37 C 49/2021-386

Rubrum

[název soudu] rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 1 780 428,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 239 109,50 Kč od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacený úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 239 109, 0 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 45 254 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 45 254 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 67 578,50 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 112 832,50 Kč od [datum] do [datum] a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 67 578,50 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12 937 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 937 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 160 375 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 173 312 Kč od [datum] do [datum] a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 160 375 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

VII. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 1 494 284 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 494 284 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

VIII. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1890 Kč, a to do tří dnů od právní moci toho tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 1 780 428,5 Kč s příslušenstvím (původně se domáhal částky 2 023 289 Kč s příslušenstvím, nicméně svoji žalobu vzal částečně zpět). Svůj nárok co do výše 112 832,5 Kč s příslušenstvím přitom opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), když uváděl, že mu v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vznikla škoda ve výši 112 832,5 Kč v podobě nákladů na obhajobu v rámci trestního řízení vedeného u [název soudu] (dále též„ MS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“). Dále svůj nárok do výše 173 312 Kč s příslušenstvím opíral o tvrzený nesprávný úřední postup (nepřiměřenou délku původního řízení). Konečně pokud jde o částku ve výši 1 494 284 Kč s příslušenstvím, té se žalobce domáhal coby náhrady škody v podobě ušlého zisku, který mu měl ujít v příčinné souvislosti s tvrzeným nezákonným rozhodnutím, když v důsledku nezákonného rozhodnutí měl mít pozastaven výkon advokacie.

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároků žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované a popř. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, resp. náhrady škody, které by žalobci měla náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení a průběh řízení

3. Žalobce ve své žalobě uvedl, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v [obec] – [pobočka] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a to pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ TZ“). Proti oběma usnesením podal žalobce stížnost, která byla zamítnuta. Poté, co byla podána obžaloba u [název soudu], [název soudu] rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle § 24 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ TŘ“), že k projednání a rozhodnutí dotčené věci je věcně příslušný [název soudu] [název soudu] pak trestní stíhání zastavil svým usnesením ze dne [datum] podle § 188 odst. 1 písm. c) TŘ za použití § 172 odst. 1 písm. b) a d) TŘ. Proti tomuto usnesení byla podána stížnost, která byla usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zamítnuta. Dovolání nejvyššího státního zástupce pak bylo odmítnuto usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Podle žalobce tak dotčené trestní stíhání trvalo 6 let a 9 měsíců.

4. Žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady škody v podobě obhajného. Dále pak náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým nepřiměřeně dlouhým původním řízení, jakož i náhrady škody v podobě ušlého zisku.

5. K náhradě škody v podobě obhajného žalobce uvedl, že za právní služby zaplatil částku 529 265,80 Kč. Domáhal se však pouze částky ve výši 291 005 Kč.

6. K nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobce zdůraznil, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Tento nesprávný úřední postup žalobce spatřoval v nepřiměřené délce původního řízení. K jednotlivým kritériím ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk žalobce dotvrdil, že věc nebylo možné považovat za hmotněprávně, procesně nebo skutkově složitou. Žalobce sice připustil, že orgány činné v trestním řízení (dále jen„ OČTŘ“) jednaly v rámci původního řízení ve spolupráci se [anonymizována dvě slova], avšak pouze v zanedbatelné míře. Došlo k výslechu čtyř svědků na území [anonymizováno], nicméně se jednalo pouze o dvoudenní záležitost, která neměla na celkovou délku původního řízení žádný velký vliv. Dále žalobce připustil, že byly podány žádosti o mezinárodní právní pomoc do [anonymizováno], avšak první z těchto žádostí se žalobce vůbec netýkala a druhá pouze okrajově. Žalobce zdůrazňoval, že se na délce řízení žádným způsobem nepodílel. Naopak měl celkem třikrát podat žádost o odstranění průtahů. Jeho procesní aktivita měla spočívat zásadně v reakcích na opravné prostředky, které proti němu měly být podávány. K samotnému postupu OČTŘ žalobce uvedl, že v důsledku čekání na právní pomoc ze [anonymizováno] došlo v původním řízení k velkým prodlevám. Navíc poukázal na skutečnost, že mu rozhodnutí [název soudu] mělo být doručeno až [datum], ačkoliv bylo vydáno dne [datum]. Konečně k významu původního řízení žalobce uvedl, že s ohledem na skutečnost, že původní řízení bylo řízení trestním, je namístě presumovat jeho zvýšený význam pro žalobce. Dále odkázal na svoji žalobu ze dne [datum], kterou zdejší soud projednával a rozhodl v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. S poukazem na relevantní judikaturu civilních soudů pak žalobce vyčíslil náhradu nemajetkové újmy jemu způsobené nepřiměřeně dlouhým původním řízení ve výši 238 000 Kč.

7. K nároku na náhradu škody žalobce dotvrdil, že mu byl Českou advokátní komorou dne [datum] pozastaven výkon advokacie. K tomu mělo dle žalobce dojít v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Pokud jde o výši ušlého zisku, žalobce uvedl, že požaduje náhradu za období od [anonymizováno] 2018 do [anonymizováno] 2019, tj. za 14 měsíců. V této době měl mít příjmy jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen„ OSVČ“) ve výši 1 215 000 Kč bez DPH. Jako advokát měl přitom za období od [anonymizováno] 2017 do [anonymizováno] 2018 příjem 2 161 068 Kč bez DPH. Za období od [anonymizováno] 2019 do [anonymizováno] 2020 pak měl žalobce dosahovat příjmů ve výši 3 257 500 Kč bez DPH. Podle žalobce tak roční průměr jeho příjmu činil 2 709 284 Kč bez DPH; rozdíl v porovnání s příjmem OSVČ tak činil částku 1 494 284 Kč, které se žalobce domáhal coby ušlého zisku.

8. Žalobce se tedy celkem domáhal zaplacení částky 2 023 289 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

9. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalobce u ní uplatnil dne [datum] nárok na náhradu újmy způsobené mu v souvislosti s původním řízením ve výši 2 023 289 Kč. Žalovaná tuto žádost vypořádala svým stanoviskem ze dne [datum], když žalobci přiznala nárok na náhradu újmy ve výši 239 109,50 Kč.

10. Žalovaná se podrobně vyjádřila k úkonům obhajoby, jejichž zaplacení odmítla. Nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku pak uvedla, že sporuje výši ušlého zisku. Podle žalované nebylo lze z žalobcem předložených listin přesně určit výši ušlého zisku žalobce. Konečně k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým původním řízením žalovaná konstatovala, že celková délka původního řízení byla nepřiměřená. Jako odpovídající zadostiučinění pak žalovaná spatřovala částku 64 688 Kč.

11. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení.

12. V replice ze dne [datum] žalobce vzal svoji žalobu zpět co do částky 239 109,50 Kč. Dále uvedl, že se neztotožňuje s výši přiznaného zadostiučinění, kterou mu přiznala žalovaná. K nároku na náhradu škody žalobce namítal, že dostatečně přesně vyčíslil svůj ušlý zisk. Konečně žalobce se rovněž podrobněji vyjádřil k úkonům obhajoby, jejichž náhradu žalovaná odmítla zaplatit.

13. V doplnění svého vyjádření ze dne [datum] žalovaná nad rámec své již uvedené argumentace odkázala na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. K náhradě ušlého zisku pak zdůraznila, že nelze vycházet pouze z daňových přiznán při stanovení výše ušlého zisku.

14. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil svá tvrzení a důkazní návrhy k výzvě soudu. K nároku na náhradu ušlého zisku žalobce uvedl, že v době od [anonymizováno] 2016 do [anonymizováno] 2017 jeho průměrný měsíční příjem činil 158 902 Kč a jeho celkový měsíční příjem pak 2 224 628 Kč. V období od [anonymizováno] 2017 do [anonymizováno] 2018 pak jeho průměrný měsíční příjem činil 180 571 Kč a jeho celkový příjem činil 2 708 568 Kč. V období od [anonymizováno] 2018 do [anonymizováno] 2019 pak jeho průměrný měsíční příjem činil 86 786 Kč a celkový příjem 1 215 000 Kč. V období od [anonymizováno] 2019 do [anonymizováno] 2020 pak jeho průměrný měsíční příjem činil 232 142,85 Kč a celkový příjem 3 250 000 Kč. V období od [anonymizováno] 2020 do [anonymizováno] 2021 jeho průměrný měsíční příjem činil 239 928,57 Kč a jeho celkový příjem 3 359 000 Kč. K prokázání těchto svých tvrzení navrhoval k období [anonymizováno] 2016 až [anonymizováno] 2017 faktury a k dalším obdobím přiznání k DPH a kontrolní hlášení o DPH. Konečně v neposlední řadě vzal svoji žalobu zpět co do částky 3751 Kč a v této souvislosti uvedl, že se domáhá zaplacení následujících úkonů obhajoby: -) [datum] porada s klientem - tato porada byla realizována v den předcházející oficiálnímu zahájení poskytování právních služeb, s tím, že obhájce má zájem na to se nejprve seznámit s okolnostmi přebírané kauzy z hlediska možnosti poskytnutí právních služeb jako takových, jedná se tak o řádnou poradu účtovatelnou dle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“). -) [datum] návrh na výslech svědka [příjmení] [příjmení], návrh na výslech svědka [příjmení] – podle žalobce se jednalo o řádně a účelně provedený úkon, když projevem práva na obhajobu je i právo navrhovat svědky, kteří mohou ve věci prokázat okolnosti svědčící ve prospěch obviněné osoby. -) [datum] porada s klientem k dalšímu postupu a za účelem přípravy žádosti o přezkum - na základě časového rozestupu nelze dle názoru žalobce činit závěr o neúčelnosti provedení dané porady s klientem. Je běžnou praxí, že z porad s klienty činí advokáti poznámky a jiné formy zápisů, které jsou následně těmito advokáty využívány při dalším postupu ve věci. Samotné delší prodlení ve vyhotovení daného podání nemůže zakládat neúčelnost daného úkonu, když jeho předmětem byla i porada k dalšímu postupu ve věci, tj. účelnost nelze odvozovat pouze od prodlení mezi poradou a učiněním podání žádosti o přezkum, úkon by tak měl být shledán jako důvodný a měla by za něj být přiznána náhrada v plném rozsahu. -) [datum] žádost o přezkum – podle žalobce žalovaná vyhodnotila dané podání věcně nesprávně. Vzhledem k rozsahu a povaze úkonu měl žalobce za to, že by tento měl být přiznán v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) AT. -) [datum] porada s klientem k dalšímu postupu a za účelem přípravy žádosti dle § 157a odst. 2 TŘ - mezi jednotlivými poradami je značná časová prodleva. V průběhu běhu času dochází k vývoji v dané kauze, kdy je v zájmu klienta i jeho právního zástupce vývoj v probíhající kauze řádně analyzovat a vyhodnotit možný další postup, tak aby mohlo řádným a efektivním způsobem docházek k reprezentování práv klienta. Závěr o neúčelnosti dané porady tak žalobce reflektoval jako zcela nemístný. -) [datum], [datum] a [datum] žádost dle § 157a odst. 2 TŘ – podle žalobce byly dané úkony účelné, když projevem práva na obhajobu je i právo na řádné a včasné projednání věci bez průtahů. Účelnost žádostí na odstranění průtahů reflektovala sama žalovaná ve svém vyjádření, s tím, že díky těmto úkonům byla zvýšena základní sazba odškodnění. Ve věci pak logicky nedává smysl, aby z jednoho hlediska účelnost těchto úkonů byla zohledněna ve výši odškodnění, ale v jiné části tohoto odškodnění, pak samotný úkon byl vyhodnocen jako neúčelný. -) [datum] výslech JUDr. [celé jméno žalobce] - tento úkonu byl řádně proveden za přítomnosti obhájce, je tak na místě za tento přiznat náhradu v uplatňované výši. -) [datum] žádost o prověření důvodu nečinnosti policejního orgánu – k tomu žalobce odkázal na svoji argumentaci stran úkonů realizovaných ve dnech [datum], [datum] a [datum]. -) [datum], [datum], [datum] a [datum] prostudování spisu - žalobce měl dané úkony za účelně provedené, když projevem práva na obhajobu je právo na prostudování spisu, což je důležité i z hlediska náležitého zjištění skutkového stavu věci. K účelnosti prostudování spisu odkázal žalobce na usnesení [název soudu] ze dne [datum] ve věci sp. zn. III. ÚS 1537/07. -) [datum] porada s klientem po prostudování spisu za účelem jeho zhodnocení - závěr o neúčelnosti dané porady byl dle žalobce zcela nemístný. -) [datum] žádost o přezkum adresovaný NSZ – podle žalobce žalovaná vyhodnotila dané podání věcně nesprávně. Vzhledem k rozsahu a povaze úkonu měl žalobce za to, že by tento měl být přiznán v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) AT. -) [datum] vyjádření k rozhodnutí o předložení věci VS v [obec] k rozhodnutí o věcné příslušnosti - žalobce měl daný úkon za účelně provedený, když projevem práva na obhajobu je i právo vyjadřovat se k jednotlivým okolnostem projednávané věci, včetně procesního postupu soudů, které se zabývají projednáváním věci -) [datum] vyjádření k rozhodnutí o předložení věci VS v [obec] na odnětí a přikázání věci - k tomuto žalobce odkázal na k argumentaci uvedené k úkonu, který byl realizován dne [datum]. -) [datum] podnět k předběžnému projednání obžaloby – podle žalobce se jednotlivé podněty k předběžnému projednání obžaloby věcně nepřekrývají a obsahují typově odlišnou argumentaci. Vzhledem k tomu měl tak žalobce za to, že by tento úkon měl být přiznán v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) AT. -) [datum] a [datum] nahlížení do spisu - žalobce má daný úkon za účelně provedený, když projevem práva na obhajobu je právo nahlédnout do spisu. -) [datum] upozornění MS v [obec] na špatné poučení - podle žalobce žalovaná vyhodnotila dané podání věcně nesprávně. Vzhledem k rozsahu a povaze úkonu měl žalobce za to, že by tento měl být přiznán v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) AT. -) [datum] žádost o vrácení zajištěných věcí – podle žalobce žalovaná vyhodnotila dané podání věcně nesprávně. Žalobce se ve věci prostřednictvím svého právního zástupce domáhal vrácení zajištěných věcí, k čemuž muselo být ve věci připraveno písemné podání, na základě, kterého žalobce o dané věci žádal.

15. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud rozhodl o zastavení řízení co do částky 3 751 Kč.

16. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud rozhodl o zastavení řízení co do částky 239 109,50 Kč a úroků z prodlení z částky 3 751 Kč od [datum] do zaplacení 17. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil své důkazní návrhy.

18. Ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] se konala soudní jednání. Na těchto jednáních byla žalobci dána výzva dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) a dále bylo provedeno dokazování. Rozsudek byl vyhlášen dne [datum].

III. Skutková zjištění

19. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce u žalované uplatnil dne [datum] nárok ve výši a z důvodu jako v projednávané žalobě s tím, že žalovaná o tomto nároku rozhodla svým stanoviskem ze dne [datum] s tím, že žalobci nárok na náhradu újmy přiznala ve výši 239 109,50 Kč a tyto peníze byly žalobci vyplaceny [datum].

20. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

21. Ze spisu [název soudu] vedeného pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že: -) na základě usnesení Vrchního státního zastupitelství ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], bylo zahájeno trestní stíhání [celé jméno žalobce], jako obviněného pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) TZ; -) dne [datum] první žádost o právní pomoc do [anonymizováno], -) dne [datum] podal obhájce obviněného stížnost, -) dne [datum] byla stížnost zamítnuta, -) [datum] druhá žádost o právní pomoc do [anonymizováno], -) dne [datum] bylo vydáno další usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a) TZ; i proti tomuto usnesení byla podána stížnost, která byla dne [datum] zamítnuta, -) dne [datum] byl vyslechnut obviněný, -) dne [datum] byl vyslechnut [obec] [obec], -) dne [datum] byla vyslechnuta [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byla vyslechnuta [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byla vyslechnuta [jméno] [příjmení], -) dne [datum] a [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení] -) dne [datum] byl vyslechnut [příjmení] [příjmení], -) dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byla vyslechnuta [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byl vyslechnut [obec] [anonymizováno], -) dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byla vyslechnuta [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byla vyslechnuta [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byl vyslechnut [příjmení] [příjmení], -) dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], -) dne [datum] podalo [ulice] státní zastupitelství obžalobu k [název soudu], -) dne [datum] podal obhájce obviněného podnět k přezkoumání obžaloby, -) dne [datum] předložil soud věc [název soudu] k rozhodnutí o věcné příslušnosti, -) dne [datum] podal [název soudu] návrh na odnětí a přikázání věci, -) dne [datum] podal obhájce vyjádření k návrhu na odnětí a přikázání věci, -) dne [datum] [název soudu] rozhodl, že se věc [název soudu] neodjímá, -) dne [datum] [název soudu] rozhodl o vyloučení některých soudců, -) [název soudu] dne [datum] rozhodl, že věcně příslušným soudem k projednání věci je [název soudu], neboť skutek, pro který se řízen vedlo, by mohl být posouzen podle § 329 odst. 3 písm. a) TZ. -) dne [datum] podal obhájce podnět k předběžnému projednání obžaloby, -) na veřejném zasedání, které se konalo dne [datum], bylo rozhodnuto, že trestní stíhání vedené na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] se zastavuje podle § 172 odst. 1 písm. c) TŘ, neboť žalovaný skutek není trestním činem, -) trestní stíhání vedené na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] bylo rovněž zastaveno, neboť je z důvodu promlčení nepřípustné, -) dne [datum] podalo [ulice] státní zastupitelství stížnost proti usnesení o zastavení trestního stíhání, -) dne [datum] podal obhájce obviněného vyjádření k odvolání, -) dne [datum] byl spis předložen [název soudu], -) dne [datum] [název soudu] odvolání zamítl, -) dne [datum] podalo Nejvyšší státní zastupitelství dovolání, -) dne [datum] podal obviněný vyjádření k dovolání, -) dne [datum] [název soudu] dovolání odmítl, -) dále ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] žalobce podal žádosti dle § 157a odst. 2 trestního řádu.

22. Ze spisu [název soudu] vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a potvrzení o poradách ze dne [datum] soud dále zjistil, že byly provedeny následující úkony obhajoby: -) [datum] porada s klientem přesahující jednu hodinu; -) [datum] porada s klientem přesahující jednu hodinu; -) [datum] návrh na výslech svědka [příjmení] [příjmení], návrh na výslech svědka [příjmení]; -) [datum] porada s klientem přesahující jednu hodinu; -) [datum] žádost o přezkum; -) [datum] porada s klientem přesahující jednu hodinu; -) [datum] žádost dle § 157a odst. 2 TŘ; -) [datum] žádost dle § 157a odst. 2 TŘ; -) [datum] žádost dle § 157a odst. 2 TŘ; -) [datum] výslech JUDr. [celé jméno žalobce]; -) [datum] žádost o prověření důvodu nečinnosti policejního orgánu; -) [datum] porada s klientem přesahující jednu hodinu; -) [datum] nahlížení do spisu, a to v době od 9:00 do 13:00; -) [datum] nahlížení do spisu, a to v době od 9:00 do 13:45; -) [datum] nahlížení do spisu, a to v době od 9:10 do 13:12; -) [datum] prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to v době od 9:00 do 13:40 (k tomuto dni měl rovněž žalobce celý trestní spis prostudován); -) [datum] nahlížení do spisu; -) [datum] porada s klientem přesahující jednu hodinu; -) [datum] žádost o přezkum adresovaný NSZ; -) [datum] vyjádření k rozhodnutí o předložení věci VS v [obec] k rozhodnutí o věcné příslušnosti; -) [datum] vyjádření k rozhodnutí o předložení věci VS v [obec] na odnětí a přikázání věci; -) [datum] podnět k předběžnému projednání obžaloby; -) [datum] nahlížení do spisu; -) [datum] nahlížení do spisu; -) [datum] upozornění MS v [obec] na špatné poučení; -) [datum] žádost o vrácení zajištěných věcí.

23. Z faktur [číslo] [číslo] 2015, č. 2016, č. 2017, č. 2018, č. 2019 a dále z pohybu na účtu [anonymizována tři slova], z jednorázových příkazů k úhradě [anonymizována tři slova] a detailů transakce [příjmení] [příjmení] a potvrzení o poskytnutí právních služeb ze dne [datum] soud zjistil, že v rámci původního (trestního řízení) vynaložil žalobce na svoji obhajobu celkem částku 462 767 Kč.

24. Z faktur č. 2017, [číslo] 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, č. 2016, dále výpisu z účtu [číslo] za období roku 2016, z přiznání k DPH a kontrolních hlášeních k dani z přidané hodnoty za období listopadu 2020, prosince 2020, ledna 2021, února 2021, března 2021, dubna 2021, května 2021, června 2021, července 2021, srpna 2021, září 2021, října 2021, listopadu 2021, prosince 2021, února 2017, března 2017, dubna 2017, května 2017, června 2017, července 2017, srpna 2017, září 2017, října 2017, listopadu 2017, prosince 2017, ledna 2018, února 2018, března 2018, dubna 2018, května 2018, června 2018, ledna 2019, února 2019, března 2019, dubna 2019, května 2019, června 2019, července 2019, srpna 2019, září 2019, října 2019, listopadu 2019, prosince 2019, ledna 2020, února 2020, března 2020, dubna 2020, května 2020, června 2020, července 2020, srpna 2020, září 2020, října 2020, července 2018, srpna 2018, září 2018, října 2018, listopadu 2018, prosince 2018, ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a z výslechu tohoto znalce soud zjistil, že celkové příjmy za období května 2017 až června 2018 žalobce činili 2 498 568 Kč a za období září 2019 až říjen 2020 činily 3 250 000 Kč. V období od července 2018 do srpna 2019 pak žalobce jako OSVČ měl příjmy ve výši 1 215 000 Kč.

25. Z rozhodnutí České advokátní komory ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a z rozhodnutí České advokátní komory dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], jakož i z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce měl v období od [datum] do [datum] pozastaven výkon advokacie.

26. Z nesporných tvrzení účastníků řízení vzal soud za prokázané, že žalobce se domáhal samostatnou žalobou náhrady újmy způsobené samotným trestním řízením vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] O této žalobě rozhodoval zdejší soud v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], přičemž v rámci tohoto řízení soudy žalobci pravomocně přiznaly náhradu nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním 27. Z účastnického výslechu žalobce soud zjisti, že žalobce vykonával advokacii od roku 2012, a to sice jako samostatný advokát. V období od [datum] do [datum] měl pozastaven výkon advokacie, přičemž v té době vykonával poradenskou činnost na základě živnostenského listu. V té době rovněž poskytoval poradenství klientům, kterým poskytoval služby jako advokát v době před pozastavením výkonu advokacie.

28. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

29. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

30. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

31. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

32. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

33. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

34. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

35. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

36. Podle § 30 OdpŠk platí, že náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

37. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

38. Podle § 31 odst. 2 OdpŠk náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

39. Podle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

40. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

41. Úvodem zdejší soud považuje za důležité zdůraznit, že z § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení (srov. též usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jak opakovaně vysvětlil [název soudu], není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3122/09).

42. Žalobce se svojí žalobou domáhal (i) náhrady škody v podobě obhajného (ve výši 112 832,50 Kč s příslušenstvím), (ii) zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou daného trestního stíhání (ve výši 173 312 Kč) a (iii) náhrady škody v podobě ušlého zisku (ve výši 1 494 284 Kč s příslušenstvím).

43. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku. (i) K náhradě škody v podobě obhajného 44. Podle ustálené judikatury [název soudu] lze právo na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání uplatnit i v případech, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo zrušeno, ale trestní stíhání bylo zastaveno nebo došlo ke zproštění obžaloby. Nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, je třeba v zásadě (s výjimkami uvedenými níže) posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Jiné než odsuzující rozhodnutí (např. rozhodnutí o zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby) je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích (tj. nikoliv výslovně) ruší účinky zahájeného trestního stíhání dané ať již usnesením o jeho zahájení (jakožto formalizovaným rozhodnutím) či sdělením obvinění jakožto opatřením (záleží na znění tr.ř. účinného v době zahájení trestního stíhání, podstata však zůstává stejná), popř. sdělením podezření jakožto opatřením, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona. Z uvedených důvodů se tedy nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení (či vedení) trestního stíhání tudíž je pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

45. Ve vztahu k nároku na náhradu škody je třeba uvést, že jeho vznik není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v přímém rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle něhož osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona).

46. Zákon blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet z občanského zákoníku (tj. zejména § 2951 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb.). V případě vzniku nároku na náhradu škody se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. usnesení [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

47. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání, které skončilo zastavením podle § 188 TŘ. Žalobce se domáhal po žalované náhrady škody ve výši 112 832,5 Kč s přísl., která mu měla vzniknout v důsledku uhrazení odměny za právní zastupování obhájcem v daném trestním řízení.

48. Pokud jde o obhajné, za situace existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí) na straně jedné a prokázaného provedení úkonů právní služby (k tomu viz bod 23 tohoto rozsudku) a zaplacení nákladů na obhajobu žalobcem na straně druhé (k tomu viz bod 24 tohoto rozsudku), soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok je co do svého základu po právu.

49. Soud se dále zabýval výší nároku na náhradu škody požadovanou žalobcem (pokud jde o obhajné).

50. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl obviněn ze spáchání trestného činu podle § 329 odst. 1 písm. a) a c) a odst. 3 písm. a) TZ. Dle § 10 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu při obhajobě v dotčeném trestním řízení se za tarifní hodnotu považuje částka 50 000 Kč, neboť žalobci hrozil trest odnětí svobody s horní hranicí ve výši 12 let. Dle zmíněného ustanovení ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu pak výše mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 3100 Kč.

51. Soud má za to, že žalobcův požadavek na zaplacení náhrady škody představující náklady vynaložené na obhajobu v původním řízení je důvodný pouze co do výše 45 254 Kč. Jinak řečeno soud přiznal náhradu škody ve výši následujících 11 úkonů: -) [datum] porada s klientem – 1 úkon; -) [datum] žádost o přezkum – 0,5 úkonu; -) [datum] porada s klientem – 1 úkon; -) [datum] výslech JUDr. [celé jméno žalobce] – 1 úkon; -) [datum] nahlížení do spisu – 1 úkon; -) [datum] nahlížení do spisu – 1 úkon; -) [datum] nahlížení do spisu – 1 úkon; -) [datum] porada s klientem – 1 úkon; -) [datum] žádost o přezkum adresovaný NSZ – 0,5 úkonu; -) [datum] vyjádření k rozhodnutí o předložení věci VS v [obec] k rozhodnutí o věcné příslušnosti – 0,5 úkonu; -) [datum] vyjádření k rozhodnutí o předložení věci VS v [obec] na odnětí a přikázání věci – 0,5 úkonu; -) [datum] nahlížení do spisu – 1 úkon; -) [datum] nahlížení do spisu – 1 úkon; 52. A contrario soud naopak nepřiznal náhradu nákladů za následující úkony: -) [datum] porada s klientem; -) [datum] návrh na výslech svědka [příjmení] [příjmení], návrh na výslech svědka [příjmení]; -) [datum] žádost dle § 157a odst. 2 TŘ; -) [datum] žádost dle § 157a odst. 2 TŘ; -) [datum] žádost dle § 157a odst. 2 TŘ; -) [datum] žádost o prověření důvodu nečinnosti policejního orgánu; -) [datum] prostudování spisu; -) [datum] podnět k předběžnému projednání obžaloby; -) [datum] upozornění MS v [obec] na špatné poučení; -) [datum] žádost o vrácení zajištěných věcí.

53. V podrobnostech pak k tomu zdejší soud uvádí následující.

54. Zaprvé, v souladu s § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. V projednávané věci soud přiznal žalobci náhradu škody za úkony obhajoby porada s klientem ve dnech [datum], [datum] a [datum]. Ve všech těchto případech z provedeného dokazování vyplynulo, že se jednalo o porady ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) AT (tj. přesahující jednu hodinu). K tomu se zdůrazňuje, že všechny tyto porady považuje soud za účelné, neboť z příslušného trestního spisu jednoznačně vyplývá, že mezi jednotlivými poradami byly činěny relevantní úkony, přičemž nedocházelo k nedůvodnému řetězení jednotlivých porad. Konkrétně k argumentaci žalované, pokud jde o porady dne [datum] a [datum], lze uvést, že mezi jednotlivými poradami následoval relevantní úkon žalobce (žádost o přezkum). Navíc nelze přehlédnout, že z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že žalobce se předtím naposledy radil se svým právním zástupcem dne [datum]. Od té doby přitom proběhla řada výslechů. S ohledem na složitost původního řízení tak soud nepovažuje realizaci dvou porad v roce 2015 za nikterak přehnanou. Tyto závěry pak platí mutatis mutandis i pro poradu dne [datum], kdy opět z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi poslední poradou dne [datum] a poradou dne [datum] byla realizována řada úkonu v trestním řízení (např. výslech řady osob).

55. Zadruhé, soud naopak nepřiznal náhradu škody za úkon provedený dne [datum], jakkoliv z provedeného dokazování vyplynulo, že se jednalo o poradu přesahující jednu hodinu. Platí totiž, že úkon převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT je složen ze dvou složek, tj. úkonu převzetí a přípravy a dále první porady. První poradu s klientem tak nelze účtovat zvlášť, jak požadoval žalobce, a to bez ohledu na délku této porady. To, že je první porada s klientem zahrnuta do přípravy zastoupení, podtrhuje i znění § 11 odst. 1 písm. c) AT, kde je jako další úkon uvedena„ další“ porada s klientem přesahující jednu hodinu (viz např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]).

56. Zatřetí, soud přiznal náhradu škody za úkon dne [datum] výslech JUDr. [celé jméno žalobce], neboť jej na rozdíl od žalované v trestním spise dohledal.

