37 C 92/2020

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 4 626 654 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 228 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 126 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 126 500 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 121 954 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 121 954 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 150 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 231 528 Kč od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 150 000 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 231 528 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 4 858 182 Kč s příslušenstvím). Svůj nárok přitom opírala o tvrzenou újmu jí způsobenou, a to v souvislosti s nezákonným trestním stíháním ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠ“). Trestní stíhání proti žalobkyni bylo vedeno u [název soudu] (dále též„ MS“) pod sp. zn. [spisová značka] (déle též„ dotčené trestní řízení“) pro zvlášť závažný zločin podle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), b) spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ TZ“). Dotčené trestní řízení bylo skončeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým bylo potvrzeno rozhodnutí MS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], kterým byla žalobkyně podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ TŘ“) zproštěna obhajoby.

2. Svojí žalobou se žalobkyně konkrétně domáhala: (i) náhrady nákladů obhajoby a hotových výdajů ve výši 231 528 Kč; (ii) náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 150 000 Kč; (iii) náhrady škody ve výši 121 954 Kč v podobě ušlého zisku; (iv) náhrady škody ve výši 126 500 Kč v podobě nákladů na školné a souvisejících nákladů na cestovné; (v ) náhrady škody ve výši 4 228 200 Kč v podobě zmaření možnosti pořídit si vlastní bydlení, resp. škody v podobě uhrazené nájemného za byt v [obec]. Podstata projednávané věci tak spočívá v posouzení nároku žalobce ve světle OdpŠk, resp. ve světle podmínek vyžadovaných zákonem, kterými jsou: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda (či nemajetková újma); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení

3. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že svoji žádost o odškodnění uplatnila u žalované dne [datum]. Do dne podání žaloby přitom žalovaná její žádost neuspokojila. K jednotlivým nárokům žalobkyně uvedla následující.

4. K nároku v podobě obhajného vynaloženého v rámci dotčeného trestního řízení, jakož i hotových výdajů žalobkyně uvedla, že se domáhá zaplacení celkem částky 231 528 Kč.

5. K náhradě nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč žalobkyně uvedla, že trestní řízení mělo významný negativní vliv i na zdravotní stav žalobkyně. Ihned po zadržení, tj. dne [datum], byla žalobkyně nucena navštívit praktického lékaře, který jí diagnostikoval zánět močového měchýře a byla nasazena antibiotika. Nutnost ošetření má přitom zjevně původ v zadržení žalobkyně, resp. pobytu v chladné cele, kdy žalobkyni bylo znemožněno dodržovat pitný režim. Na zdravotním stavu žalobkyně se i posléze projevovala zátěž související s trestním stíháním a byla náchylnější k onemocněním - ostatně hned v březnu [rok] byla žalobkyni opět předepsána léčba antibiotiky a o měsíc později znovu, a to na onemocnění horních cest dýchacích.

6. Rovněž psychický stav žalobkyně byl trestním řízením výrazně poznamenán. Trestní stíhání negativně ovlivnilo vztahy uvnitř rodiny žalobkyně, mělo vliv i na vztah s rodiči manžela žalobkyně, u kterých v té době bydlela. S vnějším tlakem souvisejícím s trestním stíháním se nedokázali vyrovnat, tchán byl již v prosinci [rok] hospitalizován s těžkým zápalem plic a během zadržení žalobkyně byl v rekonvalescenci. Zdravotnímu stavu tchána, který se postupně zhoršoval, ani vzájemným vztahům nenapomohl způsob zadržení žalobkyně, neboť policejní orgán se choval zcela bezohledně, způsobil v domě zbytečný vzruch, když např. zvonil na jednotlivé sousedy, kteří tak ihned věděli celé věci. To vše byl pro postarší rodiče manžela žalobkyně natolik velký nápor na psychiku, že se nakonec žalobkyně s manželem musela odstěhovat, a to do malého bytu v [obec], kde je s rodinou nucena žít doposud. Psychickému stavu žalobkyně přitížila i medializaci celé kauzy, která o tzv. akci [anonymizováno] několikrát informovala, neboť média celou kauzu spojovala s osobou [jméno] [příjmení]. Lidé z branže samozřejmě věděli, kdo je do této trestní věci zainteresován a žalobkyni to tak samozřejmě v profesní oblasti zdiskreditovalo.

7. K náhradě škody ve výši 4 228 200 Kč žalobkyně zdůraznila, že v prosinci roku [rok] společně se svým manželem [jméno] [příjmení] začali jednat o koupi družstevního podílu v Bytovém družstvu [obec]. Kupní cena za tento podíl měla být 2 080 000 Kč. Převod předmětného podílu byl již ve fázi připomínkování předmětné smlouvy. Za účelem konzultací ohledně převodu a smluvní dokumentace k převodu družstevního podílu žalobkyně navíc využila služby [příjmení] [příjmení], kterým za uvedené uhradila částku ve výši 6 000 Kč. Na pořízení nemovitosti již žalobkyně měla u [právnická osoba] hypoteční banka předjednanou hypotéku. Jako zástava měl sloužit dům otce žalobkyně, který byl pro tyto účely znalecky oceněn; za vypracování znaleckého posudku k ocenění nemovitosti otce - [ulice] u [obec a číslo] žalobkyně uhradila částku ve výši 4 800 Kč. Po zahájení trestního stíhání pak byla veškerá jednání ohledně koupě bytu v [obec] ukončena, neboť žalobkyně již nadále nesplňovala podmínky hypoteční banky pro poskytnutí úvěru, které jsou kladeny na dlužníky. Navíc po zadržení žalobkyně byla situace natolik nejistá, že nebylo možné spoléhat na to, že bude žalobkyně pracovně aktivní a bude moci úvěr splácet. Podle žalobkyně je tak zřejmé, že nezákonné trestní stíhání žalobkyni zabránilo v poskytnutí hypotečního úvěru, čili bylo jí i její rodině znemožněno zakoupení družstevního podílu (bytu). V současné době je přitom obdobný byt v [obec] podle žalobkyně nabízen za částku ve výši 6 499 000 Kč, což je kupní cena více než trojnásobná oproti kupní ceně, kterou měla žalobkyně předjednanou za převod družstevního podílu předtím, než bylo proti ní nezákonně zahájeno trestní stíhání. Žalobkyni tedy byla způsobena škoda nejméně 4 000 000 Kč, neboť srovnatelné nemovitosti v [obec] jsou nabízeny o tuto částku dráž oproti nabídce za byt (resp. družstevní podíl), jehož převod byl v době zahájení trestního stíhání připraven. Za přípravu k převodu předmětného podílu (právní služby a vypracování znaleckého posudku) pak byla žalobkyni způsobena výše uvedená škoda ve výši 10800 Kč.

8. Současně žalobkyně zdůrazňovala, že v současné době bydlí s rodinou v pronajatém bytě o dispozici 2+kk v [obec], okr. [okres], kam byla nucena se přestěhovat od rodičů svého manžela. [příjmení] vlastního bydlení v prostorném bytě v [obec] tak v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobkyně žije se svou rodinou v nájmu 2kk. Žalobkyně proto rovněž nárokovala po žalované částku ve výši 216 000 Kč odpovídající výši nájmu, který byla nucena hradit, když jí bylo znemožněno pořízení vlastní nemovitosti. V této souvislosti navíc žalobkyně tvrdila i vznik škody ve výši 1400 Kč za právní služby [příjmení] [příjmení] za konzultace k nájemní smlouvě. Žalobkyně tak nárokovala náhradu škody ve výši 4 228 200 Kč, která měla souviset se zmařením možnosti pořídit si vlastní bydlení, resp. úhradou nájemného v bytě v [obec].

9. K náhradě škody ve výši 126 50 Kč žalobkyně uvedla, že tuto nárokuje jako škodu související s úhradou školného a cestovného. K tomu v podrobnostech dotvrdila, že oblast [obec] byla vybrána z důvodu výborné občanské vybavenosti a dostupnosti do centra [obec]. Rovněž mělo být přislíbeno, že syn bude moci navštěvovat tamější mateřskou školku. Před zahájením trestního stíhání žalobkyně plánovala syna ve věku tří let umístit do mateřské školy a vrátit se do svého zaměstnání. Po jejím zadržení se však syna marně snažila umístit do mateřské školy na [obec a číslo] - [část obce], kde žalobkyně se svou rodinou v té době bydlela. Žalobkyně rovněž oslovila další školky v sousedních obvodech ([obec a číslo] a [obec a číslo]), nicméně všude byla zejména s ohledem na kapacitu a věk syna odmítnuta. Nakonec byla žalobkyně nucena pro syna zvolit soukromou školku [příjmení] se školným ve výši 3 500 Kč měsíčně (celkem byla školce hrazena každý měsíc částka ve výši 4 100 Kč, neboť k tomu ještě bylo placeno stravné ve výši 600 Kč). Syn tuto školku navštěvoval od října [rok] do června [rok] Celkem tedy bylo uhrazeno školné ve výši 101 500 Kč.

10. Navíc podle žalobkyně platí, že pokud by proti žalobkyni nebylo nezákonně vedeno trestní stíhání, tedy žalobkyně by si koupila byt v [obec], kde by syn navštěvoval tamější mateřskou školku, tak nejen, že by nebylo nutné hradit školné soukromé mateřské školce, ale rovněž by nevznikla žalobkyni škoda související s každodenním dopravováním. Náhradu škod v podobě cestovného pak žalobkyně vyčíslila na částku 25 000 Kč.

