38 C 175/2022 - 75

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Iva Kadrmase a přísedících Josefy Zeiselové a Vlastimila Lašky ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 248 412 Kč s příslušenstvím - peněžní vyrovnání takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 248.412 Kč s úrokem z prodlení: - ve výši 8,25% ročně z částky 62.103 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, -ve výši 8,5% ročně z částky 62.103 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení, -ve výši 8,5% ročně z částky 62.103 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, -ve výši 11,75% ročně z částky 62.103 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 126.745 do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne 14. 6. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 248.412 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že dne 10. 1. 2017 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena pracovní smlouva, na základě které byl žalobce u žalovaného zaměstnán jako servisní technik pro laserové řezací stroje, ohraňovací lisy a stroje pro řezání vodním paprskem. Dne 12. 1. 2018 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o konkurenční doložce, dle které žalovaný za každý celý měsíc plnění zákazu konkurence zaměstnancem poskytne žalobci přiměřené peněžité vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku, splatné čtvrtletně pozadu za období tři měsíce plnění zákazu konkurence, a to v obvyklém termínu výplaty mzdy. Dopisem ze dne 23. 2. 2021 oznámil žalovaný žalobci odstoupení od této konkurenční doložky, dopis byl doručen žalobci na pracovišti dne 26. 2. 2021, tj. poslední pracovní den před skončením jeho pracovního poměru. Žalobce považuje odstoupení od konkurenční doložky za neplatné, neboť od konkurenční doložky nelze odstoupit z jakéhokoliv důvodu, odstoupení od konkurenční doložky těsně před skončením pracovního poměru by mělo mít rozumný důvod, když v opačném případě zaměstnavatel takovýmto postupem výrazně zasahuje do práv zaměstnance. Žalovaný odstoupil od konkurenční doložky dle bodu 6. dohody o konkurenční doložce, ve kterém je uvedeno, že lze odstoupit po dobu trvání pracovního poměru od dohody „z jakéhokoliv jiného důvodu“. Rozumné objasnění a vysvětlení důvodů žalovaného pro platné odstoupení od konkurenční doložky uvedené v odstoupení od konkurenční doložky v souvislosti s dřívějším tvrzením žalovaného, že konkurenční doložku nelze žalobci zrušit, neboť to není v zájmu žalovaného z důvodu ochrany jeho know-how, se jeví jako nemožné. Odstoupením od konkurenční doložky poslední pracovní den před skončením pracovního poměru došlo ze strany žalovaného ke svévolnému zneužití práv. Vzhledem k tomu, že žalobce svůj závazek nevykonávat výdělečnou činnost, která by byla shodná s předmětem činnosti žalovaného, splnil, je žalovaný povinen uhradit žalobci peněžité vyrovnání, když průměrná mzda za rozhodné období (čtvrté čtvrtletí roku 2020) činila 161.518 Kč, při odpracované době 678,5 hodin činil průměrný měsíční výdělek 41.402 Kč a průměrného měsíčního výdělku tak činí částku 20.701 Kč. Za období březen 2021 až únor 2022 tedy žalobci náleží částka v souhrnné výši 248.412 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovaného k úhradě peněžitého plnění.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal a navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalovaný ještě v době trvání pracovního poměru žalobce řádně odstoupil od konkurenční doložky, a to odstoupením ze dne 23. 2. 2021, které bylo žalobci doručeno osobně na pracovišti dne 26. 2. 2021, když pracovní poměr měl skončit ke dni 28. 2. 2021. Žalobce sice odmítl potvrdit převzetí odstoupení od konkurenční doložky, dokument však převzal, a to za přítomnosti nadřízeného žalobce [jméno FO]. Odstoupením od konkurenční doložky tato zanikla a žalobci tak nemohl vzniknout nárok na peněžité vyrovnání. Žalovaný měl právo odstoupit od konkurenční doložky i bez uvedení důvodu, tím spíše pokud žalovaný jako zaměstnavatel odstoupil od konkurenční doložky z důvodu, který v odstoupení od dohody zcela srozumitelně a jasně specifikoval. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. II. ÚS 1889/19, dle kterého konkurenční doložka slouží primárně k ochraně práv a v zájmu zaměstnavatele a je v zájmu zaměstnance, aby konkurenční doložkou vázán nebyl, když svévole nebo zneužití práva zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky bez uvedení důvodu musí být v rámci soudního řízení zjišťováno a prokazováno s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti případu a nikoliv automaticky předpokládány. Žalobce tedy musí v žalobě jednoznačně tvrdit, které konkrétní okolnosti a které konkrétní jednání žalovaného má ve vztahu k žalobci představovat svévoli nebo zneužití práva. Tvrzení žalobce, že k odstoupení od konkurenční doložky došlo těsně před skončením pracovního poměru žalobce, nelze izolovaně spatřovat svévoli nebo zneužití práva žalovaným, když žalovaný měl k takovému postupu rozumný důvod, když informace, které žalobce získal během trvání pracovního poměru u žalovaného, nebyly způsobilé závažným způsobem ztížit činnost žalovaného jako zaměstnavatele. Žalobce po dobu trvání pracovního poměru nikdy nepřišel do styku s žádnými informacemi, které by měly pro žalovaného strategický charakter, nezískal ani žádné informace mající charakter obchodního tajemství, cenové politiky žalovaného apod. Žalobce pro žalovaného pracoval jako servisní technik a informace, které při práci pro žalovaného získal, byly spíše jen technického charakteru.

