37 C 70/2023 - 77

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení [Anonymizováno] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky. Konkrétně se domáhala náhrady škody ve výši [částka], přičemž tato částka představovala část exekutorem vymožených, avšak v rozporu s zákonem nevyplacených peněz v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka]. Dále se domáhala částky [částka], přičemž tato částka představovala náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby převzetí věci a výzvy ze dne [datum] a [datum] zaslané exekutorovi) a 3 režijní paušály.

2. V podrobnostech ke svému nároku ve výši [částka] žalobkyně uváděla, že soudní exekutor provedl zpeněžení nemovité věci v dražbě. Za tuto věc utržil [částka], přičemž žalobkyni měla na základě usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], připadnout částka [částka]. Z této částky pak exekutor vyplatil dne [datum] pouze částku [částka]. Zbytek nevyplatil, neboť finanční prostředky vymožené v rámci exekuce byly složeny na účet u společnosti [právnická osoba], přičemž na základě předběžného opatření České národní banky s nimi nemohl disponovat. K nároku na zaplacení částky [částka] pak žalobkyně pouze dotvrdila, že byla zastoupena v exekučním řízení advokátem, přičemž tyto náklady nemůže uplatnit v exekučním řízení.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] je evidován jako věřitel [právnická osoba]. v rámci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno] [spisová značka]. Lze přitom očekávat plné uspokojení věřitelů první a druhé kategorie (mezi které patří i pohledávka [tituly před jménem] [jméno FO]), a to v druhé polovině roku 2023. Žalovaná proto považovala nárok žalobkyně za předčasný. Nadto zdůraznila, že vyvstává otázka, zda lze jednání soudního exekutora kvalifikovat jako nesprávný úřední postup. Soudní exekutor se totiž v projednávané věci ocitl v bezvýchodné situaci, a to nikoliv svou vinnou. Usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], totiž nabylo právní moci až poté, co společnost [právnická osoba]. nebyla schopna plnit své závazky vůči klientům. Soudní exekutor tak neměl vlivem vyšší moci nikdy faktickou možnost vyplatit žalobkyni výtěžek ze zpeněžení nemovitostí.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

5. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně dne [datum] uplatnila u žalované nárok na náhradu újmy z důvodů a ve výši jako v projednávané věci. Žalovaná pak ve svém stanovisku ze dne [datum], když nárok zcela odmítla. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že na účet žalobkyně byla dne [datum] připsána částka [částka] s tím, že tuto částku tam připsal exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] jakožto platbu oprávněnému v rámci exekučního řízení [spisová značka].

7. Ze sdělení exekutora soudního [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] soudní exekutor žalobkyni sdělil, že předmětné finanční prostředky se nacházejí na bankovním účtu společnosti [právnická osoba], na které byly složeny vydražitelem, v tuto chvíli není možné s peněžními prostředky disponovat v důsledku opatření České národní banky.

8. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka] k tomu, aby vyplatil pohledávku oprávněného ve výši [částka].

9. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že výzvou ze dne [datum] se žalobkyně obrátila na soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] a zároveň i společnost [právnická osoba]. v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] se žádostí o vysvětlení okolnosti vlastnického práva k finančním prostředkům, na účtu společnosti [právnická osoba].

10. Z elektronického spisu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] venkov, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že dotčené exekuční řízení ještě nebylo skončeno.

11. Z usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že dne [datum] bylo vydáno rozvrhové usnesení č. j. [spisová značka], na základě kterého měla být vyplacena žalobkyni částka ve výši [částka].

12. Z vyrozuměním č. j. [spisová značka] soud zjistil, že usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nabylo právní moc dne [datum].

13. Soud na základě provedeného dokazování učinil tento skutkový závěr. Žalobkyně je oprávněnou v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka]. Na základě usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], měla být žalobkyni vyplacena částka [částka]. Žalobkyni nicméně byla vyplacena pouze částka [částka], a to dne [datum]. Přípisy ze dne [datum] a [datum] se žalobkyně obrátila na soudního exekutora s žádostí o vyplacení příslušné částky, resp. vysvětlení situace. Dne [datum] se pak obrátila se svojí žádostí o odškodnění na žalovanou.

14. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

15. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk, stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona.

17. Podle § 4 odst. 1 OdpŠk, za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení, činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup.

18. Podle § 5 zákona OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

19. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu, nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle § 32 odst. 1 exekučního řádu, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Dle odst. 3 tamtéž povinnost státu nahradit újmu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena.

21. Podle § 46 odst. 4 exekučního řádu peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi nebo oprávněnému. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po uplynutí lhůty podle odstavce 6 zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí oprávněnému, nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku [částka]. Za vymožené plnění se považuje plnění získané provedením exekuce některým ze způsobů podle § 59 odst. 1, provedením exekuce podle odstavce 6 nebo hrazené na vymáhanou povinnost od uplynutí lhůty podle odstavce 6 a vydání exekučního příkazu do provedení exekuce podle tohoto exekučního příkazu.

22. Po právní stránce věc soud hodnotil následovně.

23. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala náhrady (i) újmy ve výši [částka] představující částku vymoženou v rámci exekučního řízení (avšak žalobkyni nevyplacenou) a náhrady (ii) újmy ve výši [částka] představující náklady právního zastoupení.

24. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nesprávného úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

25. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že v posuzovaném exekučním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta první OdpŠk, neboť tím, že soudní exekutor nevyplatil oprávněné vymožené plnění, porušil zákonnou povinnost vyplývající z § 46 odst. 4 exekučního řádu.

26. K tomu je třeba uvést, že stát odpovídá ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk za škodu, kterou způsobily fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Podle § 4 odst. 1 OdpŠk se za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) považují mimo jiné úkony soudního exekutora při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Ve smyslu § 1 odst. 1 exekučního řádu je soudní exekutor fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto zákona, kterou stát pověřil exekutorským úřadem, podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení pak v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů a další činnosti podle tohoto zákona. Stát se nemůže zprostit své povinnosti s odůvodněním, že na straně exekutora došlo k vybočení z plnění jeho povinností, které mu zákon v rámci jeho exekutorské činnosti ukládá. Stát, který pověřuje konkrétní fyzické osoby pravomocí, mimo jiné pravomocí vymáhat soudní či jiná rozhodnutí, musí tedy nést odpovědnost za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem a to i potud, dojde-li na straně exekutora k nevědomému (neúmyslnému) porušení zákonné povinnosti představující výkon veřejné moci. Oprávněná, která postupovala zcela v intencích zákona a vymáhání své pohledávky svěřila do rukou osoby, na kterou stát přenesl výkon veřejné moci, nemůže být postavena do situace, kdy se již nemůže domoci svého nároku na vyplacení vymoženého plnění proto, že soudní exekutor při výkonu veřejné moci nedodržel, resp. porušil zákonem stanovené povinnosti. Nutno zdůraznit, že oprávněná nemá povinnost dohlížet na činnost exekutora a sledovat, zda exekutor plní své povinnosti. Tuto povinnost má stát (§ 7 exekučního řádu).

27. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyslovil, že soudní exekutor vymožením peněžních prostředků od povinného provádí exekuční činnost, při které má postavení orgánu vykonávajícího veřejnou moc a za kterou odpovídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb., pokud exekutor oprávněnému nevyplatil částku poté, co ji vymohl, jedná se o nesprávný úřední postup a nikoli exces z výkonu veřejné moci.

28. Na výše uvedených závěrech nemůže nic změnit ani samostatná odpovědnost exekutora za škodu způsobenou při výkonu exekuční činnosti ve smyslu § 32 odst. 1 exekučního řádu, neboť jak vyplývá z § 32 odst. 3 exekučního řádu, odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena. Jinými slovy, poškozený má možnost uplatnit nárok na náhradu škody buď proti exekutorovi, nebo proti státu, případně proti oběma současně. Současně lze poznamenat, že žalované náleží vůči osobě, která nesprávným úředním postupem způsobila škodu, právo na regresní úhradu toho, co stát v souvislosti s předmětným nesprávným úředním postupem plnil (§ 16 a násl. OdpŠk).

29. K tomu je třeba zdůraznit, že odpovědnost státu za nesprávný úřední postup soudního exekutora se řídí ustanoveními OdpŠk bez možnosti liberace. Úkony soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu, jímž je exekuční řád, se považují za výkon státní správy a stát odpovídá za škodu, kterou soudní exekutor při této činnosti způsobí. Je proto třeba odlišit odpovědnost soudního exekutora vůči oprávněnému (dalšímu oprávněnému či přihlášenému věřiteli) za splnění veřejnoprávní povinnosti plynoucí pro něj z vydaného pravomocného rozvrhového usnesení, od odpovědnosti státu za škodu, která nastupuje (při splnění dalších zákonných předpokladů) až tehdy, dopustí-li se soudní exekutor nesprávného úředního postupu (§ 13 odst. 1 a 2 OdpŠk), zejména tím, že ve stanovené lhůtě splatnosti nesplní povinnost, jež pro něj vyplývá z pravomocného a vykonatelného rozhodnutí. V takovém případě může oprávněný požadovat náhradu škody vůči státu, přičemž výše této škody bude, přinejmenším co do její jistiny, korelovat s rozsahem soudním exekutorem včas nevyplaceného plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Oprávněnému (dalšímu oprávněnému či zajištěnému věřiteli) svědčí vedle práva požadovat po státu náhradu škody i nárok, aby mu soudní exekutor vydal vymožené plnění (v rozsahu, v jakém plnil jeden z odpovědných subjektů, však zaniká vůči oprávněnému povinnost druhého z nich). Ve vztahu mezi veřejnoprávní povinností soudního exekutora stanovené ke včasné výplatě vymoženého plnění a odpovědností státu za škodu způsobenou v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora je třeba mít na paměti, že oprávněný (další oprávněný či zajištěný věřitel) nemá na základě současné právní úpravy jiný účinný právní prostředek, jehož prostřednictvím by si plnění, s jehož výplatou je soudní exekutor v prodlení, nuceně vymohl (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

30. V projednávané věci platí, že dne [datum] bylo vydáno rozvrhové usnesení č. j. [spisová značka], na základě kterého měla být vyplacena žalobkyni částka ve výši [částka]. Z hlediska právního hodnocení pak platí, že nevyplatil-li ve lhůtě zákonem stanovené soudní exekutor tuto částku, pak by v rozsahu nevyplaceného (a vymoženého) plnění vznikla žalobkyni škoda, a to v příčinné souvislosti s nesprávním úředním postupem.

31. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 OdpŠk, a je tedy splněn jeden ze tří předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za tvrzenou škodu, soud dále zkoumal, zda v majetkové sféře žalobkyně vznikla škoda a v jaké výši, a zda tu je příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem.

32. Z provedeného dokazování vyplynulo, že rozvrhové usnesení č. j. [spisová značka], nabylo právní moci dne [datum]. [právnická osoba] s § 46 odst. 4 exekučního řádu pak exekučního řádu vznikla žalobkyni škoda ve výši vymoženého a nevyplaceného plnění, a to 31. dnem po právní moci tohoto rozvrhové usnesení (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V projednávané věci pak lhůta stanovené v § 46 odst. 4 exekučního řádu uplynula v souladu s § 607 zákona č. 89/2012 Sb. na dnem0 [datum]. Dne [datum] tak žalobkyni vznikla škoda ve výši [částka], kdy na tento nárok bylo částečně hrazeno dne [datum], a to sice částka [částka]. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal částku ve výši [částka] (tj. [Anonymizováno]). K tomu soud zdůrazňuje, že si je vědom, že ke škodě v majetkové sféře na straně žalobkyně nedošlo nedbalostním či úmyslným zanedbáním povinností na straně soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], nýbrž skutečně působením vyšší moci, jak uváděla žalovaná. Tato její argumentace ovšem nemůže obstát, neboť odpovědnost žalované podle OdpŠk je postavena na objektivním principu bez možnosti liberace, jak bylo zdůrazněno shora. Rovněž skutečnost, že soudnímu exekutorovi bude pravděpodobně částka v budoucnu vyplacena v rámci insolvenčního řízení je nerozhodná. V projednávané věci totiž došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobkyně má nárok škodu tímto vzniklou uplatňovat u žalované (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Je pak věcí žalované a příslušného exekutora, aby mezi sebou případně tuto záležitost vypořádali. Zákon nepočítá s tím (a po žalobkyni to ani nelze spravedlivě požadovat), aby žalobkyně byla nucena čekat na výsledky insolvenčního řízení. Princip státu jako posledního dlužníka se zde s ohledem na skutečnost, že škoda byla způsobena subjektem, na který stát výkon svých pravomocí přenesl, neuplatní (k tomu viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

33. Soud zároveň výrokem II. tohoto rozsudku zamítl požadavek žalobkyně na zaplacení částky [částka]. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že exekuční řízení stále běží. [právnická osoba] s § 87 odst. 2 exekučního řádu přitom má žalobkyně možnost tyto náklady uplatnit v rámci exekučního řízení. Ustanovení § 87 odst. 2 exekučního řádu je obdobou § 270 odst. 2 o. s. ř. a určuje princip presumovaného úspěchu oprávněného ve věci, je-li podle jeho návrhu pověřen exekutor vedením exekuce. Vychází se zde z předpokládaného zavinění povinného, který tím, že nesplnil uloženou povinnost, zavinil, že exekuční řízení muselo být zahájeno, a proto odpovídá oprávněnému (a nejen jemu) za náhradu nákladů, které při vymáhání nároku vznikly. Soud proto v souladu s § 31 odst. 2 OdpŠk tento požadavek zamítl (k tomu viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 31/2014, a také nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 321/03, a ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2085/08, ze dne [datum] sp. zn. III.ÚS 2460/22).

34. Nadto v souladu s § 31 odst. 1 a 3 OdpŠk náklady řízení zahrnují pouze účelně vynaložené náklady, a to dle advokátního tarifu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/06). Žalobcem zmiňované přípisy ze dne [datum] a [datum] pak v žádném případě nelze považovat za úkon ve smyslu podle § 11 advokátního tarifu. Z ustálené judikatury totiž plyne, že za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší, resp. pokud právní zástupce účastníka sděluje soudu své důkazní návrhy a v písemném podání stanovisko účastníka, které koresponduje s jeho již sdělenými stanovisky, nejde o účelně vynaložené náklady právního zástupce, a za taková podání odměna nepřísluší (srov. usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka]). Tyto závěry pak a maiori ad minus musí platit i pro nejrůznější sdělení, žádosti a podněty, které mohou účastníci řízení soudu zasílat v průběhu řízení, nejedná-li se o podání ve věci samé, resp. návrhy a vyjádření výslovně uvedené v § 11 advokátního tarifu.

35. K úrokům z prodlení soud uvádí, že podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

36. K tomu je třeba nicméně dodat, že Nejvyšší soud v případech vymožené a nevyplaceného plnění soudním exekutorem dovodil, že: „Existoval-li proto nárok na náhradu škody v době jeho předběžného uplatnění u ústředního orgánu (zde u Ministerstva spravedlnosti) a přetrvával-li i v době, kdy marně uplynula šestiměsíční lhůta pro jeho vypořádání a kdy se stát dostal do prodlení, pak žalobkyni náležel i zákonný úrok z prodlení od uplynutí stanovené lhůty až do okamžiku výplaty požadovaného plnění ze strany soudního exekutora. Není přitom podstatné, že sám soudní exekutor nebyl vůči žalobkyni přímo odpovědný za škodu, neboť odpovědnost za škodu založená ve prospěch státu tu byla odvozena právě a jen od nesprávného úředního postupu soudního exekutora, za nějž stát, jak vyloženo výše, přímo odpovídá. K okamžiku dodatečného splnění sice zanikl nárok na náhradu škody v podobě jistiny vymáhané částky (soudní exekutor dodatečně splnil svou veřejnoprávní povinnost, proto ve vztahu k reflexní odpovědnosti státu zanikl předpoklad i jeho odvozené odpovědnosti v podobě přetrvávající škody), nikoliv však do té doby dospělý nárok na výplatu zákonného úroku z prodlení.“ (viz bod 31 rozsudku rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

37. V projednávané věci byl přitom nárok u žalované uplatněn dne [datum]. [adresa] stanovená v § 15 odst. 1 OdpŠk pak uplynula dne [datum]. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni nárok na úroky z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť v době uplatnění nároku u žalované tento nárok existoval a přetrvával i poté, co uplynula lhůta stanovená v § 15 odst. 1 OdpŠk. Ve zbytku pak nárok na úrok z prodlení výrokem II. zamítl. Výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

38. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný,může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V projednávané věci totiž tarifní hodnota sporu byla [částka], přičemž žalobkyně byla úspěšná v rozsahu cca 95,7 %.

39. Soud tedy přiznal žalobkyni, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za účast na jednání soudu (jednání dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 420 ujetých km ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,2 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

40. Pouze pro úplnost se dodává, že soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení v podobě předžalobní výzvy (resp. uplatnění u žalované ve smyslu § 14 OdpŠk), jak požadoval žalobce. Platí totiž, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 445/16).

41. Soud rovněž nepřiznal jako účelně vynaložení náklad řízení vyjádření žalobkyně ze dne [datum]. Soud totiž nepovažuje toto vyjádření za účelně vynaložený náklad řízení a to za situace, kdy žalobkyně v tomto vyjádření pouze zopakovala svoji jíž dříve předestřenou argumentaci. Je sice pravda, že žalobkyně v tomto podání odkázala na další judikaturu civilních soudů, avšak žalobkyni nic nebránilo, aby tuto judikaturu citovala již ve své žalobě a pak v každém případě toto vyjádření pozici (resp. argumentaci) žalobkyně nijak neměnilo. 42. [adresa] k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí. Náklady žalobkyně byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).