37 C 50/2021-54

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení částky 158 321 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 45 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 13. 8. 2021 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 112 571 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky od 13. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 800 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 158 321 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 13. 8. 2021 do zaplacení coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Krajského soudu v [obec] (dále též„ KS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobkyni mělo náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že původní řízení bylo zahájeno dne 23. 1. 2003 a skončeno dne 15. 8. 2020. Původní řízení tedy dle žalobkyně trvalo 6 414 dnů., což je délka zcela nepřiměřená. Žalobkyně poukazovala na to, že složitost původního řízení ani postup orgánů veřejné moci nemohou legitimizovat skutečnost, že původní řízení trvalo přes 16 let. Tuto délku původního řízení lze navíc podle žalobkyně považovat za extrémní (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1869/2015).

4. Žalobkyně ve svém podání dále zdůrazňovala, že vzhledem k tomu, že v rámci původního řízení bylo zasaženo do jejího základního práva, samotné konstatování porušení práva je zcela nedostačující. Podle žalobkyně skutečnost, že jí v původním řízení byla vyplacena pouze část přihlášené pohledávky, nemůže mít vliv na újmu jí pociťovanou. V této souvislosti odkázala žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 763/2009. Ke složitosti projednávané věci v původním řízení žalobkyně uvedla, že v původním řízení nebylo třeba aplikovat cizí právo, provádět žádné dokazování v cizině; nejednalo se tak o nijak významně složitou skutkovou věc. K jednání žalobkyně v průběhu řízení poté dotvrdila, že v průběhu původního řízení sama žalobkyně nezavdala příčinu ke vzniklým průtahům.

5. Pokud jde o žalovanou částku, žalobkyně uvedla, že k ní dospěla tak, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu přepočetla délku původního řízení na roky a výslednou cifru vynásobila částkou 15 000 Kč. Přihlédla přitom k tomu, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu nemůže částka zadostiučinění za nemajetkovou újmu překročit částku, která byla vyplacena v rámci konkurzu, pročež žalobkyně požadovala zaplacení částky 158 321 Kč a úroků z prodlení coby náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým původním řízením.

6. Ve své žalobě žalobkyně rovněž tvrdila, že uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem u žalované dne 12. 2. 2021. Do podání žaloby se však žalovaná k tomuto podání nijak nevyjádřila.

7. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky 158 321 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 13. 8. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

8. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 11. 1. 2022 uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Dále uvedla, že při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku původního řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobkyni tak vznikla nemajetková újma. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění.

9. K jednotlivým hlediskům ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠK, které je třeba vzít do úvahy při posuzování výše přiměřeného zadostiučinění, žalovaná zdůraznila, že újma žalobkyně byla podstatně nižší intenzity. Pokud jde o význam konkursního řízení pro žalobkyni, tento nelze podle žalované přeceňovat právě s ohledem na skutečnost, že se jedná o řízení konkurzní. V této souvislosti žalovaná vzpomenula rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2888/2010.

10. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

11. V replice ze dne 20. 4. 2022 se žalobkyně omluvila z nařízeného ústního jednání a zároveň poukázala na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2022, č. j. 22 C 134/2021-43.

12. Dne 21. 4. 2022 se ve věci konalo jednání. S ohledem na omluvu žalobkyně a její souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti, soud věc na tomto jednání meritorně projednal a vyhlásil rozsudek ve věci samé. Dlužno poznamenat, že žalovaná nad rámec svého vyjádření ze dne 11. 1. 2022 na jednání nic nového nevznesla.

III. Skutková zjištění

13. Z nesporných tvrzení účastníků a ze stanoviska žalované ze dne 3. 8. 2021 vzal soud za prokázané, že žalobkyně uplatila u žalované dne 12. 2. 2021 nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 158 321 Kč, jakožto náhradu nemateriální újmy a to z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Krajského soudu v [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná ve svém stanovisku konstatovala, že délka dotčeného řízení byla nepřiměřená, přičemž zároveň jako náhradu nemajetkové újmy nepřiznala zadostiučinění v penězích, když měla za to, že samotné konstatování porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dostatečné.

14. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

15. Ze spisu vedeného u Krajského soudu v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) Dne 23. 1. 2003 byl podán u Krajského soudu v [obec] věřitelem [anonymizováno] [rok] [anonymizována tři slova] návrh na prohlášení konkursu na dlužníka [právnická osoba] (dále též„ dlužník“). -) Dne 18. 4. 2003 byl navrhovatel vyzván k tvrzení skutečností osvědčujících úpadek dlužníka a k označení věřitelů byl týž den vyzván dlužník. Dále byl soudem zjišťován stav splatných mzdových nároků u Úřadu práce v [obec]. Uvedenému bylo vyhověno v průběhu dubna 2003. -) Dne 9. 5. 2003 došlo soudu připojení se s pohledávkou vůči dlužníku k návrhu spol. [právnická osoba] -) Dne 14. 5. 2003 soud usnesením zjišťoval další pohledávky vůči dlužníkovi. -) Dne 2. 6. 2003 došlo sdělení OSSZ o výši splatné pohledávky za dlužníkem a dne 9. 6. 2003 došlo soudu sdělení [obec] spořitelny o existenci a výši pohledávek za dlužníkem. -) V Květnu a červnu 2003 navrhli prohlášení konkurzu dlužníka i další věřitelé. -) Usnesením ze dne 17. 6. 2003 byli vyzváni věřitelé k zaplacení zálohy na náklady konkursu, což následně splnili. Dne 1. 8. 2003 byl vyzván dlužník k vyjádření se k návrhu. -) Dne 8. 8. 2003 bylo doručeno vyjádření likvidátora dlužníka k podaným návrhům, byla předložena zpráva auditora, znalecký posudek a rozvaha. -) Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka a současně byla svolána schůze věřitelů na 5. 11. 2003. Téhož dne byly dány pokyny správci konkursní podstaty ke zjištění a zajištění majetku. V řízení bylo přihlášeno přes 200 věřitelů. -) Dne 19. 9. 2003, 30. 9. 2003 a dne 17. 10. 2003 byla doručena zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty a žádost správce o poskytnutí zálohy na hotové výdaje. Správce konkurzní podstaty uvedl, že v rámci majetkové podstaty je řešeno několik nemovitostí (vč. několika průmyslových areálů), množství movitých věcí (vč. ochranných známek), pohledávky ve výši 57 500 000 Kč a několik sporných obchodních transakcí. -) Usnesením ze dne 23. 10. 2003 rozhodl soud o poskytnutí zálohy na hotové výdaje správce konkurzní podstaty. -) Dne 5. 11. 2003 se konala schůze věřitelů a dodána byla zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty a soupis konkursní podstaty. Během listopadu byly soudu sděleny osoby, které budou jednat za členy věřitelského výboru (právnické osoby). -) Dne 24. 11. 2003 byla doručena zpráva správce konkursní podstaty o činnosti – příprava na přezkumné jednání, přičemž sdělil, že značné množství konkurzních věřitelů vyzval k doplnění přihlášky. -) Žalobkyně se do řízení přihlásila s pohledávkou č. 23 ve výši 1 357 301,90 Kč dne 1. 10. 2003. -) Dne 9. 12. 2003 byla doručena dražební vyhláška. -) Dne 29. 12. 2003 byla doručena zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty s tím, že požádal o udělení souhlasu s prodejem nemovitostí mimo dražbu. -) Usnesením z 30. 12. 2003 bylo rozhodnuto o udělení souhlasu ke zpeněžení majetku mimo dražbu. -) Dne 9. 1. 2004 bylo nařízeno přezkumné jednání na 10. 3. 2004. -) Usnesením ze dne 3. 2. 2004 bylo rozhodnuto o změně členů věřitelského výboru. -) Dne 13. 1. 2004 doručeno oznámení o provedené dražbě. -) Dne 9. 3. 2004 byla doručena zpráva správce konkursní podstaty k přezkumnému jednání. -) Dne 10. 3. 2004 se konalo přezkumné jednání přihlášených pohledávek. -) Dne 12. 3. 2004 byl doručen návrh správce konkurzní podstaty na ukončení provozování podniku úpadce. -) Dne 22. 3. 2004 byla soudu doručena dražební vyhláška. -) Dne 6. 4. 2004 bylo oznámeno správcem konkurzní podstaty splnění povinností, které vyplynuly z přezkumného jednání. -) Usnesením ze dne 20. 4. 2004 bylo soudem ukončeno provozování podniku úpadce. -) Dne 27. 4. 2004 byla soudu doručena žádost správce konkurzní podstaty o souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení odděleným věřitelům se souhlasným stanoviskem věřitelského výboru a protokol o provedené dražbě spolu s oznámením o zmaření veřejné dražby. -) Usnesením ze dne 4. 5. 2004 bylo rozhodnuto o vydání 70 % výtěžku ze zpeněžení oddělenému věřiteli (částka 3 052 259,70 Kč). -) Dne 7. 5. 2004 správce konkurzní podstaty oznámil doplnění soupisu konkursní podstaty o další zjištěný majetek. -) Během května až června 2004 byly doručeny soudu námitky proti zápisu jednotlivých nemovitostí do soupisu podstaty úpadce. -) Dne 14. 5. 2004 byla doručena zpráva správce konkurzní podstaty o konkursním řízení spolu s dodatky k soupisu konkursní podstaty. -) Dne 18. 5. 2004 bylo soudu doručeno oznámení o provedení dražby. -) Dne 31. 5. 2004 bylo doručeno oznámení o doplnění soupisu konkursní podstaty úpadce. -) Usneseními ze dne 1. 6. 2004 vyzval soud osoby namítající nesouhlas se zápisem nemovitostí do majetkové podstaty úpadce, nechť podají vylučovací žalobu. -) Soud dne 17. 