38 C 229/2021-583

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice [celé jméno vedlejší účastnice], narozené [datum] bytem [adresa žalobce a vedlejší účastnice] zastoupené obecným [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro: žaloba o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by byla uložena žalované povinnost k zaslání písemné a podepsané omluvy tohoto znění:„ Vážený pane [celé jméno žalobce], omlouváme se Vám, že Vám naše nemocnice neoprávněně zabraňovala a znesnadňovala styk s Vaším synem [jméno], a to v období měsíců března a dubna 2021“ se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 300 000 Kč po žalované, se zamítá.

III. Žalobce a vedlejší účastník na straně žalobce jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně plnou náhradu nákladů řízení ve výši 97 122 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

IV. Žalobce a vedlejší účastník na straně žalobce jsou povinni zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované společně a nerozdílně plnou náhradu nákladů řízení ve výši 92 746,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované.

V. Žalobce a vedlejší účastník na straně žalobce jsou povinni společně a nerozdílně nahradit státu náklady vynaložené státem z rozpočtových prostředků, jejíž výše bude vyčíslena v samostatném dodatečném usnesení po přiznání a proplacení znalečného, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto dodatečného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaslat žalobci omluvu ve znění, které je uvedeno ve výroku I. a zaplatit mu částku ve výši 300 000 Kč z právního důvodu náhrady nemajetkové újmy, to vše s odkazem na § 81 a násl. Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění. K popisu skutkového děje žalobce uvedl, že je otcem nezletilého syna [jméno], který se narodil ve zdravotnickém zařízení provozovaném žalovanou dne [datum] a s ohledem na předčasné narození byl následně umístěn na jednotce intenzivní péče neonatologického oddělení žalované. Manželka žalobce a matka nezletilého syna, v řízení následně vystupující v procesní pozici vedlejší účastnice na straně žalobce, byla hospitalizována na gynekologicko – porodnickém oddělení stejného zdravotnického zařízení. Dne [datum] a následně též [datum] byl proveden RT - PCR test na přítomnost části viru SARS – CoV - 2 s pozitivním výsledkem. Test byl vyhodnocen Ústavem mikorobiologie žalované. Na základě takto provedeného testu byla nařízena telefonicky manželce žalobce pracovníkem [příjmení] [příjmení] kraje izolace s odkazem na zákon č. 258/2000 Sb., žalobci žádné omezení nařízeno nebylo. Po propuštění z nemocnice pobývala manželka žalobce v místě trvalého bydliště v rodinném domě na adrese [obec a číslo], dodržovala podmínky izolace, což bylo s ohledem na dispozici a stavebnětechnické řešení rodinného domu možné. Nezletilý [jméno] byl v nemocnici hospitalizován v době od svého narození do [datum], žalobce s ním nemohl být v kontaktu v době od 23. 3. 2021 do 1. 4. 2021 a dále pak od 9. 4. 2021 do 18. 4. 2021. V době od 2. 4. 2021 do 8. 4. 2021 byl žalobci umožněn kontakt jen částečně, a to až poté, kdy žalobce prostřednictvím právního zástupce žalobce vyzval žalovanou, aby mu kontakt se synem umožnila. Žalobce odkázal na ustanovení Úmluvy o právech dítěte, Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinu základních práv a svobod, zákon o zdravotních službách, občanský zákoník, Metodická doporučení ministerstva zdravotnictví vnitřní řád žalované, z nichž dovozoval, že právo na nepřetržitý kontakt rodiče se svým dítětem v průběhu poskytování zdravotních služeb je základním a neomezitelným lidským právem, které mu bylo odepřeno a přesto, že veškerá žalovanou vyžadovaná hygienická doporučení byl připraven žalobce dodržet, nebyl mu kontakt se synem v uvedeném období umožněn, resp. byl mu umožněn jen částečně. Tím byla dotčena jeho osobnost, jeho přirozená práva.

2. Žalobce svá tvrzení a důkazní návrhy doplňoval dále v koncentrační lhůtě podáními ze dne 16. 11. 2021 (viz č.l. 108 a násl.), ze dne 20. 12. 2021 (viz č.l. 149 a násl.), při ústním jednání konaném dne [datum]. Po uplynutí lhůty pro koncentraci řízení pak shrnul svoji argumentaci též v podáních ze dne 17. 6. 2022 (viz č.l. 431 a násl.) a ze dne 24. 10. 2022 (viz č.l. 540 a násl.).

