37 C 9/2024 - 91

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0], adresou pro doručování: [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] za níž jedná [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] pro zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. [jméno FO]. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal po žalované shora uvedené částky coby náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním v rámci trestního řízení později vedeného u Okresního soudu v Pelhřimově (dále také „OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále také „původní řízení“). Po shrnutí průběhu řízení žalobce označil odpovědnostní titul, nezákonné rozhodnutí usnesení PČR, KŘ Policie kraje [adresa], územní odbor [adresa], [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] (dále též „rozhodnutí ze dne [datum]“), kterým bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle ustanovení § 145 odst. 1 trestního zákoníku. Po uplatnění nároku u žalované mu bylo stanoviskem ze dne [datum] sděleno, že má žalovaná za to, že omluva je dostatečným spravedlivým zadostiučiněním.

2. Újmu žalobce pociťoval v tom, jaké důsledky mělo trestní stíhání pro jeho osobní, rodinný, pracovní a společenský život. Trestní stíhání znamenalo poškození žalobcova jména s ohledem na dotazy a šetření orgánů činných v trestním řízení v místě jeho bydliště. V důsledku trestního řízení měl špatné nálady a změnil se vztah s jeho sousedy. K tomu v podrobnostech uvedl, že v důsledku trestního stíhání se v místě bydliště rozšířila informace o jeho trestním stíhání. O trestním stíhání měl být informován starosta obce, který se pak následně měl vyptávat i žalobce a následně pak měly být silně narušené sousedské vztahy. To pak mimo jiné vyústilo v to, že se žalobce se svou rodinou v současnosti stěhuje z místa svého bydliště. Dále v důsledku trestního stíhání bylo zahájeno správní řízení ve věci zajištění zbrojního průkazu a zbraní, které má žalobce pro účely myslivosti, a protože musel zbraně odevzdat, nemohl se naplno věnovat myslivosti. To mělo několik negativních důsledků. Přišel o možnost navazovat nové kontakty s lidmi s podobným zájmem, přišel o podnikatelské příležitosti a také přišel o možnost získání zvěřiny, které by za období trestního stíhání získal odhadem 300 kg. Navíc byla jeho kauza medializována, když ještě po vyhlášení zprošťujícího rozsudku ze dne [datum] vyšel v [Anonymizováno] deníku článek, který sice konstatuje, že jej soud obžaloby zprostil, nicméně obsah článku není jednoznačný a žalobce má být v tomto článku uváděn plným jménem.

3. Dále k dopadům trestního stíhání do svého života žalobce dotvrdil, že pokud se jedná o jeho rodinné vztahy, tak trestním stíháním byl dotčen i vztah s jeho rodinou. Konkrétně s manželkou, 3 dětmi. Manželka i tchán a tchýně měli v důsledku trestního stíhání čelit nepříjemným dotazům. Podle žalobce by manželka na něj měla dodnes pohlížet nikoliv stejně. Jejich vztah nemá být již v důsledku trestního stíhání natolik harmonický. Žalobce rovněž zdůrazňoval, že pokud jde o jeho vztah k tchánovi a tchýni, tento již taky není takový, jaký býval. Žalobce rovněž uvedl, že v důsledku trestního stíhání trpěl nervozitou, bral prášky na spaní. Abdikoval na předsedu [jméno FO], respektive se vzdal kandidatury v obecních volbách, kdy to vyhodnotil tak, že jako trestně stíhaný nemůže tyto věci vykonávat. Pokud jde o zásahy do jeho pracovního života, tak žalobce je jednatelem, vede chráněnou dílnu [právnická osoba] Podle žalobce přitom došlo k tomu, že někteří obchodní partneři odstoupili od spolupráce s touto společností, a to právě z důvodu jeho trestního stíhání. V neposlední řadě žalobce dotvrdil, že před zahájením trestního stíhání byl člověkem, který se účastnil řady kulturních akcí. Nicméně v důsledku trestního stíhání už tu svoji činnost omezil.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalovaný nárok neuznává. Žalovaná sice uznala existenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Nicméně podle žalované žalobce netvrdil žádné konkrétní okolnosti, které by odůvodňovaly odškodnění v penězích. K odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ spojených se zahájením a vedením trestního stíhání v tomto případě postačuje jiné zadostiučinění než peněžité. Žalovaná proto navrhovala, aby žaloby byla zamítnuta.

5. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

6. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil svůj nárok ve výši [částka], coby přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], dne [datum]. Žalovaná pak tento nárok vyřídila svým stanoviskem ze dne [datum], když žalobci přiznala zadostiučinění za jeho trestní stíhání ve formě omluvy.

7. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

8. Z nesporných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že žalobce je v oddlužení od ledna 2022.

9. Z výslechu žalobce soud zjistil, že po začátku trestního stíhání přišel dotaz starostovi obce, ve které žalobce žije, kdy starosta sdělil, že žalobce je ve své obci oblíbený a kulturně činný. Několik dnů na to byl žalobce konfrontován sousedy s tím, že trestný čin, pro který byl obviněn, spáchal. Lidi se dotazovali žalobce a jeho rodiny na to, proč je trestně stíhaný. Žalobce kvůli trestnímu stíhání přestal hrát v obci fotbal, účastnit se kulturních akcí. Zveřejněním článku o výsledku soudního řízení uškodilo a dodnes škodí obchodním vztahům žalobce a obchodní společnosti, ve které je jednatelem. Dotazem na trestní stíhání otce (žalobce) byla konfrontována i tehdy 10tiletá dcera, které se na trestní stíhání dotázal spolužák, který to zřejmě slyšel doma. Kvůli zabavení zbrojního průkazu se nemohl věnovat svému koníčku – myslivosti, jemuž se průměrně věnoval 3x týdně. Po sdělení trestního stíhání požíval [Anonymizováno], případně [Anonymizováno] na uklidnění, přičemž tyto léky bere dodnes, když špatně spí. Po ukončení veškeré kulturní činnosti zejména ve spolcích v místě bydliště, žalobci nebylo příjemné s těmito lidmi dále komunikovat. K dotazu soudu, zdali si žalobce vybavuje konkrétní reakci na své trestní stíhání, žalobce uvedl, že se o trestním stíhání bavil pouze se svojí rodinnou a s kamarády. Ti věřili v jeho nevinu a spíše jej litovali. Dále žalobce vypověděl, že se věnuje myslivosti již od roku 2002, a to v současnosti přibližně 3 x týdně. Žalobce dle svých slov patří k aktivním členům mysliveckého spolku a aktivně se podílí na odstřelu škodné, černé zvěře. Krom myslivosti se žalobce rovněž věnuje hraní fotbalu. Žalobce uvedl, že se budě stěhovat do [jméno FO] u [jméno FO]. Dále měl být v minulosti předsedou a členem [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno]. V coučasnosti je pak členem [jméno FO] u [jméno FO]. K dotau soudu uvedl, že skončil předsednictví [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] v období reorganizace. Žalobce nechtěl ani potvrdit, ani vyvrátit, že skončil s předsednictvím kvůli svému trestnímu stíhání. Nicméně jako člen [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] žalobce skončil právě kvůli svému trestnímu stíhání. Žalobce rovněž vypověděl, že je jednatelem chráněné dílny [právnická osoba], a to od roku 2017 nebo 2018. Majitelem této společnosti je jeho tchán [jméno FO]. V této společnosti je rovněž zaměstnán. Má na starosti organizační záležitosti – komunikuje s dodavateli, odběrateli, dělá objednávky, ale funguje i jako řidič. O svém trestním stíháním se bavil se svoji spolupracovnicí [jméno FO]. Ta ses jej měla ptát, proč je trestně stíhání a zdali to má souvislost se společností [právnická osoba], resp. to na tuto společnost bude mít vliv. Jiné jméno nebyl schopen žalobce k dotazu soudu uvést.

10. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že zná žalobce 4 až 5 let. Svědek vypověděl, že je jeho obchodním partnerem a vídá se s žalobcem nepravidelně jednou do měsíce. Svědek vypověděl, že pracuje pro restaurace, pro které obstarává zboží. Chvíli od společnosti žalobce odebíral brambory. Žalobce pak měl svědkovi přibližně před 2-3 roky zavolat a sdělit mu, že je trestně stíhání a že neví, zdali bude moci pokračovat jejich obchodní spolupráce. Svědek proto nevěděl, jestli může žalobcovu loupárnu brambor dále doporučit. Svědek proto přistoupil k tomu, že jej nedoporučoval. Dále mu pak měl volal klient s tím, že na internetu objevil článek o žalobci a ptal se, co se děje. Svědek nicméně předpokládal, že je žalobce nevinen. Svědek dále vypověděl, že je mu známo, že se žalobce věnuje myslivosti. Podrobnosti o tomto koníčku žalobce však nevěděl. K dotazu soudu svědek uvedl, že ví, že má žalobce manželku a 3 děti. Podrobnosti o jeho rodinných poměrech nicméně nevěděl. Svědek dále nic nevěděl o pověsti, které se žalobce těší ve svém bydlišti.

11. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že je manželkou žalobce, a to po dobu 14 let. Svědkyně vypověděla, že žije s žalobcem v malé obci s cca 350 obyvateli. Po dotazu na starostu ze strany policie se všichni v obci začali vyptávat, jestli ji třeba žalobce netýrá, jestli se v rodině něco neděje. Svědkyně zaznamenala dotazy na trestní stíhání žalobce i ve své práci, a to poté, co byl publikován článek s jeho podobiznou. Žalobce musel začít užívat léky na spaní v důsledku trestního stíhání. Blízcí známí žalobce podporovali a věřili, že je nevinný. [adresa] manželky a jejího otce na žalobce se nezměnil. Žalobce byl v důsledku trestního stíhání nervózní, nemohl se soustředit na práci. Svědkyně rovněž vypověděla, že se s manželem plánují odstěhovat, neboť kamarádi žalobce na něho získali v důsledku trestního stíhání jiný náhled. Konkrétně svědkyně jmenovala pana [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Svědkyně rovněž uvedla, že se o trestní stíhání žalobce s nikým (vyjma své rodiny) nebavila. K dotazu soudu svědkyně sdělila, že manžel se věnuje myslivosti a fotbalu. Svědkyně rovněž zdůraznila, že trestní stíhání žalobce omezilo v myslivosti. Žalobce se totiž nemohl věnovat myslivosti, neboť mu zabavili pušky. Svědkyně uvedla, že ví, že žalobce byl aktivní v [jméno FO], avšak žádné podrobnosti o tom nevěděla. Svědkyně rovněž věděla, že žalobce uvažoval o kandidatuře do zastupitelstva [Anonymizováno].

12. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně je sestrou žalobce. Žalobce se nechtěl ukazovat s dětmi na chalupě, aby se vyhnul lidem, kteří by si na něj ukazovali jako na kriminálníka. Věřila, že žalobce je nevinný. Nejdříve měli v rodině tendenci trestní stíhání zlehčovat, když však pochopili, že se to skutečně děje, nevěřili, že by trestný čin spáchal a že je to vymyšlené. V důsledku trestního stíhání odmítl obchodní spolupráci se společností žalobce velkoobchod [Anonymizováno]. Žalobce měl po začátku trestního stíhání výkyvy nálad, už se sestrou tolik nekomunikoval. Svědkyně zaznamenala dotaz na trestní stíhání žalobce ze strany rodiny [adresa]. Svědkyně se nicméně v tom nechtěla pitvat a nebavila se s nimi o tom. Svědkyně vypověděla, že žalobce měl v průběhu trestního stíhání výkyvy nálad. Rovněž vypověděla, že bral prášky. K dotazu soudu nicméně uvedla, že tyto informace má zprostředkované.

13. Soud zhodnotil výpovědi svědků jako věrohodné. Je sice pravdou, že svědkyně [jméno FO] (manželka) a [jméno FO] (sestra) jsou rodinný příslušníci žalobce, avšak soud v jejich výpovědích neshledal existenci zásadních rozporů. Nadto svědkyně k doplňujícímu dotazu soudu přiznali, které informace mají pouze zprostředkovaně.

14. Z protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne [datum] soud zjistil, že s žalobcem bylo vedeno správní řízení ve věci zajištění dokladů a věcí dle § 57 odst. 1 písm. a) zákona č. 19/2002 Sb.

15. Z potvrzení o převzetí dokladů a zbraně ze dne [datum] soud zjistil, že žalobci byly zadrženy zbraně, respektive Policií ČR – KŘP jihomoravského kraje, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, oddělení správního řízení, bylo potvrzeno převzetí dokladů a zbraně malorážka opakovací revolver a pak PZ, PZ a ZP.

