37 C 48/2022 - 180

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 588 340 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky [částka], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na úhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen nahradit náklady státu České republice, Obvodnímu soudu pro [adresa], na účet obvodního soudu pro [adresa] v rozsahu 50 % ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

V. Žalovaná je povinna nahradit náklady státu České republice, Obvodnímu soudu pro [adresa] na účet Obvodního soudu pro [adresa] v rozsahu 50 % ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal konstatování porušení práva a náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] (dále též „OS“) pod sp. zn. [Anonymizováno] [č. účtu] (dále též „původní řízení“). Dále se domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] za bolestné, které utrpěl v souvislosti s původním řízení.

2. Ve své žalobě poukazoval na skutečnost, že původní řízení se týkalo určení jeho otcovství k nezletilému synovi [jméno FO], přičemž trvalo 6 let. Původní řízení tak dle žalobce několikanásobně překročilo přiměřenou lhůtu k vyřízení věci. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou původního řízení, podle žalobce je namístě vyjít ze základní částky [částka] za rok řízení. Vypočtenou částku je pak třeba navýšit o 10 % neboť žalobce se na prodloužení doby původního řízení nijak nepodílel a o dalších 30 % z důvodu zvýšeného významu původního řízení pro žalobce. K tomu žalobce zdůrazňoval, že původní řízení bylo velice jednoduché, když bylo prováděno velmi stručné dokazování. Nadto žalobce poukazoval na skutečnost, že původního řízení se sice účastnil cizí státní příslušník, avšak ten měl ustanoveného opatrovníka a ve věci bylo aplikováno české právo. Délka původního řízení je tak zcela neadekvátní.

3. K náhradě újmy v podobě bolestného žalobce dotvrdil, že původní řízení zasáhlo do jeho života. Žalobce proto v příčinné souvislosti s nepřiměřeně dlouhým původním řízením trpěl duševními útrapami, konkrétně nejistotu a dále trpěl nespavostí, poruchou soustředění, poruchou paměti a pracovně snížením výkonnosti. Nepřiměřeně dlouhé původní řízení se mělo rovněž negativně projevit v intimním a partnerském životě žalobce.

4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] rekapitulovala původní řízení a dále uvedla, že v původním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Podle žalované se nicméně žalobci dostalo ze strany žalované již adekvátního odškodnění, když mu sama žalovaná dobrovolně vyplatila částku [částka], pokud jde o jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou původního řízení. K nároku v podobě bolestného pak žalovaná uvedla, že jej zcela neuznává. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

5. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

6. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované z důvodů a ve výši jako v projednávané věci svojí žádostí ze dne [datum] s tím, že žalovaná tuto žádost vyřídila svým stanoviskem ze dne [datum], kdy přiznala žalobci nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. Toto finanční zadostiučinění bylo přiznáno za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení vedené u obvodního soudu pro [adresa] pod spisovou značkou 20 Nc [č. účtu]. Žalovaná vyplatila žalobci v této souvislosti částku [částka], a to řádně a včas ve lhůtě podle § 15 odst. 1 OdpŠk.

7. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 8. [Jméno žalobce]

9. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], soud zjistil, že v řízení, které se týkalo syna žalobce, [jméno FO], o výchovu a výživu a úpravu jeho styku s rodiči, bylo toto řízení přerušeno dne [datum], a to v důsledku původního řízení vedeného u obvodního soudu [adresa] pod spisovou značkou [Anonymizováno] [č. účtu], s tím, že v tomto řízení bylo pokračováno dne [datum].