57. Začtvrté, soud přiznal náhradu škody za úkony nahlížení do spisu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. K tomu se zdůrazňuje, že z judikatury [název soudu] plyne, že úkon nahlížení do spisu je namístě považovat za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 AT, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) AT (viz nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3906/17). Zdejší soud je přitom toho názoru, že tato judikatura je přiléhavá i pro projednávanou věc. Ve věci navíc nejsou přítomny a řádně odůvodněny výjimečné okolnosti (např. zjevná neúčelnost úkonu), jež by přiznání odměny vylučovaly ve smyslu nálezu [název soudu] sp. zn. III. ÚS 2289/21, ze dne [datum]. Soud si je vědom toho, že žalovaná sice argumentoval k nahlížení do spisu ve dnech [datum], [datum] a [datum] neúčelností těchto úkonů, neboť žalobce rovněž dne [datum] realizoval úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) AT, avšak podle názoru zdejšího soudu taková argumentace neobstojí. Z provedeného dokazování (resp. z příslušného trestního spisu) totiž jasně vyplynulo, že v době, kdy bylo nahlížení realizováno, měl trestní spis několik tisíc stran. Z protokolů o nahlížení je přitom patrné, že žalobce do spisu nahlížel podrobně a navíc z trestního spisu rovněž plyne, že žalobce pak na základě tohoto nahlížení rovněž i reagoval v rámci trestního řízení. Soud naopak nepřiznal náhradu škody za úkon nahlížení do spisu dne [datum]. Z provedeného dokazování totiž jasně vyplynulo, že žalobce (resp. jeho právní zástupce) měl ke dni [datum] spis kompletně prostudován. Další nahlížení proto lze považovat za nadbytečné, když do spisu žádné další písemnosti mezi jednotlivými nahlíženími nepřibyly. Pokud pak jde o nahlížení ve dnech [datum] a [datum] z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že mezi těmito nahlíženími bylo do trestního spisu doručeno rozsáhlé podání, se kterým se musel žalobce seznámit. Ani v tomto případě tak nelze uvažovat o tom, že by se jednalo o neúčelné úkony.

58. Zapáté, pokud jde o úkony žádost o přezkum ze dne [datum], [datum] a vyjádření k rozhodnutí ze dne [datum] a [datum], soud přiznal za každý tento úkon náhradu škody ve výši 0,5 úkonu dle AT. Tyto úkony jsou svou povahou procesní úkony, které se ve smyslu § 11 odst. 3 AT blíží úkonům v odstavci 2 a nikoliv odstavci 1 stejného ustanovení, jak argumentoval žalobce. Žádost o přezkum ani v nejmenším není možné považovat za podání návrhu ve věci samé. Lze jí však podřadit pod § 11 odst. 2 písm. d) AT (ve smyslu § 11 odst. 3 advokátního tarifu), a tedy za ní náleží pouze odměna ve výši jedné poloviny sazby za každý úkon. Tyto závěry pak mutatis mutandis platí i pro vyjádření k rozhodnutí o věcné příslušnosti, resp. přikázání věci.

59. Zašesté, pokud jde o úkony ze dne [datum] (návrh na výslech svědků), žádosti podle § 157a odst. 2 TŘ ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], podnět ze dne [datum], upozornění ze dne [datum] a žádost ze dne [datum], již ze samotné textace 31 odst. 3 OdpŠk plyne, že je možno přiznat nárok na náhradu škody v podobě nákladů na obhajobu pouze v těch případech, kdy by bylo lze dotčený úkon považovat za úkon, za který náleží odměna ve smyslu advokátního tarifu. Podle názoru soudu ovšem shora vyjmenované úkony nejsou takovýmto úkonem. Z ustálené judikatury totiž plyne, že za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší, resp. pokud právní zástupce účastníka sděluje soudu své důkazní návrhy a v písemném podání stanovisko účastníka, které koresponduje s jeho již sdělenými stanovisky, nejde o účelně vynaložené náklady právního zástupce, a za taková podání odměna nepřísluší (srov. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení [název soudu] ve věci sp. zn. [spisová značka]). Tyto závěry pak a maiori ad minus musí platit i pro nejrůznější sdělení, žádosti a podněty, které mohou účastníci řízení soudu zasílat v průběhu řízení, nejedná-li se o podání ve věci samé, resp. návrhy a vyjádření výslovně uvedené v § 11 AT.

60. Ve světle shora uvedeného tak lze shrnout, že soud má za to, že v projednávané věci bylo provedeno účelně 11 úkonů v tarifní hodnotě 3100 Kč (tj. ve výši 11* [číslo]). Náklady obhajoby pak rovněž sestávají z paušální náhrady nákladů ve smyslu § 13 advokátního tarifu (ve výši 11*300, tj. 3300 Kč). S přihlédnutím k tomu, že v trestním řízení žalobce obhajoval advokát, který je plátcem DPH, pak soud navýšil odměnu za úkony o DPH ve výši 21 % Celkem tak podle soudu byly v dotčené trestní věci povedeny účelné náklady obhajoby ve výši 45 254 Kč ( (11* [číslo] + 11*300) * 1,21). Soud proto žalobci tuto částku výrokem III. tohoto rozsudku přiznal a ve zbytku žalobu výrokem IV. zamítl. (ii) K zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního 61. Žalobce se dále domáhal zadostiučinění ve výši 173 312 Kč s příslušenství za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Soud se proto zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

62. Jak bylo uvedeno shora k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

63. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury [název soudu] (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

64. Podle stanoviska [název soudu], sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení [název soudu] dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

65. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i [název soudu]) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

66. V dané věci začalo rozhodné období posuzovaného řízení běžet dne [datum], kdy bylo zahájeno trestního stíhání žalobce. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum], kdy bylo trestní stíhání pravomocně skončeno. Celková délka posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce, tedy činí cca 6 let a 9 měsíců.

67. Dlužno poznamenat, že soud při posuzování přiměřenosti délky předmětného trestního stíhání nepřihlížel k té fázi trestního řízení, která předcházela zahájení trestního stíhání žalobce. Uvedený závěr soud opírá zejména o stanovisko [název soudu], sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], dle něhož„ (V) případě trestního řízení je třeba považovat řízení za zahájené v zásadě okamžikem sdělení obvinění osobě podezřelé ze spáchání trestného činu (§ 160 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ tr. ř.“), resp. doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému (§ 160 odst. 2 tr. ř.)“.

68. Trestní stíhání probíhalo na třech stupních soudní soustavy, a předtím v rámci přípravného řízení u Policie ČR. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že již samo vedení řízení u několika stupňů justiční soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv (včetně opravných prostředků) daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení a rozhodovat o nich (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

69. Po skutkové stránce byla věc dle soudu obtížnější (resp. složitější), o čemž svědčí už jen to, že v daném trestním řízení byla vyslechnuta řada svědků. Po procesní stránce soud řízení hodnotí rovněž jako složitější, neboť řízení bylo vedeno na několika stupních justiční soustavy, byly realizovány dvě žádosti o právní pomoc do [anonymizováno], soudy rozhodovaly o věcné příslušnosti nebo o návrhu na odnětí a přikázání věci. Soud věc po stránce hmotněprávní hodnotí jako standardně obtížnou (resp. složitou), neboť orgány činné v trestním řízení posuzovaly otázku naplnění skutkové podstaty trestného činu, pro nějž byl žalobce stíhán, a splnění podmínek pro vznik trestní odpovědnosti žalobce. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako obtížnější (resp. složitější). K argumentaci žalobce, který poukazoval na to, že ve věci byli vyslechnuti pouze čtyři svědci na území [anonymizováno] a byly podány pouhé dvě žádosti o mezinárodní právní pomoc, pročež není možné dovodit, že se jedná o věc složitou, soud uvádí, že naopak žalobcem uváděné okolnosti jsou typickými důvody, proč považovat věc za obtížnější (složitější) (viz např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

70. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. V této souvislosti se uvádí, že soud zaznamenal, že se žalobce opakovaně snažil o urychlení řízení prostředky předvídanými zákonem. Zdůrazňuje se nicméně, že není povinností účastníka se o urychlení řízení snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