16. Z vyrozumění o pominutí důvodů k zajištění zbraně a dokladů ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl přípisem PČR ze dne [datum] vyrozuměn, že tedy pominuly důvody zajištění jeho zbraní a zbrojního průkazu a dle § 57 odst. 8 zákona č. 119/2002 Sb. bylo rozhodnuto o vrácení dotčených dokladů a zbraní žalobci.

17. Z oznámení o zahájení správního řízení a vyrozumění o právech účastníka řízení ze dne [datum] soud zjistil, že bylo zahájeno správní řízení dle ust. § 74 odst. 6 Zákona č. 119/2002 Sb., a to sice z moci úřední ve věci zajištění zbrojního průkazu a malorážky a revolveru a průkazu zbraní, neboť bylo prokazatelně zjištěno, že dne [datum] bylo Policií ČR č. j. [Anonymizováno] zahájeno proti žalobci trestní stíhání pro zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. trestní zákoník.

18. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] soud zjistil, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu, a to pro zločin těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku s tím, že toto usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum].

19. Z obžaloby soud zjistil, že dne [datum] byla Okresním státním zastupitelstvím v [Anonymizováno] podána u Okresního soudu v [Anonymizováno] obžaloba s tím, že žalobci bylo kladeno za vinu spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku. V této obžalobě státní zástupce navrhuje, bude-li obviněný uznán vinným dle podané obžaloby, aby mu byl uložen trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu 4 let.

20. Z rozsudku Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že rozsudkem ze dne [datum] č. j. [spisová značka] byl žalobce podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby s tím, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

21. Z opisu z evidence Rejstříku trestu soud zjistil, že proti žalobci nebylo vedeno žádné trestní řízení 22. Z článků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] deníku, které jsou dostupné online na adresách [Anonymizováno] a [Anonymizováno][Anonymizováno], soud zjistil, že dne [datum] byl na stránkách [Anonymizováno] deníku publikovaný článek je „[adresa] [Anonymizováno]“ s tím, že soud konstatuje, že v online verzi tohoto deníku je přístupný celý článek pouze pro předplatitele, nicméně i v té části, která je dostupná všem, tj. nikoliv pouze předplatitelů, je zmíněno jméno pana žalobce, pana [jméno FO] s tím, že se v tomto článku uvádí, že měl způsobit újmu kuchařovi [Anonymizováno] a měl ho napadnout a za to mu hrozil trest za těžkou újmu na zdraví, kdy k tomuto článku je připojena fotografie, na které je zaznamenán obličej žalobce, a dále pokud jde o [Anonymizováno] deník, tak tam se nachází článek shodné textace i se stejnými fotografiemi.

23. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

24. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

25. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

26. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

27. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

28. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

29. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně.

30. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal částky ve výši [částka] s příslušenstvím coby přiměřeného zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy.

31. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

32. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 Odpšk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [právnická osoba] 6/90 ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

33. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

34. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 trestního řádu řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením [dle § 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum]] či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného [§ 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) trestního řádu]. Dlužno poznamenat, že soud v projednávané věci neshledal důvody pro postup podle § 12 OdpŠk a žalovaná ani žádné takové důvody netvrdila.

35. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]), neboť rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl žalobce zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu obžaloby a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

36. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud tak vychází z toho, že jakkoliv je každé trestní stíhání vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě existenci nemajetkové újmy presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

37. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, které bylo poškozené kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

38. V daném případě bylo trestní stíhání s žalobcem zahájeno pro trestný čin těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku. Jinými slovy řečeno, žalobce byl obžalován (resp. trestně stíhán) pro spáchání zločinu, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody ve výši až 10 let. Povahu věci soud proto hodnotí jako spíše závažnější, když uvedená trestná činnost patří mezi násilnou trestnou činnost, která je zpravidla vnímána více negativně nežli např. hospodářská trestná činnost.

39. Samotné trestní stíhání pak trvalo přibližně 10 měsíců. Dle soudu délka předmětného trestního stíhání nebyla zcela zjevně nepřiměřená. Naopak soud hodnotí délku původního řízení jako krátkou.

40. Žalobce dále tvrdil dopady nezákonného trestního stíhání, a sice do sféry rodinného života, pracovního života a do sféry osobní, sféry sociální. Své tvrzení žalobce prokazoval svým účastnickým výslechem, jakož i výslechem několika svědků.

