37 C 57/2022-206

Rubrum

[název soudu] rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 1 823 816,61 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 823 816,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 823 816,61 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 96 316 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 823 816,61 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z titulu náhrady škody. Ve své žalobě žalobkyně tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu jako s výkonným umělcem. Tato smlouva byla ukončena dohodou dne [datum]. Na základě dotčené smlouvy pak měl žalovaný pro žalobkyni vyvářet umělecké výkony. Ve smlouvě byla mimo jiné stanovena speciální prevenční povinnost, kdy se žalovaný zakázal, že nebude po dobu účinnosti smlouvy vykonávat činnost vymykají se obecným zvyklostem (včetně sportovní činnosti) spojenou s nebezpečím ohrožení života a zdraví a vzniku zranění. Tuto speciální prevenční povinnost měl žalovaný podle žalobkyně porušit dne [datum], když si pádem ze žebříku způsobil vážný úraz, který si vyžádal několikaměsíční hospitalizaci. Dále byla ve smlouvě stanovena povinnost pro žalovaného zachovávat si svůj vzhled a zdravotní stav včetně vzhledu a fyzického stavu (zejména hmotnosti). I tuto povinnost měl žalovaný porušit dne [datum], když spadl ze žebříku. V důsledku toho žalovaný pro žalobkyni nemohl vytvářet umělecké výkony, pročež žalobkyni ušel zisk z prodeje reklamního prostoru, a to za období od [datum] do [datum].

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný nepopíral uzavření smlouvy ze dne [datum] s žalobkyní (včetně dodatků). Rovněž nepopíral, že dne [datum] utrpěl úraz v důsledku pádu ze žebříku. Odmítl ovšem, že by porušil svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy ze dne [datum]. Zdůrazňoval přitom, že k pádu dne [datum] došlo tak, že u sebe doma v garáži lezl na žebřík vysoký asi 2 až 3 m. Žebřík podjel a žalovaný upadl na zem. Podle žalovaného se jednalo o nikým nezaviněnou nešťastnou náhodu. Dotčený žebřík byl na stejném místě permanentně opřený asi 9 let a žalovaný na něj mnohokráte v minulosti lezl, aniž by došlo k jakémukoliv incidentu. Žebřík přitom nevykazoval jakékoliv známky poškození. Nadto žalovaný vznesl námitku promlčení.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za zjištěné, že dne [datum] uzavřela žalobkyně smlouvu s žalovaným o vytvoření uměleckého výkonu se smlouvou licenční. K této smlouvě bylo přijato několik dodatků, mj. dodatek ze dne [datum], [datum] a [datum]. Tato smlouva byla pak ukončena dne [datum]. Po celou dobu trvání smlouvy ze dne [datum] byl členem představenstva žalobkyně pan [jméno] [příjmení], jehož prostřednictvím byla žalobkyně informována o úrazu žalovaného, a to několik dní poté, co žalovaný úraz utrpěl.

5. Dále ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že dne [datum] žalovaný utrpěl vážný úraz rozdrcení několika obratlů, zlomení několika žeber a propíchnutí plíce. Tento úraz žalovaný utrpěl tak, že spadl společně se žebříkem, když doma ve své garáži lezl pro květináč. První den, kdy žalovaný po úrazu začal pokračovat v natáčení svých pořadů pro žalobkyni, byl den [datum]. V období ledna až března roku [rok] vyplácela žalobkyně odměnu žalovanému dle smlouvy v souladu s článkem 4 odst. 1 smlouvy ze dne [datum] v maximální možné výši, tj. ve výši 300 000 Kč za měsíc. Naopak žádnou smluvní pokutu strana žalující vůči žalovanému neuplatňovala.

6. Konečně ze shodných tvrzení účastníků vzal soud rovněž za zjištěné, že smlouva ze dne [datum] vč. dodatků byla vyhotovena a její bylo navrženo stranou žalující. Žalovaný pak měl možnost znění smlouvy včetně dodatků připomínkovat, přičemž tuto možnost nevyužil.

7. Ze záznamu pořadu [anonymizována dvě slova] za dne [datum] soud zjistil, že žalovaný utrpěl úraz, když lezl na žebřík. V rámci tohoto pořadu pak žalovaný uvedl, že žebřík, ze kterého spadl, byl špatně zapřený. Rovněž uvedl, že na sebe bude do budoucna dávat větší pozor.

8. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný se v článku 5 odst. 6 písm. e) zavázal v případě onemocnění bez zbytečného odkladu informovat producenta. V takovém případě stanoví producent výkonnému umělci náhradní termíny natáčecích dnů. Dále se zavázal v čl. 5 odst. 6 písm. f), že po dobu účinnosti této smlouvy nebude vykonávat mimo tento smluvní závazek činnosti vymykající se obecným zvyklostem (včetně sportovních činností) spojené s nebezpečím ohrožení života a zdraví a vzniku zranění. Žalovaný byl rovněž zavázán k povinnosti učinit vše pro zachování svého vzhledu a zdravotního stavu, vč. vzhledu a fyzického stavu (zejména hmotnosti). Dále se žalovaný v této smlouvě zavázal, resp. předmětem této smlouvy byl závazek žalovaného vytvářet pro žalobkyni dle jejích pokynů a zadání umělecký výkon ztvárnění role moderátora pro blíže neurčený počet dílů televizního pořadu s názvem [anonymizována dvě slova]. Konečně strany si v článku 5 odst. 12 této smlouvy sjednaly, že v případě, že žalovaný poruší závazky z této smlouvy, že se nedostaví ve sjednaných termínech a časech k vytváření uměleckého výkonu, anebo nebude schopen řádně vytvářet umělecký výkon, tak že vznikne tedy žalobkyni právo na soudní pokutu ve výši 100 000 Kč. A dále v odst. 11 si strany sjednaly, že v případě porušení závazku či povinnosti žalovaného dle této smlouvy je oprávněna žalobkyně žádat smluvní pokutu ve výši 25 000 Kč. Nárok na náhradu škody tím neměl být dotčen.

9. Z článku publikovaném na serveru [webová adresa] ze dne [datum] s názvem„ [příjmení] [příjmení] [příjmení] se po těžkém úrazu učí znovu chodit“ soud zjistil, že žalovaný utrpěl dne [datum] úraz, když spadl ze žebříku doma v garáži při snaze dostat se pro květináč. V nemocnici jej navštívil i [příjmení] [příjmení].

10. Z WhatsApp komunikace ze dne [datum] mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaný nejpozději dne [datum] informoval žalobkyni prostřednictvím [jméno] [příjmení] o svém úrazu.

11. Z výslechu žalované soud zjistil, že žalovaný utrpěl v prosinci roku [rok] úraz, když lezl na žebřík v garáži, která byla používána jako skladiště. Žalovaný se na vytváření smlouvy ze dne [datum] nijak nepodílel. Pokud jde o smluvní povinnost stanovenou v čl. 5 odst. 6 písm. f) smlouvy ze dne [datum], tu žalovaný bral jako standardní klauzuli a nijak jí nevěnoval pozornost s ohledem na to, že se sám nevěnoval sportům, resp. adrenalinovým zážitkům. V době úrazu žalovaný bydlel v novostavbě rodinného domu. Prostor, ve kterém žalovaný utrpěl úraz dne [datum] byla garáž obdélníkového tvaru s betonovou podlahou. Žebřík, na který žalovaný lezl, byl vysoký přibližně 3 m a byl opřený i částečně zapřený (o regály z boku), přičemž na tomto místě se nacházel po dobu několika let, aniž by s ním bylo manipulováno.

12. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození], soud zjistil, že žalovaný utrpěl úraz doma, když lezl na žebřík v garáži rodinného domu. Na zdech garáže se nacházely regály. Žebřík, ze kterého žalovaný spadl, byl jednoduchý žebřík vysoký přibližně 3 m a na dotčeném místě byl dlouhodobě, aniž by se s ním manipulovalo. Sám svědek i žalovaný na dotčený žebřík lezli v obdobím před [datum] mnohokráte, aniž by došlo k jakékoliv nehodě. Kromě svědka a žalovaného nikdo další žebřík nepoužíval.

13. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], [datum narození], soud zjistil, že k úrazu žalovaného dne [datum] došlo v objektu novostavby rodinného domu, resp. v garáži novostavby rodinného domu. Prostor garáže byl používán jako skladiště.

14. Soud hodnotil svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako věrohodné. Je sice pravdou, že svědek [jméno] [příjmení] [příjmení] je rodinným příslušníkem žalovaného (jeho partnerem), přičemž v minulosti pracoval i pro žalobkyni, avšak na druhou stranu soud neshledal existenci rozporů v jeho svědecké výpovědi a ani žádné jiné skutečnosti svědčící o nevěrohodnosti tohoto svědka. Naopak svědek vypovídal spontánně a z jejích odpovědí na doplňující dotazy bylo zřejmé, že se snažil vypovídat co nejpravdivěji. To soud dovozuje inter alia ze skutečnosti, že sám svědek soudu přiznal, pokud něco nevěděl. Tyto závěry pak mutatis mutandis lze vztáhnout i na svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], který vypověděl, že je přítelem žalovaného.

15. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Dne [datum] spolu žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu. Součástí této smlouvy byly i povinnosti žalovaného po dobu účinnosti této smlouvy nevykonávat mimo tento smluvní závazek činnosti vymykající se obecným zvyklostem (včetně sportovních činností) spojené s nebezpečím ohrožení života a zdraví a vzniku zranění. Žalovaný byl rovněž zavázán k povinnosti učinit vše pro zachování svého vzhledu a zdravotního stavu, vč. vzhledu a fyzického stavu (zejména hmotnosti). Text smlouvy připravila strana žalující. Žalovaný dne [datum] utrpěl úraz, když v garáži novostavby rodinného domu lezl na jednoduchý žebřík, který byl částečně zapřený a na dotčeném místě se nacházel po dobu několika let, aniž by s ním bylo jakkoliv manipulováno. V minulosti jej žalovaný i jeho partner opakovaně používali. Bezprostředně po úrazu žalovaný o tomto úrazu žalobkyni informoval. Ta neuplatnila smluvní pokuty a naopak žalovanému dále vyplácela odměnu, jak bylo ujednáno ve smlouvě ze dne [datum], ačkoliv žalovaný v období od [datum] do [datum] žádnou činnost pro žalobkyni nevykonával.

16. Ke shora uvedenému soud dodává, že další navržené důkazy neprováděl, a to pro nadbytečnost (v podrobnostech viz níže).

17. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

18. Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

19. Podle § 556 OZ platí, že co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).

20. Podle § 557 OZ připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

21. Podle § 619 OZ platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

22. Podle § 620 odst. 1 OZ platí, že okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

23. Podle § 629 OZ platí, že promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

24. Podle § 636 odst. 1 a 2 OZ platí, že právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. To platí i v případě vzniku škody nebo újmy porušením povinnosti v důsledku úplatkářství spočívajícího v nabídce, slibu nebo dání úplatku jiným než poškozeným nebo v přímém či nepřímém vyžádání úplatku od poškozeného.

25. Úvodem zdejší soud považuje za důležité zdůraznit, že z § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení (srov. též usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jak opakovaně vysvětlil [název soudu], není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3122/09).

26. Jak bylo uvedeno shora, žalobkyně se svojí žalobou domáhala náhrady škody v podobě ušlého zisku. S ohledem na zásadu procesní ekonomie se soud nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení.

27. Právo na náhradu škody nebo jiné újmy se zásadně promlčuje v kombinaci tříleté subjektivní promlčecí lhůty, zakotvené v § 619, 620 a § 629 odst. 1 OZ a desetileté, resp. patnáctileté objektivní promlčecí lhůty, upravené v § 636 a 637 OZ. K tomu se zdůrazňuje, že z § 620 OZ a z judikatury civilních soudů plyne, že pokud má mít poškozený možnost právo na náhradu škody uplatnit, musí mu nejprve vzniknout jako zásah do jeho jmění. Pokud do zásahu do jmění poškozeného nedojde, byť k okolnosti, která vede ke vzniku škody, již došlo, nemohl by poškozený žádná práva uplatňovat, neboť by mu nevznikla. Proto není z hlediska promlčení práva na náhradu škody rozhodné, kdy se poškozený dozvěděl o samotné škodní události, ale to, kdy mu vznikla samotná škoda, resp. kdy se mohl dozvědět o tom, že mu nějaké škoda vůbec vznikla, a orientační (přibližný) rozsah této škody umožňující alespoň přibližné určení výše škody (k tomu viz rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo nověji rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

28. V projednávané věci platí, že žaloba byla podána dne [datum]. Žalobkyně přitom uplatňovala náhradu škody v podobě ušlého zisku z příjmů z reklamy za období od [datum] do [datum]. Z uvedeného tak plyne, že námitka promlčení není důvodná, neboť promlčecí lhůta stanovená v § 629 odst. 1 OZ nemohla uplynout předtím, než uplynulo období, za které se žalobkyně domáhá náhrady škody v podobě ušlého zisku. Žalobkyně totiž logicky před uplynutím tohoto období nemohla mít vůbec žádné povědomí o vzniku škody.