3. Bodově a stručně lze shrnout argumentaci žalobce, která byla předmětem dokazování do následujících okruhů: a) Postup žalované vedoucí ke zjištění pozitivity manželky žalobce na onemocnění COVID – 19 nebyl správný (nebyl lege artis), vedl k nesprávnému závěru o pozitivním výsledku RT – PCR testů s následným závěrem o pozitivitě COVID - 19, a to z níže popsaných důvodů: i. Testy RT – PCR jsou pouze pomocnou metodou a nemohou sloužit jako nástroj pro určení diagnózy nakažení virem SARS – COV- 2 v tom smyslu, že by pozitivně testovaná osoba byla nositelem viru, který by u ní mohl vést k propuknutí infekčního onemocnění, které by mohla šířit dále; tyto testy detekují jen určité sekvence RNA viru a je nutné přihlížet též ke klinické anamnéze dané osoby a dalším diagnostickým informacím, když detekovaná RNA nemusí být skutečnou příčinou onemocnění. V rámci této námitky se žalobce podrobněji zabýval principem fungování PCR testování a namítal, že u manželky žalobce nepropuklo onemocnění. ii. Ministerstvo zdravotnictví a Státní úřad pro kontrolu léčiv (dále též jen„ MZ“ a„ SUKL“) neprovádí žádné zkoušky testů před uvedením do klinické praxe a vzhledem k nedostatečné legislativě testovacích souprav in vitro diagnostiky má ČR nulovou kontrolu nad tím, jak kvalitní testovací soupravy jsou používány v medicínské praxi a jaká je jejich spolehlivost. iii. Výrobce žalovanou použitých odběrových testů a stejně tak i v laboratoři použitých sad a přístrojů pro izolaci a amplifikaci tyto nedostatečně validoval, když SÚKL kontroluje jen úplnost dat a nikoliv jejich správnost v rámci procesu notifikace a následně sbírá data o nesprávnosti v rámci procesu vigilance. iv. Výrobce žalovanou v laboratoři použitých testovacích sad a přístrojů pro izolaci a amplifikaci opatřil nedostatečným návodem. v. Žalovaná použila nesprávnou odběrovou sadu – štětičky a odběrové médium, součástí zdravotnické dokumentace žalované nebyla prohlášení o shodě k tomuto zdravotnickému materiálu se vztahující. vi. Bylo dále namítáno nedostatečné oprávnění laboratoře žalované, která prováděla rozbory odebraných vzorků. vii. Žalovaná použila nesprávnou diagnostickou testovací sadu (KIT) vkládanou do přístrojů v laboratoři, tato sada dle žalobce nebyla v laboratoři tzv. verifikována (ověřena). viii. Přístroje (amplifikátor – thermocyklér LIGHT Cycler 96, Roche a izolátor – Agilent Bravo), které byly použity v laboratoři, neodpovídají obecně závazným předpisům. ix. Další námitka žalobce směřovala též proti personálu, který v laboratoři pracoval na vzorcích odebraných manželce žalobce. x. Postup laboratoře byl nesprávný jak při provedení jednotlivých činností, tak při interpretaci výsledku (výstupu). Nesprávnost interpretace, která byla namítána žalobcem, spočívala v následujících námitkách: 1) neprůkaznost hodnot Ct, nedostatečné opakování cyklů a nevalidní výsledek; 2) nedostatečné hodnoty cílové sekvence v kanálu HEX a FAM vyžadující opakování testů; 3) nesprávná interpretace výstupu z přístrojů v rozporu s návodem; 4) neprovedení negativních a pozitivních kontrol a izolační kontroly; 5) možná kontaminace vzorku; 6) neprůkazný tvar křivky, která byla přístrojem zobrazena a nesvědčila o pozitivitě; 7) neprovedení rozboru v tzv. tripletu, tedy ve 3 jamkách; 8) nesprávné sekvenování; 9) interpretaci testu neprovedl lékař v kontextu s klinickými příznaky manželky žalobce. b) Žalovaná neoprávněně a bezdůvodně žalobci odepřela zcela v období od 26. 3. 2021 do 1. 4. 2021, dále od 9. 4. 2021 do 18. 4. 2021 a v období od 2. 4. 2021 do 8. 4. 2021 odepřela částečně nepřetržitý kontakt s nezletilým synem po dobu poskytování zdravotních služeb a tím se dotkla základního, přirozeného práva žalobce na nepřetržitý kontakt se synem a způsobila tak nejen odloučení rodiče a dítěte a rozdělení rodiny, ale žalobci též způsobila psychické problémy a pocit viny, synovi žalobce pak noční můry, syn bývá vyděšený a neklidný, a to vše přesto, že žalobce nebyl pozitivně testován na COVID – 19, nebyla mu nařízena karanténa a manželka žalobce dodržovala nařízená opatření ze strany Krajské hygienické stanice [příjmení] kraje. c) Za takto popsaný a žalovanou způsobený neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, který žalobce považuje za nepřiměřený, neodpovídající dané situaci, požaduje žalobce omluvu a náhradu nemajetkové újmy odpovídající částce 15 000 Kč denně, tedy 300 000 Kč celkem.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 14. 10. 2021 (viz č.l. 84) a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že manželka žalobce porodila císařským řezem nezletilého syna žalobce [jméno] dne [datum] předčasně s porodní váhou 1350 g, nezletilý byl umístěn na jednotce intenzivní péče neonatologického oddělení do inkubátoru, jeho obranyschopnost nebyla plně vyvinuta. Manželce žalobce byl opakovaně dne 25. 3. a 26. 3. 2021 proveden RT – PCR test s pozitivním výsledkem na SARS – COV-2. Test vyhodnocovala žalovaná prostřednictvím laboratoře Ústavu mikrobiologie FN [obec] Onemocnění COVID – 19 se může vyskytovat v nejrůznějších variantách, a to i ve formě bezpříznakové. Přesto však existuje riziko, že daná osoba je infekční a může ohrozit své okolí. Manželka žalobce byla kontaktována pracovníkem Krajské hygienické stanice [příjmení] kraje, který jí dne 26. 