38 C 186/2022 - 302

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení částky 94 258 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení částky 94 258 Kč s úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně od 24. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému, který je jejím synem, uložena povinnost, zaplatit jí částku ve výši 94 258 Kč s příslušenstvím z právního důvodu bezdůvodného obohacení. To mělo vzniknout tím, že žalobkyně zaplatila za služby vztahující se k telefonnímu číslu [hodnota] v období od května 2019 do února 2022 spotřebované žalovaným částku ve výši 47 167 Kč. Dále pak žalobkyně zaplatila za služby spočívající v internetovém připojení místa užívaného žalovaným v období od října 2020 do února 2022 částku ve výši 7 633 Kč. Dále pak žalobkyně žádala k zaplacení částku ve výši 39 458 Kč, která odpovídá části kupní ceny zaplacené žalobkyní ve výši 35 000 Kč na pořízení osobního motorového vozidla Opel Corsa registrační značky [SPZ] dále pak šest splátek úvěru po 743 Kč měsíčně zaplacených v období od listopadu 2021 do dubna 2022, tedy v celkové výši 4 458 Kč jako splátky úvěru, který byl žalobkyni poskytnut společností [právnická osoba]. na pořízení shora uvedeného vozidla. Celkovou částku ve výši 94 258 Kč s příslušenstvím žalovaný nezaplatil i přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Po poučení ze strany soudu poskytnutém při jednání dne 10. 11. 2022 v podání ze dne 20. 12. 2022 (viz č.l. 169 až 170) dále žalobkyně uvedla, že žalovaný jako její jediné dítě dlouhodobě zneužíval její citové závislosti. Žalobkyně pracovala jako obchodní zástupkyně a měla nadstandartní příjmy, ty však ihned po připsání na její účet vyzvedávala a předávala žalovanému, jeho družkám a dětem. Často spolu chodili přímo k bankomatu, často si peníze u žalobkyně žalovaný přebíral doma. K platbám za telefon a internet doplnila, že si byla vědoma toho, že smlouva s operátorem zahrnující více telefonních čísel a připojení je finančně výhodnější, proto smlouvu s operátorem uzavřela a očekávala, že žalovaný se s žalobkyní vyrovná a zaplatí jí to, co za něj operátorovi hradila. Žádná konkrétní smlouva mezi nimi však uzavřena nebyla. K vozidlu Opel Corsa uvedla, že ona vozidlo nepotřebovala, měla VW Passat, ten však dlouhodobě užíval žalovaný, byť žalobkyně za toto vozidlo hradila splátky kupní ceny a pojištění. Žalovaný proto přesvědčil žalobkyni, že jí koupí jiné vozidlo a ponese náklady s jeho pořízením, pozval žalobkyni k uzavření kupní smlouvy, nepřinesl však oproti slibům peníze na kupní cenu. Žalobkyně si proto na místě musela vzít půjčku ve výši 30 000 Kč, aby mohla zaplatit první splátku kupní ceny ve výši 35 000 Kč. Poté, kdy žalobkyně obdržela dokumenty k pořízení vozidla, přesvědčil jí žalovaný, aby vozidlo nechala napsat přímo na něj jako vlastníka, což také učinila. Žalovaný sliboval, že bude se splácením kupní ceny pomáhat, nikdy jí však nic nezaplatil a když jej vyzývala, aby jí pomáhal, sdělil jí jen, aby koukala peníze platit, že by byl nerad, aby k němu přišel exekutor. Ohledně vozidla taktéž neexistovala žádná konkrétní dohoda, žalobkyně, byť není vlastnicí vozidla, však stále splácí poskytnutou půjčku. Následně žalobkyně dosáhla alespoň vrácení vozidla VW Passat.

3. Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 16. 8. 2022 (viz č.l. 151) tak, že nárok žalobkyně neuznává, s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Nesporoval zaplacení služeb telefonního operátora, ale uvedl, že se jednalo ze strany žalobkyně o plnění dobrovolné. Stejně tak nesporoval, že by žalobkyně hradila internetové připojení, které žalovaný využíval, ale uvedl, že i toto plnění bylo dobrovolné a žalobkyně výslovně nechtěla, aby využil jiných možností, částečně i proto, že žalobkyni s přítelkyní pomáhal s její prací. Ohledně automobilu Opel Corsa uvedl, že automobil koupila žalobkyně a přála si, aby ho měl ve vlastnictví on. V minulosti byla domluva taková, že on užíval vozidlo VW Passat, které žalobkyně splácela a po jeho zaplacení pak žalovaný měl od žalobkyně vozidlo odkoupit za 100 000 Kč. K tomu však nedošlo a VW Passat žalobkyni v lednu 2022 vrátil. Opel Corsa mu matka darovala. Vztahy mezi účastníky se zkomplikovaly na konci roku 2021, kdy se ohradil proti výtkám, které měla žalobkyně na adresu jeho přítelkyně. Následně mu žalobkyně oznámila, že vše, co mu dala, bude chtít vrátit. Uplatněný nárok žalobkyně považuje za rozporný s dobrými mravy.

4. Po poučení ze strany soudu poskytnutém při jednání dne 10. 11. 2022 žalovaný doplnil svá tvrzení podáním ze dne 19. 12. 2022 (viz č.l. 212 až 213) asi před pěti lety žalobkyně žalovanému nabídla, byť byl žalovaný spokojený u svého telefonního operátora, aby přešel společně s ní pod jednu smlouvu, že za něj služby bude hradit, žalovaný po naléhání žalobkyně tedy souhlasil, platby za telefon občasně sám platil, měl i dispoziční právo k účtu žalobkyně a i takto platby byly realizovány. Současně žalovaný žalobkyni pomáhal s prací ai toto byl důvod, proč mu žalobkyně toto řešení nabídla. Ohledně vozidla zopakoval žalovaný, že žalobkyně na leasing zakoupila vozidlo VW Passat, které užíval on. Na druhé straně pak žalovaný žalobkyni zakoupil ze svých prostředků vozidlo VW Fox, které si žalobkyně vybrala a poté, kdy již vozidlo vykazovalo závady a nebylo vhodné jej opravovat, si pak žalobkyně vybrala vozidlo Opel Corsa, které však následně převedla na žalovaného, neboť měla obavy, aby o něj s ohledem na její neuhrazené závazky nepřišla. K převodu došlo i přesto, že žalovaný s tímto nejdříve nesouhlasil, žalobkyně však na převodu trvala. Následně došlo k výměně vozů, žalovaný žalobkyni vrátil VW Passat a převzal od žalobkyně Opel Corsa. Ke vztahům mezi účastníky pak uvedl, že vztahy, které byly nejdříve nadstandardní a kdy žalobkyně byla na žalovaného až nadměrně fixovaná, se zhoršily poté, kdy žalovaný navázal vztah s novou přítelkyní, vůči které žalobkyně měla negativní postoj a zpočátku chorobná láska se změnila v chorobnou nenávist.

5. Soud zjistil následující skutkový stav. Nesporné bylo, že žalobkyně je matkou žalovaného. Dále pak soud považuje za prokázané, že žalobkyně uzavřela smlouvu se společností [právnická osoba]., na základě které se zavázala tato společnost poskytovat žalobkyni telefonní služby a internetové připojení. Tyto služby v období, které je předmětem žaloby, tedy od května 2019 do února 2022, byly v rozsahu 47 167 Kč za telefonní služby a 7 633 Kč za internetové připojení, spotřebovány žalovaným, byť byly zaplaceny zcela z prostředků žalobkyně. Žalovaný sice zpočátku namítal, že částečně úhrady prováděl ze svého účtu, ve svém účastnickém výslechu však uvedl, že vždy, když se tak stalo, mu žalobkyně peníze následně vrátila. Tato situace trvala dlouhodobě, žalovaný hovořil o téměř 10ti letech, pokud zohlednil i předchozího operátora, žalobkyně také ve svém účastnickém výslechu potvrdila dlouhodobost této situace (viz účastnický výslech žalobkyně dne 10. 1. 2023 č.l. 226 a násl., účastnický výslech žalovaného dne 28. 2. 2023 č.l. 24246-248, faktury č.l. 12-131, výpisy z účtu č.l. 171 -204, 240-241, SMS korespondence mezi účastníky č.l. 215 – 223, zpráva č.l. 238.) Tyto skutečnosti žalovaný v konečném důsledku ani nesporoval.

6. Ke druhému nároku pak bylo zjištěno, že žalobkyně byla vlastnicí vozidla VW Passat, které zakoupila na leasing, leasingové splátky stále hradila, vozidlo však užíval žalovaný se svojí rodinou. Poté, kdy získal finanční prostředky za jemu způsobenou nehodu na motorce, koupil vozidlo VW FOX, které užívala žalobkyně. Žalobkyně uváděla, že žádala, aby jí bylo vozidlo VW Passat vráceno a že žalovaný se tomu bránil. Žalovaný naproti tomu uváděl, že mezi účastníky byla domluva, že po doplacení vozidla VW Passat si od žalobkyně toto vozidlo koupí za 100 000 Kč. Z dokazování nevyplynulo, jak často a intenzivně žádosti žalobkyně žalovanému sdělovala a ani nebylo prokázáno, že by ohledně tohoto vozidla byla mezi účastníky nějaká domluva na jeho budoucím převodu na žalovaného. Bylo však prokázáno, že žalovaná uzavřela dne 23. 10. 2021 kupní smlouvu na vozidlo Opel reg. zn. [SPZ] za kupní cenu ve výši 68 998 Kč a že tuto částku zaplatila (viz č.l. 205-207) a že stejného dne uzavřela se společností [právnická osoba]. úvěrovou smlouvu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na zaplacení kupní ceny, na základě které jí byla poskytnuta částka 33 998 Kč, kterou se zavázala splácet po 743 Kč měsíčně od 20. 11, 2021 do 20. 10. 2028, celková částka k zaplacení činila 62 412 Kč. K datu 29. 11. 2022 zbývalo k zaplacení 52 753 Kč, splátkový kalendář je žalobkyní dodržován (viz č.l. 102-141, 205-210). Jako vlastník a provozovatel kupovaného vozidla Opel Corsa je od 4. 11. 2021 evidován žalovaný (viz č.l. 154). Zda domluva mezi účastníky byla taková, že kupní cenu za vozidlo Opel Corsa zaplatí v autobazaru žalovaný či nikoliv se nepodařilo prokázat, soud však považuje za pravděpodobné, že se žalobkyně domnívala, že kupní cenu zaplatí žalovaný a že jí situace, kdy se následně žalovaný s penězi nedostavil a ona si musela vzít na koupi vozidla úvěr, překvapila, zda to však bylo způsobeno nedorozuměním, špatnou domluvou mezi účastníky, a nebo záměrem na straně žalovaného, se prokázat nepodařilo. Faktem zůstává, že i za takto vzniklé situace žalobkyně uzavřela úvěrovou i kupní smlouvu na předmětné vozidlo, které následně darovala žalovanému a že dosud splácí splátky úvěru. Po zhoršení vztahů požadovala žalobkyně po žalovaném, aby jí vrátil vozidlo VW Passat, což nakonec učinil, byť až po důraznějším upozornění (viz. výslech svědka [Anonymizováno]).

7. Ke vztahům mezi účastníky bylo dále zjištěno, že s žalovaným byly v době jeho dospívání výchovné problémy, byla nařízena ústavní výchova, neboť se dopouštěl záškoláctví, trestné činnosti, měl drogové problémy, ještě v roce 2014 řídil pod vlivem drog a byl mu zadržen řidičský průkaz (viz č.l. 256-259, 254). Žalobkyně navštěvovala ordinaci psychiatričky, nejdříve [tituly před jménem] [jméno FO], následně [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], ve zprávách je popisován vliv výchovných problémů se synem na její zdravotní stav (viz č.l. 260-270). Vztah žalobkyně k žalovanému byl dlouhodobě, a to i v dospělosti, kdy žalovaný již měl vlastní rodinu, velmi úzký, v kontaktu byli téměř každodenně. Žalobkyně finančně výrazně podporovala žalovaného a jeho rodinu, na žalovaného převedla vlastnictví bytu (viz č.l. 4 a účastnické výslechy, výslech svědkyně [Anonymizováno] dne 28. 2. 2023, č.l. 243 rub a následující, výslech svědka [Anonymizováno] dne 28. 3. 2023 č.l. 284 rub) dokonce u něj měla uschovány vlastní peníze, a to vše i přesto, že dlouhodobě měla pocit, že ji finančně zneužívá (viz účastnický výslech žalobkyně a výslech svědka [Anonymizováno]), kdy hradila např. náklady na společné výlety, žádala žalovaného, aby finančně na telefon a jiné výdaje včetně výdajů na služby spojené s bydlením žalovaného, které za něj hradila, přispíval a i přesto, že chování žalovaného nebylo vůči žalobkyni vždy pěkné, žalobkyně tolerovala žalovanému chování, které by v jiných rodinách tolerováno nebylo (viz výslech svědka [Anonymizováno]). Jak často a intenzivně žádala žalobkyně žalovaného, aby jí přispívala na tato plnění a jaká byla konkrétní podoba těchto žádostí, se prokázat nepodařilo. Dále bylo prokázáno, že žalovaný pomáhal žalobkyni s její prací, konkrétně s vyřizováním komunikace, k níž bylo zapotřebí elektronických zařízení (notebook), např. vyřizování e-mailů apod. Za tímto účelem žalobkyně zakoupila notebook, který žalovanému svěřila. Množství a časová náročnost této práce nebyla také do detailu prokázána, což s ohledem na předmět řízení ani nebylo nutné. Nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena, byť ústně či konkludentně dohoda, ze které by vyplynula souvislost mezi pomocí žalovaného a finančním plněním placeným žalobkyní za služby spotřebované žalovaným.

8. Dále bylo zjištěno, že proti žalobkyni není vedena žádná exekuce (viz č.l. 271) a že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce požádala o vrácení částky, která je předmětem řízení dopisem ze dne 3. 5. 2022 (viz č.l. 142).

9. Sporné tedy v rovině skutkových závěrů v podstatě zůstalo jen to, zda existovala souvislost mezi pomocí žalovaného a finančním plněním žalobkyně, zda žalovaný přislíbil, že vozidlo Opel Corsa zakoupí ze svých prostředků a zda byla mezi účastníky dohoda o budoucím odkupu VW Passat.

10. Podle ustanovení § 2991 odstavec 1,2 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, Občanského zákoníku (dále jen OZ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ustanovení § 2992 OZ byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

12. Podle ustanovení § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle ustanovení § 2055 odstavec 1, 2 OZ darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat.

14. Po právní stránce soud hodnotí zjištěný skutkový stav následovně. Ohledně první části uplatněného nároku soud dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela smlouvu s telefonním operátorem a že v rámci této smlouvy byly spotřebovány služby jednak žalobkyní, jednak žalovaným. Žalobkyni tak kromě práva čerpat poskytované služby vznikla též povinnost za tyto služby operátorovi platit. Jednalo se tedy o závazkový vztah žalobkyně, která v něm vystupovala v pozici dlužnice i věřitelky. Částky za spotřebované služby hradila na základě faktur vystavených operátorem vždy v konečném důsledku žalobkyně, byť někdy byly platby zasílány z jejího účtu, někdy z účtu žalovaného a žalobkyně mu peníze následně vrátila. Bylo také prokázáno a v podstatě bylo též nesporné, že služby v rozsahu žalované částky skutečně žalovaný spotřeboval. To platí jak pro žalované období, tak s největší pravděpodobností i pro období předchozí. Mezi účastníky nebylo v konečném důsledku sporu o tom, že náklady na tyto služby spotřebované žalovaným nesla výlučně žalobkyně, a že se na nich žalovaný nepodílel, byť je spotřeboval a že mu tedy vznikl majetkový prospěch. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalobkyně tak činila dlouhodobě, se zohledněním smlouvy s předchozím operátorem po dobu cca 10ti let a že žalobkyně tak činila zcela vědomě. Dle názoru soudu je dlouhodobost poskytování plnění a vědomost žalobkyně důležitou a rozhodnou skutečností pro posouzení, zda je či není dán důvod pro posouzení plnění ve smyslu § 2991 a následující OZ. Sporné mezi účastníky bylo, zda tak žalobkyně vůči žalovanému činila jako poskytování protihodnoty plnění poskytovaného žalovaným (pomoc žalobkyni s výkonem jejího povolání) a dále jak intenzivně a často a v jaké souvislosti žalobkyně žalovaného žádala, aby ji finančně pomáhal a přispíval za něj poskytnuté plnění, resp. zda žádost žalobkyně o vrácení zaplacených částek byla až následná poté, kdy se vztahy mezi účastníky zhoršily, či zda byla průběžná. Pokud se týká vzájemné souvislosti mezi výpomocí žalovaného při výkonu povolání žalobkyni, soud tuto výpomoc hodnotí jako občasnou a nemající souvislost s placením plateb telefonnímu operátorovi za služby spotřebované žalovaným. Nebylo prokázáno, že by existovala vzájemná souvislost mezi plněním žalobkyně žalovanému a jeho výpomocí. Jednání žalovaného soud hodnotí jako společenskou úsluhu ve smyslu § 2055 odstavec 2 OZ, která nevybočila z rámce takové bezplatné a dobrovolné úsluhy, není neobvyklá i s ohledem na rodinné vztahy mezi účastníky a nepřesahuje svým rozsahem výpomoc, kterou je možné jako společenskou úsluhu hodnotit. Nebylo prokázáno současně ani to, že by existovala propojenost obou plnění, tedy že by závazek bylo možné hodnotit jako vzájemný ve smyslu § 1911 a § 1912 OZ. Z provedeného dokazování sice vyplynulo, že žalobkyni vadilo, že hradí za svého syna stále nějaké platby a snad jej i žádala, aby vše nenechával jen na ní a finančně jí to vracel, nebylo však prokázáno, jak často a s jakou intenzitou tak činila a na druhou stranu v placení služeb spotřebovaných žalovaným stále vědomě a dlouhodobě pokračovala, a to i přesto, že žalovaný žádné plnění nevrátil, nijak jí nepřispíval a k žalobkyni se ne zcela vždy vhodně choval. Tento stav trval až do doby, kdy žalobkyni definitivně došla trpělivost a tento způsob financování služeb spotřebovaných žalovaným přestala hradit, a to poté, kdy se vztahy mezi účastníky již definitivně vyhrotily. Rozhodnutí žalobkyně po žalovaném žádat plnění zpět následovalo až po tomto okamžiku.

15. Bezdůvodným obohacením je objektivně nastalý stav, v němž bez právem uznaného důvodu dochází k přesunu majetkových hodnot od jedné osoby ke druhé. Tento majetkový prospěch může mít povahu zvýšení aktiv na straně osoby obohacené, nebo snížení pasiv na straně ochuzené a nebo nemusí dojít k žádné změně majetkové situace žádné ze stran, byť by k této změně dojít mělo. Za takové situace tedy dochází ke vzniku závazku spočívajícího v povinnosti obohaceného vydat majetkový prospěch ochuzenému (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1876/2009, 28 Cdo 3729/2019, 33 Odo 79/2006). Vědomost osoby ochuzené o poskytování majetkového prospěchu osobě obohacené však vylučuje posouzení situace jako bezdůvodné obohacení (viz např. komentář k Občanskému zákoníku autorky Bílková, J.: Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, v němž se k ustanovení § 2992 OZ uvádí následující: „……………….neoprávněný majetkový prospěch nevzniká ani v případě, učinil-li někdo něco ve svém výlučném a osobním zájmu anebo na vlastní nebezpečí. Osoba, která sice obohatí jiného, ovšem plněním sleduje soukromý záměr (např. ovlivní-li investicí na vlastním pozemku zvýšení kupní ceny sousedního pozemku) nebo plní na vlastní riziko (v očekávání výhody, protislužby nebo jiného prospěchu, aniž je k tomu příjemce právně zavázán), není oprávněna domáhat se vydání majetku (obohacení). Právo na vrácení plnění mimoto nemá, kdo jinou osobu obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl (tzv. vnucené bezdůvodné obohacení; § 2997 odst. 1)……“). Lze odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 5089/2017, ze kterého cituje následující: „…….Odborná literatura (srov. Eliáš, J., Brim, L., Adamová, H. Bezdůvodné obohacení. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016, str. 71) dále vyslovila k § 2997 odst. 1 větě druhé o. z. právní názor, že podstatou tohoto liberačního důvodu je vědomé plnění bez právního důvodu a že podmínky jeho aplikace e tak logicky vylučují s přítomností omylu, tj. nesprávného přesvědčení ochuzeného, že plněním vyrovnává svůj dluh vůči obohacenému. Předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, je, aby si plnitel v okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom toho, že nemá povinnost plnit. Musí se jednat o vědomost prokázanou, nikoliv jen presumovanou. Nepostačuje, že ochuzený měl a mohl vědět o tom, že plní nedluh, a stejně tak je irelevantní, že si omyl o existenci dluhu sám zavinil, resp. že se jej mohl při vyvinutí obvyklé obezřetnosti vyvarovat. Pro uplatnění daného liberačního důvodu je třeba postavit najisto, že plnitel neměl žádných pochybností o tom, že jej k poskytnutí sporných hodnot nic nezavazuje, resp. je nutno bezpečně vyvrátit, že bylo plněno v mylném domnění o tom, že mezi stranami vznikla smlouva. Není-li ten, kdo se liberačního důvodů dovolává, s to podat důkaz naznačené skutečnosti, není uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení znemožněno. Bezdůvodné obohacení je tedy na rozdíl od darovací smlouvy, která je dvoustranným právním jednáním vedoucím k bezplatnému přenechání majetkového prospěchu, objektivním stavem, v němž neexistuje zcela žádný právně uznaný důvod, který by vedl ke vzniku takového majetkového prospěchu. V daném případě však bylo zjištěno, že žalobkyně platila vlastní závazek vůči telefonnímu operátorovi, a to i za službu spotřebovanou žalovaným, který je jejím synem, činila tak dlouhodobě a vědomě a rozhodnutí o vrácení takového žalovaným spotřebovaného prospěchu učinila až následně poté, kdy se vztahy mezi účastníky zhoršily a vyhrotily. Soud je tedy toho názoru, že v době, kdy majetkový prospěch na straně žalovaného vznikal, byl dán spravedlivý důvod pro poskytnutí plnění, a to rodiněprávní vztah mezi účastníky, vědomost na straně žalobkyně, že tak za žalovaného zcela dobrovolně činí a skutečnost, že v plnění pokračovala dlouhodobě. Byť se lze podivit nad tím, že žalovaný jako dospělý, svéprávný, nijak zdravotně či jinak omezený silný muž v produktivním věku zcela bez výhrad přijímá takové plnění od své matky, která na něj darovací smlouvou mimo jiné převedla byt a po jistou dobu za něj dokonce platila i zálohy na služby s bydlením spojené, soud tuto výhradu nemůže posoudit jinak, než jako jednání ze strany žalobkyně zcela vědomé a dobrovolné, kterým žalobkyně spíše dokazuje nerozumné projevy své lásky vůči svému synovi, které sice nepůsobí výchovně, nicméně nejsou ani zakázané. Při takovém dobrovolném a vědomém plnění a současně též při trvalém vědomí neexistence jakéhokoliv protiplnění či jeho návratnosti byť ve formě alespoň příspěvku ze strany žalovaného nelze považovat vzniklý stav za jednání způsobující objektivní stav bezdůvodného obohacení. Soud v těchto okolnostech shledává existenci spravedlivého důvodu. Pokud pak žalobkyně takto dlouhodobě vědomě a zcela dobrovolně poskytovala synovi majetkový prospěch a až následně nyní žádá, aby jí syn plnění vrátil, není možné tuto situaci posoudit jako objektivní stav bezdůvodného obohacení vzniklý bez spravedlivého důvodu.

16. Obdobně soud posoudil i druhou vzniklou situaci. Žalobkyně opět nepoučena dlouhodobým chováním žalovaného, který jí na jím spotřebované služby ničeho nepřispíval, přistoupila na to, že uzavřela smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba]., na základě které získala peníze na zaplacení kupní ceny vozidla Opel Corsa a na základě které se zavázala dlouhodobě poskytnutý úvěr splácet a ve velmi krátké době poté převedla bezplatně, ale vědomě a dobrovolně na žalovaného předmětné vozidlo. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že k převodu došlo bezúplatně. Vzhledem k tomu, že předmětem převodu bylo motorové vozidlo a ani ze strany správního orgánu není vyžadována písemná forma jednání, soud posoudil tento převod jako darovací smlouvu. Až následné uvědomění si, že žalobkyně nesouhlasí s chováním žalovaného vůči ní, jí vedlo k tomu, že žádá po žalovaném plnění zpět. Opět se tedy jedná o situaci, kdy žalobkyně plní vlastní povinnosti plynoucí ze závazkového vztahu vůči třetí osobě, které by neměla, pokud by na takový závazek nepřistoupila a smlouvu neuzavřela a opět se jedná o situaci, ze které těží majetkový prospěch žalovaný, který se stal v konečném důsledku vlastníkem takového vozidla, aniž by musel na jeho koupi vynaložit své prostředky. I pro tuto situaci však platí shora uvedené závěry, že žalobkyně se do této situace, ze které vznikl majetkový prospěch jejímu synovi, dostala zcela vědomě. Oproti právnímu hodnocení vztahujícímu se k prvnímu nároku snad je možné připustit, že se nejedná o situaci dlouhodobě trvající, nicméně i pro tento nárok platí, že žalobkyně uzavřela závazkový vztah s úvěrovou společností zcela dobrovolně a vědomě a dokonce i přesto, že žalovaný ničeho nepřispěl a žádné peníze žalobkyni neposkytl, následně vozidlo darovací smlouvou převedla na žalovaného. O vrácení zaplacených peněz na pořízení vozidla žádá žalobkyně až nyní, a to poté, kdy se vztahy mezi účastníky vyhrotily. I v tomto případě tedy soud shledává existenci spravedlivého důvodu pro plnění žalobkyně, který vylučuje posouzení vzniklého stavu jako bezdůvodné obohacení, byť se musí opětovně nad samozřejmostí, s jakou žalovaný plnění od své matky opakovaně přijímal, pozastavit. V podrobnostech pak soud odkazuje na body 14 - 15 odůvodnění, které by musel pouze opakovat.

17. Ze všech těchto důvodů tedy soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že majetkový prospěch, který bylo možné hodnotit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, nevznikl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o.s.ř. poté, kdy účastníky nejdříve vyzval k vyjádření se k aplikaci tohoto ustanovení (viz č.l. 281 spisu). Soud za důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o.s.ř. považuje okolnosti, které jsou shora velmi podrobně popsány a lze je jednoduše shrnout do závěru, že žalobkyně, byť zcela vědomě dlouhodobě finančně podporovala svého zletilého syna v produktivním věku, který nebyl nijak v možnosti výdělku omezen, převedla na něj byt, auto a hradila úplatu za jím spotřebované služby, splácí úvěr poskytnutý za účelem zaplacení kupní ceny za jím vlastněný automobil, a žalovaný současně tato plnění zcela samozřejmě přijímal a v situaci, kdy byl požádán, aby se na něm sám podílel a nebo žalobkyni přispěl, nikdy tak neučinil. Je sice pravdou, že žalobkyně tak činila zcela dobrovolně a vědomě, a to i přes případná předchozí zklamání a ne vždy dobré zkušenosti s chováním žalovaného a současně se na takovém přístupu žalovaného sama jeho výchovou podílela, ale samozřejmost s jakou takové finanční plnění žalovaný přijímal a s jakou se k žádosti o vrácení staví, skutečnost, že požadavek na vrácení jakékoliv částky, byť symbolické, považuje za rozporné s dobrými mravy, soud přesvědčil o tom, že ani ve svém věku dosud nepochopil, jak by měl coby dospělý muž a živitel rodiny přistupovat ke svým finančním závazkům a jak by se měl vůči svému rodiči zachovat v morální rovině. Soud tedy shledává morální důvody, pro které by přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému, který byl jinak v řízení úspěšný, považoval za příliš tvrdé z hlediska vyšších principů.

Poučení