38 C 164/2020

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem Národní [číslo], [PSČ] [obec a číslo] pro zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná č. 2, [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 300 000 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se vůči žalovanému č. 1, [celé jméno žalovaného], zcela zamítá.

III. Žaloba se vůči žalovanému č. 2, [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], zamítá co do zákonného úroku z prodlení z částky 300 000 Kč za dobu od 10. 6. 2017 do 16. 12. 2019.

IV. Žalovaná č. 2, společnost [právnická osoba], [IČO], je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 203 974 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému [číslo] plnou náhradu nákladů řízení ve výši 161 234,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [číslo].

VI. Žalovaná [číslo] společnost [právnická osoba], [IČO], je povinna zaplatit České republice – k rukám Okresního soudu [okres] plnou náhradu nákladů státu zahrnující znalečné zaplacené z rozpočtových prostředků, jejíž výše bude vyčíslena v dodatečném usnesení po proplacení znalečného, a to do tří dnů od právní moci dodatečného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 1. 2020 žádal žalobce soud o vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že si u žalované společnosti [právnická osoba] spolu s [jméno] [příjmení] objednal službu tzv. [anonymizována dvě slova], jejímž účelem je odvoz osob na jimi určené místo jejich vlastním vozem, které je řízeno najatou osobou. Žalovaná společnost [právnická osoba], tedy druhý žalovaný na dojednané místo vyslal jako řidiče prvního žalovaného [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalovaného] přepravoval vozidlo žalobce [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] společně s paní [jméno] [příjmení], žalobce využil druhé vozidlo řízené jiným řidičem. Žalovaný č. 1 krátce po půlnoci však najel s vozidlem žalobce k pravé straně vozovky, ze které vyjel a střetl se se svodidly. Tím poškodil předmětné vozidlo a způsobil škodu ve výši 300 000 Kč a újmu na zdraví paní [příjmení], která musela následně být hospitalizována v nemocnici. Okolnosti dopravní nehody byly prošetřovány Policií České republiky v řízení sp. zn. [anonymizováno] [číslo], věc byla však odložena. Žalobce požaduje náhradu majetkové škody ve výši nákladů na opravu vozidla po obou žalovaných, neboť oba žalovaní odpovídají solidárně. Odkázal při tom na ustanovení § 2894 a § 2951 a § 2914 Občanského zákoníku a u žalovaného č. 1 pak na porušení povinností dle zákona č. 361/2000 Sb.

2. Po poučení soudem při jednání konaném dne [datum] žalobce doplnil svá tvrzení podáním ze dne 9. 11. 2020 (viz. č.l. 77 - 79) tak, že žalovaný č. 1 vykonával činnost, při které došlo k předání vozidla a dále též k nehodě na živnostenský list, že z žádných důkazů neplyne, že by nehodu způsobila svým chováním přítelkyně žalobce paní [příjmení] a že nehoda byla způsobena porušením povinností žalovaného č. 2 jako řidiče vozidla, když jiné příčiny nehody jsou vyloučeny. Dále uvedl, že v důsledku nepřehlednosti vztahu mezi oběma žalovanými, kterou žalobce nijak nezpůsobil a naopak jako spotřebitel nemohl zjistit, kdo přebírá za vozidlo odpovědnost, musela být podána žaloba vůči oběma žalovaným. Žalobce a požádal též o vydání mezitímního rozsudku ve vztahu k základu jeho nároku.

3. Následně žalobce doplnil svá tvrzení ještě podáním doručeným soudu dne 14. 1. 2021 (viz č.l. 118-119), v němž popsal podrobněji závady vozidla a navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy a podáním doručeným soudu dne 28. 5. 2021 (viz č.l. 191-193), v němž shrnul svá tvrzení, důkazní návrhy a stanovisko.

4. Žalovaný č. 1 se vyjádřil podáním doručeným soudu dne 27. 7.2020 (č.l. 23 a násl.), v němž uvedl, že nárok žalobce neuznává a považuje jej za nedůvodný. argumentoval tím, že nebylo prokázáno, že by nehodu svým jednáním způsobil, že to byla naopak přítelkyně žalobce paní [jméno] [příjmení], která byla v průběhu jízdy pod vlivem alkoholu, na rozdíl od žalovaného č. 1, a svým chováním způsobila najetí vozidla na svodidla, když se nažila ze zadního sedadla žalovaného č. 1 vytlačit z místa řidiče a povalila ho na pravý bok žalovaný č. 1 je zkušeným řidičem, dechovou zkouškou byl u něj vyloučen vliv alkoholu a navíc k nehodě došlo velmi krátce po zahájení jízdy. Tyto skutečnosti podporuje závěr [stát. instituce], který řízení o dopravní nehodě odložil i stanovisko pojišťovny. Namítl dále, že nebyl ani prokázán vznik škody a že nebylo prokázáno naplnění předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu, kromě jiného ani zavinění žalovaného č. 1 a míra spoluzavinění spolujezdkyně.

5. Po poučení soudem při jednání konaném dne [datum] žalovaný č. 1 doplnil svá tvrzení podáním ze dne 11. 11. 2020 (viz. č.l. 92-94) tak, že sice z obsahu spisu je patrné, že žalobce poskytl dočasně žalovanému č. 1 své vozidlo, ale nedošlo z jeho strany k takovému zaviněnému protiprávnímu jednání, aby byly naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu, opětovně zdůraznil, že k nehodě došlo v souvislosti s jednáním přítelkyně žalobce, která zasahovala do řízení a na které žalovaný č. 1 neměl možnost adekvátně reagovat. Je třeba také zvážit poměr mezi případnou újmou na zdraví paní [příjmení] v případě, kdyby žalovaný č. 1 vozidlo odstavil a opustil a zanechal v něm paní [příjmení] samotnou. Zdůraznil, že je na žalobci, aby prokazoval jeho zaviněné protiprávní jednání a současně opětovně upozornil, že nebyl předložen žádný důkaz k prokázání vzniklé škody.

6. Podáním doručeným soudu dne 25.1.2021 (č.l. 139 -142) žalovaný č. 1 upřesnil, že pracoval pro žalovaného č. 2 na základě o provedení práce, že jako řidič měl každý měsíc předem daný rozpis směn, v němž měl přiděleno [číslo]. Dne [datum] vykonával práci v rozsahu 6 hodin od 22 do 4 hodin ráno následujícího dne a v rámci výkonu práce řídil i vozidlo žalobce, kdy došlo k dopravní nehodě, a to v rámci plnění povinností plynoucí z pracovního poměru u žalované č. 2 Namítl proto, že není dána jeho pasivní legitimace ve sporu. V ostatním pak zopakoval svoji obranu z předchozích podání.

7. Usnesením ze dne 8.7.2020 č.j. [číslo jednací] byl ustanoven žalovanému č. 2 opatrovník dle § 29 odstavec 2 o.s.ř. Ustanovení opatrovníka bylo usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zrušeno s odůvodněním, že došlo ke vstupu žalovaného č. 2 do likvidace a byl mu ustanoven likvidátor, který je oprávněn za žalovaného č. 2 jednat. K odvolání žalovaného č. 2 usnesením Krajského soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnutí o zrušení opatrovníka ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] potvrzeno.

8. Žalovaný č. 2 se vyjádřil prostřednictvím ustanovené opatrovnice podáním doručeným soudu dne 17. 7.2020 (č.l. 19), v němž uvedl, že je nejprve nutné postavit najisto, že dopravní nehodu způsobil první žalovaný a teprve následně je možné přibrat znalce k ocenění případné škody.

9. Prostřednictvím likvidátora se žalovaný č. 2 vyjádřil podáním ze dne 1. 6. 2021 (viz č.l. 197-198) tak, že žalobu považuje za předčasnou, neboť nebyla prokázána škoda na předmětném vozidle a odkázal na protiprávní jednání přítelkyně žalobce v průběhu jízdy, které popisuje žalovaný č. 1.

10. Po změně v obsazení samosoudce byla při jednání dne [datum] probrána s účastníky jejich skutková tvrzení a poskytnuto poučení a stanovena lhůta v trvání 30ti dnů od doručení protokolu z jednání pro doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů (viz č.l. 202-205), která uplynula ve vazbě na převzetí protokolu jednotlivými účastníky dne [datum], [datum] a [datum] (viz č.l. 205 rub).

11. Po tomto poučení žalobce uvedl v podání doručeném soudu dne 14. 7. 2021 (viz č.l. 217-220), že uzavřel smlouvu s oběma žalovanými, kteří od něj oba převzali vozidlo, žalovaný č. 1 nebyl žalobcem považován za pomocníka žalovaného č.

2. I pro případ, že by však soud dovodil, že žalovaný č. 1 není v přímém smluvním vztahu k žalobci, pak ze skutečnosti, že žalovaný č. 1 jako řidič způsobil dopravní nehodu, dovozuje porušení zákonné povinnosti žalovaného č. 1 a tím i jeho odpovědnost za vzniklou škodu. Dále pak doložil své vlastnické právo k předmětnému vozidlu a upřesnil ve svých tvrzeních poškození jednotlivých částí vozidla a uvedl, že vozidlo není od dopravní nehody užíváno, bylo pouze odtaženo po dopravní nehodě do skladu na adrese [anonymizováno] 75, kde stojí dosud, je nepojízdné, neopravené. Opětovně navrhl k prokázání svých tvrzení vztahujících se ke škodě a příčinné souvislosti mezi poškozením vozidla a dopravní nehodou znalecký posudek.

12. Po tomto poučení žalovaný č. 1 zopakoval své stanovisko podáním ze dne 28. 6. 2021 (viz č.l. 213-215) tak, že není pasivně legitimován v předmětném řízení, neboť v době, kdy řídil předmětné vozidlo a stala se dopravní nehoda vykonával tuto činnost pro žalovaného č. 2 v pozici zaměstnance na základě dohody o provedení práce a se žalobcem neuzavřel žádný smluvní vztah, který by jej k čemukoliv zavazoval. Zopakoval současně svá tvrzení o průběhu nehody a současně zdůraznil, že se nedopustil ani excesu a ani hrubé nedbalosti.

13. Po tomto poučení žalovaný č. 2 v podání ze dne 16. 7. 2021 (viz č.l. 225 - 226) uvedl, že nebylo dosud prokázáno, že by mezi ním a žalobcem vznikl závazkový vztah a tedy že by byl pasivně ve sporu pasivně legitimován, že nebyla prokázána škoda vzniklá na vozidle a a příčinné souvislosti mezi poškozením vozidla a dopravní nehodou 14. Soud zjistil následující skutkový stav. V řízení bylo prokázáno, že žalobce s přítelkyní [jméno] [příjmení] navštívil dne [datum] kamaráda [jméno] [příjmení] v jeho bytě v [obec] – [část obce], kde byli na oslavě, kam přijeli vozem [anonymizována čtyři slova], [registrační značka] ve vlastnictví žalobce (viz VTP č.l. 221). V době oslavy žalobce i jeho přítelkyně konzumovali alkohol. Přibližně ve [anonymizována dvě slova] hodin se žalobce a jeho přítelkyně rozhodli, že chtějí odjet domů, pan [příjmení] kontaktoval službu„ [anonymizována dvě slova]“, kteří provozují taxislužbu spočívající v odvozu osob a jejich vlastního vozidla řidičem této služby. Tuto službu provozoval v předmětném období žalovaný č. 2 (viz kopie facebookových stránek č.l. 35, 85, výstup z vnitřní evidence žalovaného [číslo] která je součástí policejního spisu č.l. 59). Žalovaný č. 1 na místo dorazil jiným vozidlem, které řídila jiná osoba (dle policejního spisu se jedná o bratra žalovaného č. 1 pana [jméno] [celé jméno žalovaného] viz zejména č.l. 55-56 spisu), přijel asi za 30 až 40 minut a následně žalovaný č. 1 nasedl do vozidla s přítelkyní žalobce [jméno] [příjmení], které předtím předal žalobce od vozidla klíče a odjel. Žalobce v té době hovořil před domem se svým kamarádem [jméno] [příjmení] a vozidla žalobce si oba všimli až v ten moment, kdy skutečně odjíždělo. Žalobce musel tedy nasednout do doprovodného vozidla s řidičem tohoto doprovodného vozidla. Do předmětného vozidla nasedl žalovaný č. 1 na místo řidiče a přítelkyně žalobce [jméno] [příjmení] na místo spolujezdce. Žalovaný č. 1 si i po rozjetí šteloval sedačku, přítelkyně žalobce mu vysvětlovala adresu, na kterou má vozidlo dovézt a psala v průběhu jízdy SMS zprávu své dceři, po celou dobu seděla na místě spolujezdce a byla připoutána. V té době se stala dopravní nehoda, při které se přítelkyně žalobce uhodila do hlavy (tyto skutečnosti plynou zejména z výpovědi žalobce a výslechu svědka [příjmení] a přítelkyně žalobce, skutečnosti popisované z vnitřního prostoru vozu v průběhu jízdy pak pouze z výpovědi přítelkyně žalobce). V průběhu jízdy nejelo předmětné vozidlo řízeně žalovaným č. 1 nijak rychle, druhé doprovodné vozidlo s žalobcem řízené druhým mužem jelo za ním, ve druhém vozidle se žalobce s řidičem nijak nebavil. Žalobce si všiml, že vozidlo žalobce řízené žalovaným č. 1 po chvíli začalo plynule odbočovat, až najelo na svodidla, a to na vozovce pozemní komunikace [ulice] ulice v prostoru u sloupu veřejného osvětlení ev. [číslo] (tyto skutečnosti plynou z výpovědi žalobce, popis nehody pak též z listin z policejního spisu (viz č.l. 28, 33-34, 37-38, 55-58, [číslo], [číslo] spisu). Žalobce s řidičem doprovodného vozidla zastavili, přišli k vozidlu žalobce najetému na svodidlech a otevřeli dveře spolujezdce, žalobce odepnul pás jeho přítelkyni, propleskl jí, protože byla malátná. V té době již žalovaný č. 1 vystoupil z vozidla a ujišťoval žalobce, že má pojištění své odpovědnosti a žalovaný č. 2 také. Přítelkyni následně odvezla záchranná služba do nemocnice, přijela policie, žalobce zavolal též [jméno] [příjmení], který se na místo dopravní nehody dostavil následně vozem taxislužby. Toto vozidlo taxislužby následně odvezlo nejdříve žalobce domů a [jméno] [příjmení] taktéž do jeho domova. Druhý den se žalobce dostavil na Policejní služebnu a bylo mu sděleno, že již jeho vozidlo není třeba zkoumat, vozidlo mu bylo vydáno a bylo mu sděleno, že může zajistit jeho odtah. Nejdříve vozidlo nechal žalobce odtáhnout na adresu svého bydliště a po 6. ti měsících jej nechal opět odtáhnout do skladu v [obec], kde vozidlo stojí dosud. Vozidlo je stále v nepojízdném stavu. (viz výslechy svědků [jméno] [příjmení] provedené při ústním jednání dne [datum] č.l. 232-233 a [jméno] [jméno] provedené při ústním jednání dne [datum] č.l. 241 rub -242 rub a výslech žalobce provedený při ústním jednání dne [datum] č.l. 233-234 a podpůrně též již citované listiny z policejního spisu). Obrana žalovaného č. 1 spočívající v tom, že mu v průběhu jízdy zasahovala přítelkyně žalobce, která byla opilá, do řízení a že přelézala ze zadního místa či z místa spolujezdce na místo řidiče, nebyla podpořena žádnými důkazy. Předmětná dopravní nehoda byla předmětem šetření Policie ČR, [anonymizována dvě slova] [obec] ev. č. [anonymizováno] [číslo] [číslo] a věc byla předána [stát. instituce]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] však byla věc týkající se šetření o podezření, že by nehoda byla způsobena jednáním přítelkyní žalobce odložena, neboť jediným objektivním podkladem byla shledána poloha předmětného vozidla a jeho poškození, které odpovídají jak variantě, že žalovaný č. 1 nezvládl řízení, tak variantě, že by došlo k zásahu přítelkyně žalobce do řízení, a nelze tak jednoznačně zodpovědět otázku vztahující se k zavinění dopravní nehody, tedy zda nehoda nastala v důsledku protiprávního jednání žalovaného č. 1 či přítelkyně žalobce (viz č.l. 33-34, 37-38, č.l. 55-58, 60-63, 80-84). Vozidlo žalobce vykazovalo po nehodě poškození těchto částí vozu: přední nárazník, mřížka střed a levá, chladič vodní, chladič klimatizace, intercoler, řízení, olejová vana motoru, spodní kryt motoru, řídící modul ABS a levý práh (viz č.l. 120 a fotodokumentace č.l. 121-125). Poškození vozidla bylo předmětem znaleckého zkoumání znalcem [celé jméno znalce]. Znalec popsal poškození vozidla ve znaleckém posudku (viz č.l. 319 až 322) tak, že jsou poškozeny veškeré plastové části pod předním nárazníkem vozidla, přední nárazník a výztuhy nárazníku, držáků chladičů, chladiče vody, klimatizace a intercooleru, motoru řízení, stabilizace řízení, hliníkové nápravnice, elektrické instalace systému, řídící jednotky ABS, zavěšení ramen levého předního kola, tyče řízení levého předního kola, a chybí plastové kryty pod motorem, je prasklá olejová vana a poškozen vnitřní levý přední práh a dospěl k závěru, že vozidlo je nepojízdné a i po dopravní nehodě bylo nepojízdné, poškození vozidla odpovídá popisu dopravní nehody, a s dopravní nehodou tedy souvisí. Vzniklé poškození je dle znalce opravitelné, znalec popsal podrobně práce, které oprava vyžaduje v kapitole 4.7. a 4.9 posudku a vyčíslil náklady na opravy v cenách v době dopravní nehody na částku 300 900 Kč včetně DPH, v současných cenách pak 383 700 Kč včetně DPH. Tržní hodnotu vozidla ocenil znalec před nehodou na částku 398 500 Kč včetně DPH a po dopravní nehodě pak na částku 118 300 Kč včetně DPH. Znalec se současně věnoval i tomu, zda nebyly prováděny na vozidle nějaké zásahy po dopravní nehodě a dospěl k závěru, že nikoliv (viz znalecký posudek [anonymizováno] [číslo] spis). Při ústním jednání dne [datum] a ve znaleckém posudku pak podrobně své závěry znalec odůvodnil. Soud neměl důvodu, proč by těmto závěrům znalce nedůvěřoval, nebyly ani žádným jiným důkazem zpochybněny, a to žádným z účastníků. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení škody v žalované výši poprvé dopisem ze dne 13. 11. 2019 (viz č.l. 39-40 odeslaným dne 15. 11. 2019 (viz č.l. 44).

15. V době dopravní nehody byl žalovaný č. 1 velmi pravděpodobně v pracovněprávním vztahu k žalovanému č. 2, a to na základě dohody o provedení práce (viz č.l. 106 a 143 a 144). I tehdy, pokud by však pracovněprávní vztah mezi nimi nevznikl, je jednoznačně prokázáno, že žalovaný č. 1 vykonával fakticky činnost řidiče taxislužby pro žalovaného č. 2, vnitřně byl v rámci evidence žalovaného č. 2 veden pod [číslo] dále je prokázáno, že dne [datum] v době od [anonymizováno] hod do [anonymizováno] hodin následujícího dne skutečně tuto činnost měl vykonávat (viz č.l. 146 rub a 59 spisu) a v rámci této doby převzal od žalobce předmětné vozidlo, které řídil a v době jeho řízení došlo k dopravní nehodě. Tyto skutkové okolnosti nebyly ani mezi účastníky sporné. Nutno však doplnit, že žalovaný č. 1 byl současně podnikatelem zapsaným pro obor silniční motorová doprava osobní v živnostenském rejstříku (viz č.l 87) a že za něj nebylo odváděno žalovaným č. 2 pojistné sociálního zabezpečení (viz č.l. 97). Sporné bylo pouze to, zda žalovaný č. 1 vedle žalovaného č. 2 sám uzavřel s žalobcem smlouvu a zda lze přičítat jednání žalovaného č. 1 pouze žalovanému č. 2 zda žalovaný č. 1 odpovídá vedle žalovaného č. 2 také. S těmito argumenty se soud vypořádá v rámci právního hodnocení níže. Na tomto místě soud považuje za nutné uvést pouze to, že kromě skutkových zjištění vztahujících se k telefonickému objednání služby odvozu osob a vozidla na telefonním čísle uvedeném na facebookových stránkách služby [anonymizována dvě slova] (viz č.l. 35, 59 a výpověď svědka [jméno] [příjmení]) a faktického převzetí vozidla žalovaným č. 1, kterému ani nebyl žalobce přítomen, neboť klíče od vozu předal své přítelkyni, která s žalovaným č. 1 do vozidla nasedla, nebylo prokázáno, že by bylo mezi žalobcem a žalovaným č. 1 učiněno jiné právní jednání směřující k jakékoliv jejich dohodě či ujednání a ke vzniku žádného závazkového vztahu přímo mezi nimi tedy dojít ani nemohlo. Dále bylo prokázáno, že žalovaný [číslo] nebyl trestán (viz č.l. 216).

16. Podle § 2550 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění (dále jen Občanský zákoník) Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

17. Podle § 2555 Občanského zákoníku smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.

18. Podle § 2914 Občanského zákoníku kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

19. Podle § 2944 Občanského zákoníku každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak.

20. Podle § 2951 odstavec 1 Občanského zákoníku škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

21. Podle § 2552 Občanského zákoníku hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

22. Soud dospěl na základě shora popsaných skutkových zjištění k následujícím právním závěrům. Žalobce jako vlastník předmětného shora popsaného vozidla byl v řízení jednoznačně aktivně legitimován. Soud se zaměřil na otázku pasivní legitimace obou žalovaných a dospěl k závěru, že pasivně legitimovaným je pouze žalovaný č.

2. Vyšel z následující úvahy. Bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný č. 2 provozoval v předmětném období službu nazvanou [anonymizována dvě slova] a bylo též prokázáno, že si žalobce objednal převoz osob a svého vozidla u této služby. Dále bylo prokázáno, že žalovaný č. 1 byl minimálně fakticky vyslán jako osoba zastupující žalovaného č. 2 (pomocná osoba ve smyslu § 2914 Občanského zákoníku), prostřednictvím které svoji povinnost z uzavřené smlouvy žalovaný č. 2 plní (soud se domnívá, že byl prokázán i pracovněprávní vztah mezi žalovanými z dohody o provedení práce a že vztah mezi žalovanými byl dlouhodobější, nejednalo se o jednorázové zastoupení) a dále bylo prokázáno, že prostřednictvím žalovaného č. 1 žalovaný č. 2 vozidlo také fakticky v rámci plnění svých povinností převzal a že vozidlo žalovaný č. 1 v době nehody řídil. Žalobce uzavřel se žalovaným č. 2 smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 Občanského zákoníku a současně smlouvu o přepravě vozidla, která se nejvíce svým obsahem blíží smlouvě o přepravě věci dle § 2555 Občanského zákoníku, byť se nejedná o zásilku (telefonické objednání služby u žalovaného č. 2 a následné faktické převzetí je nesporné), s plněním povinností věc a osoby přepravit žalovaný č. 2 započal prostřednictvím žalovaného č. 1 a převzal tak mimo jiné i odpovědnost za předmětné vozidlo, a za případnou škodu na něm vzniklou v průběhu přepravy tak odpovídal dle § 2944 Občanského zákoníku. Odpovědnost žalovaného č. 2 je objektivní, je dána bez ohledu na porušení jeho povinností (bez ohledu na protiprávní jednání) a bez ohledu na jeho zavinění. Mezi předpoklady odpovědnosti dle § 2944 Občanského zákoníku, které musí být naplněny, je třeba zahrnovat, byl-li prokázán vznik závazkového vztahu, jen převzetí dané věci, vznik škody na ní a příčinnou souvislost mezi vznikem škody a převzetím věci při plnění povinností plynoucích ze smlouvy. Převzetí vozidla nebylo nikým zpochybňováno, skutečnost, že došlo k dopravní nehodě, byla taktéž nepochybná a vyplynula i ze shora popsaných listinných důkazů. Skutečnost, že došlo k poškození vozidla (vznik škody v jejím základu, ohledně výše se bude soud vyjadřovat níže) a příčinná souvislost mezi dopravní nehodou a poškozením byla prokázána znaleckým posudkem. Co do základu je tak odpovědnost žalovaného č. 2 dána.

23. Žalovaný č. 2 i žalovaný č. 1 namítali, že za škodu neodpovídají, neboť tato vznikla v důsledku jednání přítelkyně žalobce v průběhu jízdy. Soud však dospěl k závěru, že liberační důvody ve smyslu § 2944 Občanského zákoníku nebyly naplněny. Předně je třeba uvést, že tvrzení žalovaných o jednání přítelkyně žalobce nebyla prokázána, a žalovaní tak neunesli důkazní břemeno ohledně svých tvrzení, že přítelkyně žalobce zasahovala nevhodně do řízení v průběhu jízdy a tím nehodu způsobila. Soud se domnívá, že tato skutečnost, i kdyby byla prokázána, by navíc nemohla vést k liberaci žalovaného č. 2, neboť ta je objektivní a stojí na principu, že musí být prokázáno, že by ke škodě došlo i jinak. V dané situaci by obrana žalovaných mohla vést maximálně k jejich případnému právu na regres vůči spolujezdkyni (přítelkyni žalobce) a nikoliv k liberaci žalovaného č. 2, a tím k zániku odpovědnosti žalovaného č.

2. Současně nelze takové jednání posuzovat ani jako spoluzavinění žalobce, neboť za případné jednání jeho přítelkyně nemůže sám nést odpovědnost, není k tomu dán důvod. Odpovědnost žalovaného č. 2 je postavena na principu objektivní odpovědnosti za převzatou věc bez ohledu na protiprávní jednání a zavinění.

24. Žalovaný č. 1 není v řízení pasivně legitimován, neboť vystupoval v rámci shora popsaného skutkového děje jako zástupce žalovaného č. 2 bez ohledu na skutečnost, zda je v pozici zaměstnance, a nebo osoby, která jako OSVČ, podnikatel, v zastoupení žalovaného č. 2 plní jeho povinnosti. Ustanovení § 2914 totiž nerozlišuje právní vztah mezi účastníky smluvního vztahu, z něhož je zastoupení odvozováno a dokonce i tehdy, pokud by situace neměla žádný právní podklad, nastala by odpovědnost žalovaného č. 2 namísto žalovaného č. 1, neboť ustanovení je postaveno na principu fakticity konkrétního jednání. Soud přesto uzavírá, že z provedeného dokazování se jeví jako nejpravděpodobnější závěr, že vztah mezi žalovaným č. 2 a žalovaným č. 1 je vztahem pracovněprávním, jehož podkladem je dohoda o provedení práce, kdy žalovaný č. 1 figuruje v rámci rozepsaných směn, opakovaně činnost pro žalovaného č. 2 vykonával a žalovaný č. 2 mu za tuto činnost hradil odměnu. V řízení nebyly provedeny žádné důkazy na podporu tvrzení žalobce, že pracovněprávní vztah je fingovaný, byť byla předložena písemná dohoda o provedení práce. Soud by se dopouštěl nijak nepodložených domněnek, pokud by tímto směrem uvažoval, neboť nemají podklad v dokazování. Proto soud uzavírá, že vztah je s největší pravděpodobností vztahem pracovněprávním, aniž by však tato skutečnost měla zásadní dopad do závěru, že žalovaný č. 2 je jediným pasivně legitimovaným účastníkem s odkazem na § 2914 Občanského zákoníku. V dané situaci bylo prokázáno, že k dopravní nehodě došlo v době, kdy žalovaný č. 1 předmětné vozidlo řídil. Na rozdíl od řízení přestupkového či trestního není v dané situaci třeba jednoznačně postavit najisto skutkový děj, který k nehodě vedl, neboť závěr o naplnění předpokladu, že dopravní nehoda nastala v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním žalovaného, nijak neovlivní závěr soudu o tom, že není pasivně legitimován a není dána jeho odpovědnost. Na závěr této úvahy je třeba ještě zmínit, že nebylo žalobcem dostatečně tvrzeno a ani prokázáno ani to, že by se žalovaný č. 1 dopustil nějakého excesu, hrubého vybočení s plnění svých povinností v rámci pracovněprávního (či jiného) vztahu mezi žalovanými. K naplnění tohoto předpokladu nepostačuje argumentace o tom, že žalovaný č. 1 porušil povinnosti plynoucí ze zákona o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb., neboť excesem je jen zásadní vybočení z plnění jeho povinností. K naplnění takového předpokladu by mohlo totiž dojít jen tehdy, pokud by byla škoda způsobena při takové činnosti, která sledovala výlučně uspokojování vlastních, osobních zájmů či potřeb žalovaného č. 1 a nebo potřeb a zájmů třetích osob. Při takovém jednání budou zpravidla naplněny znaky trestného činu, byť ne každý trestný čin by takové podmínky splňoval (viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18.11.1970 sp. zn. Cpj 87, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 418/2011, 25 Cdo 277/2004 apod.) Soud odkazuje v rámci této úvahy dále na judikaturu týkající se přičitatelnosti jednání pověřené osoby (zaměstnance), z níž lze jednoznačně dovodit, že jediným možným závěrem při neprokázání excesu žalovaného č. 1 je, že tento není pasivně legitimován v řízení a povolán tak k zaplacení z dopravní nehody plynoucí vzniklé škody (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 1397/2005, 25 Cdo 3747/2013, sp. zn. 5 Tdo 44/2016, 25 Cdo 1855/2012, 23 Cdo 1120/2012, 25 Cdo 2402/2010). ze všech těchto důvodů soud žalobu vůči prvnímu žalovanému výrokem II. zamítl.

25. Při posuzování výše vzniklé škody soud vyšel ze skutečnosti, že vozidlo bylo při dopravní nehodě poškozeno tak, že bylo nadále nepojízdné a muselo být odtaženo a v tomto stavu se nachází dosud a současně nebylo dosud opraveno, nicméně dle vyjádření znalce jsou závady vzniklé při nehodě opravitelné a je možné vozidlo uvést do pojízdného stavu. Ze znaleckého posudku, který je dle názoru soudu přesvědčivý a dostatečně zdůvodněný, soud zjistil, že oprava vyžaduje provedení ve znaleckém posudku specifikovaných činností a dodání náhradních dílů a že náklady na takovou opravu vyčíslené ke dni vzniku dopravní nehody činí 300 900 Kč včetně DPH a v současných cenách se pak jedná o částku 383 700 Kč včetně DPH. Dále pak za podstatné soud považuje zjištění plynoucí ze znaleckého posudku, že tržní hodnota vozidla v době před dopravní nehodou činila 398 500 Kč a po dopravní nehodě 118 300 Kč. Soud aplikoval ustanovení § 2951 a § 2952 Občanského zákoníku. Vyšel ze zjištění, že obvyklá cena vozidla se dopravní nehodou sice snížila o částku 280 200 Kč (rozdíl částky 398 500 Kč a 118 300 Kč), ale náklady na její odstranění v cenách po dopravní nehodě činí 300 900 Kč, minimálně tuto částku je tedy nezbytné vynaložit k obnovení funkce věci, tedy k uvedení poškozené věci v předešlý stav. Peněžitá náhrada úbytku způsobeného škodou na věci je ekvivalentem hodnot, které je nutné vynaložit na uvedení věci do předešlého stavu a jen tehdy, pokud to není možné, vychází se z ceny, jakou věc měla v době poškození, a tedy ze snížení její hodnoty (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2818/2015 a sp. zn. 25 Cdo 861/2018 nebo nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1902/13). Výše náhrady škody může dokonce převýšit obvyklou cenu poškozené věci před jejím poškozením, a to až o 1/3 (viz. např. Eliáš a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou, Ostrava, Sagit 2012 str. 1047). Soud tedy vyšel ze zjištění, že sice předpokládané náklady na opravu převýší rozdíl hodnot obvyklých cen vozidla před nehodou a po ní, nicméně tento převis činí jen 20 000 Kč, což není rozdíl nikterak nepochopitelný a vysoký. Primárně by mělo být smyslem náhrady škody uvedení věci do původního stavu (myšleno užitkového i hodnotového stavu), a tedy oprava věci, pokud to je možné. V dané situaci po nehodě vozidlo svému účelu neslouží, ale oprava možná je a je možné vozidlo do stavu umožňujícího jeho užívání km jízdě uvést. Soud proto vyšel z nákladů nezbytných na opravu vozidla, které převyšují dle vyčíslení znalce žalobcem požadovanou částku a byť tím může dojít ke zhodnocení vozidla, nejedná se o zhodnocení nijak podstatné a nepochopitelné, aby soud považoval za nezbytné o toto zhodnocení škodu snižovat, neboť i tehdy, pokud by vyšel ze způsobu určení cenu dle obvyklých cen vozidla před a po nehodě, dospěl by k přibližně stejné částce. Odchylka je v dané situaci relativně nepodstatná a zanedbatelná (cca 7%). Proto soud žalobě vyhověl i co do výše požadované částky a uložil žalovanému č. 2 povinnost k zaplacení částky 300 000 Kč výrokem I.

26. Pokud se týká prodlení, soud vyšel z předpokladu, že se žalovaný č. 2 nemohl dostat do prodlení dříve, než se dozvěděl o částce, kterou po něm žalobce požaduje. Soud tedy vedle povinnosti zaplatit škodu ve výši 300 000 Kč uložil žalovanému č. 2 povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení s odkazem na § 1970 Občanského zákoníku a výši a počátek odvodil od dopisu – předžalobní výzvy ze dne 13. 11. 2019, která byla žalovanému č. 2 odeslána 15. 11. 2019 (viz č.l. 39-40 a 44), když předchozí výzvy jednoznačnou částku požadované škody neuváděly. Pokud pak předžalobní výzva stanovila lhůtu 1 měsíc (viz č.l. 40) a do sféry dispozice žalovaného č. 2 se dostala upomínka nejdříve 16.11.2019, k prvnímu dni prodlení došlo od 17. 12. 2019. Výše úroku z prodlení je odvozena od nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím období pak soud ohledně úroku z prodlení žalobě nevyhověl a žalobu zamítl výrokem III.

27. V rámci úvahy o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšný vůči žalovanému č. 2 (neúspěch se týká zanedbatelné části příslušenství) plnou náhradu nákladů řízení. Stejnou úvahou pak soud přiznal žalovanému č. 1 plnou náhradu nákladů řízení vůči žalobci, neboť žalobce nebyl vůči němu úspěšný ani zčásti.

28. Náklady žalobce vůči žalovanému č. 2 soud vyčíslil takto. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 12 000 Kč a 5 000 Kč a zálohu na zpracovaný znalecký posudek ve výši 8 000 Kč Náklady za zastoupení žalobce advokátem odpovídají odměně stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 300 000 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze 13 hlavních úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., tedy částka 123 500 Kč (a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku, sepis žaloby, sepis vyjádření ve věci samé dne 9. 11. 2020, 14. 1. 2021, 14. 7. 2021, za účast u jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), z částky 4 750 Kč za 3 poloviční úkony dle § 11 odstavec 2 a.t. (vyjádření k odvolání o zrušení zastupování opatrovníkem ze dne 10. 2. 2021, sepis otázek na znalce ze dne 1. 10. 2021 a sepis písemného závěrečného návrhu dne 3. 7. 2022) tedy ve výši 14 250 Kč, dále pak za 16 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. tedy ve výši 4 800 Kč. Náhrada cestovného za cestu z [obec] do [obec] a zpět – 90 km jedna cesta včetně zpáteční jízdy osobním motorovým vozidlem Škoda Superb, reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], palivo Natural 95, průměrná spotřeba 6,8 litru na 100 km, cena paliva v roce 2020 – 32 Kč na 1 litr, v roce 2021 pak 27,80 Kč na 1 litr; celková náhrada 6,37 Kč bez DPH na 1 km při zohlednění základní sazby 4,20 Kč na 1 km, v roce 2021 pak 6,29 Kč bez DPH na 1 km při zohlednění základní sazby 4,40 Kč na 1 km, tedy za cesty dne 13. 10. 2020 a 26. 11. 2020 po 573,84 Kč a za cesty 3. 6. 2021, 14. 9 2021, 23. 9. 2021 a 7. 12. 2021 po 566,14 Kč celkem. Náhrada cestovného za cestu z [obec] do [obec] a zpět – 90 km jedna cesta včetně zpáteční jízdy osobním motorovým vozidlem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], palivo nafta, průměrná spotřeba 8,1 litru na 100 km, cena paliva v roce 2022 – 47,1 Kč na 1 litr; celková náhrada 8, 515 Kč bez DPH na 1 km při zohlednění základní sazby 4,70 Kč, tedy za cestu dne 30. 6. 2022 766,36 Kč Celkem tedy cestovné 4 215,36 Kč. Náhrada za promeškaný čas dle § 14 odstavec 3 AT za 4 půlhodiny na cestě k soudu a zpět tedy 400 Kč za jednu cestu, za 7 cest pak 2 800 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu 149 565,36 Kč ve výši 31 408,73 Kč, celkem tedy ve výši 180 974 Kč, s připočtením soudního poplatku a zálohy na znalečné pak 203 974 Kč. Současně soud uvádí, že nepřiznal odměnu za předžalobní upomínku ze dne 5. 3. 2019, neboť dle a.t. je možné přiznat odměnu jen za jeden tento úkon a za sepis závěrečného návrhu a otázek na znalce přiznal odměnu jen ve výši 1/2, neboť povinnost k podání písemného závěrečného návrhu neuložil a v obou případech se nejedná o podání ve věci samé ve smyslu § 11 odstavec 1 písmeno d) AT.

29. Náklady žalovaného č. 1 vůči žalobci soud vyčíslil takto. Náklady za zastoupení žalovaného č. 1 a odpovídají odměně stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 300 000 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze 12 hlavních úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., tedy částka xanon -322 (a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření ve věci samé dne 27. 7. 2020, 11. 11. 2020, 25. 1. 2021, 28. 5. 2021, za účast u jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), z částky 4 750 Kč za 1 poloviční úkon dle § 11 odstavec 2 a.t. (sepis písemného závěrečného návrhu dne 8. 7. 2022) tedy ve výši 4 750 Kč, dále pak za 13 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. tedy ve výši 3 900 Kč. Náhrada cestovného za cestu z [obec] do [obec] a zpět – 173,80 km jedna cesta včetně zpáteční jízdy osobním motorovým vozidlem [anonymizováno], [registrační značka] palivo Natural 95, průměrná spotřeba dle VTP 6,8 litru na 100 km, cena paliva v roce 2020 – 32 Kč na 1 litr, v roce 2021 pak 27,80 Kč na 1 litr; v roce 2022 pak 33,80 Kč celková náhrada 6,37 Kč bez DPH na 1 km při zohlednění základní sazby 4,20 Kč na 1 km, v roce 2021 pak 6,29 Kč bez DPH na 1 km při zohlednění základní sazby 4,40 Kč na 1 km a v roce 2022 pak 6,99 Kč bez DPH na 1 km při zohlednění základní sazby 4,70 Kč na 1 km, tedy za cesty dne 13. 10. 2020 a 26. 11. 2020 po 1 107,10 Kč a za cesty 3. 6. 2021, 14. 9 2021, 23. 9. 2021 a 7. 12. 2021 po 1093,20 Kč a za cestu dne 30. 6. 2022 pak 1214,90 Kč Celkem tedy cestovné 7 801,90 Kč. Náhrada za promeškaný čas dle § 14 odstavec 3 AT za 4 půlhodiny na cestě k soudu a zpět tedy 400 Kč za jednu cestu, za 7 cest pak 2 800 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu 133 251,90 Kč ve výši 27 982,90 Kč, celkem tedy ve výši 161 234,80 Kč. Současně soud uvádí, že nepřiznal odměny za jednání s klientem v rámci přípravy na jednání soudu, neboť k přípravě na tato jednání nebylo dle názoru soudu zapotřebí porad přesahujících 1 hodinu s ohledem na průběh jednání a za sepis závěrečného návrhu přiznal odměnu jen ve výši 1/2, neboť povinnost k podání písemného závěrečného návrhu neuložil a nejedná se o podání ve věci samé ve smyslu § 11 odstavec 1 písmeno d) AT.

30. Vzhledem ke skutečnosti, že v řízení bylo z rozpočtových prostředků státu vyplaceno znalečné za zpracování znaleckého posudku ve výši 7025,17 Kč (viz č.l. 340) a dále bylo již přiznáno znalečné ve výši 900 Kč (viz č.l. 338), které však dosud nenabylo právní moci a nebylo ani proplaceno, soud v souladu s § 148 o.s.ř. uložil žalované č. 2 povinnost tyto soudem proplacené náklady státu nahradit, a to k rukám zdejšího soudu ve lhůtě 15ti dnů od dodatečného usnesení, které bude vydáno až poté, kdy bude proplaceno též znalečné ve výši 900 Kč a bude též tímto dodatečným usnesením jednoznačně vyčísleno.