71. Pokud jde o význam řízení, vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako standardní. [příjmení] se jednalo o trestní řízení, což dle konstantní judikatury [název soudu] již samo o sobě povahou svého předmětu zakládá vyšší význam pro žalobce, jinými slovy zvýšený význam se presumuje (srov. např. stanovisko [název soudu] sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum]), nicméně s ohledem na to, že žalobce uplatňoval nárok na odškodnění za nezákonné trestní stíhání samostatně (a to sice v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], přičemž v rámci tohoto řízení soudy žalobci pravomocně přiznaly náhradu nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním), tak při posuzování nároku na odškodnění z titulu nepřiměřené délky již nelze přihlížet ke zvýšenému významu, neboť by šlo o duplicitní hodnocení téhož. Uvedenou úvahu soud opírá o ustálenou rozhodovací praxi [název soudu], dle něhož:„ (D) omáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1, věta druhá a třetí, OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků. Pokud již dříve došlo k odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, u kterého bylo v rámci stanovení přiměřeného zadostiučinění zohledněno kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného v tom, že šlo o trestní stíhání a z toho důvodu došlo ke zvýšení základní částky odškodnění, je třeba tuto skutečnost ve stejném rozsahu zohlednit i při stanovení přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním, aby nedocházelo ke dvojímu odškodnění téhož. Obdobná korelace přichází do úvahy i při uplatňování obou zde uvedených nároků při posuzování kritéria délky trestního stíhání, jestliže ji lze mít zároveň za nepřiměřenou“ (srov. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

72. Soud si je přitom vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V projednávané věci ovšem žalobce ani netvrdil (a logicky ani neprokázal), že by zde byly skutečnosti, které se vymykají obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníků. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). K tomu soud zdůrazňuje, že si je vědom toho, že žalobce poukazoval na dopady nezákonného trestního stíhání do svého života tak, jak je vymezil v žalobě, o které rozhodoval zdejší soud v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. V souladu se zákazem dvojího odškodňování za tutéž újmu ovšem soud v rámci tohoto řízení k těmto dopadům nepřihlížel. Soudu je totiž z jeho činnosti známo (přičemž to bylo rovněž nesporné mezi účastníky řízení), že žalobce byl již za samotné nezákonné trestní stíhání odškodněn (ve smyslu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným nezákonným trestním stíháním). Nadto nelze přehlédnout, že i z argumentace žalobce je patrné, že svoji újmu (resp. zásahy ve své osobnostní sféře) spojoval daleko spíše s nezákonným trestním stíháním jako takovým, nikoliv nepřiměřenou délkou tohoto nezákonného trestního stíhání (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

73. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, tak soud v posuzovaném řízení nezaznamenal průtahy, resp. období nečinnosti. Postup orgánů činných v trestním řízení v původním řízení soud považuje za koncentrovaný a odpovídající okolnostem dotčené trestní věci. Podle názoru zdejšího soudu tak orgány činné v trestním řízení postupovaly v původním řízení plynule a činily příslušné úkony v přiměřených lhůtách.

74. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že ačkoli nebyly shledány průtahy ve vlastním slova smyslu, délka posuzovaného řízení je (vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora), nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu (což ostatně uznala i sama žalovaná). Podle názoru zdejšího soudu totiž délka trestního stíhání 6 let a 9 měsíců, které skončí zastavením podle § 188 TŘ ve spojení s § 172 TŘ, není přijatelná, tj. nutně působí poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka, tolerovat (k tomu viz usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka]).

75. Z uvedeného důvodu soud uzavřel, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku), jinými slovy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010). Bylo tedy na žalované, aby vznik újmy vyvracela, což nečinila.

76. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku žalobce soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné. Nicméně pokud se jedná o výši žalobou požadovaného přiměřeného zadostiučinění, soud má za to, že tu je nutno hodnotit jako nepřiměřeně vysokou. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce vzniklou porušením jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 86 250 Kč.

77. Při stanovení dané částky soud vycházel ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. 75 000 Kč za 6 let řízení) a dále ze sazby 1250 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 11 250 Kč za dalších 9 měsíců řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat vyšší základní částku, neboť původní řízení nebylo extrémně dlouhé, resp. původní řízení nebylo násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu (s přihlédnutím zejm. ke složitosti věci) očekávat (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

78. Vypočtená základní částka ve výši 86 250 Kč byla ponížena o 20 % z důvodu celkové (tj. procesní a skutkové) složitosti věci. Vypočtená základní částka byla naopak zvýšena o 10 %, neboť žalobce se na délce řízení nijak nepodílel a naopak sám aktivně usiloval o jeho zrychlení. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 10%, tj. na výslednou částku 77 625 Kč. K tomu se zdůrazňuje, že při posuzování přiměřenosti délky řízení a stanovení případného zadostiučinění v případě porušení práva na projednání věci v přiměřené době, je nutno se vyvarovat mechanické aplikace práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Nelze totiž zapomínat, že jde v těchto případech o posouzení vzniku nemajetkové újmy na straně poškozeného, tedy o posouzení kategorie objektivně jen obtížně zjistitelné a zcela jistě nespočítatelné (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

79. Soud má tedy za to, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a tudíž mu vznikla nemajetková újma. Vzhledem k tomu, že žalovaná před vydáním tohoto rozsudku jako náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým původním řízením již sama dobrovolně plnila částku 64 688 Kč, soud výrokem V. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit pouze částku 12 937 Kč. Výrokem VI. pak žalobu ve zbytku zamítl. (iii) K náhradě škody v podobě ušlého zisku 80. Konečně žalobce se rovněž domáhal částky ve výši 1 494 284 Kč s příslušenstvím. Tato částka představovala zisk, který mu měl ujít v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, když měl v období od [datum] do [datum] pozastaven výkon advokacie.

81. S ohledem na shora uvedené se dále soud zaměřil na existenci dalších podmínek vzniku odpovědnosti žalované, tj. škody (a její výše) a příčinné souvislosti. [příjmení] totiž mohl být žalobce se svojí žalobou úspěšný, musel prokázat, že mu v příčinné souvislosti s vykonaným trestem ušel zisk.

82. Jak bylo opakovaně uvedeno výše, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla újma (tj. nemajetková či majetková – škoda); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem; jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

83. Pokud jde o podmínku existence odpovědnostního titulu, tím je s ohledem na výsledek původní řízení nezákonné rozhodnutí (k tomu viz body 45 a 48 tohoto rozsudku). O tom ostatně nebylo ani mezi stranami sporu.

84. Pokud jde o otázku příčinné souvislosti mezi tvrzenou újmou a odpovědnostním titulem, [název soudu] v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], konstatoval, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. [příjmení] hledisko pak není rozhodujícím a jediným kritériem a příčinnou souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou, neboť újma může být důsledkem škodné události, i když nevznikla v době škodné události, ale později (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá, skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Příčinná souvislost je přerušena např. v těch případech, kdy bezprostřední příčinou škody je skutečnost, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu, nebo tehdy, je-li vznik újmy vyvolán bezprostředně okolností, která nemá věcný vztah k počínání škůdce.

85. V rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], se uvádí:„ (j) e běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non).“.

86. Podle názoru zdejšího soudu platí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že Česká advokátní komora pozastavila žalobci výkon advokacie v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním (resp. tvrzeným odpovědnostním titulem v podobě nezákonného rozhodnutí). To soud dovozuje z rozhodnutí České advokátní komory ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a z rozhodnutí České advokátní komory dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. Ostatně ani o naplnění této podmínky nebylo mezi účastníky řízení sporu. [příjmení] se mezi stranami vedl o existenci tvrzené újmy.