29. Pokud jde o posouzení meritu věci, v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] [název soudu] uvedl, že právní úprava v OZ opouští důraz na formální hledisko projevu a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tak podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (u vícestranných právních jednání společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musel-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v § 556 odst. 2 OZ a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, měl by se podle ustanovení § 557 OZ vyložit k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

30. I z dalších rozhodnutí [název soudu] vyplývá, že základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první OZ. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) (srov. [příjmení], F. In: [příjmení], F., [příjmení], P. a kol., op. cit. výše, s. 594 a 595, nebo [příjmení], J. In: [příjmení], P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1989). Pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé OZ. Ustanovení § 556 odst. 2 OZ pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání (srov. například rozsudek ze dne ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] 2019 Sb. rozh. obč., rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 31. [název soudu] také již opakovaně dovodil při výkladu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, že při zkoumání projevené vůle účastníků smlouvy je třeba vycházet z toho, že smluvní strany se při uzavření smlouvy nechovaly nelogicky (srov. například rozsudky [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Výklad projevu vůle proto nemůže vést k takovým důsledkům, které jsou z hlediska pravidel logiky zjevně absurdní (srov. například rozsudky [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 32. [název soudu] pak ve vztahu k výkladu podle § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušeného ke dni [datum], vyložil, že text smlouvy je toliko prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Vůli je nutno dovozovat z vnějších okolností spojených s podpisem a realizací smluvního vztahu, zejména z okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy. Současně připomněl, že dalším základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady (srov. nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 625/2003, uveřejněný pod [číslo] Sbírky nálezů a usnesení [název soudu]).

33. Výše uvedené závěry [název soudu] a [název soudu], jakkoli byly učiněny v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, se nepochybně prosadí i na výklad smluv podle současné právní úpravy, která klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob.

34. V projednávané věci platí, že účastníci řízení mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování uměleckého výkonu. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, v čl. 5 odst. 6 písm. f) této smlouvy se žalovaný zavázal, že po dobu účinnosti této smlouvy nebude vykonávat mimo dotčený smluvní závazek činnosti vymykající se obecným zvyklostem (včetně sportovních činností) spojené s nebezpečím ohrožení života a zdraví a vzniku zranění a dále že učiní vše pro zachování svého vzhledu a zdravotního stavu, vč. vzhledu a fyzického stavu (zejména hmotnosti). Žalobkyně svoji žalobu konstruovala jako nárok na náhradu škody způsobené právě porušením povinností stanovených v čl. 5 odst. 6 písm. f) smlouvy ze dne [datum]. Soud je přitom toho názoru, že žalovaný čl. 5 odst. 6 písm. f) smlouvy ze dne [datum] neporušil, a to z následujících důvodů.

35. Jak bylo uvedeno výše, při výkladu právních jednání je v prvé řadě třeba vyjít z úmyslu jednajících stran. Soud se přitom nedomnívá, že by skutečný úmysl jednajících stran při uzavírání smlouvy dne [datum] směřoval k vyloučení možnosti žalované vylézt ve své garáži na jednoduchý žebřík, resp. směřoval ke stanovení povinnosti žalovaného za všech okolností postupovat pouze v souladu s návody jednotlivých výrobků, které ve svém běžném životě používá. To soud dovozuje z jednání stran, které následovalo po úrazu žalovaného dne [datum]. Z nesporných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že žalovaný informoval žalobkyni o svém úrazu nejpozději hned následující den, tj. [datum]. Žalobkyně pak nejenže vůči žalovanému neuplatnila smluvní pokutu předvídanou smlouvou ze dne [datum], nýbrž i dále žalovanému vyplácela odměnu, i když pro ni žádné umělecké výkony nevytvářel. Žalobkyně se rovněž po žalovaném nedomáhala žádné náhrady škody, resp. svoji žalobu na náhradu škody v podobě ušlého zisku podala až na samotné hranici promlčecí lhůty stanovené v OZ, ačkoliv si s ohledem na tvrzený ušlý zisk v podobě příjmů z reklamy mohla a měla být dávno vědoma tohoto ušlého zisku. Pochopitelně je čistě věcí žalobkyně, kdy svůj nárok žalobou uplatní, nicméně to nic nemění na tom, že soud k jejímu jednání může přihlédnout při posuzování výkladu dotčeného právního jednání ve smyslu § 556 odst. 2 OZ.

36. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že má za prokázané, že žalovaný utrpěl úraz při pádu z jednoduchého žebříku. Tento žebřík se nacházel v jeho garáži v novostavbě rodinného domu, která byla užívána jako skladiště. Na dotčeném místě se příslušný žebřík nacházel delší dobu, přičemž žalovaný i jeho partner jej opakovaně používali. Za této situace nelze rozhodně dovodit, že by se žalovaný dopustil jednání reprobovaného čl. 5 odst. 6 písm. f) smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný utrpěl úraz při vykonávání běžné činnosti, která je součástí péče o domácnost. Soud se přitom nedomnívá, že skutečný úmysl jednajících stran při uzavírání smlouvy ze dne [datum] směřoval k zákazu takového jednání. Podle soudu je i z jednání stran zřejmé, že čl. 5 odst. 6 písm. f) smlouvy ze dne [datum] měl zamezit, aby se žalovaný dopouštěl excesivního chování, resp. se účastnil extenzivního sportování, resp. se účastnil adrenalinových činností (resp. takových činností, které s ohledem na svůj charakter jsou spojeny s vyšším nežli běžným mírem rizika vzniku poranění žalovaného). Žalovaný se pak podle soudu v čl. 5 odst. 6 písm. f) smlouvy ze dne [datum] zavázal pečovat o svůj vzhled tak, aby tento odpovídal stavu, ve kterém se nacházel při uzavírání smlouvy. Žalovaného jednání dne [datum] se přitom rozhodně takovýmto požadavkům nepříčilo.

37. Podpůrně lze v této souvislosti uvést, že i kdyby soud neměl za prokázaný společný úmysl jednajících stran, i za použití objektivní metody interpretace by byly jeho závěry stejné. Připomíná se, že z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že návrh smlouvy vyhotovila žalobkyně a dala jej žalovanému k připomínkám. Žalovaný návrh smlouvy obdržel z pozici umělce, který měl pro žalobkyni natáčet televizní pořady. Podle názoru zdejšího soudu by přitom stejný význam, jaký byl soudem dovozen shora, čl. 5 odst. 6 písm. f) smlouvy ze dne [datum] přikládala zpravidla i jakákoliv jiná osoba v postavení toho, jemuž byl projev žalobkyně určen. Jinými slovy řečeno, pokud žalovaný ve svých vyjádření uváděl, že čl. 5 odst. 6 písm. f) smlouvy ze dne [datum] je standardní smluvní ustanovení, které se začasté objevuje ve smlouvách nahrávacích studií (televizí) a výkonných umělců, přičemž sama žalobkyně tato tvrzení nesporovala, soud nemá pochybnosti o tom, že účelem a smyslem takovýchto klauzulí je skutečně zajistit, aby výkonný umělec dbal o svůj zevnějšek (resp. neprováděl zásadní změny svého zevnějšku), neboť pro diváky může být vzhled umělce jedním z významných důvodů proč ten který pořad sledovat, příp. nesledovat. Pro smluvní stranu v pozici žalobkyně je pak rovněž podstatné, aby se umělec vyhýbal rizikovým a v běžném životě neprováděným činnostem, tak aby se minimalizovala šance jeho úrazu, resp. šance zmařeného natáčení. Těmto závěrům pak plně odpovídá i textace smlouvy z [datum], která výslovně zdůrazňuje závazek nevykonávat neobvyklé sportovní činnosti, resp. závazek dbát o svůj fyzický stav s ohledem na hmotnost.

38. Podpůrněji pak soud odkazuje na zásadu contra proferentem traktovanou v § 557 OZ. Z nesporných tvrzení účastníků totiž vyplynulo, že textaci smlouvy připravila žalobkyně. I kdyby proto soud připustil, že v úvahu přichází různý výklad čl. 5 odst. 6 písm. f) smlouvy ze dne [datum], tj. i takový výklad, který předestřela žalobkyně, stejně by soud nemohl na tento výklad slyšet, neboť příslušný výraz (činnosti vymykající se obecným zvyklostem, povinnost zachovávat vzhled a zdravotní stav) užila strana žalující. Dotčené ustanovení by tak muselo být vyloženo v její neprospěch.