3. 2021 nařídil izolaci dle zákona 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, která mohla skončit nejdříve dne 8. 4. 2021. Manželka žalobce pobývala v místě trvalého pobytu v rodinném domě na adrese [obec a číslo], a to společně se žalobcem. Izolace je v případě manželů krajně komplikovaná, vyžaduje oddělené ložnice, obývací prostory, sociální zařízení. Manželka žalobce však byla po císařském řezu a žalovaná předpokládala, že bylo třeba se o ni starat. Žalobce navíc utvrdil žalovanou v tom, že u manželky žalobce se skutečně jedná o riziko, když dne 7. 4. 2021 sdělil, že se cítí unavená a bolí jí hlava. V kontaktu se synem byla manželka žalobce v době od jeho narození do 25. 4. 2021 a dále od 9. 4. 2021, po dobu 7dmi dnů od 26. 3. 2021 do 1. 4. 2021 nebyla ani manželka žalobce ani žalobce v kontaktu se synem s ohledem na nařízenou izolaci, po tuto dobu byla nabízeno žalobci a jeho manželce zasílání fotek a záznamů nezletilého syna. Od 2. 4. 2021 pak byl umožněn žalobci kontakt s nezletilým synem při dodržování maximálních bezpečnostních opatření a dle provozních možností žalované, bylo požadováno čestné prohlášení žalobce, žalobce se nikdy neprokázal testem, který by vyvrátil domněnku nákazy COVID – 19. Kontakt žalobce se synem probíhal od 2. 4. 2021 do 8. 4. 2021 s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu novorozence, charakteru provozu daného oddělení, organizace poskytovaných zdravotních služeb s maximálním důrazem na bezpečnost pacienta a zdravotníků. Konkrétní termín byl vždy domlouván se personálem tak, aby se rodiče pacientů hospitalizovaných na stejném oddělení nepotkávali ve snaze zamezit šíření potenciální nákazy. K testování manželky žalobce žalovaná uvedla, že laboratoř používá certifikované metody s přesným návodem k použití, postup laboratoře je pravidelně kontrolován, certifikován, pracoviště laboratoře je vedeno v Registru klinických laboratoří NASKL, splňuje veškeré požadavky včetně externí kontroly kvality. Pozitivita manželky žalobce byla ověřena opakovaným vyšetřením, test byl interpretován v souladu s pokyny výrobce testu i požadavky SUKL a MZ, byly použity testy, které byly opatřeny značkou CE IVD, testy byly validovány a laboratoři již nepřísluší toto kontrolovat a zpochybňovat, použitý diagnostický kit byl povolen a doporučen SZU dle nařízení MZ, při interpretaci bylo postupováno dle platných legislativních pokynů. Žalovaná postupovala v souladu s Mimořádnými opatřeními MZ č.j. 40555/2020 z 2. 3. 2021, podle něhož i u osoby, která nemá klinické příznaky, ale vyšel jí pozitivní RT – PCR test je sice nižší nakažlivost, nicméně není zcela vyloučena. Nařízená preventivní opatření žalované byla v souladu s obecně závaznými právními předpisy a byla v zájmu žalobce a jeho manželky, v zájmu rodiček a novorozenců hospitalizovaných u žalované a v souladu s Metodickým doporučením MZ ze dne 21. 4. 2020 s přihlédnutím k věku pacienta. Žalovaná dále upozornila, že nelze odhlížet od situace, která v důsledku epidemie COVID – 19 zasáhla celou ČR, kdy za necelý rok a půl od prvního případu došlo v souvislosti s tímto onemocněním k 30 524 úmrtím a celosvětově pak k 4 875 011 úmrtím. V březnu 2021 narůstal u žalované počet hospitalizovaných pacientů s tímto onemocněním, jejichž strav vyžadoval akutní lůžkovou péči včetně péče intenzivní, v březnu bylo hospitalizováno 1058 pacientů s tímto onemocněním u žalované, žalovaná v době nouzového stavu směřovala svoje síly na pomoc s tímto onemocněním, ve všech objektech docházelo k omezení provozu, některá oddělení byla transformována na COVID zóny, např. na Gynekologicko porodnickém oddělení bylo uzavřeno 26 lůžek z důvodu nedostatku personálu, který byl částečně přesunut na covidová pracoviště, částečně též postižený onemocněním svých rodin. Na neonatoligickém oddělení nebylo možné zřídit izolaci, neboť pokoje na tomto oddělení disponují 2-3 lůžky a pokud by byla manželka žalobce hospitalizována na tomto oddělení, muselo by dojít k omezení poskytování péče jiným pacientům. Žalovaná dále zdůraznila, že je jediným zařízením pro nedonošené či jinak ohrožené novorozence pro celý [příjmení] a Karlovarský kraj a při šíření onemocnění COVID – 19 mezi zdravotnickým personálem by byla ohrožena péče poskytovaná ve dvou krajích. Žalovaná zdůraznila, že koncept nejlepšího zájmu je flexibilní a adaptabilní a nelze jej vnímat konstantně. Žalovaná sice lituje toho, že žalobce nemohl být se svým synem v prvních dnech po narození, na straně druhé však zdůrazňuje, že nezletilému synovi byla poskytována veškerá možná odborná péče, s níž žalobce byl s největší pravděpodobností spokojen, neboť stále dochází do novorozenecké poradny, kdy bylo nutné přihlédnout též k provozním možnostem žalobkyně, riziku ohrožení života a zdraví jiných pacientů a personálu a specifičnosti neonatologického pracoviště. Žalovaná tak je přístupem žalobce zklamaná a popírá, že by její postup nebyl s přihlédnutím ke všem těmto hlediskům po právu.

