38 C 186/2022 - 342

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení částky 94 258 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 39 458 Kč s úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 39 458 Kč za dobu jdoucí od 24. 5. 2022 do zaplacení vůči žalovanému, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému, který je jejím synem, uložena povinnost, zaplatit jí částku ve výši 94 258 Kč s příslušenstvím z právního důvodu bezdůvodného obohacení. To mělo vzniknout tím, že žalobkyně zaplatila za služby vztahující se k telefonnímu číslu [hodnota] v období od května 2019 do února 2022 spotřebované žalovaným částku ve výši 47 167 Kč. Dále pak žalobkyně zaplatila za služby spočívající v internetovém připojení místa užívaného žalovaným v období od října 2020 do února 2022 částku ve výši 7 633 Kč. Dále pak žalobkyně žádala k zaplacení částku ve výši 39 458 Kč, která odpovídá části kupní ceny zaplacené žalobkyní ve výši 35 000 Kč na pořízení osobního motorového vozidla Opel Corsa registrační značky [SPZ] dále pak za zaplacených šest splátek úvěru po 743 Kč měsíčně v období od listopadu 2021 do dubna 2022, tedy v celkové výši 4 458 Kč. Jednalo se o splátky úvěru, který byl žalobkyni poskytnut společností [právnická osoba]. na pořízení shora uvedeného vozidla. Po poučení ze strany soudu poskytnutém při jednání dne 10. 11. 2022 v podání ze dne 20. 12. 2022 (viz č.l. 169 až 170) dále žalobkyně uvedla, že žalovaný jako její jediné dítě dlouhodobě zneužíval její citové závislosti, čerpal od ní peníze, platila mu služby apod.

2. Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 16. 8. 2022 (viz č.l. 151) tak, že nárok žalobkyně neuznává, s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Nesporoval zaplacení služeb telefonního operátora, ale uvedl, že se jednalo ze strany žalobkyně o plnění dobrovolné. Stejně tak nesporoval, že by žalobkyně hradila internetové připojení, které žalovaný využíval, ale uvedl, že i toto plnění bylo dobrovolné a žalobkyně výslovně nechtěla, aby využil jiných možností, částečně i proto, že žalobkyni s přítelkyní pomáhal s její prací. Ohledně automobilu Opel Corsa uvedl, že automobil koupila žalobkyně a přála si, aby ho měl ve vlastnictví on. V minulosti byla domluva taková, že on užíval vozidlo VW Passat, které žalobkyně splácela a po jeho zaplacení pak žalovaný měl od žalobkyně vozidlo odkoupit za 100 000 Kč. K tomu však nedošlo a VW Passat žalobkyni v lednu 2022 vrátil. Opel Corsa mu matka darovala. Vztahy mezi účastníky se zkomplikovaly na konci roku 2021, kdy se ohradil proti výtkám, které měla žalobkyně na adresu jeho přítelkyně. Následně mu žalobkyně oznámila, že vše, co mu dala, bude chtít vrátit. Uplatněný nárok žalobkyně považoval za rozporný s dobrými mravy. Po poučení ze strany soudu poskytnutém při jednání dne 10. 11. 2022 žalovaný doplnil svá tvrzení podáním ze dne 19. 12. 2022 (viz č.l. 212 až 213) jak ve vztahu k placeným službám poskytovaným telefonním operátorem a uvedl, že toto bylo vykompenzováno pomocí žalovaného s prací žalobkyni. Ohledně vozidla zopakoval žalovaný, že žalobkyně na leasing zakoupila vozidlo VW Passat, které užíval on. Na druhé straně pak žalovaný žalobkyni zakoupil ze svých prostředků vozidlo VW Fox, které si žalobkyně vybrala a poté, kdy již vozidlo vykazovalo závady a nebylo vhodné jej opravovat, si pak žalobkyně vybrala vozidlo Opel Corsa, které však následně převedla na žalovaného, neboť měla obavy, aby o něj s ohledem na její neuhrazené závazky nepřišla. K převodu došlo i přesto, že žalovaný s tímto nejdříve nesouhlasil, žalobkyně však na převodu trvala. Následně došlo k výměně vozů, žalovaný žalobkyni vrátil VW Passat a převzal od žalobkyně Opel Corsa. Ke vztahům mezi účastníky pak uvedl, že vztahy, které byly nejdříve nadstandardní, žalobkyně byla na žalovaného až nadměrně fixovaná, se zhoršily poté, kdy žalovaný navázal vztah s novou přítelkyní, vůči které žalobkyně měla negativní postoj a zpočátku chorobná láska se změnila v chorobnou nenávist.

3. Nalézací soud již ve věci jedenkrát rozhodl rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č.j. 38 C 186/2022-302, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č.j. 14 Co 173/2023-326 tak, že rozsudek zdejšího soudu v rozsahu částky 47 167 Kč s úroky z prodlení (žalobkyní zaplacené služby telefonního operátora spotřebované žalovaným) potvrdil a v rozsahu částky 39 458 Kč s příslušenstvím (prostředky vynaložené žalobkyní na koupi vozidla Opel Corsa a splátky úvěru na kupní cenu poskytnutého) rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. O částce ve výši 7 633 Kč s příslušenstvím nebylo rozhodnuto. Krajský soud v Plzni uložil soudu prvního stupně, aby se lépe zabýval zlomem v úmyslu a chování žalobkyně a jejím rozhodnutím, že již za žalovaného nebude dále nic dalšího platit, čímž mohlo dojít k dohodě mezi účastníky a žalobkyně mohla očekávat zaplacení pořizovaného vozidla žalovaným a být až na místě samém postavena před skutečnost, že žalovaný peníze nemá u sebe a ona peníze na zaplacení vozidla Opel Corsa mohla poskytnout na základě slibu žalovaného, že jí bude pomáhat a hradit celé splátky. V kontextu předchozí zkušenosti, že žalovaný již jedno vozidlo (VW FOX) žalobkyni zaplatil a s ohledem na skutečnost, že se nejednalo, na rozdíl od hrazení služeb telefonního operátora, o situaci dlouhodobou, je třeba dle Krajského soudu v Plzni situace též odlišně hodnotit. Odvolacím soudem bylo soudu prvního stupně uloženo, aby se zabýval tvrzeními žalobkyně, lépe vysvětlil své skutkové závěry, zhodnotit provedené důkazy a případně zvážit případnou potřebu doplnění dokazování s přihlédnutím ke koncentraci řízení a ustanovení § 118a o.s.ř. Pokud by byla zjištěna dohoda účastníků, bylo by třeba ji vyložit s přihlédnutím k tomu, v jakém rozsahu se zavázal žalovaný platit a s přihlédnutím k zásadě, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platná.

