37 C 8/2025 - 36

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [stát, organizační složka státu], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 97 830 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 97 830 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky představující náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] (dále též „OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „původní řízení“). K tomu zdůraznil, že původní řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum]. Původní řízení tak trvalo dle žalobce 7 let, 1 měsíc a 11 dní. Původní řízení se týkalo vypořádání společného jmění manželů. Žalobce poukázal na vyšší význam původního řízení pro svou osobu. Nesouhlasil přitom s tím, že by původní řízení bylo složité. Dále upozornil na skutečnost, že mu nemůže být kladeno k tíži, pokud odvolací a dovolací soud rozhodovaly ve věci opakovaně. Sám žalobce se pak na délce původního řízení nijak nepodílel.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že mezi stranami není sporu o tom, že žalobce u ní uplatnil dne [datum] svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). K meritu věci žalovaná uvedla, že v projednávané věci je dán odpovědnostní titul ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce původního řízení. K tomu poukázala na složitost řízení (po stránce skutkové a právní), jakož i na skutečnost, že řízení bylo vedeno opakovaně před několika soudy. Podle žalované je nicméně přiléhavé zadostiučinění ve výši 67 500 Kč. Toto již bylo žalovanou vyplaceno.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil svůj nárok jako v projednávané věci u žalované dne [datum]. Žalovaná vypořádala tento nárok svým stanoviskem ze dne [datum] v něm konstatovala existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 OdpŠk a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 67 500 Kč. Toto bylo vyplaceno žalobci ve lhůtě podle § 15 odst. 1 OdpŠk.

