37 C 60/2024 - 96

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 313 104,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14, 25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14, 25 % ročně z této částky [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladu řízení ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy, a to v souvislosti řízením vedeným u [Anonymizováno] (dále též „OS“) pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále též „původní řízení“). Svůj nárok na náhradu škody v podobě obhajného opíral o nezákonné rozhodnutí usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] (dále též „usnesení ze dne [datum]“), který bylo proti jeho osobě zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Nárok na náhradu nemajetkové újmy žalobce opíral o tvrzený nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřeně délce původního řízení. [právnická osoba] nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobce uváděl, že původní řízení probíhalo od května 2015 do srpna 2023. Jednalo se o jednoduchou věc, kterou bylo lze vyřídit v termínu násobně kratším. Žalobce prostřednictvím svého obhájce opakovaně upozorňoval na průtahy v řízení. Žalobce tvrdil, že de facto i zahájení nezákonného trestního stíhání bylo důvodem k ukončení služební činnosti u Policie ČR. Vzhledem k právní úpravě v té době pak žalobci rovněž nevznikl nárok na rentu. Žalobce dle svých tvrzení ukončil svůj služební poměr k Policii ČR dne [datum]. K samotné výši přiměřeného zadostiučinění žalobce zdůraznil, že je namístě zohlednit inflaci a nárust cen, resp. měnící se hospodářské poměry.

3. K nároku na náhradu škody žalobce uvedl, že požaduje zvýšení odměny za dovolání, a to na dvojnásobek dle advokátního tarifu, tj. ve výši [částka]. Podle žalobce se totiž jednalo o složitější úkon. Dále žalobce požadoval přiznání náhrady cestovného z [adresa] a zpět dne [datum] ve výši [částka] (dle výpočtu žalované), jakož i náhradu za promeškaný čas ve výši [částka]. Cesta dne [datum] pak měla být vykonána vozidlem reg. zn. [Anonymizováno]. Žalobce dále zdůrazňoval, že sama žalovaná spočítala nárok žalobce na částku ve výši [částka]. Vyplatila mu však pouze částku [částka]. Žalobce proto požadoval rovněž zaplacení částky [částka].

4. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobce u ní uplatnil svůj nárok jako v projednávané věci dne [datum]. Žalovaná jej pak vypořádala svým stanoviskem, když mu přiznala přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] za nepřiměřenou délku původního řízení a dále náhradu škody v podobě obhajného ve výši [částka]. V podrobnostech pak uvedla, že původní řízení trvalo 8 let 1 měsíc. Podle žalované je ve smyslu ustálené judikatury civilních soudů třeba vycházet ze základní částky [částka] za první dva roky řízení a každý další rok řízení. S ohledem na konkrétní okolnosti není namístě uvažovat o vyšší základní částce. Rovněž odporuje ustálené judikatuře, pokud by byla základní částka navýšena toliko s ohledem na měnící se hospodářské poměry. Samotnou základní částku je pak dle žalované namístě modifikovat její ponížením o 15 % z důvodu složitosti původního řízen. Navýšit základní částku je naopak namístě s ohledem na vyšší význam původního řízení pro žalobce, a to o 25 %. K nároku na náhradu škody pak žalovaná uváděla, že žalobci vyplatila částku, která odpovídala doloženým fakturám. Žalobce však i přes výzvy žalované vznik škody žalované nedoložil. Žalovaná se tak nemohla dostat do prodlení. K nároku na náhradu škody v podobě cestovného a promeškaného času žalovaná sporovala vykonání cesty dne [datum]. V případě požadovaného navýšení odměny za dovolání pak žalovaná uváděla, že nejsou dány důvody pro toto navýšení.

5. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároků žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované a popř. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo náležet.

6. K tomu soud uvádí, že žalobce vzal svoji žalobu podáním ze dne [datum] zpět co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z této částky od [datum]. Dále vzal žalobce svoji žalobu zpět co do částky [částka] s úrokem z prodlení 14,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení svým podáním dne [datum] a na jednání dne [datum]. Procesní úkon žalobce, kterým došlo ke zpětvzetí žaloby (ještě před zahájením jednání ve věcí samé, pokud jde o zpětvzetí co do částky [částka] s příslušenstvím; resp. se kterým vyjádřila souhlas žalovaná, pokud jde o zpětvzetí co do částky [částka] s příslušenstvím) co do zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, splňuje veškeré právem požadované obsahové náležitosti a byl proveden v zákonem požadované formě. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 2 o. s. ř. o zastavení řízení v požadovaném rozsahu.

7. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

8. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok z důvodu a výše jako v projednávané věci dne [datum]. Tento nárok byl vypořádán stanovisky ze dne [datum] a [datum]. Žalovaná sama přiznala žalobci částky ve výši [částka] a [částka]. [adresa] 122,50 Kč pak byla vyplacena dne [datum] a částka [částka] pak byla vyplacena dne [datum].

9. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

10. Z nesporných tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že v původním řízení vykonal obhájce žalobce úkony obhajoby ve výši [částka] dle advokátního tarifu.

11. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaná zaslala dne [datum] žalobci výzvu, ve které ho vyzvala k předložení kopie velkého technického průkazu a dále předložení faktur na zbývající částku obhajného, tj. částku [částka]. Žalobce pak na tuto výzvu žalovaného ničeho nepředložil.

12. Z velkého technického průkazu vozy registrační značky [Anonymizováno] soud zjistil, že toto vozidlo jezdí na naftu a jeho spotřeba je 5,3 l na 100 km.

13. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce podáním dne [datum] uplatnil u žalované svůj nárok na náhradu škody ve výši [částka] a [částka]. [adresa] 227 Kč byla uplatněna jakožto náhrada škody za obhajné vynaložené v rámci řízení vedeného u [Anonymizováno] a částka [částka] jako náhrada nemajetkové újmy z důvodu vzniklé nepřiměřené délky dotčeného řízení.

14. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že stanoviskem ze dne [datum], žalovaná doprojednala nárok žalobce s tím, že mu přiznala ještě další nárok na náhradu škody v podobě obhajného, pokud se týká cestovních výdajů, a to částku [částka].

15. Z bankovního výpisu ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla žalobci žalovanou uhrazena částka [částka].

16. Z bankovního výpisu ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla žalobci vyplacena částka žalovanou [částka].

17. Z faktury č. [hodnota] soud zjistil, že [tituly za jménem] [Jméno advokáta] fakturoval žalobci poskytnutou právní pomoc v trestní věci [Anonymizováno] částku s DPH [částka], datum vystavení [datum], datum splatnosti [datum].

18. Z faktury č. [hodnota] soud zjistil, že [tituly za jménem] [Jméno advokáta] fakturoval žalobci částku [částka] s DPH, a to sice za poskytnutou právní pomoc v trestní věci [Anonymizováno], datum vystavení [datum], datum splatnosti [datum].

19. Z faktury č. [hodnota] soud zjistil, že [tituly za jménem] [Jméno advokáta] fakturoval žalobci fakturou vystavenou [datum] částku [částka], a to sice za právní služby zastoupení ve věci [Anonymizováno], datum splatnosti [datum].

20. Z faktury č. [hodnota] soud zjistil, že, že žalobce, že žalobci [tituly za jménem] [Jméno advokáta] fakturoval dne [datum] částku [částka], a to sice za právní služby zastoupení ve věci [Anonymizováno], datum splatnosti [datum].

21. Z faktury č. [hodnota], ze které zjistil, že [tituly za jménem] [Jméno advokáta] fakturoval žalobci dne [datum] částku [částka], právní zastoupení ve věci [Anonymizováno], datum splatnosti [datum].

22. Z faktury č. [hodnota] soud zjistil, že [tituly za jménem] [Jméno advokáta] fakturou ze dne [datum] fakturoval žalobci částku [částka] včetně DPH, a to sice za zastoupení ve věci [Anonymizováno], datum splatnosti [datum].

23. Z faktury č. [hodnota] soud zjistil, že žalobci bylo fakturováno doktorem [Jméno advokáta] dne [datum] částka [částka], datum splatnosti [datum] a to za právní zastoupení při obhajobě ve věci [Anonymizováno].

24. Z peněžního deníku zjistil, že žalobce uhradil [tituly za jménem] [Jméno advokáta] celkem částku [částka] jako náklady zastoupení v rámci původního řízení.

25. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl ve služebním poměru k Policii ČR jako praporčík. Naposledy byl zařazen u obvodního oddělení [adresa] snad [Anonymizováno] jako inspektor. Služební poměr trval v době od [datum] do [datum]. Za dobu působení u OOP [adresa] neexistují žádné záznamy o tom, že by byl kázeňsky či jinak trestán.

