38 C 128/2021-29

Rubrum

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; O.K.V. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] o zaplacení 34 559 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 063 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni a) částku 4 559 Kč, b) úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 27 063 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, c) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 063 Kč od 28. 1. 2021 do 6. 2. 2021, se v této části zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 386 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 9. 3. 2021, se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 063 Kč coby nesplacenou úvěrovou jistinu s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 27 063 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 063 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, částku 4 500 Kč jako neuhrazené dlužné úvěrové splátky, částku 300 Kč jako sjednanou cenu za tři upomínky po 100 Kč, částku 1 497 Kč jako smluvní pokutu (3 x 499 Kč) a částku 1 199 Kč jako další smluvní pokutu. Žalobu odůvodnila tak, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standartní neúčelový úvěr, kdy žalobkyně v souladu se smlouvou o úvěru poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla v souladu s čl. II. písm. b) smlouvy o úvěru na tzv. účet zákazníka uvedený na první straně smlouvy o úvěru v levém dolním rohu, tedy účet určený žalovaným, a to dne 3. 11. 2020, čímž došlo k čerpání peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalovaného v souladu smlouvou úvěru dle čl. II. smlouvy o úvěru. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobkyně se s žalovaným ve smlouvě o úvěru zejména dohodla, že poskytnuté peněžité prostředky tedy předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uvedené na první straně smlouvy ve výši 37 500 Kč uhradí žalovaný žalobkyni v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého dvacátého dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den [datum]. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr nesplácel řádně a včas, kdy v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalovaný byl v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce a žalovanému bylo odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odeslala žalovanému písemné oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum], které bylo žalovanému odesláno dne [datum]. Žalobkyně odeslala žalovanému celkem 3 upomínky pro smlouvu [číslo] ze dne [datum], [datum] a zesplatnění pro smlouvu [číslo] ze dne [datum], které je zároveň oznámením o zesplatnění úvěru, jehož součástí je i předžalobní výzva, přičemž za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. IV. bod 4. písm. b) smlouvy o úvěru je žalovaný povinen uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku, kdy žalobkyně proto požaduje uhradit na tyto účelně vynaložené náklady tedy celkem částku ve výši 300 Kč (tj. 3 x 100 Kč). Upomínky a včetně oznámení o zesplatnění úvěru byly žalovanému odeslány i do schránky zákazníka v souladu s čl. XI. bod 4. smlouvy o úvěru, přílohy [číslo] úvěrových podmínek (čl. 12, [číslo]), která byla zřízena žalovanému zejména za účelem doručování písemností k jeho rukám. Žalovaný je v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 31 563 Kč, tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 4 500 Kč a neuhrazené jistiny ve výši částky 27 063 Kč. Žalobkyně sesplatnila úvěr ke dni 27. 1. 2021, kdy neuhrazená část jistiny činila 27 063 Kč, dluh na splátkách ke dni zesplatnění činil 4 500 Kč Smluvní strany se ve smlouvě o úvěru zejména v čl. I. smlouvy dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 21,55 %. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 27 063 Kč, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru je schopen řádně splácet. Dluh na účelně vynaložených nákladech činí 300 Kč, za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. IV. bod 4. písm. b) a d) smlouvy o úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku. Dle čl. IV. bod 2 písm. c) smlouvy o úvěru bylo dohodnuto na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným. Žalovaný do okamžiku zesplatnění úvěru, tj. do [datum], se dostal do prodlení se splátkami úvěru a to v počtu tří neuhrazených měsíčních splátek, čímž žalobkyni vznikl v souladu s čl. IV. bodu 2 písm. c) smlouvy o úvěru nárok na úhradu tří smluvních pokut, které jsou splatné okamžikem prodlení žalovaného se zaplacením jednotlivé měsíční splátky úvěru, tedy den následující po 20. dni splatnosti příslušné měsíční splátky. Celkem je tedy žalovaný povinen z titulu smluvních pokut, které vznikly neuhrazením měsíčních splátek úvěru, zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 x 499 Kč, tedy 1 497 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru, kdy tyto smluvní pokuty žalobkyně žádá k zaplacení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, kdy žalovaný je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 31 536 Kč od [datum] do [datum], tedy částku ve výši 1 199 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani poté, co mu byla dne [datum] odeslána předžalobní výzva k plnění.