4. Soud prvního stupně po vrácení spisu odvolacím soudem vyzval žalobkyni, aby označila důkazy ke svým tvrzením, že mezi účastníky došlo ke shodě o tom, že kupní cenu vozidla Opel Corsa zaplatí žalovaný, případně že s takovým řešením žalovaný souhlasil či že přislíbil pomoci se splácením úvěru a v jakém rozsahu (viz. č.l. 330 spisu). Toto poučení opakoval soud i při jednání dne 13. 2. 2024 (viz. č.l 334 rubová strana spisu). Žalobkyně žádné nové důkazy nenavrhla. Soud proto pracoval s tvrzeními a provedenými důkazy, které byly již součástí nalézacího řízení před rozhodnutím odvolacího soudu.

5. K předmětné části řízení, tedy žalobkyní uplatněnému nároku na zaplacení částky 39 458 Kč s příslušenstvím byla žalobkyní v koncentrační lhůtě do 10. 1. 2023 sdělena následující tvrzení (poučení soudu bylo poskytnuto účastníkům při ústním jednání dne 10. 11. 2022 (viz č.l. 164-165 spisu), při kterém byla též rozebrána do té doby známá tvrzení účastníků. Poučení bylo soudem opakováno při dalším ústním jednání dne 10. 1. 2023 (viz č.l. 225 - 230), při kterém bylo již zahájeno jednání ve věci samé).

6. V samotné žalobě žalobkyně hodnotila svůj nárok z bezdůvodného obohacení, o žádné dohodě mezi účastníky ani ve vztahu k vozidlu Opel Corsa ničeho netvrdila, tvrzení se opírala jen o skutečnost, že žalobkyně zaplatila za pořízení vozidla částku 39 458 Kč a že vozidlo nyní vlastní žalovaný. Při ústním jednání dne 10. 11. 2022 účastníci potvrdili jako nesporná tvrzení, že úvěrovou smlouvu uzavřela žalobkyně a že se úvěr týkal pořízení vozidla Opel Corsa a že se žalovaný nikterak na splátkách nepodílel a ničeho žalobkyni ani úvěrové společnosti neposkytl. Až v podání ze dne 20. 11. 2022 žalobkyně doplnila tvrzení (viz č.l. 169-170) v tom smyslu, že žádné nové vozidlo nepotřebovala, měla totiž VW Passat, který však dlouhodobě užíval žalovaný, byť žalobkyně za toto vozidlo hradila splátky kupní ceny a pojištění. Žalovaný však přesvědčil žalobkyni, že jí koupí jiné vozidlo a ponese náklady s jeho pořízením jako kompenzaci za jím užívané a žalobkyní hrazené vozidlo VW Passat. Proto pozval žalobkyni k uzavření kupní smlouvy, a byť sliboval, že peníze na první splátku kupní ceny přinese, peníze na zaplacení kupní ceny do bazaru nepřinesl. Žalobkyně si proto na místě musela vzít půjčku ve výši 30 000 Kč, aby mohla zaplatit první splátku kupní ceny ve výši 35 000 Kč. Poté, kdy žalobkyně obdržela dokumenty k pořízení vozidla, přesvědčil jí žalovaný, aby vozidlo nechala napsat přímo na něj jako vlastníka, což učinila. Současně žalovaný sliboval, že bude žalobkyni se splácením kupní ceny pomáhat, nikdy jí však nic nezaplatil a když jej vyzývala, aby jí pomáhal, sdělil jí jen, aby koukala peníze platit, že by byl nerad, aby k němu přišel exekutor. Dále žalobkyně výslovně uvedla, že ohledně vozidla Opel Corsa neexistovala žádná konkrétní dohoda. K dalším tvrzením žalobkyně již soud nemůže přihlížet s ohledem na koncentraci řízení.

7. Žalovaný v koncentrační lhůtě uvedl, že ho žalobkyně pověřila koupí nového vozidla, on našel Opel Corsa a na jeho doporučení toto vozidlo žalobkyně zakoupila, týden po koupi pak požádala žalobkyně žalovaného, aby na něj vozidlo mohla převést, protože se bála, aby o něj nepřišla. Když žalovaný nechtěl, chtěla ho převést na svého přítele, proto žalovaný svolil s převodem na svoji osobu.

8. Soud provedl všechny účastníky navržené důkazy. K nároku na zaplacení částky ve výši 39 458 Kč s příslušenstvím, byly žalobkyní v koncentrační lhůtě do 10. 1. 2023 navrženy a soudem provedeny důkazy, ze kterých soud zjistil následující skutkový stav.

