38 C 128/2019

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: na náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 346 918 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 346 918 Kč od 27. 9. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 346 918 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 346 918 Kč od 27. 9. 2018 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne 21. 3. 2016 nabyla a od té doby vlastní a) nebytový prostor [číslo] v objektu občanské vybavenosti [adresa], [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech objektu o velikosti [číslo], který je součástí pozemku parc. [číslo] je zapsán v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, [stát. instituce] na [list vlastnictví]; b) spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemek parc. [číslo] který je zapsán v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, [stát. instituce] na [list vlastnictví]; c) spoluvlastnické podíly o velikosti na pozemcích parc. [číslo] které jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, [stát. instituce] na [list vlastnictví]. Na základě stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí Městského úřadu v Táboře je nebytový prostor spolu se souvisejícími nemovitými věci určen k užívání jako prodejna.

2. Dne 19. 11. 2012 bylo oznámeno rozhodnutí Ministerstva dopravy – Odboru infrastruktury a územního plánu („ speciální stavební úřad“), č.j. [anonymizováno] [rok] [číslo] [spisová značka], kterým byla povolena stavba:„ Dálnice D3 [obec] – [obec], stavba [číslo] – obchvat [obec] (pravý jízdní pás)“ („ stavební povolení“). Ministr dopravy následně jakožto příslušný odvolací orgán v návaznosti na rozklady podané proti stavebnímu povolení posledně uvedené rozhodnutí potvrdil rozhodnutím ze dne 12. 4. 2013, [číslo jednací] („ odvolací rozhodnutí“).

3. Na základě žaloby podané účastníky řízení bylo rozhodnutí ministra dopravy zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. [spisová značka], („ rozsudek MSPH“) jako nezákonné. Rozsudek MSPH byl následně potvrzen rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. [spisová značka], („ rozsudek NSS“).

4. Výše uvedené stavební řízení tak nadále probíhá a žalobkyně se stala jeho účastníkem dnem nabytí vlastnického práva (21. 3. 2016) k výše uvedenému nemovitému majetku dotčeného stavbou dálnice D3 v inkriminovaném úseku. V době, kdy se žalobkyně stala účastníkem uvedeného správního řízení, stále trval protiprávní stav založený předchozím nezákonným rozhodnutím.

5. Na základě stavebního povolení započalo Ředitelství silnic a dálnic („ stavebník“) s realizací stavby, která do dnešních dnů není řádně dokončena a žalobkyni brání v řádném užívání nemovitých věcí pro podnikatelské účely, neboť zásadně omezuje přístup z veřejné komunikace k nim.

6. Původní stav komunikace I/3 byl do roku 2013 takový, že ze silnice I/3, pravého jízdního pruhu, byl k nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně (a dalších vlastníků objektu v místě) regulérní odbočovací sjezd ve formě celého jízdní pruhu, a současně nájezd s regulérním připojovacím pruhem v potřebné délce umožňující napojení na komunikaci. Sjezd sloužil k dopravní obsluze lokality, kde kromě nemovitosti žalobkyně byly nemovitosti pana [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], který zde provozuje Motocentrum (prodej a opravy motocyklů a příslušenství), pana [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [obec], který zde jako fyzická osoba – podnikatel provozuje dodnes pneuservis, plynová čerpací stanice provozovaná [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], se sídlem [adresa], PSČ: [PSČ], a dále zde fungovala i klasická čerpací stanice provozovaná [právnická osoba] - [anonymizováno], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO].

7. V roce 2013 došlo na podkladě nezákonného stavebního povolení úseku dálnice D3 činností stavebníka, Ředitelství silnic a dálnic ČR, k úplnému zrušení odbočovacího pruhu, a napojovacího pruhu k nemovitostem žalobce. V původní šíři komunikace byl položen nový povrch, a původní 2 jízdní pruhy silnice I/3 byly přeznačeny (rozšířeny). [obec], kde byla komunikace ještě širší (v blízkosti sjezdu, kde byly regulérní 3 pruhy), byla z poloviny své šíře komunikace na svém povrchu vyfrézována, a stavebníkem zničena, tj. neumožňuje již použití. Přístup k nemovitostem ve vlastnictví žalobce byl zcela odříznut a zrušen, žádný příjezd nebyl k nemovitostem možný. Není zde jiný přístup ani příjezd, nežli z původní komunikace I/3.

