37 C 83/2021-127

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 125 519 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 71 040,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 71 040,50 Kč od 13. 2. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 54 478,50 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 54 478,50 Kč od 13. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu na žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 125 519 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok přitom opíral o tvrzenou újmu jemu způsobenou, a to v souvislosti s nezákonným trestním stíháním ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠ“). Trestní stíhání proti žalobci bylo zahájeno usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Vedeno bylo pak u Městského soudu v Praze (dále též„ MS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ dotčené trestní řízení“).

2. Svojí žalobou se žalobce konkrétně domáhal náhrady nákladů obhajoby a nákladů, které vynaložil na zpracování znaleckého posudku. Podstata projednávané věci tak spočívá v posouzení nároku žalobce ve světle OdpŠk, resp. ve světle podmínek vyžadovaných zákonem, kterými jsou: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí; (ii) poškozenému vznikla škoda (a v jaké výši); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení

3. Žalobce ve své žalobě uvedl, že svým podáním ze dne 9. 8. 2019 uplatnil žalované žádost o náhradu újmy z důvodu a ve výši jako v projednávané žalobě.

4. Dále uvedl, že v podání adresovaném žalované podrobně specifikoval škodu, která mu vznikla v důsledku plateb za právní služby včetně obhajoby poskytnuté advokátem a za vypracování znaleckého posudku v rámci trestního řízení a jejíž vznik je tak v příčinné souvislosti s výše uvedeným nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání. Vzniklou škodu současně doložil jak fakturami za poskytnuté služby, tak i výpisy z bankovního účtu a pokladními stvrzenkami osvědčujícími úhrady za poskytnuté služby. Na základě těchto pak žalobce vyčíslil celkovou výši škody jako součet nákladů právního zastoupení vypočtených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“) a nákladů na vypracování znaleckého posudku v částce 125 519 Kč.

5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 18. 11. 2021 uvedla, že u ní žalobce dne 12. 8. 2019 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 125 519 Kč. Žalovaná požadavku žalobce nevyhověla ani zčásti, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne 18. 11. 2021.

6. Dále žalovaná zdůraznila, že usnesením policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství hl. m. [obec], SKPV, odbor hospodářské kriminality, bylo dne [datum rozhodnutí], pod [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byl žalobce zproštěn obžaloby; nicméně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušeno a věc byla vrácena státnímu zastupitelství k došetření s tím, že projednávaný skutek sice nenaplňuje skutkovou podstatu zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, ale mohl by naplňovat znaky skutkové podstaty trestného činu poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku, k čemuž je však nutno vyšetřování doplnit. Rozhodnutí nabylo podle žalované právní moci dne 15. 2. 2018. Podle žalovaná pak věc byla spojena s věcí již vedenou Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] sp. zn. [spisová značka] a ohledně skutku, který byl předmětem uvedeného řízení, bylo vydáno nové usnesení o zahájení (resp. rozšíření) trestního stíhání ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], přičemž takto zahájené trestní stíhání dosud trvá a nebylo zatím skončeno. Podle žalované tak v projednávané věci nebyla dána existence odpovědnostního titulu, tj. nezákonného rozhodnutí (nezákonného trestního stíhání).

7. Žalovaná proto navrhovala, aby soud žalobu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů.

8. V replice ze dne 20. 12. 2021 žalobce shrnul průběh dotčeného trestního řízení. S poukazem na usnesení OSZ pro [část Prahy] dne 10. 9. 2019 žalobce zdůrazňoval, že usnesením policejního orgánu pod [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zrušeno jako nezákonné.

9. Ve věci se konalo dne 29. 9. 2022 jednání. Na tomto jednání byla dána žalobci výzva podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

10. Podáními ze dne 6. 10. 2022 a 14. 10. 2022 žalobce doplnil svoji žalobu. Specifikoval přitom úkony obhajoby, jejichž zaplacení se domáhal.

11. Další jednání se konala 3. 11. 2022 a 21. 11. 2022. Na těchto jednáních bylo prováděno dokazování a žalobci byla dána opakovaná výzva podle § 118a o. s. ř. Rozsudek byl vynesen na jednání dne 21. 11. 2022.

