38 C 117/2023

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní [Jméno zainteresované osoby 0/0] ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] o náhradu majetkové a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 15 000 EUR s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 15 000 EUR od 23. 3. 2023 do zaplacení a náhrady nákladů řízení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Dne 21. 4. 2023 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu týkající se náhrady majetkové a nemajetkové újmy vyčíslené v penězích s odůvodněním, že prostřednictvím agentury [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa] [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] jí byla zprostředkována plastická operace prsou v [Anonymizováno] u žalované. Operaci absolvovala dne [datum], za operaci zaplatila 2800 EUR, náklady na ubytování a cestu pak činily 220 EUR. Výsledek operace je špatný, výkon nebyl proveden řádně jak esteticky, tak fyziologicky, žalobkyně dovozuje pochybení postupu žalované, resp. [tituly před jménem] [jméno FO], který operaci provedl. Namítá tedy postup non lege artis. Od lékařů v [Anonymizováno] byla žalobkyni doporučena reoperace. Jednáním žalované měla být žalobkyni způsobena nemajetková újma, kterou po žalované požaduje a vyčísluje ji na 15000 EUR, dále pak škoda ve výši 2 800 EUR odpovídající zaplacené ceny operace, škoda ve výši 220 EUR za vynaložené náklady spojené s dopravou do [Anonymizováno] a ubytováním v souvislosti s operací a 280 EUR za náklady spojené s vyhotovením lékařských zpráv v Německu, celkem tedy 18 300 EUR s příslušenstvím.

2. Dne 21. 4. 2023 (viz č.l. 27, 47) žalobkyně podala návrh na ustanovení zástupce dle § 30 o.s.ř. a uvedla své přání, aby právním zástupcem žalobkyně byl advokát, který v jejím zastoupení na základě plné moci podal žalobu. V odůvodnění žádosti odkázala na ustanovení § 11 odstavec 2 písmeno d) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích s odůvodněním, že je dle tohoto ustanovení od soudního poplatku osvobozena.

3. Usnesením zdejšího soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum] soud nepřiznal žalobkyni osvobození od soudního poplatku a zamítl žádost žalobkyně na ustanovení zástupce a vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku ve výši 3 876 Kč z části žalobkyní požadovaného nároku, který není nemajetkovou újmou. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

4. Usnesením zdejšího soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum] soud zastavil částečně řízení pro částku 3 300 EUR představující náhradu nákladů uhrazených za provedený zákrok a náhradu nákladů souvisejících s konzultacemi u odborníků v [Anonymizováno], neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek vyměřený z této části žaloby ve lhůtě stanovené usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které jí bylo prostřednictvím právního zástupce doručeno dne 21. 6. 2023. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 8. 2023. Předmětem řízení tak zůstal jen nárok žalobkyně na zaplacení částky 15 000 EUR z právního titulu nemajetkové újmy v penězích vzniklé v důsledku žalobkyní tvrzeného postupu non lege artis žalované.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela pasivní, neuvedla žádná tvrzení a nenavrhla žádné důkazy.

6. S ohledem na cizí prvek, který se v řízení vyskytl, kdy žalobkyně je občankou [Anonymizováno], se soud zabýval předně tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) o věci rozhodovat a zda je též věcně a místně příslušným k rozhodnutí ve věci.

7. Soud se ztotožňuje se žalobkyní v tom, že dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, žalovány bez ohledu na svou státní příslušnost u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis se pro účely nařízení v případě společností rozumí „bydlištěm“ místo, kde má tato osoba své sídlo. Žalovaná je česká společnost s ručením omezeným, proto může být žalována u soudu v České republice. Dle ust. § 11 odst. 2 o.s.ř. a ust. § 85 odst. 3 o.s.ř. je obecným soudem žalované, která je právnickou osobou, okresní soud, v jehož obvodu má právnická osoba sídlo. Věcně a místně příslušným je tedy s ohledem na výše uvedené, ve spojení s ustanovením § 9 odst. 1. o.s.ř., zdejší soud. S ohledem na svojí příslušnost, aplikoval soud též české procesní právo.