5. Na svém stanovisku setrvala žalovaná až do skončení řízení. Ve věci se vyjádřila dále v koncentrační lhůtě ještě podáním ze dne 28. 12. 2021 (viz č.l. 186 a násl.) ze dne 11. 11. 2022 (viz. č.l. 565).

6. Do řízení vstoupil dne 21. 10. 2021 (viz č.l. 98 a násl.) též vedlejší účastník na straně žalované [pojišťovna]. I on navrhl zamítnutí žaloby, zopakoval obdobnou argumentaci a tvrzení jako žalovaná. Nad rámec její argumentace odkázal na Mimořádné opatření MZ ze dne 26. 2. 2021 č.j. MZDR [číslo] MIN/KAN, dále na Metodické doporučení MZ ze dne 21. 4. 2020 k přítomnosti zákonných zástupců u nezletilých pacientů v době nouzového stavu, z něhož plyne, že je kladen důraz na situace, kdy nepřítomnost rodičů způsobuje pacientovi stres a v důsledku této skutečnosti je obtížnější spolupráce s malým pacientem. Odkázal též na ustanovení § 47 odstavec 1) zákona o zdravotnických službách č. 372/2011 Sb. a zdůraznil, že pobytem zákonného zástupce nesmí být narušeno poskytování samotných zdravotnických služeb. Zdůraznil, že žalovaná byla vedena nejlepšími úmysly v zájmu pacientů včetně syna žalobce, personálu a s ohledem na zjištěnou pozitivitu manželky žalobce, mimořádnou situaci, která s pandemií infekčního onemocnění COVID – 19 souvisela s přihlédnutím k provozním možnostem žalované, ale i zdravotními stavu novorozenců, byla nucena přistoupit k takovým opatřením, kterými minimalizovala riziko nákazy. U žalobce sice nebyla nařízena karanténa, je však otázkou, zda podmínky pro její nařízení nebyly na straně žalobce splněny a neměl ji, byť dobrovolně nastoupit. Po dobu, kdy byla manželka žalobce opětovně do zařízení přijata, tedy od 9. 4. 2021 byl zcela v souladu s obecně závaznými právními předpisy a Metodickým doporučením MZ umožněn kontakt jen jednomu z rodičů. Pro vznik nároku plynoucího z ustanovení § 82 a násl OZ není podstatné subjektivní přesvědčení konkrétní osoby, že její osobnostní práva byla dotčena, když nezbytným předpokladem je existence neoprávněného (protiprávního) zásahu, který musí být zjištěn objektivně a kterým muselo dojít k porušení či ohrožení osobnostní sféry člověka. Protiprávnost je třeba hodnotit vždy v kontextu okolností daného případu při zohlednění principu proporcionality, nesmí se jednat o odvodněné omezení základních práv a svobod. Jen tehdy, pokud k takovému neoprávněnému zásahu dojde, vznikne konkrétní osobě nárok na omluvu a přiměřené zadostiučinění. V dané situaci však k naplnění hypotézy právní normy a předpokladů vzniku nároku, nedošlo.

7. Na svém stanovisku setrval vedlejší účastník na straně žalované až do skončení řízení. Ve věci se vyjádřil dále v koncentrační lhůtě ještě podáním ze dne 17. 12. 2021 (viz č.l. 173 a násl.

8. Do řízení dále jako vedlejší účastnice na straně žalobce vstoupila dne 1. 2. 2022 manželka žalobce (viz č.l. 274 – 277), ke vstupu do řízení došlo až po koncentraci řízení. Její argumentace byla obdobná jako žalobce a na svém stanovisku setrvala až do konce řízení. K provedeným důkazům se vyjádřila též ve vyjádření ze dne 7. 7. 2022 (viz č.l. 471 a násl.) a v závěrečném návrhu ze dne 25. 10. 2022 (viz č.l. 553 a násl.).