III. Skutková zjištění

12. Z nesporných tvrzení účastníků soud vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok z důvodu a ve výši jako v projednávané věci dne 12. 8. 2019. Žalovaná pak tuto žádost vypořádala svým stanoviskem ze dne 18. 11. 2021, když žalobcovi žádosti nevyhověla, a to ani z části.

13. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

14. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 8. 2016, z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dále z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dále z usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 10. 9. 2019 a z usnesení Policie ČR ze dne 21. 4. 2020 soud zjistil, že že usnesením policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství hl. m. [obec], SKPV, odbor hospodářské kriminality, bylo dne [datum rozhodnutí], pod [číslo jednací], zahájeno trestní stíhání žalobce, a to pro obvinění ze spáchání trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byl žalobce zproštěn obžaloby; nicméně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušeno a věc byla vrácena státnímu zastupitelství k došetření s tím, že projednávaný skutek sice nenaplňuje skutkovou podstatu zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, ale mohl by naplňovat znaky skutkové podstaty trestného činu poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku, k čemuž je však nutno vyšetřování doplnit. Usnesením policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství hl. m. [obec], SKPV, odbor hospodářské kriminality ze dne [datum rozhodnutí], pod [číslo jednací], pak bylo zrušeno usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a to podle § 174 odst. 2 písm. e) trestního řádu. Usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], pak bylo opětovně zahájeno trestní stíhání žalobce.

15. Z nesporných tvrzení stran řízení vzal soud za prokázané, že žalobce vynaložil v příčinné souvislosti s dotčeným trestním řízením náklady v celkové výši 37 100 Kč na vypracování znaleckého posudku. Tyto náklady žalobce vynaložil na základě faktury vydané Ing. [jméno] [příjmení], partnerkou [právnická osoba], [číslo] ze dne 3. 5. 2017 ve výši 25 000 a faktury [právnická osoba] s.r.o. [číslo] ze dne 4. 5. 2017 ve výši 12 100 Kč.

16. Z nesporných tvrzení stran řízení vzal soud dále za prokázané, že obhájce žalobce [příjmení] [jméno] [jméno] fakturoval žalobci částku ve výši 88 419 Kč, a to v souvislosti s poskytnutými právními službami v dotčeném trestním řízení. Obhájce žalobce byl plátcem DPH.

17. Z potvrzení vydaného ohledně uskutečněných porad s klientem v rámci obhajoby ze dne 18. 3. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobce, respektive jeho obhájce, který žalobce zastupoval v rámci řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] provedl následující porady se svým klientem panem žalobcem i. dne 27. 11. 2015 poradu o délce 1 hodiny; ii. dne 9. 2. 2016 poradu o délce 30 minut; iii. dne 19. 10. 2016 poradu o délce 45 minut; iv. dne 4. 11. 2016 poradu o délce 1 hodiny a 30 minut; v. dne 31. 1. 2017 poradu o délce 1 hodiny; vi. dne 23. 2. 2017 poradu o délce 1 hodiny; vii. dne 8. 3. 2017 poradu o délce 1 hodiny; viii. dne 14. 6. 2017 poradu o délce 45 minut.