8. Pokud se týká hmotného práva, které soud aplikoval, i v tomto se soud ztotožňuje s názorem žalobkyně, že je třeba postupovat dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) / Úř. věst. L 199, 31. 7. 2007, s. 40—49 (s účinností pro ČR od 11. 1. 2009) se rozhodné právo určí dle čl. 4 dle obecného pravidla místa vzniku škody. Žalobkyně byla operována v provozovně žalované, a pokud mělo dojít k nějakému poškození, pak jednáním žalované, které činila ve své provozovně. Na věc je tedy nutno aplikovat též české hmotné právo.

9. Soud ve věci nařídil jednání na [datum], které následně k žádosti právního zástupce žalobkyně odročil ze zdravotních důvodů na straně žalobkyně. Následně bylo soudu oznámeno, že právní zastoupení žalobkyně bylo ukončeno. S ohledem na ukončení právního zastoupení soud doručoval předvolání žalobkyni již prostřednictvím dožádaného soudu v místě jejího bydliště V [Anonymizováno]. Další jednání se tak konalo až dne [datum], k jednání se nedostavila ani žalobkyně, ani žalovaná. Předvolání žalobkyni bylo řádně doručeno dne [datum] (viz č.l. 123), žalované pak dne [datum] (viz č.l. 98 spisu).

10. Při jednání dne [datum] soud konstatoval poučení, která byl připraven poskytnout žalobkyni s ohledem na nedostatečná tvrzení a důkazy obsažené v žalobě ve vztahu k předpokladům odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu tvrzenou žalobkyní. Soud byl připraven poskytnout poučení též žalované. S ohledem na pasivitu obou účastníků řízení soud proto vycházel jen z tvrzení obsažených v žalobě a z listin založených žalobkyní do spisu. K tomu je potřeba uvést, že žalobkyně předložila již k žalobě kopie listin vyhotovených v [Anonymizováno] jazyce (viz č.l. 7-23, 34-44). Soud vyzval žalobkyni, aby tyto listiny opatřila českým překladem s tím, že v opačném případě zajistí na náklady žalobkyně jejich překlad do českého jazyka (viz č.l. 48). Žalobkyně doložila neověřený překlad listin do českého jazyka společně s dokumenty vztahujícími se ke svým osobním a majetkovým poměrům doloženým k žádosti o osvobození od soudního poplatku jako přílohu k podání ze dne 12. 6. 2023 (viz č.l. 57 a násl.).

11. Soud proto vycházel z těchto listin, byť jejich ověřený překlad neměl k dispozici a na základě jejich provedení zjistil následující skutkový stav. Subjekt nazvaný „[Jméno zainteresované osoby 0/0]“ komunikoval se žalobkyní a pozval jí k operaci u doktora [jméno FO] v [Anonymizováno], která se měla dne [datum] a předchozí konzultace pak dne [datum] v 19.30 hodin. Současně ji upozornil, jaká vstupní vyšetření si má žalobkyně zajistit a přinést s sebou na konzultaci. Dále pak ji upozornil na zálohu, kterou má zaplatit ve výši 560 EUR. Dále pak byla žalobkyni poskytnuta obecná doporučení a vyčísleny celkové náklady na operaci (viz přípis ze dne 10. 8. 2022 č.l. 64 a 64 rubová strana a 23). K přípisu byl připojen též harmonogram označený č. případu [Anonymizováno] (viz. č.l. 68), ze kterého je patrné, že operace byla plánována na [datum], předchozí konzultace měla proběhnout dne [datum], od [datum] do [datum] žalobkyně na klinice [tituly před jménem] [jméno FO] měla přenocovat. Zda operace proběhla, kdo ji provedl a jak byla provedena, ani jak proběhla pooperační péče, nebylo z předložených listin možné dovodit.