3. Soud vzal za svá skutková tvrzení účastníků o existenci předmětného pracovního poměru mezi účastníky a dále, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil ke dni 28. 2. 2021, přičemž žalobce byl zaměstnán u žalovaného s druhem práce servisní technik pro laserové řezací stroje, ohraňovací lisy a stroje pro řezání vodním paprskem. Účastníci řízení uzavřeli dne 12. 1. 2018 konkurenční doložku, od které žalovaný odstoupil, odstoupení od konkurenční doložky bylo žalobci doručeno dne 26. 2. 2021 na pracovišti.

4. Z předložených listinných důkazů (pracovní smlouva, dohoda o konkurenční doložce ze dne 12. 1. 2018, odstoupení od konkurenční doložky ze dne 23. 2. 2021, výpověď z pracovního poměru ze dne 17. 12. 2020, přípis žalobce ze dne 21. 1. 2022 a 31. 3. 2022, přípis žalovaného ze dne 2. 2. 2022 a 7. 4. 2022, výplatní lístky žalobce za období říjen, listopad a prosinec 2020, emailová komunikaci mezi žalobcem, [právnická osoba] a [jméno FO] za žalovaného od 20. 1. 2021 do 19. 2. 2021, včetně emailové komunikace, předložené ve dvou souborech na médiu CD), soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z pracovní smlouvy má soud za prokázáno, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán s druhem práce servisní technik pro laserové řezací stroje, ohraňovací lisy a stroje pro řezání vodním paprskem s místem výkonu celé území České republiky, když pracovní náplní žalobce byla zejména montáž nových zařízení, úvodní školení, rozšířená školení obsluhy, odstraňování poruch, prezentace u zákazníků, plánování montáží nových zařízení a servisních operací a technická podpora na místě a telefonicky.

6. Z dohody o konkurenční doložce ze dne 12. 1. 2018 vyplývá, že dle článku 1. je mezi stranami nesporné, že žalobce během trvání pracovního poměru „získal přístup k chráněným informacím obchodní povahy, zejména k databázi zákazníků a jejich třídění, programu pro jednotlivé zákazníky, k technickým informacím a řešením jednotlivých produktů a softwaru, zásadám jednání se zákazníky při řešení technických problémů, technologii produktů zaměstnavatele včetně reportování a další“. Dle článku 2. se žalobce zavázal, že bez předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele nebude po dobu 12 měsíců ode dne skončení pracovního poměru k zaměstnavateli jakýmkoliv způsobem, přímo či nepřímo, na vlastní účet nebo na účet třetí osoby, zaviněně či nezaviněně, vykonávat výdělečnou činnost, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči zaměstnavateli soutěžní povahu. Dle článku 4. se žalovaný zavázal za každý celý měsíc plnění zákazu konkurence poskytovat žalobci přeměřené peněžité vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku, které je splatné čtvrtletně pozadu za období 3 měsíců plnění zákazu konkurence, a to v obvyklém termínu výplaty mzdy u zaměstnavatele ve čtvrtém, sedmém, desátém a třináctém kalendářním měsíci po skončení pracovního poměru. Dle článku 6. je zaměstnavatel oprávněn od této konkurenční doložky odstoupit po dobu trvání pracovního poměru, a to: a) z důvodů, pro které může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr zaměstnance; b) z důvodů, pro které může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru; c) z jakéhokoliv jiného důvodu.