18. Dále ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že v rámci dotčeného trestního řízení byly provedeny následující úkony obhajoby: i. převzetí a příprava zastoupení; ii. ve dnech 4. 12. 2015, 18. 12. 2016 a 27. 9. 2016 podání vysvětlení žalobce; iii. námitky proti formulaci otázek položených znalci ze dne 18. 5. 2016; iv. žádost ze dne 27. 9. 2016; v. podání ve věci samé dne 30. 9. 2016 (stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání); vi. žádost o nahlédnutí ze spisu ze dne 19. 10. 2016; vii. výslech svědků ve dnech 27. 10. (výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]) a 31. 10. 2016 (výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]); viii. nahlížení do spisu ve dnech 1. 11. 2016 a 19. 11. 2016; ix. žádost ze dne 12. 12. 2016 o nahlížení do spisu a zaslání obžaloby; x. podnět k nařízení veřejného zasedání ze dne 3. 1. 2017; xi. sdělení kontaktů a sdělení soudu ze dne 1. 12. 2017; xii. účast při hlavním líčení dne 26. 1. 2017 (od 9:00 do 10:00 a od 10:30 do 12:00); xiii. sdělení podle § 3 odst. 1 trestního řádu ze dne 2. 3. 2017; xiv. účast při hlavním líčení dne 7. 3. 2017 (od 9:00 do 10:20 a od 10:35 do 11:10 a od 11:15 do 11:20); xv. sdělení ze dne 10. 3. 2017; xvi. účast při hlavním líčení dne 8. 6. 2017 (od 9:00 do 10:10); xvii. sdělení žalobce podle § 33 odst. 1 trestního řádu ze dne 11. 7. 2017; xviii. účast při hlavním líčení dne 18. 7. 2017 (od 9:00 do 9:45 a od 10:00 do 12:20).

19. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

20. Soud na danou věc aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení.

21. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

22. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

23. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

24. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

25. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

27. Podle § 31 odst. 2 OdpŠk náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

28. Podle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

29. Jak bylo uvedeno shora, žalobce se svoji žalobou domáhal náhrady nákladů obhajoby a nákladů na vypracování znaleckého posudku. Zákon přitom v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda (či nemajetková újma); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

30. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu lze právo na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání uplatnit i v případech, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo zrušeno, ale trestní stíhání bylo zastaveno nebo došlo ke zproštění obžaloby. Nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, je třeba v zásadě (s výjimkami uvedenými níže) posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Jiné než odsuzující rozhodnutí (např. rozhodnutí o zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby) je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích (tj. nikoliv výslovně) ruší účinky zahájeného trestního stíhání dané ať již usnesením o jeho zahájení (jakožto formalizovaným rozhodnutím) či sdělením obvinění jakožto opatřením (záleží na znění tr.ř. účinného v době zahájení trestního stíhání, podstata však zůstává stejná), popř. sdělením podezření jakožto opatřením, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona. Z uvedených důvodů se tedy nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení (či vedení) trestního stíhání tudíž je pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

31. Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Mezi taková rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením (dle § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) tr.ř.; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného (§ 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) tr.ř.) analogicky dle § 12 odst. 2 OdpŠk.

32. Co se týče zkoumání, zda si žalobce nezavinil trestní stíhání sám ve smyslu § 12 dost. 1 Odpšk, tak jeho předmětem je to, zda obviněný přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno, tedy že jeho jednání bylo důvodem k zahájení trestního stíhání proti němu. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením trestního stíhání a zaviněním obviněného je třeba hledat nikoliv v jeho jednání, kterým měl podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu (tj. především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinil, že trestní stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (či pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 tr.ř. či předstíráním, že jsou dány důvody k vedení trestního stíhání vůči němu, ačkoliv objektivně neexistovaly). Podmínka, že poškozený si sám zavinil obvinění, tedy není naplněna tím, že se obviněný dopustil skutku, pro který bylo trestní stíhání proti němu zahájeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003 sp. zn. 25 Cdo 539/2002 či nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1856/07 ze dne 19. 3. 2008).