12. Ze zprávy [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum] (viz č.l. 67, 8, 26) plyne, že dne [datum] se žalobkyně dostavila na tuto kliniku do ambulance se sdělením, že v srpnu 2022 se podrobila modelaci prsou v zahraničí a žádala o korekci prsou s ohledem na jejich asymetrii, dále žádala o výměnu implantátu s ohledem na pokročilou kapsulární kontrakturu a uvedla, že trpí silnými bolestmi v pravém prsu. Bylo zjištěno, že pravý prs je zatvrdlý a bolestivý na dotek, u levého prsu byl zjištěn neforemný záhyb v podprsí a kožní převis v mediální oblasti. Z hlediska plastické chirurgie byla vydána indikace k odstranění implantátu z důvodu pokročilé kapsulární kontraktury a bylo sděleno, že v důsledku asymetrie prožívá žalobkyně psychickou zátěž. Za toto vyšetření byla vystavena faktura ve výši 70 EUR (viz č.l. 65, 20, 40). Ze zprávy [Jméno zainteresované osoby 0/0] ze dne 21. 12. 2022 (viz č.l. 66, 21-22, 42-43) pak soud zjistil, že se na tuto kliniku dostavila žalobkyně po dvojí operaci prsou v ČR, a to v roce 2018 a v srpnu 2022, kdy měla proběhnout reoperace s výměnou implantátu s následkem poruchy hojení oboustranně z důvodu silných bolestí vpravo s podezřením na kapsulární kontrakturu obou prsou. Bylo jí doporučeno podstoupení sanačního operativního zákroku. Dle vyšetření je implantát vpravo výrazně větší, na levé straně nevyplňuje tělesnou tkáň, na pravé straně pak jsou silné bolesti při doteku. Dle sonografického vyšetření na pravé straně byly zjištěny vyhraněné znaky kapsulární kontraktury a vlevo pak počínající kapsulární kontraktura, ruptura implantátu nezjištěna. Ze zprávy [Jméno zainteresované osoby 0/0] ze dne 27. 1. 2023 (viz č.l. 63, 7, 25) bylo pak zjištěno, že na pravé straně byla zjištěna silikonová protéza lobulovaná a objemově redukovaná, přítomna na obou stranách kapsulární kontraktura, vpravo výraznější nález, nebylo zjištěno patologické zvětšení, nedošlo k infiltraci či abscesům, vpravo implantát objemově redukovaný.

13. Z komunikace vedené mezi žalobkyní a [Jméno zainteresované osoby 0/0] prostřednictvím zpráv psaných s největší pravděpodobností podle doloženého textu a formátu mobilním telefonem, aniž by bylo možné zjistit, z jakých čísel byly zprávy zasílány a jakým komunikačním kanálem (viz č.l. 68-72, 13-18 a 34-39) v době od 11. 2. 2023 do 27. 2. 2023, soud zjistil, že žalobkyně žádala o provedení dodatečné operace, kterou by mělo dojít k nápravě chyb způsobených při operaci prsů v srpnu 2022, žalobkyně vytýkala chyby operace. Komunikace se týkala zejména termínu, kdy by žalobkyně k nápravné operaci nastoupila a zda bude za provedení takového úkonu platit a kolik. [Jméno zainteresované osoby 0/0] navrhoval pouhou korekci jizev s tím, že případná nová operace by stála 2 800 EUR, žalobkyně však trvala na bezplatném řešení problémů s implantátem, řešení fibrózy apod. s tím, že si zaplatí jen narkózu. [Jméno zainteresované osoby 0/0] v jedné zprávě výslovně uvedl: „Brzy jste zapomněla na to, jaká prsa jste měla před operací!!! Možná bude lepší, když budou operovat chytří lékaři v [Anonymizováno]!!!“ K žádnému konkrétnímu ujednání a domluvě řešení v komunikaci nedošlo.

14. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že [Jméno zainteresované osoby 0/0] je jediným společníkem a jednatelem žalované (viz č.l. 45).

15. Dále pak byla předložena žalobkyní předžalobní upomínka (viz č.l. 9-10 a 12, 30-31 a 33) a fotografie (č.l. 19 a 41). Z těchto důkazů soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala dne 14. 3. 2023 k zaplacení újmy ve výši 25 000 EUR (594 750 Kč) a nákladů právního zastoupení do 7 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla doručena datovou schránkou dne 16. 3. 2023 žalované. Doložené fotografie zachycovaly část těla ženy, na kterých je patrná různá velikost pravého a levého prsu a jsou patrné jizvy v jejich okolí.