8. Poté, co bylo nezákonné stavební povolení Městským soudem v Praze zrušeno, stavebník dočasným způsobem zdánlivě obnovil příjezd k nemovitostem z komunikace I/3, avšak přístup je velmi omezen. Tento stav trvá již od roku 2013. Přístup je řešen po řadu let toliko provizorně, bez připojovacího pruhu a před vlastní odbočkou je osazena dopravní značka„ zákaz odbočení“ a„ zákaz vjezdu“ s dodatkovou tabulkou„ neplatí pro příjezd k nemovitostem“. Vzhledem k tomu, že je v provozu pouze 1 pruh dálnice s obousměrným provozem, lze k nemovitostem vjet pouze s problémy, přičemž výjezd od nemovitostí je prakticky nemožný. Toto řešení neodpovídá požadavkům na dopravní připojení na dálnici dle normy ČSN 73 6102. Uvedené činí nebytový prostor prakticky nevyužitelným jako prodejna, tedy k účelu, k němuž je stavebním úřadem zkolaudován, neboť podmínky přístupu k nemovitým věcem žalobkyně odradí všechny potencionální zákazníky od návštěvy provozovny.

9. V době, kdy žalobkyně nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem, oprávněně a důvodně přepokládala, že protiprávní stav bude bezodkladně uspokojivě vyřešen, a to buď zřízením sjezdu (příjezdu k nemovitostem) bez dalších omezení z dálnice D3, anebo odkupem nemovitostí a odškodněním způsobené újmy za adekvátní náhradu. Vlastníci nemovitostí vycházeli z ujištění, respektive slibu odškodnění daného Ing. [jméno] [příjmení], ministrem dopravy, daném na ústním jednání dne 2. 6. 2014, že odškodnění vůči vlastníkům nemovitostí bude kalkulováno v případě nutnosti odkupu nemovitostí státem za náhradu, jež bude kalkulována z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou státem při provozní činnosti, a jež bude zohledňovat zmařenou investici vlastníků nemovitostí – podnikatelů, odpovídající jejich podnikatelské činnosti.

10. Vyvlastnění majetku žalobkyně nebylo v roce 2016 možné, pro nedostatek podmínky nezbytnosti vyvlastnění. Nemovitý majetek (vlastnické právo k němu) totiž nebránil výstavbě dálnice D3, leží v jejím sousedství, a nespadal ani dle posouzení ŘSD při přípravě stavby a jednáním s vlastníky před zahájením řízení o vydání územního a stavebního povolení do práv, jež by mohl a měl stát získat. Toto právní posouzení si zpracovalo samotné ŘSD, a toto právní stanovisko zastávalo i v roce 2015 a počátkem roku 2016.

11. Vyvlastňovací řízení bylo zahájeno vůči žalobkyni jako jedné z vyvlastňovaných oznámením o zahájení vyvlastňovacího řízení ze dne 9. 12. 2019 podle § 2e odst. 1 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), v tehdy platném znění, a § 10 a § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Vyvlastňovací řízení bylo vedeno podle liniového zákona ve znění účinném po významné novele zákonem č. 169/2018 Sb. Tato významná změna právních předpisů nabyla účinnosti dne 1. 8. 2019. Předcházelo jí od roku 2016 ještě několik změn liniového zákona, jež v celkovém kontextu změnily právní úpravu v neprospěch potenciálně vyvlastňovaných a podstatným způsobem posílily postavení vyvlastnitele.

12. Od okamžiku, kdy se žalobkyně stala vlastníkem předmětných nemovitostí, jí vzniká v příčinné souvislosti se stavebním povolením a odvolacím rozhodnutím škoda ve formě ušlého zisku. Je jí totiž znemožněno nemovitosti užívat k podnikatelské činnosti, příp. je pronajmout. Uvedené důsledky nejsou dlouhodobě řešeny, ačkoli žalobkyně v době nabytí předmětných nemovitostí mohla legitimně očekávat snahu po rychlé nápravě vzniklé situace.