7. Žalovaný odstoupil od konkurenční doložky dne 23. 2. 2021 dle § 310 odst. 4 zákoníku práce s odkazem na článek 6. písm. c) dohody o konkurenční doložce z důvodu, že „informace, které jste získal během trvání pracovního poměru k zaměstnavateli, přestaly být způsobilé závažným způsobem ztížit činnost zaměstnavatele.“ 8. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 17. 12. 2020 vyplývá, že dne 21. 12. 2020 převzal žalovaný výpověď z pracovního poměru žalobce, pracovní poměr měl být ukončen ke dni 28. 2. 2021.

9. Z přípisu žalobce ze dne 21. 1. 2022 a ze dne 31. 3. 2022 a z přípisu žalovaného ze dne 2. 2. 2022 a 7. 4. 2022 vyplývá, že žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení peněžitého vyrovnání dle konkurenční doložky s odůvodněním, že žalobce splnil svůj závazek nevykonávat výdělečnou činnost, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele a vyzval žalovaného k uhrazení nejprve částky 186.309 Kč a následně částky 248.412 Kč, když žalovaný nárok žalobce odmítl s odůvodněním, že žalovaný v době trvání pracovního poměru od konkurenční doložky řádně odstoupil, konkurenční doložka zanikla a žalobci tak nemohl vzniknout nárok na peněžité vyrovnání z titulu plnění konkurenční doložky.

10. Z výplatních lístků žalobce za období říjen, listopad a prosinec 2020 je zřejmé, že žalobce v říjnu 2020 měl odpracovat 221,25 hodin a měla mu za to být vyplacena mzda ve výši 63.013 Kč (hrubá mzda 65.409 Kč – osobní překážky 2.396 Kč), v měsíci listopadu 2020 měl odpracovat 138,75 hodin a měla mu za to být vyplacena mzda 41.156 Kč (hrubá mzda 53.221 Kč – dovolená 4.792 Kč, osobní překážky 1.497 Kč a překážky DPN 5.776 Kč) a v měsíci prosinec 2020 měl žalobce odpracovat 188,75 hodin a měla mu za to být vyplacena mzda 57.349 Kč (hrubá mzda 69.327 Kč – dovolená 11.978 Kč).

11. Z emailové komunikace mezi žalobcem, [právnická osoba] a [jméno FO] za žalovaného od 20. 1. 2021 do 19. 2. 2021, včetně emailové komunikace, předložené ve dvou souborech na médiu CD vyplývá, že po doručení výpovědi z pracovního poměru se účastníci domlouvali na podmínkách pokračování pracovního poměru žalobce u žalovaného, žalobce však na nabídku žalovaného nepřistoupil. Jednou z podmínek žalobce bylo zrušení konkurenční doložky ze dne 12. 1. 2018, k čemuž žalovaný uvedl, že konkurenční doložku nelze zrušit, když je to ochrana know-how a není to v zájmu žalovaného.

12. Z výpovědi svědka [jméno FO] je zřejmé, že větu „nelze, je to ochrana know-how a není to v našem zájmu“ napsal tento svědek.

13. Z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], statutárního zástupce žalovaného, vyplývá, že emailová komunikace mezi účastníky v období od 20. 1. 2021 do 19. 2. 2021 je pravá a autentická.

14. Z výpovědi žalobce vyplývá, že emailová komunikace za období od 20. 1. 2021 do 19. 2. 2021 je pravá a autentická.

15. Soud nepřipustil výslech svědka [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], statutárního zástupce žalovaného k prokázání tvrzení žalovaného a to důvodu, z jakého žalovaný odstoupil od konkurenční doložky včetně okolností, za nichž žalovaný odstoupil od konkurenční doložky, když žalovaný již netrval na výslechu těchto osob na jednání soudu dne 20. 4. 2023 s tím, že na jejich výslechu následně trval až po poučení soudu o koncentraci řízení, která nastala již na jednání dne 20. 4. 2023. S ohledem na uvedené a vzhledem k námitce žalovaného, že emailové komunikace mezi účastníky za období od 20. 1. 2021 do 19. 2. 2021 není autentická a pravá, soud nepřipustil výslech těchto osob k tvrzení žalovaného k okolnostem, za nichž žalovaný odstoupil od konkurenční doložky. Soud však provedl výpověď těchto osob pouze k zjištění autenticity a pravosti důkazního prostředku emailová komunikace za období od 20. 1. 2021 do 19. 2. 2021 a to vzhledem k námitce žalovaného k nevěrohodnosti tohoto důkazního prostředku.