9. Soud zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] se ve zdravotnickém zařízení provozovaném žalovanou narodil žalobci a jeho manželce syn [jméno]. Narodil se císařským řezem s váhou 1350 g v neukončeném [anonymizováno] týdnu těhotenství, po porodu u něj byla zjištěna kombinace nezralosti s nízkou porodní hmotností. Manželka žalobce měla rizikové těhotenství a trpěla [anonymizováno] (viz. lékařská zpráva 190 -191 a 459 až 460 spisu a výslech [anonymizováno] [celé jméno svědka] č.l. 286 a vrchní sestry neonatologického oddělení [celé jméno svědkyně] č.l. 307 a násl. výslech [celé jméno svědkyně] č.l. 340, tyto skutečnosti ani nebyly v řízení sporné). Následně byl nezletilý [jméno] umístěn na jednotce intenzivní a resuscitační péče neonatologického oddělení žalované, neboť jeho stav vyžadoval po dobu 3 dní podporu dýchání, jeho stav vyžadoval střední úroveň podpory po dobu 3 dnů do 26. 3. 2021 a po dobu dalších 5ti dnů mu byla poskytována podpora výživy, dostával mléko sondou do žaludku a infuze do žíly, byla aplikována fototerapie (viz. lékařská zpráva 190 -191 spisu a 459 až 460 spisu, výslech vedoucího lékaře JIRP neonatologie [anonymizováno] [celé jméno svědka] č.l. 286 a vrchní sestry neonatologického oddělení [celé jméno svědkyně] č.l. 307, tyto skutečnosti ani nebyly v řízení sporné). Žalobce uváděl, že nezletilý měl [anonymizována dvě slova] po narození [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], což plyne i z lékařské zprávy (viz č.l. 190-191), nicméně z výslechu svědka [příjmení] [celé jméno svědka] (viz č.l. 289) vyplynulo, že tento stav je u dětí po narození běžný, neboť okysličování krve je zajištěno přes pupečník a placentu od matky. Po určité době však dochází ke zhoršení životních funkcí a je nezbytná podpora dýchání, což se stalo i u nezletilého syna žalobce, u kterého k poklesu okysličení krve začalo docházet v [číslo] hod (narodil se v [číslo] hod). Dne [datum] byl převezen nezletilý syn již jen na jednotku intenzivní péče, kde dostával nadále pouze podporu tepelného lůžka, nebyl v inkubátoru. Od 9. 4. 2021 byl již nezletilý na pokoji s matkou a od 12. 4. 2021 byl již umístěn v normální postýlce (viz výslech [anonymizováno] [celé jméno svědka] č.l. 286 a násl, který čerpal při výslechu z lékařské dokumentace z oddělení a lékařská zpráva č.l. 190-191).

10. V době, kdy se nezletilý narodil, byla na vzestupu epidemie COVID – 19, je všeobecně známo, že v [anonymizováno] [rok] si toto onemocnění vyžádalo v ČR již 25 000 obětí, počet nakažených se pohyboval kolem 150 000 osob. Ve zdravotnickém zařízení žalované bylo v [anonymizováno] [rok] hospitalizováno 1058 pacientů s COVID -19, počet úmrtí dosáhl 225 pacientů (viz statistická data a č.l. 92, 272). Žalovaná přistoupila k omezení návštěv (viz č. l. 200, 216). Je všeobecně známo, že v té době byla přijímána řada mimořádných opatření MZ, Krajských hygienických stanic, kterými byl regulován chod celé společnosti jak na úrovni ČR, tak ve vazbě na konkrétní stav epidemie i na území dalších, nejen evropských států. Na území České republiky platil od 27. 2. 2021 do 28. 3. 2021 nouzový stav vyhlášený vládou ČR dle zákona č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení, který byl pro dobu od 26. 3. 2021 do 11. 4. 2021 prodloužen se souhlasem Poslanecké sněmovny. Obecné pokyny pro osoby, které jsou považovány za rizikový kontakt či epidemiologicky významný kontakt byly zveřejněny na stránkách covid.gov.cz (je všeobecně známo, že se na této adrese shromažďovaly důležité informace pro veřejnost k epidemii se vztahující veřejně přístupné), kde byly též pokyny pro osoby, které jsou členy společné domácnosti, jejich kontakt trval déle než 5 minut a jsou též dány pokyny, jak v dané situaci postupovat při předcházení šíření potenciální nákazy včetně karantény (viz č.l. 219-220).

11. Manželka žalobce byla po porodu hospitalizována na gynekologicko – porodnickém oddělení provozovaném žalovanou a za nezletilým mohla docházet a také docházela od druhého dne po porodu (viz lékařská zpráva manželky žalobce č. l. 459-460 a dále též součást ZP [anonymizováno] v přílohové obálce). Jak se zdravotní stav nezletilého zlepšoval a nevyžadoval již tu nejintenzivnější péči, mohl být již přeložen na jednotku intenzivní péče neonatologického oddělení, na kterém je již narozené miminko hospitalizováno na pokoji společně s matkou, na rozdíl od jednotky intenzivní a resuscitační péče. S ohledem na tuto skutečnost, měla být manželka žalobce přemístěna na jednotku intenzivní péče neonatologického oddělení, kde mohla pobývat společně se svým synem na pokoji. Vzhledem k tomu, že v této době platila s ohledem na epidemii COVID -19 speciální vnitřní pravidla žalované, bylo při přesunu pacienta z jednoho oddělení na druhé oddělení vnitřně u žalované nastaveno pravidlo nezbytnosti podstoupení RT – PCR testu na onemocnění COVID – 19 (viz výslechy vedoucího lékaře JIRP neonatologie [anonymizováno] [celé jméno svědka] č.l. 286 a vrchní sestry neonatologického oddělení [celé jméno svědkyně] č.l. 307, tyto skutečnosti ani nebyly v řízení sporné). Z tohoto důvodu byl proto manželce žalobce odebrán dne [datum] a opakovaně též následující den [datum] vzorek metodou RT – PCR z nosní dutiny a tento byl odeslán do laboratoře provozované Ústavem mikrobiologie žalované. Laboratoř podrobila vzorek odebraný dne [datum] dvojímu procesu rozboru a zkoumání s výstupem, že se jedná o vzorek pozitivní na COVID 19 (viz č.l. 14), z výstupu je patrné, že cílová sekvence [příjmení] [jméno] vykazuje hodnotu 37,09 a Spike protein pak hodnotu 35,59. Vzorek odebraný dne [datum] byl vyhodnocen taktéž jako pozitivní na COVID 19 (viz č.l. 15), z výstupu je patrné, že cílová sekvence [příjmení] [jméno] vykazuje hodnotu 38,19 a Spike protein pak hodnotu -. Tento výsledek byl zadán do interního systému žalované a datového rozhraní ÚZIS (viz výslech [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] 292 a násl.) S ohledem na tyto skutečnosti nebyla manželka žalobce přemístěna na neonatologické oddělení a z nemocniční péče byla propuštěna (viz výslech vedlejší účastnice na straně žalobce a žalobce, nejednalo se o spornou skutečnost). Z nemocnice odjela manželka žalobce vozidlem sama do rodinného domu na adrese [adresa žalobce a vedlejší účastnice]. Dne 19. 4. 2021 písemně vyhotovila [příjmení] [příjmení] kraje č,j [anonymizováno] [číslo] [rok] písemné rozhodnutí, kterým byla nařízena povinnost podrobit se domácí izolaci v místě pobytu [obec a číslo] (viz č.l. 66), které bylo následně k odvolání manželky žalobce (viz č.l. 67 až 74) Ministerstvem zdravotnictví ČR (viz přípis ze dne 21. 9. 2021 [číslo jednací] č.l. 113 – 115) shledáno neexistujícím (nulitním). Žalobci nařízena karanténa nebyla, nebyl shledán ani jako rizikový kontakt (viz sdělení KHS č.l. 300 – 301). Žalobce dle svých tvrzení žádné testy na onemocnění COVID – 19 nepodstoupil, nebyl o ně ani požádán (viz výpověď vedlejší účastnice na straně žalobce č.l. 487 a výpověď žalobce č.l. 486 a násl.) Zda žalovaná žádala žalobce o podstoupení testů a doložení skutečnosti, že není pozitivní na toto onemocnění, prokázáno nebylo, nebylo ani prokázáno, že by žalovaná výslovně manželce žalobce sdělila, že ani při negativních PCR testech žalobci návštěvy neumožní (kromě výpovědi manželky žalobce v pozici účastníka řízení a žalobce v pozici účastníka řízení, který se však informaci dozvěděl zprostředkovaně od své manželky o tomto tvrzení jiný důkaz předložen nebyl). Zda se u manželky žalobce projevily příznaky nemoci prokázáno také jednoznačně nebylo, ze zprávy žalované podepsané [celé jméno svědkyně] sepsané pro vnitřní potřeby žalované ze dne 7. 4. 2021 (viz č.l. 88, 201, výslechu této lékařky jako svědkyně viz č.l. 340 rubová strana a výslechu svědka [příjmení] [celé jméno svědka] (viz. č.l. 288) plyne, že měl žalobce lékařce sdělit, že manželka trpí bolestmi hlavy, necítí se dobře, je slabá a má hučení v uších, nebylo však prokázáno, zda a v jakém kontextu žalobce tyto skutečnosti lékařce sdělil a zda se jedná o takové příznaky, které by mohly potvrdit propuknutí akutní fáze onemocnění COVID -19 (viz č.l. 217).

12. Žalobce žádal žalovanou dopisem ze dne 1. 4. 2021, aby mu byl umožněn kontakt s nezletilým synem (viz č.l. 16). Počínaje 2. 4. 2021 mu toto bylo umožněno, a to ve dnech 2. 4. 2021 po dobu 15 minut, dne 3. 4. 2022 po dobu 55 minut, dne 4. 4. 2021 po dobu 25 minut, dne 6. 4. 2021 po dobu 30 minut a dne 7. 4. 2021 a 8. 4. 2021 po dobu 30 minut. Doba kontaktu nebyla podložena žádnými důkazy s výjimkou účastnického výslechu žalobce, částečně o nich hovořil též [anonymizováno] [celé jméno svědka], soud proto vychází z tvrzení žalobce, neboť má za to, že se nejedná o tvrzení sporné. Průběh kontaktu nezletilého s žalobcem popsal žalobce ve své účastnické výpovědi v rámci ústního jednání dne 18. 8. 2022 (viz č.l. 486, blíže se soud k tomuto vyjadřuje pod bodem 19). Dne 9. 4. 2021 byla opětovně přijata na jednotku intenzivní péče neonatologického oddělení vedlejší účastnice na straně žalobce, od tohoto okamžiku již žalobci nebyl umožněn kontakt s nezletilým synem stejně jako v době před zjištěním covid pozitivity u vedlejší účastnice, tedy v období od třetího dne po narození nezletilého [datum] do 25. 3. 2022. Bylo tedy zjištěno, že kontakt s rodiči byl umožněn druhý den po narození nezletilého (22. 3. 2021) oběma rodičům (viz. výslech žalobce č.l. 486 a svědkyně [celé jméno svědkyně] č.l. 308), od 23. 3. 2021 do 26. 3. 2021 byl umožněn kontakt nezletilého s matkou – vedlejší účastnicí na straně žalobce. V době od 26. 3. 2021 do 1. 4. 2021 nebyl umožněn kontakt s žádným z rodičů, v době od 1. 4. 2021 do 8. 4. 2021 byl umožněn kontakt s žalobcem a v době od 9. 4. 2021 byl pak nezletilý umístěn již na pokoji s matkou až do jejich propuštění dne 19. 4. 2021 do domácí péče.

13. K popisu provozu neonatologického oddělení žalované byly provedeny k důkazu fotografie (viz č.l. 202 -211) a výslechy svědků - vedoucího lékaře jednotky intenzivní a resuscitační péče neonatologického oddělení [celé jméno svědka] (protokol o ÚJ ze dne [datum] viz č.l. 286 a násl.), vrchní sestry neonatologického oddělení žalované [celé jméno svědkyně] (viz protokol o ÚJ ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 307 a násl.), ošetřující lékařky [celé jméno svědkyně] (viz protokol o ÚJ [datum] č.l. 340) a bylo zjištěno následující. Neonatologické oddělení provozované žalovanou poskytuje péči spádově pro [příjmení] a [územní celek], v celé ČR je 12 takových center, která si navzájem vypomáhají. Nejbližší [obec] jsou pak v [obec], [obec], [obec] a [obec]. Neonatologické oddělení současně zajišťuje převozy pacientů, pokud se narodí v jiném porodnickém zařízení v této lokalitě, tedy i ze spádových porodnic, a to sanitkou či letecky, transport ohrožených novorozenců vyžaduje speciální inkubátory. Neonatologické oddělení provozované žalovanou je rozděleno na 3 stupně dle poskytované zdravotní péče (vrchní sestra hovořila o 4 stupních včetně následné ambulantní péče po propuštění), oddělení má celkem 107 sester. Do tohoto oddělení jsou umisťována miminka narozená od 24. týdne těhotenství do 35.tého týdne těhotenství, případně miminka mající po narození zdravotní obtíže.