13. Ušlý zisk žalobkyně od 21. 3. 2016 (nabytí vlastnictví k nemovitostem) do konce roku 2016 činí 1 346 918 Kč. Je kalkulován jako pronájem, který žalobkyni ušel za dobu, kdy byla v užívání nemovitého majetku omezena. Výše uvedené nemovitosti by bez omezení přístupu na komunikaci byly na velmi atraktivním místě na dálnice D3 směr [obec] – [obec] a dále na Rakousko, tj. nacházejí se u vytížené komunikace s hustým provozem.

14. Žalobkyně vyvíjela od roku 2016 úsilí k tomu, aby předmětné nemovitosti pronajala. Usilovně jednala zhruba od poloviny roku 2016 dále s potenciálními zájemci. V měsících červnu až prosinci 2016 žalobkyně jednala s panem [jméno] [příjmení], podnikatelem-fyzickou osobou se sídlem podnikání [ulice a číslo], [PSČ], který podniká v oblasti servisu motorových vozidel. Ten měl vážný zájem o prostory ve vlastnictví žalobkyně, a zejména blízkost tohoto areálu u silnice I/3. Protože však nebyla žalobkyně schopna doložit časový rámec nestandardního sjezdu z komunikace, a garantovat, do kdy dojde k plnohodnotnému obnovení příjezdu k nemovitostem dle rozsudku Městského soudu v Praze v roce 2013, jednání s tímto zájemce zkrachovala a ustala.

15. Následně žalobkyně vstoupila např. do jednání se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] organizační složka, se sídlem [adresa], která projevila vážný zájem o tyto prostory. Jednání byla vedena koncem roku 2016 a v průběhu celého roku 2017. Avšak právní nejistota ohledně sjezdu ze započaté realizace dálnice D3 způsobila, že zájemce nakonec nájemní smlouvu neuzavřel.

16. Nárok na kompenzaci této škody žalobkyně uplatnila u žalované podáním ze dne 14. 3. 2018 v intencích zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění („ z. o. š.“).

17. Dne 26. 9. 2018 sdělila žalovaná žalobkyni, že žádosti o náhradu škody není možné vyhovět, neboť nelze přičítat odpovědnost za vznik škody státu, jestliže žadatelka nedbala svých povinností a uzavřela smlouvu o koupi nemovité věci za účelem jejího pronájmu (resp. jakýchkoliv jiných podnikatelských aktivit) ve chvíli, kdy věděla, že s ohledem na sporný charakter stavby pravého jízdního pásu může být v této možnosti určitým způsobem omezena.

18. Žalovaná k žalobě uvedla, že v daném případě skutečně byla splněna základní podmínka nezbytná pro přiznání odpovědnosti státu za škodu, a to existence nezákonného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že stavební povolení i odvolací rozhodnutí byla jako pravomocná zrušena příslušným orgánem, lze je označit za nezákonná ve smyslu zákonné úpravy. Žalobkyně nicméně nebyla účastníkem správního řízení vedeného před speciálním stavebním úřadem ani ministrem dopravy a následně ani v řízení vedeném před Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem. Dle § 7 odst. 1 z. o. š. přitom právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

19. Není možné v žádném případě přičítat odpovědnost za vznik škody státu, jestliže žalobkyně nedbala svých povinností a uzavřela smlouvu o koupi nemovité věci za účelem jejího pronájmu (resp. jakýchkoliv jiných podnikatelských aktivit) ve chvíli, kdy věděla, že s ohledem na sporný charakter stavby pravého jízdního pásu může být v této možnosti určitým způsobem omezena. Dle článku V. uvedené kupní smlouvy prodávající seznámil žalobkyni s průběhem stavebního řízení. Přílohou této smlouvy byl i rozsudek NSS. Z něj vyplývá, že není možné zřídit sjezd z dálnice D3 k předmětným nemovitostem.

20. Přístup k nemovitostem žalobkyně je však nadále zachován, když je řešen přechodnou úpravou provozu v daném úseku včetně odpovídajícího dopravního značení. Toto dopravní značení bylo zvoleno tak, aby respektovalo faktickou situaci a při dodržení příslušných právních norem umožňovalo jak příjezd k nemovitostem žalobkyně, tak i výjezd z nich. Skutečnost, že přístup zůstal zachován, byla potvrzena i v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, č. j. [číslo jednací]. Samotné připojení je aktuálně realizováno tak, jak to situace umožňuje, a to v obdobných parametrech jako před zahájením stavby. Žalobkyně přitom nijak neprokazuje svá tvrzení, že by příjezd k jejím nemovitostem byl skutečně ztížen či že by výjezd měl být skutečně zcela nemožný.