6. 2004 dal pokyn správci konkurzní podstaty k doplnění, což učinil dne 30. 6. 2004. -) V průběhu června a července 2004 jednotlivé namítající osoby soudu sdělily, že podaly vylučovací žalobu proti správci konkurzní podstaty. -) Dne 26. 7. 2004 bylo nařízeno zvláštní přezkumné jednání na 6. 10. 2004. -) Dne 4. 8. 2004 byla soudu doručena dražební vyhláška. -) Dne 17. 8. 2004 podal správce konkurzní podstaty zprávu o své činnosti. -) Dne 16. 9. 2004 byla soudu doručena dražební vyhláška. -) Dne 6. 10. 2004 se konalo zvláštní přezkumné jednání, v rámci kterého byl vyzván správce konkurzní podstaty k tomu, aby stanovil okruh věřitelů, jejichž pohledávky byly popřeny, a aby jim stanovil lhůtu k uplatnění popřených pohledávek. -) Dne 11. 10. 2004 byla soudu doručena dražební vyhláška a dne 12. 10. 2004 oznámení o provedené dražbě. -) Dne 12. 10. 2004 předložil správce konkurzní podstaty svou zprávu. -) Usneseními ze dne 18. 10. 2004 byli vyzváni další věřitelé k podání vylučovací žaloby. Celkem bylo vyzváno 53 věřitelů. -) Dne 1. 11. 2004 podal správce konkurzní podstaty zprávu o své činnosti. Během listopadu a prosince 2004 věřitelé sdělili, že byla podána vylučovací žaloba. -) Dne 12. 11. 2004 byla soudu doručena dražební vyhláška. -) Správce konkurzní podstaty dne 7. 1. 2005 a 13. 1. 2005 požádal o souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení odděleným věřitelům. -) Dne 19. 1. 2005 požádala o spolupráci Policie ČR, čemuž soud vyhověl dne 14. 3. 2005. -) Dne 4. 2. 2005 požádal správce konkurzní podstaty o souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení. Podání bylo doplněno dne 7. 2. 2005. -) Dne 9. 2. 2005 soud dal souhlas s vydáním 70 % výtěžku oddělenému věřiteli ve výši 6 946 647,40 Kč. -) Dne 24. 2. 2005 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání zprávy z důvodu neskončeného incidenčního sporu. -) Dne 24. 3. 2005 požádala o spolupráci Policie ČR. -) Dne 7. 4. 2005 požádal správce konkurzní podstaty o svolání schůze konkurzních věřitelů. -) Dne 8. 4. 2005 byla soudu zaslána dražební vyhláška. -) Dne 2. 3. 2005 soud prodloužil lhůtu k podání konečné zprávy do 12. 3. 2006. -) Dne 19. 4. 2005 požádal správce konkurzní podstaty o souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení odděleným věřitelům. -) Dne 3. 5. 2005 sdělil správce konkurzní podstaty soudu změnu sídla. Usnesením ze dne 4. 5. 2005 soud udělil souhlas k vydání 70 % výtěžku (20 992 176,80 Kč) oddělenému věřiteli. -) Dne 26. 4. 2005 byla svolána schůze věřitelů na 28. 6. 2005. -) Dne 16. 5. 2005 byla soudu zaslána dražební vyhláška. -) Dne 14. 6. 2005 správce konkurzní podstaty soudu zaslal návrh dohody mezi správcem konkurzní podstaty a věřitelským výborem. -) Dne 28. 6. 2005 se konala schůze věřitelů. Soud schválil dohodu o narovnání a vyrovnání mezi správcem konkurzní podstaty úpadce a správce konkurzní podstaty jednoho z věřitelů. -) Dne 28. 6. 2005 požádal jeden z věřitelů o zaslání protokolu ze schůze věřitelů. -) Dne 25. 7. 2005 byla soudu zaslána dražební vyhláška. -) Dne 4. 10. 2005 doručil soudu správce konkurzní podstaty oznámení o vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty. Dále jsou ve spise založena usnesení Krajského soudu v [obec], jimiž byla zastavena řízení o vyloučení nemovitosti z konkurzní podstaty. -) Dne 28. 11. 2005 se nepřihlášený věřitel dotázal na stav řízení. Soud mu dne 4. 1. 2006 sdělil, že není v jeho silách odpovídat na obdobné dotazy jednotlivým věřitelům a že má právo přijít nahlížet do spisu. Navíc uvedl, že nejde o přihlášeného věřitele, proto mu ani tak nemůže informace poskytnout. -) Dne 5. 1. 2006 správce konkurzní podstaty soudu doručil doplněk k soupisu konkurzní podstaty. -) Soud dne 3. 2. 2006 vyzval k připojení přihlášky jednoho z věřitelů, protokolu o přezkumném jednání a listu seznamu přihlášené pohledávky. -) Dne 1. 2. 2006 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, čemuž bylo usnesením ze dne 20. 2. 2006 vyhověno do 31. 12. 2006. Důvodem byly neukončené soudní spory. -) Dne 13. 6. 2006 se Krajský soud v [obec] k jiné sp. zn. dotázal na stav řízení. -) Dne 9. 8. 2006 soud vyžádal písemnou zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty, čemuž vyhověl dne 6. 9. 2006. -) Krajský soud v [obec] k jiné spisové značce žádala informaci o řízení. -) Dne 24. 10. 2006 požádal správce konkurzní podstaty o poskytnutí zálohy na odměnu a hotové výdaje, čemuž soud vyhověl dne 2. 11. 2006. -) Dne 23. 11. 2006 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy, čemuž bylo vyhověno usnesením ze dne 4. 12. 2006 do 31. 12. 2007. -) Dne 14. 12. 2006 bylo nařízeno přezkumné jednání na 31. 1. 2007. -) Soudu byla dne 8. 12. 2006 doručena dražební vyhláška. -) Dne 27. 12. 