11. K náhradě škody ve výši 121 954 Kč žalobkyně uvedla, že tuto nárokuje jako ušlý zisk. Žalobkyně byla v době zahájení trestního stíhání na rodičovské dovolené se synem [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z důvodu probíhajícího trestního řízení a časové i psychické vytíženosti však byla nucena požádat o prodloužení rodičovské dovolené a od září [rok] měla neplacené volno. Vzhledem k souvislosti celé trestní věci s výkonem práce byla žalobkyně navíc informována o tom, že v oboru je již považována za osobu nedůvěryhodnou, její pověst byla silně poškozena a bude nejspíše nemožné se k původní práci vrátit. Nakonec žalobkyně pod tlakem okolností podepsala dne [datum] dohodu o rozvázání pracovního poměru. S hledáním vhodné práce měla z důvodu probíhajícího trestního stíhání obtíže, většina zaměstnavatelů požadovala bezúhonnost včetně prohlášení, že proti ní aktuálně neprobíhá trestní stíhání. Nakonec žalobkyně začala pracovat ve [právnická osoba] s.r.o., kde toto vyžadováno nebylo a kam v dubnu [rok] nastoupila na pozici účetní. Škoda tak žalobkyni vznikla v souvislosti s nutností vzít si neplacené volno, které vyústilo v nucený odchod z práce, od září [rok] do konce března [rok] tedy žalobkyně nebyla výdělečně činná. [ulice] plat žalobkyně na finančním úřadě přitom činil dle příslušných právních předpisů (10. platová třída 4. platový stupeň) celkem 21 540 Kč hrubé mzdy. Po odečtení povinných plateb jí bylo na účet zaměstnavatelem poukazováno celkem 17 422 Kč. Z důvodu nezákonného trestního stíhání a v důsledku nutnosti čerpat pracovní volno bez náhrady mzdy a následného ukončení pracovního poměru vznikla žalobkyni škoda ve výši 121 954 Kč, která odpovídá ušlému výdělku za 7 měsíců, kdy žalobkyně nepobírala mzdu.

12. S ohledem na shora uvedené se tak žalobkyně celkem domáhala zaplacení částky 4 858 182 Kč s příslušenstvím, jakož i náhrady nákladů řízení.

13. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že u ní žalobkyně dne [datum] uplatnila nárok na náhradu újmy související s řízením vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná pak tuto žádost vypořádala svým stanoviskem ze dne [datum], ve kterém uznala existenci nezákonného rozhodnutí vydaného v rámci dotčeného trestního stíhání a přiznala žalobkyni nárok na náhradu škody ve výši 231 528 Kč spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu a hotových výdajů. Ve zbytku pak žádost zamítla.

14. K náhradě škody za zhodnocení bytu, který nebyl koupen v [obec] a s tím související nároky žalovaná uvedla, že nelze shledat příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a nezákonným trestním stíháním. K tomu žalovaná zdůrazňovala, že žádné smlouvy na koupi podepsány nebyly, všechna jednání se konala před zahájením trestního stíhání, přičemž není nikde postaveno najisto, že by k realizaci vůbec kdy došlo, když ani nyní není zřejmé, zda došlo k podepsání hypoteční smlouvy nyní po skončení trestního stíhání žalobkyně. Není rovněž zřejmé, kým konkrétně měla být podepsána hypoteční smlouva. Nadto stran nároku na zhodnocení bytu ve výši 4 000 000 Kč jsou srovnávány nesrovnatelné aspekty, neboť byt v [obec] odpovídal dispozičně bytu 3+kk, přičemž se jedná rovněž o družstevní byt. Porovnávající vzorek bytu předložený žalobkyní je již byt v osobním vlastnictví odpovídající dispozicím bytu 4+kk.

15. K nároku na náhradu škody v podobě školkovného a dopravného z [obec] ve výši žalovaná rovněž poukázala na to, že absentuje příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou. Důvodem nepřijetí syna žalobkyně do státní školky byla buď naplněná kapacita či trvalé bydliště syna žalobkyně, což však nemá žádnou souvislost s probíhajícím trestním stíháním.

16. K nároku na náhradu škody ve výši 121 954 Kč v podobě ušlého zisku žalovaná konstatovala, že není možné shledat příčinnou souvislost mezi tvrzeným ušlým ziskem a trestním stíháním žalobkyně, neboť sama žalobkyně požádala o neplacené volno, a to z důvodu péče o dítě, přičemž následně dohodou rozvázala pracovní poměr ke dni [datum] a dne [datum] nastoupila do nového zaměstnání. Žalobkyně zcela dobrovolně požádala o udělení neplaceného volna. Žalobkyni tak neušel zisk v souvislosti s trestním stíháním. Na tomto nároku nebylo ze strany žalované ničeho přiznáno.

17. Nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalovaná uvedla, že jako dostatečné přiměřené zadostiučinění je konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva. Žalovaná uvedla, že žalobkyně je osobou bezúhonnou, pročež jí fakticky nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody. Co se týče jednotlivých tvrzených zásahů, stran pracovní sféry tato nebyla dle žalované zasažena, neboť žalobkyně byla v době zahájení trestního stíhání na rodičovské dovolené, přičemž následně sama dobrovolně požádala o poskytnutí neplaceného volna a následně rozvázala pracovní poměr dohodou a nastoupila do jiného zaměstnání. Co se týče psychické a zdravotní sféry, žalobkyně v době zadržení byla skutečně v cele předběžného zadržení, avšak již nelze dát do příčinné souvislosti onemocnění močových cest žalobkyně, když z výpisu dokumentace praktické lékařky důvod onemocnění nijak nevyplývá. Dále žalobkyně trpěla respiračními nemocemi, které však odpovídají běžným onemocněním v ročním období, ve kterém je prodělala. Žalovaná rovněž popírala, že by se žalobkyně v důsledku trestního stíhání musela odstěhovat od rodičů manžela. V neposlední řadě žalovaná namítala, že medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení. K tomu odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011.

18. Žalovaná proto navrhovala, aby soud žalobu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů.

19. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně svoji žalobu co do částky 231 258 Kč zpět. Zdůraznila přitom, že svoji žalobu bere zpět, neboť jí dne [datum] žalovaná tuto částku plnila jako náhradu škody v podobě nákladů vynaložených na obhajobu v dotčeném trestním řízení. O tomto zpětvzetí rozhodl soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (v právní moci dne [datum]).

20. Dne [datum] se ve věci konalo jednání. Na tomto jednání byla dána žalobkyni výzva podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

21. V podání ze dne [datum] žalobkyně nad rámec svých tvrzení uvedených již v samotném žalobním návrhu doplnila podrobnosti stran konkrétních činností, ze kterých jí měl ujít zisk. K tomu uvedla, že bezprostředně před zahájením trestního stíhání byla více než dva roky na rodičovské dovolené a předtím na dovolené mateřské a v tuto dobu tedy od zaměstnavatele nepobírala mzdu, ale pobírala dávky státní sociální podpory (peněžitá pomoc v mateřství, rodičovský příspěvek). Co se týče zaměstnání žalobkyně, před nástupem na mateřskou dovolenou dne [datum], byla na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] zaměstnancem [anonymizována tři slova] na pozici pracovník pro správu daní (dotací). Od [datum] žalobkyně vykonávala pozici referenta finanční a daňové správy na [anonymizována dvě slova] na pracovišti [anonymizována tři slova] [část Prahy] (pracovní zařazení berní a daňový pracovník jinde neuvedený). Syn žalobkyně [jméno] [příjmení] se narodil dne [datum] a žalobkyně by standardně měla v září [rok], tj. v době, kdy syn žalobkyně dosáhl věku 3 let, nastoupit zpět do zaměstnání a začít pobírat plat. Žalobkyně však musela požádat o prodloužení rodičovské dovolené, resp. o poskytnutí volna z důvodu péče o dítě do věku 4 let, tj. do [datum], neboť v důsledku trestního stíhání nemohla práci vykonávat. Příprava obhajoby byla časově velice náročná, neboť žalobkyně se intenzivně zabývala trestním řízením, shromažďovala důkazy prokazující její nevinu, byla v častém kontaktu se svým obhájcem, se kterým konzultovala vedení obhajoby a radila se s ním o dalším postupu v řízení a připravovala otázky pro svědky a spoluobviněné. Žalobkyně po celou dobu doufala, že trestní řízení bude skončeno co nejdříve a bude možné nastoupit do práce, to se však bohužel nestalo a byla nucena prodloužit si rodičovskou dovolenou. Povaha trestního stíhání logicky neumožnovala pokračovat ve výkonu zaměstnání.

22. Žalobkyně dále k tvrzené nemajetkové újmě způsobené nezákonným trestním stíháním specifikovala, že trestní stíhání se významně negativně podepsalo zejména na vztahu žalobkyně s rodiči manžela. V době zadržení v lednu [rok] žalobkyně bydlela s manželem u jeho rodičů v bytě na [část obce], kde společně žili od počátku roku [rok], aby ušetřili a mohli naspořit na pořízení vlastního bydlení. S rodiči manžela měla žalobkyně velmi dobrý vztah, nicméně po zahájení trestního stíhání se vše zkomplikovalo. Bezprostředně předtím, o Vánocích [rok], byl tchán po dobu 3 týdnů hospitalizován ve FN [část obce] s těžkým zápalem plic, a byl propuštěn [datum]. Následně byl dne [datum] odvezen na pohotovost ve FN [část obce] pro hlubokou žilní trombózu a poté byl propuštěn do domácího ošetřování, tchýně žalobkyně proto musela zůstat doma a o svého manžela se starat. V tuto dobu pak došlo k zcela zbytečnému a nestandardnímu zadržení žalobkyně, konkrétně v 6 hodin ráno dne [datum] v bydlišti žalobkyně zazvonila policie, která se během zadržení chovala velmi neohleduplně, když např. zvonili na sousedy. Rodiče manžela byli z celé situace v šoku a pro žalobkyni bylo velice ponižující, že tomu musí být přítomni. zahájení trestního stíhání vůči žalobkyni výrazně poznamenalo vztah žalobkyně s rodiči manžela, kteří celou záležitost vnímali velmi citlivě. Po zahájení trestního stíhání se zdravotní stav tchána začal zhoršovat a je zřejmé, že tomu významně napomohla právě frustrace a unavení celou záležitostí kolem trestního stíhání, samozřejmě zaznamenali mnoho mediálních článků o této kauze a postupně začali žalobkyni dávat najevo, že nechtějí být součástí tohoto koloběhu. Nakonec byla žalobkyně nucena se odstěhovat s manželem a synem do podnájmu, neboť docházelo k častým rozepřím ohledně trestního řízení. Velmi těžce to nesla nejen žalobkyně, ale rovněž její syn, který se začal vyčleňovat z kolektivu, stranit se a uzavírat do sebe, což bylo žalobkyni sděleno i jeho pedagogy. Vyjma konfliktu a ochladnutí vztahů s rodiči manžela si z důvodu nezákonného trestního řízení žalobkyně nepořídila dalšího potomka, jak s manželem plánovali. Důvodem bylo celkové psychické vytížení a nejistá budoucnost (žalobkyně hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody) a vliv mělo rovněž znemožnění možnosti pořízení vlastního bydlení.

23. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že byla dne [číslo] zadržena a odvezena na pracoviště PČR [ulice], kde byla odvedena do společné cely v suterénu budovy spolu s dalšími podezřelými. Zde čekala několik hodin, než kolem 17 hod. konečně přišel na řadu její výslech, po jehož skončení byla opět odvedena do suterénu budovy. Je třeba zdůraznit, že na cele bylo chladno a žalobkyně tak byla nucena mít celou dobu na sobě zimní bundu, což však nepomohlo a vyeskalovalo to až v zánět močového měchýře, jak je popsáno níže. Po dalších několik hodinách byla žalobkyně odvezena do [anonymizováno] ulice, kde se musela svléknout a část oblečení jí policisté vzali (včetně zimní bundy), v cele přitom bylo opět velmi chladno a žalobkyně neměla na sobě ani zimní bundu či pevné boty, které by jí zahřály. V cele se žalobkyní byla další žena a o to nepříjemnější celá událost byla (např. i co se týče hygieny, když na cele byl jeden otevřený záchod). [příjmení] ráno byla žalobkyně odvezena opět na pracoviště na [anonymizováno] a před polednem byla vyslechnuta v pozici obviněné. Výslech trval zhruba 4 hodiny a poté následovalo opět dlouhé čekání, než byla žalobkyně večer propuštěna. V cele žalobkyně strávila jednu noc a dva celé dny, po většinu doby přitom seděla v prochladlé cele a čekala, co bude následovat, vůbec nerozuměla, co se děje a z jaké důvodu zadrželi právě jí, když s tvrzenou trestnou činností neměla nic společného, v rozhodnou dobu byla nezkušenou pracovnicí, která se zaučovala a dle zvyklostí řádně plnila své pracovní povinnosti. Současně se cítila poníženě, neboť s ní všichni jednali jako s kriminálníkem; měla i obavy, co bude následovat, bála se o svého syna a to, jak celou situaci vnímal a jestli je v pořádku a trpěla odloučením od něj. Celý průběh zadržení byl pro žalobkyni stresující a měl dopad na její psychické rozpoložení, velmi zdrcujícím způsobem nastartovalo nezákonné trestní stíhání proti její osobě a zanechalo v žalobkyni nejen šrámy na duši (již jen vzpomínky na celou událost jsou velmi bolestivé), ale projevil se i na jejím zdraví. Žalobkyně z důvodu pobytu v cele a prochladnutí další den ráno ihned navštívila svojí praktickou lékařku MUDr. [příjmení], která jí diagnostikovala zánět močového měchýře a předepsala antibiotika. Příčinná souvislost mezi zánětem močového měchýře, který se u žalobkyně objevil okamžitě po dvoudenním pobytu v chladné cele, je evidentní. Žalobkyně k tomu poukazoval na lékařskou zprávu, ze které podle ní vyplývá, že dne [datum] (den po propuštění) byla vyšetřena právě pro akutní onemocnění močových cest. V období března a dubna 2015 se žalobkyně dále léčila s teplotou a bolestí v krku, což bylo natolik vážné, že žalobkyni musela být předepsána antibiotika (dne [datum]) a s onemocněním horních cest dýchacích (dne [datum]), které bylo rovněž léčeno antibiotiky. Žalobkyně do té doby nebyla prakticky vůbec nemocná a jediná zjevná příčina pro častější onemocnění a opakované užívání antibiotik, je právě velká stresová zátěž z důvodu nezákonného trestního stíhání, které vedlo k oslabení organismu a mělo vliv na zdravotní kondici žalobkyně.

24. V neposlední řadě žalobkyně tvrdila, že její věc byla medializována. O jejím trestním stíhání měla média opakovaně informovat. Lidé pohybující se ve finanční správě věděli, kdo je v kauze zainteresován, neboť (jak je patrné i z počtu článků, které o věci vyšly) se jednalo o propíranou kauzu. Fakt, že mediální články pojednávají o osobě žalobkyně, navíc zaznamenali i sousedé, kteří si s ohledem na zcela nestandardní chování policejního orgánu v průběhu zadržení (zvonění na sousedy) událost samozřejmě dali do souvislosti s články, což poté využívali při osobním kontaktu s rodinou žalobkyně, zejména s rodiči manžela, kterým jasně dávali znát, že o trestním stíhání vědí. Medializace celé věci nepřispěla ani psychickému stavu žalobkyně, ačkoli v článcích nebyla žalobkyně jmenovaná a o jejím pochybení tak z médií věděli spíše„ jen“ lidé z branže, žalobkyně měla obavy, aby se s ohledem na zájem veřejnosti její jméno neobjevilo i v médiích a žila v neustálém strachu.

25. K samotné výši náhrady za nemajetkovou újmu pak žalobkyně odkázala na rozhodnutí [název soudu] vydané pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka].

26. Další jednání se ve věci konalo dne [datum]. Na tomto jednání byly provedeny důkazy. Dále se ve věci konalo jednání dne [datum]. Na tomto jednání byly provedeny důkazy a žalobkyně byla opakovaně vyzývána podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. Konečně se ve věci konalo jednání dne [datum]. Rozsudek pak byl vyhlášen den [datum] III. Skutková zjištění 27. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobkyně u žalované uplatnila dne [datum] z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu § 14 Odpšk. Žalovaná svým stanoviskem ze dne [datum] konstatovala, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk a poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 231 528 Kč, a to za škodu v podobě nákladů na obhajobu a hotových výdajů spojených s dotčeným trestním řízením. [příjmení] 231 528 Kč pak byla žalovanou zaplacena dne [datum].

28. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

29. Z nesporných tvrzení účastníků soud a ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] zjistil, že dne [datum] bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písmeno c) odst. 3, písmeno a), b) TZ spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 odst. 1 TZ. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo] byla žalobkyně podle ustanovení § 226 písmeno b) TŘ zproštěna obžaloby. Následně státní zástupce podal odvolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], kterým bylo toto odvolání zamítnuto. Žalobkyně byla v době zahájení a vedení trestního řízení osobou bezúhonnou. Dotčené trestní řízení bylo složité po procesní i skutkové stránce, když řízení bylo vedeno proti několika obviněným a byla prováděna řada důkazů a kromě policejního orgánu se na řízení podílely i soudu dvou stupňů soudní soustavy. V rámci trestního řízení pak byla vyslýchána řada pracovních kolegů žalobkyně.

30. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně byla dne [datum] zadržena v 6 hodin ráno. Propuštěna byla až po dvou dnech. Žalobkyně před zahájením trestního stíhání pracovala na finančním úřadě, přičemž čerpala rodičovskou dovolenou, když se starala o svého syna. V době zahájení trestního stíhání žalobkyně bydlela u rodičů manžela. Po zahájení trestního stíhání si žalobkyně domluvila se svým zaměstnavatelem prodloužení rodičovského dovolené. Její pracovní poměr k finančnímu úřadu skončil dohodou iniciovanou žalobkyní. Probíhající trestní stíhání negativně zasáhlo její práci. Žalobkyně v průběhu trestního stíhání trpěla stresem. Žalobkyně před zahájením trestního stíhání zamýšlela s manželem zakoupit družstevní podíl v Bytovém družstvu [obec]. Za tímto účelem rozjednala hypoteční úvěr.

31. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že trestní stíhání negativně ovlivnilo rodinný život žalobkyně, kdy žalobkyně se nemohla tolik věnovat svému synovi. Trestní stíhání také značně zatěžovalo žalobkyni, která se musela připravovat na výslechy. Od rodičů manžela se žalobkyně odstěhovala v květnu [rok]. V době zahájení trestního stíhání bylo synovi žalobkyně přibližně 2 a půl roku. Žalobkyně mala před zahájením trestního stíhání rozjednán hypoteční úvěr na nákup družstevního podílu v Bytovém družstvu [obec].

32. Soud zhodnotil výpověď svědka [jméno] [příjmení] jako spíše věrohodnou. Vzal přitom do úvahy, že svědek [jméno] [příjmení] je manželem žalobkyně. Rovněž vzal do úvahy, že v jeho svědecké výpovědi neexistovaly zásadní rozpory (s výjimkou níže uvedeného). Na druhou stranu bylo z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] zřejmé, že se snažil svojí výpovědí žalobkyni pomoci. To je zejména zřejmé z té části výslechu svědka [jméno] [příjmení], kde svědek byl soudem dotazován k okolnostem sjednávání hypotečního úvěru k nákupu družstevního podílu v Bytovém družstvu [obec]. Svědek na jednu stranu uváděl, že„ technické záležitosti“ (stran hypotečního úvěru) vyřizovala manželka. Na druhou stranu trval na tom, že poskytnutí hypotečního úvěru zabránilo nezákonné trestní stíhání, resp. znění všeobecných obchodních podmínek společnosti, u níž o hypoteční úvěr žádali. Soud tedy v tomto ohledu považuje svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] za rozpornou. Buď totiž s porobnostmi, resp.„ technickými záležitostmi“ obeznámen byl (přičemž dle názoru soudu přesně znění všeobecných obchodních podmínek patří mezi typické„ technické záležitosti“ spojené s vyjednáváním o hypotečním úvěru), pročež mohl a měl být schopen zodpovědět dotazy soudu (který se jej mimo jiné dotazoval právě na tu okolnost, kdo vyhodnotil, že hypoteční úvěr žalobkyně získat nemůže), nebo nikoliv. V tom případě však soud nerozumí tomu, jak svědek mohl dojít ke svým kategorickým závěrům, že to bylo pouze a jedině trestní stíhání (ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami společnosti, u které žádala žalobkyně o hypoteční úvěr), které čerpání hypotečního úvěru zmařilo. Soud proto bez dalšího nemohl plně vycházet se svědecké výpovědi [jméno] [příjmení].

33. Z dohody rozvázání pracovního poměru soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně uzavřela se svým zaměstnavatelem [anonymizována tři slova] dohodu o rozvázání pracovního poměru s tím, že důvod uzavření této dohody není do textu dohody vtělen.

34. Z lékařské zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla léčena dne [datum] na akutní onemocnění močových cest, dne [datum] měla teploty a bolesti v krku. Dne [datum] měla onemocnění horních cest dýchacích, dne [datum] onemocnění akutních infekčních močových cest, dne [datum] trpěla bolestmi krční a hrudní páteře, [datum] utrpěla zánět horních cest dýchacích, dne [datum] měla zánět nosohltanu a dne [datum] angínu, zánět horních cest dýchacích.

