37 C 87/2017-491

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Zdeňkou Burdovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], zastoupený [titul]. [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem [adresa], proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství], za nějž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město o 30 885 680 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 30 885 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 05. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 30 885 680 Kč představující náhradu škody z nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu soudního exekutora. Ve svých žalobních tvrzeních uvedl, že vedl řízení proti společnosti [právnická osoba], [IČO] ve věci přikázání staveb na pozemcích ve vlastnictví žalobce do vlastnictví žalobce. Dne 12. 09. 2012 Okresní soud v Karlových Varech schválil navrhnutý smír mezi účastníky s tím, že žalobce měl zaplatit žalované (společnost [právnická osoba]) částku ve výši 30 885 680 Kč, a to do 30 dnů od právní moci uzavřeného smíru na vázaný účet úschov právního zástupce žalovaného. Právní zástupce žalovaného pak měl předmětnou částku vyplatit ve lhůtě do 5 pracovních dnů poté, co budou z katastru nemovitostí vymazána veškerá zástavní práva váznoucí na nemovitostech specifikovaných ve smíru. Žalobce zjistil, že smír je absolutně neplatný, a proto podal návrh na zrušení uzavřeného smíru k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 03. 12. 2012. Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze dne 04. 11. 2015 byl zrušen smír, schválený před Okresním soudem v Karlových Varech. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 12. 2015. Dle žalobce usnesení o schválení smíru ze dne 12. 09. 2012 bylo nezákonným rozhodnutím. Žalobce z důvodu zjištění, že smír je absolutně neplatný, pak nesplnil tento smír, když nesložil částku ve výši 30 885 680 Kč na vázaný účet úschov právního zástupce společnosti [právnická osoba] Dle žádosti společnosti [právnická osoba] byla nařízena exekuce dne 25. 10. 2012 k vymožení povinnosti žalobce zaplatit [právnická osoba] částku ve výši 30 885 680 Kč a náklady exekuce. Dne 14. 12. 2012 bylo rozhodnuto exekutorkou o provedení exekuce přikázáním pohledávky z bankovního účtu žalobce. Dne 29. 05. 2013 byla pohledávka, jenž byla předmětem exekuce, spolu s náklady exekuce, poukázána bankou z účtu žalobce na účet exekutora, kdy celkem se jednalo o částku 34 956 488 Kč. Následně byla částka 30 885 680 Kč vyplacena společnosti [právnická osoba] na její účet. Ač se žalobce bránil odvoláním proti exekuci, podáním návrhu na odklad exekuce, podáním návrhu na nařízení předběžného opatření, žádnému z těchto podání nebylo příslušnými soudy vyhověno. Dne 23. 03. 2016 v přímé návaznosti na vydání rozsudku o zrušení schválení smíru, bylo rozhodnuto o zastavení exekuce, byl změně výrok o nákladech oprávněné tak, že oprávněná byla povinna zaplatit povinnému náklady řízení. Rovněž oprávněná byla povinna zaplatit náklady exekutorce. Exekutor dne 14. 03. 2016 sdělil, že pohledávka byla vymožena v roce 2013 a věc byla ukončena. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], že jestliže byla provedena exekuce, která byla po nařízení exekuce zrušena, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného, je-li pak postaveno najisto, že exekuce byla provedena na základě titulu, který byl po jejím nařízení zrušen, může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením. Žalobce dopisem ze dne 15. 02. 2016 vyzval společnost [právnická osoba] k zaplacení částky ve výši 30 885 680 Kč, ještě předtím však dne 09. 04. 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci společnosti [právnická osoba] Žalobce přihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení. Dne 26. 