2. Soudem vydaný a žalobě vyhovující elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen.

3. Žalovaný, ač soudem vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.

4. K jednání, nařízenému soudem na den [datum], se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili, svou neúčast omluvili a souhlasili s projednáním věci bez jejich přítomnosti. Soud tak věc projednal za účasti žalovaného, který ponechal rozhodnutí na uvážení soudu a v obraně proti žalobě toliko popsal okolnosti, za nichž došlo k uzavření úvěrové smlouvy, vylíčil své poměry a požadoval, aby mu byla poskytnuta k plnění ve splátkách, pokud bude zavázán k zaplacení.

5. Soud u jednání provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a to: - smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou mezi žalobkyní na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným dne [datum] (strana 1-6), - přílohou [číslo] Úvěrovými podmínkami strana 1-4, - výplatními lístky žalovaného za měsíce [období] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok], - čestným prohlášení žalovaného ze dne [datum], obsahujícím prohlášení o závazcích, výdajích a příjmech spotřebitele, - posouzením úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, - výpisem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] ze dne [datum], - bonitou pro smlouvu [číslo] - tabulkou umoření pro smlouvu [číslo] - formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru s podpisem žalovaného ze dne [datum], - potvrzením o provedení transakce ze dne [datum] o vyplacení částek 2 500 Kč a 27 500 Kč (2x), přičemž částka 27 500 Kč byla vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet], - výpisem ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru ze dne [datum], - předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum], včetně podacího lístku doporučeně odeslané pošty z téhož dne, - přehledem dokumentů, které byly žalovanému odeslány do jeho individuální schránky zákazníka.

6. Z provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, z této částky sjednaného úvěru byla částka 27 500 Kč žalobkyní vyplacena na bankovní účet žalovaného č [bankovní účet] dne [datum] a částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provize. Žalovaný se zavázal za tento úvěr ve výši 30 000 Kč zaplatit s úroky v dohodnuté úrokové sazbě 21,55 % ročně celkem částku 37 500 Kč, a to v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr řádně nesplácel, žalovanému bylo ze strany žalobkyně odesláno dne [datum] písemné oznámení o zesplatnění úvěru doporučenou poštou, přičemž žalobkyně požadovala uhradit částku 31 563 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a upomínací náklady ve výši 300 Kč. Uplatněný nárok 31 563 Kč sestává z částky 27 063 Kč představující neuhrazenou jistinu úvěru, dále částku 4 500 Kč představující neuhrazené splátky [číslo] pohledávku ve výši 300 Kč představující náklady na tři upomínky ze dne [datum], [datum] a ze dne [datum] po 100 Kč, z částky 1 497 Kč představující smluvní pokutu dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy o úvěru ve výši 499 Kč za prodlení se zaplacením dohodnuté splátky u splátek [číslo] až 3, a z částky 1 199 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužných splátek úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru a dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, v daném případě z částky 31 563 Kč za dobu od [datum] do [datum]. K posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr pak žalobkyně tvrdila, že žalovaný žalobkyni prokázal, že jsou jeho příjmy dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru bude schopen řádně splácet. Žalobkyně vyšla z údajů poskytnutých žalovaným, které dále ověřovala, vyžádala si výplatní pásky žalovaného za měsíc [měsíc] [rok] (v ní je vykázána od zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] částka k výplatě 14 548 Kč) a za měsíc září 2020 (v ní je vykázána od zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] částka k výplatě 14 067 Kč). Jako měsíční příjem žalovaného proto byla vzata do úvahy částka 14 000 Kč, z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] plyne, že ke dni [datum] je na účtu vykazován počáteční zůstatek na účtu v nulové výši, roční kreditní obrat činil 250 Kč a roční debetní obrat činil 2 Kč. Přesto pak žalobkyně dospěla k závěru, že závazek žalovaného splácet úvěr včetně úroků celkové výši 37 500 Kč při dohodnuté splátce 1 500 Kč, umožňuje žalovanému úvěr poskytnout, když mimo výplatní pásky žalovaného za měsíce srpen a září 2020 měla k dispozici také negativní výpis žalovaného z centrální evidence exekucí, negativní výpis žalovaného z insolvenčního rejstříku ze dne [datum], čestné prohlášení žalovaného o jeho závazcích a výdajích a příjmech ze dne [datum] (v něm žalovaný uvedl, že je svobodný, na bydlení a výdaje související s bydlením uvedl částku 1 000 Kč, na splátky úvěrů uvedl částku 1 610 Kč, přičemž ovšem v seznamu závazků uvedl, že má dluh z úvěru od [právnická osoba] s výši závazku 30 000 Kč, na který zbývá doplatit 20 000 Kč a měsíční splátka tohoto jiného úvěru činí 1 500 Kč, další běžné pravidelné měsíční výdaje vyčíslil částkou 1 000 Kč a příjem ze mzdy 14 000 Kč měsíčně). Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně vychází z normativních nákladů na bydlení a z výše existenčního a životního minima na jednotlivce, přičemž žalovaný ke dni uzavření smlouvy o úvěru neměl žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak dospěla k závěru, že splátky úvěru v částce 1 500 Kč je žalovaný schopen splácet, kdy po odečtení běžných výdajů životního minima ve výši 3 860 Kč, nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč a nákladů na splácení jiných úvěrů ve výši 1 610 Kč od příjmů ve výši 14 000 Kč zbyla žalovanému částka 11 390 Kč měsíčně, ze které byl schopen hradit sjednané splátky.

7. Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěru nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak vyplývá již ze samotných tvrzení žalobkyně. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele jakožto podklad pro posouzení jeho schopnosti splácet úvěr není možno dovodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech žalovaného, byť tyto byly prověřeny. Z tvrzení žalobkyně však vyplývá, že se nedostatečně zabývala výdajovou stránkou žalovaného, když zohledněno bylo pouze jeho životní minimum ve výši 3 860 Kč a žalovaným uvedená částka 1 000 Kč jakožto náklad na bydlení, částka 1 610 Kč na splácení úvěru jiného věřitele (Provident) a částka 1 000 Kč určena na všechny ostatní potřeby žalovaného. Další výdaje žalovaného např. v souvislosti s jeho zdravotním stavem, dopravou do zaměstnání, zálibami a zájmy nebyly zjišťovány vůbec, když skutečnost, že by všechny tyto výdaje včetně stravy žalovaného činily částku 1 000 Kč nelze bez dalšího prověření považovat za odpovídající potřebám reálného života. Rovněž nebylo doloženo, z jakého důvodu má žalovaný výdaje na bydlení a služby spojené s bydlením pouze ve výši 1 000 Kč, tj. evidentně pod obvyklými náklady spojenými s bydlením a službami spojenými s užíváním bytu (nebyla doložena např. nájemní smlouva a doklady o placení nákladů spojených s bydlením a službami spojenými s bydlením). Žalovaný přitom u jednání tvrdil, že před uzavřením úvěrové smlouvy s žalobkyní bydlel ještě ve společné domácnosti s matkou a sestrou, jím v prohlášení uvedená částka 1 000 Kč na bydlení a služby spojené s bydlením byla míněna jako jeho příspěvek matce na stravu, když matka, jeho tehdy ještě nezletilá sestra [jméno] a on žili ve společné domácnosti v nájemním bytě, tehdy platil na nájemné a služby spojené s nájmem ze svého příjmu částku 7 500 Kč, tu dával matce, celková výše nájemného a služeb spojených s nájmem činila cca 14 000 Kč. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že žalovaný netvrdil žádný jiný příjem než ze mzdy, údaje zjištěné z běžného účtu žalovaného nepotvrzují žádný další příjem, žalobkyně vůbec neprověřovala závazek žalovaného z tvrzené jiné smlouvy o úvěru ([společnost]) a důvody, proč hodlá čerpat další úvěr, ač měl dosud nesplacený závazek z jiného úvěru, ani neprověřovala skutečnost, zda žalovaný tento jiný úvěr řádně splácí, případně proč tento jiný úvěr řádně nesplácí. Toto vše by mělo – při náležitém postupu – být součástí řádného prověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet. Již z této skutečnosti plyne, že ač měl žalovaný příjmy ze závislé činnosti cca 14 000 Kč, měl také značné výdaje, když ve skutečnosti platil na náklady bydlení nikoliv 1 000 Kč, nýbrž 7 500 Kč. Za dané situace měla žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů přistupovat k posouzení majetkových poměrů žalovaného obezřetně a přes jeho příjmy ze závislé činnosti (zaměstnání) se podrobně zabývat jeho výdaji, jakož i zjišťováním jeho závazků (zejména prověřením řádného splácení jiného dosud nesplaceného úvěru). Je zjevné, že ani další základní výdaje uváděné žalovaným žalobkyně neprověřovala, což také platí o nákladech na bydlení, kdy nebylo ani zjišťováno, o jaký typ bydlení se jedná. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala výdajovou stránku žalovaného, podle názoru soudu nesplnila nároky požadované na odbornou péči poskytovatelů úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoliv změnit to, že provedla lustraci žalovaného s negativním výsledkem v centrální evidenci exekucí či v insolvenčním rejstříku, neboť není možno učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech není veden, automaticky znamená, že je schopen úvěr splácet.

8. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech. Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení. Tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky Juliane Kokott ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. - Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008/48/ES, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce stanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené. Uvedený názor byl pak akceptován v rámci aktuálního rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C -679/18, OPR - Finance s.r.o. proti GK, týkající se vnitrostátní úpravy České republiky, v němž se Evropský soudní dvůr jednoznačně vyjádřil tak, že články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o.z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ) a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

9. Z neplatné smlouvy o úvěru pak vzniká dle shora citovaného ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ spotřebiteli pouze povinnost k vrácení jistiny úvěru úvěrujícímu, tato částka činila 30 000 Kč. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, bydlí nyní v nájemním bytě 1+1 s příslušenstvím na adrese [ulice a číslo] v [obec], v současné době sdílí společnou domácnost s přítelkyní, nájemné činí 5 100 Kč, úhrady za služby spojené s nájmem činí na zálohách 1 100 Kč měsíčně, v současné době činí jeho čistý měsíční příjem cca 22 000 Kč, k tomu na důkaz předložil potvrzení zaměstnavatele vyplněné na tiskopisu jeho předvolání k jednání soudu, kde je vykazován hrubý průměrný hodinový výdělek 160 Kč od jeho pracovní agentury, splácí ještě nesplacený závazek ve vztahu k jinému věřiteli [společnost] [anonymizováno], tomu dluží dvě splátky po 500 Kč měsíčně, jiné závazky již nemá. Soud proto - s přihlédnutím k aktuálním poměrům žalovaného - podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí citovaného zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. rozhodl o povinnosti žalovaného k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. Ve smyslu ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl žalovaný zavázán k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč ode dne 7. 2. 2020 do zaplacení, když ve smyslu přežalobní výzvy ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení do 10 dnů od odeslání předžalobní výzvy, tj. do [datum].

10. Z neplatné smlouvy o úvěru žalobkyni nárok na smluvní úrok ani na smluvní pokuty a náklady za upomínky nevznikl, proto ve zbývající části byly nároky žalobkyně v odstavci II. výroku zamítnuty.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a žalobkyni, která měla ve věci převážný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v celkové výši 7 386 Kč. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 383 Kč, odměny advokáta ve výši 6 250 Kč za 2,5 úkonů právní služby (převzetí věci, jednoduchá předžalobní výzva ze dne 27. 1. 2021, sepis návrhu) po 2 500 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odstavec 3 citované vyhlášky, to vše zvýšeno o 21% DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad hotových výdajů, tj. 1 501,50 Kč Celkem tak žalobkyně na nákladech vynaložila částku 10 034,50 Kč, úspěšná byla v rozsahu 86,8 %, neúspěšná v rozsahu 13,2 %, má proto nárok na 73,6 % jí vzniklých nákladů, což po zaokrouhlení činí částku 7 386 Kč.

12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř, když s ohledem na shora uvedené poměry žalovaného shledal důvod ke stanovení lhůty k plnění ve splátkách po 3 000 Kč, ovšem pod ztrátou výhody splátek v případě jejich neplnění.

Poučení