35. Ze sdělení [anonymizována tři slova] [územní celek] soud zjistil, že na základě žádosti žalobkyně doručené oddělení personálnímu pro [územní celek] dne [datum] zaměstnavatel souhlasil s poskytnutím pracovního volna bez náhrady mzdy z důvodu péče o dítě do čtyř let věku, tj. do [datum].

36. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] si pronajal byt v [obec] od [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s tím, že nájem byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum], nájemné bylo pak sjednáno ve výši 12 000 Kč.

37. Ze smlouvy o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu soud zjistil, že byl vyhotoven koncept smlouvy o převodu družstevního podílu mezi [jméno] [příjmení] a Městysem [obec].

38. Z Obchodních podmínek pro poskytování hypotečních úvěrů fyzickým osobám [právnická osoba], hypoteční banka a. s. soud zjistil, že dle [anonymizováno] 1 písm. [anonymizováno]) těchto podmínek platilo:„ Dlužník svým podpisem smlouvy činí vůči bance následující prohlášení: ([anonymizováno]) nebylo zahájeno ani neprobíhá žádné soudní, rozhodčí, správní či jiné řízení, vyšetřování či šetření, jehož výsledek by mohl mít negativní vliv na povinnosti ze smlouvy.“. Dále podle [anonymizováno] 2 písm. [anonymizováno]) těchto podmínek platilo:„ Dlužník je dále povinen bez zbytečného odkladu písemně informovat banku o podstatných skutečnostech osobní a finanční povahy, zejména o: ([anonymizováno]) zahájení trestního stíhání, je-li toto trestní řízení spjato s poskytnutým úvěrem nebo jeho zajištěním.“. Podle [anonymizováno] 2 písm. [anonymizováno]) těchto obchodních podmínek platilo:„ Za případ podstatného porušení povinností vyplývajících ze smlouvy a/nebo za skutečnost ohrožující návratnost úvěru se vedle dalších případů takto případně označených ve smlouvě považují ([anonymizováno]) dlužník je trestně stíhán nebo byl po uzavření smlouvy pravomocně odsouzen pro trestný čin, který souvisí s poskytnutým úvěrem nebo zajištěním.“. Konečně podle [anonymizováno] 3 těchto obchodních podmínek platilo:„ Pokud nastane případ podstatného porušení, je banka s přihlédnutím k jeho závažnosti a ostatním okolnostem podle vlastní úvahy oprávněna (vedle jiných oprávnění vyplývajících z právního předpisu, ze smlouvy včetně těchto OP nebo smluv, kterými se zřizuje zajištění) učinit kterékoli z následujících opatření (jedno i více opatření, a to současně nebo postupně): (a) odmítnout pokyn k čerpání ([anonymizováno] těchto [příjmení]) nebo omezit nebo zastavit čerpání úvěru; (b) uplatnit smluvní pokutu ze smlouvy, Sazebníku nebo souvisejících smluvních dokumentů; (c) uplatnit úrok z prodlení; (d) zvýšit úrokovou sazbu platnou pro aktuální dobu platnosti úrokové sazby až na dvojnásobek; (e) připsat k tíži úvěrového účtu dlužníka náklady a výdaje ve skutečné výši, které vzniknou v souvislosti s úvěrem a opatřeními k zajištění jeho vymahatelnosti či návratnosti, a to včetně výdajů vzniklých v souvislosti s vymáháním úvěrové pohledávky, a to i prostřednictvím externích specializovaných společností, popř. výdaje za splnění povinností a administrativních úkonů, které banka provede za dlužníka; (f) učinit součástí dluhu (jistiny) úvěru (kapitalizovat do jistiny úvěru) náklady spojené s uplatněním pohledávky ze smlouvy nebo v souvislosti s ní; (g) požadovat dodatečné zajištění; (h) odstoupit od smlouvy; (i) požadovat okamžité vrácení všech nebo části poskytnutých peněžních prostředků (jistiny) včetně příslušenství a okamžité splacení dalších dluhů ze smlouvy nebo v souvislosti s ní.“.

39. Z článků z webového portálu [anonymizováno], z webového portálu [anonymizováno], z portálu [anonymizováno], z portálu [webová adresa], z webového portálu [webová adresa], z webového portálu [anonymizováno], z webového portálu [anonymizováno], z portálu [webová adresa], ze serveru [anonymizováno] zprávy ze dne [datum] a článku ze dne [datum] soud zjistil, že o trestním stíhání, v rámci kterého bylo stíhána i žalobkyně, bylo informováno v médiích. V žádném z těchto článku nicméně není přímo zmíněno jméno paní žalobkyně. V článku ze dne [datum] s názvem„ [anonymizováno 5 slov]“ je pak citováno následující vyjádření tiskové mluvčí [anonymizována tři slova], která uvedla:„ Šlo o jedno z územních pracovišť [územní celek]. Úřednice je v současné době na mateřské dovolené, personálně do toho tedy nyní nebudeme zasahovat. Bývalý vedoucí pracovník od nás sám odešel.“.

40. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalobkyně uzavřela pracovní smlouvu dne [datum] s [instituce] [anonymizováno] [územní celek] s tím, že sjednaný druh práce byl pracovník pro správu daní (dotací).

41. Ze sdělení [anonymizována tři slova] soud zjistil, že dne [datum] [anonymizována tři slova] sdělilo žalobkyni, že souhlasí s poskytnutím rodičovské dovolené pro jejich syna [jméno] do třech let věku, tj. do [datum].

42. Ze smlouvy o přijetí do soukromé mateřské školy soud zjistil, že žalobkyně uzavřela smlouvu se soukromou mateřskou školou [příjmení] spol s r. o., a to sice dne [datum], kdy nastoupil do předškolního vzdělávání její syn [jméno] [příjmení] na základě této smlouvy.

43. Z předběžného hodnocení platební schopnosti soud zjistil, že žalobkyně si nechala vypočítat předběžného hodnocení platební schopnosti k hypotečnímu úvěru v říjnu roku [rok].

44. Z dokumentu nazvaného„ Odhad obvyklé ceny nemovitosti pro účely úvěrového řízení [číslo] [rok]“ soud zjistil, že žalobkyně si objednala znalecký odhad rodinného domu s tím, že dotčený znalecký posudek byl zpracován dne [datum].

45. Z e-mailové komunikace z listopadu [rok] mezi žalobkyní a paní [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně usilovala o koupi družstevního podílu v bytovém družstvu. Za tímto účelem si nechala vypracovat i znalecký posudek na nemovitost, kterou vlastnil její otec.

46. Z mailové komunikace o koupi družstevního podílu prosince [rok] soud zjistil, žalobkyni byl zaslán v prosinci roku [rok] koncept smluv o převodu družstevního podílu.

47. Z e-mailové korespondence mezi žalobkyní a paní [příjmení] ze srpna [rok] soud zjistil, že žalobkyně zamýšlela v roce [rok] vrátit se do práce v září roku [rok]

48. Z rozhodnutí o nepřijetí dítěte do Mateřské školy [ulice] na školní rok [rok] [rok] ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] nebyl přijat k předškolnímu vzdělávání na školní rok [rok] [rok] v Mateřské škole [ulice].

49. Z rozhodnutí o nepřijetí do Mateřské školy [ulice] ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] nebyl přijat k předškolnímu vzdělávání na školní rok [rok] [rok] v Mateřské škole [ulice].

50. Z rozhodnutí o nepřijetí k předškolnímu vzdělávání v Mateřské škole [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] nebyl přijat k předškolnímu vzdělávání na školní rok [rok] [rok] v Mateřské škole [anonymizováno].

51. Ze sdělení ve věci žádosti o čerpání dovolené ze dne [datum] soud zjistil, že zaměstnavatel žalobkyně souhlasil s čerpáním rodičovské dovolené žalobkyně do [datum].

52. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně byla zadržena brzy ráno na [část obce] v bytě rodičů jejího manžela. [příjmení] trestním stíhání byla informována rodina, přičemž trestním stíháním byl negativně ovlivněn rodinný život žalobkyně. Trestní stíhání bylo pro žalobkyni stresující.

53. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

54. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že neprováděl řadu důkazů navržených žalobkyni k prokázání výše škody. Za situace, kdy totiž soud dospěl k závěru o absenci příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a odpovědnostním titulem (jak bude podrobněji rozebráno níže) totiž soud považoval provádění dalších důkazů za nehospodárné.

55. Soud dále dodává, že neučinil žádná skutková zjištění z propouštěcí zprávy ze dne [datum] (tato se totiž týkala nikoliv žalobkyně, nýbrž [jméno] [příjmení]).

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

56. Soud na danou věc aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení.

57. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

58. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

59. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

60. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

61. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

62. Dle ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

63. Jak bylo uvedeno shora, žalobkyně se svoji žalobou domáhala (po zpětvzetí ze dne [datum]) (i) náhrady škody ve výši 4 228 200 Kč v podobě zmaření možnosti pořídit si vlastní bydlení, resp. škody v podobě uhrazené nájemného za byt v [obec]; (ii) náhrady škody ve výši 121 954 Kč v podobě ušlého zisku; (iii) náhrady škody ve výši 126 500 Kč v podobě nákladů na školné a souvisejících nákladů na cestovné; (iv) náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 150 000 Kč. Zákon přitom v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda (či nemajetková újma); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

64. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s jistými výjimkami) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Stát v těchto případech stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

65. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 TŘ, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením (dle § 172 odst. 1 písm. d) TŘ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) TŘ; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 605/2012 ze dne 17.9.2012) či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného (§ 172 odst. 1 písm. d) TŘ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) TŘ).

66. Co se týče zkoumání, zda si žalobkyně zavinila trestní stíhání sam ači nikoli ve smyslu § 12 dost. 1 OdpŠk, tak jeho předmětem je to, zda žalobkyně coby obviněná přispěla k tomu, že trestní řízení proti ní bylo či muselo být zahájeno, tedy že její jednání bylo důvodem k zahájení trestního stíhání. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením trestního stíhání a zaviněním obviněného je však třeba hledat nikoliv v jeho jednání, kterým měl podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byla stíhána, nýbrž v jiném jejím chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu (tj. především v jejím postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinila, že trestní stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (či pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 TŘ či předstíráním, že jsou dány důvody k vedení trestního stíhání vůči němu, ačkoliv objektivně neexistovaly). Podmínka, že poškozený si sám zavinil obvinění, tedy není naplněna tím, že se obviněný dopustil skutku, pro který bylo trestní stíhání proti němu zahájeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003 sp. zn. 25 Cdo 539/2002, ze dne 9. 12. 2004, sp. zn 25 Cdo 2614/2003 či nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1856/07 ze dne 19. 3. 2008).