5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení). Dne [datum] došla Okresnímu soudu v [adresa] žaloba o vypořádání společného jmění manželů žalobkyně [jméno FO] a žalovaného [jméno FO] ohledně majetku v hodnotě cca 6 108 900 Kč. Dne [datum] žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Dne [datum] soudní poplatek zaplacen. Usnesením ze dne [datum] žalovaný vyzván k vyjádření se k žalobě. Výzva doručena dne [datum]. Dne [datum] došlo soudu vyjádření žalovaného. Dne [datum] voláno k jednání na [datum]. Na jednání dne [datum] soud zrekapituloval předmět společného vypořádání, celkem 73 položek, provedeny desítky listin, dána výzva dle 118a o.s.ř. žalobkyni, jednání odročeno na [datum], kde bylo za účelem poskytnutí prostoru projednání stran o možném mimosoudním řešení sporu jednání odročeno na [datum]. Dne [datum] došel návrhu na přerušení řízení žalobkyně dle § 110 o.s.ř., stejný návrh došel dne [datum] od žalovaného. Usnesením ze dne [datum] v právní moci [datum] řízení dle § 110 o.s.ř. přerušeno. Dne [datum] voláno k jednání na [datum]. Na jednání dne [datum] zrekapitulováno řízení, provedeny další desítky listin, žalobkyni i žalovanému dána výzva dle § 118a o.s.ř., žalobkyně taky vyzvána k doplnění vad žaloby, jednání odročeno na [datum], kde bylo vyslechnuto 5 svědků, jednání za účelem výslechu dalších svědku odročeno na [datum]. Na jednání dne [datum] vyslechnuti 4 svědci, žaloba ohledně 7 položek částečně odmítnuta, jednání za účelem reakce žalovaného na uloženou vysvětlovací povinnost, doplnění a specifikaci tvrzení a popisu movitých věcí, odročuje na [datum]. Na jednání dne [datum] žaloba částečně vzata zpět ohledně cca 25 položek, jednání za účelem reakce stran na daná poučení a pokračování v dokazování odročeno na [datum], kde bylo zastaveno řízení ohledně několika položek, rekapitulováno dosud provedené dokazování, jednání za účelem ustanovení znalce a vypracování znaleckého posudku odročeno na neurčito. Dne [datum] zaplaceny zálohy na znalecký posudek dle usnesení soudu ze dne [datum]. Dne [datum] ustanoveno znalec [tituly před jménem] [jméno FO], z oboru ekonomika, ceny a odhady strojů a zařízení k podání znaleckého posudku do 2 měsíců od převzetí spisu. Dne [datum] spis zaslán znalci. Dne [datum] soud obdržel znalecký posudek. Dne [datum] přiznáno znalečné. Dne [datum] voláno k jednání na [datum], kde byl čten znalecký posudek, jednání odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce k ocenění automobilu [značka]. Dne [datum] žalovanému uložena povinnost zaplatit zálohu na znalečné. Dne [datum] záloha složena. Dne [datum] ustanoven znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ke zpracování posudku do 60 dnů. Dne [datum] došel znalecký posudek. Dne [datum] přiznáno znalečné, nařízeno jednání na [datum], kde byl vyslechnut znalec, jednání za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na [datum]. Dne [datum] částečně vyhovující a částečně zamítavý rozsudek, náklady řízení nepřiznány nikomu. Dne [datum] prodloužena lhůta k vypravení rozsudku do [datum] z důvodu nouzového stavu. Dne [datum] přiznáno znalečné. Dne [datum] došlo soudu blanketní odvolání žalovaného do usnesení o znalečném a do rozsudku. Dne [datum] žalovaný vyzván na opravu vad odvolání. Dne [datum] odvolání doplněna. Dne [datum] žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání, stejný den odvolání rozeslána. Dne [datum] poplatek zaplacen. Dne [datum] spis předložen Krajskému soudu v [adresa]. Dne [datum] potvrzeno usnesení o znalečném. Dne [datum] Krajským soudem v [adresa] ustanoven znalec [tituly před jménem] [jméno FO], aby určil hodnotu automobilu [značka vozidla] do 60 dnů, stejného dne ustanoven znovu [jméno FO], aby doplnil svůj znalecký posudek do 60 dnů. Dne [datum] dána výzva žalovanému dle § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazů Krajským soudem v [adresa]. Dne [datum] na žádost znalce [jméno FO] tento zproštěn povinnosti podat znalecký posudek a ustanoven znalec [jméno FO], aby podal znalecký posudek do 60 dnů. Dne [datum] spis zaslán znalci [jméno FO]. Dne [datum] došel doplněk posudku [jméno FO]. Dne [datum] znalec [jméno FO] vyzván, aby provedl ohledání předmětu ocenění a na základě toho zpracoval dodatek posudku. Dne [datum] došel posudek znalce [jméno FO]. Dne [datum] požádal znalec [jméno FO] o prodloužení lhůty ke zpracování s ohledem na mimořádná opatření vlády. Dne [datum] znalci [jméno FO] sděleno, že mu soud prodlužuje lhůtu tak, že je povinen posudek zaslat soudu do 14 dnů od skončení nouzového stavu. Dne [datum] došel dodatek znaleckého posudku [jméno FO]. Dne [datum] voláno k jednání na [datum] a rozeslány posudky. Na jednání dne [datum] vyslechnut znalec [jméno FO], jednání za účelem doplnění dokazování svědky a poskytnutí lhůty účastníkům k doplnění tvrzení odročeno na [datum], kde byl vyslechnut 1 svědek, jednání odročeno na [datum] za účelem vyhlášení rozhodnutí, ve kterém byl rozsudek částečně zrušen a v rozsahu zrušení bylo řízení zastaveno, ve výroku IV. byl částečně změnen, náhrada nákladů řízení přiznána žalobkyni v celkové výši [částka]. Dne [datum] rozsudek Krajského soudu v [adresa] rozeslán. Dne [datum] došlo dovolání žalovaného. Dne [datum] dovolání rozesláno a žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč. Dne [datum] soudní poplatek zaplacen. Dne [datum] věc předložena Nejvyššímu soudu. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], v právní moci [datum] rozsudek Krajského soudu zrušen a vrácen k dalšímu řízení, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o disparitě podílů v neprospěch žalovaného je porušením zákazu reformationis in peius, tedy rozhodnutí stálo na nesprávném právním posouzení věci. Dne [datum] spis předložena Krajskému soudu v [adresa]. Dne [datum] voláno k jednání na [datum], kde bylo vyhlášeno rozhodnutí č. j. [číslo jednací] v právní moci [datum], který částečně mění rozhodnutí prvního stupně a nepřiznává se náhrada nákladů řízení žádnému z účastníků. Dne [datum] došlo dovolání žalobkyně. Dne [datum] žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne [datum] poplatek zaplacen. Dne [datum] spis předložen Nejvyššímu soudu. Spis krátce zapůjčen Ústavnímu soudu, vrácen dne [datum]. Dne [datum] odmítnuta ústavní stížnost. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací], ze dne [datum], v právní moci [datum] dovolání odmítnuto.

7. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

8. Další důkazy soud neprováděl, a to pro nadbytečnost, když se navržené důkazy týkaly nesporných skutečností (stanovisko žalované, žádost žalobce).

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

10. Žalobce se domáhal náhrady za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

11. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

12. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

13. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

14. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

15. V dané věci začalo rozhodné období (z hlediska možné nemajetkové újmy žalobce) běžet dne [datum] (kdy byla doručena žaloba) a skončila dne [datum] (kdy nabylo právní moci rozhodnutí dovolacího soudu). Posuzované řízení tak trvalo s ohledem na možnou nemajetkovou újmu žalobce přibližně 7 let.