16. Soud při prvním jednání ve věci samé dne [datum], při kterém nastala též koncentrace řízení, byl připraven poskytnout oběma účastníkům podrobné poučení ve vztahu k tvrzením a důkazním návrhům. Soud považoval za nutné předně zjistit, zda vůbec mezi účastníky řízení došlo ke vzniku smluvního či mimosmluvního vztahu, kdo fakticky provedl lékařský zákrok a v čem spočíval. Z tvrzení žalobkyně plyne, že byla na konzultaci u [Jméno zainteresované osoby 0/0] a ten jí následujícího dne provedl lékařský zákrok a že zaplatila žalované částku ve výši 2 800 EUR, přičemž toto měl zprostředkovat subjekt [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Tato tvrzení však nebyla podpořena dostatečnými důkazy. Z provedeného dokazování byly možné dovodit jen pokyny [Jméno zainteresované osoby 0/0] poskytnuté před provedením zákroku a prvotním vyšetřením a konzultací, pozvání k provedení zákroku na srpen 2022 a následnou komunikaci mezi žalobkyní a [Jméno zainteresované osoby 0/0] a jsou v listinách zachyceny zdravotní obtíže žalobkyně a s nimi související vyšetření v listopadu 2022 až lednu 2023 u lékařů v [Anonymizováno]. Zda skutečně byl lékařský zákrok proveden, v čem spočíval, kdy se tak stalo, kým byl proveden, na základě jakých skutečností či jednání a mezi kým tato jednání proběhla, však již prokázáno nebylo. Zda došlo mezi účastníky řízení k uzavření smlouvy, tedy ke vzniku závazkového vztahu, s kým byla eventuálně smlouva uzavřena (tedy zda se jednalo o žalovanou, [Jméno zainteresované osoby 0/0] či jiný subjekt), s jakým obsahem (co mělo být provedeno, jaký zákrok s jakými parametry apod., jaké byly další povinnosti včetně sjednané odměny), ani komu bylo případně placeno, soud z provedených listinných důkazů nezjistil. Soud tak nemohl učinit skutkový závěr nejen o vzniklém smluvním či mimosmluvním (deliktním) vztahu mezi účastníky, o právních jednáních účastníků, ale ani o povinnostech, jaké každý z nich měl, či naopak neměl. Dále pak nebylo možné zjistit, zda a kdo vůbec lékařský zákrok provedl, komu za jeho případné provedení bylo placeno, zda a kým byla poskytnuta žalobkyni zdravotní péče (ať již operační zákrok, pooperační péče), a tedy nebylo možné zjistit ani to, jak byla péče poskytována, tedy ani to, zda taková péče byla poskytována na náležité odborné úrovni, s péčí řádného odborníka, či nikoliv. Soud neměl za dostatečná tvrzení žalobkyně vztahující se k objasnění vztahu mezi účastníky, ani poskytnutí lékařské péče, k jejich komunikaci před samotným provedením zákroku, ve vztahu k případnému porušení povinnosti ani k tomu, kdo měl případně takto pochybit, tedy postupovat lege, případně non lege artis, tedy k prvnímu předpokladu odpovědnosti za škodu a případnou nemajetkovou újmu. Žalobkyně označila jako pasivně legitimovanou osobu společnost [právnická osoba]., která však v žádném dokumentu, v žádné žalobkyní předložené listině nebyla uvedena.

17. Žalobkyně navrhla, aby si soud vyžádal od žalované zdravotní dokumentaci. Soud byl připraven tak učinit, pokud by došlo k doplnění tvrzení žalobkyně a doplnění nezbytných důkazních návrhů. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně či jejího zástupce u prvního jednání ve věci samé a s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nemohla reagovat na poučení soudu a její tvrzení byla nedostatečná, soud musel uzavřít, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní vztahující se k osobě žalované jako pasivně legitimované v tomto soudním sporu. Soud nemůže sám tvrzení nahrazovat a stejně tak nemůže ani nahrazovat tato tvrzení důkazy. Nutno také uvést, že řešení otázky porušení povinnosti lékaře, tedy zda byl postup lékaře při poskytování zdravotní péče lege artis či nikoliv, zda byla poskytnuta péče na náležité odborné úrovni či nikoliv, je sice otázkou právní, nicméně musí navazovat na odborné posouzení vztahující se ke konkrétnímu postupu, které zpracuje osoba odborně k danému posouzení způsobilá, tedy znalec. Zpravidla tedy na zdravotní dokumentaci musí navazovat znalecký posudek a až na něj pak právní hodnocení. Znalecký posudek, kterým je zhodnocen postup lékaře, je v daném typu řízení nezbytným důkazem. V daném řízení však žalobkyně znalecký posudek ve vztahu k postupu lékaře ani nenavrhla. I tehdy, pokud by soud provedl lékařskou dokumentaci k důkazu, nemohl by sám bez dalšího posoudit správnost postupu a to, zda nastalo případné pochybení lékaře při poskytování zdravotní péče. Ze všech těchto důvodů považoval soud za neúčelné tento důkaz vyžadovat a návrh na jeho provedení zamítl.