10. Z výslechu žalobce soud zjistil, že všechny jeho problémy nastaly, když zjistil, že jeho tehdejší partnerka byla stále vdaná za amerického občana a on si uvědomil všechny právní důsledky s tím spojené. K tomu zdůraznil, že v té době nebyly vztahy mezi ním a matkou jeho syna [jméno FO] dobré, když mu bránila ve styku s jeho synem. Navíc u měla říkat v době, kdy ještě tvořili pár, že kdyby se náhodou rozešli, vzala by syna a odjela by s ním do Ameriky. Zjištění, že jeho bývala partnerka je provdaná za amerického občana tak bylo pro žalobce zdrcující. Žalobce vypověděl, že si jeho bývalá partnerka našla v průběhu původního řízení nového partnera a odjela s jeho synem [jméno FO] do zahraničí a přestala mu s ním umožňovat styk, když se dozvěděla, že byla podána žaloba v původním řízení. Měla mu v této souvislosti dokonce oznámit, že není otec, nemá žádná práva a syna neuvidí. Se synem se pak viděl zase až na základě předběžných opatření. Žalobce pak velmi stresovalo, že jej jeho syn oslovoval křestním jménem a nikoliv slovem táta. Po pravomocném zamítnutí žaloby v původním řízení s ním pak matka [jméno FO] přestala komunikovat zcela. Žalobce byl původním řízením stresován. Nedokázal pochopit, jak soudy mohly po právní stránce takto jednoduchou věc rozhodnout špatně. Žalobce proto často nespal, byl neklidný, pravidelně se v noci budil. Neustále musel myslet na původní řízení, jak toto řízení dopadne. Neustále se věnoval původnímu řízení, pročež ztratil svoji pracovní výkonnost a snížil svůj podíl v advokátní kanceláři na 45 %. V té době žalobce rovněž trpěl kožními nemocemi. Žalobce dále vypověděl, že jeh bývalá partnerka byla mediálně známou a měla natočit několik reportáží a vyjádřit se veřejně v několika článcích, pročež on pak musel celou situaci vysvětlovat své dceři [Anonymizováno]. K dotazu soudu žalobce sdělil, že v průběhu původního řízení nevyhledal lékařskou pomoc v souvislosti se svými obtížemi. Dále žalobce vypověděl, že v průběhu původního řízení trpěl poruchou paměti. Konečně v neposlední řadě žalobce vypověděl, že od roku 2016 chodil na rodinné terapie.

11. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že je od roku 2017 manželkou žalobce. Svědkyně vypověděla, že u žalobce pozorovala velký stres, poté co se dozvěděl, že je jeho bývalá partnerka provdaná za cizince. Dále vypověděla, že byla opakovaně přítomna tomu, jak žalobci vyhrožovala jeho bývalá partnerka tím, že vůbec svého syna nemusí vidět. V roce 2016 pak měl Městský soud v Praze vydat předběžné opatření, kterým zakazoval vycestování se synem [jméno FO] a určil žalobci i styk s tímto jeho potomkem. Dále vypověděla, že syn [jméno FO] oslovoval žalobce jeho křestním jménem s odůvodněním, že mu jeho matkou bylo sděleno, že žalobce není jeho otec. Poté, co byla žaloba soudem zamítnuta, svědkyně zpozorovala u žalobce pokles jeho pracovní výkonnosti. Dále svědkyně vypověděla, že v té době byla jejich partnerské soužití náročné a málem došlo k rozchodu. Dále svědkyně vypověděla, že po pravomocném zamítnutí žaloby matka [jméno FO] odmítala s žalobcem cokoliv řešit stran jejich společného potomka. Zlom pak nastal po zásahu dovolacího soudu. Dále svědkyně vypověděla, že s žalobcem docházela na partnerské terapie v roce 2017, 2019, 2020, kde řešili svoji partnerskou krizi. K dotazu soudu svědkyně uvedla, že v průběhu původního řízení manžel vyhledal lékařskou pomoc pouze v souvislosti se svým utrženým ramenem.

12. Soud hodnotil výpověď svědkyně [jméno FO] jako věrohodnou. Soud si je sice vědom toho, že svědkyně je manželkou žalobce, avšak soud neshledal v její svědecké výpovědi žádných rozporů a ani nezjistil žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo lze o její věrohodnosti důvodně pochybovat.

13. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce [právnická osoba] [jméno FO] soud zjistil, že žalobce subjektivně soudní proces prožíval tíživě. Na základě psychiatrického znaleckého vyšetření za přispění konzultačního psychologického vyšetření nicméně znalec dospěl k závěru, že u žalobce nejsou přítomny takové příznaky, které by naplňovaly kritéria pro diagnostiku duševní poruchy. Znalec nezjistil žádné objektivně podložené a popsané psychické útrapy zdokumentované v lékařské dokumentaci, které by žalobce utrpěl od [datum] do [datum].

14. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

16. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) platí, při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

20. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal zadostiučinění ve výši [částka] za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Dále se domáhal náhrad nemajetkové újmy v podobě bolestného ve výši [částka]. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněných nároků především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

21. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

22. K tomu soud zdůrazňuje, že zásah do práva na rodinný život nepředstavuje samostatný nárok odškodnitelný v rámci zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Jinak řečeno, u zásahu do práva na rodinný život (spočívajícího v typicky nepřiměřené délce řízení o úpravu styku s nezletilým) je třeba k tomuto zásahu přihlédnout při závěru o vzniku nemajetkové újmy a její intenzitě rozhodné pro stanovení přiměřeného zadostiučinění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4091/2011).

23. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

24. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

25. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

26. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne [datum], kdy byla v původním řízení podána žaloba. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum], kdy bylo posuzované řízní pravomocně skončeno. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce tedy činila cca 5 let a 8 měsíců.

27. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

28. Po hmotněprávní stránce byla věc dle soudu složitější (resp. obtížnější). K hmotněprávní složitost pak soud dodává, že nesouhlasí s hodnocením žalobce, když podle soudu je podstatné, že Nejvyšší soud v původním řízení řešil doposud neřešenou otázku. Přehlédnout rovněž nelze, že z ustálené judikatury jednoznačně plyne, že věci se zapojením mezinárodního prvku patří mezi věci složitější (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 5413/2014). Po skutkové a procesněprávní stránce pak byla věc podle soudu standardně složitá (resp. obtížná). V původním řízení nebylo prováděno žádné rozsáhlejší dokazování a soudy se ani nemusely vypořádávat s nestandardními procesními situacemi. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako mírně složitější (resp. obtížnější).

29. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud neznamenal, že by žalobce žádal o odstranění průtahů podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (a žalobce to ani netvrdila). Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Platí přitom, že použití zákonem předvídaných prostředků pro urychlení řízení lez žalobci toliko k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

30. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako zvýšený. Původní řízení se totiž týkalo otázky určení otcovství, u kterých se zvýšený význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 987/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2138/2013). Nadto soud rovněž při hodnocení významu přihlédl k tomu, že s ohledem na běh původního řízení bylo přerušeno i řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], které se týkalo péče soudu o nezletilé a mělo rovněž pro žalobce nepochybně zásadní význam.

31. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). Účelem a smyslem právní úpravy náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován (¨viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Podle názoru zdejšího soudu přitom, žalobce žádnou konkrétní újmu (nad rámec judikaturou presumovaného stavu nejistoty, resp. stresu), která by mu vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jeho života, nedotvrdil a neprokázal. Pokud jde o žalobcův tvrzený pokles pracovní výkonnosti, resp. problémy se spánkem a partnerskými problémy a poruchami paměti, z výslechu samotného žalobce a i s výslechu svědkyně [jméno FO] jednoznačně vyplynulo, že tyto obtíže byly daleko spíše způsobeny chováním žalobcovy bývalé partnerky, která bránila styku žalobce a jeho syna, nežli samotnou délkou původního řízení. To je naprosto zřejmé i z toho, že svědkyně [jméno FO] jednoznačně vypověděla, že podstatný zlom nastal po zásahu dovolacího soudu. Rovněž i z výpovědi žalobce je naprosto zřejmé, že jeho tvrzené obtíže postupem času vymizely (ještě v průběhu původního řízení). Je proto naprosto zřejmé, že se nemůže jednat o újmu, kterou žalobce utrpěl v příčinné souvislosti s délkou samotného řízení. Soud sice uvádí, že v teoretické rovině by bylo lze uvažovat o tom, že žalobce utrpěl tvrzenou újmu v příčinné souvislosti s vedením původního řízení jako takovým, nicméně žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy za (nepřiměřenou) délku původního řízení; nikoliv nemajetkové újmy vůbec za to, že nějaké řízení vedeno bylo.

32. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení shledal průtahy (tj. období nečinnost). Konkrétně soud poukazuje na období od [datum] (kdy byl spis předložen dovolacímu soudu) do [datum] (kdy dovolací soud ve věci rozhodl). Soud si přitom je vědom toho, že s ohledem na povahu řízení před Nejvyšším soudem nelze bez dalšího označit za průtah dobu do jednoho roku od zahájení řízení před ním (srov. Simon, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1 vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2019, 286 s.). Na druhou stranu v projednávané věci dovolací soud rozhodl až po třech letech po předložení spisu, což je doba násobně přesahující dobu jednoho roku, kterou zpravidla nelze bez dalšího považovat v případě dovolacího řízení za průtah.

33. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu). Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

34. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

35. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

36. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce částkou [částka].

37. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby [částka] za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. za 5 let řízení [částka]) a dále [částka] za každý další měsíc řízení (tj. [částka] za dalších 8 měsíců řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat vyšší základní částku; původní řízení totiž soud nepovažuje za extrémně dlouhé, a to zejména s přihlédnutí k tomu, že ve věci dvakrát rozhodoval soud I. stupně, dvakrát soud odvolací a jednou soud dovolací (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

38. Vypočtená základní částka ve výši [částka] byla ponížena o 20 % odpovídající tomu, že se na rozhodování opakovaně podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy a dále soud dovolací. Dále byla vypočtená částka ponížena o 10 % z důvodu složitosti původního řízení (zejm. s ohledem na hmotněprávní složitost věci). Dále byla vypočtená částka navýšena o 50 % z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím zvýšením o 20 %, tj. na výslednou částku [částka]. S ohledem na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná žalobci již zaplatila částku [částka], soud žalobci přiznal pouze zbývající částku a ve zbytku žalobu zamítl (viz výrok I. a II. tohoto rozsudku).

39. Ke shora uvedenému soud dodává, že zamítl rovněž nárok na náhradu bolestného ve výši [částka], a to výrokem II. tohoto rozsudku. K tomu soud zdůrazňuje, že nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 OZ tvoří jednotlivé, dílčí, samostatné nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu, jež samostatně vznikají i zanikají, a tedy se i samostatně promlčují. Nárokem na odškodnění bolesti se rozumí odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání; běžné obtíže spojené s ublížením na zdraví určitého typu jsou zahrnuty již v ohodnocení bolesti. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 OZ jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, nýbrž jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 (Rc 7/2019). Nárokem na odčinění bolesti se míní odčinění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání. Jestliže obtíže spojené s psychickým prožíváním utrpěného zranění přerostly v trvalý následek, musí být zahrnuty do náhrady za ztížení společenského uplatnění, byly-li jen dočasné a postupně vymizely, mohou být posouzeny jako vytrpěná bolest (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 6 Tdo 1309/2019).

40. Při stanovení výše náhrady za bolest je výklad § 2958 OZ založený na posouzení podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 14/2014; dále též „Metodika“) způsobilým a vhodným přístupem k naplnění zákonného principu slušnosti (§ 2958 věta druhá OZ) i požadavku legitimního očekávání (§ 13 OZ). Soud k objektivizaci bolestného zpravidla na základě posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, zjistí bodové hodnocení bolesti stanovené podle části B Metodiky. Pro určení výše náhrady výsledný bodový součet vynásobí částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu, která činí jedno procento hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok (vznikla bolest). Tím soud vyčíslí základní náhradu, kterou do výsledné podoby zpravidla upraví zvýšením či snížením (modifikací) podle konkrétních okolností případu s využitím zákonem stanovených (§ 2957 OZ) a soudní praxí dovozených hledisek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2207/2020).

41. Z provedeného dokazování znaleckým posudkem přitom jednoznačně vyplynulo, že žalobce žádnou objektivizovanou bolestí ve smyslu Metodiky netrpěl. Soud si je vědom toho, že náhrada újmy na zdraví ve smyslu § 2958 OZ je samostatně odškodnitelným nárokem podle OdpŠk (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1747/2014), avšak v projednávané věci jednoznačně z dokazování vyplynulo, že žalobce žádnou újmy na zdraví neutrpěl.

42. Výrok III. o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud přitom při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédl k tomu, že žalobce svojí žalobou uplatnil 2 nároky, přičemž oba dva mají tarifní hodnotu [částka] (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] čj. 25 Cdo 3771/2020, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobce tak byl stejně úspěšný jako neúspěšný, pročež soud rozhodl výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

43. Soud rozhodl rovněž výroky IV. a V. tohoto rozsudku o nákladech řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., a to podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci. Žalobci tak uložil povinnosti nahradit náklady státu České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] ve výši 50 % a žalované ve výši 50 %. Náklady řízení státu jsou přitom tvořeny znalečným. Rozhodnutí o konkrétní výši náhrady nákladů řízení státu si soud vyhradil do samostatného rozhodnutí, a to s ohledem na skutečnost, že při vyhlašování rozsudku ještě nebylo pravomocně o znalečném rozhodnuto rozhodnuto, pročež nebyla jistá jeho celková výše.

44. Lhůta k plnění byla ve výrocích V. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí. Délka lhůty k plnění byla ve výroku IV. pro žalobce stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.

Poučení