37 C 9/2018 - 766

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení 5 993 963,06 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení. V žalobě uvedla, že se domáhá náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu předsedkyně Krajského soudu v [adresa]. Také uvedla, že nárok na náhradu škody uplatnila u žalované podáním ze dne [datum], přičemž toto podání bylo vypořádáno stanoviskem ze dne [datum]. K skutkovému stavu uvedla, že žalobkyně je insolvenčním správcem, přičemž v obvodu Krajského soudu v [adresa] si zřídila několik provozoven a tyto též byly Ministerstvem spravedlnosti ČR řádně zapsány do příslušné části seznamu insolvenčních správců. V období od [datum] do [datum] odmítla předsedkyně Krajského soudu v [adresa] ustanovit žalobkyni do funkce insolvenčního správce v celkem [hodnota] insolvenčních řízení. V důsledku tohoto postupu vznikla žalobkyni škoda v podobě ušlého zisku – odměny, na niž by žalobkyni vznikl nárok, kdyby byl v dotčených řízení ustanoven do funkce.

2. Ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že nárok neuznává ani částečně. Podle žalované totiž ze strany žalobkyně nebyla dostatečně prokázána výše tvrzené škody a jejího vzniku s tvrzeným nesprávným úředním postupem. Při výpočtu ušlého zisku žalobkyně vycházela z výše očekáváné odměny insolvenčního správce, nezohlednila však některé náklady, které by musela v dotčených insolvenčních řízeních vynaložit.

3. Ve vyjádření ze dne [datum] se žalobkyně vyjadřuje obecně k nominačnímu systému insolvenčních správců a rotačnímu systému insolvenčních správců, jež v České republice funguje od [datum]. Dále popisuje postup Krajského soudu v [adresa] při tvrzených nezákonných zprošťováních insolvenčních správců z funkce a jejich přeskakování s odůvodněním „zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správců“ předsedkyní Krajského soudu v [adresa]. Dále uvádí, že dne [datum] získala povolení Ministerstva spravedlnosti k výkonu činnosti insolvenčního správce a opětovně předkládá soudu seznam řízení, ve kterých mělo dojít k ujití zisku žalobkyně v důsledku nesprávného úředního postupu žalované. Dále se vyjadřuje k pojmu ušlí zisk a pravidelnému běhu věcí. Dále se vyjadřuje k výši ušlého zisku a reaguje na problematiku nevynaložených nákladů, kdy podle názoru žalobkyně je otázka nákladů relevantní pouze v řízeních, kde je úpadek řešen oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře.

4. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaná uvádí, že opatření předsedkyně Krajského soudu v [adresa] bylo zrušeno, pročež pokud se žalobkyně domáhá újmy z titulu nesprávného úředního postupu, jedná se o nárok neoprávněný, neboť nesprávný úřední postup zrušit nelze. I pokud by soud uplatnil ustanovení o nezákonném rozhodnutí, není splněna podmínka nezákonnosti, neboť žalobkyně nevyužila opravných prostředků. Dále žalovaná opakuje, že žaloba je neprojednatelná, neboť žalobní tvrzení nelze nahrazovat odkazem na veřejné či jiné rejstříky. Dále shrnuje, že žalobkyně dosud nepodala dostatečná tvrzení, z nichž by bylo možné usoudit, z jakých protiprávních jednání předsedkyně Krajského soudu v [adresa] měla vzniknout škoda ani nenabízí důkazy, na základě nichž by mohla být existence tvrzených nesprávných úředních postupů posouzena.

5. Vyjádřením ze dne [datum] aktualizovala žalobkyně vyčíslení ušlého zisku s ohledem na vývoj jednotlivých insolvenčních řízení, kdy tento celkem činí [částka].

6. Vyjádřením ze dne [datum] se žalovaná vyjádřila k průběhu dokazování, kdy namítá nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, jelikož škoda žalobkyni dosud nevznikla. Dále se vyjadřuje k podmínkám odpovědnosti státu za škodu. Stejně činí i ve vyjádření ze dne [datum], kde žalobkyně uvádí právní argumenty týkající se splnění podmínek odpovědnosti státu za škodu, tedy protiprávního jednání, škody a příčinné souvislosti a uzavírá, že ze své strany poskytla veškerá tvrzení a označila veškeré důkazy, které jí jsou v její pozici známy.

7. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobkyně aktualizuje výši škody s ohledem na průběh insolvenčních řízení, kdy aktuální škodu celkem vypočítává v částce [částka]. Následně změnou žaloby ze dne [datum] žalobkyně požadovala změnu žalobního návrhu tak, že navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit částku [částka]. Změna žaloby byla připuštěna na jednání dne [datum].

8. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaná diskutuje nálezy Ústavního soudu a předkládá k nim vlastní právní názor. Dále z opatrnosti vznáší námitku promlčení, neboť škoda měla vzniknout v období od [datum] do [datum]. Dále setrvává na svém stanovisku, že nelze stanovit výši ušlého zisku v neukončených řízeních. Dále uvádí, že žalobkyni nemohlo být znemožněno podnikání při zohlednění počtu řízení, do nichž byla v rozhodném období ustanovena a s ohledem na počet provozoven a počet ohlášených společníků.

9. Ve věci samé bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka], kdy soud I. stupně vyhověl žalobě ohledně částky 493 772,40 s příslušenstvím a ve zbytku tedy v částce [částka] ji zamítl. Rozsudek soudu I. stupně byl zčásti potvrzen a zčásti změněn rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka]. Nejvyšší soud rozhodnutím č. j. [spisová značka] ze dne [datum] rozhodl tak, že dovolání se zamítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky [částka], v zamítavém výroku ohledně částky [částka] s příslušenstvím tento změnil jen tak, že potud se žaloba zamítá pro tentokrát a dále rozhodl tak, že se rozsudek Městského soudu v Praze ve zbytku ruší. Městský soud v Praze pak v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] zrušil rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé, v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky [částka] s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobkyně dále uvedla, že není důvod cokoli odečítat od ušlé odměny, protože ušetřené (nevynaložené) náklady jsou kryty paušální náhradou hotových výdajů. Dále uvádí, že v období nezákonné praxe Krajského soudu v [adresa] a 2015 bylo na náklady provozovny vynaloženo [částka]. Za tuto dobu byla žalobkyně nezákonně přeskočena v 76 řízeních, tedy náklad na jedno řízení činí [částka].

11. V návaznosti na změnu žaloby a částečného zpětvzetí žalobkyně ze dne [datum] soud rozhodl, že řízení částečně zastavil a připustil změnu žaloby tak, že v dalším řízení jednal o částce [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, přičemž částky za jednotlivá řízení, kterých se žalobkyně domáhá jsou uvedeny v podání ze dne [datum] následovně: Pořadí Spisová značka insolvenčního řízení Ušlý zisk 1. [Anonymizováno] [částka] 2. [Anonymizováno] [částka] 3. [Anonymizováno] [částka] 4. [Anonymizováno] [částka] 5. [Anonymizováno] [částka] 6. [Anonymizováno] [částka] 7. [Anonymizováno] [částka] 8. [Anonymizováno] [částka] 9. [Anonymizováno] [částka] 10. [Anonymizováno] [částka] 11. [Anonymizováno] [částka] 12. [Anonymizováno] [částka] 13. [Anonymizováno] [částka] 14. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [částka] 15. [Anonymizováno] [částka] 16. [Anonymizováno] [částka] 17. [Anonymizováno] [částka] 18. [Anonymizováno] [částka] 19. [Anonymizováno] [částka] 20. [Anonymizováno] [částka] 21. [Anonymizováno] [částka] 22. [Anonymizováno] [částka] 23. [Anonymizováno] [částka] 24. [Anonymizováno] [částka] 25. [Anonymizováno] [částka] 26. [Anonymizováno] [částka] 27. [Anonymizováno] [částka] 28. [Anonymizováno] [částka] 29. [Anonymizováno] [částka] 30. [Anonymizováno] [částka] 31. [Anonymizováno] [částka] 32. [Anonymizováno] [částka] 33. [Anonymizováno] [částka] 34. [Anonymizováno] [částka] 35. [Anonymizováno] [částka] 36. [Anonymizováno] [částka] 37. [Anonymizováno] [částka] 38. [Anonymizováno] [částka] 39. [Anonymizováno] [částka] 40. [Anonymizováno] [částka] 41. [Anonymizováno] [částka] 42. [Anonymizováno] [částka] 43. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [částka] 44. [Anonymizováno] [částka] 45. [Anonymizováno] [částka] 46. [Anonymizováno] [částka] 47. [Anonymizováno] [částka] 48. [Anonymizováno] [částka] 49. [Anonymizováno] [částka] 50. [Anonymizováno] [částka] 51. [Anonymizováno] [částka] 52. [Anonymizováno] [částka] 53. [Anonymizováno] [částka] 54. [Anonymizováno] [částka] 55. [Anonymizováno] [částka] 56. [Anonymizováno] [částka] 57. [Anonymizováno] [částka] 58. [Anonymizováno] [částka] 59. [Anonymizováno] [částka] 60. [Anonymizováno] [částka] 61. [Anonymizováno] [částka] 62. [Anonymizováno] [částka] 63. [Anonymizováno] [částka] 64. [Anonymizováno] [částka] 65. [Anonymizováno] [částka] 66. [Anonymizováno] [částka] 67. [Anonymizováno] [částka] 68. [Anonymizováno] [částka] 69. [Anonymizováno] [částka] 70. [Anonymizováno] [částka] 71. [Anonymizováno] [částka] 72. [Anonymizováno] [částka] 73. [Anonymizováno] [částka] 74. [Anonymizováno] [částka] 75. [Anonymizováno] [částka] 76. [Anonymizováno] [částka] 77. [Anonymizováno] [částka] 78. [Anonymizováno] [částka] 79. [Anonymizováno] [částka]

12. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

13. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum], a to ve výši [částka] s tím, že ze strany žalované nároku nebylo vyhověno.

14. Z jednotlivých provedených rozhodnutí insolvenčních soudů, jakož i z nesporných tvrzení (když účastníci řízení výslovně učinili nesporným průběh insolvenčních řízení dotvrzených žalobkyní dne [datum]) soud zjistil, že v rámci jednotlivých insolvenčních řízení byla přiznána odměna insolvenčním správcům ve výši, jak je uvedeno v tabulce v bodě 14. tohoto rozsudku.

15. Z dopisu České republiky – Krajského soudu v [adresa] žalobkyni ze dne [datum] spolu s přílohou soud zjistil, že žalobkyně byla Krajským soudem v [adresa] informována, a byl jí sdělen přehled řízení, ve kterých byl v důsledku aplikace § 25 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) určen namísto [právnická osoba]., jiný insolvenční správce, a to za období od [datum] do [datum]. Společnost žalobkyně byla přeskočena a zařazena na konec pořadí z důvodu rovnoměrného zatížení insolvenčních správců poprvé dne [datum]. V přehledu jsou pak řízení, která žalobkyně uvedla přímo v žalobě.

16. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], soud zjistil, že žalobkyně byla v rozhodném období přeskočena v celkem [hodnota] insolvenčních řízení (72 oddluženích a 8 konkursech). Dále soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] byly jednotlivým insolvenčním správcům věci přidělovány na základě algoritmu, který čerpal data ze seznamu insolvenčních správců. S ohledem na skutečnost, že v jednotlivých kolečkách bylo přeskočeno vícero insolvenčních správců, již není možné přesně určit (resp. zrekonstruovat), jaké konkrétní insolvenční řízení by bylo bývalo žalobkyni přiděleno, nedošlo-li by k nesprávnému úřednímu postupu.

17. Z výslechu společníka žalobkyně [jméno FO] soud zjistil, že v roce 2014 měla žalobkyně v úmyslu vykonávat funkci insolvenčního správce i v obvodu Krajského soudu v [adresa]. V roce 2014 měla žalobkyně provozovny v [jméno FO], Olomouci a [adresa]. V letech 2014 až 2018 pak docházelo k nárůstu agendy žalobkyně, když žalobkyně rámcově administrovala stovky insolvenčních řízení.

18. Z výslechu společníka žalobkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyně má náklady na pronájem prostor, na zaměstnance, palivo, pojištění, SW atd. Nejvíce insolvenčních řízení žalobkyně administrovala v roce 2018, když se jednalo přibližně o 1000 insolvenčních řízení. V rozhodné době pak žalobkyně spolupracovala rovněž i s advokáty, kteří jí vypomáhaly s řešením insolvenčních případů. Do ostravského regionu pak žalobkyně expandovala na základě dohody společníků žalobkyně, kdy ostravský region měl obsluhovat společník [jméno FO]. Společník rovněž vypověděl, že spolupracujícím advokátům za jejich výpomoc jsou zdarma poskytovány prostory k výkonu advokacie ve [Anonymizováno] ulici v Praze.

19. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně od roku 2014 pracuje pro žalobkyni na pozici asistentky insolvenčního správce. V době jejího nástupu pracovala pro žalobkyni na této pozici jako jediná, přičemž postupně se počet zaměstnanců pracujících na této pozici rozrůstal. V současnosti má žalobkyně přibližně 6 až 7 zaměstnanců na této pozici.

20. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně má od roku 2013 na starosti výplatu peněžních částek. Měsíčně má svědkyně na starosti +- 900 insolvenčních účtů. Svědkyně dále vypověděla, že kdyby došlo k nárůstu její agendy v rozsahu 15-20 %, pak by přestala svojí agendu zvládat.

21. Soud hodnotil svědecké výpovědi svědků jako důvěryhodné, když neshledal v jejich svědeckých výpovědích zásadní rozpory. Všichni svědci vypovídali spontánně a z jejich odpovědí na doplňující dotazy bylo zřejmé, že se snažili vypovídat co nejpravdivěji.

22. Ze smlouvy o podnájmu nebytových prostor a poskytování dalších služeb ze dne [datum] soud zjistil že žalobkyně měla pronajatý kancelářský prostor v [jméno FO]. Za tento prostor platila částku [částka] a podnájem byl sjednán od [datum] na dobu jednoho roku.

23. Ze souhlasu s umístěním provozovny ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně měla provozovnu v [jméno FO].

24. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor a poskytování dalších služeb ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně měla pronajatý prostor v Olomouci. Za tento prostor platila [částka] + DPH měsíčně. Nájem byl sjednán od [datum] na dobu jednoho roku.

25. Ze souhlas vlastníka nemovitosti s umístěním provozovny soud zjistil, že v pronajatém prostoru v Olomouci měla žalobkyně provozovnu.

26. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor a poskytování dalších služeb ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně měla v [adresa] pronajatý kancelářský prostor, za který platila [částka] měsíčně. Nájemné bylo sjednáno na dobu od [datum] na dobu jednoho roku.

27. Z přípisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně oznámila svým přípisem ze dne [datum] Ministerstvu spravedlnosti, že ruší svoji provozovnu v [adresa].

28. Z přípisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně oznámila svým přípisem ze dne [datum] Ministerstvu spravedlnosti, že ruší své provozovny v [jméno FO] a v Olomouci.

29. Soud na základě provedeného dokazování učinil tento skutkový závěr. Předsedkyně Krajského soudu v [adresa] ustanovila v období od [datum] do [datum] v insolvenčním řízení jako insolvenčního řízení jinou osobu než žalobkyni, aniž by pro takový postup byly splněny předpoklady uvedené v § 25 odst. 5 insolvenčního zákona v celkem [hodnota] insolvenčních řízení (72 oddluženích a 8 konkursech). Žalobkyně měla v rozhodné době zřízeny 3 provozovny v obvodu Krajského soudu v [adresa], přičemž postupně docházelo k nárůstů počtu jí vyřizovaných insolvenčních řízení v řádech stovek insolvenčních řízení. Žalobkyně tento nárůst řešila přijímáním dalších zaměstnanců na administrativní pozice a dále rovněž spolupracovala s advokáty, kterým na oplátku neúčtovala nájemné za užívání prostor pro výkon advokacie v [adresa]. Žalobkyně pak uplatnila svůj nárok u žalované ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) dne [datum].

30. Pouze pro úplnost zdejší soud dodává, že z dalších důkazy soud neučinil žádné relevantní skutkové zjištění.

31. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

32. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

33. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

34. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

35. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

36. Úvodem zdejší soud považuje za důležité zdůraznit, že z § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne [právnická osoba]. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3122/09).

37. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala náhrady škod v podobě ušlého zisku. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

38. S ohledem na princip procesní ekonomie se soud nejprve zabýval vznesou námitkou promlčení. Dle § 32 odst.1 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá. Žaloba u soudu byla uplatněna [datum]. Žalobkyni bylo sděleno dopisem ze dne [datum], v kterých konkrétních insolvenčních řízeních nedošlo k ustanovení její osoby jako insolvenčního správce v důsledku postupu předsedkyně krajského soudu v [adresa]. Dle soudu se pak žalobkyně o vzniku škody nejdříve mohla dozvědět na základě dopisu Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum]. Tudíž pokud žaloba byla podána necelé 2 roky po doručení tohoto dopisu, nárok žalobkyně není promlčen.

39. Dále pokud jde o posouzení merita věci, žalobkyně svojí újmu spojovala s odpovědnostním titulem nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že předsedkyně Krajského soudu v [adresa] ustanovila v období od [datum] do [datum] v insolvenčním řízení jako insolvenčního správce jinou osobu než žalobkyni, aniž by pro takový postup byly splněny předpoklady uvedené v § 25 odst. 5 insolvenčního zákona. Za situace, kdy existenci odpovědnostního titulu vyslovil závazně odvolací i dovolací soud, se soud I. stupně dále zaměřil na existenci dalších podmínek vzniku odpovědnosti žalované, tj. škody (a její výše) a příčinné souvislosti.

40. Pokud jde o otázku příčinné souvislosti mezi tvrzenou újmou a odpovědnostním titulem, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], konstatoval, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Časové hledisko pak není rozhodujícím a jediným kritériem a příčinnou souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou, neboť újma může být důsledkem škodné události, i když nevznikla v době škodné události, ale později (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [právnická osoba] 86/90). Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá, skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Příčinná souvislost je přerušena např. v těch případech, kdy bezprostřední příčinou škody je skutečnost, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu, nebo tehdy, je-li vznik újmy vyvolán bezprostředně okolností, která nemá věcný vztah k počínání škůdce.

41. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], se uvádí: „[j]e běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non).“.

42. Podle názoru zdejšího soudu platí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem újma v podobě ušlého zisku. To soud dovozuje z provedeného dokazování, konkrétně z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která jednoznačně vypověděla, že žalobkyně byla v rozhodné době přeskočena v celkem [hodnota] insolvenčních řízeních. Ostatně ani o naplnění této podmínky nebylo mezi účastníky řízení sporu. Spor se mezi stranami vedl toliko o existenci tvrzené újmy, resp. výše této újmy.

43. V obecné rovině platí, že ušlý zisk je ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Poškozený musí prokázat, že nezákonné rozhodnutí bylo jedinou, případně zásadní příčinou poškozeným tvrzeného ušlého zisku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Musí zde existovat vysoká pravděpodobnost, že by k tomuto rozmnožení majetku došlo, nestačí pouhá neodůvodněná naděje. Ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Zároveň je poškozený povinen vznik škody na své straně prokázat, a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

44. K tomu soud poukazuje na povinnost tvrzení, která je jednou ze základních procesních povinností účastníků civilního soudního řízení (k tomu viz např. MACUR, J. Důkazní břemeno v civilním soudním řízení. [adresa]: Masarykova univerzita, 1995, s. 80 a n.). Platí přitom, že splnění povinnosti tvrzení je předpokladem proto, aby se účastník „[…] reálně mohl zbavit tíže, kterou představuje břemeno tvrzení.“ (viz JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. [adresa]: Wolters Kluwer, 2021, s. 131). Povinnost tvrzení musí být splněna materiálně konkrétně. P. Lavický v této souvislosti rozlišuje mezi abstraktním a konkrétním břemenem tvrzení (LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. [adresa]: Leges, 2017, s. 81). Stručně řečeno jde o to, aby (i v závislosti na vyjádření protistrany) účastník dostatečně konkrétně tvrdil (vylíčil) rozhodné skutečnosti. Pochopitelně přitom platí, že s ohledem na požadavek předvídatelnosti soudního rozhodování má soud povinnost účastníky upozornit na chybějící skutková tvrzení, a to postupem podle § 118a o. s. ř. (k tomu viz např. rozsudek Vrchní soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Poučení přitom musí být vždy návodné a věcné, účastníkovi „ušité na míru“, aby mu bylo zřejmé, jaká konkrétní tvrzení (důkazy k nim) má doplnit (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1024/15).

45. Žalovaná, která nesporovala existenci odpovědnostního titulu, jakož i skutečnost, že v příčinné souvislosti s tímto odpovědnostním titulem byla žalobkyni upřena možnost vykonávat funkci insolvenčního správce v celkem [hodnota] insolvenčních řízení, opřela svoji obranu o úvahu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když na základě jí předložených tvrzení a důkazů nelze stanovit výši ušlého zisku (resp. způsobené škody). Žalobkyně totiž požadovala, aby jí soud přiznal nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku ve výši odměny, která byla insolvenčním správcům vyplacena v jí dotvrzených insolvenčních řízeních. K opakovaným výzvám soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. pak žalobkyně setrvale uváděla, že by jí žádné dodatečné náklady na dosažení zisku nevznikly, neboť měla toliko 3 provozovny v obvodu Krajského soudu v [adresa]. Nadto pokud by jí byla insolvenční řízení řádně přidělována, znamenalo by to pro ni nárůst agendy pouze v řádu jednotek procent, pročež by žalobkyně byla schopna vyřizování těchto věcí zajistit bez toho, aniž by musela přijímat nové zaměstnance. Nadto žalobkyně poukazovala na skutečnost, že v každém případě by musely být náklady na dosažení tohoto dodatečného zisku kryty paušální náhradou hotových výdajů.

46. Jakkoliv si je soud I. stupně dobře vědom toho, že soud odvolací i soud dovolací doposud v řízení pracovaly zjevně s myšlenkou, že je možné určit konkrétní insolvenční řízení, ve kterých by byla žalobkyně ustanovena insolvenční správkyní, nedošlo-li by k nesprávnému úřednímu postupu, nelze přehlédnout, že po doplnění dokazování bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že tato úvaha neobstojí. Jinak řečeno, z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] jednoznačně vyplynulo, že jakkoliv je požadavek žalobkyně co do svého základu dán, ve skutečnosti nelze přesně říci, která řízení by byla bývala žalobkyni přidělena. Za této situace je podle zdejšího soudu namístě postupovat podle § 136 o. s. ř.

47. Soud si je přitom vědom toho, že § 136 o. s. ř. představuje výjimečné ustanovení, které má být užíváno toliko v mimořádných situacích, aby postup soudu nevyvolal dojem soudcovské libovůle (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nicméně je hlubokým přesvědčením zdejšího soudu, že projednávaná věc je právě takovou mimořádnou situací. Platí přitom, že svoji úvahu dle § 136 o. s. ř. směřuje soud pouze k výši samotného nároku (k tomu viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Samotný základ je totiž nepochybně dán, jak vyplynulo z provedeného dokazování. Jinak řečeno, soud nemá žádných pochybností o tom, že žalobkyni v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem ušel zisk. Na druhou stranu podle názoru soudu nelze se 100 % jistotou říci, v jaké výši žalobkyni zisk vlastně ušel. Zpětně totiž nelze se 100 % jistotou říci, v jakých insolvenčních řízení by byla žalobkyně ustavena insolvenčním správcem, jak bylo opakovaně konstatováno shora.

48. V úvahách o stanovení výše ušlého zisku žalobkyně soud vyšel z toho, že sama žalobkyně dotvrdila množinu několika desítek insolvenčních řízení (konkrétně 79), kdy odměna přiznaná v rámci těchto insolvenčních řízení má představovat ušlý zisk žalobkyně. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně byla přeskočena v 80 insolvenčních řízení. Podle názoru zdejšího soudu je s ohledem na počet žalobkyní dotvrzených insolvenčních řízení racionální dojít k závěru, že žalobkyní představená insolvenční řízení představují dostatečně reprezentativní vzorek, na základě kterého si lze utvořit kvalifikovanou kvantitativní představu o tom, jaký zisk mohl žalobkyni ujít. Jinak řečeno, s ohledem na to, že soud provedl důkazy (a účastníci učinili nesporným) k výši odměny v rámci 79 insolvenčních řízení, která se konala v rozhodné době, nepovažoval by soud za smysluplné provádět další důkazy (resp. zjišťovat výši odměny i v dalších insolvenčních řízeních vedených v rozhodné době), neboť se jedná o dostatečně široký vzorek umožňující si udělat dobrou představu o tom, v jaké průměrné výši byly odměny insolvenčním správcům v rozhodné době přiznávány. K tomu soud uvádí, že pokud se sama žalobkyně domáhala náhrady škody v podobě ušlého zisku pouze za 79 insolvenčních řízení, ačkoliv z provedeného dokazování vyplynulo, že ve skutečnosti byla přeskočena v 80 insolvenčních řízeních, neviděl soud důvodu, proč by jí měl přiznat nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku právě za 80 insolvenčních řízení a nikoliv za 79.

49. Pokud tedy z provedeného dokazování vyplynulo, že v rámci 79 insolvenčních řízení v rozhodné době byla přiznána odměna insolvenčním správcům ve výši [částka], představuje dotčená částka dle názoru zdejšího soudu racionální kvantitativní vyjádření toho, jaký zisk mohl žalobkyni ujít. Na druhou stranu je namístě přistoupit k ponížení dané částky o 40 % odpovídající paušálním nákladům (analogicky dle § 7 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů). Podle názoru zdejšího soudu je totiž naprosto lichá úvaha žalobkyně, podle které by jí žádné další náklady s dosažením zisku nevznikly. Koneckonců i dovolací soud zdůraznil, že tato úvahu se vzpírá elementární logice (viz body 103 a 104 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Nadto se tato úvaha vzpírá i provedenému dokazování, když z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně měla náklady v podobě nájemného a podnájemného. Tyto náklady by si přitom měl správce hradit ze své odměny (tj. nejsou kryty paušalní částkou, jak tvrdila žalobkyně), jak rovněž zdůraznil ve shora citovaném rozhodnutí dovolací soud. Navíc z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že od roku 2014 došlo k navýšení insolvenční agendy žalobkyně v řádu stovek věcí, když žalobkyně toto navýšení řešila navýšením počtu zaměstnanců, jakož i výpomocí ze strany spolupracujících advokátů. Není přitom racionální úvahou, jak tvrdila žalobkyně, že by navýšení v řádu desítek insolvenčních řízení bylo lze řešit pouze stávajícími personálními kapacitami, resp. že by toto navýšení žádné další personální náklady žalobkyni nepřineslo (minimálně např. v podobě zvýšených odměn stávajících pracovníků), když z provedeného dokazování vyplynulo, že nárůst počtu vyřizovaných insolvenčních řízení v řádu stovek věcí sama žalobkyně řešila tak, že zvýšila počet svých administrativních pracovníků z jednoho v roce 2014 na počet 6-7.

50. Ke shora uvedenému soud zdůrazňuje, že přistoupil ke krácení částky [částka] ve výši 40 % v rámci úvahy podle § 136 o. s. ř. Zdejší soud přitom nepřehlédl, že zákon č. 586/1992 Sb. se týká fyzických osob, přičemž žalobkyně je zjevně osobu právnickou. Nicméně podle zdejšího soudu platí, že paušální výdaje stanovené v § 7 zákona č. 586/1992 Sb. představují typickou výši výdajů, která je z povahy věci s podnikáním v té které oblasti spojena (krácení dle paušálních výdajů v podobné věci koneckonců aproboval i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Podpůrně v této souvislosti lze zmínit, že o tom, že náklady insolvenčních správců na dosahování zisku mohou dosahovat výše přibližně 40 % jejich příjmů, svědčí i praktické zkušenosti, které se podávají ze srovnatelných případů (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

51. S ohledem na shora uvedené tak lze uzavřít, že pokud jde o nárok žalobkyně na náhradu škody v podobě ušlého, soud uznal jako důvodný výrokem I. tohoto rozsudku její nárok pouze co do výše [částka] a ve zbytku jej výrokem II. zamítl.

52. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

53. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí šestiměsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta [datum]; v prodlení se tak žalovaná ocitla dne [datum]. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky od [datum]. Ve zbytku pak žalobu soud zamítl (srov. výroky I. a II. tohoto rozsudku). Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

54. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. Za situace, kdy rozdíl mezi úspěchem a neúspěch žalobkyně byl v zásadě nepatrný soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dlužno poznamenat, že při výpočtu úspěchu a neúspěchu ve věci soud nevzal v potaz jenom skutečnost, že žaloba žalobkyně byla shledána důvodná co do výše [částka] a ve výši [částka] byla zamítnuta, nýbrž i okolnost, že řízení bylo usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], co do částky [částka] pravomocně zastaveno, aniž by žalobkyni žalovaná v tomto rozsahu plnila.

Poučení