18. Žalobkyně vyčíslila nemajetkovou újmu v penězích na částku 15 000 EUR s odůvodněním, že má prsy rozdílné velikosti, výsledek zákroku je špatný, neodpovídá sjednaným parametrům, prsa jsou bolestivá, citlivá, pociťuje v nich tlak, došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu. Uváděla, že pociťuje následky estetického i fyziologického rázu. Předně je třeba připomenout skutečnosti uvedené pod bodem 16) a 17) odůvodnění. Pokud soud totiž z tvrzení žalobkyně nemohl zjistit ani to, s kým byla sjednána smlouva a jakého byla obsahu, nemohl tak ani porovnat případné sjednané povinnosti s výsledným stavem. Pokud nemohl soud zjistit kdo a jakou péči včetně případného operačního zákroku poskytl a provedl, nebylo možné dovozovat ani případné porušení zákonných či smluvních povinností, a tedy ani to, zda byly či nebyly povinnosti plněny řádně a nemohl tak ani posuzovat tvrzenou újmu. Z předložených zpráv lze dovodit pouze potíže žalobkyně (měla prsy různých velikostí, měla je bolestivé, byla zjištěna kapsulární kontraktura, uváděla též psychické obtíže). Pokud však nebylo možné zjistit s ohledem na nedostatečná tvrzení a chybějící důkazní návrhy (zejména chybějící návrh znaleckým posudkem) pochybení konkrétního lékaře, nebylo možné ani uzavřít, zda existuje příčinná souvislost mezi takovým pochybením a základem nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy jako druhý předpoklad odpovědnosti.

19. Konečně nebylo kromě potíží popsaných v lékařských zprávách možné se zabývat ani žalobkyní požadovanou výší žalobkyní požadované nemajetkové újmy, neboť k tomuto nesměřovala žádná tvrzení a ani důkazní návrhy, které by právě konkrétní výši žalobkyní požadované nemajetkové újmy odůvodňovala. Nutno dodat, že uplatněný nárok na nemajetkovou újmu požadovanou dle ustanovení § 2956 Občanského zákoníku je potřeba odůvodnit a podpořit důkazy. Základním důkazem je znalecký posudek, který se výší nemajetkové újmy a okolnostmi, které ji odůvodňují, zabývá. Ani tento důkazní návrh žalobkyně neoznačila.

20. Poučení vztahující se k všem předpokladům odpovědnosti za újmu – prokázání vztahu mezi účastníky, postup lékaře non lege artis, vznik újmy v příčinné souvislosti s pochybením a výši nemajetkové újmy, byl soud připraven při prvním jednání žalobkyni poskytnout, s ohledem na nepřítomnost žalobkyně či jejího zástupce u jednání tak však učinit nemohl.

21. Za této situace soud považoval za nadbytečné provádět další navržený důkaz výslechem žalobkyně, neboť tímto výslechem již nebylo možné nedostatečná tvrzení a důkazní návrhy po skončení koncentrace řízení doplnit a nahradit. I tento důkazní návrh tak soud zamítl.

22. Nad rámec shora uvedeného soud dále uvádí, že z jiného řízení vedeného u zdejšího soudu, který řešila stejná samosoudkyně (sp. zn. [spisová značka]), je soudu známo, že z rozhodnutí čestné rady ČLK ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] (viz č.l. 258 až 261 citovaného spisu) je patrné, že se [tituly před jménem] [jméno FO] dopustil disciplinárního provinění proti povinnostem dle § 9 odstavec 2 písmeno a) zákona č., 220/1991 Sb. spočívající v tom, že v rámci operace jiných žen jakož i v předoperační a pooperační péči, řádně nevedl zdravotnickou dokumentaci a absentující či nedostatečná zdravotnická dokumentace vyvolávaly pochybnosti o dodržení postupu na náležité odborné úrovni, proto nebylo možné dodržení postupu lege artis ani potvrdit a ani vyvrátit. Stejným rozhodnutím pak bylo uloženo [tituly před jménem] [jméno FO] disciplinární opatření za zjištěné ve skutkové větě popsané pochybení – pokuta ve výši 10 000 Kč.