33. Nejvyšší soud dále dovodil, že stejné závěry je nutno uplatnit i na situaci, kdy trestní stíhání skončilo postoupením věci (dle § 171 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. b), § 222 odst. 2, § 257 odst. 1 písm. b), § 314c odst. 1 písm. a), § 314p odst. 3 písm. b), § 314r odst. 5 tr. ř.). V takovém případě bylo totiž trestním soudem nebo státním zástupcem pravomocně rozhodnuto o tom, že skutek, pro který se trestní stíhání vede, není trestným činem. Ve světle výše uvedené judikatury je tedy nutno v takových případech na usnesení o zahájení trestního stíhání, pro účely odškodnění vzniklé újmy, pohlížet jako na nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona, přičemž otázka, zda se žalobce dopustil přestupku, nemůže mít vliv na posouzení nezákonnosti usnesení o zahájení trestního stíhání, a tím ani na založení odpovědnosti státu za způsobenou újmu. Důvodem pro uvedený závěr je dle Nejvyššího soudu skutečnost, že obě řízení (tj. jak řízení trestní, tak přestupkové) jsou samostatná řízení a podléhají odlišným procesním pravidlům, přičemž přestupkové řízení není pokračováním trestního stíhání. Proto ani v případě, kdy jednání účastníka, pro něž byl trestně stíhán, bylo shledáno přestupkem, není vyloučena odpovědnost státu za újmu způsobenou takovému účastníkovi trestním stíháním dle § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk, neboť zavinění si trestního stíhání nelze spatřovat v tom, že se poškozený dopustil skutku, pro který byl trestně stíhán (srov. např. sp. zn. 30 Cdo 4771/2015 ze dne 18. 10. 2016).

34. Ve světle shora uvedeného soud zavinění žalobce ve vztahu k trestnímu stíhání jeho osoby neshledal. Vzhledem k výsledku předmětného trestního stíhání soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že je v projednávané věci dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství hl. m. [obec], SKPV, odbor hospodářské kriminality ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]), neboť usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 17. 8. 2016 bylo zrušeno usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a to podle § 174 odst. 2 písm. e) trestního řádu.

35. K tomu zdejší soud zdůrazňuje, že považuje za nerozhodné, že z provedeného dokazování vyplynulo, že trestní stíhání žalobce bylo opětovně zahájeno usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Jak totiž plyne z judikatury Nejvyššího soudu, odpovědnost státu za škodu nastává i v takových případech trestního stíhání, kdy bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno státním zástupcem. Na závěr o existenci odpovědnostního titulu nezákonného rozhodnutí nemá vliv, jak bylo následně ve věci podezření ze spáchání trestného činu rozhodnuto. Výsledek případného pokračování řízení je ve vztahu k odpovědnosti státu významný pouze z hlediska závažnosti vzniklé újmy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

36. Ve vztahu k nároku na náhradu škody je dále třeba uvést, že jeho vznik není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v přímém rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle něhož osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

37. Zákon blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet z občanského zákoníku (tj. zejména § 2951 a § 2952 o.z. - srov. shora). V případě vzniku nároku na náhradu škody se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1158/2004 ze dne 18. 8. 2005 či sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 ze dne 4. 11. 2004).

38. Za situace existence nezákonného rozhodnutí na straně jedné a prokázaného provedení úkonů právní služby a nesporného vyúčtování odměny ze strany obhájce žalobce na straně druhé, soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok je co do svého základu po právu.

39. Soud se dále zabýval výší nároku na náhradu škody požadovanou žalobcem.

40. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl obviněn ze spáchání trestného činu podle § 255 odst. 2 a 3 trestního zákoníku. Dle § 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu pak výše mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 1500 Kč.

41. Soud má za to, že v projednávané věci je namístě přiznat nárok na náhradu škody v podobě nákladů na obhajné vynaložených v původním trestním řízení ve výši 15,5 úkonu právní služby, a to za následující úkony obhajoby: i. převzetí a příprava zastoupení – 1 úkon; ii. výslech žalobce dne 27. 9. 2016 – 1 úkon; iii. podání ve věci samé dne 30. 9. 2016 (stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání) – 0,5 úkon iv. výslech svědků ve dnech 27. 10. (výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]) a 31. 10. 2016 (výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]) – 2 úkony; v. další porada s klientem dne 4. 11. 2016 – 1 úkon; vi. nahlížení do spisu 19. 11. 2016 (prostudování spisu při skončení vyšetřování) – 1 úkon; vii. podnět k nařízení veřejného zasedání ze dne 3. 1. 2017 – 1 úkon; viii. účast při hlavním líčení dne 26. 1. 2017 (od 9:00 do 10:00 a od 10:30 do 12:00) – 2 úkony; ix. účast při hlavním líčení dne 7. 3. 2017 (od 9:00 do 10:20 a od 10:35 do 11:10 a od 11:15 do 11:20) – 1 úkon; x. účast při hlavním líčení dne 8. 6. 2017 (od 9:00 do 10:10) – 1 úkon; xi. účast při hlavním líčení dne 18. 7. 2017 (od 9:00 do 9:45 a od 10:00 do 12:20) – 2 úkony.