16. Soud zhodnotil provedené důkazy z hlediska pravosti, správnosti, pravdivosti i věrohodnosti a dospěl k závěru, že jsou způsobilým podkladem soudního rozhodnutí. Přes námitku žalovaného má soud za prokázáno, že emailová komunikace mezi účastníky za období od 20. 1. 2021 do 19. 2. 2021 je řádná, pravá a autentická.

17. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, soud učinil závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne 10. 1. 2017 u žalovaného zaměstnán s druhem práce servisní technik pro laserové řezací stroje, ohraňovací lisy a stroje pro řezání vodním paprskem. Účastníci řízení uzavřeli dne 12. 1. 2018 konkurenční doložku, od které žalovaný odstoupil, odstoupení od konkurenční doložky bylo žalobci doručeno dne 26. 2. 2021 na pracovišti. Pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil ke dni 28. 2. 2021.

18. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů:

19. Podle ust. § 310 odst. 1 zákoníku práce, v platném znění, byla-li sjednána konkurenční doložka, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí konkurenční doložky závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období, pokud se smluvní strany nedohodly na jiné době splatnosti.

20. Podle § 310 odst. 2 zákoníku práce konkurenční doložku může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat, jestliže to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při činnosti uvedené v odstavci 1 by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost.

21. Podle § 310 odst. 4 zákoníku práce zaměstnavatel může d konkurenční doložky odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance.

22. Podle § 19 odst. 2 zákoníku práce neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám.

23. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Po dosazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce byl zaměstnán u žalovaného, pracovní poměr byl ukončen výpovědí žalobce bez uvedení důvodu. Žalovaný dne 26. 2. 2021 platně doručil žalobci odstoupení od konkurenční doložky s uvedeným důvodem, pro který žalovaný odstoupil od konkurenční doložky.

26. Soud se nejprve zabýval platností odstoupení od konkurenční doložky žalovaného a to za situace, kdy pracovní poměr mezi účastníky již trval po dobu 4 let (od 10. 1. 2017) žalovaný ke dni 26. 2. 2021 odstoupil od konkurenční doložky (uzavřena dne 12. 1. 2018). Žalovaný přes poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. na jednání soudu dne 20. 4. 2023 nedoplnil skutkové tvrzení, z jakého důvodu žalovaný odstoupil od konkurenční doložky doručením žalobci dne 26. 2. 2021, tedy dva dny před ukončením pracovního poměru a zda tak mohl učinit dříve a k důvodu, proč vázanost konkurenční doložkou považoval za nežádoucí, nepřiměřenou, neudržitelnou či nespravedlivou. Žalovaný tvrzení nedoplnil a důkazy k tomuto tvrzení nepředložil či nenavrhnul.

27. Dle judikatury (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. II. ÚS 1889/19) je konkurenční doložka obecně přípustným prostředkem smluvního omezení základních práv zaměstnance, jenž – ač má synallagmatickou povahu – slouží primárně k ochraně práv a zájmů zaměstnavatele. Naopak v zájmu zaměstnance zásadně je, aby konkurenční doložkou vázán nebyl, neboť se jedná o institut smluvního práva, který jej po skončení pracovního poměru nezanedbatelným způsobem omezuje a zasahuje do jeho práva na svobodnou volbu povolání a podnikání, práva získávat prostředky pro své životní potřebí prací nebo práva na ochranu vlastnictví. Plošný zákaz smluvních ujednání výslovně umožňujících zaměstnavateli odstoupit od konkurenční doložky po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance bez uvedení důvodu, jenž je stanoven toliko judikaturou obecných soudu, nikoli zákonem, je ústavně nepřípustným soudcovských dotvářením práva a porušuje princip dělby moci, princip autonomie vůle a smluvní svobody jednotlivců a základní práva zaměstnavatele. Právo zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky i bez uvedení důvodu, byla-li tato možnost smluvními stranami výslovně sjednána, ovšem neznamená, že zaměstnanci coby typově slabší smluvní straně v pracovněprávních vztazích nemá být poskytnuta žádná ochrana před potenciální svévolí nebo zneužitím tohoto práva ze strany zaměstnavatele. Svévole nebo zneužití práva zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky bez uvedení důvodu nicméně musejí být v rámci soudního řízení zjišťovány a prokazovány s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti případu, nikoli automaticky předpokládány. Obecné soudy jsou při rozhodování povinny vzít do úvahy všechny relevantní okolnosti případu, kupříkladu: a) dobu, kdy k odstoupení zaměstnavatele došlo, b) odstoupil-li zaměstnavatel od konkurenční doložky těsně před skončením pracovního poměru zaměstnance, pak zvážit důvod, proč tak nemohl učinit dřív (zaměstnavatel by jej měl být schopen objasnit alespoň v řízení před soudem), c) odstoupil-li zaměstnavatel od konkurenční doložky bez uvedení důvodu, důvod, proč vázanost stran konkurenční doložkou považoval za nežádoucí, nepřiměřenou, neudržitelnou nebo nespravedlivou (zaměstnavatel by jej měl být schopen objasnit alespoň v řízení před soudem), … 28. Dle názoru soudu zaměstnavatel v daném případě postupoval svévolně a využil právo zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky i bez udání důvodu, když jako důvod pro odstoupení od konkurenční doložku uvedl, že „informace, které žalobce získal během trvání pracovního poměru, přestaly být způsobilé závažným způsobem ztížit činnost zaměstnavatele“. Zmíněný důvod pro odstoupení od konkurenční doložky není uveden v článku 6. písm. a) ani písm. b) konkurenční doložky a žalovaný jej sám podřazuje pod článek 6. písm. c) konkurenční doložky v odstoupení od konkurenční doložky ze dne 23. 2. 2021. Žalovaný však přes výzvu soudu nedoplnil skutková tvrzení k důvodu, proč vázanost stran konkurenční doložku považoval za nežádoucí, nepřiměřenou, neudržitelnou nebo nespravedlivou ani nedoplnil tvrzení, z jakého důvodu žalovaný odstoupil od konkurenční doložky v poslední pracovní den před skončením pracovního poměru. Za této situace má soud toto právní jednání žalovaného za neplatné.

29. Soud se také zabýval námitkou žalovaného, že žalobce v průběhu pracovního poměru u žalovaného nikdy nepřišel do styku s žádnými informacemi, které by měly pro žalovaného strategický charakter a ani nezískal žádné informace mající charakter obchodního tajemství, cenové politiky žalovaného apod. Toto tvrzení žalovaného má soud za vyvráceno již ze samotného znění dohody o konkurenční doložce uvedené v článku 1. a rovněž tak z odstoupení od konkurenční doložky ze dne 23. 2. 2021, ve kterém žalovaný tvrdí, že žalobcem získané informace jsou způsobilé závažným způsobem ztížit činnost zaměstnavatele a které žalobce získal v průběhu trvání pracovního poměru u žalovaného. Současně sice žalovaný uvádí, že tyto informace žalobce již přestaly být způsobilé závažným způsobem ztížit činnost zaměstnavatele, avšak dle názoru soudu by tyto informace mohly závažným způsobem poškodit žalovaného za situace, kdy žalobce se dle pracovní smlouvy zabýval montáží nových zařízení žalovaného a tato nová zařízení prezentoval u zákazníků, dále se zabýval plánováním montáží nových zařízení a servisních operací a také technickou podporou na místě a také telefonicky s tím, že získal databázi klientů žalovaného trvající čtyři roky jeho pracovního poměru u žalovaného. Skutečnost, že žalobce po dobu trvání pracovního poměru přišel do styku s informacemi, které by mohly být způsobilé závažným způsobem ztížit činnost žalovaného jako zaměstnavatele také prokazuje emailová komunikace mezi žalobcem, [jméno FO] a [jméno FO] za období od 20. 1. 2021 do 19. 2. 2021, podepřené výpovědí svědka [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] i žalobce v rámci jeho účastnického výslechu, když žalovaný sám vyloučil zrušení konkurenční doložky, neboť by to nebylo v zájmu žalovaného. Soud má tedy za prokázáno, že informace, které žalobce u žalovaného v průběhu pracovního poměru získal, stejně jako poznatky, znalosti pracovních a technologických postupů, jsou takového charakteru, že by mohly zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost.

30. V dohodě o konkurenční doložce ze dne 12. 1. 2018 se žalobce zavázal nevykonávat výdělečnou činnost, která by byla konkurující s předmětem činnosti zaměstnavatele po dobu 12 měsíců. Vzhledem k tomu, že žalobce toto tvrdil a žalovaný toto tvrzení nezpochybňoval a byl k tomuto tvrzení neaktivní, soud je toho názoru, že žalobce prokázal tvrzení, že po dobu 12 měsíců nevykonával činnost, která by byla shodná či konkurující činnosti žalovaného. Žalobci tak vzniklo právo na přiměřené peněžité vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku po dobu jednoho roku. Žalobce svůj závazek dodržel, žalovaný však nikoliv, když mu nevyplatil peněžité vyrovnání za období březen 2021 až únor 2022.

31. Soud zkoumal v souladu s ust. § 351 a násl. zákoníku práce průměrný výdělek žalobce v rozhodném období, když rozhodné období je čtvrté čtvrtletí roku 2020. Žalobci byla vyplacena mzda ve výši celkem 161.518 Kč (částky 63.013 Kč + 41.156 Kč + 57.349 Kč), žalobce odpracoval celkem 548,75 hodin (221,25 hodin + 138,75 hodin + 188,75 hodin), průměrný hodinový výdělek tedy činí 294,34 Kč. Průměrný měsíční výdělek žalobce za čtvrtý kvartál roku 2020 činil při 40 hodinách týdně částku 51.192 Kč (výpočet dle § 356 zákoníku práce). Žalovaný se zavázal k úhradě průměrného měsíčního výdělku, tedy v daném případě měl žalobci hradit 25.596 Kč měsíčně. Za období od března 2021 do února 2022 tedy žalobci náleží částka ve výši 307.152 Kč (12x 25.596 Kč), soud však přiznal žalobci částku ve výši 248.412 Kč, neboť je vázán návrhem žalobce. Splatnost peněžitého vyrovnání byla dohodnuta ve článku 4 dohody o konkurenční doložce. Žalovaný se tak ocitl vždy za období tří měsíců plnění v prodlení s peněžitým vyrovnáním a žalobci tak vzniklo právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za daných skutečností tak soud zavázal žalovaného k plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, lhůta k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení činí 126.745 Kč po zaokrouhlení a sestávají z těchto částek: - soudním poplatkem ve výši 9.937 Kč, - v odměně právního zástupce žalobce dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, za celkem 9 úkonu právní služby po 9.300 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění ze dne 21. 1. 2022, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, porada s klientem ze dne 19. 4. 2023 a 16. 10. 2023, účast na jednání soudu dne 20. 4. 2023, 1. 6. 2023, 5. 9. 2023 a 24. 10. 2023, - částkou 2.700 Kč za 9 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, - za cestovné ve výši 2.096,79 Kč (za cestu k jednání soudu dne 20. 4. 2023, vždy ke každému jednání při cestě Pardubice – Brno a zpět, vzdálenost 288 km, při použití vozidla reg. zn. [SPZ]), za použití vyhlášky č. 85/2023 Sb., - za cestovné ve výši 2.096,79 Kč (za cestu k jednání soudu dne 1. 6. 2023) za použití vyhlášky č. 85/2023 Sb., - za cestovné ve výši 2.434,98 Kč (za cestu k jednání soudu dne 5. 9. 2023) za použití vyhlášky č. 191/2023 Sb., - za cestovné ve výši 2.096,79 Kč (za cestu k jednání soudu dne 24. 10. 2023) za použití vyhlášky č. 191/2023 Sb., - náhradou za promeškaný čas ve výši 3.200 Kč jako náhrada času při sazbě 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu (8 x půlhodina za každé uvedené jednání) podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu - daň z přidané hodnoty ve výši 18.144 Kč. Zástupce žalobce je plátcem DPH. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

33. Soud žalobci nepřiznal jako účelně vynaložené náklady řízení doplnění žaloby, neboť žaloba měla být perfektní již při svém podání. Další úkony žalobce uvedené ve vyúčtování nákladů řízení (předžalobní výzva ze dne 31. 3. 2022, porada s klientem ze dne 27. 4. 2022, písemné podání ze dne 19. 1. 2023 a porada s klientem ze dne 31. 5. 2023 a 4. 9. 2023) nemá soud za účelně vynaložené náklady řízení, neboť v případě každé jednotlivé porady s klientem tyto nebylo nutné činit vzhledem k tomu, že v mezidobí mezi úkony soudu nevznikla potřeba porady s klientem za situace, kdy nebyly tvrzeny nové rozhodné skutečnosti. Obdobně v případě písemného podání ze dne 14. 6. 2022 či předžalobní výzvy ze dne 31. 3. 2022.

Poučení