26. Z listin založených ve spise vedeném u [Anonymizováno], soud zjistil následující. [právnická osoba]

27. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

28. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

29. Jak uvedeno shora, žalobce se domáhal (i) zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou daného trestního stíhání a (ii) náhrady škody v podobě nákladů vynaložených na obhajobu v rámci původního řízení.

30. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku. Soud se proto dále zaměřil na naplnění splnění těchto podmínek. (i) K zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního 31. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

32. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

33. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

34. V dané věci začalo rozhodné období posuzovaného řízení běžet ve vztahu k žalobci dne [datum] (kdy mu bylo doručeno usnesení ze dne [datum]. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum], kdy bylo trestní stíhání pravomocně skončeno. Celková délka posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce tedy činí cca 8 let a 1 měsíc.

35. Dlužno poznamenat, že soud při posuzování přiměřenosti délky předmětného trestního stíhání nepřihlížel k té fázi trestního řízení, která předcházela zahájení trestního stíhání žalobce. Uvedený závěr soud opírá zejména o stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], dle něhož „[V] případě trestního řízení je třeba považovat řízení za zahájené v zásadě okamžikem sdělení obvinění osobě podezřelé ze spáchání trestného činu (§ 160 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. ř.“), resp. doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému (§ 160 odst. 2 tr. ř.)“.

36. Trestní stíhání probíhalo na třech stupních soudní soustavy (soud I. stupně a soud odvolací rozhodovaly ve věci meritorně celkem 2krát), a předtím v rámci přípravného řízení u Policie ČR. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že již samo vedení řízení u několika stupňů justiční soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv (včetně opravných prostředků) daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení a rozhodovat o nich (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

37. Po skutkové stránce byla věc dle soudu složitější, když ve věci byla vyslechnuta řada svědků a soud si rovněž musel opatřit a zkoumat vnitřní předpisy a směrnice. Po stránce procesní byla věc taktéž složitější. Trestní stíhání bylo vedeno proti 3 obviněným. Hlavní líčení byla odročována na žádost obviněných (resp. jejich obhájců). Ve věci dále došlo ke změně v obsazení senátu soudu I. stupně. I po stránce hmotněprávní soud hodnotí věc jako mírně složitější. Je sice pravda, že orgány činné v trestním řízení posuzovaly otázku naplnění skutkové podstaty trestného činu, pro nějž byl žalobce stíhán, a splnění podmínek pro vznik trestní odpovědnosti obviněných, což je standardní náplní jejich práce. Na druhou stranu v původním řízení bylo podstatné posouzení otázky subsidiarity trestní represe. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako obtížnější (složitější).

38. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud nezaznamenal, že by se žalobce snažil o urychlení řízení. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam). K tomu se zdůrazňuje, že skutečnost, že se účastník nepřiměřeně dlouze vedeného řízení pokusil o odstranění jeho průtahů podáváním stížností, neznamená automaticky, že by mu mělo být přiznáno odškodnění ve vyšším rozsahu než účastníku, který si na průtahy v řízení nestěžoval. V konkrétním případě však může dojít ke zvětšení újmy (frustrace) účastníka řízení, ve kterém dochází k průtahům navzdory úspěšným stížnostem na ně; tomu by měla odpovídat úvaha soudu o stanovení formy, popř. výše zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3172/2012).

39. Pokud jde o význam řízení, vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako zvýšený, neboť se jednalo o trestní řízení, což dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR již samo o sobě povahou svého předmětu zakládá vyšší význam pro žalobce. Jinými slovy zvýšený význam se presumuje (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum]).

40. K tomu soud dále dodává, že jinak z okolností konkrétního případu nevyplývá jiný důvod pro zvýšený význam původního řízení pro žalobce. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). V projednávané věci přitom platí, že stran individuálního významu žalobce žádnou konkrétní újmu, která by mu vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jeho života, neprokázal. Žalobce sice argumentoval tím, že musel ukončit svůj služební poměr k Policii ČR, avšak z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že tak učinil již ke dni [datum]. Z provedeného dokazování je tak zřejmé, že se nemohlo jednat o újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení. Daleko spíše se mohlo jednat o újmu způsobenou vedením řízení jako takového; žalobce se však náhradu této újmy svojí žalobou nedomáhal.

41. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, tak soud v posuzovaném řízení zaznamenal následující období nečinnosti. Zaprvé, od [datum] (kdy byla věc přidělena soudkyni [adresa]) do [datum] (kdy byl ve věci vydán trestní příkaz). Zadruhé, od [datum] (kdy byl podán odpor proti trestnímu příkazu) do [datum] (kdy bylo voláno k hlavnímu líčení). Zatřetí, od [datum] (kdy se ve věci konalo hlavní líčen) do [datum] (kdy bylo voláno k hlavnímu líčení). Začtvrté, od [datum] (kdy byl urgován obhájce) do [datum] (kdy bylo KSZ vyzváno k doplnění dokazování). Zapáté, od [datum] (kdy KSZ zaslala dokumenty) do [datum] (kdy bylo voláno k hlavnímu líčení). Přehlédnout rovněž nelze, že dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí, neboť pro nedostatky dosavadního řízení.

42. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu). Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

43. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy.

44. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

45. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce částkou [částka].

46. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby [částka] za první dva roky řízení a 18 000 za každý další rok řízení (tj. za 8 let řízení [částka]) a dále [částka] za každý další měsíc řízení (tj. [částka] za další 1 měsíc řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat vyšší ani nižší základní částku. Původní řízení totiž soud sice nepovažuje za extrémně dlouhé, avšak nelze přehlédnout, že za podstatně delší jej lze považovat, kdy se na jeho celkové délce promítl i suboptimální postup orgánu moci veřejné. Jinak řečeno, v projednávané věci lze uzavřít, že původní řízení bylo podstatně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat, i když se nejednalo o extrémně dlouhé řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

47. Vypočtená základní částka ve výši [částka] byla ponížena o 20 % z důvodu složitosti původního řízení (a to jak skutkové, tak i procesně a hmotně právní). Vypočtená částka byla rovněž ponížena o 20 % z důvodu počtu instancí, které se na vyřizování věci podílely. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 30 % z důvodu zvýšeného významu původního řízení pro žalobce. Dále byla vypočtená základní částka zvýšena o 10 % z důvodu postupu soudů v původní řízení, když soud I. stupně zatížil řízení opakovanými průtahy. Soud v rámci tohoto kritéria rovněž přihlédl k tomu, že dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů I. a II. stupně pro procesní vady. Zdejší soud přitom nevolil vyšší procentní ohodnocení na tomto kritériu, neboť platí, že žalobce je odškodňován za celou dobu trvání původního řízení, nikoliv jen za období nečinnosti. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy nedošlo k modifikaci základní částky.

48. S ohledem na to, že žalovaná sama dobrovolně plnila žalobci částku [částka], přiznal soud žalobci výrokem II. tohoto rozsudku zbývající částku [částka] a ve zbytku žalobu výrokem III. tohoto rozsudku zamítl.

49. K tomu soud uvádí, že nenavyšoval základní částku s ohledem na měnící se hospodářské poměry (jak požadoval žalobce) a ani k této otázce neprováděl žádné dokazování. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne [datum] sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne [datum]. (ii) K náhradě škody v podobě obhajného 50. Ve vztahu k nároku na náhradu škody je třeba uvést, že jeho vznik není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v přímém rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle něhož osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

51. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání, které skončilo zproštěním žalobce obžaloby. V řízení bylo rovněž prokázáno, že poskytnuté právní služby byly žalobcem hrazeny, resp. tyto byly žalobci fakturovány. Jinými slovy řečeno, za situace existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí usnesení [datum]) na straně jedné a prokázaného provedení úkonů právní služby a zaplacení odměny obhájce žalobcem na straně druhé (k tomu viz body 17-24 tohoto rozsudku), soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok je co do svého základu po právu.

52. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl obviněn ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a nadržování podle § 366 odst. 1 trestního zákoníku. Dle § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu při obhajobě v dotčeném trestním řízení se za tarifní hodnotu považuje částka [částka]. Dle zmíněného ustanovení ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu pak výše mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí [částka] (jak požadoval žalobce). Soud má za to, že žalobcův požadavek na zaplacení náhrady škody v podobě obhajného je důvodný co do výše [částka]. K tomu soud v podrobnostech uvádí následující.