42. Pokud jde o nárok na náhradu škody v podobě obhajného, soud považuje žalobcům nárok za důvodný co do částky 33 940,50 Kč (tj. v rozsahu 15,5 úkonů právní služby, 16 režijních paušálů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH). Ve zbytku je pak podle soudu namístě žalobcův nárok na náhradu škody v podobě nákladů vynaložených na obhajobu v souvislosti s dotčeným trestním řízením zamítnout, a to z následujících důvodů.

43. Zaprvé, soud nepřiznal nárok na náhradu škody za požadované úkony obhajoby spočívající v sepsání právních rozborů ve věci (které byly účtovány fakturami [číslo] [číslo]). Soud totiž vyzýval žalobce k doplnění důkazů (pokud jde o úkony obhajoby) na jednání dne 29. 9. 2022, a to podle § 118a 3 odst. 3 o. s. ř. Další výzvu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. dal soud žalobci na jednání dne 21. 11. 2022. I přes opakované výzvy (a řádná poučení o důsledcích nesplnění soudem učiněných výzev) však žalobce své důkazní návrhy nedoplnil. Soud proto nemá za prokázané, že by žalobcem tvrzené úkony obhajoby (sepsání právních rozborů ve věci) byly realizovány, pročež bylo namístě žalobcův nárok zamítnout.

44. Zadruhé, soud rovněž nepřiznal nárok na zaplacení nákladů obhajoby, pokud jde o účast při výslechu MUDr. [příjmení] dne 27. 10. 2016. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že právní zástupce žalobce se tohoto výslechu nezúčastnil.

45. Zatřetí, soud nepřiznal náhradu škody za úkony obhajoby provedené před zahájením trestního stíhání (účast při vyšetřovacích 4. 12. 2015 a 18. 2. 2016 a podání ze dne 18. 5. 2016 námitky proti formulaci otázek položených znalci). Jak totiž plyne z ustálené judikatury, náhrada škody v podobě obhajného náleží až za úkony realizované po zahájení trestního stíhání (v projednávané věci přitom nezákonné trestní stíhání bylo zahájeno až dne 17. 8. 2016; viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. II. ÚS 3452/18, nebo ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 877/16).

46. Začtvrté, soud přiznal nárok na náhradu škody v podobě obhajného pouze za poradu realizovanou dne 4. 11. 2016. Jak totiž vyplynulo z provedeného dokazování, ostatní porady svoji délkou nepřesáhly jednu hodinu. Podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu přitom náleží odměna pouze za porady přesahující jednu hodinu. Dlužno poznamenat, že v souladu s § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Pokud pak jde o škodu v podobě nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení, za škodu se považují pouze náklady na obhajobu v rozsahu mimosmluvní odměny (tj. v rozsahu advokátního tarifu). Nadto nelze přehlédnout, že část těchto porad byla realizována před zahájením trestního stíhání (porady ve dnech 27. 11. 2015 a 9. 2. 2016).

47. Zapáté, soud nepřiznal nárok na náhradu škody v podobě obhajného za úkon nahlížení do spisu dne 1. 11. 2016. Z judikatury Ústavního soudu totiž sice plyne, že úkon nahlížení do spisu je namístě považovat za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 3906/17). Nicméně z judikatury soudů rovněž plyne, že prostudování spisu přichází v úvahu jako samostatně účtovatelný úkon, pokud je advokát ustanoven nebo převezme obhajobu v již trvajícím trestním stíhání a prostudování spisu je možné považovat za nezbytnost (usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka]). Zdejší soud je přitom toho názoru, že s ohledem na průběh dotčeného trestního stíhání nelze považovat nahlížení do spisu dne 1. 11. 2016 za nezbytné, a to s ohledem na průběh dotčeného trestního stíhání. Nelze totiž přehlédnout, že právní zástupce nahlížel do spisu nejenom dne 1. 11. 2016, nýbrž i dne 19. 11. 2016 (prostudování spisu při skončení vyšetřování), přičemž za tento úkon soud náhradu škody v podobě obhajného přiznal.