67. Soud žádné zavinění ve shora uvedeném smyslu u žalobkyně neshledal a ani žádné takové zaviněné jednání či skutečnosti tomu nasvědčující nebyly žalovanou tvrzeny.

68. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobkyně byla rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo] podle ustanovení § 226 písmeno b) TŘ zproštěna obžaloby. Následně sice státní zástupce podal odvolání, nicméně o tomto bylo rozhodnuto usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], kterým bylo toto odvolání zamítnuto. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná. Níže jsou pak rozebrány jednotlivé nároky žalobce ve světle zbývajících podmínek shora zmiňovaných. (i) Ke zmaření možnosti zakoupení družstevního podílu v [obec] a souvisejícím nákladům 69. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1437/2006 konstatoval, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Časové hledisko pak není rozhodujícím a jediným kritériem a příčinnou souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou, neboť újma může být důsledkem škodné události, i když nevznikla v době škodné události, ale později (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1992). Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá, skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Příčinná souvislost je přerušena např. v těch případech, kdy bezprostřední příčinou škody je skutečnost, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu, nebo tehdy, je-li vznik újmy vyvolán bezprostředně okolností, která nemá věcný vztah k počínání škůdce.

70. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1930/2014, uveřejněném pod číslem 82/ 2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní se uvádí, že:„ (j) e běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non).“ 71. Žalobkyně tvrdila, že jí v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla škoda v podobě zmařený možnosti koupě družstevního podílu v Bytovém družstvu [obec] ve výši 4 000 000 Kč. V této souvislosti měla rovněž vynaložit částku 6 000 Kč na právní služby. Dále měla žalobkyně zaplatit částku ve výši 4800 Kč za znalecký posudek k ocenění nemovitosti otce. Žalobkyně měla rovněž vynaložit částku ve výši 216 000 Kč za nájem a 1400 Kč za právní služby (konzultace k nájemní smlouvě). Celkem tedy žalobkyně nárokovala částku ve výši 4 228 200 Kč.

72. Žalobkyně tato svá tvrzení prokazovala následujícími důkazy: (i) emailovou komunikací o koupi družstevního podílu; (ii) smlouvou o převodu družstevního podílu; (iii) výňatkem z obchodních podmínek; (iv) smlouvou o nájmu bytu ze dne [datum]; (v ) účastnickým výslechem; (vi) výslechem [jméno] [příjmení]; (vii) předběžným hodnocením platební schopnosti žalobkyně; (viii) e-mailovou komunikaci z listopadu [rok] s paní [jméno] [příjmení]; (ix) vypracovaným odhadem na nemovitost (ix) čestným prohlášením žalobkyně sestry [jméno] [příjmení].

73. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně skutečně usilovala o koupi družstevního podílu v Bytovém družstvu v [obec]. Svědčí o tom podle soudu účastnický výslech žalobkyně, výslech svědka [jméno] [příjmení], smlouva o převodu družstevního podílu (resp. její koncept), jakož i emailová komunikace z prosince roku [rok] (mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], která zaslala žalobkyni koncept smlouvy o převodu družstevního podílu), předběžné hodnocení platební schopnosti žalobkyně, vypracovaný odhad na nemovitost, jakož i e-mailová komunikace z listopadu [rok] mezi žalobkyní a paní [jméno] [příjmení], resp. vypracovaným odhadem na nemovitost, kterou vlastnil její otec.

74. Podle soudu je ovšem podstatné posoudit nikoliv jenom otázku, zdali žalobkyně skutečně a autenticky usilovala o nákup družstevního podílu v Bytovém družstvu v [obec], nýbrž i to, zdali z tohoto nákupu sešlo v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. K tomu soud poznamenává, že nestačí pouhá hypotetická možnost existence příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a způsobenou škodou. Nezbytné je, aby existence příčinné souvislosti byla postavena najisto.

75. Žalobkyně prokazovala existenci příčinné souvislosti svým účastnickým výslechem, výslechem svědka [jméno] [příjmení], čestným prohlášením své sestry [jméno] [příjmení], jakož i všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba]. Soud přitom nemohl vycházet ze samotného účastnického výslechu (s ohledem na jeho subsidiární povahu), jakož i z čestného prohlášení [jméno] [příjmení]. Z tohoto čestného prohlášení totiž vůbec není patrné, odkud [jméno] [příjmení] své vědomosti o dotčené záležitosti čerpala. Zdali sama byla svědkem nějakých jednání ve věci žádosti žalobkyně o hypoteční úvěr za účelem nákupu družstevního podílu, či zdali [jméno] [příjmení] měla informace o celé záležitosti pouze zprostředkovaně. Pokud pak jde o výpověď svědka [jméno] [příjmení], soud se nedomnívá, že by z ní existence příčinné souvislosti vyplynula. Naopak má za to, že v tomto ohledu je třeba svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] považovat za rozpornou (jak bylo osvětleno shora).

76. Žalobkyně pak svojí argumentaci stran příčinné souvislosti stavěla fakticky zejm. na znění čl. [anonymizováno]. odst. 1 písm. [anonymizováno]) Obchodních podmínek pro poskytování hypotečních úvěrů fyzickým osobám [právnická osoba], podle kterého platilo:„ Dlužník svým podpisem smlouvy činí vůči bance následující prohlášení: ([anonymizováno]) nebylo zahájeno ani neprobíhá žádné soudní, rozhodčí, správní či jiné řízení, vyšetřování či šetření, jehož výsledek by mohl mít negativní vliv na povinnosti ze smlouvy.“. Podle názoru zdejšího soudu ovšem nelze bez dalšího akceptovat, že toto ustanovení všeobecných obchodních podmínek skutečně bránilo uzavření smlouvy o hypotečním úvěru, jak se snažila argumentovat žalobkyně. Dotčené ustanovení všeobecných obchodních podmínek je totiž nezbytné číst v souvislostech, a to zejm. s čl. [anonymizováno] odst. 2 písm. [anonymizováno]) a odst. 3 a č. [anonymizováno] odst. 2 písm. [anonymizováno]) Obchodních podmínek pro poskytování hypotečních úvěrů fyzickým osobám [právnická osoba]. Podle soudu totiž dotčené všeobecné obchodní podmínky byly konstruovány tak, aby dotčená společnost měla dostatek relevantních informací před uzavřením smlouvy o úvěru (tak aby mohla posoudit, zdali tuto smlouvu vůbec uzavřít) – proto také v nich byl zakotven čl. [anonymizováno]. Dále pak zjevně počítaly s tím, že v průběhu splácení hypotečního úvěru (resp. v době po uzavření příslušné smlouvy) může dojít ke změně v poměrech dlužníka. Za tímto účelem rovněž ukládaly informační povinnost a dále pak dávaly možnost dotčené společnosti na změněné poměry dlužníka reagovat. Nelze přitom přehlédnout, že informační povinnost, resp. možnost (nikoliv však povinnost) reagovat na změněné poměry dlužníka není navázána na jakékoliv trestní řízení, nýbrž pouze na to trestní řízení, které je vedeno pro trestný čin, který souvisí s poskytnutým úvěrem nebo zajištěním (viz č. [anonymizováno] odst. 2 písm. [anonymizováno]) a [anonymizováno] 2 písm. [anonymizováno]) Obchodních podmínek pro poskytování hypotečních úvěrů fyzickým osobám [právnická osoba]). Jinými slovy řečeno ne každé trestní řízení bylo z hlediska dotčené společnosti natolik významné, aby o něm musela být informována, resp. aby z důvodu jeho vedení přijala některé z opatření vyjmenovaných v [anonymizováno] 3 dotčených všeobecných obchodních podmínek.

77. Zdůrazňuje se přitom, že žalobkyně byla trestně stíhána nikoliv pro trestný čin, který by snad souvisel s poskytovaným úvěrem nebo jeho zajištěním. Podle názoru zdejšího soudu přitom musejí být dotčené všeobecné obchodní podmínky vykládány logicky tak, že řízením, které by mohlo negativně ovlivnit schopnost dlužníka plnit řádně a včas své závazky ze smlouvy, nemůže být jakékoliv trestní stíhání. V každém případě ovšem čl. [anonymizováno] Obchodních podmínek pro poskytování hypotečních úvěrů fyzickým osobám [právnická osoba] je pouhým výrazem informační povinnosti (budoucího) dlužníka a bylo na příslušné společnosti, aby ona sama posoudila, zdali s žalobkyní i za těchto okolností (probíhající trestního stíhání) uzavře smlouvu o hypotečním úvěru, či nikoliv. 78. [jméno] žalobkyně přitom vypověděla, že [právnická osoba] se k její žádosti o poskytnutí hypotéky nijak nevyjádřila. Doslova pak uvedla, že si to„ de facto“ posoudila sama, zdali splňuje podmínky stanovené v Obchodních podmínkách pro poskytování hypotečních úvěrů fyzickým osobám [právnická osoba]. Svědek [jméno] [příjmení] pak vypověděl, že celou záležitost projednávali s finanční poradkyní, přičemž doslova uvedl, že jim banka žádnou oficiální listinu o ukončení jednání o žádosti o poskytnutí hypotečního úvěru nedala, přičemž závěr o nemožnosti čerpat hypoteční úvěr měl učinit svědek společně se svoji manželkou a finanční poradkyní. Podle názoru zdejšího soudu pouze na základě těchto provedených důkazů nelze učinit spolehlivý závěr o existenci příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou (změření záměru koupit družstevní podíl).

79. Soud si sice docela dobře dokáže představit, že samotné trestní stíhání mohlo záměr žalobkyně čerpat hypoteční úvěr ovlivnit. Nicméně stejně tak mohlo dojít k ukončení jednání z jakéhokoliv jiného (soudu neznámého důvodu). Proto také soud postupem podle § 118a odst. 3 žalobkyni vyzval, aby ke svým tvrzením navrhla relevantní důkazy. Žalobkyně ovšem žádný další relevantní důkaz nenavrhla. Zvláště zarážející je, že žalobkyně i přes výslovné poučení soudu nenavrhla výpověď dotčené finanční poradkyně, která by nejlépe mohla celou situaci objasnit. Její výpověď ovšem žalobkyně nenavrhla. Za důkazní situace, která panuje v projednávané věci, pak podle soudu platí, že z žádného důkazu jednotlivě, ani při posuzování důkazů v jejich vzájemné souvislosti neplyne, že by byla dána příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou v podobě zmaření možnosti koupě družstevního podílu v Bytovém družstvu [obec] ve výši 4 000 000 Kč, resp. v podobě vynaložení částky 6 000 Kč na právní služby (v souvislosti s tímto nákupem), jakož i částky ve výši 4800 Kč za znalecký posudek.