23. Ze stejného řízení je soudu známo, že [Jméno zainteresované osoby 0/0] byl v období let 2016 až 2022, kdy řízení u nalézacího soudu probíhalo, lékařem a osobou, která je v oboru plastické chirurgie vzdělána a disponuje VŠ diplomem, nebyl však osobou oprávněnou poskytovat zdravotní služby ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb. Naopak žalovaná byla společností provozující nestátní zdravotnické zařízení na adrese [adresa], které mělo povolení od KÚPK k poskytování zdravotních služeb ve smyslu zákona č. 372/2011 o zdravotních službách a s ohledem na uzavřenou pracovní smlouvu s [Jméno zainteresované osoby 0/0] byla též jeho zaměstnavatelem. Soud však v citovaném řízení též zjistil s ohledem na žádost žalované o osvobození od soudního poplatku, nahlédnutím do národního registru poskytovatelů zdravotních služeb, obchodního rejstříku a systému ARES, že [Jméno zainteresované osoby 0/0] je současně jednatelem jiné společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], vzniklé [datum], která sídlí na stejné adrese jako žalovaná, poskytuje stejné služby jako žalovaná (včetně plastické chirurgie) a má stejného odborného zástupce v osobě [Jméno zainteresované osoby 0/0], na webových stránkách pak byly zcela shodné kontaktní údaje (tel. č. +[tel. číslo], [e-mail], [e-mail]) na obě společnosti.

24. Podle § 1810 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále již jen OZ) Ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

25. Podle § 1811 OZ (1) veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. (2) Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku a) svoji totožnost, popřípadě telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj, b) označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností, c) cenu zboží nebo služby, případně způsob jejího výpočtu včetně všech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, d) způsob platby a způsob dodání nebo plnění, e) náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem, údaj, že mohou být dodatečně účtovány, f) údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv, g) údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou, h) údaje o funkčnosti digitálního obsahu, včetně technických ochranných opatření, a i) údaje o součinnosti digitálního obsahu s hardwarem a softwarem, které jsou podnikateli známy nebo u nichž lze rozumně očekávat, že by mu mohly být známy.

26. Podle § 1812 odstavec 1) OZ lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

27. Podle § 2099 OZ věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a § 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

28. Podle § 2615 OZ (1) dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. (2) O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

29. Podle § 2618 OZ soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.

30. Podle §2636 OZ (1) smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. (2) Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

31. Podle § 2638 OZ poskytovatel srozumitelně vysvětlí ošetřovanému zamýšlené vyšetření i navrhovanou péči o zdraví; po příslušném vyšetření poskytovatel vysvětlí ošetřovanému jeho zdravotní stav a péči o zdraví i při dalším postupu. Žádá-li o to ošetřovaný, podá mu poskytovatel vysvětlení v písemné formě.

32. Podle § 2643 OZ poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru 33. Podle § 2645 OZ poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.

34. Podle § 2910 OZ škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

35. Podle § 2913 OZ (1) poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. (2) Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

36. Podle § 2 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování se poskytovatelem zdravotních služeb se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle tohoto zákona.