16. Posuzované řízení probíhalo opakovaně na všech třech stupních soudní soustavy a dále u Ústavního soudu. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

17. Po hmotněprávní stránce soud hodnotí věc jako standardně obtížnou (resp. složitou). Po skutkové stránce podle přesvědčení soudu věc vykazovala vysokou náročnost, neboť obecně s tímto typem sporu (žaloba o vypořádání společného jmění manželů) je spojována vyšší skutková obtížnost věci v podobě rozsáhlejšího dokazování, dané i tím, že znalecké posudky sloužící k ocenění nemovitých či movitých věcí, musí být průběžně aktualizovány s ohledem na plynutí času. V původním řízení pak bylo vypracováno několik znaleckých posudků. V řízení byli vyslechnuti svědci a znalci a bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinami. Jak již soud naznačil shora, předmětem vypořádání byl soubor společného jmění manželů, což svědčí o širším skutkovém rozsahu, se kterým se musel soud I. stupně vypořádat, resp. jej řádně objasnit. Po stránce skutkové proto soud považuje věc za velmi obtížnou (resp. velmi složitou). Ke složitosti z hlediska procesněprávního pak soud uvádí, že tu považuje za obtížnější (resp. složitější). Soudy v původním řízení totiž mimo jiné musely ustanovovat znalce a rozhodovat o jejich odměně, řízení bylo přerušeno podle § 110 o. s. ř., dávána výzva podle § 118a o. s. ř., odstraňovány vady žaloby, která byla částečně odmítnuta. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako velmi obtížnou (resp. složitou).

18. K tomu soud uvádí, že, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Posuzování řízení z hlediska počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná. Zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 30 Cdo 1680/2023). V projednávané věci se soud domnívá, že je namístě hodnotit počet instancí, v nichž byla věc řešena, v jeho neprospěch. Je sice pravda, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno Nejvyšší soudem, avšak stalo se tak v důsledku odlišného právního hodnocení.

19. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud nezaznamenal, že v průběhu řízení by se žalobce snažil o urychlení řízení. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

20. Dále pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že platí, že u sporů majetkové povahy se standardní význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Na druhou stranu nelze přehlédnout, že z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že řízení, jehož předmětem je vypořádání majetkových práv mezi (bývalými) manžely (bezpodílové spoluvlastnictví či společné jmění), bude zpravidla náležet svým významem mezi ta důležitější, a to zejména z toho důvodu, že se rozhoduje o podstatné části, či dokonce o veškerém majetku těchto účastníků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2139/2010). V projednávané věci se přitom jedná přesně o tento případ, pročež soud hodnotí význam řízení pro žalobce jako zvýšený.

21. Soud si je dále přitom vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Žalobce ovšem ani netvrdil (a logicky ani neprokázal), že by zde byly skutečnosti, které se vymykají obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých „typů“ řízení či typových okolností na straně účastníků. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014).

22. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení neshledala žádné průtahy (tj. období nečinnost) s výjimkou drobného průtahu s dodáním znaleckého posudku znalce (který měl dodat do [datum] a dodal dne [datum]).

23. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Soud svůj závěr o nepřiměřenosti délky původního řízení opírá zejm. o celkovou délku 7 let, kterou již nelze akceptovat, a to ani s přihlédnutím k procesní a skutkové složitosti původního řízení.

24. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila. Soud přitom nepřiměřenost celkové délky původního řízení dovozuje zejm. ze skutečnosti, že původní řízení bylo zatíženo nekoncentrovaným postupem odvolacího soudu, který nerespektoval ustálenou judikaturu.

25. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

26. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce částkou 54 000 Kč.

27. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. za 7 let řízení 90 000 Kč). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat vyšší základní částku; původní řízení soud nepovažuje za extrémně dlouhé, resp. násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

28. K tomu soud uvádí, že nenavyšoval základní částku s ohledem na měnící se hospodářské poměry a ani k této otázce neprováděl žádné dokazování. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne 13. 4. 2011 (viz nejnověji rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024).

29. Vypočtená základní částka ve výši 90 000 Kč byla ponížena o 30 % z důvodu složitosti (skutkové a procesní) původního řízení. Dále byla ponížena o 20 % z důvodu počtu instancí, které se na vyřízení věci podílely (k tomu viz shora). Vypočtená částka byla naopak zvýšena o 10 % z důvodu vyššího významu původního řízení pro žalobce. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 40 %, tj. na výslednou částku 54 000 Kč.

30. K tomu se zdůrazňuje, že při posuzování přiměřenosti délky řízení a stanovení případného zadostiučinění v případě porušení práva na projednání věci v přiměřené době, je nutno se vyvarovat mechanické aplikace práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Nelze totiž zapomínat, že jde v těchto případech o posouzení vzniku nemajetkové újmy na straně poškozeného, tedy o posouzení kategorie objektivně jen obtížně zjistitelné a zcela jistě nespočítatelné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011).

31. Vzhledem k tomu, že sama žalovaná dobrovolně plnila částku 67 500 Kč ve lhůtě podle § 15 odst. 1 OdpŠk, soud výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení.

33. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí 300 Kč za každý úkon.

34. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (vyjádření ve věci a příprava a účast na jednání dne [datum]). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

35. Lhůta k plnění byla ve výroku II. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.