10. 2016 byl zjištěn úpadek dlužníka společnosti [právnická osoba] a byl na něj prohlášen konkurz. Žalobce si je vědom, že svoji pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení, avšak má za to, že se této částky může domáhat vůči žalované z titulu náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Dle žalobce ke vzniku škody došlo nezákonným rozhodnutím – usnesením o schválení smíru, které bylo později zrušeno a dále nesprávným úředním postupem exekutora, který provedl exekuci v nesouladu se soudním smírem. Žalobce má za to, že v insolvenčním řízení uspokojen proti společnosti [právnická osoba] v žalované částce nebude, popřípadě bude uspokojen pouze v řadě desítek až stovek tisíc korun, avšak pouze za předpokladu splnění značně nejistých podmínek v insolvenčním řízení. Žalobce má za to, že pokud by nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, nebyl by žalobce povinen k úhradě částky ve výši 30 885 680 Kč a pokud by exekutor postupoval v souladu s usnesením o schválení smíru, byla by částka vybrána z účtu žalobce exekutorem, dána na účet úschovy, přičemž tato částka by nebyla vyplacena společnosti [právnická osoba] do té doby, dokud by z katastru nemovitostí nebyla vymazána veškerá zástavní práva váznoucích na nemovitostech, specifikovaných v soudním smíru. Žalobce uplatňoval po žalované tuto škodu z důvodu subsidiární odpovědnosti státu, později uvedl, že má za to, že stát je zde přímo zodpovědný. Později žalobce uvedl, že má za to, že se zde nejedná o subsidiární odpovědnost, ale přímo o spoluodpovědnost státu, který přispěl ke vzniku škody, kdy v tomto směru poukázal na rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 4067/2014 ze dne 15. 02. 2017.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok neuznává, když má za to, že sice bylo zrušeno rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech o schválení smíru, avšak z rozsudku nevyplývá, že toto rozhodnutí bylo zrušeno pro nezákonnost. Naopak z odůvodnění rozsudku vyplynulo, že usnesení o schválení smíru bylo zrušeno z důvodu absolutní neplatnosti právního jednání, směřujícího k převodu daných povinností dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. Dle žalované pak společnost [právnická osoba], je osobou odpovědnou za vznik škody na straně žalobce, když na základě exekučních příkazů věděla, že kvůli probíhající exekuci nemůže disponovat s danými nemovitostmi a přesto ohledně nich uzavřela soudní smír. Dle žalované pak žalobce nesplnil svoji obecnou prevenční povinnost, stanovenou v § 415 o.z. účinného do 31. 12. 2013, kdy si měl počínat tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku. Smír byl uzavřen v rámci soudního jednání dne 12. 09. 2012, tj. asi 5 měsíců po nařízení exekuce na majetek společnosti [právnická osoba], žalobce měl tedy dost času tuto skutečnost nahlédnutím do katastru nemovitostí zjistit, navíc s ohledem na hodnotu nemovitostí, kterých se smír týkal, bylo na místě od něj požadovat potřebnou opatrnost, tj. před souhlasem s uzavřením smíru, si ověřit v katastru nemovitostí, zda je společnost [právnická osoba] oprávněna s nemovitostmi nakládat. Tuto skutečnost podporuje okolnost, že v rámci řízení, kde byl uzavřen smír, byl žalobce zastoupen advokátem, tedy osobou znalou práva. Ve vztahu k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu ze strany exekutorky, soudní exekutorka nebyla povinna zohledňovat při exekuci podmínky smíru, kdy žalobce mohl zabránit nařízení exekuce složením částky 30 885 680 Kč do advokátní úschovy právního zástupce společnosti [právnická osoba] V exekučním řízení nebyl tak zjištěn nesprávný úřední postup. Zároveň žalobu pokládá za předčasnou, když žalobce přihlásil svoji pohledávku v konkurzním řízení, proti společnosti [právnická osoba]

3. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla žaloba žalobce zamítnuta s tím, že není postaveno najisto, jakou částkou bude žalobce uspokojen v insolvenčním řízení. Rovněž soud dospěl k závěru, že ke vzniku škody na straně žalobce došlo primárně jednáním samotné společnosti [právnická osoba], která navrhla společně s nynějším žalobcem schválení soudního smíru za situace, kdy jí bylo známo, že jsou proti ní vydány exekuční příkazy postihující nemovitosti, které byly předmětem smíru, kdy později Městský soud v Praze zrušil usnesení o schválení smíru, a to z důvodu absolutní neplatnosti právního jednání směřující k převodu daných nemovitostí po vydání exekučního příkazu, kterým byly postiženy. Soud má rovněž za to, že v tomto směru ani jednání ze strany žalobce při uzavírání smíru nebylo v souladu s prevenční povinností.

4. K odvolání žalobce byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen rozhodnutím odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kdy žaloba byla dle odvolacího soudu podána předčasně. Není zřejmé, zda a v jakém rozsahu bude žalobce v insolvenčním řízení uspokojen. K dovolání žalobce byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] s tím, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že bezdůvodným obohacením se může stát též plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se vrácení plnění ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudem (popřípadě jiným orgánem), závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva - tedy i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno - plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv. Tuto otázku řeší soud (zpravidla) jako předběžnou. Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala. Jen tehdy, jestliže na základě povinnosti uložené pravomocným rozhodnutím soudu, které neodpovídá skutečným hmotně právním poměrům, žalovaný plnil na neexistující dluh, vzniká žalobci bezdůvodné obohacení, a to okamžikem, kdy bylo rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, pravomocně zrušeno. K témuž závěru se v poměrech zákona č. 82/1998 Sb. Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a to v rámci posouzení odpovědnosti státu za škodou vzniklou vydáním nezákonného rozhodnutí. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně dovozuje, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, jestliže by poškozený nedosáhl uspokojení své pohledávky vůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen (vedle již shora citované judikatury, též srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu SR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jenž nemohl být odvolacímu soudu v době jeho rozhodování znám, uzavřel, že„ (P) okud je z okolností případu předem zřejmé, že je přímý dlužník (obohacený) nemajetný a že vedení dalších řízení vůči němu by bylo neúčelné, neboť by se žalobce ani částečného uspokojení své pohledávky fakticky nedomohl, pak nelze na uplatnění pohledávky vůči primárnímu dlužníku trvat, neboť by šlo o pouhý formalismus vedoucí mimo jiné právě i ke vzniku zbytečných nákladů řízení. Není-li v případě prokázané nevymahatelnosti bezdůvodného obohacení potřeba bezpodmínečně trvat na vlastním podání žaloby o jeho vydání (a na navazujícím pokusu o nucené vymožení téže pohledávky), pak ani podání žaloby tzv. ‚z opatrnosti‘ nemůže být přičítáno poškozenému k tíži, a to ať už žalobu podal (např. z důvodů optimalizace svých daňových povinností) s vědomím, že v budoucnu přiznanou pohledávku reálně na přímém dlužníku nevymůže nebo v případě, kdy okolnosti svědčící o nevymahatelnosti pohledávky vyjdou najevo až v průběhu řízení o takové žalobě.“ V poměrech projednávané věci odvolací soud spolu se závěrem, že rozsudek soudu prvého stupně je věcně správný, ale že větší část důvodů, které jej vedly k zamítnutí žaloby, není zcela přiléhavá (aniž by však sám odvolací soud tyto nepřiléhavé důvody uvedl), své rozhodnutí založil na skutečnosti, že žalobce se svého nároku na náhradu škody domáhá vůči společnosti [právnická osoba], jež od něj neoprávněně inkasovala plnění předtím, než byl exekuční titul pro nezákonnost v soudním řízení zrušen, avšak s ohledem na probíhající insolvenční řízení na majetek společnosti [právnická osoba], není dosud postaveno najisto, zda a v jakém rozsahu se žalobce domůže svého práva na vrácení plnění. Odvolací soud si ale měl primárně ujasnit, zda zrušením exekučního titulu došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu závěru uvedeného ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a pokud ano, zda je pohledávka reálně vymahatelná. V rozsahu, v jakém lze postavit najisto, že vymahatelná pohledávka není, pak totiž nelze žalobu z důvodu subsidiární odpovědnosti bez dalšího zamítnout.