37. Podle § 4 odstavec 5) zákona č. 372/2011 Sb. náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

38. Podle § 28 odstavec 2) zákona č. 372/2011 Sb. Pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni 39. Soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení. Předně se soud zabýval otázkou aktivní a pasivní legitimace účastníků. S ohledem na lékařské zprávy vystavené zdravotnickými zařízeními v [Anonymizováno] soud měl za řádně tvrzené a prokázané, že došlo k lékařskému zákroku na těle žalobkyně, a uzavřel tedy, že žalobkyně je aktivně legitimovanou k podání předmětné žaloby. Pasivní legitimace žalované však prokázána nebyla. Jak již soud shora uvedl, nebylo řádně tvrzeno a ani prokázáno, zda a mezi kým došlo k uzavření smluvního vztahu se žalovanou (a to i s přihlédnutím k ustanovením Občanského zákoníku vztahujícím se ke spotřebitelským smlouvám, která ukládají vykládat smluvní ujednání ve prospěch spotřebitele), kdo a kdy skutečně provedl lékařský zákrok, a zda tak lékař činil v zastoupení či jménem žalované či jiné společnosti, případně vlastním jménem, nebylo ani prokázáno komu a kolik bylo placeno. I kdyby soud připustil, že nedošlo ke vzniku žádného smluvního závazkového vztahu a vzniklou situaci posuzoval jen v rovině deliktní odpovědnosti plynoucí z faktického mimosmluvního jednání, nebylo prokázáno, že [Jméno zainteresované osoby 0/0], žalovaná či jiný subjekt skutečně lékařský zákrok na těle žalované provedl. Nebylo tak možné dovodit, kdo by se měl dopustit porušení zákonných povinností 40. Žalobkyně uplatnila nárok s odkazem na uzavřenou smlouvu dle § 2636 Občanského zákoníku, tedy z právního důvodu odpovědnosti za škodu ve smyslu § 2913 OZ, byť v žalobě odkazovala na ustanovení § 2910 Občanského zákoníku, tedy porušení zákonné povinnosti. Předpoklady odpovědnosti podle § 2913 OZ jsou: 1) protiprávní jednání spočívající v postupu non lege artis, 2) vznik újmy, škody (v době rozhodování bylo předmětem řízení již jen ztížení společenského uplatnění) a 3) příčinná souvislost mezi vzniklou a vyčíslenou újmou a protiprávním jednáním. Mezi předpoklady odpovědnosti dle § 2913 není zahrnuto zavinění, na rozdíl od předpokladů odpovědnosti za škodu vzniklou v důsledku porušení zákonné povinnosti dle § 2910 OZ.

41. K otázce porušení povinnosti soud uvádí následující. Jak již shora soud uvedl, nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu § 2636 OZ. Soud se proto zabýval tím, zda došlo k prokázání protiprávního jednání žalované bez vzniku smluvního závazkového vztahu, tedy zda ze strany žalované došlo či nedošlo k nesprávně provedenému lékařskému zákroku či k pochybením v rámci pooperační či jiné péče. Tato povinnost plyne z ustanovení § 2643 odstavec 1 OZ, dle kterého musí poskytovatel postupovat v souladu s všeobecně akceptovatelnými pravidly pro danou péči v rámci svého oboru, tedy s péčí řádného odborníka (tento pojem odpovídá často používanému pojmu lege artis (náležitá odborná úroveň)) a plyne též přímo ze zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách (viz. §4 odstavec 5 a §28 odstavec 2 citovaného zákona). V zásadě důkazní břemeno ohledně prokázání existence všech předpokladů odpovědnosti za škodu včetně prokázání toho, že žalovaná postupovala non lege artis leží na poškozeném, tedy na žalobkyni. Ústavní soud však ve svém nálezu sp. zn. I ÚS 3937/18 vyhlášeném dne 7. května 2020 uvedl, že „……pacient nebude pro své materiálně značně nevýhodné postavení ve srovnání s postavením lékaře obvykle schopen předložit veškeré důkazy na podporu svých tvrzení, tak je tomu zejména v situacích, kdy některý z předpokladů odpovědnosti za škodu může být prokázán jen či zejména za pomoci zdravotní dokumentace, kterou však disponuje žalovaný – poskytovatel lékařských služeb. Ten má v daném sporu převahu, a proto by měla být pacientova práva chráněna důsledněji. S tím bývá spjata také otázka obrácení důkazního břemene v případě, že jedna strana sporu zmařila provedení důkazu a protistrana se tím ocitla v důkazní nouzi, neboť nebyla schopna prokázat svá skutková tvrzení. Zdravotnické zařízení nemůže procesně těžit z nedostatků ve vedení zdravotnické dokumentace.“ Obdobný přístup lze dovodit i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2793/2014. Soud byl připraven postupovat dle tohoto závěru a pokud by žalobkyně doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy (zejména pak návrh znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví) a podrobněji by v rámci tvrzení upřesnila osobu lékaře, se kterou byla v kontaktu a kde, případně byl alespoň v základních obrysech prokázala, že se nacházela ve zdravotnickém zařízení žalované, vyžádal by zdravotní dokumentaci týkající se poskytované zdravotní péče a zdravotního stavu žalobkyně a pokud by bylo zjištěno, že žalovaná tuto dokumentaci nevedla, a nebo ji nevedla řádně, nebo by ji nedodala, přistoupil by k poučení žalované v rámci přenesení břemene tvrzení a důkazního břemene. S ohledem na nedostatečná tvrzení žalobkyně, nedostatečné důkazní návrhy a nepřítomnost žalobkyně či jejího zástupce u jednání, tak však soud postupovat nemohl. Ohledně tohoto prvního předpokladu odpovědnosti soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o svém tvrzení, že byla operována v zařízení žalované, a tedy nemohla ani unést břemeno tvrzení o tom, že postup žalované při operaci, případně při pooperační péči, byl tzv. non lege artis, tedy v rozporu s péčí řádného odborníka.