80. Pokud jde o nutnost pronajmout si byt v [obec] v důsledku nezákonného trestního stíhání, k tomu soud zdůrazňuje, že tato nutnost měla být dána konflikty s rodiči manžela žalobkyně, v důsledku kterých s nimi již nemohla žalobkyně sdílet společnou domácnost. Existenci těchto konfliktů, jakož i skutečnost, že tyto konflikty pramenily z nezákonného trestního stíhání, však žalobkyně prokazovala pouze svým účastnickým výslechem, výpovědí svého manžela a čestným prohlášením své sestry [jméno] [příjmení]. Jiné důkazy žalobkyně soudu nenabídla, ačkoliv byla soudem řádně vyzvána podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby doplnila své důkazní návrhy, a zároveň byla poučena o následcích nesplnění této výzvy.

81. Dlužno poznamenat, že soud nemohl bez dalšího vycházet toliko s účastnického výslechu (který má subsidirání povahu) a výslechu manželky žalobkyně, z jehož svědecké výpovědi bylo zřejmé, že se žalobkyni snažil pomoci. Soud rovněž bez dalšího nemohl akceptovat ani čestné prohlášení sestry žalobkyně [jméno] [příjmení]. V tomto čestném prohlášení se sice píše, že žalobkyně měla konflikty s rodiči manžela, přičemž zároveň se tam píše, že žalobkyně se v důsledku těchto konfliktů (pramenících z nezákonného trestního stíhání žalobkyně) musela odstěhovat od těchto rodičů, avšak zároveň v něm není nikterak vysvětleno, zdali tyto informace o důvodech stěhování žalobkyně měla sestra žalobkyně zprostředkované, či zdali se dotčených konfliktů účastnila osobně.

82. K tomu soud poznamenává, že není zcela jasné, proč žalobkyně nenavrhla k provedení v rámci dokazování svědecké výpovědi právě některého z rodičů manžela, jejichž výpovědi se přímo nabízí, přičemž tyto výpovědi by zdaleka nejlépe mohly celou situaci objasnit. V každém případě soud má za to, že v projednávané věci nebylo prokázáno, že by si žalobkyně v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním byla nucena pronajmout byt v [obec]. Nadto nelze přehlédnout, že z provedeného dokazování vyplynulo (ze smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum]), že byt v [obec] si pronajal [jméno] [příjmení] (manžel žalobkyně), nikoliv žalobkyně samotná. Je proto naprosto zřejmé, že v souvislosti s pronájmem bytu v [obec] žalobkyni škoda vzniknout nemohla. Soud proto nepovažoval její nárok na náhradu škody v podobě uhrazeného nájemného ve výši 216 000 Kč a v podobě uhrazených právních služeb (konzultace k nájemní smlouvě) ve výši 1400 Kč za důvodné.

83. Ve světle shora uvedeného tak lze uzavřít, že soud neshledal nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši 4 228 200 Kč za důvodný; výrokem I. proto žalobu co do částky 4 228 200 Kč zamítl. (ii) Ke náhradě škody v podobě ušlého zisku 84. Žalobkyně se rovněž svojí žalobou domáhala náhrady škody ve výši 121 954 Kč, která jí měla vzniknout v souvislosti s nutností čerpat pracovní volno bez náhrady mzdy, a to za období od září [rok] do března [rok].

85. K tomuto nároku žalobkyně soud připomíná, že aby byla žalobkyně se svojí žalobou úspěšná, musí prokázat nejenom existenci odpovědnostního titulu a škody, nýbrž i příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a způsobenou škodou.

86. S poukazem na shora uvedenou judikaturu a právní závěry z ní vyplývající stran příčinné souvislosti soud uvádí, že nemá za to, že by byla prokázána existence příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a odpovědnostním titulem (nezákonným rozhodnutím, resp. nezákonným trestním stíháním). Žalobkyně totiž prokazovala existenci příčinné souvislosti svým účastnickým výslechem, výslechem svědka [jméno] [příjmení], sdělením Finančního úřadu pro hlavní město Prahu a emailovou komunikací s paní [příjmení] ze srpna roku [rok]. Jiné důkazy, ač řádně poučena a opakovaně vyzývána podle § 118a o. s. ř. soudu nenabídla.

87. Soud přitom nemohl vycházet pouze se samotné účastnické výpovědi (s ohledem na její subsidiární povahu), jakož i z výslechu svědka [jméno] [příjmení], který sám výslovně uvedl, že pouze donášel dokumenty zaměstnavateli paní žalobkyně. Vzpomínal si přitom toliko na okolnost, že nesl„ výpověď z pracovního poměru dohodou“. Na jiné podrobnosti si nebyl schopen vzpomenout. Pokud pak jde o komunikaci s paní [příjmení], z ní je možné pouze dovodit, že žalobkyně skutečně plánovala původně návrat do práce v září [rok]. Z jakého důvodu své plány změnila, ovšem z této komunikace není patrné. Stejně tak o těchto důvodech ničeho nevypovídá sdělení [anonymizována tři slova] [územní celek]. Z něho je možno pouze dovodit, že zaměstnavatel souhlasil s poskytnutím pracovního volna bez náhrady mzdy, a to sice z důvodu péče o dítě do čtyř let věku.

88. V této souvislosti se uvádí, že soud si je vědom toho, že z provedeného dokazování vyplynulo, že tisková mluvčí [anonymizována tři slova] poskytla novinářům své vyjádření k trestnímu stíhání, v rámci kterého byla stíhána i žalobkyně (z článku ze dne [datum]). Na druhou stranu nelze přehlédnout, že v tomto vyjádření je pouze obecně řečeno, že dotčené trestní stíhání se týkalo jednoho z územních pracovišť [územní celek] a že dotčená úřednice (proti které se trestní stíhání vede) je na mateřské dovolené, pročež nebylo třeba přistoupit k personálním opatřením (přičemž tato personální opatření ani nejsou nikterak specifikována). Na základě takovéhoto neurčitého a nejednoznačného vyjádření tak není možné v žádné případě dovodit, že by snad žalobkyně byla nucena v období od záři [rok] do března [rok] čerpat neplacené volno, jak se snažila žalobkyně tvrdit.

89. Z provedeného dokazování tedy sice vyplynulo, že žalobkyně skutečně čerpala v období září [rok] až březen [rok] neplacené volno, jakož i že pak ukončila svůj pracovní poměr ke svému tehdejšímu zaměstnavateli ([anonymizována tři slova]) dohodou k [datum]. Příčinná souvislost mezi tvrzeným odpovědnostním titulem a způsobenou škodou ovšem prokázána nebyla. V této souvislosti nelze přehlédnout, že sama žalobkyně vypověděla, že se domluvila se svým zaměstnavatelem na prodloužení rodičovské dovolené, resp. čerpání neplaceného volna. Uváděla sice, že jí bylo„ taktně naznačeno“, že by asi nebylo dobré, aby se vracela zpátky do práce vzhledem k trestnímu stíhání, avšak zároveň nebyla schopna toto„ taktní naznačení“ jakkoliv doložit, resp. k dotazu soudu uvedla, že si na podrobnosti„ přesně nevzpomíná“. Jak bylo přitom uvedeno shora, žádné jiné důkazy soudu nenabídla, ačkoliv byla opakovaně vyzývána podle § 118a o. s. ř. Soudu tak nezbylo nežli její žalobou (pokud jde o nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku) zamítnout.

90. Ve světle shora uvedeného tak lze uzavřít, že soud neshledal nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši 121 954 Kč za důvodný; výrokem III. proto žalobu co do částky 121 954 Kč zamítl. (iii) Ke náhradě škody v podobě nákladů na školkovné a souvisejících nákladům 91. Žalobkyně se dále domáhala částky 126 500 Kč coby škody v podobě nákladů na školkovné a souvisejících nákladů (na dopravu svého syna do příslušné školky). Tvrdila přitom, že její syn měl původně navštěvovat mateřskou školku v [obec]. Po zahájení trestního stíhání se měla marně snažit umístit syna do mateřské školy na [obec a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], nicméně všude měla být s ohledem na kapacitu a věk syna odmítnuta. Nakonec měla být nucena si zvolit soukromou školku [příjmení].

92. Z provedeného dokazování, jakož i ze samotných žalobních tvrzení je zřejmé, že nemůže být dána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a odpovědnostním titulem (nezákonným rozhodnutím, resp. nezákonným trestním stíháním). [jméno] žalobkyně totiž jasně uvedla, že její syn nebyl přijat do mateřských škol na [obec a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno] z důvodu nedostatečné kapacity dotčených mateřských škol, resp. z důvodu věku jejího syna (nikoliv z důvodu nezákonného trestního stíhání). To rovněž reflektují příslušná rozhodnutí o nepřijetí k předškolnímu vzdělání, která byla soudem prováděna v rámci dokazování. Ze samotné smlouvy o přijetí dítěte do soukromé mateřské školy [příjmení] ze dne [datum] je přitom pouze možné vzít za prokázané, že syn žalobkyně skutečně tuto mateřskou školu navštěvoval. Není z ní ovšem možné dovodit, že žalobkyně byla nucena svého syna nechat navštěvovat právě a jedině tuto mateřskou školu v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Jiné důkazy k prokázání příčinné souvislosti (s výjimkou svého účastnického výslechu, ze kterého ovšem soud nemůže s ohledem na jeho subsidiaritu bez dalšího vycházet) soudu nenabídla, ačkoliv byla soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění svých důkazních návrhů. Soudu proto nezbylo, než žalobu žalobkyně co do částky 126 500 Kč představující škodu v podobě nákladů na školkovné a souvisejících nákladů (na dopravu svého syna do příslušné školky) zamítnout.