2006 správce konkurzní podstaty soudu sdělil změnu výše pohledávky zapsané v majetkové podstatě. -) Dne 8. 1. 2007 požádal věřitel o zaslání protokolu z další schůze věřitelů. -) Dne 10. 1. 2007 byla soudu doručena dražební vyhláška. -) Dne 25. 1. 2007 požádala Policie ČR o součinnost, čemuž soud vyhověl dne 26. 1. 2007. -) Dne 31. 1. 2007 se konalo přezkumné jednání. -) O součinnost dále dne 29. 1. 2007 požádal Krajský soud v [obec] k jiným spisovým značkám, čemuž soud vyhověl. -) Dne 21. 3. 2007 a 28. 3. 2007 správce konkurzní podstaty doložil dodatek k soupisu majetkové podstaty. -) Dne 13. 6. 2007 soud vyzval správce konkurzní podstaty k předložení zprávy o své činnosti. -) Usnesením ze dne 21. 6. 2007 soud vyzval věřitele, nechť podá žalobu na vyloučení majetkových hodnot z konkurzní podstaty. -) Správce konkurzní podstaty dne 2. 8. 2007 podal zprávu o své činnosti. Usneseními ze dne 20. 8. 2007 byla navrhovatelům vrácena záloha na náklady konkurzu. Následně byly vystaveny platební poukazy k proplacení a zálohy byly vyplaceny. -) Dne 10. 12. 2007 správce konkurzní podstaty požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Soud tomuto usnesením ze dne 20. 12. 2007 vyhověl do 30. 9. 2008, důvodem byly neukončené soudní spory a nebyla vypořádaná dohoda o narovnání. -) Dne 26. 2. 2008 požádal správce konkurzní podstaty o opatření nezbytné k zajištění účelu konkurzu a to uložení povinnosti vydat správci konkurzní podstaty nájemní smlouvy k nemovitostem a uzavřené pojistné smlouvy k nemovitostem. Soud usnesením ze dne 31. 3. 2008 tuto povinnost uložil. Povinný tuto splnil dne 14. 5. 2008 a soud následně dokumenty zaslal správci konkurzní podstaty dne 16. 6. 2008. -) Krajský soud v [obec] se dne 5. 5. 2008 dotazoval k jiné spisové značce na stav řízení, na což soud reagoval dne 16. 5. 2008. -) Dne 9. 7. 2008 a 13. 8. 2008 byla soudu doručena dražební vyhláška. -) Dne 9. 9. 2008 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, kdy bylo sděleno, že byla zpeněžena většina majetkové podstaty, nicméně stále probíhají ještě incidenční spory. -) Usnesením ze dne 15. 9. 2008 byla lhůta prodloužena do 30. 6. 2009. -) Dne 3. 4. 2009 byl správce konkurzní podstaty vyzván k předložení písemné zprávy o své činnosti, čemuž vyhověl dne 1. 6. 2009. -) Dne 12. 6. 2009 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, neboť probíhají incidenční spory. -) Dne 3. 6. 2008 zprávu správce konkurzní podstaty doplnil. Soud žádosti dne 19. 6. 2009 vyhověl do 31. 12. 2009. -) Dne 10. 11. 2009 soud vyzval správce konkurzní podstaty k předložení konečné zprávy, což učinil dne 1. 12. 2009. -) Dne 22. 12. 2009 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. -) Dne 7. 1. 2010 podal správce konkurzní podstaty zprávu o činnosti s tím, že prozatím probíhají incidenční spory. -) Usnesením ze dne 12. 1. 2010 soud prodloužil lhůtu k podání konečné zprávy do 31. 12. 2010. -) Dne 17. 6. 2010 správce podal zprávu o své činnosti. -) Dne 30. 8. 2010 byla soudu doručena dražební vyhláška. -) Dne 19. 10. 2010 podal správce konkurzní podstaty dodatek ke zprávě o své činnosti. -) Dne 20. 10. 2010 podal správce konkurzní podstaty zprávu o činnosti s tím, že prozatím nebyly skončeny některé incidenční spory. -) Dne 2. 12. 2010 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, čemuž bylo usnesením ze dne 7. 12. 2010 do 31. 12. 2011 vyhověno. Důvodem byly neukončené incidenční spory o vyloučení věcí ze soupisu konkurzní podstaty. -) Dne 10. 3. 2011 a 11. 3. 2011 podal správce konkurzní podstaty dodatek k soupisu konkurzní podstaty. -) Dne 12. 4. 2011 podal správce konkurzní podstaty zprávu o své činnosti. Dále podal zprávu dne 7. 10. 2011 s tím, že požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. -) Dne 25. 10. 2011 soud vyhověl jeho žádosti a lhůtu prodloužil do 31. 12. 2012. -) Dne 27. 12. 2011 požádal jeden z věřitelů o provedení částečného rozvrhu pohledávek. -) Soud dne 23. 1. 2012 vyzval správce konkurzní podstaty, ať předloží soudu návrh na částečný rozvrh, pokud jsou pro to splněny podmínky, čemuž vyhověl dne 1. 6. 2012. -) Dne 23. 7. 2012 požádal správce konkurzní podstaty o zálohu na odměnu. -) Soud dne 14. 11. 2012 rozhodl o záloze správce konkurzní podstaty. Týž den soud vyzval správce konkurzní podstaty k doplnění částečného rozvrhu. -) Správce konkurzní podstaty reagoval dne 3. 12. 2012. -) Dne 13. 12. 2012 požádal správce konkurzní podstaty o zálohu a prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. -) Soud mu lhůtu dne 4. 2. 2013 prodloužil do 31. 12. 2013 a přiznal mu zálohu. -) Dne 20. 6. 2013 a 26. 6. 2013 podal správce konkurzní podstaty upravený seznam věřitelů úpadce (u žalobkyně ke změně nedošlo). -) Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud rozhodl o částečném rozvrhu v rozsahu 8,64 %, přičemž žalobkyně byla uspokojena částkou 113 130,85 Kč. Žalobkyni byla vyplacena částka 113 130,85 Kč dne 27. 8. 2013. -) Usnesení nabylo právní moci dne 1. 7. 2013. -) Dne 20. 8. 2013 správce konkurzní podstaty požádal o nařízení zvláštního přezkumného jednání, čemuž soud dne 2. 9. 2013 vyhověl a zvláštní přezkumné jednání nařídil na 9. 10. 2013. -) Dne 30. 9. 2013 požádal správce konkurzní podstaty o povolení částečného rozvrhu. -) Dne 14. 10. 2013 požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s tím, že nebyly ukončeny veškeré incidenční spory. -) Dne 30. 10. 2013 správce konkurzní podstaty soud vyrozuměl o tom, že popřel nevykonatelnou pohledávku. -) Dne 9. 10. 2013 se konalo zvláštní přezkumné jednání. Soud vyzval správce konkurzní podstaty, aby stanovil věřitelům, jejichž pohledávky byly popřeny, lhůtu k uplatnění popřených pohledávek. -) Dne 22. 11. 2013 podal správce konkurzní podstaty zprávu o činnosti. Usnesením ze dne 4. 11. 2013 byla prodloužena lhůta správci konkurzní podstaty k podání konečné zprávy do 31. 12. 2014. -) Dne 17. 3. 2014 požádal Obvodní soud pro Prahu 2 o zapůjčení spisu, čemuž bylo vyhověno a spis byl dne 1. 4. 2014 zapůjčen na 3 měsíce. -) Dne 7. 11. 2014 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. -) Dne 14. 11. 2014 požádal soud o vrácení spisu, čemuž bylo vyhověno dne 1. 12. 2014. -) Usnesením ze dne 4. 12. 2014 byla lhůta k podání konečné zprávy prodloužena do 31. 12. 2015. -) Dne 24. 11. 2015 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s odůvodněním, že prozatím nebyly skončeny všechny soudní spory. -) Soud žádosti dne 7. 12. 2015 vyhověl a lhůtu prodloužil do 31. 12. 2016. -) Dne 12. 12. 2016 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, čemuž bylo dne 16. 12. 2016 vyhověno do 31. 12. 2017 s ohledem na probíhající soudní spory. -) Stejně tak požádal dne 14. 12. 2017 a soud žádosti dne 21. 12. 2017 vyhověl (prodlouženo do 31. 12. 2018). Ve spise jsou dále založena rozhodnutí z incidenčních sporů. -) Dne 24. 10. 2018 podal správce konkurzní podstaty konečnou zprávu, avšak bez stanoviska výboru věřitelů, neboť jej prozatím nemá k dispozici. -) Přípisem ze dne 16. 11. 2018 soud vyzval správce konkurzní podstaty k doplnění konečné zprávy. To učinil dne 18. 12. 2018. -) Soud dne 12. 2. 2019 nařídil na dne 27. 3. 2019 jednání o konečné zprávě. -) Dne 26. 3. 2019 správce konkurzní podstaty doložil souhlas věřitelského výboru. -) Dne 27. 3. 2019 se konalo jednání o konečné zprávě, přičemž soud schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku č. j. [číslo jednací], z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce (příjmy KP 64 230 584 Kč, výdaje z KP 58 312 130 Kč, přičemž věřitelům vydáno 30 991 084 Kč a při částečném rozvrhu 14 338 746 Kč). Usnesení o schválení konečné zprávy nabylo právní moci dne 7. 5. 2019. -) Dne 23. 5. 2019 podal správce konkurzní podstaty návrh na konečný rozvrh a byl upraven seznam přihlášek. -) Soud vyzval správce konkurzní podstaty dne 26. 8. 2019 k doplnění návrhu na konečný rozvrh, čemuž bylo vyhověno dne 25. 10. 2019. -) Soud jej dne 30. 10. 2019 vyzval k doplnění, čemuž bylo vyhověno dne 13. 11. 2019 a 14. 11. 2019. -) Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Krajský soud v [obec] rozhodl o uspokojení pohledávek II. třídy ve výši 3,632268 %, přičemž bude použito 5 918 454 Kč (žalobkyni byla vyplacena částka 45 191,64 Kč). Usnesení nabylo právní moci dne 8. 1. 2020. -) Dne 16. 12. 2019 se jeden z věřitelů dotazoval, zda bylo (příp. kdy bude) vydáno rozvrhové usnesení. -) Dne 10. 1. 2020 požádal správce konkurzní podstaty o vyznačení doložky právní moci na usnesení. -) Dne 15. 3. 2020 správce konkurzní podstaty podal soudu zprávu o rozvrhu podstaty, když sdělil, že bylo kromě několika věřitelů, kteří neposkytli součinnost a kterým bude složeno do úschovy, vyplaceno plnění. -) Žalobkyni byla vyplacena částka 45 130,85 Kč dne 17. 1. 2020. -) Soud správce konkurzní podstaty dne 24. 3. 2020 vyzval, nechť sdělí, až budou částky některým věřitelům složeny do soudní úschovy, čemuž vyhověl dne 22. 5. 2020. -) Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl zrušen konkurz na úpadce pro splnění rozvrhového usnesení. -) Usnesení nabylo právní moci dne 15. 8. 2020. -) Dne 29. 6. 2020 požádal správce konkurzní podstaty a Úřad práce o vyznačení doložky právní moci na usnesení. -) Dne 12. 8. 2020 požádal úpadce o zaslání rozhodnutí s doložkou právní moci, dne 20. 7. 2020 požádal o totéž Úřad práce a dne 23. 7. 2020 Ministerstvo obrany. -) Dne 14. 9. 2020 sdělil správce konkurzní podstaty, že byly uzavřeny účetní knihy a podal soudu o tomto zprávu. -) Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zprostil funkce správce konkurzní podstaty. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 11. 2020.

16. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

17. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

18. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

19. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

22. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zadostiučinění ve výši 158 321 Kč s přísl. za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v [obec] pod sp zn. [spisová značka]. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

23. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

24. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

25. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

26. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

27. Celková délka konkurzního řízení od podání návrhu, tj. 23. 1. 2003, do pravomocného zrušení konkurzu, tj. 15. 8. 2020, činila 17 let a 6 měsíců. Pokud se jedná o ohraničení celkové doby namítaného konkurzního řízení rozhodné období pro žalobkyni začalo běžet od jejího vstupu do řízení, tj. ode dne, kdy přihláška její pohledávky došla soudu tj. 1. 10. 2003 (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3908/2009) do dne, kdy správce konkurzní podstaty vůči věřiteli (žalobkyni) plnil dle rozvrhového usnesení (nikoliv, kdy byl konkurz formálně ukončen), tj. do 17. 1. 2020 (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 29 Cdo 2012/2010). Délka posuzovaného řízení (rozhodné období) vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tedy činila 16 let a 3 měsíc.

28. Posuzované řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy.

29. Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela. V této souvislosti se uvádí, že soud nezaznamenal, že by se žalobkyně snažila o urychlení řízení prostředky předvídanými zákonem. Zdůrazňuje se nicméně, že není povinností účastníka se o urychlení řízení snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

30. Při posuzování významu původního řízení pro žalobkyni vzal soud v úvahu zvláštní povahu konkursního řízení, které nepatří z hlediska významu předmětu řízení k těm, jež by měla pro jeho účastníky zvýšený význam (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2888/2010). Zvláštní povaha konkursního řízení přitom spočívá v samotné povaze tohoto řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku dlužníka (úpadce) a s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně, když si svými nároky též vzájemně konkurují. Uvedená skutečnost tak rozhodujícím způsobem snižuje význam původního řízení pro účely posouzení přiměřenosti jeho délky, a tím pádem také výše případného přiměřeného zadostiučinění (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 ze dne 31. 5. 2012 či sp. zn. 30 Cdo 1662/2011 ze dne 21. 8. 2012). Z ustálené judikatury civilních soudů v daném ohledu dále plyne, že z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni je (při posuzování přiměřenosti délky řízení i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění) podstatná též výše částky, jaké se jí v konkursu dostalo, resp. pravděpodobně dostane, na uspokojení její pohledávky, ledaže by v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení vyšly najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že žalobkyně coby konkursní věřitelka mohla v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky. Žádné takové skutečnosti však v řízení nevyplynuly.

31. V souvislosti s otázkou posuzování významu původního řízení pro žalobkyni považuje zdejší soud rovněž za důležité, že si žalobkyně musela být vědoma toho, že v rámci konkurzu bude uspokojena mezi vyšším počet věřitelů pouze malá část její celkové pohledávky. Dlužno poznamenat, že již v roce 2013 jí bylo vyplaceno uspokojení odpovídající 80 % poměrné částky k určené k rozvrhu a od roku 2013 pak byla v nejistotě pouze o zbývající části. Soud proto hodnotí význam původního řízení ve světle těchto okolností jako podstatně snížený.

32. K posouzení složitosti řízení, s čímž souvisí i hodnocení postupu soudu, soud předně uvádí, že konkurzní řízení představuje zvláštní typ řízení. V kontrastu k ostatním druhům soudních řízení, konkurzní řízení nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Ústřední roli v konkurzním řízení má správce konkurzní podstaty, na jehož úkony není možno nahlížet jako na úkony soudu nebo orgánu státu. Správce konkurzní podstaty je soukromou osobou, která činí úkony v konkurzním řízení vlastním jménem a na svou odpovědnost (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3213/2010). Nelze ovšem přehlédnout, že soud vykonává dohled nad činností správce a schvaluje významné úkony správce. V projednávané věci pak platí, že konkurzní soud svým povinnostem dostál; nebylo shledáno pochybení při dohledové činnosti soudu nad správcem konkurzní podstaty podle § 10 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení – insolvenční zákon.