87. V obecné rovině platí, že ušlý zisk je ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Poškozený musí prokázat, že nezákonné rozhodnutí bylo jedinou, případně zásadní příčinou poškozeným tvrzeného ušlého zisku (srov. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Musí zde existovat vysoká pravděpodobnost, že by k tomuto rozmnožení majetku došlo, nestačí pouhá neodůvodněná naděje. Ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Zároveň je poškozený povinen vznik škody na své straně prokázat, a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (srov. Rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

88. K tomu soud poukazuje na povinnost tvrzení, která je jednou ze základních procesních povinností účastníků civilního soudního řízení (k tomu viz např. [příjmení], J. Důkazní břemeno v civilním soudním řízení. [obec]: [ulice] univerzita, 1995, s. 80 a n.). Platí přitom, že splnění povinnosti tvrzení je předpokladem proto, aby se účastník„ (…) reálně mohl zbavit tíže, kterou představuje břemeno tvrzení.“ (viz [příjmení], J. a [příjmení] [příjmení]. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. [obec]: Wolters Kluwer, 2021, s. 131). Dlužno poznamenat, že povinnost tvrzení musí být splněna materiálně konkrétně. P. [příjmení] v této souvislosti rozlišuje mezi abstraktním a konkrétním břemenem tvrzení ([příjmení], P. [příjmení] břemeno v civilním řízení soudním. [obec]: Leges, 2017, s. 81). Stručně řečeno jde o to, aby (i v závislosti na vyjádření protistrany) účastník dostatečně konkrétně tvrdil (vylíčil) rozhodné skutečnosti. Pochopitelně přitom platí, že s ohledem na požadavek předvídatelnosti soudního rozhodování má soud povinnost účastníky upozornit na chybějící skutková tvrzení, a to postupem podle § 118a o. s. ř. (k tomu viz např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Poučení přitom musí být vždy návodné a věcné, účastníkovi„ ušité na míru“, aby mu bylo zřejmé, jaká konkrétní tvrzení (důkazy k nim) má doplnit (viz nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1024/15).

89. V projednávané věci platí, že žalobce byl vyzván na jednání dne [datum] k doplnění tvrzení a důkazních návrhů pokud jde o jeho průměrný příjem v období, kdy měl žalobce pozastavený výkon advokacie. Soud přitom v této výzvě výslovně žalobce poučil, že nepostačí prokazovat tyto příjmy pouze daňovými přiznáními. Žalobce však přesto soudu nabídl k prokázání svých tvrzení pouze daňová přiznání. Další výzva podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. byla dána na jednání dne [datum]. V té soud žalobce výslovně upozornil, že musí doplnit svá tvrzení (a důkazní návrhy), a to pokud jde o rozdíl celkových výnosů z jeho podnikání a nákladů potřebných k jejich dosažení v období od [datum] do [datum]. I přes tuto výzvu však žalobce svá tvrzení řádně nedoplnil. Nelze nicméně přehlédnout, že ve svých předcházejících vyjádření (ve své žalobě a v jejím doplnění ze dne [datum]) žalobce uvedl, že v rozhodném období vykonával činnost jako OSVČ a že dosáhl v období, kdy měl pozastaven výkon advokacie, na celkové příjmy 1 215 000 Kč, resp. na průměrný měsíční příjem ve výši 86 786 Kč. K výzvě soudu však nikterak nespecifikoval zisky, kterých dosahoval. Žalobcova skutková tvrzení proto soud považuje za nedostatečná, bránící soudu rozhodnout, a to z následujících důvodů.

90. Žalobce svůj ušlý zisk spojoval s pozastavením výkonu advokacie. Jinak řečeno, žalobce tvrdil, že nebylo-li by nezákonného trestního stíhání (nezákonného rozhodnutí), mohl by vykonávat advokacii a dosahovat zisků z této činnosti. Z § 2 a § 4 ve spojení s § 5 zákona č. 85/1996 Sb., zákon o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ [jméno]“) však jasně plyne, že advokacie je povolání na„ plný pracovní úvazek“ (viz komentář k § 5 [jméno], [příjmení], D. [příjmení] [příjmení] o advokacii a stavovské předpisy. Komentář. [obec]: Wolters Kluwer, 2017). Jinak řečeno, aby bylo lze v projednávané věci určit výši ušlého zisku, musel by žalobce dotvrdit, jaký byl v období od [datum] do [datum] rozdíl celkových výnosů z jeho podnikání a nákladů potřebných k jejich dosažení (tj. jaký byl v jeho rozhodném období zisk), jak k tomu byl vyzván soudem. Dlužno poznamenat, že žalobce na výzvu učiněnou soudem na jednání dne [datum] reagoval doplněním svých důkazních návrhů, nikoliv tvrzení.

91. Soud si je vědom toho, že v souladu s ustálenou judikaturou lze skutečnosti vylíčit odkazem na listinu (viz např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nicméně žalobce ve své žalobě a jejich doplněních takovýto odkaz ve vztahu ke svému nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku neučinil; pouze učinil důkazní návrhy. Pouhým označením důkazů bez vylíčení rozhodujících skutečností nelze splnění povinnosti tvrzení v řízeních ovládaných projednací zásadou dostát; důkazy se označují k prokázání tvrzených skutečností, nikoli naopak (viz usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo [číslo]). Je také bez pochybnosti, že soudce nesmí zasahovat do sporného řízení tím způsobem, že by do sporu vnášel nové skutečnosti, které účastníci dosud ani netvrdili. Je totiž zřejmé, že by soud tímto jednáním opět ve prospěch jedné ze stran porušovat zásadu rovnosti účastníků (stran), pokud by až příliš aktivně zjišťoval skutkový stav (srov. např. usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1336/10).

92. V projednávané věci tedy žalobce pouze dotvrdil svůj příjem v období, kdy měl pozastaven výkon advokacie, nikoliv zisk. K prokázání svých tvrzení soudu navrhl důkazy v podobě daňových přiznání k dani z příjmů z fyzických osob (kdy ovšem tato daňová přiznání jsou za celá zdaňovací období let 2018 a 2019, tj. nikoliv pouze za období, kdy měl žalobce pozastaven výkon advokacie) a přiznání k DPH a kontrolní hlášení za relevantní časová období. Dále soudu předložil znalecký posudek. Z tohoto znaleckého posudku ovšem jednoznačně plyne, že při výpočtu ušlého zisku nebyly zohledňovány zisky, kterých žalobce dosahoval v období, kdy měl pozastaven výkon advokacie, což při výslechu rovněž potvrdil sám znalec. K tomu soud zdůrazňuje, že i kdyby účastník učinil předložené důkazy (daňová přiznání) součástí svých tvrzení, takový postup je možný pouze za situace, kdy předložené důkazy příslušná tvrzení výslovně a jednoznačně obsahují. V případě žalobce však rozhodně není zřejmé, které údaje z předložených daňových přiznání považuje žalobce za relevantní pro rozhodnutí ve věci a z jakého důvodu. Pokud by soud prvního stupně činil z těchto daňových přiznání na základě svých znalostí konkrétní zjištění, která žalobce sám neformuloval, neoprávněně by tímto postupem narušil rovnost účastníků, neboť by jednal ve prospěch žalobce, který je zatížen břemenem tvrzení.

93. Jak bylo již konstatování shora, z relevantní právní úpravy plyne, že výkon advokacie je„ práce na plný úvazek“. Pokud tedy žalobce měl pozastaven výkon advokacie, pročež se mohl a dle svých tvrzení dokonce i věnoval jiným činnostem, byl z materiálního hlediska snížen dopad do jeho právní sféry (k tomu srov. nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4293/18). Ušlý zisk je ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Nelze přitom přehlédnout, že si lze představit situaci, kdy sice dojde k vydání nezákonného rozhodnutí (nezákonného trestního stíhání), v důsledku něhož je pozastaven výkon advokacie, avšak osoba, které byl výkon advokacie pozastaven, si najde např. zaměstnání, které by jinak s výkonem advokacie nebylo slučitelné (viz § 5 [jméno]), přičemž v tomto zaměstnání bude dosahovat vyšších zisků, nežli by byla bývala dosahovala výkonem advokacie. Tato představa pak plně odpovídá povinnosti (resp. obecnému principu) každého počínat si tak, aby bylo předcházeno hrozícím škodám (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

94. Pokud tedy na základě uvedených úvah uložil soud žalobci, aby objasnil své příjmy (resp. zisk, kterého dosahoval) předtím, než mu byl pozastaven výkon advokacie, a poté, co mu byl výkon advokacie pozastaven, postupoval zcela předvídatelně a poučení, které v tomto smyslu žalobci dal, nemohlo být nijak překvapivé. Poučení, jehož se dle § 118a o. s. ř. žalobci dostalo, bylo i dostatečně konkrétní v tom, že z něj (kromě jiného) vyplýval požadavek soudu, aby žalobce doplnil tvrzení a důkazy o svých ziscích před a po pozastavení výkonu advokacie.