21. Dle ustálené judikatury je za ušlý zisk považována pouze ta újma, jež poškozenému vznikla tím, že v důsledku škodné události nedošlo k takovému rozmnožení jeho majetkových hodnot, jež se dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh událostí. Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, ale musí být poškozeným najisto postaveno, že nebýt škodní události, tak by se jeho majetkový stav zvýšil. Vymezení ušlého zisku pak musí být podloženo existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že škodní událost skutečně zasáhla do průběhu konkrétního děje vedoucího k určitému zisku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4931/2009, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1181/2015).

22. Je bezpředmětné zabývat se otázkou, zda v současnosti existující připojení odpovídá požadavkům na dopravní připojení k dálnici, jak činí žalobkyně. Daný úsek totiž dálnicí není. Stále se v oné krátké části jedná o silnici I. třídy (konkrétně silnici I/3). Důvodem pro nemožnost dokončení dálnice D3 v tomto úseku je nedokončené stavební řízení na stavbu„ Dálnice D3 [obec] – [obec], stavba [číslo] – obchvat [obec] (pravý jízdní pás)“ vedené u žalované pod sp. zn. [anonymizováno] [rok] [číslo]. Tou má být předmětná silnice modernizována na parametry odpovídající dálnici.

23. Žalobkyně nemohla legitimně očekávat, že jediným možným řešením dané situace bude zajištění přístupu k jejím nemovitostem. Zachování připojení z předmětného úseku budované dálnice D3 nebylo možné, jelikož nemovitosti žalobkyně jsou umístěny mezi vybudované a užívané mimoúrovňové křižovatky na km 76 a km 79, mezi nimiž je navíc předmětný úsek na 3 místech přemostěn. V poměrech dálnice není možné zřídit„ sjezd“ resp. zachovat dosavadní připojení předmětné nemovitosti, a to jak pro rozpor s technickými normami (vzhledem k požadavkům na minimální vzdálenosti od mimoúrovňových křižovatek), tak i požadavky § 10 odst. 3 zákona 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v tehdy platném znění („ zákon o pozemních komunikacích“), regulujícími možnost připojování staveb na dálnice. 24. [anonymizována tři slova], organizační složka, v předmětném období, právně nemohla vést s žalobkyní žádná právní jednání, neboť nositelem jejich případných práv a povinností byla toho času již zaniklá zahraniční právnická osoba. Jak vyplývá z údajů v obchodním rejstříku, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], [země] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], č. společnosti: [číslo], zanikla již ke dni 19. 1. 2016 (právě z tohoto důvodu pak došlo i k výmazu [anonymizována tři slova], organizační složka, z českého obchodního rejstříku, byť s velkým zpožděním ke dni 15. 4. 2021).

25. Podle žalobkyní předložených čestných prohlášení zájemců o nájem mělo dojít k uzavření nájemní smlouvy až na konci roku 2016. Není tedy opodstatněné, aby žalobkyni vznikl ušlý zisk v období předcházejícím.

26. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Speciální stavební úřad vydal v listopadu 2012 stavební povolení ohledně stavby pravého jízdního pásu dálnice D3, [obec] – [obec], stavba [číslo] – obchvat [obec] (viz kopie rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru infrastruktury a územního plánování z listopadu 2012, č. j. [anonymizováno] [rok] [číslo] [spisová značka]) Ministr dopravy následně v návaznosti na rozklady podané proti stavebnímu povolení posledně uvedené rozhodnutí potvrdil odvolacím rozhodnutím. (viz kopie veřejné vyhlášky Ministerstva dopravy [číslo jednací])

27. Odvolací rozhodnutí bylo následně zrušeno a věc byla ministru dopravy vrácena k dalšímu řízení rozsudkem MSPH (viz kopie rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2013, č. j. [číslo jednací] [číslo]) Posledně uvedený rozsudek byl následně potvrzen rozsudkem NSS. (viz kopie rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2013, č. j. [číslo jednací])

28. V odůvodnění rozsudku MSPH se mimo jiné uvádí: „ Ve vydaných rozhodnutích Městského úřadu v Táboře jako stavebního úřadu je zjevný rozpor v tom, že čerpací stanice PHM byla povolena pouze jako stavba dočasná, kdežto stavby žalobců (motocentrum, pneuservis a čerpací stanice LPG) byly povoleny jako stavby trvalé s tím, že příjezd k těmto stavbám povede přes obslužnou komunikaci čerpací stanice PHM. Okresní úřad v [obec] (při vydávání výjimky z ochranného pásma silnice) a po něm Městský úřad Tábor (při rozhodování o umístění, povolení a užívání staveb) pochybily, když do svých rozhodnutí nezahrnuly obdobné časové omezení, jaké je obsaženo ve všech rozhodnutích týkajících se čerpací stanice PHM a obslužné komunikace k ní. Důsledky tohoto pochybení však nelze přenášel na žalobce. Žalobci tedy se svými žalobními námitkami uspěli; městský soud proto napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Není pochopitelně věcí soudu, aby určoval, jak má žalovaný dále postupovat, zda má zřídit sjezd k nemovitostem žalobců či zda má žalobce odškodnit. Jisté však je, že žalobci nemohou pozbýt jediného stávajícího přístupu ke svým nemovitostem, a tím pádem bez náhrady přijít o své dosavadní investice do nich: takový stav by byl stavem protiprávním.“ (viz kopie rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2013, č. j. [číslo jednací] [číslo])

29. Žalobkyně nabyla nemovitosti uvedené pod bodem 1 odůvodnění tohoto rozsudku na základě kupní smlouvy ze dne 16. 3. 2016 s právními účinky zápisu ke dni 21. 3. 2016. Zápis byl proveden Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor, dne 12. 4. 2016 (viz kopie výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 208, kopie výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 209, kopie výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 210, kopie kupní smlouvy na č. l. 212) Dle čl. V. odst. 1 uvedené kupní smlouvy prodávající žalobkyni seznámil se skutečností, že dané nemovitosti jsou předmětem soudních řízení a správního řízení ohledně povolení stavby„ Dálnice D3 [obec] - Veselý nad Lužnicí, stavba [číslo], obchvat [obec] (pravý jízdní pás“), kopie dokumentů byly žalobkyni předány a jejich seznam tvoří přílohu [číslo] této smlouvy. V ní je výslovně odkazováno mimo jiné na rozsudek MSPH i rozsudek NSS. Žalobkyně v čl. V. odst. 5 uvedené kupní smlouvy prohlásila, že je jí znám faktický stav předmětu převodu. (viz kopie kupní smlouvy na č. l. 212)

30. Podle § 5 z. o. š. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

31. Dle § 7 odst. 1 z. o. š. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

32. Dle § 8 odst. 1 z. o. š. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

33. Dle § 8 odst. 2 z. o. š. byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

34. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami: Předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu jsou odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup), škoda a příčinná souvislost mezi nimi. Uvedené předpoklady musejí být splněny kumulativně. Pokud by i byť jediný z nich nebyl dán, nemohla by odpovědnost státu vzniknout.

35. Soud se v tomto ohledu zaměřil v prvé řadě na otázku, zda může být dána příčinná souvislost mezi žalobkyní uplatňovanou škodou (ušlé nájemné z předmětných nemovitostí za období od 21. 3. 2016 (nabytí vlastnictví k nemovitostem) do konce roku 2016) a žalobkyní označenými nezákonnými rozhodnutími (stavební povolení a odvolací rozhodnutí).

36. Sama žalobkyně připouští, že dopravní napojení jejích nemovitostí bylo v rozhodné době již obnoveno, byť v přechodné podobě (viz bod 8 odůvodnění tohoto rozsudku). Pokud žalobkyně v tomto ohledu namítá, že dané dopravní napojení neodpovídá požadavkům na dopravní připojení na dálnici dle normy ČSN 73 6102, je třeba zdůraznit, že není podstatné, zda dané dopravní napojení odpovídá požadavkům na připojení dálnice, neboť ta v daném úseku stále nebyla postavena. Soud v tomto ohledu připomíná, že se i na dané dopravní značení, jímž je nyní dopravní napojení nemovitostí provizorně řešeno, vztahuje zásada presumpce správnosti veřejnoprávních aktů. Je proto třeba je pokládat za formálně i obsahově správné, tedy bezvadné, až do okamžiku, než je zákonem stanoveným způsobem shledáno, že tomu tak není. Zdejší soud přitom není nadán pravomocí tuto otázku jakkoli přezkoumávat. Je tak třeba mít za to, že nemovitosti žalobkyně mají zajištěno dopravní napojení, a jsou tedy komerčně využitelné, např. k pronájmu. Pokud žalobkyně tvrdí opak a z toho titulu požaduje ušlé nájemné, nelze jí v tomto přisvědčit.

37. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2193/2014, je„ (p) ředpokladem vzniku nároku na náhradu ušlého zisku z pronájmu (…), že poškozený v předmětném období hodlal a měl zároveň reálnou možnost nemovitost za určitou částku pronajmout a že by se tak při normálním běhu událostí stalo, jestliže by mu v tom nezabránilo protiprávní jednání žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2963/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2434/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 25 Cdo 540/2004).“. 38. „ Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno – a v tomto směru je důkazní břemeno na poškozeném, že nebýt protiprávního jednání škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti) by se majetkový stav poškozeného zvýšil. 39. (U) šlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo.“ (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3586/2006)

40. Lze tak shrnout, že aby mohla být dána příčinná souvislost mezi uplatňovanou škodou a žalobkyní označenými nezákonnými rozhodnutími, musela by existovat vysoká pravděpodobnost, že by k rozmnožení majetku žalobkyně došlo. Nestačí pouhá naděje.

41. Žalobkyně byla při koupi předmětných nemovitostí obeznámena s jejich faktickým stavem, jakož i s relevantními správními a soudními řízeními týkajícími se stavby daného úseku dálnice D3 (viz bod 29 odůvodnění tohoto rozsudku). Musely jí tedy být známy jak okolnosti dopravního napojení nemovitostí, jakož i procesní situace jednotlivých řízení. V rozsudku MSPH, který byl klíčový z hlediska dalšího směřování věcí v tomto ohledu, jsou přitom zmiňována v zásadě dvě možná řešení – zřízení sjezdu k nemovitostem nebo odškodnění jejich vlastníků (viz bod 28 odůvodnění tohoto rozsudku). Druhá zmiňovaná možnost („ odškodnění“) přitom nepočítá s výstavbou sjezdu a zajištěním dopravního napojení předmětných nemovitostí. Za daných okolností proto žalobkyně nemohla legitimně očekávat, že jí zakoupení nemovitosti bude možné bezprostředně po této koupi pronajmout. S ohledem na složitost problému a dosavadní délku jeho řešení (stavební povolení bylo vydáno 3,5 roku před koupí nemovitostí žalobkyní a rozsudek MSPH byl vynesen 2,5 roku před touto koupí) nebylo ani možné legitimně očekávat, že se věc vyřeší (natož pak způsobem umožňujícím další pronájem nemovitostí) do konce roku 2016, tj. v řádu několika měsíců.

42. Soud v tomto ohledu nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že vyvlastnění majetku žalobkyně nebylo v roce 2016 možné, pro nedostatek podmínky nezbytnosti vyvlastnění. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), v tehdy platném znění, bylo možné vyvlastnění provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Účelem vyvlastnění byla realizace daného projektu úseku dálnice D3. To, že jeho realizaci nemovitosti žalobkyně v roce 2016 bránily (a brání doposud) vyplývá přímo z rozsudku MSPH, který právě z tohoto důvodu zrušil stavební povolení na příslušný úsek dálnice D3. Lze tak konstatovat, že vyvlastnění nemovitostí bylo nezbytné pro realizaci tehdejšího projektu dálnice D3 (jak byl koncipován – bez sjezdu), a principiálně proto bylo i tehdy možné uvažovat o jejich vyvlastnění za tímto účelem. Skutečnost, že se samotné těleso dálnice D3 nemělo na předmětných nemovitostech nacházet, není z tohoto hlediska podstatná.

43. Žalobkyně tedy neměla žádný legitimní důvod v době koupě nemovitostí předpokládat, že k zajištění jejich nového dopravního napojení dojde, a to dokonce již v roce 2016. Naopak lze mít důvodné pochybnosti o tom, že sjezd z budované dálnice D3 je v daném úseku právně možný. Žalobkyně se sice na jednání soudu dne 27. 6. 2022 snažila doložit, že podmínky § 10 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, v platném znění, jsou v případě jejích nemovitostí splněny. Zároveň však připouští, že se v dané lokalitě nachází mimo jiné Motocentrum, v němž jsou prodávány motocykly (viz bod 6 odůvodnění tohoto rozsudku). Dle posledně uvedeného ustanovení nicméně může být na dálnici přímo připojena z odpočívky jen stavba, která svým účelem slouží výlučně jejím uživatelům. Prodejna motocyklů tento požadavek zjevně nesplňuje, protože ze své podstaty není primárně určena pro uživatele dálnice, ale spíše pro zájemce o koupi motocyklu z dané lokality ([obec] a okolí).

44. Odborná literatura k důvodům tohoto omezení uvádí:„ Vzhledem k tomu, že dálnice, silnice a místní komunikace pro motorová vozidla by měla sloužit možnostem přepravy ve vysokých rychlostech, zákon za účelem zachování maximální bezpečnosti stanoví, že z odpočívky lze přímo připojit pouze stavbu, která slouží potřebám uživatelů pozemních komunikací jako například čerpací stanice pohonných hmot, motorest, motel, autoservis apod.“. (KOŠINÁROVÁ, Barbora. § 10 (Připojování pozemních komunikací). In: KOŠINÁROVÁ, Barbora. Zákon o pozemních komunikacích. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 47, marg. č. 13) Je tak zřejmé, že žalobkyní předpokládané řešení (zřízení sjezdu) jde proti smyslu výše uvedené úpravy, neboť by v konečném důsledku vedlo ke snížení bezpečnosti v daném úseku dálnice D3. Žalobkyně se přitom bezpečností silničního provozu zaštituje, když brojí proti současnému provizornímu dopravnímu napojení, z nějž dovozuje škodu, jejíž náhrady se domáhá.

45. Pro úplnost soud uvádí, že pokud se žalobkyně snaží dovozovat, legitimitu svého očekávání, že věc bude řešena novým dopravním napojením nemovitostí, z vyjádření stavebníka (ŘSD), tento ve věci vystupuje toliko jako soukromý subjekt, který není nadán veřejnou mocí. Přičitatelnost jeho postupů státu z hlediska kompenzace škody v režimu z. o. š. proto nepřichází v úvahu.

46. Žalobkyně ostatně jako jediné odpovědnostní tituly v projednávané věci označila stavební povolení a odvolací rozhodnutí (viz protokol o jednání ze dne 13. 1. 2022). K tomuto soud dodává, že se neztotožňuje s názorem účastníků řízení, že stavební povolení lze považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 z. o. š. Uvedené rozhodnutí nebylo zrušeno jako pravomocné rozsudkem MSPH, ale až následně (jakožto nepravomocné) rozhodnutím ministra dopravy. Stavební povolení přitom nebylo ani předběžně vykonatelné. Lze tak konstatovat, že v jeho případě nebyly splněny podmínky § 8 odst. 1 a 2 z. o. š. (k tomuto blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1954/2019).

47. Odvolací rozhodnutí sice lze považovat za nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 z. o. š. Nelze však přehlédnout, že v době, kdy žalobkyně nabyla předmětné nemovitosti do svého vlastnictví a stala se účastníkem daného stavebního řízení, bylo již dané rozhodnutí odklizeno rozsudkem MSPH. Z podstaty věci tak ani jím nemohla být žalobkyni způsobena škoda, kterou by bylo možné kompenzovat (§ 7 odst. 1 z. o. š.).

48. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 000 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 3 000 Kč představující 300 Kč za každý z deseti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření ze dne 16. 9. 2019, vyjádření ze dne 9. 11. 2021, příprava na jednání dne 13. 1. 2022, účast na jednání dne 13. 1. 2022, vyjádření ze dne 10. 5. 2022, vyjádření ze dne 7. 6. 2022, příprava na jednání dne 27. 6. 2022, účast na jednání dne 27. 6. 2022, příprava na jednání dne 12. 9. 2022, účast na jednání dne 12. 9. 2022).

Poučení