5. Odvolací soud usnesením ze dne 21. 9.2020 rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, kdy soud I. stupně se má zaměřit na řešení otázky, zda částka 30 885 680 Kč byla uhrazena na účet dlužníka s ohledem na podmínky stanovené v soudním smíru, zda zrušením exekučního titulu došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, jehož vrácení se žalobce domáhá, a zda je v rámci insolvenčního řízení pohledávka žalobce reálně vymahatelná a pokud ano, v jakém rozsahu.

6. Mezi účastníky nebylo sporu o následujících skutečnostech: Žalobce podáním ze dne 2. 8. 2010 navrhl, aby Okresní soud v Karlových Varech přikázal v podání specifikované stavby ve vlastnictví žalované [právnická osoba] do vlastnictví žalobce za cenu stanovenou znaleckým posudkem. Na jednání konaném dne 12. 9. 2012 se strany sporu dohodly na uzavření soudního smíru ohledně předmětu sporu a soud téhož dne vydal usnesení č. j. [číslo jednací], jímž schválil smír, na jehož základě byly dané nemovitosti přikázány do vlastnictví žalobce za cenu ve výši 30 885 680 Kč, kterou se žalobce zavázal složit ve lhůtě do 30 dnů od právní moci uzavřeného smíru na vázaný účet úschov právního zástupce žalovaného Mgr. [jméno] [příjmení], který měl danou částku vyplatit společnosti [právnická osoba] ve lhůtě 5 pracovních dnů po té, co budou z katastru nemovitostí vymazána veškerá zástavní práva váznoucích na daných nemovitostech. Usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne 18. 9. 2012. Žalobce danou částku nezaplatil. Podáním k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 11. 2012 žalobce navrhl zrušení usnesení o schválení smíru z důvodu, že z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 19. 9. 2012 žalobce zjistil, že ke dni uzavření smíru byl majetek žalované společnosti postižen řadou exekucí a že k tomu datu nebyla oprávněna se svým majetkem nakládat a ani tento majetek smluvně převádět. Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla na základě schváleného smíru nařízena exekuce na majetek žalobce a provedením exekuce byla pověřena soudní exekutorka [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres]. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 6. 5. 2013. Dne 21. 5. 2013 byla se souhlasem oprávněné [právnická osoba] uzavřena dohoda o převzetí exekuce soudní exekutorkou [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 6. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl zamítnut návrh žalobce na vydání předběžného opatření, aby soud uložil soudní exekutorce zákaz vyplatit vymoženou částku předtím, než bude pravomocně skončeno řízení o zrušení smíru vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka]. Obdobné návrhy žalobce byly zamítnuty též v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] zaslala soudní exekutorka [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 6, Okresnímu soudu v Karlových Varech pod č. j. [číslo jednací] oznámení o skončení exekuce podle § 46 odst. 2 exekučního řádu. Dne 18. 12. 2014 vydal Obvodní soud pro Prahu 5 usnesení č. j. [číslo jednací], jímž zamítl žalobu žalobce na zrušení usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž byl schválen smír. Dne 4. 11. 2015 vydal Městský soud v Praze rozsudek č. j. [číslo jednací], jímž výše uvedené usnesení soudu I. stupně změněno tak, že soud zrušil usnesení o schválení smíru, a to z důvodu absolutní neplatnosti právního jednání směřující k převodu daných nemovitostí po vydání exekučního příkazu, kterým byly postiženy. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 17. 12. 2015. V odůvodnění rozsudku je dále uvedeno, že z obsahu spisu vyplývá, že exekuční příkazy postihující předmětné nemovitosti byly společnosti [právnická osoba] doručeny před uzavřením smíru. Dne 23. 3. 2016 vydal Okresní soud v Karlových Varech usnesení č. j. [číslo jednací], jímž podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. exekuci nařízenou na majetek žalobce zcela zastavil. [příjmení] byla dále skutečnost, že žalobce se obrátil se svým nárokem na žalovanou, dne 15. 11. 2016, ze strany žalované do dnešního dne nebylo žalobci ničeho plněno. Nebylo rovněž sporu o skutečnosti, že žalobce svoji pohledávku ve výši 30 885 680 Kč uplatnil ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] v insolvenčním řízení, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [jednací číslo MSP] [spisová značka] s tím, že insolvenční řízení doposud nebylo skončeno.