39. Na shora uvedeném nic nemůže změnit argumentace žalobkyně, která poukazovala na návody k nejrůznějším žebříkům, resp. zásady správného lezení na žebřík (soud pro nadbytečnost tyto návody neprováděl). Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že žalovaný lezl na žebřík, který se nacházel v jeho garáži (novostavbě). Sám žalovaný vypověděl, že žebřík byl částečně zapřen o regál. Svědek [jméno] [příjmení] [příjmení] pak sice zapření žebříku nepotvrdil, avšak vypověděl, že regály se skutečně v garáži nacházely. Soud přitom neměl žádné důvody proč by výpovědi žalovaného neuvěřil. Soud si je sice vědom nižší výpovědní hodnoty výslechu účastníka řízení, avšak bez dalšího nelze výslech účastníka pominout (viz § 131 zákona č. 99/1962 Sb, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“); viz nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). To plně odpovídá zásadě, kdy v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo JIRSA, J. a K. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. [příjmení] – hodnocení důkazů je„ korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí„ nějak vyspekulovat“ ([příjmení], J. a [příjmení] [příjmení]. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 1891/18). V projednávané věci pak soud neshledal žádné rozpory mezi účastnickým výslechem a dalšími provedenými důkazy. Naopak shledal shody, pročež považuje účastnický výslech žalovaného za věrohodný.

40. Nadto pro soud bylo v každém případě rozhodující, že žalovaný lezl na žebřík v garáži svého domu, přičemž tento žebřík se na dotčeném místě nacházel delší dobu a sám žalovaný na něj lezl před svým úrazem mnohokrát. Žalobkyně svým výkladem čl. 5 odst. 6 písm. f) smlouvy ze dne [datum] směřuje k tomu, že by žalovaný musel žalobkyni odpovídat v případě jakéhokoliv úrazu způsobeného nedodržením návodu k libovolnému výrobku. Takový výklad však podle názoru zdejšího soudu v žádném případě neodpovídá skutečnému úmyslu stran a rovněž ani neodpovídá metodě objektivní interpretace, když jej soud považuje za absurdní a neudržitelný. Koneckonců samotný čl. 5 odst. 6 písm. f) smlouvy ze dne [datum] hovoří o činnostech vymykajícím se obecným zvyklostem. Nelze přitom dovodit, že by obecnou zvyklostí bylo za všech okolností přesné dodržování návodů dodávaných s jednotlivými výrobky.

41. Je tak třeba posoudit, zdali jednání žalovaného mělo znaky excesivního, nepřiměřeně nebezpečného chování, kterého byl podle čl. 5 odst. 6 písm. f) smlouvy ze dne [datum] žalovaný se povinen zdržet, tak aby neohrozil natáčení pořadů pro žalobkyni. Jak přitom soud již opakovaně uvedl, lezení na žebřík v garáži novostavby vlastního domu, kdy se tento žebřík na dotčeném místě nachází dlouhou dobu a žalovaný po něm lezl již mnohokrát, za excesivní, nepřiměřeně nebezpečné chování považovat nelze. Jiná situace by byla, pokud by žalovaný na dotčený žebřík lezl např. pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Nic takového ovšem strana žalující ani netvrdila, ani neprokazovala. Podstatné tedy je, že úraz žalovaného nemá příčinu v jeho nezodpovědném, excesivním chování v rozporu s čl. 5 odst. 6 písm. f) smlouvy ze dne [datum].

42. S ohledem na shora uvedené tak lze uzavřít, že žalovaný čl. 5 odst. 6 písm. f) smlouvy ze dne [datum] neporušil. Pokud žalobkyně svůj žalobní nárok opírala právě o porušení povinností v tomto ustanovení žalovanému uložených, soudu nezbylo, nežli výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítnout, aniž by se dále s ohledem na požadavek procesní ekonomie zabýval vznikem škody (resp. její výše) a příčinnou souvislostí mezi tvrzenou škodou a porušením smluvní povinnosti.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebách k účelnému bránění svého práva.

44. Náklady žalované tvoří náklady na právní zastoupení. Tarifní hodnota daného sporu činila 1 823 816,61 Kč. Právní zástupkyně žalovaného učinila ve věci 5 úkonů po 15 620 Kč dle § 7 odst. 5 a § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], reakce na výzvu soudu ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) za které žalované náleží náhrada nákladů řízení společně s 5 x 300 Kč paušálu dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Advokátka je plátcem 21 % DPH, tedy odměna advokátky a paušální náhrada hotových výdajů jsou navýšeny o 21 %. Celkové náklady žalované jsou tedy ve výši (5 x 15 620 Kč 5 x 300 Kč) x 1,21, tj. celkem 96 316 Kč.

45. Lhůtu k plnění stanovil soud v nákladovém výroku souladu s § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Náklady byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).