41. Zdůrazňuje se, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. [adresa]: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. [adresa]: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. Jirsa – hodnocení důkazů je „korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí „nějak vyspekulovat“ (JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 1891/18).

42. Pokud pak jde o důkaz výslechem účastníka, nelze přehlédnout, že tento důkazní prostředek má subsidiární povahu (viz § 131 o. s. ř.; viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Jak k tomu kdysi uvedl významný český procesualista E. Ott: „Možnost omylu a zlomyslnosti strany nutně toho vyžadují, aby výslech stran uznán byl jen za podpůrný zdroj přesvědčení soudcova, pakli totiž ani průvody stranami nabízenými a připuštěnými, aniž těmi, jež z úřední moci provedeny byly, soud žádoucího přesvědčení nenabyl.“ (OTT, E. Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního [jméno FO]. [adresa]: Wolters Kluwer, 2012, s. 192).

43. Žalobce dále dotvrdil následující dopady trestního stíhání do svého života.

44. Zaprvé, žalobce dotvrdil dopady v rámci rodinného života. Trestním stíháním byl dotčen vztah s jeho rodinou. Konkrétně s manželkou, 3 dětmi. Manželka i tchán a tchýně měli v důsledku trestního stíhání čelit nepříjemným dotazům. Podle žalobce by manželka na něj měla dodnes pohlížet nikoliv stejně. Jejich vztah nemá být již v důsledku trestního stíhání natolik harmonický. Žalobce rovněž zdůrazňoval, že pokud jde o jeho vztah k tchánovi a tchýni, tento již taky není takový, jaký býval.

45. Zadruhé, žalobce dotvrdil dopady v rámci pracovního života. Podle žalobce přitom došlo k tomu, že někteří obchodní partneři odstoupili od spolupráce s touto společností, a to právě z důvodu jeho trestního stíhání.

46. Zatřetí, žalobce dotvrdil dopady v rámci své zdraví. V důsledku trestního stíhání trpěl nervozitou, bral prášky na spaní.

47. Začtvrté, žalobce dotvrdil dopady trestního stíhání do svého sociálního života. Trestní stíhání znamenalo poškození žalobcova jména s ohledem na dotazy a šetření orgánů činných v trestním řízení v místě jeho bydliště. V důsledku trestního řízení měl špatné nálady a změnil se vztah s jeho sousedy. K tomu v podrobnostech uvedl, že v důsledku trestního stíhání se v místě bydliště rozšířila informace o jeho trestním stíhání. O trestním stíhání měl být informován starosta obce, který se pak následně měl vyptávat i žalobce a následně pak měly být silně narušené sousedské vztahy. To pak mimo jiné vyústilo v to, že se žalobce se svou rodinou v současnosti stěhuje z místa svého bydliště. V důsledku trestního stíhání bylo zahájeno správní řízení ve věci zajištění zbrojního průkazu a zbraní, které má žalobce pro účely myslivosti, a protože musel zbraně odevzdat, nemohl se naplno věnovat myslivosti. To mělo několik negativních důsledků. Přišel o možnost navazovat nové kontakty s lidmi s podobným zájmem, přišel o podnikatelské příležitosti a také přišel o možnost získání zvěřiny, které by za období trestního stíhání získal odhadem 300 kg. Žalobce dále v důsledku trestního stíhání měl abdikovat na předsedu [jméno FO], respektive se vzdát kandidatury v obecních volbách, kdy to vyhodnotil tak, že jako trestně stíhaný nemůže tyto věci vykonávat. Před zahájením trestního stíhání byl člověkem, který se účastnil řady kulturních akcí. Nicméně v důsledku trestního stíhání už tu svoji činnost omezil.

48. Zapáté, žalobce dotvrdil, že jeho trestní stíhání bylo medializováno. Ještě po vyhlášení zprošťujícího rozsudku ze dne [datum] vyšel v [Anonymizováno] deníku článek, který sice konstatuje, že jej soud obžaloby zprostil, nicméně obsah článku není jednoznačný a žalobce má být v tomto článku uváděn plným jménem.