42. Dalším předpokladem odpovědnosti za škodu je vznik škody a její vyčíslení. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení nemajetkové újmy, spočívající v tzv. ztížení společenského uplatnění. Soud vyšel z ustanovení §2956 a §2958 Občanského zákoníku a dospěl k závěru, že bez znaleckého posudku a doplnění tvrzení žalobkyně, není možné tento nárok ani prokázat a ani přiznat. Soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1564/20, ve kterém jsou shrnuta obecná východiska nároku na náhradu škody způsobené na zdraví i postup, který musí zvolit soudy při jejich aplikaci na konkrétní případ. Pro zjednodušení soud na toto rozhodnutí odkazuje.

43. Soud bez doplnění tvrzení a provedení důkazů na jejich podporu ve vztahu k základu újmy a ve vztahu k požadované výši, nemohl aplikoval Metodiku Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, jejíž základní východiska byla publikována pod č. 63/2014 v civilní části Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a navazuje na zrušenou vyhlášku č. 440/2001 Sb., neboť nebyly prokázány konkrétní okolnosti, z nichž by mohl při posuzování výše vycházet. V rovině tvrzení okolnosti byly velmi obecné a nedostačující a i ty nebyly nijak prokázány. I ohledně tohoto předpokladu soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

44. Posledním předpokladem odpovědnosti za škodu je prokázání příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti povinné osoby a vznikem škody. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. usnesení sp. zn. 27 Cdo 3670/2019 ze dne 15. 4. 2020) se podávají následující pravidla pro zjišťování existence kauzálního nexu: a) Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže škodná událost skutečně způsobila škodu, o jejíž náhradu jde. Příčinnou souvislost nelze zaměňovat za souvislost časovou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, uveřejněný pod číslem 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). b) Při zjišťování příčinné souvislosti je třeba zkoumat, zda v komplexu skutečností přicházejících v úvahu jako příčiny škody existuje skutečnost, se kterou zákon odpovědnost v daném případě spojuje. Příčina musí mít nepochybnou věcnou vazbu na vznik škody; byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 1220/2005, uveřejněný pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). c) O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) jde jen tehdy, jestliže škoda vznikla následkem protiprávního jednání, tedy je-li doloženo, že nebýt takového porušení povinnosti, ke škodě by podle obvyklého chodu věcí nedošlo (teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti) [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011, uveřejněný pod číslem 7/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v rozhodovací praxi Ústavního soudu např. nález ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, uveřejněný pod číslem 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu]. d) Předvídatelnost škodního následku je vnímána jako základní kritérium, ze kterého vychází teorie adekvátnosti příčinné souvislosti. Ta vychází z předpokladu, že smyslem subjektivní odpovědnosti za škodu je nařídit náhradu škody tam, kde škůdce škodu způsobil, ačkoli mu lze vytknout, že ji způsobit nemusel. Předvídatelnost se tím velice podobá dalšímu předpokladu subjektivní odpovědnosti za škodu, a to kritériu zavinění, přesněji jeho nedbalostní formě. Odlišují se jen subjektem, podle kterého se předvídatelnost následku poměřuje. V případě zavinění je jím sám (typizovaný) jednající subjekt, zatímco při zjišťování adekvátnosti příčinné souvislosti je kritériem hypotetický zkušený (tzv. optimální) pozorovatel, tedy myšlená osoba, která zahrnuje veškerou zkušenost své doby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3202/2013, uveřejněný pod číslem 48/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

45. Pokud soud uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k porušení povinnosti žalované a vzniku újmy, stejný závěr musí učinit i ohledně příčinné souvislosti a případně též i u zavinění, pokud by se jednalo o porušení zákonné povinnosti, neboť tyto dva předpoklady odpovědnosti předchozí propojují.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

Poučení