48. Zašesté, na jednání dne 3. 11. 2022 žalobce upřesnil, že se domáhá nejenom proplacení úkonů obhajoby (podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání), nýbrž i požadoval proplacení úkonu samotného sepisu této stížnosti. Podle názoru soudu však za podání ze dne 30. 9. 2016 (stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání) náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny odměny vypočtené dle advokátního tarifu. Platí totiž, že v § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, ve kterém jsou taxativně vypočteny opravné prostředky, u nichž obhájci náleží mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby, není uvedena stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Za tento úkon proto náleží odměna jen ve výši jedné poloviny úkonu, neboť se zřetelem na § 11 odst. 3 advokátního tarifu jde svou povahou a účelem o úkon nejbližší úkonům právní služby uvedeným v § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka])

49. Zasedmé, soud nepřiznal nárok za náhradu škody za úkony žádost o nahlédnutí ze spisu ze dne 19. 10. 2016, žádost ze dne 12. 12. 2016 o nahlížení do spisu a zaslání obžaloby, sdělení kontaktů a sdělení soudu ze dne 1. 12. 2017, sdělení podle § 3 odst. 1 trestního řádu ze dne 2. 3. 2017, sdělení ze dne 10. 3. 2017 a sdělení žalobce podle § 33 odst. 1 trestního řádu ze dne 11. 7. 2017. Podle názoru zdejšího soudu se totiž v žádném případě nejedná o úkony obhajoby, za které by náležela odměna podle advokátní tarifu, jak požaduje § 31 odst. 1 OdpŠk. Z ustálené judikatury totiž plyne, že za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší, resp. pokud právní zástupce účastníka sděluje soudu své důkazní návrhy a v písemném podání stanovisko účastníka, které koresponduje s jeho již sdělenými stanovisky, nejde o účelně vynaložené náklady právního zástupce, a za taková podání odměna nepřísluší (viz usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka]).

50. Ve světle shora uvedeného tak lze uzavřít, že soud shledal žalobcův nárok důvodný co do částky 33 940,5Kč (tj. v rozsahu 15,5 úkonů právní služby; 15,5 x 1500 Kč + 16 x 300 Kč + DPH= 33 940,5 Kč). Soud rovněž shledal důvodný žalobcův nárok na náhradu škody v podobě nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 37 100 Kč, a to za situace, kdy žalovaná učinila výslovně nesporným vznik škody, jakož i příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a odpovědnostním titulem (nezákonným rozhodnutím, resp. nezákonným trestním stíháním). Výrokem I. tohoto rozsudku proto také žalobě co do požadavku na zaplacení částky 71 040,50 Kč žalobě vyhověl (33 940,5 + [číslo]). Ve zbytku pak výrokem II. žalobu zamítl.

VI. K úrokům z prodlení

51. Žalobce svojí žalobou rovněž požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to od 13. 2. 2020 do zaplacení.

52. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

53. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 12. 8. 2019 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 12. 2. 2020 (středa). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 13. 2. 2020, a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl (srov. výroky I. tohoto rozsudku).

VII. K nákladům řízení

54. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

55. V projednávané věci platí, že žalobce byl se svým nárokem na náhradu škody úspěšný co do částky 71 040,50 Kč. S ohledem na to, že předmětem řízení byla částka 125 519 Kč, tak procesní úspěch žalobce činí 56,6 % (resp. jeho neúspěch činí 43,4 %). Soud je proto toho názoru, že rozdíl mezi úspěchem (resp. neúspěchem) jednotlivých stran je zcela nepatrný. Výrokem II. tohoto rozsudku proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř.

VIII. Ke lhůtě k plnění

56. Lhůta k plnění byla ve výroku II. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení