38 C 184/2024 - 168

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] se sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 145 283,52 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 905,33 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 846 Kč za dobu od 25. 6. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 67,51 % ročně z částky 100 000 Kč za dobu od 25. 6. 2024 do 18. 7. 2024.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 99 500 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že pro nezaplacení, byť jediné splátky řádně a včas se stane vykonatelným celý zůstatek dluhu.

III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 878,19 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 104 872 Kč za dobu od 25. 6. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 20 % ročně z částky 100 000 Kč za dobu od 25. 6. 2024 do 18. 7. 2024 a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 100 000 Kč za dobu od 19. 7. 2024 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Česká republika – Okresní soud ve Zlíně je povinna vrátit žalobkyni soudní poplatek ve výši 1 045,50 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 122 718 Kč představující podle žaloby jistinu ve výši 121 320 Kč, smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 998 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 122 718 Kč za dobu od 25. 6. 2024 do zaplacení, dále částky ve výši 22 565,52 Kč představující smluvní pokutu po zesplatnění, úroku ve výši 87,51 % ročně z částky 100 000 Kč za dobu od 25. 6. 2024 do 18. 7. 2024 a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 100 000 Kč za dobu od 19. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 434 880 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 18. 3. 2024 smlouvu o úvěru číslo [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 87,51 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 550 Kč splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2024. Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 500 Kč dne 14. 5. 2024, proto došlo ke dni 23. 6. 2024 k zesplatnění úvěru.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že uzavření úvěrové smlouvy nerozporoval, dovolával se však její neplatnosti, a to z důvodu nedostatečného zkoumání jeho úvěruschopnosti ze strany žalobkyně. Žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy souběžně vedené závazky u jiných nebankovních subjektů a zároveň byl bankou odmítnut pro jakékoliv refinancování či konsolidaci dluhů. Současně namítal nepřiměřenost smluvních podmínek, zejména nepřiměřenou výši úroků, smluvní pokuty a příslušenství.

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 20 905,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 846 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 67,51 % p.a. z částky 100 000 Kč od 25. 6. 2024 do 18. 7. 2024. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil. Přitom podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci (výrok I.).

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 18. 3. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] [návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, kopie občanského průkazu, základní informace o klientovi, potvrzení o odeslání 1 Kč, potvrzení o zaslané SMS a potvrzení o přijaté SMS], na jejímž základě byla na účet žalovaného byla dne 18. 3. 2024 připsána částka 100 000 Kč [výpis z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2023 do 31. 3. 2024], na kterou žalovaný uhradil částku ve výši 500 Kč[Anonymizováno][karta klienta].

5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací činil počet finančních institucí s žádostí 11, částka expozice činila 392 198 Kč, částka limitu celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a kreditních karet činil 100 000 Kč a dluh po splatnosti činil 337 Kč. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy s žádnou částkou po splatnosti. Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané HODNOCENÍ KLIENTA vyplněno, že celkové příjmy žalovaného činily 34 000 Kč, a to pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání u zaměstnavatele [právnická osoba]., přičemž z přehledu plateb předloženého žalobkyní vyplývá, že žalovaný obdržel na svůj bankovní účet od [právnická osoba]. dne 11. 12. 2023 částku 38 376 Kč, dne 11. 1. 2024 částku 25 859 Kč, dne 13. 2. 2024 částku 36 425 Kč a dne 13. 3. 2024 částku 40 581 Kč. V kolonce výdaje žalovaného je v hodnotícím formuláři uvedena částka 4 860 Kč s poznámkou „životní minimum,“ u druhé osoby v domácnosti je uvedena nula, stejně jako u počtu dětí v domácnosti, u spoření, splátek, konsolidovaných splátek 3. stran a u splátek [Jméno žalobkyně]. U ostatních výdajů (doprava, kurzy, záliby, apod.) je uvedena rovněž nula. Žalovaný mezi svými výdaji uvedl pouze náklady na bydlení ve výši 5 678 Kč, což obvyklým výdajům samostatně žijící osoby za bydlení neodpovídá, proto měly být tyto výdaje zdůvodněny a doloženy. Žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se žalobkyně blíže zabývala výdaji žalované však ani na výzvu soudu předloženy nebyly.

6. Z výpisu z účtu žalovaného za období listopad 2023 až březen 2024 vyplývá, že účet žalovaného je aktivní, byla na něj pravidelně poukazována mzda a další platby a hradil z něho své běžné i mimořádné výdaje. Žalovaný v uvedeném období čerpal a splácel několik dalších úvěrů, své příjmy však prosázel, každý měsíc končil v záporném zůstatku na účtu a ke dni uzavření projednávané úvěrové smlouvy č. [hodnota] činil disponibilní zůstatek na jeho účtu -15 000 Kč [výpis z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2023 do 31. 3. 2024, sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]].

7. Z rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] vyplývá, že žalovaný je osobou zdravotně znevýhodněnou, a to ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí trvale. Rozhodnutí nabylo právní moci dnem [datum] [rozhodnutí OSSZ ze dne [datum]]. Z dopisu ze dne [datum] od společnosti [právnická osoba] vyplývá, že žalovaný dostal výpověď z pracovního poměru bez odstupného [dopis ze dne [datum]]. Z lékařské zprávy ze dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že žalovaný je v její ambulantní [podezřelý výraz] péči od 7/2022. Psychický stav žalovaného je dlouhodobě stabilizovaný, žalovaný je práce schopen bez omezení [lékařská zpráva ze dne [datum]]. Žalovaný absolvoval rekvalifikační program pracovník grafického studia v období od [datum] do [datum] a hledal si práci např jako vedoucí prodejny [osvědčení o rekvalifikaci ze dne [datum], e-mailová komunikace k výběrovému řízení]. Od [datum] do [datum] byl žalovaný v pracovní neschopnosti, přičemž pobíral dávky [podezřelý výraz] pojištění v průměrné výši 26 000 Kč [potvrzení o pracovní neschopnosti, výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], transakční historie od [datum] do [datum], potvrzení o vyplacených dávkách [podezřelý výraz] pojištění ze dne [datum]]. Ke dni 28. 2. 2025 činil jeho zůstatek na účtu 23 913,17 Kč, přičemž z pověření soudního exekutora ze dne [datum] je zřejmé, že proti žalovanému je vedena exekuce pro pohledávku ve výši 22 000 Kč s příslušenstvím, z pověření soudního exekutora ze dne [datum] je zřejmé, že proti žalovanému je vedena exekuce pro pohledávku ve výši 1 931 Kč s příslušenstvím a z pověření soudního exekutora ze dne [datum] je zřejmé, že proti žalovanému je vedena exekuce pro pohledávku ve výši 35 059 Kč s příslušenstvím [výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], pověření soudního exekutora ze dne [datum], pověření soudního exekutora ze dne [datum], pověření soudního exekutora ze dne [datum]].

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Nadto námitku neplatnosti vznesl i samotný žalovaný.

14. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace a doklady týkající se pouze jeho příjmů, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Žalobkyně k výdajové stránce žalovaného uvedla, že by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, které byly stanoveny na částku 4 860 Kč a dále vycházela z údajů uvedených žalovaným v kartě hodnocení klienta, přičemž pokud jde o náklady na bydlení, nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. S ohledem na uvedené, soud považuje v daném případě za neopodstatněnou argumentaci žalobkyně rozhodnutím Nejvyššího soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, týkající se otázky přiměřenosti a obezřetnosti při posuzování schopnosti dlužníka úvěr splácet ve vztahu k výši poskytnutého úvěru, neboť poskytovatel úvěru by měl přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně zcela pominula skutečnost, která byla zřejmá z výpisu z účtu žalovaného vyžádaného soudem za období listopad 2023 až březen 2024, a to že žalovaný pravidelně sází, výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy, jeho účet vykazuje každý měsíc záporný disponibilní zůstatek, přestože na něj byla pravidelně poukazována mzda a čerpal další úvěry. Žalovaný své příjmy prosázel, zadlužoval se a fakticky neměl disponibilní finanční prostředky na splácení poskytnutého úvěru, což by žalobkyně zjistila, pokud by řádně vyhodnotila veškeré zjištěné skutečnosti a neomezila se pouze na zjištění příjmů a další skutečnosti ignorovala včetně rizika, na které upozorňoval registr NRKI. Žalobkyně tak žalovanému poskytla úvěr, přestože jeho výdaje převyšovaly jeho příjmy.

15. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně prohlásil, že jsou „úplné a pravdivé.“ U nákladů na stravu lze obecně vycházet z částky životního minima, nicméně tvrzený výdaj na bydlení ve výši 5 678 Kč neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, přesto nebyl nijak prověřován. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), lze doložit poměrně snadno. Při odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se není možné spokojit s tvrzením o výdajích ve výši 0 Kč na volnočasové aktivity, ošacení, komunikační prostředky, dopravu atd. Na základě neúplných a neověřených zjištění ohledně výdajů žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný má disponibilní prostředky na splácení úvěru, což však, jak už bylo uvedeno výše, vyvrací výpis z jeho účtu za období listopad 2023 až březen 2024, z něhož vyplývá, že žalovaný fakticky neměl disponibilní finanční prostředky na splácení poskytnutého úvěru. Konečný zůstatek na jeho účtu bezprostředně před poskytnutím projednávaného úvěru činil – 15 000 Kč, což by žalobkyně zjistila, pokud by zkoumala jeho skutečné výdaje a míru jeho zadlužení a nezaložila své rozhodnutí úvěr žalovanému poskytnout jen na skutečnosti, že má příjmy okolo 35 000 Kč čistého měsíčně, které považovala za mírně nadstandartní. Podle registru NRKI navíc měl již dluh po splatnosti. Tuto skutečnost však žalobkyně ignorovala a poskytla žalovanému úvěr, přestože žalovaný neměl na účtu disponibilní prostředky ke splácení úvěru, a úvěrová smlouva je neplatná.

16. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně – snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala neúplný výpis z jeho bankovního účtu, resp. pouze přehled příchozích plateb od jeho zaměstnavatele za období 12/2023 až 03/2024, přitom jí nic nebránilo v tom, vyžádat si od něj za uvedené období celkový výpis z účtu, případně za adekvátní období před poskytnutím úvěru. Takový požadavek soud považuje za přiměřený a žalobkyně by z něj zjistila, že žalovaný si půjčoval od nebankovních společností, zároveň spoustu peněžních prostředků prosázel u různých sázkových kanceláří a jeho účet pravidelně vykazoval záporný zůstatek. Je-li podle zákona povinností poskytovatele úvěru prověřit řádně úvěruschopnost o úvěr žádajícího spotřebitele (žadatele), má se tak dít především na základě porovnání příjmů a výdajů žadatele. O výdajích a příjmech zpravidla poskytuje nejvěrnější obraz výpis z běžného účtu. Nevyžádá-li si poskytovatel úvěru takový výpis od žadatele, který běžným účtem disponuje, neplní již jen proto řádně svou povinnost zkoumat žadatelovu úvěruschopnost.

17. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 100 000 Kč poníženou o provedenou úhradu ve výši 500 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 99 500 Kč (výrok II.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III.).

18. Vzhledem k závěru soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodu, že žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., se soud již nezabýval námitkou žalovaného týkající se posouzení přiměřenosti smluvních podmínek a přiměřenosti výše smluvní pokuty a příslušenství pohledávky žalobkyně, neboť tato skutečnost by na právním posouzení věci ničeho nezměnila. Současně předložené lékařské zprávy vzbuzují pochybnosti co do způsobilosti žalovaného právně jednat, protože měl diagnostikovánu duševní poruchu už od roku 2022, nicméně protože tato skutečnost by vedla ke stejnému výsledku, proto se jí soud nezabýval.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 99 500 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Jelikož mezi účastníky byl spor o to, v jaké lhůtě je žalovaný povinen jistinu zaplatit, když žalobkyně navrhovala do tří dnů od právní moci rozsudku a žalovaný navrhl splátky, určil její splatnost po zhodnocení možností žalovaného soud (§ 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.).

21. K poměrům žalovaného soud zjistil, že byl od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti a jeho jediným příjmem byly dávky [podezřelý výraz] pojištění v průměrné výši cca 26 000 Kč. Podle rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] se jedná o osobu zdravotně znevýhodněnou, a to ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (tj. ode dne [datum]) trvale. Aktuálně je nezaměstnaný a pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši necelých 18 000 Kč měsíčně. Předpokládá, že by měla být navýšena na cca 22 000 Kč měsíčně. Žalovaný bydlí v podnájmu, za bydlení platí 8 000 Kč měsíčně. Nemá vyživovací povinnost. Žalovaný nemá žádné úspory, naopak má dluhy v souhrnu cca 600 000 Kč. Své dluhy žalovaný dle vyjádření prozatím nesplácí, přestože k jejich placení byl již zavázán rozhodnutími zdejšího soudu (sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Svoji situaci řeší s dluhovou poradkyní. Uvedl, že pokud mu zůstane 20 000 Kč, tak vše nad může použít na splácení dluhu. S ohledem na výši dluhu 99 500 Kč a na povinnost žalovaného splácet i další dluhy, vyhodnotil soud jeho majetkovou situaci tak, že je schopen splácet dluh splátkami ve výši 2 500 Kč měsíčně, k čemuž pod ztrátou výhody splátek žalovaného zavázal. Soud proto upozorňuje žalovaného, že nehradí-li včas a řádně byť jedinou splátku, nastane splatnost celého dluhu.

22. Předmětem řízení byl na jedné straně spor o zaplacení dluhu a vedle toho spor o jeho splatnost dle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., přičemž jejich význam byl rovnocenný. Pro povinnost zaplatit je stejnou měrou určující výše dluhu jako lhůta stanovená k jeho zaplacení.

23. Žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení. Předmětem sporu o částku tak byly nároky v souhrnné výši 173 018,22 Kč (145 283,52 Kč + úrok vyčíslený dle žaloby do dne 6. 3. 2025 ve výši 15 088,90 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 6. 3. 2025 ve výši 12 645,80 Kč). Žalobkyně uspěla s částkou 99 500 Kč, tj. z 57 %.

24. Předmětem sporu o splatnost byl na jedné straně návrh žalobkyně na zaplacení do tří dnů ode dne právní moci rozsudku a na druhé straně návrh žalovaného na splátky, přičemž mu soud vyhověl. Neúspěch žalobkyně činí 100 %, žalovaný uspěl ze 100 %.

25. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný (tj. z 71,5 %), kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení vzdal, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV.).

26. Žalobkyně k úhradě soudního poplatku za žalobu zaplatila částku 7 264,50 Kč. Jelikož bylo řízení zčásti zastaveno před prvním jednáním, soud podle ustanovení § 6a odst. 3 věty třetí a čtvrté zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku žalobkyni ve výši 1 045,50 Kč (základem pro výpočet soudního poplatku je částka 124 378,19 Kč). V souladu s ustanovením § 10a odst. 1 téhož zákona bude poplatek žalobkyni vrácen do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

Poučení