9. Nesporné bylo, že žalobkyně měla právo k vozidlu VW Passat, které zakoupila na leasing, leasingové splátky stále hradila, vozidlo však užíval žalovaný se svojí rodinou. Dále nesporné mezi účastníky bylo i to, že poté, kdy získal žalovaný finanční prostředky za jemu způsobenou nehodu na motorce, koupil vozidlo VW Fox, které užívala žalobkyně. Žalobkyně uváděla, že žádala žalovaného, aby jí bylo vozidlo VW Passat vráceno a že žalovaný se tomu bránil. Toto její tvrzení potvrzoval též svědek [jméno FO]. Žalovaný naproti tomu uváděl, že mezi účastníky byla domluva, že po doplacení vozidla VW Passat si od žalobkyně toto vozidlo koupí za 100 000 Kč, což potvrzovala ve svědecké výpovědi svědkyně [jméno FO]. Z dokazování nevyplynulo, jak často a intenzivně žádosti žalobkyně žalovanému sdělovala a ani nebylo prokázáno, že by ohledně tohoto vozidla byla mezi účastníky nějaká domluva na jeho budoucím převodu na žalovaného. Bylo však prokázáno, že žalovaná uzavřela dne 23. 10. 2021 kupní smlouvu na vozidlo Opel reg. zn. [SPZ] za kupní cenu ve výši 68 998 Kč a že tuto částku zaplatila (tyto skutečnosti vyplývají z kupní smlouvy a faktury na č.l. 205-207, výpovědi žalobkyně i žalovaného a nebyly ani mezi účastníky sporné) a že stejného dne žalobkyně uzavřela se společností [právnická osoba]. úvěrovou smlouvu č. [Anonymizováno] úvěr si brala na zaplacení kupní ceny. Na základě úvěrové smlouvy byla žalobkyni poskytnuta částka 33 998 Kč, kterou se zavázala splácet po 743 Kč měsíčně v době od 20. 11, 2021 do 20. 10. 2028, celková částka k zaplacení činila 62 412 Kč, k datu 29. 11. 2022 zbývalo k zaplacení 52 753 Kč, splátkový kalendář je žalobkyní dodržován (viz. úvěrová smlouva a splátkový kalendář a potvrzení o splácení úvěru na č.l. 102-141, 205-210). Jako vlastník a provozovatel kupovaného vozidla Opel Corsa je od 4. 11. 2021 evidován žalovaný (viz potvrzení MMP č.l. 154).

10. Při účastnickém výslechu žalobkyně, který byl proveden při ústním jednání dne 10. 1. 2023 (viz č.l. 227 rubová strana) uvedla žalobkyně: „ …………….. v roce 2016 si pořídila vozidlo Volkswagen Passat na úvěr v Praze. Toto jí pomáhal vybrat syn a sliboval jí v té době, že jí bude finančně pomáhat, nicméně následovalo to, že vozidlo užíval téměř výlučně syn, z počátku to bylo tak, že od středy do neděle ho užíval syn a ona ho mohla užívat pondělí – úterý, protože syn neustále opakoval, že by ho mohla zničit. V roce 2017 syn v důsledku nějaké nehody vysoudil určité peníze, takže byl finančně zajištěn, následně jí koupil vozidlo Volkswagen Fox, ona žádné jiné vozidlo než ten Volkswagen Passat nechtěla, ale tak se to prostě stalo, svolila s tím, a v roce 2018 dostala od syna k užívání toto vozidlo. Bylo to z toho důvodu, aby mu nebrala toho Passata. Nakonec se s ním naučila jezdit a jezdila s ním. V létě 2021 ale začalo mít toto vozidlo problémy, vady, byly nezbytné nějaké opravy, a tak syn šel a našel vozidlo Opel Corsa v [Anonymizováno]. To jí vybral s tím, že ho bude užívat žalobkyně. Ona stále chtěla vrátit své auto Volkswagen Passat, nechtěla tu Corsu, tehdy Volkswagen nadále splácela, takže ho chtěla vrátit. Nicméně syn jí zase přemluvil, zase na ni vytvářel nátlak a ona svolila, že bude souhlasit s tou koupí Opel Corsa. Bylo to domluveno tak, že se měli setkat v [Anonymizováno] s tím, že syn přinese peníze na tu kupní cenu. Když tam ale seděli v [Anonymizováno], tak syn přišel a žádné peníze nepřinesl. Ona vnímala jako jedinou variantu řešení, že bude domluvena smlouva o úvěru, na základě které byly poskytnuty peníze na koupi tohoto vozidla. ……………. věděla, že když k tomu nesvolí, tak jí syn nevrátí to vozidlo Volkswagen Passat, neboť jí ho vrátit odmítal. …………… Opel používala asi 1,5 – 2 měsíce, a pak přišel od bazaru velký technický průkaz, to bylo někdy v průběhu listopadu 2021, kdy vzal syn, žalovaný, nemocnou vnučku do auta, ona ji v tu dobu hlídala a přemluvil žalobkyni, aby na něj převedla to vozidlo Opel Corsa. …………… v době, kdy seděli v těch [Anonymizováno] tak jí syn říkal, že jí bude pomáhat, že bude přispívat na úhrady splátek úvěru, …………….sliboval, že jí bude přispívat celou výší měsíční splátky, že to není tolik. Ale nikdy nic nezaplatil. …………….byla hloupá, není prostě logické, aby platila dvě auta, takže proč by si ho ona sama měla kupovat. V té době věřila tomu, že syn už má práci dlouho, myslela si, že když už pracují s přítelkyní oba dva, že už měl práci pěknou s pěknými příjmy, že jí v tom prostě nemůže nechat. Ona to hodnotí zpětně jako, že byla synem ovládána. ……………….syn jí slíbil, že přinese peníze, myslela si, že to splní. Je to prostě strašné, pořád jí do něčeho tlačil, ona čekala, že on peníze skutečně přinese. Když je nepřinesl, tak měla pocit, že to prostě nejde jinak vyřešit, protože neměla v čem jezdit, on jí syn odmítal vrátit toho její Passata, tak to viděla jako jediné řešení.“ 11. Žalovaný jako účastník řízení vyslechnutý dne 28. 2. 2023 (viz č.l. 246 spisu) uvedl, že VW Passat kupovala žalobkyně na leasing, nikdy na sebe nechtěla mít nic napsané, bála se finančního úřadu. Když byl VW Fox ve špatném stavu, prodal ho, matka vrátit VW Passat zpět nechtěla. On našel Opel Corsa, vozidlo se žalobkyni líbilo, v bazaru se zařídil úvěr. Vozidlo žalobkyně nechtěla napsat na sebe, ale na žalovaného a pokud by vozidlo na sebe napsat nechtěl, chtěla ho napsat na přítele pana [Anonymizováno]. Od koho si žalobkyně vzala úvěr neví, neví kolik činila kupní cena na auto, splátky činí asi 700 Kč, dvakrát splátku platil z peněz matky on (viz č.l. 247 rubová strana).

12. Svědkyně [jméno FO], přítelkyně žalovaného, vyslechnutá při ústním jednání dne 28. 2. 2023 (viz č.l. 243 rubová strana a násl.) uvedla, že sice věděla, že se koupilo vozidlo Opel Corsa, ona u koupě ale nebyla, věděla, že žalobkyně platila kupní cenu z půjčky, že se auto koupilo asi za 40 000 Kč, ale kolik se splácí nevěděla, nic bližšího také ne, v roce 2022 vrátili VW Passat, který užívali, žalobkyni a začali užívat Opel Corsa.

13. Svědek [jméno FO], přítel žalobkyně, vyslechnutý při ústním jednání dne 28. 3. 2023 (viz č.l. 284 rub a následující) ke koupi vozidla uvedl, že „……………………byl přítomen několikrát tomu, že žalobkyně chtěla vrátit auto Volkswagen Passat, které poskytla žalovanému k užívání. Ví o tom, že když žalovaný dostal odškodnění za nějakou bouračku, kterou nezpůsobil a od pojišťovny získal peníze, tak koupil žalobkyni Foxe. To auto bylo utrpení, žalobkyně tam jezdila v šále, ale ona byla prostě ten typ, že chtěla, aby hlavně se její syn měl dobře a na sebe žádné ohledy nebrala. Když zkolabovalo toto auto Fox, tak chtěla vrátit opět Passata, [Anonymizováno] se zase vymlouval, zase hledal nějaké jiné řešení, ale nakonec volal, že sehnal auto Opel Corsa a společně že ho jdou do bazaru koupit s tím, že ho koupí on žalobkyni. Od žalobkyně ví, že žalovaný slíbil, že vyzvedne peníze, nebo přiveze peníze a pak ví, že auto Opel Corsu skutečně koupili. Když se u nich žalovaný následně zastavil, tak se ptal, jak je žalobkyně s tímto vozidlem spokojená a působilo to takovým dojmem, když se vyjadřoval ke kupní ceně, že skutečně stálo hodně, na něj, na svědka to působilo dojmem, že ho zaplatil právě žalovaný. Pak když viděl ty papíry, v podstatě to dopadlo tak, že zase si brala úvěr žalobkyně, kupní cenu platila ona, tak to s ní probíral, a ona mu sdělila, že to zaplatila ona, dodatečně z ní vylezlo, že [Anonymizováno] ty peníze do bazaru ani nepřinesl. Žalobkyně se styděla za to, že se do této situace dostávala, přesto, že jí slíbil [Anonymizováno], že jí bude pomáhat, tak zase jí nedal ani korunu. Po nějaké době pak žalobkyně opětovně žádala, že chce vrátit Passata, že si pro něj přijde do práce, jediné co na [Anonymizováno] platilo, bylo skutečně to, že cítil takový ten nátlak, že si pro to auto přijde do práce, protože tím by klesl v očích spolupracovníků, kterým s největším pravděpodobností říkal, že to vozidlo je jeho. Mezitím se ale stalo to, že pod nátlakem opět žalobkyně i to vozidlo Opel na žalovaného převedla, napsala.“ 14. Tvrzení žalobkyně, že měl kupní cenu za vozidlo Opel Corsa zaplatit žalovaný, bylo podpořeno jen jejím účastnickým výslechem. Žalovaný toto ve svém účastnickém výslechu popřel. Svědek [jméno FO] uvedl, že od žalobkyně ví, že žalovaný vozidlo přislíbil žalobkyni koupit. Informace sdělená svědkovi o příslibu žalovaného, že ponese náklady na pořízení vozidla Opel Corsa tak pocházela od žalobkyně, nikoliv přímo od žalovaného. Svědkyně [jméno FO] k případné domluvě mezi účastníky nevypověděla ničeho. Žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu dále uvedla, že při návštěvě autobazaru, kde ke koupi vozu mělo dojít, žalovaný peníze k dispozici neměl, žádné s sebou nepřinesl. Je tedy nepochybné, že k uzavření smlouvy kupní na vozidlo Opel Corsa a k uzavření úvěrové smlouvy ze strany žalobkyně došlo v okamžiku, kdy již věděla a byla zcela jednoznačně srozuměna s tím, že žalovaný na zaplacení kupní ceny ničím nepřispěje. Tato právní jednání, kterými zakládá svůj vlastní závazek, svůj dluh, tedy činila v okamžiku a s vědomím, že to bude ona, kdo bude muset úvěr splácet. Případné předchozí ujednání účastníků, ze kterého by vyplývala povinnost žalovaného zaplatit kupní cenu za Opel Corsa a které by předcházelo uzavření smluv v bazaru, prokázáno nebylo. O takovém jednostranném příslibu žalovaného hovořila ve své účastnické výpovědi jen žalobkyně, svědek [jméno FO] pak převzal informaci od ní. Sdělení svědka o následném vyjádření žalovaného v kontextu jeho přesvědčení, že kupní cenu zaplatil, nemůže samo o sobě postačovat k závěru o uzavřené dohodě či projeveném závazném a určitému příslibu žalovaného. Soud nevylučuje, že žalobkyně mohla být o takovém příslibu přesvědčená nebo si jej případně sama namlouvat, mohla chtít v určitých projevech žalovaného ve snaze si jej idealizovat, toto vidět. Tvrzení žalobkyně, že došlo navenek k projevu vůle žalovaného s konkrétním určitým a závazným obsahem spočívajícím v převzetí povinnosti, že kupní cenu vozidla bude platit on, který by navíc žalobkyně měla následně akcpetovat, aby se závazným jako dohoda stal, a tedy tvrzení, že nastala shoda v dvoustranné navenek projevené vůli žalobkyně i žalovaného s jednoznačným a určitým obsahem zahrnujícím též povinnost žalovaného zaplatit kupní cenu vozidla, však nelze z provedeného dokazování dovodit. Vyjádření žalobkyně v rámci účastnického výslechu (a v podstatě ani její tvrzení) nejsou navíc ani dostatečně určitá a konkrétní v tom smyslu, kdy se tak mělo stát a jaký konkrétní a určitý obsah taková právní jednání (či dohoda) měla mít. Soud nevylučuje, že žalobkyně ve snaze idealizovat si žalovaného mohla přikládat určitému chování žalovaného takový význam, nepodařilo se však prokázat ani výslovné a ani konkludentní jednání žalovaného, ze kterého by bylo možné dohodu účastníků či jednostranný závazný příslib žalovaného akceptovaný žalobkyní dovodit. Výpověď žalobkyně tak zůstala osamocena. Soud tedy musel učinit ten skutkový závěr, že žalobkyně smlouvy uzavřela s vědomím, že bude muset splátky hradit ona a jednalo se o její výlučný závazek, který na sebe převzala bez předchozí dohody se žalovaným, že kupní cenu za vůz bude hradit on.

15. Dále pak se soud věnoval též tomu, zda bylo prokázáno tvrzení, že by při uzavírání kupní a úvěrové smlouvy či následně po jejich uzavření, žalovaný přislíbil, že bude žalobkyni se splácením pomáhat, a to až do plné výše splátek. Nutno uvést, že v koncentrační lhůtě žalobkyně přinesla jen tvrzení obecná (viz č.l. 169-170) spočívající v tom, že až při přepisu vozidla, až když obdržela k vozidlu doklady, tedy asi za dva týdny, se dotazovala žalovaného, zda má za něj hradit splátky a žalovaný měl uvést, že jí bude pomáhat, aniž by žalobkyně ve svých tvrzních upřesnila, v čem měla konkrétně pomoc spočívat. Žalobkyně pak až v rámci své účastnické výpovědi (tedy nikoliv v rovině tvrzení, ale až při provádění důkazu účastnickým výslechem) uvedla, že již v době, kdy seděli bazaru tak jí syn říkal, že jí bude pomáhat, že bude přispívat na úhrady splátek úvěru a sliboval, že jí bude přispívat celou výší měsíční splátky, že to není tolik. Žalovaný toto popřel. Z výpovědi svědka Slavíčka ani svědkyně [jméno FO] nelze k následnému příslibu žalovaného přispívat žalobkyni na splátky úvěru, zjistit žádné informace. Stejně jako v případě hodnocení uzavření případné dohody či vyslovení předchozího příslibu žalovaného zaplatit kupní cenu za předmětné vozidlo, ani tvrzení o následném příslibu žalovaného pomáhat se splácením úvěru až do výše celé splátky, soud neuvěřil žalobkyni, že takový jednoznačný, určitý, výslovný či závazný konkludentní příslib, který by navíc musela žalobkyně akceptovat, žalovaný učinil, tedy že by takto svoji vůli navenek projevil. I v tomto bodě soud považuje za pochopitelné, že v kontextu dlouhodobých vztahů mezi účastníky a při určitém pochopitelném zklamání žalobkyně ze žalovaného a snaze idealizovat si jej sama před sebou (a případně i před svým přítelem) a omlouvat jej, si mohla žalobkyně určité vyjádření žalovaného vysvětlit tak, že příslib žalovaný učinil. To však k unesení důkazního břemene o konkrétním závazku, o vzniku konkrétní povinnosti žalované nemůže postačovat.

16. Faktem zůstává, že i za takto vzniklé situace žalobkyně uzavřela úvěrovou i kupní smlouvu na předmětné vozidlo, že se jedná o její výlučný závazek, z něhož plynou povinnosti výlučně žalobkyni a že žalovaný ve vztazích s autobazarem a úvěrovou společností nijak nefiguruje. Pokud pak sama žalovaná po celou dobu setrvala na právním hodnocení nároku z titulu bezdůvodného obohacení a dokonce ve svém vyjádření ze dne 20. 12. 2022 uváděla, že žádná dohoda mezi účastníky neexistovala, soud dospěl ke stejnému skutkovému závěru jako v předchozím rozhodnutí a pouze dodává, že se nepodařilo prokázat ani uzavření dohody ani existenci povinnosti žalovaného plynoucí z určitého, konkrétního a jednoznačného jednostranného závazného příslibu žalovaného.

17. Dále bylo prokázáno, že vozidlo Opel Corsa následně darovala žalobkyně žalovanému (viz zpráva MMP č.l. 154), že žalobkyně stále splácí splátky úvěru vůči [právnická osoba]. (viz. potvrzení a splátkový kalendář č.l. 208-210). Následně došlo mezi účastníky ke zhoršení vztahů (viz komunikace mezi účastníky č.l. 215-223, výpovědi účastníků a svědecké výpovědi), žalobkyně požadovala po žalovaném, aby jí vrátil vozidlo VW Passat, což nakonec učinil, byť až po důraznějším upozornění (viz. výslech žalobkyně a svědka [Anonymizováno]).

18. Ke vztahům mezi účastníky bylo dále zjištěno, že s žalovaným byly v době jeho dospívání výchovné problémy, byla nařízena ústavní výchova, neboť se dopouštěl záškoláctví, trestné činnosti, měl drogové problémy, ještě v roce 2014 řídil pod vlivem drog a byl mu zadržen řidičský průkaz (viz č.l. 256-259, 254). Žalobkyně navštěvovala ordinaci psychiatričky, nejdříve [tituly před jménem] [jméno FO], následně [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], ve zprávách je popisován vliv výchovných problémů se synem na její zdravotní stav (viz č.l. 260-270). Vztah žalobkyně k žalovanému byl dlouhodobě, a to i v dospělosti, kdy žalovaný již měl vlastní rodinu, velmi úzký, v kontaktu byli téměř každodenně. Žalobkyně finančně výrazně podporovala žalovaného a jeho rodinu, na žalovaného převedla vlastnictví bytu (viz č.l. 4 a účastnické výslechy, výslech svědkyně [jméno FO] dne 28. 2. 2023, č.l. 243 rub a následující, výslech svědka Slavíčka dne 28. 3. 2023 č.l. 284 rub) dokonce u něj měla uschovány vlastní peníze, a to vše i přesto, že dlouhodobě měla pocit, že ji finančně zneužívá (viz účastnický výslech žalobkyně a výslech svědka Slavíčka), kdy hradila např. náklady na společné výlety, žádala žalovaného, aby finančně na telefon a jiné výdaje včetně výdajů na služby spojené s bydlením žalovaného, které za něj hradila, přispíval a i přesto, že chování žalovaného nebylo vůči žalobkyni vždy pěkné, žalobkyně tolerovala žalovanému chování, které by v jiných rodinách tolerováno nebylo (viz výslech svědka Slavíčka). Jak často a intenzivně žádala žalobkyně žalovaného, aby jí přispívala na tato plnění a jaká byla konkrétní podoba těchto žádostí, se prokázat nepodařilo. Dále bylo prokázáno, že žalovaný pomáhal žalobkyni s její prací, konkrétně s vyřizováním komunikace, k níž bylo zapotřebí elektronických zařízení (notebook), např. vyřizování e-mailů apod. Za tímto účelem žalobkyně zakoupila notebook, který žalovanému svěřila. Množství a časová náročnost této práce nebyla také do detailu prokázána, což s ohledem na předmět řízení ani nebylo nutné. Nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena, byť ústně či konkludentně dohoda, ze které by vyplynula souvislost mezi pomocí žalovaného a finančním plněním placeným žalobkyní za služby spotřebované žalovaným.

19. Dále bylo zjištěno, že proti žalobkyni není vedena žádná exekuce (viz č.l. 271) a že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce požádala o vrácení částky, která je předmětem řízení dopisem ze dne 3. 5. 2022 (viz č.l. 142).

20. Jak soud uvedl pod body 9 -16 odůvodnění, nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k jednoznačné dohodě (dvoustrannému právnímu jednání) či že by žalovaný jednostranným závazným právním jednáním adresovaným žalobkyni přislíbil konkrétní pomoc (plnění) žalobkyni a ona toto akceptovala.

21. Podle ustanovení § 2991 odstavec 1,2 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, Občanského zákoníku (dále jen OZ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle ustanovení § 2992 OZ byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

23. Podle ustanovení § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle ustanovení § 545 OZ právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

25. Podle § 546 OZ právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.

26. Podle § 553 OZ o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

27. Podle § 555 právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

28. Podle § 574 OZ na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

29. Podle § 1724 OZ smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

30. Podle § 1725 OZ smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

31. Podle § 1731 OZ z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

32. Podle § 1746 odstavec 2 OZ strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

33. Po právní stránce soud hodnotil zjištěný skutkový stav následovně. Jak již soud uvedl ve svém předchozím rozhodnutí, bezdůvodným obohacením je objektivně nastalý stav, v němž bez právem uznaného důvodu dochází k přesunu majetkových hodnot od jedné osoby ke druhé. Tento majetkový prospěch může mít povahu zvýšení aktiv na straně osoby obohacené, nebo snížení pasiv na straně ochuzené. Bezdůvodným obohacením je i stav, kdy nemusí ani dojít ke změně majetkové situace žádné ze stran, byť by k této změně dojít mělo. Za takové situace tedy dochází ke vzniku závazku spočívajícího v povinnosti obohaceného vydat majetkový prospěch ochuzenému (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1876/2009, 28 Cdo 3729/2019, 33 Odo 79/2006). Vědomost osoby ochuzené o poskytování majetkového prospěchu osobě obohacené však vylučuje posouzení situace jako bezdůvodné obohacení (viz např. komentář k Občanskému zákoníku autorky Bílková, J.: Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, v němž se k ustanovení § 2992 OZ uvádí následující: „……………….neoprávněný majetkový prospěch nevzniká ani v případě, učinil-li někdo něco ve svém výlučném a osobním zájmu anebo na vlastní nebezpečí. Osoba, která sice obohatí jiného, ovšem plněním sleduje soukromý záměr (např. ovlivní-li investicí na vlastním pozemku zvýšení kupní ceny sousedního pozemku) nebo plní na vlastní riziko (v očekávání výhody, protislužby nebo jiného prospěchu, aniž je k tomu příjemce právně zavázán), není oprávněna domáhat se vydání majetku (obohacení). Právo na vrácení plnění mimoto nemá, kdo jinou osobu obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl (tzv. vnucené bezdůvodné obohacení; § 2997 odst. 1)……“). Lze odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 5089/2017, ze kterého cituje následující: „…….Odborná literatura (srov. Eliáš, J., Brim, L., Adamová, H. Bezdůvodné obohacení. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016, str. 71) dále vyslovila k § 2997 odst. 1 větě druhé o. z. právní názor, že podstatou tohoto liberačního důvodu je vědomé plnění bez právního důvodu, podmínky jeho aplikace tak logicky vylučují přítomnost omylu, tj. nesprávného přesvědčení ochuzeného, že plněním vyrovnává svůj dluh vůči obohacenému. Předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, je, aby si plnitel v okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom toho, že nemá povinnost plnit. Musí se jednat o vědomost prokázanou, nikoliv jen presumovanou. Nepostačuje, že ochuzený měl a mohl vědět o tom, že plní nedluh, a stejně tak je irelevantní, že si omyl o existenci dluhu sám zavinil, resp. že se jej mohl při vyvinutí obvyklé obezřetnosti vyvarovat. Pro uplatnění daného liberačního důvodu je třeba postavit najisto, že plnitel neměl žádných pochybností o tom, že jej k poskytnutí sporných hodnot nic nezavazuje, resp. je nutno bezpečně vyvrátit, že bylo plněno v mylném domnění o tom, že mezi stranami vznikla smlouva. Není-li ten, kdo se liberačního důvodů dovolává, s to podat důkaz naznačené skutečnosti, není uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení znemožněno. Bezdůvodné obohacení je tedy na rozdíl od darovací smlouvy, která je dvoustranným právním jednáním vedoucím k bezplatnému přenechání majetkového prospěchu, objektivním stavem, v němž neexistuje zcela žádný právně uznaný důvod, který by vedl ke vzniku takového majetkového prospěchu.

34. Žalobkyně nepoučena dlouhodobým chováním žalovaného, který jí na jím spotřebované služby (viz již pravomocně skončená část řízení vztahující se ke službám poskytovaným telefonním operátorem) ničeho nepřispíval a aniž by byla prokázána předchozí dohoda mezi účastníky či žalobkyní akceptovaný jednostranný závazný určitý příslib žalovaného, že zaplatí kupní cenu na pořízení vozidla Opel Corsa, přistoupila k uzavření kupní smlouvy na vozidlo při vědomí, že žalovaný nepřinesl do bazaru na pořízení vozidla žádné peníze na zaplacení kupní ceny. Současně uzavřela smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba]., na základě které získala peníze na zaplacení kupní ceny vozidla Opel Corsa a na základě které se zavázala dlouhodobě poskytnutý úvěr splácet. V době uzavření smluv věděla, že peníze žalovaný nepřinesl. Současně nebylo prokázáno, že by žalovaný v době uzavírání smluv přislíbil, že se nějakým konkrétním způsobem bude na splácení úvěru podílet. Závazek z úvěrové a kupní smlouvy je tedy výlučným závazkem žalobkyně, který žalovaného nijak nezavazuje.

35. Nebyla prokázána ale ani následná dohoda mezi účastníky či žalobkyní akceptovaný jednostranný příslib žalovaného, že bude splátky ze smlouvy o úvěru hradit sám či s jejich zaplacením žalobkyni pomáhat až do jejich plné výše (tedy že bude žalobkyni jejich výši plně nahrazovat), z něhož by plynula pro žalovaného zcela konkrétní povinnost, k jejímuž plnění by jej soud mohl zavázat. Je pravdou, že není zcela logické, aby si žalobkyně pořizovala další vozidlo, když jedno již měla, na straně druhé žalobkyně činila při plném vědomí dlouhodobě a dobrovolně značně nelogické a pro ni neekonomické kroky, kterými jednostranně finančně podporovala svého syna. Taková, byť logická argumentace sama o sobě nemůže být důkazem o uzavření konkrétní a určité dohody mezi účastníky a o existenci konkrétní povinnosti žalovaného, kterou by převzal, či mu z jiných důvodů vznikla. Následný bezplatný a vědomý dobrovolný převod vozidla na žalovaného taktéž sám o sobě nemůže být vyložen tak, že jej žalobkyně činila ve vazbě na konkrétní ujednání, konkrétní dohodu o tom, že bude žalovaný žalobkyni splátky kompenzovat či se na nich konkrétním způsobem podílet. Spíše tento krok opět zapadá do dlouhodobé ekonomické podpory, kterou žalobkyně žalovanému poskytovala. Pokud se týká případně mezi účastníky uzavřené smlouvy (dohody), pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní o vzniku a existenci jiného právního důvodu, ze kterého by bylo možné dovodit povinnost žalovaného, zejména že nebylo prokázáno uzavření dohody mezi účastníky, ze které by bylo možné dovodit povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni jí hrazené splátky úvěru či jí zaplacenou kupní cenu za auto Opel Corsa. Soud vycházel z ustanovení § 545 a následující OZ a z ustanovení § 1724 a násl. OZ. Právní jednání musí splňovat určité náležitosti, jejichž existence musí být tvrzena a také prokázána. Předně musí existovat vážná, svobodná a omylu prostá vůle jednajícího subjektu, která je navenek ve shodě s vůlí srozumitelně a určitým způsobem projevena v zákonem vyžadované formě a má-li mít podobu dohody, musí být taková navenek projevená vůle oboustranně shodná. V daném případě nelze podřadit takovou případnou dohodu pod konkrétní ustanovení typizovaných zákonem upravených smluv, což by na závadu platnosti takového ujednání nebylo, pokud by bylo prokázáno, že vůle byla skutečně projevena a byl prokázán obsah takového oboustranného projevu vůle. Bylo by ale třeba řádně tvrdit a též prokázat, v čem konkrétní ujednání stran spočívá, kdy byla jednání navenek projevena a s jakým obsahem. V daném případě žalobkyně výslovně tvrdila v podání ze dne 20. 12. 2022, že žádná dohoda mezi účastníky uzavřena nebyla, soud se i přesto v souladu s pokyny odvolacího soudu zabýval tvrzeními žalobkyně k případné dohodě směřujícími, ale ani za pomoci výkladových pravidel nemohl uzavřít, že by žalovaný někdy konkrétně, určitě a srozumitelně navenek projevil vůči žalobkyni buď výslovně, a nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti, svoji vůli zaplatit kupní cenu vozidla či konkrétním a určitým způsobem se podílet na splátkách úvěru. Jak již shora soud v rámci shrnutí zjištěného skutkového stavu uvedl, má za prokázané to, že žalobkyně si až následně uvědomila, že nesouhlasí s chováním žalovaného vůči ní a že již není ochotna finančně žalovaného podporovat. Toto rozhodnutí žalobkyně však nastalo až po převodu vozidla Opel Corsa na žalovaného a až toto uvědomění, ji vedlo k tomu, že žádala po žalovaném plnění zpět. Zjištěný skutkový stav vede soud k závěru, že se jedná o situaci, kdy žalobkyně plní vlastní povinnosti plynoucí ze závazkového vztahu vůči třetí osobě, které by neměla, pokud by na takový závazek nepřistoupila a smlouvu neuzavřela. Je pravdou, že z dané situace těží majetkový prospěch žalovaný, který se stal v konečném důsledku vlastníkem takového vozidla, aniž by musel na jeho koupi vynaložit své prostředky, následný postup žalobkyně, kterým vozidlo převedla, však nemůže dát za vznik závazku ani z bezdůvodného obohacení ani nemůže být důkazem o dohodě. Žalobkyně se do této situace, ze které vznikl majetkový prospěch žalovanému, dostala zcela dobrovolně a při plném uvědomění si svých povinností a důsledků svého jednání. Oproti právnímu hodnocení vztahujícímu se k prvnímu nároku, o němž bylo již pravomocně rozhodnuto, snad je možné připustit, že se nejedná o situaci dlouhodobě trvající, nicméně i pro tento nárok platí, že žalobkyně sama uzavřela smlouvu s úvěrovou společností zcela dobrovolně a při plném vědomí toho, že ona své vozidlo VW Passat má, toto splácí a že žalovaný nepřinesl ničeho na zaplacení kupní ceny a je tak na ní, aby splátky hradila. I přesto, že žalovaný ničeho jednorázově ani na splátky úvěru nepřispíval, následně vozidlo darovací smlouvou na žalovaného převedla. Nebyla prokázána existence žádného právního důvodu plynoucího z dvoustranného jednání účastníků, ze kterého by povinnost žalovaného soud dovodil, o svých tvrzeních žalobkyně důkazní břemeno neunesla. Současně však s odkazem na citovanou judikaturu a komentáře nemohl soud zjištěný stav posoudit ani jako bezdůvodné obohacení, byť se musí soud opětovně pozastavit nad samozřejmostí, s jakou žalovaný jako dospělý, svéprávný, nijak zdravotně či jinak omezený silný muž v produktivním věku, zcela bez výhrad přijímal taková plnění od své matky, která na něj navíc darovací smlouvou mimo jiné převedla byt a po jistou dobu za něj dokonce platila i zálohy na služby spojené s bydlením. Tato výhrada však na právní posouzení věci nemá žádný dopad, pouze dokazuje nerozumné projevy lásky a trpělivosti žalobkyně vůči svému synovi, které sice nepůsobí výchovně, nicméně nejsou zakázané a jako bezdůvodné obohacení samy o sobě být posouzeny nemohou.

36. Ze všech těchto důvodů tedy soud opětovně v části, která je stále předmětem řízení, žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že majetkový prospěch, který bylo možné hodnotit jako bezdůvodné obohacení, na straně žalovaného nevznikl a nebylo ani prokázáno uzavření konkrétní dohody mezi účastníky či existenci jiného právního důvodu, z něhož by povinnost žalovanému k zaplacení částky ve výši 39 458 Kč plynula.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud opětovně podle § 150 o.s.ř. poté, kdy účastníky nejdříve vyzval k vyjádření se k aplikaci tohoto ustanovení (viz č.l. 281 spisu). Soud za důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o.s.ř. považuje okolnosti, které jsou shora velmi podrobně popsány a lze je jednoduše shrnout do závěru, že žalobkyně, byť zcela vědomě dlouhodobě finančně podporovala svého zletilého syna v produktivním věku, který nebyl nijak v možnosti výdělku omezen, převedla na něj byt, auto a hradila úplatu za jím spotřebované služby, splácí úvěr poskytnutý za účelem zaplacení kupní ceny za jím vlastněný automobil, a žalovaný současně tato plnění zcela samozřejmě přijímal a v situaci, kdy byl požádán, aby se na něm sám podílel a nebo žalobkyni přispěl, nikdy tak neučinil. Je sice pravdou, že žalobkyně tak činila zcela dobrovolně a vědomě, a to i přes případná předchozí zklamání a ne vždy dobré zkušenosti s chováním žalovaného, současně se však na takovém přístupu žalovaného sama jeho výchovou podílela. Samozřejmost s jakou takové finanční plnění žalovaný přijímal a s jakou se k žádosti o vrácení staví, skutečnost, že požadavek na vrácení jakékoliv částky, byť symbolické, považuje za rozporný s dobrými mravy, soud přesvědčil o tom, že ani ve svém věku dosud nepochopil, jak by měl coby dospělý muž a živitel rodiny přistupovat ke svým finančním závazkům a jak by se měl vůči svému rodiči zachovat v morální rovině. Soud tedy shledává morální důvody, pro které by přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému, který byl jinak v řízení úspěšný, považoval za příliš tvrdé z hlediska vyšších principů.

Poučení