledávka měla být na žalovanou postoupena. V projednávané věci by se tak soud musel – vyjma otázky existence sporné pohledávky – vypořádat rovněž i s otázkou postoupení, když ze samotné smlouvy o postoupení pohledávky není jednoznačně patrné, čeho se vlastně týká (v této smlouvě je pouze uvedeno, že se jedná o pohledávku za platbu služeb podle smlouvy ze dne 1. 9. 2017 a za výměnu a nastavení zámku). Pokud jde přitom o samotnou otázku existence sporné pohledávky, je sice pravda, že dle tvrzení žalované se mělo jednat o smlouvu nájemní ve smyslu § 2201 OZ, tj. o smlouvu konsenzuální, avšak soud by se v rámci posouzení této otázky musel rovněž vypořádat s argumenty žalobce, který poukazoval jednak na čl. 7 písm. k ) svých stanov a dále pak na § 437 OZ. Soud má proto za to, že již ze samotných tvrzení stran je možné dovodit, že náročnost prokázání existence pohledávky žalované (která nepochází ze stejného právního vztahu jako pohledávka žalobce) zdaleka přesahuje v délce i složitosti prokázání existence pohledávku žalobce, o níž od počátku není sporu ani mezi oběma dotčenými stranami.

36. Pokud by tedy soud v projednávané věci přistoupil na to, že by se věnoval pohledávce žalované, řízení původně vedené o pohledávce žalobce by se fakticky stalo řízením vedeným výlučně o pohledávce žalované, v důsledku čehož by došlo k ohrožení zájmu věřitele hlavní pohledávky (tj. žalobce), který se legitimním způsobem dožaduje vydání co nejrychlejšího rozhodnutí o své nesporné pohledávce. Žalobce od okamžiku uplatnění nároku ze strany žalované pohledávku sporoval a zpochybňoval, přičemž uváděla konkrétní argumenty. Nejednalo se přitom jenom o argumenty právní nýbrž takové, ze kterých bylo lze dovodit problematičnost zjišťování skutkových okolností vzniku protipohledávky (tj. pohledávky žalované). Ze všech těchto důvodů nelze než uzavřít, že pochybnosti o existenci a výši takto uplatněné pohledávky jsou objektivně na místě a její prokazování by znamenalo nepoměrně delší průběh soudního řízení, čímž by došlo k jednoznačnému oddálení uspokojení žalobce coby věřitele pohledávky z hmotněprávního hlediska jisté a nesporné. Z toho důvodu soud neprováděl další důkazy navržené žalovanou k prokázání její pohledávky, ani žalované neposkytl dodatečnou lhůtu ve smyslu § 118b o.s.ř., resp. žalovanou nevyzýval podle § 118a o.s.ř. pro doplnění dalších tvrzení a důkazních návrhů vztahujících se k pohledávce žalované. V této souvislosti soud pouze pro úplnost dodává, že pokud jde o žalovanou navržené důkazy fakturami, platí, že faktura jako účetní doklad není sama o sobě důkazem o smluvním vztahu mezi účastníky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 276/2005). Soud proto pro nadbytečnost tyto navržené důkazy neprováděl. Pro nadbytečnost soud rovněž neprováděl k důkazu ani navrženou nájemní smlouvu z 1. 9. 2017, a to za situace, když ani z již provedených důkazů (smlouva o postoupení pohledávky) není zřejmé, zdali se skutečně toto postoupení týká právě a jedině této nájemní smlouvy. Navíc jak bylo uvedeno shora, s ohledem na samotná tvrzení žalobce by v každém případě nemohlo provedení tohoto důkazu samo o sobě postačovat k prokázání existence sporné pohledávky.

37. Lze tak uzavřít, že za situace, kdy žalobce namítl neplatnost započtení nejisté a neurčité pohledávky žalované a soud jeho argumentaci přisvědčil a pohledávku neuznal způsobilou k započtení, soud žalobě bez dalšího vyhověl, aniž by se dále zaobíral jak obranou žalované, tak i podrobnějším dokazováním ohledně existence pohledávky žalované (srov. výrok I. tohoto rozsudku).

VI. K úrokům z prodlení

38. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, žalobce se domáhal úroků z prodlení v zákonné výši od 2. 5. 2020 do zaplacení. Z provedeného dokazování ovšem vyplynulo, že žalovaná se ocitla v prodlení až v úterý 5. 5. 2020 (k zaplacení dlužné částky byla žalobkyně vyzvána oznámením doručeným dne 16. 4. 2020 s tím, že lhůta pro zaplacení byla stanovena v délce 15 dnů, takže uplynula až v pondělí dne 4. 5. 2020). Dne 2. 5. 2020 žalovaná rohodně v prodlení být nemohla, neboť v takovém případě by jí lhůta k zaplacení dlužné částky musela skončit dne 1. 5. 2020, což je ovšem vyloučeno (viz § 607 OZ). Soud proto výrokem I. přiznal nárok na úroky z prodlení v zákonné výši z žalované částky od 5. 5. 2020 do zaplacení a výrokem II. nárok na zaplacení úroků z prodlení z žalované částky od 2. 5. 2020 do 4. 5. 2020 zamítl.

39. Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

VII. K nákladům řízení

40. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Zároveň soud zdůrazňuje, že pro přiznání náhrady nákladů řízení byla naplněna podmínka včasného zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř.

41. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 578 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 7 980 Kč.

42. V daném případě bylo provedeno 7,5 úkonů právní služby, tj. celkem 59 850 Kč. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, (iii) vyjádření ze dne 12. 10. 2021, (iv) vyjádření ze dne 28. 2. 2022, (v ) účast na jednání soudu ve dnech 7. 2. 2022, 3. 3. 2022 a 14. 3. 2022 a (vi) předžalobní výzva (která je považována za poloviční úkon podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu), a dále 8 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 2400 Kč. Celková částka 62 250 Kč pak byla navýšena o 21% DPH na 75 322,5 Kč. Celková částka nákladů řízení tak činí 83 900,5 Kč.

VIII. Ke lhůtě k plnění

43. Lhůta k plnění byla stanovena ve výrocích I. a III. v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.