53. Zaprvé, z provedeného dokazování (viz body 13-16 tohoto rozsudku) vyplynulo, že žalovaná sama přiznala nárok na odškodnění ve výši [částka] a vyplatila mu částku [částka]. Na jednání dne [datum] pak žalovaná výslovně uvedla, že nesporuje vykonání ze strany obhájce žalobce úkonů obhajoby ve výši [částka] dle advokátního tarifu v rámci původního řízení. Žalovaná pouze sporovala vznik škody v podobě vzniku dluhu, resp. v podobě uhrazení dlužného obhajného. Žalobce přitom na základě výzvy soudu předložil faktury a peněžní deník, ze kterých se podává, že žalobce uhradil za obhajobu v rámci původního řízení částku [částka]. Je tak zřejmé, že pokud sama žalovaná nesporovala provedení úkonů obhajoby dle advokátního tarifu ve výši [částka], přičemž vyplatila pouze částku [částka], má žalobce právo na doplacení rozdílu, tj. částky [částka].

54. Zadruhé, žalovaná rovněž sporovala právo na náhradu nákladů v podobě cestovného a promeškaného času k úkonu dne [datum] (výslech žalobce). Z provedeného dokazování nicméně vyplynulo, že tento úkon se konal a účastnil se ho obhájce žalobce. V souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] tak žalobci náleží náhrada [částka] za 126 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 328/2014 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 328/2014 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. celkem [částka], jak požadoval žalobce.

55. Zatřetí, soud naopak nepřiznal nárok na náhradu škody, pokud jde o požadované navýšení u úkonu dovolání. v ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu jsou demonstrativně vyjmenovány okolnosti, za kterých lze zvýšit hodnotu úkonu právní služby až na trojnásobek hodnoty. V daném případě podle soudu absentují důvody, proč k navýšení přistoupit. Dovolání v původním řízení nebylo mimořádně rozsáhlé, ani nevyžadovalo např. aplikaci či interpretaci cizího práva.

56. S ohledem na shora uvedené proto soud výrokem IV. tohoto rozsudku uložil žalované zaplatit částku [částka] a ve zbytku výrokem V. žalobu zamítl.

57. Co se týče úroku z prodlení, ty se přiznávají v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. V projednávané věci byl nárok u žalované uplatněn dne [datum]. V souladu s výše uvedeným tedy náleží žalobci úrok z prodlení od [datum]. Výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

58. K tomu soud uvádí, že nicméně nepřiznal úroky z prodlení z přiznané částky [částka] (tj. z náhrady škody v podobě obhajného). Původní judikatura Nejvyššího soudu sice pracovala s tím, že nedoložení všech potřebných dokladů poškozeným při předběžném projednání nároku na náhradu škody či nemateriální újmy proti státu není neposkytnutím součinnosti potřebné ke splnění dluhu, které by zbavovalo stát povinnosti k placení úroků z prodlení, nebyla-li náhrada vyplacena v zákonné šestiměsíční lhůtě, byla překonána (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 264/2012, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2678/2020). Novější judikatura dovolacího soudu přitom výslovně počítá s tím, že poškozený bude výslovně a konkrétně vyzván k doložení skutečností nutných k posouzení důvodnosti uplatněného nároku. Teprve poté je možno uvažovat o jeho prodlení ve smyslu § 1975 zákona č. 89/2012 Sb. (viz bod 50 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2678/2020). V projednávané věci přitom bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaná zaslala dne [datum] žalobci výzvu, ve které ho vyzvala k předložení kopie velkého technického průkazu a dále předložení faktur na zbývající částku obhajného, tj. částku [částka]. Žalobce pak na tuto výzvu žalované ničeho nepředložil. Jinými slovy řečeno, žalovaná ve lhůtě podle § 15 odst. 1 OdpŠk žalobce výslovně a konkrétně vyzvala k doložení podstatných skutečností. Žalobce tak ovšem neučinil. Žalovaná proto nemůže být v prodlení.

59. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem VI. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 20,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,09 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,91 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé (reakce na výzvu soudu ze dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé (částečné zpětvzetí ze dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé (částečné zpětvzetí ze dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 220 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 220 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

60. Ke shora uvedenému soud uvádí, že tarifní hodnota je dána součtem částek [částka] (nárok na náhradu škody) a částky [částka] (nárok na náhradu nemajetkové újmy; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). V rámci výpočtu úspěchu a neúspěchu ve věci pak soud přihlédl, že žalobce vzal ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. svoji žalobu zpět co do částky [částka] pro pozdější chování žalované.

61. Lhůta k plnění byla ve výrocích II., IV. a VI. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí. Náklady žalobce byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení