37 C 73/2019-226

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr Karolínou Šorbanovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně] d) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně] e) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] f) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce a žalobkyně] g) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně] h) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobkyně] ch) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce a žalobkyně] i) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobkyně] j) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem sídliště [ulice a číslo], [PSČ] [obec] k ) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] l) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce a žalobkyně] m) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] všichni zastoupeni advokátem [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem]. sídlem [adresa] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 14 x 135 001 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 18 750 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 18 750 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 116 251 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 116 251 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, žalobkyni a) žalovanou, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení v částce 17 470,60 Kč k rukám zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku ve výši 9 375 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 9 375 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba na zaplacení částky ve výši 125 626 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 125 626 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, žalobkyni b) žalovanou, se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení v částce 17 470,60 Kč k rukám zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) částku ve výši 9 375 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 9 375 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žaloba na zaplacení částky ve výši 125 626 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 125 626 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, žalobci c) žalovanou, se zamítá.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) náhradu nákladů řízení v částce 17 470,60 Kč k rukám zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni d) částku ve výši 14 062,50 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 14 062,50 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XI. Žaloba na zaplacení částky ve výši 120 938,50 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 120 938,50 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, žalobkyni d) žalovanou, se zamítá.

XII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni d) náhradu nákladů řízení v částce 17 470,60 Kč k rukám zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci e) částku ve výši 9 375 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 9 375 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIV. Žaloba na zaplacení částky ve výši 125 626 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 125 626 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, žalobci e) žalovanou, se zamítá.

XV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci e) náhradu nákladů řízení v částce 17 470,60 Kč k rukám zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XVI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci f) částku ve výši 9 375 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 9 375 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XVII. Žaloba na zaplacení částky ve výši 125 626 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 125 626 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, žalobci f) žalovanou, se zamítá. XVIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci f) náhradu nákladů řízení v částce 17 470,60 Kč k rukám zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XIX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni g) částku ve výši 9 375 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 9 375 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XX. Žaloba na zaplacení částky ve výši 125 626 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 125 626 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, žalobkyni g) žalovanou, se zamítá. XXI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni g) náhradu nákladů řízení v částce 17 470,60 Kč k rukám zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni h) částku ve výši 9 375 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 9 375 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXIII. Žaloba na zaplacení částky ve výši 125 626 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 125 626 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, žalobkyni h) žalovanou, se zamítá. XXIV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni h) náhradu nákladů řízení v částce 17 470,60 Kč k rukám zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci ch) částku ve výši 9 375 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 9 375 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXVI. Žaloba na zaplacení částky ve výši 125 626 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 125 626 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, žalobci ch) žalovanou, se zamítá. XXVII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci ch) náhradu nákladů řízení v částce 17 470,60 Kč k rukám zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXVIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni i) částku ve výši 9 375 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 9 375 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXIX. Žaloba na zaplacení částky ve výši 125 626 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 125 626 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, žalobkyni i) žalovanou, se zamítá. XXX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni i) náhradu nákladů řízení v částce 17 470,60 Kč k rukám zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXXI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni j) částku ve výši 14 062,50 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 14 062,50 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXXII. Žaloba na zaplacení částky ve výši 120 938,50 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 120 938,50 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, žalobkyni j) žalovanou, se zamítá. XXXIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni j) náhradu nákladů řízení v částce 17 470,60 Kč k rukám zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXXIV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k ) částku ve výši 9 375 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 9 375 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXXV. Žaloba na zaplacení částky ve výši 125 626 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 125 626 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, žalobkyni k ) žalovanou, se zamítá. XXXVI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k ) náhradu nákladů řízení v částce 17 470,60 Kč k rukám zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXXVII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni l) částku ve výši 9 375 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 9 375 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXXVIII. Žaloba na zaplacení částky ve výši 125 626 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 125 626 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, žalobkyni l) žalovanou, se zamítá. XXXIX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni l) náhradu nákladů řízení v částce 17 470,60 Kč k rukám zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XL. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci m) částku ve výši 9 375 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 9 375 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. XLI. Žaloba na zaplacení částky ve výši 125 626 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 125 626 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, žalobci m) žalovanou, se zamítá. XLII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci m) náhradu nákladů řízení v částce 17 470,60 Kč k rukám zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku odškodňovacího řízení, které rovněž vedli u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 41 C 266/2011 s tím, že jejich nárok byl uplatněn u žalované dne 24.5.2011 a věc byla skončena až dne 31.8.2018, tedy řízení trvalo 7 let 3 měsíce a 7 dní. Tuto délku pak žalobci nepovažují za přiměřenou, když odkázali na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva vydaného ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 8.2.2018, kdy poukázali, že z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že řízení na jednom stupni by v zásadě nemělo trvat déle než 1 rok a 6 měsíců a na dvou stupních déle než 2 roky, přičemž vycházela ze základní částky 20 000 Kč za rok vyjma prvních dvou let, tuto částku pak navýšili o 8 %, když žalobci nepřispěli k průtahům řízení, s ohledem na význam předmětu pro poškozené, kdy byl velmi významný z toho důvodu, že se jednalo o řízení odškodňovací, dále s ohledem na postup orgánů veřejné moci, kdy dle žalobců docházelo k průtahům v řízení. Každý ze žalobců tak požadoval zaplacení částky ve výši 135 001 Kč, kdy částka byla uplatněna u žalované dne 18.10.2018, ze strany žalované nároku vyhověno nebylo.

2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nespornou, že žalobci se na žalovanou obrátili dne 18.10.2018, ze strany žalované k předmětnému řízení, vedenému pod sp.zn. 41 C 266/2011 uvedla, že v řízení nelze konstatovat jednotlivé průtahy, délka řízení činila 6 let a 10 měsíců, přičemž tuto délku pak spatřuje za přiměřenou, kdy Evropský soud pro lidská práva se snaží o globální pohled na řízení, kdy řízení bylo po stránce skutkové i právní do určité míry složité, význam řízení pro žalobce je zcela nízký, když se jedná o řetězení odškodňovacích řízení, průtahů z průtahů, v tomto smyslu poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. II ÚS 2577/14, kdy lze stěží akceptovat přístup stěžovatele k uplatňování nároku, vyplývající ze zákona o odpovědnosti za škodu, kdy se jedná v podstatě o kompenzační řízení„ na druhou.“ Uplatněný nárok žalobců tak není v souladu s obecným vnímáním spravedlnosti, navíc u žalobců se jedná o silně sdílenou újmu, kdy v řízení vystupují jako dědici původního žalobce. Z těchto důvodů navrhla zamítnutí žaloby.

3. Mezi účastníky na základě jejich procesních stanovisek nebylo sporu, že žalobci se dne 18.10.2018 obrátili na žalovanou se svým nárokem na náhradu škody za nepřiměřenou délku řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 41 C 266/2011, nároku žalobců nebylo vyhověno, když se žalovaná vyjádřila stanoviskem ze dne 9.8.2019.

4. Z podstatného obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. 41 C 266/2011 soud zjistil, že dne 3.10.2011 byla podána žaloba 24 žalobců proti žalované České republice, jednající prostřednictvím Ministerstva zemědělství a Ministerstva spravedlnosti za nepřiměřenou délku řízení, kdy usnesením ze dne 2.11.2011 byl právní zástupce žalobců vyzván k předložení plných mocí od části žalobců, přičemž usnesení bylo doručeno právnímu zástupci dne 9.11.2011. Právní zástupce žalobců dne 16.11.2011 požádal o prodloužení lhůty k doplnění plných mocí z důvodu nemoci, dne 25.11.2011 žalobci doložili plné moci, žalovaným byla zaslána žaloba na základě pokynu asistenta ze dne 13.12.2011, kdy Ministerstvo zemědělství se vyjádřilo svým podáním dne 27.1.2012, Ministerstvo spravedlnosti se vyjádřilo dne 1.2.2012. Vyjádření bylo ze strany soudu zasláno právnímu zástupci žalobců dne 20.2.2012, zároveň soud vyžádal spisy Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně, do kterých byl namítán nesprávný úřední postup s tím, že dne 5.3. doručen spis Krajského soudu v Praze, správní spis dne 2.2.2012 a 15.3.2012 spis Okresního soudu v Kolíně. Dne 14.3.2012 žalobci podali repliku, ze strany soudce jednání bylo nařízeno pokynem ze dne 12.4.2012, a to na den 19.7.2012. Dne 19.7.2012 ve věci proběhlo jednání, mezi účastníky při jednání mimo jiné nebylo sporu, že nárok byl uplatněn u žalované dne 24.5.2011, a jednání bylo odročeno na 16.8.2012, kdy dne 16.8.2012 po přednesení závěrečných návrhů jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 23.8.2012. Soud ve věci rozhodl dne 23.8.2012 s tím, že žalobcům byla přiznána každému určitá částka, co do zbytku žaloba byla zamítnuta. Lhůta k vypravení rozsudku byla prodloužena z důvodu složitosti s tím, že písemné vyhotovení rozsudku bylo doručeno právnímu zástupci žalobců a žalovaným dne 19.11.2012. Žalobci si dne 26.11.2012 podali odvolání, rovněž druhá žalovaná si dne 3.12.2012 podala odvolání, které doplnila dne 2.1.2013. Věc byla odvolacímu soudu předložena dne 1.2.2013 s tím, že soudce čerpal předtím dovolenou od 17.12.2012 do 17.1.2013 Odvolací soud vyzval účastníky, zda souhlasí s rozhodnutím věci o odvolání bez nařízení jednání usnesením ze dne 17.4.2013, a ve věci byl vyhlášen rozsudek dne 27.6.2013. Rozsudek se spisem byl vrácen OS pro Prahu 2 5.9.2013, kdy bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno všem účastníkům řízení dne 9.9.2013. Podáním ze dne 31.10.2013 ze strany žalobců bylo podáno dovolání. Dovolání bylo zasláno protistraně pokynem soudce ze dne 22.11.2013 a věc dovolacímu soudu byla předložena 23.12.2013. Spis byl vrácen Městskému soudu v Praze vyšším soudem dne 19.3.2014 k vydání opravného usnesení, opravné usnesení bylo vydáno dne 20.3.2014 a spis byl předložen Nejvyššímu soudu 4.4.2014. Ze strany žalobců bylo i do opravného usnesení podáno dovolání s tím, že toto dovolání bylo předloženo Nejvyššímu soudu, dne 15.7.2015 dovolacím soudem byl vyhlášen zrušující rozsudek. Spis byl doručen OS pro Prahu 2 27.7.2015 s tím, že rozsudek NS nabyl právní moci 3.8.2015 a spis byl předložen Městskému soudu v Praze dne 18.8.2015. Zároveň ze strany odvolacího soudu bylo vyzváno Ministerstvo financí, aby se vyjádřilo k žalobě s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu Ministerstvo financí se vyjádřilo svým podáním ze dne 5.11.2015, ze strany odvolacího soudu pak bylo vyzváno Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo spravedlnosti, zda vstupují jako vedlejší účastníci na straně státu s tím, že Ministerstvo zemědělství se vyjádřilo dne 23.11.2015, ze strany odvolacího soudu byly vyžádány spisy OS v Kolíně, Krajského soudu v Praze a Pozemkového úřadu dne 15.1.2016, urgence k zaslání spisu od Pozemkového úřadu byla ze dne 22.2.2016 a dne 31.3.2016 soudcem nařízeno jednání na 19.5.2016 Ministerstvo financí se vyjádřilo dne 4.5.2016, rovněž žalobci se vyjádřili dne 16.5.2016, a při jednání dne 19.5.2016 byl vyhlášen rozsudek. Rozsudek byl doručen OS Praha 2 dne 16.6.2016 s tím, že byl rozeslán a doručen účastníkům řízení dne 24.6.2016 dle doručenek, ze strany žalobců ve věci bylo podáno dovolání podáním ze dne 10.8.2016. Dovolání bylo zasláno protistraně na základě pokynu soudce ze dne 16.8.2016, žalovaná se vyjádřila podáním ze dne 30.8.2016, a podáním ze dne 6.9.2016 podala návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku. Rovněž žalovaná si podala dovolání, a to dne 30.8.2016, které bylo zasláno žalobcům na základě pokynu soudce ze dne 9.9.2016, žalobci se vyjádřili podáním ze dne 3.10.2016 a věc byla předložena dovolacímu soudu dne 19.10.2016. Dovolací soud rozhodl dne 28.3.2018 s tím, že dovolání žalované odmítl a rozsudek Městského soudu v Praze zrušil v určitém rozsahu a vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, spis byl doručen OS pro Prahu 2 19.4.2018 s tím, že rozhodnutí MS nabylo právní moci 26.4.2018 a spis byl Městskému soudu v Praze postoupen dne 10.5.2018. Ze strany odvolacího soudu jednání bylo nařízeno na základě pokynu soudce ze dne 27.6.2018 na 24.7.2018. Po vyjádření žalované ze dne 12.6.2018, při jednání dne 24.7.2018 byl vyhlášen rozsudek, tento rozsudek nabyl právní moci 31.8.2018. Rovněž z obsahu spisu vyplývá, že ze strany žalované byla podána ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 13.7.2018 odmítnuta pod sp.zn. II ÚS 2060/18. Tím došlo k pravomocnému skončení ve věci, kdy dne 21.3.2019 bylo vydáno ještě opravné usnesení Městského soudu v Praze.

5. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

6. Podle ustanovení § 5 OdpŠk odpovídá stát za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, nebo b) nesprávným úředním postupem.

7. Podle ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk je nesprávným úředním postupem také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má dle odst. 2 citovaného ustanovení ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

8. Podle ustanovení § 31a OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo podle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se každý ze žalobců po žalované domáhal zaplacení zadostiučinění ve výši 135 001 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení. V řízení nebylo sporu, že žalobci u žalované uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb. dne 18.10.2018, uspokojeni nebyli, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

10. Pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek: existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí (nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím) a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobce.

11. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a zjištěný skutkový stav se soud zabýval v prvé řadě otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Délku řízení je nutné ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva hodnotit jako nepřiměřenou, pokud délka řízení neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě soudu, nikoliv účastníků řízení. Celkově ve svých rozhodnutích Evropský soud pro lidská práva upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat, pouze však za předpokladu, že celková doba řízení není nepřiměřená. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, totiž právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Již z tohoto důvodu není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popř. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované ve Sbírce zákonů jako sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí, pod č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) mohla být pokládána za přiměřenou. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu (srov. Stanovisko).

12. Při posuzování této otázky se soud zabýval jednak celkovou délkou řízení a jednak tím, zda v průběhu výše uvedeného řízení došlo k průtahům ve vyřizování věci. Řízení u soudu bylo sice zahájeno podáním žaloby dne 3.10.2011, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o posouzení délky kompenzačního řízení, je nutno ve světle judikatury Nejvyššího soudu (srovnej k tomu rozsudek NS ze dne 31.3.2014 sp.zn. 30 Cdo 2921/2013) stanovit počátek délky již ode dne uplatnění nároku u žalované, tj. ode dne 24.5.2011. Řízení pak bylo pravomocně skončeno ve věci samé dne 31.8.2018, celková délka řízení tak byla 7 let a 3 měsíce. Ve věci se jednalo o odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku restitučního řízení. Ve věci samé jednou rozhodoval soud I.stupně, třikrát soud odvolací, dvakrát soud nejvyšší, rovněž rozhodoval Ústavní soud. V řízení nebyla shledána žádná období nečinnosti soudu. Řízení nebylo po skutkové a právní stránce zcela jednoduché, když se řešila otázka jednání příslušného úřadu za Českou republiku a v té době se vyvíjel právní názor v této otázce, rovněž na straně žalobců byl větší počet osob, kdy se řešila i otázka, v jaké době která osoba nastoupila do restitučního řízení a soudního řízení s ohledem na určení příslušné délky namítaného řízení ve vztahu ke konkrétnímu žalobci. Délka řízení byla ovlivněna i počtem opravných prostředků, na něž mají účastníky bez dalšího bezesporu právo, avšak zároveň s tím musí být srozuměni s dobou potřebnou pro rozhodnutí o opravném prostředku. V řízení nebylo zjištěno, že by soud nadřízený zrušil rozsudek soudu pro nepřezkoumatelnost či z důvodu, že by se soud nižší instance neřídil závazným právním názorem soudu nadřízeného ve věci samé. Co do chování žalobců, jejich chování k délce řízení nepřispělo. S ohledem na celkovou délku řízení, která přesáhla 7 let, když v rámci odvolacího řízení a dovolacího řízení byly řešeny již pouze otázky právního posouzení, soud v souladu s ustálenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva soud po zhodnocení řízení globálně ve vztahu k celkové délce řízení a jeho mírně zvýšené složitosti, dospěl k tomu, že řízení ve svém souhrnu trvalo nepřiměřeně dlouho.

13. Dále se soud zabýval otázkou, zda vznikla v osobnostní sféře žalobce nemajetková újma. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva (srov. Stanovisko). Vzhledem k tomu, že žalovaná ani netvrdila, že by žalobcům újma nevznikla, soud vyšel z výše uvedené právní domněnky a vzal vznik újmy na straně žalobců za prokázaný. Konečně se pak soud zabýval tím, zda je dána příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce. Vzhledem k tomu, že Stanovisko (resp. judikatura Evropského soudu pro lidská práva) vychází z toho, že právě nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu, neboť tato újma vzniká samotným porušením práva, dospěl soud k závěru, že je dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a újmou žalobce. Soud tak konstatoval, že všechny tři kumulativní podmínky pro úspěšnost žaloby o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu jsou splněny.

14. Při stanovení výše odškodnění soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu v Brně, a to zejména se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v Brně sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011, kdy se soud domnívá, že je možné za každý rok řízení přiznat částku ve výši 15.000 Kč s tím, že za prvé dva roky tak částku lze přiznat pouze v poloviční výši s ohledem na skutečnost, že během prvních dvou let je tato újma nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá. Částku 15 000 Kč soud považuje za adekvátní s ohledem na celkovou délku řízení, rovněž s poukazem na standardní význam odškodňovacího řízení z hlediska jeho typu (k tomu srovnej rozhodnutí NS ze dne 17.12.2014 sp.zn. 30 Cdo 1987/2014), kdy se nejedná o řízení se zvýšeným významem jako je tomu u řízení trestních týkající se viny a trestu, opatrovnických či řízení týkající náhrady škody na zdraví. Jestliže tedy v posuzované věci řízení trvalo 7 let a 3 měsíce, přiměřené zadostiučinění by odpovídalo přibližně základní částce ve výši 93 750 Kč. Soud však tuto částku dále modifikoval v souladu s ust. § 31a odst.3 Z.č.82/1998 Sb., a to následovně. Základní částku přiměřeného zadostiučinění snížil o 10 % z důvodu skutkové a právní složitosti řízení, kdy jak již soud shora uvedl, ve věci byla řešena otázka příslušného úřadu jednající za žalovanou (vyřešena až Nejvyšším soudem s ohledem na vyvíjející se judikaturu v předmětné době v této věci), dále složitější věc byla mírně s ohledem počet žalobců, kdy u každého ze žalobců se řešila otázka jejich počátku účastenství v restitučním řízení ve vztahu k zjištění délky namítaného řízení, a to i ve vztahu k nemajetkové újmě v případě procesního nástupnictví. Z důvodu rozhodování na třech stupních soudní soustavy a rovněž před Ústavním soudem, tedy pro procesní složitost, byla částka snížena o 30%, kdy zejména doba dovolacího řízení je ovlivněna funkční příslušností Nejvyššího soudu jako nadřízeného soudu nižších soudů spočívající v sjednocování rozhodovací praxe v skutkově stejných věcech. Z důvodu postupu soudu a účastníků řízení ve věci soud částku nemodifikoval, když žádná ze stran nepřispěla k délce řízení.

15. Soud k významu řízení pro žalobce se zabýval tou skutečností, co bylo tzv.,, v sázce“ v rámci soudního řízení, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka tj. to, co je pro něj v sázce, je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného, blíže rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.10.2011 sp. zn. 30 Cdo 1313/2010, poskytované odškodnění v penězích pak musí být přiměřené kritériím § 31a odst. 1 zák. 82/1998 Sb., nelze je stanovit mechanickým vynásobením určité částky a počtu roků po které řízení trvalo. Předmětem naříkaného řízení bylo odškodnění za nepřiměřenou délku restitučního řízení, tedy kompenzační řízení, kdy ve své podstatě se jednalo o řízení, jež bylo zahájeno žalobci po samotném restituční řízení, nejistota v tomto směru dle podepsaného soudu byla jiného charakteru než u restitučního řízení. Zároveň je nutné uvést, že žalobci ke dni 5.12.2012, kdy nabyly právní moci vyhovující výroky rozsudku I.stupně, museli být již v jistotě, že jejich nárok je co do základu a již přiznané částky po právu a otázkou je, zda jim případně bude přiznána ještě vyšší částka či nikoliv. Tedy v tomto směru nejistota se výrazně zmenšila ohledně výsledku řízení co do základu. Ústavní soud ve svém rozhodnutí vydaném pod sp.zn. II.ÚS 2577/14 mimo jiné uvedl, že i když„ není zcela vyloučeno, že mohou nastat průtahy v samotném kompenzačním řízení, které jsou zaviněné soudy, je třeba se stavět k nárokům uplatňovanými účastníky řízení opakovaně zdrženlivě a vždy s ohledem na individuální rozměr každého případu právě kvůli možnému zneužití práv v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení.“ Nelze pak zdůvodnit poskytnutí odškodnění, které by to, co bylo pro žalobce„ v sázce“, výrazně převyšovalo. Opačný závěr by byl neadekvátní a nepřijatelný (srov. Rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 1126/07 ze dne 22.1.2007 či Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3412/2011 ze dne 9.10.2012). Z těchto důvodů soud s ohledem na význam řízení pro účastníky základní částku snížil o 30 %. Zároveň základní částku soud snížil o 20 % s poukazem na jistou sdílenost nejistoty účastníků ve vztahu k délce řízení a výsledku řízení, kdy tito jsou všichni v určitém příbuzenském poměru, kdy v restitučním řízení vystupovali jako příbuzní ze širší rodiny po [jméno] a [anonymizována dvě slova], v naříkaném řízení svá práva uplatňovali společně a mohli si býti v průběhu řízení oporou, což přispívá ke snížení negativních dopadů nepřiměřeně dlouhého řízení. U tvrzeného zvýšeného významu řízení soud ve vztahu k věku žalobců, kdy judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že osobami v pokročilejším věku jsou myšleny osoby starší minimálně 75 let, vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména zdravotní stav konkrétního člověka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1476/2012 a judikaturu tam citovanou). V tomto směru soud zjistil, že žalobkyně a) při zahájení naříkaného řízení byla ve věku 79 let, žalobkyně d) ve věku 72 let a žalobkyně j) ve věku 71 let. U těchto konkrétních žalobkyň vzal v potaz jejich věk při zvýšení základní částky, kdy soud vycházel i z rozsudku Nejvyššího soudu v Brně ze dne 28.3.2018 vydaném pod sp.zn. 30 Cdo 4904/2016, který dospěl k závěru, že„ Negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou osobami v pokročilejším věku či osobami těžce nemocnými vnímány zpravidla intenzivněji, a jedná se tak objektivně u každé z takových osob o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces. Zvýšený význam předmětu řízení pro poškozené z důvodu jejich vysokého věku a zdravotního stavu nespočívá na pouhých faktických obtížích při vystupování v předmětném řízení, nýbrž na intenzivnějším vnímání nepříznivých dopadů nepřiměřeně dlouhého řízení, a to včetně hrozby, že se tyto osoby nemusí ukončení řízení s ohledem na stáří a zdravotní stav dožít.“ U žalobkyně a) základní částku zvýšil o 10%, u žalobkyně d) a j) pak pouze o 5%, když se osobami pokročilejšího věku staly až v průběhu řízení. Celkově tak soud upravil základní výši přiměřeného zadostiučinění tak, že jej u žalobců b), c) ,e) f), g), h), ch), i), k ), l) ,m) snížil o 90 %, u žalobkyně a) o 80%, a u žalobkyně d) a j) o 85 % a dospěl k závěru, že přiměřené zadostiučinění by odpovídalo u každého ze žalobců b), c) ,e) f), g), h), ch), i), k ), l) ,m) 9 375 Kč, u žalobkyně a) 18 750 Kč a u žalobkyně d) a j) 14 062,50 Kč. Zároveň přiznal i zákonný úrok z prodlení ve výši dle Nařízení vlády č. 351/2013 Sb od 19.4.2019, když žalované uběhla šestiměsíční zákonná lhůta k uspokojení nároku na odškodnění ve smyslu ust. § 15 Z.č.82/1998 Sb. uplynutím dne 18.4.2019. Co do zbytku žalované částky žalobu zamítl, když pro přiznání vyššího zadostiučinění neshledal důvody s ohledem na shora uvedené.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., vědom si rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněného pod R 40/2014, jenž dovozuje plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení sestávají z odměny za právní zastoupení žalobců za příslušné úkony právní služby dle ust. § 7 bod č. 5 ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30Cdo 3378/2013, kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3.100 Kč, kdy podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. U každého ze žalobců byly uskutečněny účelně vynaložené úkony právní služby po 2 480 Kč á úkon (převzetí věci, žaloba, replika k vyjádření žalované, účast u jednání dne 17.9.2020 ve smyslu § 11 odst.1 písm.a), d),g) vyhl.č.177/1996 Sb.). K uvedené odměně dále každému ze žalobců přísluší částka 300 Kč odpovídající 1 režijní paušální náhradě za převzetí zastoupení dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále jedna režijní paušální náhrada za každý z těchto úkonů: sepis žaloby, replika k vyjádření žalované, účast u jednání dne 17.9.2020 pro všechny žalobce ve výši 300 Kč (na každého ze žalobců pak s ohledem na jejich počet vychází v alikvotní části 21,40 Kč) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, kdy byl proveden jeden úkon ve vztahu ke všem 14 žalobcům. To vše zvýšené o 21 % DPH. Navíc pak každému ze žalobců přísluší za zaplacený soudní poplatek částka 2000 Kč. Celkem každému ze žalobců je přiznána na náhradě nákladů částka 17 470,58 Kč, po zaokrouhlení 17 470,60 Kč. Soud nepřiznal náklady za předběžné uplatnění nároku u žalované s poukazem na ust. § 31 odst.4 Z.č.82/1998 Sb. Dále nepřiznal náklady vynaložené za doplnění žaloby ze dne 27.5.2019, návrh na změnu žaloby ze dne 9.8.2019 s rozšířením o úrok z prodlení a vyjádření ke stanovisku žalované ze dne 20.8.2019, když tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené za situace, kdy žalobci nepodali bezvadnou žalobu hned na začátku, ačkoliv byli právně zastoupeni, navíc advokátem specializujícím se na náhradu škody proti státu, jak je soudu z jeho úřední činnosti známo, a taková práce advokáta pak nemůže jít k tíži žalované v tom směru, aby platila náklady řízení takto zbytečně zvyšované. Dále nepřiznal soud ani náklady za vyjádření k stanovisku žalované ze dne 20.8.2019, když již předtím se právní zástupce žalobců vyjadřoval k podání žalované ze dne 11.8.2020 a opět zde dochází k neúčelnému a umělému navyšování nákladů právního zástupce, které nemohou požívat právní ochrany.

17. Lhůta k plnění ve vyhovujícím výroku o věci samé i ve výroku nákladech řízení byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst.1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení