38 C 173/2018-89

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] Česká republika - Ministerstvo vnitra ČR, [IČO] sídlem [adresa] pro zaplacení 190 522 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 182 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 190 522 Kč od 9. 8. 2018 do 8. 9. 2018 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 182 000 Kč od 9. 9. 2018 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná Česká republika - Ministerstvo dopravy ČR je povinna zaplatit žalobci částku 8 522 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 522 Kč od 9. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 190 522 Kč s příslušenstvím. Tato částka sestávala jednak z nároku na náhradu nákladů obhajoby v řízení o dopravním přestupku ve výši 8 522 Kč s příslušenstvím a dále též z požadované peněžní kompenzace ve výši 182 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nemožností řídit motorová vozidla po dobu 182 dnů (zadržení řidičského průkazu). Žalobce původně jako organizační služku příslušnou jednat za stát ve věci obou nároků označil Ministerstvo dopravy ČR. Soud však s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2009/20, dospěl k závěru, že pokud jde o výše uvedenou nemajetkovou újmu, je třeba za žalovanou jednat s Ministerstvem vnitra ČR, o čemž účastníky vyrozuměl v usnesení ze dne 6. května 2021, č.j. 38 C 173/2018-63.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že proti žalobci bylo neoprávněně vedeno řízení o přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v tehdy platném znění. Tohoto přestupku se měl žalobce dopustit dne 14. 3. 2017 ve Staré Huti tím, že se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu odmítl podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve po pozitivním orientačním testu na návykové látky DrugWipe. V rámci přestupkového řízení však bylo prokázáno, že žalobce měl v úmyslu toto vyšetření podstoupit. Nepodstoupil je pouze, protože by musel na místě silniční kontroly opustit svou jedenáctiletou dceru, která s ním ve vozidle cestovala. Policisté jí totiž odmítli převézt k lékařskému vyšetření spolu s žalobcem. V důsledku postupu policie tak bylo žalobci fakticky znemožněno podrobit se lékařskému vyšetření, protože nehodlal rezignovat na svou zákonnou rodičovskou zodpovědnost. Na základě výše zmíněných skutečností Městský úřad Dobříš rozhodnutím ze dne 12. září 2017, [číslo jednací], řízení o přestupku zastavil dle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v tehdy platném znění. Konstatoval přitom, že předmětný skutek není přestupkem. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 9. 2017. V souvislosti s podezřením ze spáchání přestupku byl žalobci zadržen řidičský průkaz a žalobce nesměl do pravomocného skončení přestupkového řízení řídit motorová vozidla.

3. Stát odpovídá za škodu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Pro vznik odpovědnosti státu za škodu se v takovém případě neposuzuje správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání. Rozhodující je jeho výsledek (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 70/2009). [příjmení] způsobem je tak namístě posoudit i vedení přestupkového řízení, které neskončilo odsuzujícím rozhodnutím.

4. Žalobce v dané době pracoval jako ředitel ve společnosti [právnická osoba], která má několik desítek zaměstnanců a zajišťuje úklidové služby, především v nemocnicích. Žalobce zajišťuje prakticky veškerý chod společnosti, ať již jde o jednání s klienty, zajišťování zásob, kontrolou zaměstnanců, řešením nenadálých situací apod. K výkonu svého povolání nezbytně potřebuje řídit motorová vozidla, protože místa zakázek se nacházejí nejenom v Praze, ale i mimo ni. Nemožnost řídit motorová vozidla tak výrazně omezovala žalobcovo pracovní uplatnění. Žalobce musel doprovázet některý z jeho podřízených, který měl řidičské oprávnění, anebo musel jezdit na kole. Zaměstnavateli tím vznikaly značné dodatečné výdaje a žalobce kvůli tomu pociťoval značené problémy v práci. V důsledku zadržení řidičského průkazu klesla jeho důvěryhodnost mezi zaměstnanci. Nemožnost řídit motorová vozidla také ztížila žalobci dojíždění do práce. Vzhledem k tomu, že žalobci není příjemné cestovat prostředky hromadné dopravy, pořídil si elektrokolo, díky němuž mohl dosáhnout alespoň částečné mobility a nezávislosti na prostředcích hromadné dopravy.

5. Žalobce byl také výrazně omezen v osobním životě. [příjmení] prakticky rezignovat na veškeré své koníčky. Nemohl absolvovat se svým štěnětem výcvik, neboť ho nemohl přepravovat na tréninky. Rovněž nemohl obstarávat záležitosti své rodiny, ať již jde o zajišťování nákupů nebo péče o děti. Žalobcova dcera přitom jezdí dvakrát týdně na jezdecký výcvik k Dobříši, kam jí musel žalobce dopravovat. Využívání pomoci známých bylo pro žalobce nepříjemné, neboť musel svěřit cizímu řidiči své vozidlo. Žalobce též v daném období rekonstruoval dům v obci [anonymizováno], kde v současnosti bydlí a nemožnost vozit si stavební materiál stavební práce prakticky přerušilo. A to právě v jarním a letním období, které je pro provádění stavebních prací nejpříhodnější. Řadu činností tak žalobce musel odložit na pozdější dobu. Dále měl žalobce na červen 2017 naplánovanou svatbu, která se uskutečnila na kopci [anonymizováno] v katastru obce Podsedice. Vzhledem k tomu, že obřad probíhal na odlehlém místě, musel zajistit dopravu veškerého vybavení, výzdoby, občerstvení i oddávajících úředníků na toto místo. Veškeré přípravy svatebního dne i jeho samotný průběh tak byly značně ztíženy tím, že žalobce nemohl řídit motorová vozidla. Rovněž i ve vztahu s jeho partnerkou bylo toto období náročnější, neboť značnou část činností, které předtím zajišťoval žalobce, musela zajišťovat ona sama.

6. Žalobce tak má dle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění („ ZoOŠ“) nárok na kompenzaci výše popsané nemajetkové újmy způsobené neoprávněným vedením přestupkového řízení spojeným se zadržením řidičského průkazu. Žalobce nemohl v důsledku neoprávněně vedeného přestupkového řízení řídit motorová vozidla po dobu 182 dnů. Je tak zřejmé, že samotné konstatování porušení práva by nebylo dostačující. Žalobce proto požaduje jako náhradu za každý den, kdy nemohl řídit motorová vozidla, částku 1 000 Kč, celkem tedy 182 000 Kč. Daná škoda byla způsobena neoprávněným zadržením jeho řidičského průkazu.

7. Žalobce dále pro účely své obhajoby v rámci výše popsaného přestupkového řízení využil služeb svého právního zástupce. Ten jeho jménem vykonal 6 úkonů právní služby, a to a) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v tehdy platném znění („ a. t.”), b) účast při ústním jednání o přestupku dne 12. 7. 2017 podle § 11 odst. 1 písm. e) a. t. (po vzájemné domluvě byl původní termín ústního jednání změněn), c) účast při ústním jednání o přestupku dne 28. 8. 2017 podle § 11 odst. 1 písm. e) a. t. a d) návrh na zastavení řízení o přestupku ze dne 31. 8. 2017 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t.. Každý z těchto úkonů právní služby měl dle § 10 odst. 1 a. t. tarifní hodnotu 5 000 Kč Cena jednoho úkonu právní služby tak činila 1 000 Kč. Na základě § 13 odst. 3 a. t. má advokát nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč na 1 úkon právní služby. Náklady na právní zastoupení tak činily 5 200 Kč.

8. K cestám na ústní jednání o přestupku ve dnech 23. června a 28. 8. 2017 využil právní zástupce žalobce vozidlo Škoda Fabia [registrační značka]. Cesta z jeho sídla v Praze do Dobříše a zpátky je dlouhá 92 km. Podle § 13 odst. 4 a. t. se náhrada cestovních nákladů řídí pracovněprávními předpisy, podle kterých činila v roce 2017 sazba základní náhrady za 1 ujetý kilometr 3,90 Kč. Při kombinované spotřebě 6,0 l bezolovnatého benzínu na 100 km a ceně bezolovnatého benzínu 29,50 Kč tak činila výše nákladů na 1 km cesty 5,67 Kč. Výše cestovních nákladů tak odpovídala částce 1 043 Kč. Podle § 14 odst. 1 a. t. advokátovi náleží náhrada 100 Kč za každou započatou půlhodinu promeškaného času. Cesta z Prahy do Dobříše trvá zhruba 40 minut. Právní zástupce žalobce tak při dvou cestách do Dobříše a zpět zameškal celkem 8 půlhodin a vznikl mu nárok na náhradu za promeškaný čas ve výši 800 Kč.

9. Právní zástupce žalobce byl v rozhodné době plátcem daně z přidané hodnoty. Po jejím připočtení celkové náklady na obhajobu žalobce činily 8 522 Kč. I tuto částku žalobce požaduje po žalované uhradit z titulu její odpovědnosti za škodu, a to v souladu se závěry Ústavního soudu obsaženými v nálezu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 1099/19. Za právní základ tohoto nároku je třeba považovat oznámení o zahájení přestupkového řízení [číslo jednací] ze dne 18. května 2017 Městským úřadem Dobříš. Tímto individuálním správním aktem bylo zahájeno přestupkové řízení a žalobce byl obviněn ze spáchání přestupku. Toto obvinění se však nepotvrdilo.

10. Žalobce uplatnil u žalované nárok na výše uvedenou kompenzaci prostřednictvím datové zprávy dne 8. 3. 2018 (v žalobě původně uváděno 8. 2. 2018, korigováno jako chyba v psaní na ú. j. 23. 9. 2021). Žalovaná se k žádosti vyjádřila dne 28. 8. 2018 tak, že veškeré nároky žalobce odmítla. Šestiměsíční lhůta pro předběžné projednání uplatněného nároku uplynula dne 8. srpna 2018 a ode dne následujícího má žalobce nárok na zákonný úrok z prodlení.

11. Žalovaná Česká republika - Ministerstvo dopravy k žalobě uvedla, že nelze na přestupkové řízení analogicky aplikovat pravidla pro odškodňování trestních řízení, jak to činí žalobce (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 1470/19). Na rozdíl od přestupkového řízení je trestní řízení zahajováno usnesením, které následně může být vyhodnoceno jako nezákonné a může za něj být přiznáno odškodnění. Povaha úkonů v trestním řízení je specifická a podléhá zvýšenému zájmu společnosti. Dané úkony mohou též mít mnohonásobně vážnější dopad na dotčené osoby. Ústavní soud se s tímto vypořádal ve svém usnesení ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 1845/08.

12. Podle § 7 odst. 1 ZoOŠ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Oprávněné subjekty mohou podle § 8 ZoOŠ právo na náhradu škody uplatnit v zásadě pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Za nezákonné rozhodnutí nelze označit oznámení o zahájení přestupkového řízení, neboť tento úkon nesplňuje definiční znaky rozhodnutí. V předmětném přestupkovém řízení bylo vydáno jediné rozhodnutí, a to rozhodnutí o zastavení řízení. Toto však nebylo jako pravomocné změněno či zrušeno příslušným orgánem ani nebylo předběžně vykonatelné. Nelze je proto považovat za nezákonné ve smyslu § 8 ZoOŠ.

13. V řízení o zadržení řidičského průkazu bylo vydáno jediné rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu, [číslo jednací]. To sice bylo předběžně vykonatelné, ale žalobce je nenapadl odvoláním. Rozhodnutí proto nabylo dne 30. 6. 2017 právní moci. Žalobce ani jinak proti zadržení řidičského průkazu nebrojil. Dokonce odmítl o tomto podepsat potvrzení. Ani rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu tak nelze považovat za nezákonné ve smyslu § 8 ZoOŠ. Lze naopak shrnout, že žalobce nezačal se svou procesní obranou včas již před orgány policie a sám proto odpovídá za újmu, která mu případně v důsledku toho vznikla. Procesní pasivita žalobce navíc jen potvrzuje, že nemožnost řídit motorová vozidla neměla pro žalobce větší význam.

14. Samo zastavení řízení o přestupku nečiní rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu nezákonným, a to ani v případě, kdy bylo konstatováno, že přestupek nebyl spáchán (viz usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. I. ÚS 3047/09, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2865/2015). Přestupkové řízení rovněž není zákonem stanoveným pokračováním řízení o zadržení řidičského průkazu a rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu není ani vůči rozhodnutí o přestupku předběžné povahy. Rozhodnutí vydané v přestupkovém řízení proto nemůže mít vliv na posouzení zákonnosti rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3322/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2195/2018).

15. Městský úřad Dobříš se v projednávané věci nedopustil žádného excesu (flagrantního pochybení). V době šetření přestupku žalobci důvodně odebral řidičský průkaz, neboť z provedeného orientačního testu vyplynulo, že měl žalobce řídit vozidlo pod vlivem návykové látky - Cannabis. Postupy Městského úřadu Dobříš měly v celém řízení své zákonné opodstatnění, včetně zadržení řidičského průkazu a zahájení přestupkového řízení. Na zahájení řízení o přestupku a na něj navazující řízení tak nelze považovat za nezákonné.

16. Náklady právního zastupování žalobce nebyly vynaloženy v příčinné souvislosti s řízením o zadržení řidičského průkazu, ale v souvislosti s přestupkovým řízením. Nemohlo se tak jednat o náklady účelně vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu. Jednalo se pouze o náklady přestupkového řízení, jež dle § 79 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nese účastník řízení. V souladu s usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. III. ÚS 302/07, k vypořádání náhrady škody, která má charakter nákladů řízení, má sloužit samotné řízení, v němž vznikly. Skutečnost, že zákon, kterým se dané řízení řídí, vypořádává náhradu nákladů řízení tak, že je každý z účastníků nese sám, nemůže automaticky znamenat, že čeho se nelze domoci z titulu náhrady nákladů, lze se domáhat z titulu náhrady škody. Náhrada nákladů za promeškaný čas navíc není v žádném případě škodou ve smyslu ZoOŠ. Dle § 31 odst. 3 ZoOŠ náklady zastoupení zahrnují toliko účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Dle příslušných ustanovení a. t. náhrada za promeškaný čas není zahrnuta ani v rámci odměny za zastupování, ani v rámci hotových výdajů. Je samostatnou položkou, která jako taková není kompenzovatelná dle ZoOŠ.

17. Žalobce dále požaduje zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným vedením přestupkového řízení a zadržením řidičského průkazu žalobce. Vedení řízení je postup směřující k vydání rozhodnutí. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, je proto třeba nárok žalobce posuzovat z titulu nezákonného rozhodnutí. Žádné nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 ZoOŠ však v projednávané věci není dáno (viz bod 12 odůvodnění tohoto rozsudku). Žalobce navíc existenci nemajetkové újmy nikterak spolehlivě nedoložil. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto případě leží zcela na něm.

18. Nárok na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nemožností řídit motorová vozidla je promlčen. Účinky zadržení řidičského průkazu byly odklizeny zastavením řízení o přestupku a to dne 12. 9. 2017. K danému dni tedy žalobce znal rozsah nemajetkové újmy a věděl, kdo za ni odpovídá. Nárok na její kompenzaci byl u žalované uplatněn dne 8. 3. 2018, kdy do uplynutí promlčecí lhůty zbývaly 4 dny. Dne 31. 8. 2018 žalovaná doručila své zamítavé stanovisko k žádosti o kompenzaci. Tím daná promlčecí lhůta začala znovu běžet, aby uplynula dne 4. 9. 2018. Žaloba však byla podána až 10. 9. 2018.

19. Nárok žalobce ve výši 1 000 Kč za den v období, kdy nemohl řídit motorová vozidla, je navíc zjevně neadekvátní. Zdejší soud v jiném případě přiznal za nemožnost užívat řidičský průkaz částku 42 Kč za den (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2018, č. j. 24 C 24/2016-58). Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, je částka 500 až 1 500 Kč adekvátním odškodněním za den trvání vazby, tj. zbavení svobody.

20. Pokud žaloba uvádí nesprávný postup Policie ČR v rámci silniční kontroly, tento nevyústil v nezákonné rozhodnutí příslušného správního orgánu. Pokud by tedy k nesprávnému úřednímu postupu Policie ČR v předmětné věci skutečně došlo, jednalo by se o pochybení výhradně tohoto orgánu, a došlo by tak k němu mimo přestupkové řízení. S ohledem na § 12 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., České národní rady o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky), v platném znění, je v případech škod způsobených nesprávným úředním postupem Policie ČR úřadem příslušným jednat jménem státu ve smyslu § 6 ZoOŠ Ministerstvo vnitra. To je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro veřejný pořádek a další věci vnitřního pořádku a bezpečnosti ve vymezeném rozsahu, včetně dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu.

21. Žalovaná Česká republika – Ministerstvo vnitra zaměřila své vyjádření k žalobě na zpochybňování opodstatněnosti toho, aby soud ve věci jednal s posledně uvedeným ministerstvem. Z podání žalobce vyplývá, že ten spojuje svůj nárok primárně s tvrzeným nezákonným rozhodnutím, resp. se zahájením a vedením přestupkové řízení. Pokud jej spojuje s neoprávněným zadržením řidičského průkazu, činí tak až v návaznosti na výsledek přestupkového řízení. Ani z relevantní judikatury soudů nevyplývá, že by byla zpochybněna příslušnost Ministerstva dopravy jakožto úřadu příslušného k vyřizování žádostí podle ZoOŠ v případě nesprávního úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí v přestupkovém řízení. Příslušnou organizační složkou státu je tak pouze Ministerstvo dopravy.

22. Dále žalovaná Česká republika – Ministerstvo vnitra uplatnila námitku promlčení, pokud se jedná o žalovanou nemajetkovou újmu, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 25 Cdo 1896/2009 a 30 Cdo 1249/2014. Pokud žalobce zákrokem policistů a zadržením řidičského průkazu pociťoval nemajetkovou újmu, již tehdy ji mohl uplatnit a již od té chvíle běží subjektivní promlčecí lhůta. Pokud se jedná o judikaturu, týkající se tzv. falešně pozitivního testu, je třeba upozornit, že v daných případech vždy proběhl kontrolní odběr krve. Tímto se tedy nyní projednávaná věc v podstatném ohledu odlišuje. Přestupkové řízení navíc bylo zastaveno nikoli proto, že by daný skutek nebyl spáchán, ale pro nedostatek materiální nebezpečnosti skutku pro společnost. Je též třeba hledět na to, kde a jakou dobu se zadržený řidičský průkaz nacházel. Poté, co byl policií předán správnímu orgánu, již nelze jakoukoli újmu s jeho zadržováním spojenou přičítat Ministerstvu vnitra.

23. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze spisu vedeného Městským úřadem Dobříš pod sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že žalobce byl při řízení motorového vozidla dne 14. 3. 2017 v obci [obec] kontrolován hlídkou Policie ČR. V rámci této kontroly byl též proveden orientační test na jiné návykové látky DrugWipe5S, a to s pozitivním výsledkem na látku Cannabis. Žalobce byl v návaznosti na to policejní hlídkou vyzván, aby se podrobil konfirmačnímu lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. To žalobce odmítl. Žalobci byl na místě zadržen řidičský průkaz, o čemž bylo sepsáno potvrzení, které žalobce odmítl podepsat.

24. Dále ze spisu vedeného Městským úřadem Dobříš pod sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že dne 15. 3. 2017 bylo Městskému úřadu Dobříš doručeno oznámení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, [číslo jednací] [rok] [číslo], o výše uvedeném zadržení řidičského průkazu. Dne 21. 3. 2017 vypracovala Policie ČR v návaznosti na výše popsaná zjištění policejní hlídky oznámení přestupku, [číslo jednací] [rok] [číslo], Jeho předmětem byly přestupky žalobce dle § 125c odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v tehdy platném znění. Dne 18. 5. 2017 vypracoval Městský úřad Dobříš oznámení o zahájení řízení o přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu a předvolání k ústnímu jednání na den 23. 6. 2017, [číslo jednací]. Žalobci byla tato písemnost doručena dne 18. 5. 2017. Následně byl termín ústního jednání přesunut na den 12. 7. 2017. Dne 12. 7. 2017 se konalo ústní jednání. Následně Městský úřad Dobříš vypracoval předvolání k ústnímu jednání na den 28. 8. 2017, ke kterému předvolal žalobce a policisty, kteří se účastnili silniční kontroly, v rámci které se měl žalobce dopustit přestupku – nstržm. [jméno] [příjmení] a nstržm. [jméno] [příjmení]. Dne 28. 8. 2017 se konalo ústní jednání, při němž byli jako svědci vyslechnuti výše uvedení policisté. Ti potvrdili, že se žalobce odmítl podrobit konfirmačnímu lékařskému vyšetření v Oblastní nemocnici [obec], protože nechtěl na místě kontroly opustit a nechat o samotě svou 12letou dceru, která s ním ve vozidle cestovala. Policisté rovněž potvrdili, že nebyli ochotni žalobcovu dceru vzít na kontrolu s sebou s odůvodněním, že dle závazného pokynu nemohou ve služebním vozidle přepravovat jiné osoby, než které mají souvislost se služebním zákrokem. Poté žalobce podal návrh na zastavení řízení o přestupku a Městský úřad Dobříš rozhodnutím ze dne 12. 9. 2017, [číslo jednací], (,,rozhodnutí o zastavení řízení“), přestupkové řízení zastavil. V odůvodnění daného rozhodnutí přitom uvedl, že nebyl dán materiální znak přestupku. Rozhodnutí o zastavení řízení nabylo právní moci dne 12. 9. 2017.

25. Ze spisu vedeného Městským úřadem Dobříš pod sp. zn. [spisová značka] dále vyplývá, že žalobce byl ve výše uvedeném přestupkovém řízení zastoupen týmž právním zástupcem, jakým je zastoupen i v tomto řízení. Právní zástupce žalobce po převzetí právního zastoupení v přestupkovém řízení učinil následující úkony právní služby: účast při ústním jednání o přestupku dne 12. 7. 2017, účast při ústním jednání o přestupku dne 28. 8. 2017, návrh na zastavení řízení o přestupku ze dne 31. 8. 2017.

26. Žalobce nároky, jež jsou předmětem tohoto řízení, uplatnil prostřednictvím svého právního zástupce u Ministerstva dopravy dopisem ze dne 8. 3. 2018 (doručeno téhož dne, viz kopie uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené neoprávněným řízením o přestupku ze dne 8. 3. 2018 s doručenkou datové zprávy a kopie vyrozumění o přijetí žádosti ze dne 9. 3. 2018, zn. [číslo] [spisová značka]). Ministerstvo dopravy uplatněné nároky následně shledalo neopodstatněnými z důvodu neexistence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 ZoOŠ, o čemž vyrozumělo žalobce přípisem ze dne 28. 8. 2018 (viz kopie vyjádření k žádosti o náhradu škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ze dne 28. 8. 2018, zn. [číslo] [spisová značka]).

27. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

28. Podle § 8 ZoOŠ nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

29. Dle § 13 ZoOŠ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

30. Dle § 15 odst. 1 ZoOŠ přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

31. Dle § 31 ZoOŠ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

32. Dle § 31a odst. 1 a 2 ZoOŠ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

33. Dle § 32 odst. 3 ZoOŠ se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

34. Dle § 35 odst. 3 ZoOŠ promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

35. Při svém rozhodování byl soud veden následujícími úvahami: Žalobce v tomto řízení uplatnil dva spolu související nároky, a to jednak nárok na finanční kompenzaci nemajetkové újmy. Ta mu měla vzniknout tím, že v důsledku zadržení řidičského průkazu policejní hlídkou dne 14. 3. 2017 a navazujícího přestupkového řízení nemohl po dobu 182 dnů, tj. do 12. 9. 2017 (den nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení řízení o přestupku), řídit motorová vozidla. Ohledně uvedeného nároku byla uplatněna námitka promlčení. Dle žalobce byla vznesena až po koncentraci řízení a soud by k ní neměl přihlížet. S tímto se však soud neztotožňuje. Je třeba rozlišovat námitku promlčení jakožto procesní úkon, který sám o sobě nepředstavuje nové skutkové tvrzení, a samotná tvrzení, z nichž případné promlčení vyplývá. Koncentrace řízení přitom brání pouze následnému tvrzení posledně uvedených skutečností, nikoli však samotnému uplatnění námitky promlčení (blíže viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 653/2003). Všechny skutečnosti rozhodné pro posouzení opodstatněnosti uplatňované námitky promlčení přitom vyplývají z tvrzení obsažených v žalobě. Pro úplnost je též třeba uvést, že se soud neztotožňuje se závěrem žalobce, že ke koncentraci tohoto řízení došlo již na jednání dne 5. 5. 2020. Z protokolu o daném jednání totiž nevyplývá, že by byli všichni účastníci řízení poučeni ve smyslu § 118b zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v platném znění („o. s. ř.“). Vyplývá z něj toliko to, že byl dle tohoto ustanovení poučován žalobce, a to v souvislosti s potřebou doplnění žalobních tvrzení (viz str. 4 protokolu o ú. j. 5. 5. 2020 na č. l. 30).

36. S ohledem na výše uvedené se soud, pokud jde o nárok na kompenzaci imateriální újmy ve výši 182 000 Kč s příslušenstvím, z důvodu procesní ekonomie primárně zabýval otázkou promlčení daného nároku. Subjektivní 6měsíční promlčecí lhůta dle § 32 odst. 3 ZoOŠ počala běžet dne 12. 9. 2017, kdy bylo pravomocně zastaveno předmětné přestupkové řízení a žalobci byl navrácen jeho řidičský průkaz. K daném dni totiž měl žalobce k dispozici všechny potřebné informace, aby byl schopen vyhodnotit, jaká imateriální újma mu v důsledku předchozí nemožnosti řídit motorová vozidla vznikla, její rozsah i to, kdo za ni odpovídá. Následně došlo ke stavění promlčecí lhůty dle § 35 odst. 1 ZoOŠ uplatněním nároku u Ministerstva dopravy dne 8. 3. 2018 (viz bod 26 odůvodnění tohoto rozsudku). Z promlčecí doby tehdy zbývaly pouze 4 dny a tato znovu počala běžet dle § 35 odst. 1 ZoOŠ dnem, kdy se Ministerstvo dopravy k uplatněnému nároku meritorně vyjádřilo - odmítlo jej (viz bod 26 odůvodnění tohoto rozsudku). Sám žalobce přitom v žalobě uvádí, že k tomuto došlo dne 28. 8. 2018. Je tak zřejmé, že posledním dnem, kdy mohl žalobce případný nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnit, aniž by byl tento promlčen, bylo 1. 9. 2018. Žaloba však byla podána až dne 10. 9. 2018. S ohledem na výše uvedené se soud v souladu se zásadou procesní ekonomie opodstatněností nároku na kompenzaci nemajetkové újmy dále nezabýval. I kdyby byl nárok dán, nebylo by možné žalobě v tomto rozsahu z důvodu jeho promlčení vyhovět.

37. Pokud se jedná o uplatňovaný nárok na zákonný úrok z prodlení, ten je navíc za období od 9. 8. 2018 do 8. 9. 2018 zjevně neopodstatněný. Je tomu tak nejenom pokud jde o výše rozebíraný nárok na finanční kompenzaci nemajetkové újmy, ale ve vztahu k celé žalované částce. Jak sám žalobce uvádí (viz bod 10 odůvodnění tohoto rozsudku) a jak též vyplynulo z dokazování (viz bod 26 odůvodnění tohoto rozsudku), uplatnil žalobce u žalované předmětný nárok dne 8. 3. 2018. Šestiměsíční lhůta k plnění dle § 15 odst. 1 ZoOŠ tak uplynula až dne 8. 9. 2018 a zákonný úrok z prodlení tak mohl k žalované částce začít přirůstat až od 9. 9. 2018.

38. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

39. Dále byl žalobou uplatňován nárok na náhradu škody – náklady právního zastoupení žalobce v přestupkovém řízení ve výši 8 522 Kč s příslušenstvím. V tomto ohledu soud své rozhodnutí postavil na judikatuře Ústavního soudu formulované v jeho nálezu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 1099/19. V bodě 15 odůvodnění tohoto rozhodnutí Ústavní soud uvádí:„ V projednávané věci bylo především rozhodující, že se nepotvrdilo původní podezření policejního orgánu, že stěžovatel spáchal přestupek, a že správní orgán byl povinen řízení o přestupku zastavit kvůli flagrantním pochybením policejního orgánu při dokumentaci nehody osobních automobilů stěžovatele a poškozené. V důsledku tohoto postupu je nutno v této konkrétní věci hledět na "Oznámení o zahájení řízení o přestupku" spojené se sdělením obvinění z přestupku ze dne 1. 8. 2016 a na něj navazující řízení o přestupku jako na nezákonné. Za období od zahájení přestupkového řízení by tedy stěžovateli měla být přiznána náhrada škody v podobě náhrady nákladů obhajoby, které mu v příčinné souvislosti s vedením řízení o přestupku vznikly.“ 40. Stejně jako ve věci posuzované Ústavním soudem i v projednávaném případě policejní hlídka při kontrole žalobce dne 14. 3. 2017 pochybila. Její postup směřující k ponechání nezletilé dcery žalobce bez dozoru byl zjevně nesprávný. Odporoval v prvé řadě § 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v tehdy platném znění („zákon o policii“), který řadí mezi úkoly Policie ČR na prvním místě chránění bezpečnosti osob. Odůvodnění postupu zvoleného policejní hlídkou tím, že žalobcova nezletilá dcera nebyla osobou, která má souvislost se služebním zákrokem, je navíc nanejvýš pochybné a daný postup je zjevně v rozporu se zásadou přiměřenosti (§ 11 zákona o policii). V konečném důsledku to byla právě policejní hlídka, kdo výše uvedeným pochybením zapříčinil odmítnutí konfirmačního vyšetření krve žalobce, resp. přinejmenším zapříčinil to, že toto odmítnutí nebylo možné považovat za přestupek a řízení o něm muselo být zastaveno.

41. V souladu s výše uvedenou judikaturou Ústavního soudu je tak namístě hledět na oznámení Městského úřadu Dobříš o zahájení řízení o přestupku ze dne 18. 5. 2017, [číslo jednací], a na něj navazující řízení o přestupku jako na nezákonné. Logickým důsledkem předpokládaným výše uvedenou judikaturou je pak uložení žalované České republice – Ministerstvu dopravy povinnosti nahradit žalobci škodu spočívající v účelně vynaložených nákladech obhajoby v daném přestupkovém řízení.

42. Soud nemá důvod pochybovat o účelnosti nákladů obhajoby, jak byly vyčísleny žalobcem (viz bod 7 odůvodnění tohoto rozsudku) a jak byly též zjištěny v rámci dokazování (viz bod 25 odůvodnění tohoto rozsudku). Všechny tyto úkony zjevně spěly k nápravě výše popsaných nezákonností, tj. zastavení řízení o přestupku a s tím spojenému navrácení řidičského průkazu žalobci. Odměna za dané úkony právní služby byla žalobcem vyčíslena způsobem konformním s § 31 odst. 3 ZoOŠ, tj. dle příslušných ustanovení a. t. Soud neshledal důvod ani pro krácení přiznané částky o náhradu za promeškaný čas dle § 14 a. t. (viz bod 8 odůvodnění tohoto rozsudku). Pokud žalovaná v tomto ohledu argumentuje tím, že § 31 odst. 3 ZoOŠ tuto náhradu výslovně nezmiňuje (viz bod 16 odůvodnění tohoto rozsudku), je třeba toto odmítnout. Dané ustanovení jednoznačně, pokud jde o vyčíslení náhrady, odkazuje na a. t., aniž by v tomto ohledu jakkoli vylučovalo uplatnění § 14 uvedeného předpisu. Soud přitom považuje za notorietu jak vzdálenost mezi Dobříší a Prahou, i čas, který tato cesta automobilem trvá a nemá důvod žalobcova tvrzení v tomto ohledu (viz bod 8 odůvodnění tohoto rozsudku) jakkoli zpochybňovat. Ostatně nečinila tak ani žalovaná. Stejně tak žalobce kopií velkého technického průkazu řádně doložil, jaké vozidlo jeho právní zástupce na dané cesty použil včetně druhu paliva a jeho spotřeby. Žalobce též řádně doložil, že jeho právní zástupce byl v rozhodné době plátcem daně z přidané hodnoty (viz rozhodnutí o registraci k této dani přiložené k žalobě).

43. Soud nevidí důvod ni k pochybnostem, se kterým ministerstvem ve věci náhrady této škody jednat. Není pochyb o tom, že dané přestupkové řízení spadá do odvětví státní správy, jež náleží do působnosti Ministerstva dopravy ČR. Na tom nic nemění ani skutečnost, že nezákonnost oznámení o zahájení řízení o přestupku a navazujícího řízení o přestupku byla způsobena chybným postupem policejní hlídky v rámci dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, který spadá do působnosti Ministerstva vnitra ČR (§ 12 odst. 1 písm. a) zákon č. 2/1969 Sb., České národní rady o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, v tehdy platném znění).

44. Stejně tak soud vnímá jako nepřípadnou argumentaci žalované (jak Ministerstva dopravy, tak i Ministerstva vnitra), že žalobce řádně nevymezil nezákonné rozhodnutí, resp. nesprávný úřední postup, jímž měla být daná škoda způsobena. Žalobce jak v žalobě, tak i v následných podáních a přednesech pochybení policejní hlídky i následné řízení o přestupku vymezuje zcela jednoznačným způsobem a v tomto ohledu unesl jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Případné posuny v žalobcově právním hodnocení těchto skutečností z hlediska relevantních ustanovení ZoOŠ, zejména § 8 a 13 tohoto zákona, nemohou být na újmu vymezení předmětu řízení. Soud totiž právním hodnocením žalobce není vázán.

45. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků. Postupoval tak s ohledem na skutečnost, že žalobce měl ve věci částečný úspěch, a to ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby. Naopak byl neúspěšný, pokud jde o nárok na finanční kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nemožností řídit motorová vozidla po dobu 182 dnů. Je sice pravdou, že posledně uvedená kompenzace byla žalobcem vyčíslena tak, že několikanásobně převyšovala částku žalovaných nákladů obhajoby. K této skutečnosti však soud nepřihlížel, neboť případná finanční kompenzace nemajetkové újmy, byla-li by přiznána, by se primárně odvíjela od vyčíslení provedeného soudem, nikoli žalobcem.

Poučení