33. Na první fázi konkurzního řízení (od podání návrhu na prohlášení konkurzu do vydání usnesení o prohlášení konkurzu, tj. od 23. 1. 2003 do 12. 9. 2013) je možno nahlížet jako na typické soudní řízení, v němž soud rozhoduje o vyřešení sporu a v němž činnost, respektive nečinnost soudu lze přičítat státu k tíži. Soud v tomto období postupoval řádně a bez průtahů. Během tohoto období podalo návrh na prohlášení konkurzu na dlužníka několik věřitelů, soud vyzýval navrhovatele k doplnění návrhu a složení zálohy na náklady konkurzu. Dále vyzval dlužníka k vyjádření k návrhu na prohlášení konkurzu.

34. V druhé fázi, tzv. realizační (od prohlášení konkurzu) lze řízení hodnotit jako podstatně složitější, neboť v majetkové podstatě bylo značné množství nemovitostí dlužníka včetně několika průmyslových areálů, pohledávek ve výši přesahující 50 000 000 Kč, práv k ochranným známkám, aj. O složitosti – jak skutkové, tak právní - věci svědčí také fakt, že bylo nezbytné vypořádat značné množství přihlášených pohledávek (přes 200) ve výši téměř 350 milionů korun. Pokud se jedná o postup soudu v této fázi řízení nutno konstatovat, že postup samotného soudu byl plynulý, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. Postup soudu tak nebyl průtahy. Ve věci se konalo celkem 7 přezkumných jednání (5. 11. 2003, 10. 3. 2004, 6. 10. 2004, 28. 6. 2005, 31. 1. 2007, 9. 10. 2013 a 27. 3. 2019). V průběhu konkurzního řízení bylo vedeno značné množství incidenčních sporů, včetně sporů o návrhu na vyloučení majetku z majetkové podstaty, což mělo zásadní vliv na délku řízení, neboť bez vyřešení těchto sporů nebylo možné konkurzní řízení skončit. Nutno dodat, že soud na návrh správce konkurzní podstaty opakovaně rozhodoval o částečném rozvrhu, což svědčí o snaze správce konkurzní podstaty v co v nejkratší době vypořádat majetkové záležitosti dlužníka a řízení skončit. I s ohledem na značné množství incidenčních sporů, pro něž nebylo možné konkurzní řízení skončit, bylo opakovaně rozhodováno o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Správce konkurzní podstaty soud pravidelně informoval o své činnosti a řádně a včas žádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Žádost konkurzního správce byla vždy odůvodněna a odůvodněnost byla taktéž shledána ze strany soudu. Je přitom vždy na konkrétním konkurzním soudu, aby posuzoval nutnost a důvodnost prodloužení 18 měsíční lhůty stanovené v § 14a odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. (§ 432 zákona č. 182/2006 Sb.). Rovněž se zdůrazňuje, že insolvenční správce podával zprávu o činnosti několikrát do roka a soud taktéž několikrát správce konkurzní podstaty sám vyzval k podání zprávy o jeho činnosti. V tomto lze shledat snahu konkurzního soudu o zajištění rychlosti a plynulosti řízení. Jak je patrno z průběžných zpráv, správce konkurzní podstaty plnil během řízení své povinnosti ohledně zjišťování majetku úpadce a jeho následného zpeněžení, když se správce konkurzní podstaty snažil o urychlené vyřízení konkurzního řízení, což je například zřejmé z jeho žádosti o povolení prodeje mimo dražbu, o vydání výtěžku ze zpeněžení oddělenému věřiteli, návrh na částečný rozvrh, aj. Soud taktéž řádně reagoval na součinnostní dotazy jednotlivých institucí (Policie ČR, úřad práce, soudy, věřitelé, aj.).

35. S přihlédnutím k shora uvedenému se konstatuje, že po skutkové i právní stránce tak byla věc dle soudu obtížná. Soud po zhodnocení postupu v konkurzním řízení dospěl k závěru, že z obsahu spisu Krajského soudu v [obec] sp. zn. [spisová značka] nelze vyvodit, že by v rámci konkurzního řízení docházelo k průtahům a obdobím nečinnosti ze strany soudů či jinému porušení dohledové povinnosti ze strany soudu nad správcem. Nicméně i přes shora uvedené soud dospěl k závěru, že, byť KS ve věci konal svoji činnost řádně, celková délka původního řízení byla natolik dlouhá, že ji vzhledem k okolnostem případu, jak byly popsány shora, nelze již považovat za přiměřenou.

36. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (o čemž koneckonců nebylo mezi stranami ani sporu). Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

37. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

38. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

39. K argumentaci žalované se výslovně zdůrazňuje, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době je postačujícím zadostiučiněním jen za zcela výjimečných okolností, a to zejména tehdy, pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, nebo pokud se poškozený sám významně podílel svým jednáním na délce řízení (NS 30 Cdo 2531/2016). I případně snížený význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 30 Cdo 674/2020). Soud má za to, že význam původního řízení pro žalobkyni nelze považovat v daném případě za nepatrný (žalobkyně měla přihlášenou do konkursu částku 1 357 301,90 Kč a k rozvrhu na ní připadla částka 158 322 Kč, kterou rovněž nelze považovat za bagatelní). V daném případě je tedy nutné žalobkyni odškodnit v peněžité podobě.

40. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně částkou 45 750 Kč.

41. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. za 15 let řízení 225 000 Kč) a dále 1250 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 3750 Kč za další 3 měsíce řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat nižší základní částku; rovněž ovšem nepřipadalo v úvahu přiznání vyšší základní částky – jak navrhovala žalobkyně – neboť původní řízení nebylo extrémně dlouhé, resp. původní řízení nebylo násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Pokud jde přitom o odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1869/2015, tak jeho aplikaci na projednávanou věc soud nepovažuje za přiléhavou. Žalobkyní zmiňované rozhodnutí se totiž sice týkalo otázky extrémně dlouhého soudního řízení, avšak v dané věci se neposuzovala délka konkurzního řízení (jak je tomu v projednávané věci), nýbrž délka civilního řízení sporného. Je přitom notorietou, že konkurzní řízení bývají zpravidla delší. Navíc s ohledem na konkrétní okolnosti původního řízení (vysoký počet přihlášených věřitelů; množství incidenčních sporů) rozhodně nelze uvažovat o tom, že by původní řízení trvalo násobně delší dobu, nežli by bylo lze očekávat.

42. Vypočtená základní částka ve výši 228 750 Kč byla ponížena o 40 % z důvodu složitosti původního řízení a dále byla ponížena o dalších 40 % z důvodu sníženého významu původního řízení pro žalobkyni. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím snížením o 80 %, tj. na výslednou částku 45 750 Kč.

43. Na tomto místě soud opakovaně připomíná, že pokud jde o výši zadostiučinění, které se žalobkyni mělo dostat za nejistotu, takto by v zásadě nemělo přesáhnout částku, kterou se jí dostalo v rámci rozvrhového usnesení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). V projednávané věci se jedná o částku 158 322 Kč. Z podané žaloby je zjevné, že žalobkyně si byla shora citované judikatury Nejvyššího soudu dobře vědoma, pročež jí přizpůsobila svůj žalobou uplatněný nárok. K tomu soud ovšem uvádí, že z judikatury Nejvyššího soudu neplyne, že zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk je v těchto případech přiměřené pouze pokud odpovídá částce, které se dostalo žalobkyni v rámci rozvrhové usnesení. Právě naopak z ní plyne, že tato částka představuje pomyslnou horní hranici; soud tak může přisoudit jako náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým konkursním řízením s ohledem na okolnosti toho kterého případu méně, zásadně by však neměl přisoudit více.

44. Soud dodává, že mu je známa ustálená judikatura Nejvyššího soudu ČR, dle níž by modifikace základní částky v obecné rovině neměla přesahovat 50% (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, ze dne 21. 10. 2010). Nicméně dle soudu jsou v posuzovaném případě dány výjimečné okolnosti, které výraznou modifikaci vyžadují, tj. vysoká skutková a právní složitost původního řízení, jakož i okolnost, že žalobkyně si musela být vědoma toho, že v rámci konkurzu bude uspokojena mezi vyšším počet věřitelů pouze malá část její celkové pohledávky. Již v roce 2013 jí přitom bylo vyplaceno uspokojení odpovídající 80 % poměrné částky k určené k rozvrhu a od roku 2013 pak byla v nejistotě pouze o zbývající části, jak bylo již konstatováno shora. Zdejší soud je proto toho názoru, že vypočtená částka přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk se nepříčí obecné představě spravedlnosti. Naopak její výši považuje soud za zcela přiléhavou individuálním okolnostem projednávaného případu. Konečně pokud pak jde o odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 763/2009, tak ten zdejší soud nepovažuje za přiléhavý. V projednávané věci byla totiž řešena inter alia otázka přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým konkursním řízením, kdy k této otázce existuje zvláštní ustálená judikatura civilních soudů reagující na specifika konkursního řízení. Ve věci citované žalobkyní naopak šlo o otázku přiměřeného zadostiučinění způsobeného nepřiměřeně dlouhým civilním řízením sporným, v rámci kterého se žalobkyně domáhala zaplacen částky 350 000 Kč před Krajským soudem v Ostravě.

45. Lze proto uzavřít, že soud v nadepsaném řízení přiznal žalobkyni částku 45 750 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrokem II. pak ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

VI. K úrokům z prodlení

46. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

47. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 12. 2. 2021. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta ve čtvrtek dne 12. 8. 2021; v prodlení se tak žalovaná ocitla v pátek dne 13. 8. 2021. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky od 13. 8. 2021 (výrok I. tohoto rozsudku). Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

VII. K nákladům řízení

48. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

49. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod [číslo] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

50. V daném případě byly provedeny 2 úkony právní služby, tj. celkem 6200 Kč. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci a (ii) podání žaloby a dále 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 600 Kč. Celková částka 6800 Kč pak nebyla navýšena o 21% DPH, neboť právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Celková částka nákladů řízení tak činí 8 800 Kč.

51. Pouze pro úplnost pak zdejší soud dodává, že nepřiznal jako náklad řízení repliku žalobkyně. Soud totiž po žalobkyni dodatečná vyjádření nepožadoval a toto již nepřineslo nic nového nad rámec tvrzení žalobkyně obsažených v samotném žalobním návrhu.

VIII. Ke lhůtě k plnění

52. Lhůta k plnění byla ve výroku I. a III. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.