93. Ve světle shora uvedeného tak lze uzavřít, že soud neshledal nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši 126 500 Kč za důvodný; výrokem II. proto žalobu co do částky 126 500 Kč zamítl. (iv) K zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání 94. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy (jakkoliv je každé trestní stíhání dle Ústavního soudu ČR – srov. nález sp. zn. IV. ÚS 428/05 - spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob) není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

95. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) povaha trestní věci, (ii) délka trestního řízení a (iii) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá.

96. V daném případě byla žalobkyně trestně stíhána pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písmeno c) odst. 3, písmeno a), b) TZ spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 odst. 1 TZ, přičemž jí hrozil trest odnětí svobody až ve výši dvanácti let. Povahu věci soud hodnotí tak hodnotí jako závažnou. Co se týče trvání zásahu spočívajícího ve vedení nezákonného trestního stíhání, tak ten trval od [datum] (tedy ode dne zahájení trestního stíhání) do dne [datum], kdy předmětné trestní stíhání bylo pravomocně skončeno. Trestní stíhání žalobce tak trvalo přibližně 4 roky a 5 měsíců. Dle soudu délka trestního stíhání nebyla nijak nepřiměřená, a to zejména s přihlédnutím ke složitosti (zejm. procesní i skutkové, když řízení bylo vedeno proti několika obviněným a byla prováděna řada důkazů a kromě policejního orgánu se na řízení podílely i soudu dvou stupňů soudní soustavy). Koneckonců ani sama žalobkyně nenamítala, že by dotčené trestní stíhání bylo nepřiměřeně dlouhé. Soud vzal nicméně v úvahu, že až do pravomocného skončení trestního stíhání byl žalobce v nejistotě ohledně dalšího vývoje ve věci. Soud vzal rovněž do úvahy, že žalobkyně byla zproštěna obžaloby podle ustanovení § 226 písmeno b) TŘ.

97. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla osobou bezúhonnou (což bylo mezi stranami nesporné). Rovněž bylo prokázáno, že nezákonné trestní stíhání negativně zasáhlo do jejího rodinného života. Žalobkyně byla zadržena ve svém bydlišti, přičemž v době zadržení měla přibližně 2 a půl roku starého syna, od kterého byla na více jak 24 hodin odloučena. Soud má rovněž za prokázané zásahy do sféry profesní. V rámci trestního řízení byla vyslýchána řada kolegů žalobkyně. Rovněž i z vyjádření tiské mluvčí citované v článku ze dne [datum] s názvem„ [anonymizováno 5 slov]“ je zřejmé, že kolegové na pracovišti byli o trestním stíhání žalobkyně informování. Zdůrazňuje se, že soud nemá za prokázané, že by žalobkyně v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním požádala o prodloužení rodičovské dovolené, resp. neplacené volno. To podle soudu z předložených důkazů nelze dovodit. Stejně tak nelze dovodit, že by byla trestním stíháním žalobkyně zcela profesně zlikvidovaná. Již jen ze žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobkyně neměla problém najít si práci v souvisejícím oboru, když měla dne [datum] nastoupit do zaměstnání u [právnická osoba] (a to sice na pozici odpovídající její kvalifikaci a pracovním zkušenostem). Na druhou stranu je podle soudu zřejmé, že samotné trestní stíhání jistý zásah v oblasti profesní sféry představovalo. Je zřejmé, že za situace, kdy byla žalobkyně trestně stíhána pro činnost, kterou vykonávala ve svém zaměstnání, i kdyby žalobkyně nezvolila cestu prodloužení rodičovské dovolené, resp. žádosti o neplacené volno, zaměstnavatel by s ní musel její situaci řešit (např. převedením na jinou práci). Tomu plně odpovídá i vyjádření tiskové mluvčí citované v článku ze dne [datum]. Rovněž nelze pominout, že žalobkyně se musela v rámci trestního stíhání účastnit řady úkonů, což se jistě negativně projevilo na jejím pracovním životě. Zároveň soud konstatuje, že trestní stíhání negativně zasáhlo i do zdraví žalobkyně. Zejm. zde soud poukazuje na zánět močového měchýře, kdy se soud plně ztotožnil s názorem žalobkyně, podle které již jenom ze samotné časové souslednosti je zřejmé, že žalobkyně utrpěla zánět močového měchýře v příčinné souvislosti s trestním stíháním (tento zánět se projevil pouhý den po propuštění žalobkyně). Soud rovněž uvěřil žalobkyni, že v průběhu trestního stíhání trpěla stresem. Pokud pak jde o další nemoci, kterými měla žalobkyně trpět, tak soud nemá za prokázané, že by těmito nemocemi žalobkyně trpěla v souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Nicméně s ohledem na částku, které se žalobkyně domáhala coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, jakož i princip procesní ekonomie soud nepovažoval za účelné žalobkyni dále vyzývat podle § 118a o. s. ř., resp. k tomuto provádět další důkazy.

98. Konečně pokud jde o samotnou medializaci trestního stíhání žalobkyně, zdejší soud připomíná, že medializaci trestního stíhání, je-li prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, aniž se orgány činné v trestním řízení dopustily neodpovídající medializace případu, nelze přičítat k tíži státu odpovědného za újmu trestním stíháním způsobenou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012). V projednávané věci pak nelze z provedeného dokazování dospět k závěru, že by se snad orgány činné v trestním řízení dopustily neodpovídající medializace případu (což ostatně ani žalobkyně netvrdila). Nadto nelze přehlédnout, že v žádném článku není žalobkyně jmenována (ani k němu není připojena fotografie žalobkyně). Soud má přitom za to, že žalobkyni není možné ani identifikovat na základě vyjádření tiskové mluvčí citované v článku ze dne [datum]. V tomto vyjádření je totiž řečeno pouze, že se jednalo o z územních pracovišť [územní celek] a že dotčená úřednice je na mateřské dovolené. Na základě takovéhoto vyjádření by tak mohla být žalobkyně osobou, která již nemá podrobné informace o dotčeném trestním stíhání žalobkyně, ztotožněna toliko stěží. V [obec] se totiž nachází řada územních pracovišť, přičemž nemůže být pochyb o tom, že žalobkyně v dotčené době nemohla být jedinou pracovnicí na mateřské dovolené (což ostatně ani žalobkyně netvrdila).

99. S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žalobkyni zahájením a vedením nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újmu spočívající v zásahu do jeho osobní sféry, a to v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích.

100. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) se soud dále pokusil provést srovnání s jinými obdobnými případy odškodnění.

101. Zaprvé s věcí vedenou zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V rámci tohoto řízení bylo posuzováno trestní řízení, které trvalo 222 dnů, trestní řízení bylo vedeno pro trestný čin podle § 256 odst. 1 a 2 písm. a), a podle § 329 odst. 1 TZ. V dotčeném trestním řízení hrozil poškozenému trest odnětí svobody v délce až 8 let, a poškozený neprokázal zásahy do profesního, do rodinného života, do sféry zdraví, do sociálního života. Byla prokázána nicméně medializace jeho kauzy a poškozenému bylo přiznáno odškodnění finanční zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, tj. ve výši přibližně 4000 Kč za měsíc trestního stíhání.

102. Zadruhé s věcí vedenou zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V rámci tohoto řízení se posuzovalo trestní řízení trvající téměř 3 roky, trestní řízení bylo vedeno pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 TZ a dále vydírání dle § 175 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. c) TZ a dále pro zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), c), a odst. 3 písm. a), b) TZ. V dotčeném řízení poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce trvání až 12 let, poškozený část toho řízení strávil ve vazbě, poškozený prokázal zásahy do profesního života, kdy byl profesně zcela zlikvidován. Dále byly prokázány dopady do rodinného života, konkrétně dopady na jeho dceru a manželku, zásahy do sféry zdraví, kdy poškozený byl v péči psychiatrické ambulance a poté klinického psychologa a psychoterapeuta, a dále bylo v této věci důležité, že poškozený byl bezúhonný, a mediální výstupy, které provázely dotčené trestní stíhání, jsou dostupné a dohledatelné dodnes. Dále bylo poškozeno jeho dobré jméno a to nejen u veřejnosti, ale v řadách Policie ČR, kde pracoval, a poškozený byl zproštěn dle § 226 písm. a) TŘ. Poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 500 000 Kč, tj. ve výši přibližně 3 800 Kč za měsíc trestního stíhání.

103. Zatřetí s věcí vedenou zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci bylo posuzováno trestní řízení trvající 5 let a 3 měsíce, dotčené trestní řízení bylo vedeno pro trestný čin podle § 256 odst. 1 a 2 písm. a) TZ, a dále § 329 odst. 1 písm. a) TZ. V dotčeném řízení hrozil trest odnětí svobody 8 let, poškozený prokázal zásahy do profesního života, kdy poškozený vykonával pozici náměstka primátora města, a trestnou činnost měl spáchat v souvislosti s výkonem svého úřadu. V důsledku trestního řízení nebyl poškozený nominován do žádných stranických funkcí, ani již nekandidoval. Dále poškozený prokázal zásahy do rodinného života, kdy manželka se na základě nepřesného vyjádření Policie ČR měla důvod domnívat, že poškozený udržoval mimomanželský vztah, což musel poškozený manželce vysvětlovat, přičemž zároveň dcera poškozeného ve škole čelila poznámkám. Dále poškozený prokázal zásah do sociálního života, kdy byl ve městě všeobecně známou osobou, a byl považován v důsledku trestního řízení za korupčníka. Dále byla prokázána v tomto řízení i medializace případu poškozeného na lokální úrovni, přičemž poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 378 000 Kč, tj. ve výši přibližně 6 000 Kč za měsíc trestního stíhání.

104. Začtvrté s věcí vedenou zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci bylo posuzované trestní řízení dlouhé 4 roky a 5 měsíců, bylo vedeno pro trestný čin podle § 329 odst. 1 písm. c) TZ a hrozil trest odnětí svobody až 5 let nebo zákaz činnosti. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, kdy trpěl nejistotou ohledně ztráty svého zaměstnání, neboť musel tedy svou pracovní pozici na magistrátu opustit. Poškozený neprokázal zásahy do rodinného života, prokázal nicméně do sféry zdraví, kdy trpěl urologickými problémy závažnější povahy a byl opakovaně hospitalizován a trpěl stresem a nespavostí. Poškozený dále prokázal zásahy do sociálního života, kdy s ohledem na určitou medializaci kauzy a vedení trestního řízení dospěl soud k závěru, že trestní řízení poškodilo do určité míry čest a pověst poškozeného. Poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 132 500 Kč, tj. ve výši přibližně 2 500 Kč za měsíc trestního stíhání.