95. V civilním soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a jsou též povinni plnit důkazní povinnost, tedy označit důkazy k prokázání svých tvrzení (viz § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil. Jak dovodila judikatura, soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). [obec] projednací nemůže být ve sporném řízení nahrazena zásadou vyšetřovací a soud zde není oprávněn vyhledávat za účastníka řízení důkazy svědčící v jeho prospěch a upřednostňovat tak jednu ze sporných stran, jak již bylo zdůrazněno shora (viz usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2895/14, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1639/14, nebo ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3474/13). Obdobně [název soudu] dovodil ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že ve sporném řízení soud projednává ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit; a dále v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že účastník je nejprve povinen uvést skutečnosti, které mají být listinným důkazem prokázány; nepřichází v úvahu, aby předložené listiny nahradily jeho skutková tvrzení, procesní aktivita a odpovědnost účastníků řízení by tím byla popřena a přenášena na soud, což by bylo v rozporu se základními principy civilního sporného řízení.

96. Lze tedy uzavřít, že žalobce přes poučení soudem netvrdil žádné rozhodné skutečnosti o svých ziscích z podnikatelské činnosti v době, kdy měl pozastaven výkon advokacie. Výše příjmů (zisků) žalobce z podnikatelské činnosti přitom byla otázkou, která měla podstatný vliv na výši tvrzené škody, pročež se jí soud musel zabývat. K tomu soud opětovně odkazuje na nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4293/18 (viz bod 26 tohoto nálezu). Tento nález se sice týkal situace, kdy poškozený opustil místo starosty a věnoval se podnikatelské činnosti, avšak podle názoru zdejšího soudu jsou závěry z tohoto rozhodnutí vyplývající plně aplikovatelné i na projednávanou věc (zajímavé je pak i srovnání s úpravou náhrady mzdy v zákoníku práce, která rovněž akcentuje tuto logiku; viz § 69 odst. 2 zákona [číslo] např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobce tedy svou povinnost tvrzení nesplnil, neunesl břemeno tvrzení a nedal soudu prvního stupně možnost posoudit výši vzniklé škody. Soud proto výrokem VII. tohoto rozsudku žalobu co do částky 1 494 284 Kč zamítl.

VI. K úrokům z prodlení

97. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

98. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta ve čtvrtek dne [datum]; v prodlení se tak žalovaná ocitla v pátek dne [datum]. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzených částek částky od [datum] a ve zbytku žalobu zamítl. Soud rovněž přiznal úrok z prodlení z částky 239 109,50 Kč od [datum] do [datum] (tj. do dne, kdy žalovaná tuto částku žalobci plnila). Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jakož i související judikaturou (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) (viz výroky I., II., III., IV., V. a VI. tohoto rozsudku).

VII. K nákladům řízení a nákladům státu

99. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V podrobnostech k tomu soud uvádí, že tarifní hodnota sporu představovala částku 1 494 284 Kč (pokud jde o nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku), 291 005 Kč (pokud jde o nárok na náhradu škody v podobě obhajného) a 50 000 Kč (pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy, srov. např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Celkem tedy byla tarifní hodnota sporu 1 835 289 Kč. S ohledem na své důvodné zpětvzetí (pro pozdější chování žalované, která žalobci tuto částku po zahájení řízení sama dobrovolně plnila) byl žalobce procesně úspěšný co do částky (tarifní hodnot sporu) 174 421,50 Kč (pokud jde o nárok na náhradu škody v podobě obhajného). Dále byl s ohledem na výsledek řízení žalobce procesně úspěšný i co do částky (tarifní hodnoty sporu) 45 254 Kč (pokud jde o nárok na náhradu škody v podobě obhajného) a co do tarifní hodnoty sporu 50 000 Kč (pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy). Žalobce tak byl úspěšný co do tarifní hodnoty sporu 269 675,5 Kč, resp. v rozsahu přibližně 15 %. Neúspěšný byl naopak co do tarifní hodnoty sporu 1 565 613,5 Kč, tj. v rozsahu přibližně 85 %. Po zhodnocení úspěchu a neúspěchu stran tak lze říci, že žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 70 %.

100. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1890 Kč. To odpovídá paušální náhradě za 9 úkonů při tarifní hodnotě jednoho úkonu 300 (písemné vyjádření k žalobě, doplnění vyjádření ze dne [datum], 1x příprava na jednání dne [datum], 5x účast na jednání soudu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a 1 x účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]) a při zohlednění procesního úspěchu žalované ve věci (9*300*0,7). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku VIII. tohoto rozsudku.

101. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že přiznal jako náklad řízení pouze jednu přípravu k jednání. K tomu soud odkazuje na smysl vyhlášky č. 254/2015 Sb., která byla přijata v důsledku nálezu [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 39/13, a který spočívá ve zrovnoprávnění nezastoupených účastníků s účastníky zastoupenými (nikoli jejich zvýhodňování). Novelizované ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s předmětnou vyhláškou mělo za cíl umožnit nezastoupeným účastníkům žádat paušální náhradu nákladů tak, jako je to možné u nákladů advokáta podle § 13 odst. 4 (dříve odst. 3) AT. Úkon„ příprava účasti na jednání“ není mezi úkony vyjmenovanými v § 11 AT uveden. Výčet je sice demonstrativní, avšak standardně není v rámci náhrady nákladů řízení na zastoupení advokátem za tento úkon jako takový přiznávána náhrada nákladů, příprava na jednání není bez dalšího v rozhodovací praxi považována za úkon (jinak např. porada s klientem přesahující jednu hodinu). Není tak důvodu privilegovat nezastoupeného účastníka a automaticky považovat za úkon, který je spojen s paušální náhradou nákladů řízení, přípravu na každé jednání, tj. de facto za každé jednání přiznávat náhradu nákladů za dva úkony. Při respektování rovného postavení účastníků a se zohledněním geneze předmětné právní úpravy je namístě úkon„ příprava účasti na jednání“ dle vyhl. č. 254/2015 Sb. vykládat ve světle úkonů podle § 11 AT„ Příprava účasti na jednání“ je takto svého druhu ekvivalent přípravy zastoupení (tedy přípravy na věc jako celek), jak je součástí úkonu podle § 11 odst. 1 písm. a) AT. K tomu se dodává, že je logické, že ve vyhl. č. 254/2015 Sb. není vyjmenován úkon„ převzetí zastoupení“. Nezastoupený účastník zastoupení pojmově nepřebírá. Ale stejně tak jako advokát se připravuje na zastoupení, připravuje se nezastoupený účastník na věc. Ve výčtu úkonů v § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (základní) úkon označený jako„ příprava na věc“ však uveden není. To jen podporuje výklad, že pod úkonem označeným jako„ příprava účasti na jednání“ je třeba rozumět úkon„ příprava na věc“.

VIII. Ke lhůtě k plnění

102. Lhůta k plnění byla ve výrocích I., III. a V. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí. Lhůta k plnění v nákladovém výroku pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.

Poučení