49. K tomu soud uvádí, že na základě provedeného dokazování má za vyvrácené, že by trestní stíhání negativně ovlivnilo rodinný život žalobce. Svědkyně [jméno FO] (manželka žalobce) jednoznačně uvedla, že rodina žalobce podporovala. Dále uvedla, že se nijak nezměnil její náhled na žalobce. Ani její rodiče neměli podle svědkyně změnit svůj pohled na žalobce. Rovněž svědkyně [jméno FO] (sestra žalobce) vypovídala, že v rodině nevěřili, že by žalobce něco udělal. Trestní stíhání muselo být vymyšlené. Z provedeného dokazování má tak soud žalobcova tvrzení stran dopadů trestního stíhání do jeho rodinného života za vyvrácené.

50. Dále soud z provedeného dokazování neměl z prokázané, že by žalobce v důsledku trestního stíhání měl abdikovat na předsedu [jméno FO], respektive se vzdát kandidatury v obecních volbách, kdy to vyhodnotil tak, že jako trestně stíhaný nemůže tyto věci vykonávat. Před zahájením trestního stíhání byl člověkem, který se účastnil řady kulturních akcí. Nicméně v důsledku trestního stíhání už tu svoji činnost omezil. Svědci na toto témat totiž vypovídali pouze obecně, když připouštěli, že jejím známo žalobcovo zapojení do [jméno FO], resp. jeho úmysl kandidovat ve volbách, avšak žádné podrobnosti k tomu nevěděli. Soud rovněž neměl za prokázané, že by žalobce v bral prášky na spaní. Svědkyně [jméno FO] (sestra) sice vypověděla, že je jí známo, že žalobce bral prášky, nicméně tyto informace měla pouze zprostředkovaně. Je sice pravda, že k těmto skutkovým tvrzením vypovídal i sám žalobce, avšak jak bylo zdůrazněno shora, soud nemůže bez dalšího z výpovědi účastníka řízení vycházet. S ohledem na shora uvedené soud postupem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval žalobce k doplnění důkazních návrhů. Žalobce však na tuto svoji povinnost – tj. povinnost navrhovat důkazy ke svým tvrzením – rezignoval, ačkoliv byl soudem řádně poučen o této povinnosti, jakož i o možných důsledcích neunesení břemene důkazního. Soudu proto nezbylo, nežli považovat žalobcova shora uvedená tvrzení za neprokázaná.

51. Na druhou stranu soud vzal za prokázané následující dopady. Předně soud uvěřil žalobci, že jej samotné trestní stíhání velmi stresovalo. Soud rovněž uvěřil tomu, že někteří obchodní partneři odstoupili od spolupráce se společností, kde žalobce pracoval, a to právě z důvodu jeho trestního stíhání (k tomu soud poukazuje na výslech svědka [jméno FO] a sestry žalobce [jméno FO]). Soud rovněž dospěl k závěru (z výpovědi manželky [jméno FO]), že došlo k poškození dobrého jména žalobce v místě jeho bydliště a žalobce se musel kvůli tomu odstěhovat do jiné obce. Soud rovněž má na základě listin za prokázané, že v důsledku trestního stíhání bylo zahájeno správní řízení ve věci zajištění zbrojního průkazu a zbraní, které má žalobce pro účely myslivosti, a protože musel zbraně odevzdat, nemohl se naplno věnovat myslivosti. To mělo několik negativních důsledků. Přišel o možnost navazovat nové kontakty s lidmi s podobným zájmem, přišel o podnikatelské příležitosti a také přišel o možnost získání zvěřiny, které by za období trestního stíhání získal. V neposlední řadě má soud za prokázané (listinami), že trestní stíhání žalobce bylo medializováno. K tomu soud poznamenává, že si je vědom judikatorních závěrů, podle kterých medializace trestního stíhání, je-li prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, aniž se orgány činné v trestním řízení dopustily neodpovídající medializace případu, nelze přičítat k tíži státu odpovědného za újmu trestním stíháním způsobenou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nicméně soud nepřičítá k tíži žalované samotnou okolnost, že bylo trestní stíhání medializováno. Podle soudu je ovšem třeba vnímat samotný rozdíl mezi medializací, tj. tím že se jméno a podobizna žalobce objevily v celostátních mediích, a to právě ve spojení s původním řízení, a faktem, že nemůže být pochyb o tom, že o trestním stíhání žalobce se prostřednictvím medializace dozvěděla řada osob, přičemž s ohledem na charakter trestné činnosti, která byla žalobci kladena za vinu, jenom stěží tato vědomost mohla vyvolat kladné smýšlení ve vztahu k osobě žalobce.

52. Lze proto shrnout, že soud s přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí [spisová značka] ze dne [datum]) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s následujícími případy.

53. Zaprvé, s rozhodnutím vydaným zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci trestní řízení trvalo 13 měsíců, bylo vedeno pro tr. čin těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu a výtržnictví. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 10 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života. Konkrétně že podnikal v pohostinství, vlastní restauraci a hotel v [Anonymizováno], v důsledku trestního stíhání byl nervózní, nebyl schopen soustředit se na práci, několikrát se také do práce nedostavil, kdy řešil své záležitosti, nikoliv záležitosti pracovní. Dále poškozený prokázal zásahy do rodinného života, konkrétně nervozitu a úzkosti vedly k partnerským hádkám mezi poškozeným a jeho partnerkou. Dále poškozený prokázal zásahy do sféry zdraví. Poškozený byl nervózní, trpěl pocity úzkosti, měl problémy se spaním, o celé věci musel neustále přemýšlet. Soud v dotčené věci rovněž přihlédl k tomu, že poškozený, resp. trestní stíhání zasáhlo do trávení volného času poškozeného, přestal sportovat, stranil se společnosti, nechtěl do klubů i s ostatními kamarády. Dále poškozený byl ve věku vrcholné produktivity jak v profesní kariéře, tak i v osobním životě a byl v dané věci nepravomocně odsouzen a poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši [částka].

54. Zadruhé, s rozhodnutím vydaným zdejším soudem v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], resp. u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kdy v této věci trestní stíhání trvalo 601 dnů, bylo vedeno pro tr. čin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1,2 trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 6 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, konkrétně k trestné činnosti mělo dojít při výkonu jeho povolání a mělo být zpochybněna jeho pověst a odbornost. Dále poškozený prokázal zásahy do rodinného života, negativně byl vnímán i manželkou a svými dcerami, nicméně rodinné vazby nebyly narušeny. Dále poškozený prokázal zásahy do sféry zdraví. V době trestního stíhání poškozený procházel chemoterapií, zhroutil se a musel vyhledat pomoc. Dále o trestním stíhání poškozeného vědělo okolí i jeho pacienti a poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši [částka].

55. Zatřetí, s rozhodnutím vydaným zdejším soudem v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], kdy v této věci trestní stíhání trvalo 3 roky a 10 měsíců, bylo vedeno pro usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 6 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, konkrétně v důsledku trestního stíhání a psychických problémů byl nucen uzavřít hospodu, kterou vedl, dále prokázal narušení rodinného života, konkrétně soužití s partnerkou a narušení vztahu se syni a to minimálně po dobu trvání trestního řízení, neboť byli všichni spolu obviněni. Dále poškozený prokázal zhoršení zdravotního stavu, zejména po psychické stránce, když obě tyto skutečnosti byly příčinou toho, že celou situaci poškozený neunesl a propadl alkoholu v kombinaci s léky na spaní. Dále prokázal zásahy do sociálního života, konkrétně trestní stíhání vešlo v rámci místa bydliště poškozeného ve známost a bylo předmětem debat v místě bydliště i v rámci jeho původní provozovny, kde provozoval svoji podnikatelskou činnost a poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši [částka].

56. Začtvrté, s rozhodnutím vydaným zdejším soudem v rámci řízení vedeným pod sp. zn. [spisová značka], resp. [spisová značka] u odvolacího soudu, kdy v této věci bylo trestní stíhání vedeno po dobu 423 dnů, bylo vedeno pro trestný čin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 8 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, konkrétně se hůře soustředil, nebyl schopen vyřídit tolik zakázek. Dále prokázal zásahy do sféry zdraví, konkrétně měl špatně spát. Dále prokázal zásahy do sociálního života, konkrétně méně chodil do společnosti, omezil koníčky a dále prokázal i to, že po zahájení trestního stíhání byl aktivním podnikatelem na komunální úrovni, opakovaně byl zvolen do zastupitelstva. Poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši [částka].

57. Soud je toho názoru, že žalobci by rovněž mělo nálež přiměřené zadostiučinění ve výši jako ve shora uvedených věcech. Ve věci [spisová značka] trestní stíhání trvalo srovnatelně dlouhou dobu a poškozenému hrozil stejný trest. Ve věcech [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] sice trestní stíhání trvalo delší dobu, avšak poškozeným hrozil výrazně nižší trest. Prokázané dopady do života poškozených v jednotlivých věcech pak soud považuje za srovnatelné jako v projednávané věci.

58. Soud je toho názoru, že samotná krátká délka původního řízení nemůže vést k tomu, že by jako přiměřené zadostiučinění za utrpěno nemajetkovou újmu měla stačit omluva, jak navrhovala žalovaná. Takové řešení by se dle názoru zdejšího soudu vzpíralo obecně sdílené představě spravedlnosti. Přehlédnout totiž nelze, že žalobce byl stíhán pro relativně závažnou trestnou činnost a navíc byl zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu. Nadto soud nepovažuje tvrzené a prokázané zásahy do života žalobce za bagatelní. Na druhou stranu přiznání vyššího zadostiučinění brání skutečnost, že žalobce řadu svých tvrzení neprokázal.

59. Ve světle shora uvedeného tak lze shrnout, že soud je toho názoru, že v projednávané věci by žalobci mělo náležet přiměřené zadostiučinění ve výši [částka]. Výrokem I. proto soud žalobci přiznal částku [částka] a ve zbytku žalobu zamítl výrokem [jméno FO]. tohoto rozsudku.

60. Výrokem I. pak soud přiznal žalobci rovněž příslušenství z částky [částka]. Přihlédl přitom k tomu, že dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty stíhá žalovanou povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

61. Uplatněním ve smyslu § 15 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat žalobci úroky z prodlení v zákonné výši, a to od [datum] a ve zbytku žalobu zamítnout (srov. výroky I. a [jméno FO]. tohoto rozsudku).

62. Pouze pro úplnost soud dodává, že nepřehlédl, že žalobce v průběhu řízení vznesl námitku podjatosti, kterou následně vzal zpět. Soud si je vědom toho, že by teoreticky bylo lze uvažovat o tom, že by byl spis předložen nadřízenému soudu, aby řízení o námitce podjatosti zastavil. Takovýto postup by bylo lze nicméně považovat za v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Zvláště za situace, kdy byly dány ve věci i důvody pro postup podle§ 15b odst. 2 zákona o. s. ř. K tomu se uvádí, že věc vyřizující soudce žalobce nezná a poprvé se s ním setkal až na jednání. Soudce nemá žádné poznatky o věci, které by získal jiným způsobem než z dokazování při řízení a nemá žádné příbuzenské či jiné vztahy k žalobci ani k jeho právnímu zástupci, přičemž zde neexistují žádné okolnosti, ze kterých by bylo lze usuzovat na právní zájem soudce na projednávané věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pokud pak žalobce namítal jako důvod podjatosti postup soudce v projednávané věci (konkrétně nevyhovění žádosti o odročneí), platí, že tato námitka podjatosti je lichá (viz § 14 odst. 4 o. s. ř.).

63. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. K tomu osud v podrobnostech zdůrazňuje, že tarifní hodnota sporu činila [částka] (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jelikož byl žalobce ve věci zcela úspěšný, neboť přiznaná částka závisí na uvážení soudu, přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení.

64. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a dále nákladů právního zastoupení. V projednávané věci náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, účast na 2 jednáních) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. Zástupce žalobce je také plátcem DPH, pročež soud navýšil částku 13 600 o částku DPH v sazbě 21 % z této částky ve výši [částka].

65. Celkově tak žalobci náleží částka náhrady nákladů řízení ve výši [částka].

66. Soud zdůrazňuje, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 445/16).

67. Dále z ustálené judikatury plyne, že za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší, resp. pokud právní zástupce účastníka sděluje soudu své důkazní návrhy a v písemném podání stanovisko účastníka, které koresponduje s jeho již sdělenými stanovisky, nejde o účelně vynaložené náklady právního zástupce, a za taková podání odměna nepřísluší (srov. usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka]). Tyto závěry pak a maiori ad minus musí platit i pro nejrůznější sdělení, žádosti a podněty, které mohou účastníci řízení soudu zasílat v průběhu řízení, nejedná-li se o podání ve věci samé, resp. návrhy a vyjádření výslovně uvedené v § 11 a. t.

68. Lhůta k plnění byla ve výroku I. a III. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

69. Náklady žalobce byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 o. s. ř.).

Poučení