7. Obsahem spisu Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno, že žalobcem byla podána žaloba o přikázání stavby do vlastnictví vlastníka pozemku dne 9. 8. 2010 proti žalované společnosti [právnická osoba] Nato soud schválil soudní smír účastníků, který uzavřeli při jednání dne 12. 9. 2012, kdy je podepsán [titul] [příjmení] [jméno], právní zástupce žalobce, [titul]. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jednatel žalované. Bylo schváleno, že stavby pro obchod na parcele parc. [číslo] na parcele [číslo] v k.ú. [anonymizováno], obec Karlovy Vary zapsané na [list vlastnictví], vedené Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce za cenu 30 885 680 Kč, cenu stanovenou dodatkem č. 2 ke znaleckému posudku č. 201052011 soudního znalce Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 6. 1. 2012. Bod II. Žalobce se zavazuje dohodnutou cenu ve výši 30 885 680 Kč složit ve lhůtě do 30 dnů od právní moci uzavřeného smíru na vázaný účet úschov právního zástupce žalovaného [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, specifikován účet. III. Právní zástupce žalované [titul]. [jméno] [příjmení] částku ve výši 30 885 680 Kč vyplatí žalované společnosti ve lhůtě do pěti pracovních dnů po té, co budou z katastru nemovitosti vymazána veškerá zástavní práva váznoucí na nemovitostech specifikovaných ve výroku I. Tento smír nabyl právní moci, dle Okresního soudu v Karlových Varech, dne 18. 9. 2012.

8. Obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. [spisová značka], má soud prokázáno, že dne 3. 12. 2012 podal žalobce návrh na zrušení usnesení o schválení smíru Okresním soudem v Karlových Varech pod č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] s tím, že je podle hmotného práva je neplatný, bylo rozhodnuto soudem I. stupně, že žaloba se zamítá dne 18. 12. 2014, odvolání žalobce, odvolací soud dne [datum rozhodnutí] rozsudkem č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se zrušuje usnesení vydané Okresním soudem v Karlových Varech dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] jímž byl mezi účastníky schválen smír, a to s odůvodněním, že v projednávané věci bylo prokázáno, že proti žalovanému bylo vedeno několik exekucí. V případě oprávněného [právnická osoba] byla exekuce proti žalované nařízena dne 11. 4. 2012 s pověřením soudního exekutora [titul]. Rudého. Exekuční příkaz k prodeji předmětných nemovitostí byl tímto exekutorem vydán dne 30. 4. 2012 a povinné straně, tj. žalované doručen dne 15. 5. 2012. Jak vyplývá ze spisu, napadený smír směřující k převodu nemovitostí na žalobce byl schválen dne 12. 9. 2012, právní moc byla vyznačena dne 18. 9. 2012 a vykonatelnost dne 19. 10. 2012 Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalobce, který se přípisem ze dne 2. 10. 2012 přihlásil do exekučního řízení proti žalované se svojí pohledávkou ve výši 438 000 Kč, nelze považovat za přihlášeného věřitele ve smyslu § 44a exekučního řádu, nedisponoval vymahatelnou, či zajištěnou pohledávkou. O této pohledávce bylo totiž teprve zahájeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka]. Ostatní v zákoně označené osoby exekutor ani oprávněný se nedovolali neplatnosti právního úkonu žalovaného směřující k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Jiná je však situace po vydání exekučního příkazu. Veškeré úkony, směřující k převodu nemovitostí postižených exekučním příkazem, jsou absolutně neplatné, jinými slovy, právní úkon žalovaného, jímž převedl na žalobce nemovitosti po vydání exekučního příkazu, je neplatný ve smyslu § 39 občanského zákoníku. Takový závěr je na místě i tehdy, pokud by došlo k převodu na základě soudem schváleného smíru – viz například rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]. S přihlédnutím k závěru o absolutní neplatnosti právního úkonu žalovaného, směřující k převodu nemovitostí, se odvolací soud již nezabýval odvolací argumentací ohledně rozporu s dobrými mravy, či nesprávně stanovené ceně nemovitostí ve znaleckém posudku. Spis obsahuje další listiny, z nichž by bylo možné dovodit, že i další exekuční příkazy na uvedené nemovitosti zřejmě byly žalované doručeny v časové rovině před uzavíraným smírem. Odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí jen z jednoho č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vydaný soudním exekutorem [titul]. [jméno] [příjmení], který byl žalované prokazatelně doručen dne 15. 5. 2012. Tímto příkazem, jakož i usnesením o nařízení exekuce v této věci č. j. [číslo jednací] Obvodního soudu pro Prahu 5 provedl sám důkaz u odvolacího jednání. Skutečnost o doručení exekučního příkazu vyplynula z připojeného exekučního spisu [titul]. Rudého a byla potvrzena žalobcem. Žalovaná argumentovala tím, že usnesení o schválení smíru nemůže být v rozporu se zákonem, resp. hmotným právem, neboť bylo zkoumáno jako exekuční titul v exekučním řízení soudy obou stupňů, aniž k němu byly nějaké výhrady. Tento závěr není relevantní. Exekuční titul je pro účely exekučního řízení posuzován ze zcela jiného hlediska. Při nařízení exekuce nezkoumá soud totiž nic jiného, než zda existuje exekuční titul přiznávající oprávněnému právo na plnění a zavazující povinného k plnění oprávněnému, zda návrh na provedení exekuce má všechny náležitosti podle § 389 exekučního řádu a rovněž zkoumá, zda se oprávněný nedomáhá vyšší částky, než na jakou má podle titulu právo, § 261 odst. 1 a § 261a odst. 1 o. s. ř. Jsou-li tyto náležitosti splněny, soud nařídí exekuci. Rozhodnou skutečností pro nařízení exekuce je to, zda byl titul pro exekuci vydán k tomu oprávněným orgánem v mezích jeho pravomoci, zda je vykonatelný po stránce formální tj. zda splňuje zákonem stanovené formální náležitosti titulu pro exekuci a po stránce materiální, tj. zda určitě a srozumitelně stanoví obsah a rozsah vymáhaných práv a povinností, zda je dána aktivní a pasivní věcná legitimace účastníků, tj. zda titul přiznává oprávněnému, případně jeho právnímu nástupci vymáhané právo a ukládá povinnému, popřípadě jeho právnímu nástupci vymáhanou povinnost, zda nedošlo k zániku vymáhaného právo prekluzí a jde-li to, co titul ukládá povinnému, vázáno na splnění podmínky, či vzájemné povinnosti, zda oprávněný prokázal jejich splnění. Jiné okolnosti soud zkoumat nemůže a nemůže tak činit ani odvolací soud.

9. Obsahem spisu Exekutorského úřadu [okres], sp. zn. [spisová značka], má soud prokázáno, že návrh na nařízení exekuce byl podán 19. 10. 2012 oprávněným proti povinnému žalobci o žalovanou částku, přiloženo rozhodnutí o schválení smíru Okresního soudu v Karlových Varech č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], dne 25. 10. 2012 Okresní soud v Karlových Varech rozhodl rozhodnutí č. j. [číslo jednací], že ve výroku I. soud nařizuje exekuci k vymožení povinnosti povinného zaplatit oprávněné částku 30 885 680 Kč podle vykonatelného rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], které vydal Okresní soud v Karlových Varech dne 12. 9. 2012 a dále k vymožení povinnosti povinného k úhradě nákladů exekuce, nákladů oprávněné, II. Provedením exekuce se pověřuje [titul]. [jméno] [příjmení], soudní exekutor se sídlem [adresa]. Dne 26. 11. 2012 soudní exekutorka [titul]. [jméno] [příjmení] exekučním příkazem č. j. [číslo jednací] rozhodla o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného žalobce u peněžního ústavu a tj. celkem 34 956 488 Kč, zahrnující pohledávku oprávněného, náklady oprávněného ve výši 161 004 Kč, náklady exekuce ve výši 3 909 804 Kč, toto rozhodnutí nabylo právní moci 12. 12. 2012. Žalobce podává návrh na odklad exekuce dne 10. 12. 2012 s tím, že podal žalobu na zrušení usnesení o schválení smíru. Dne 3. 12. 2012 žalobce, jako povinný, podává odvolání do nařízení exekuce. Dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] Okresní soud v Karlových Varech rozhoduje o odmítnutí návrhu povinného žalobce na odklad exekuce, stejně tak Krajský soud v Plzni rozhodl usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] kterým potvrdil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech o nařízení exekuce ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Dále je tady dohoda o převzetí exekuce exekutorkou [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 21. 5. 2013.

10. Výslechem [titul]. [jméno] [příjmení], jako insolvenčního správce v konkurzním řízení vedeném na společnost [právnická osoba], soud zjistil, že v majetkové podstatě je v současné době 685 000 Kč. Avšak 640 000 Kč je pachtovné za nemovitosti, o které se vede vylučovací žaloba. Věc není dosud pravomocně skončena, žaloba na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty byla zamítnuta, bylo však podáno odvolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto. Nemovitosti dle odhadu insolvenčního správce mají hodnotu cca 10 mil. Jsou zde 2 zajištění věřitelé se zjištěnými pohledávky ve výši 4 724 000 Kč. Dále je správcem vedena odpůrčí žaloba na neúčinný právní úkon, kdy má být navráceno do majetkové podstaty 30 mil. Kč. Žalobě bylo soudem I. stupně vyhověno, odvolací soud rozhodnutí zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení. Uspokojení žalobce z majetkové podstaty odhaduje cca 20 %.

11. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

13. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Nesprávným úředním postupem je dle ust. § 13 odst. 1 citovaného zákona také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkon nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ve smyslu ust. § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm.a), b), §7, §8, § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhal zaplacení majetkové škody ve výši 30 885 680 Kč z nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu. V řízení nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb. dne 15.11.2016, (uspokojen nebyl), proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

17. Na základě shora uvedeného se soud zabýval skutečností, zda byly splněny kumulativně tři základní předpoklady pro přiznání náhrady škody proti státu, aby žaloba ve věci mohla býti úspěšná dle zák. č. 82/1998 Sb., a to jednak existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, dále vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Žalobce tvrdil, že nezákonné rozhodnutí ze strany státu bylo rozhodnutí, kterým byl schválen smír u Okresního soudu v Karlových Varech pod č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], když toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 9. 2012, následně bylo zrušeno pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze dne [datum rozhodnutí] po č.j. [číslo jednací]. V prvé řadě soud dospěl k závěru, že zde je nezákonné rozhodnutí, jak má na mysli ustanovení § 8 zákona [číslo] když došlo ke zrušení pravomocného rozhodnutí, v tomto případě usnesení o schválení smíru, a to rozsudkem Městského soudu v Praze dne [datum rozhodnutí] po č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 17.12.2015. Tento smír byl schválen v rozporu s hmotným právem. Veškeré úkony, směřující k převodu nemovitostí postižených exekučním příkazem, jsou absolutně neplatné, jinými slovy, právní úkon žalovaného, jímž převedl na žalobce nemovitosti po vydání exekučního příkazu, je neplatný ve smyslu § 39 občanského zákoníku.

18. Soud se rovněž zabýval tím, zda došlo k bezdůvodnému obohacení společnosti [právnická osoba] plněním přijatým na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se vrácení plnění ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudem (popřípadě jiným orgánem), závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva - tedy i bez zrušení rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení. Jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala. Žalobce dle hmotného práva povinnost plnit společnosti [právnická osoba] neměl, neboť uzavřený smír byl absolutně neplatným právním úkonem (bod 8. rozsudku). Žalobce tedy plnil na neexistující dluh. Žalobci vzniklo bezdůvodné obohacení.

19. Soud se dále zabýval skutečností, zda tím, že v mezidobí v rámci exekuce nařízené na základě tehdy pravomocného již zmiňovaného usnesení o schválení smíru, došlo ze strany exekutorky [titul]. [jméno] [příjmení] vymožením částky ve výši 30, 885.680 Kč na základě přikázání pohledávky z účtu nynějšího žalobce a vyplacením tehdy oprávněné [právnická osoba], aniž by došlo v souladu s exekučním titulem složení této částky do soudní úschovy [titul]. [jméno] [příjmení], který měl danou částku vyplatit společnosti [právnická osoba] ve lhůtě 5 pracovních dnů po té, co budou z katastru nemovitostí vymazána veškerá zástavní práva váznoucích na daných nemovitostech, k nesprávnému úřednímu postupu. Nesprávný úřední postup je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Předpokladem odpovědnosti exekutora za škodu způsobenou v souvislosti s exekuční činností je porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vzniklou škodou a neexistence liberačního důvodu uvedeného v ustanovení § 32 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Exekutor neodpovídá za škodu, která vznikla v souvislosti s jeho činností, pokud tato činnost byla prováděna v souladu se zákonem (srovnej k tomu rozhodnutí NS sp.zn. [spisová značka]). Soud má za to, že exekutorka neprovedla exekuci přikázáním pohledávky z účtu nynějšího žalobce a její následnému vyplacení společnosti [právnická osoba] na základě tehdy platného a vykonatelného exekučního titulu-usnesení o schválení smíru, když došlo k vyplacení částky přímo společnosti [právnická osoba] v rozporu s exekučním titulem. Došlo k tak k nesprávnému úřednímu postupu exekutorky.

20. Soud však žalobu zamítl opětovně z důvodu předčasnosti. Insolvenční řízení společnosti [právnická osoba] stále trvá. Je zřejmé, že v majetkové podstatě se může nacházet majetek v hodnotě až 40 mil. Kč, když žalobce může být uspokojen až 20 % z majetkové podstaty, jak vypověděl insolvenční správce. Rozsah uspokojení nelze však určit ani odhadem s ohledem na probíhající žaloby, a to ani odhadem. Rozhodně není z okolností případu předem zřejmé, že je přímý dlužník (obohacený) nemajetný a že žalobce se ani částečného uspokojení své pohledávky fakticky nedomůže.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla v obraně ve věci úspěšná s ohledem na zamítnutí žaloby, a proto ji v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky č. 254/2015Sb. soud přiznal paušální náhradu v rozsahu 300 Kč za jeden úkon, celkem za 15 úkonů a to vyjádření ve věci ze dne 5. 9. 2017, příprava a účast na ústním jednání dne 11. 1. 2018 a dne 5. 3. 2018, vyjádření žalované ze dne 3. 3. 2021, příprava a účast na ústním jednání dne 4. 3. 2021, vyjádření žalované ze dne 23. 3. 2021, příprava a účast na ústním jednání dne 13. 5. 2021, vyjádření žalované ze dne 8. 6. 2021, příprava a účast na ústním jednání dne 9. 6. 2021, účast na vyhlášení rozsudku dne 17. 6. 2021 Celkem náklady řízení činí 4 500 Kč.

Poučení