105. Zapáté s věcí vedenou zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], kdy trestní řízení trvalo 3 roky a 10 měsíců, bylo vedeno pro trestný čin podle § 329 odst. 1 písm. a) TZ, a podle § 230 odst. 2 písm. a) TZ. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až v délce 5 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, kdy mu byl ukončen služební poměr. Dále prokázal zásahy do rodinného života, kdy došlo k rozpadu vztahu s přítelkyní s ohledem na změnu chování poškozeného a s tím související přetrvávající nervozitu a nejistotu ohledně výsledku trestního řízení. Dále byly prokázány zásahy do sféry zdraví spočívající právě ve změně chování, nervozitě a s tím spojený psychický stav. Byly prokázány zásahy do sociálního života, poškození cti a pověsti, a poškozený v dotčené věci byl zproštěn až Nejvyšším soudem České republiky. Poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 115 000 Kč, tj. přibližně ve výši 2500 Kč za měsíc trestního stíhání.

106. Zašesté s věcí vedenou zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci trestní stíhání posuzované trvalo [číslo] dnů, bylo vedeno pro zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TZ. Poškozenému hrozil trest až 5 let odnětí svobody, nebo zákaz činnosti. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, kdy se bál, se přijde o zaměstnání u Policie ČR, nicméně neprokázal zásahy do rodinného života, do sféry zdraví, do sociálního života, ani žádné jiné relevantní zásahy, a bylo mu přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 20 000 Kč, tj. ve výši přibližně 500 Kč za měsíc trestního stíhání.

107. V projednávané věci bylo trestní stíhání žalobkyně vedeno po dobu 4 let a 5 měsíců (tj. po dobu 53 měsíců). Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč, tj. ve výši přibližně 2830 Kč za měsíc trestního stíhání. Prokázala přitom dopady do sféry rodinné, pracovní a do sféry zdraví. Nadto bylo její trestní stíhání vedeno za zvlášť závažný zločin a byla zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) TŘ, přičemž je a byla osobou bezúhonnou. Žalobkyně se tedy domáhala srovnatelného odškodnění jako ve věcech [spisová značka] a [spisová značka]. V těchto věcech přitom nezákonné trestní stíhání trvalo přibližně stejně dlouho, hrozil ovšem trest podstatně nižší (trestní řízení bylo vedeno pouze pro přečiny). Ve věci [spisová značka] pak byly prokázány srovnatelné dopady nezákonného trestního stíhání do života poškozeného. Ve věci [spisová značka] pak sice byly prokázány širší dopady nezákonného trestního stíhání do života poškozeného (dopady do cti a pověsti), avšak jak bylo uvedeno shora, v této věci hrozil trest podstatně nižší a navíc i trestní stíhání bylo o pár měsíců kratší (i když rozdíl nebyl nijak podstatný). S ohledem na to, že ve věcech [spisová značka] a [spisová značka] bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 2500 Kč za měsíc trestního stíhání, má soud za to, že v projednávané věci je zadostiučinění ve výši požadované žalobkyní (tj. ve výši přibližně 2830 Kč za měsíc nezákonného trestního stíhání) plně odpovídající. Nepatrně vyšší přiměřené zadostiučinění je totiž podle názoru zdejšího soudu plně odůvodněno trestem, který žalobkyni hrozil, jakož i zproštěním podle § 226 písm. b) TŘ.

108. Pokud pak jde o srovnání s věcí vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], tak v této věci bylo trestní stíhání přibližně o jednu čtvrtinu kratší než v projednávané věci. Navíc hrozil podstatně nižší trest poškozenému, přičemž poškozený prokázal podstatně omezenější dopady nezákonného trestního stíhání do svého života. Soudu by proto přišlo nepřípadné stanovit přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve stejně nízké výši jako ve věci [spisová značka].

109. Naopak ve věcech [spisová značka] a [spisová značka] bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění vyšší, avšak v obou těchto věcech byly podle soudu tvrzeny a prokázány podstatně širší dopady nezákonného trestního stíhání do života poškozených. Ve věci [spisová značka] hrozil trest srovnatelný, trestní stíhání bylo vedeno po kratší dobu (3 let), avšak poškozený byl profesně zcela zlikvidován a byl v péči psychiatrické ambulance (což není případ projednávané věci). Ve věci [spisová značka] pak trestní stíhání trvalo delší dobu, trest hrozil nižší (8 let odnětí svobody), avšak poškozený byl ve vysoké funkci a trestní stíhání mu znemožnilo kandidaturu do této funkce, přičemž mu zároveň velmi negativně zasáhlo rodinný život a poškozený byl v místě svého bydliště považován za korupčníka a stáhl se z veřejného života.

110. Konečně pokud jde o srovnání s věcí vedenou pod sp. zn. [spisová značka], v této věci sice trvalo trestní stíhání kratší dobu, hrozil trest nižší a rovněž byly prokázány menší dopady do života poškozeného. Podstatná byla ovšem medializace dotčené kauzy, jakož i okolnost, že poškozenému byla přiznána pouze částka 30 000 Kč coby přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním. Jakkoliv tedy částka přepočtená na měsíce se může prima facie zdát relativně vysoká, nelze pominout, že to je dáno relativně krátkou dobou nezákonného trestního stíhání v dané věci, kdy přiznání celkové částky nižší by se již zjevně příčilo obecně sdílené představě spravedlnosti (což ovšem není případ projednávané věci).

111. Pro úplnost soud dodává, že neshledává za přiléhavé srovnání s rozhodnutími vydanými v řízeních vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (resp. zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]) a pod sp. zn. [spisová značka], jak tvrdila žalovaná na jednání dne [datum rozhodnutí]. Ve věci [spisová značka] totiž trestní stíhání netrvalo ani rok, bylo vedeno pro přečin a poškozený neprokázal žádné dopady nezákonného trestního stíhání do svého života. Tyto závěry pak platí mutatis mutandis i na věc [spisová značka].

112. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že žalobkyni nemajetková újmu spočívající v zásahu do její osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla, a nad to v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích. Soud se přitom domnívá, že s ohledem na okolnosti projednávané věci je namístě poskytnout žalobkyni částku 150 000 Kč coby přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Z uvedeného důvodu soud žalobkyni přiznal výrokem VI. částku 150 000 Kč coby přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání.

VI. K úrokům z prodlení

113. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

114. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum] Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne [datum] (pondělí). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne [datum], a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. K tomu soud zdůrazňuje, že žalovaná zaplatila žalobkyni částku 231 528 Kč dne [datum]. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši z částky 231 528 Kč od [datum] do [datum] a z částky 150 000 Kč od [datum] do zaplacení. Ve zbytku pak žalobu zamítl. Výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl (srov. výroky IV., V. a VI. tohoto rozsudku).

VII. K nákladům řízení

115. V projednávané věci se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč) a náhrady škody ve výši 4 708 182 Kč (tarifní hodnota 4 708 182 Kč). Žalobkyně byla úspěšná je ve zcela nepatrné části; tj. co do tarifní hodnoty sporu 50 000 Kč (pokud jde o náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíhání) a co do tarifní hodnoty sporu 231 528 Kč (pokud jde o náhradu škody v podobě obhajného, kdy soud přihlédl k tomu, že řízení ve vztahu k tomuto nároku bylo zastaveno za situace, kdy žalovaná sama dobrovolně tuto částku plnila, přičemž toto plnění bylo realizováno po lhůtě podle § 15 odst. 1 OdpŠk). Žalobkyně tak byla úspěšná pouze v rozsahu přibližně 6 % tarifní hodnoty sporu. Soud proto postupem podle § 146 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení. Zohlednil přitom § 151 odst. 3 o. s. ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

116. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí 300 Kč za každý úkon.

117. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1500 Kč odpovídající paušální náhradě za 5 úkonů (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu ve dnech [datum], [datum] a [datum] a 1x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku VII. tohoto rozsudku.

118. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že přiznal jako náklad řízení pouze jednu přípravu k jednání. K tomu soud odkazuje na smysl vyhlášky č. 254/2015 Sb., která byla přijata v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 39/13, a který spočívá ve zrovnoprávnění nezastoupených účastníků s účastníky zastoupenými (nikoli jejich zvýhodňování). Novelizované ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s předmětnou vyhláškou mělo za cíl umožnit nezastoupeným účastníkům žádat paušální náhradu nákladů tak, jako je to možné u nákladů advokáta podle § 13 odst. 4 (dříve odst. 3) advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb.). Úkon„ příprava účasti na jednání“ není mezi úkony vyjmenovanými v § 11 advokátního tarifu uveden. Výčet je sice demonstrativní, avšak standardně není v rámci náhrady nákladů řízení na zastoupení advokátem za tento úkon jako takový přiznávána náhrada nákladů, příprava na jednání není bez dalšího v rozhodovací praxi považována za úkon (jinak např. porada s klientem přesahující jednu hodinu). Není tak důvodu privilegovat nezastoupeného účastníka a automaticky považovat za úkon, který je spojen s paušální náhradou nákladů řízení, přípravu na každé jednání, tj. de facto za každé jednání přiznávat náhradu nákladů za dva úkony. Při respektování rovného postavení účastníků a se zohledněním geneze předmětné právní úpravy je namístě úkon„ příprava účasti na jednání“ dle vyhl. č. 254/2015 Sb. vykládat ve světle úkonů podle § 11 advokátního tarifu„ Příprava účasti na jednání“ je takto svého druhu ekvivalent přípravy zastoupení (tedy přípravy na věc jako celek), jak je součástí úkonu podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. K tomu se dodává, že je logické, že ve vyhl. č. 254/2015 Sb. není vyjmenován úkon„ převzetí zastoupení“. Nezastoupený účastník zastoupení pojmově nepřebírá. Ale stejně tak jako advokát se připravuje na zastoupení, připravuje se nezastoupený účastník na věc. Ve výčtu úkonů v § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (základní) úkon označený jako„ příprava na věc“ však uveden není. To jen podporuje výklad, že pod úkonem označeným jako„ příprava účasti na jednání“ je třeba rozumět úkon„ příprava na věc“.

VIII. Ke lhůtě k plnění

119. Lhůta k plnění byla ve výrocích IV. a V. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

120. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku VII. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.

Poučení