14. První, nejvyšší stupeň zdravotnické péče je poskytován na jednotce intenzivní a resuscitační péče neonatologického oddělení, na kterou jsou umisťovány nejvíce postižené a ohrožené děti. Toto oddělení tvoří jedna velká kruhová místnost, ve které jsou staženy žaluzie, personál se snaží o co nejmenší hluk. V místnosti jsou umístěny inkubátory pro veškeré malé pacienty, celkem je umístěno 16 inkubátorů s rozestupy asi 0,5 metru, ty nejsou nijak odděleny. Oddělena je jen péče poskytovaná jednotlivým pacientům, a to přes ošetřující personál. V inkubátorech jsou tzv. hnízdečka, pro větší pocit bezpečí dětí, neboť po narození se tyto děti bojí prostoru a jsou velmi senzitivní. Péči poskytuje najednou 6 sester, každá z nich se stará maximálně o 3 pacienty, jedna sestra poskytuje zázemí pro ostatní sestry a je pro případ potřeby k ruce lékaři při složitějších výkonech, v jedné ranní směně je tedy 6 sester a 3-4 lékaři, na noční směně je pak 5 sester a 1 lékaři. Na oddělení jsou i tzv. chovací asistentky. Na oddělení může být hospitalizováno až 20 pacientů. Veškeré zdravotní pomůcky – teploměry, dýchací vaky apod. musí být sterilní a používají se vždy jen pro jednoho pacienta. Izolace konkrétního pacienta či jeho rodiče, tedy ani COVID -19 pozitivního, na tomto oddělení není možná jednak kvůli nedostatku prostoru a jednak kvůli zvýšeným hygienickým požadavkům na péči o COVID -19 pozitivní pacienty (nezbytné oblečení, desinfekce apod.). Na tomto oddělení nejsou rodiče hospitalizováni společně s dětmi. Za normálního stavu je umožněna přítomnost rodičů v maximálně provozně možném rozsahu, místnost je vybavena stoličkami pro rodiče. Návštěvy jsou organizovány tak, že rodiče nahlašují a dohodnou se vždy s personálem dopředu, kdy mohou v následujících dnech za dětmi přijít. V době, kdy je poskytována s ohledem na zdravotní stav dětí intenzivní péče nebo v době přijímání nových pacientů nebo předávání služeb rodiče být přítomni nemohou ani za normálního stavu. Rodiče se zdržují u inkubátoru svého dítěte, a pokud je to možné, mohou se podílet i na lehčí péči o děti. Za normálního stavu je délka přítomnosti rodičů omezena jen provozními možnostmi, je však nutné, aby byli rodiče zdraví. S ohledem na zdravotní stav a nezralost umístěných miminek se na oddělení bojí zejména respiračních onemocnění, rodičům s takovým onemocněním vstup umožněn není. Na oddělení je také pokoj s 5. lůžky pro maminky, které bydlí ve vzdálenějších oblastech, aby mohly být dětem poblíž. V předmětném období bylo na tomto nejvyšším stupni péče na oddělení umístěno 12 - 15 pacientů, oddělení bylo téměř plné. V době hospitalizace nezletilého syna žalobce vážilo miminko s nejnižší váhou umístěné na tomto oddělení 680g, dále pak kolem 800 g, narozená byla v 26. a 28. týdnu těhotenství. Hospitalizovaní pacienti na tomto oddělení nemají dostatečně vyvinutý imunitní systém. Pokud by se na oddělení objevila infekce bakteriální, která se přenáší převážně rukama, nehrozí takové riziko, jako u infekce virové, neboť je nastaveno pravidlo, že sestra ošetřuje vždy pouze 1 pacienta a při přechodu na ošetřování jiného pacienta musí provést desinfekci. Proto k přenosu bakteriální infekce zpravidla nedochází. Virové onemocnění je však větší riziko, neboť se šíří vzduchem, prostřednictvím kapének, navíc na většinu virových onemocnění neexistují léky, antivirotika, proto je třeba riziko virového onemocnění brát vážně a předcházet mu, neboť může skončit u takto křehkých miminek i smrtí. Pokud by z provozních důvodů nebylo možné zajistit dostatek personálu, museli by být pacienti transportováni speciálními vozy či letecky do jiných zařízení. Pro miminka na tomto oddělení mohou rodiče přinášet odstříkané mléko. To se dělo i v případě nezletilého syna žalobce a jeho manželky. Takové mléko je pasterizováno při 62,5stupnéch celsia ve sběrně mateřského mléka. Dle vyjádření žalobce v rámci jeho účastnického výslechu (viz č.l. 486-489) se však stalo, že bylo přijetí mléka od něj 3krát odmítnuto.

15. V období března a dubna roku 2021 byly ve FN v [obec] s ohledem na epidemii COVID 19 povoleny návštěvy jen na některých odděleních, a to u dětí a starých osob, návštěvy byly omezeny na 20 min denně (viz č.l. 200, 216), stejný vnitřní pokyn upravoval též postup při příjmu matek vyžadující vyšetření na COVID -19. Následující skutkové závěry týkající se postupu na neonatologickém oddělení soud učinil z výslechu svědků - vedoucího lékaře jednotky intenzivní a resuscitační péče neonatologického oddělení [celé jméno svědka] (protokol o ÚJ ze dne [datum] viz č.l. 286 a násl.) a vrchní sestry neonatologického oddělení žalované [celé jméno svědkyně] (viz protokol o ÚJ ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 307 a násl.). Na neonatologickém oddělení byla umožněna možnost návštěv rodičů delší. Probíhala dvoustupňová kontrola. První fáze kontroly probíhala při vstupu do nemocnice, kdy byla měřena teplota a vyplňován vstupní dotazník ohledně rizikových kontaktů a projevů onemocnění konkrétní osoby. Na neonatologickém oddělení pak byla zkrácena doba návštěv tak, aby se nepotkávali rodiče jednotlivých dětí, byla umožněna návštěva vždy jen jednoho z rodičů, dopředu byla domlouvána přesná hodina, kdy konkrétní rodič může za dítětem přijít, délka jejich pobytu se měnila vždy v závislosti na počtu pacientů a podřizovala se konkrétní situaci, která se na oddělení řešila. Oddělení bylo rozděleno na 3 úseky a v jednom úseku musela probíhat jen maximálně 1 návštěva jednoho rodiče. Doba návštěv se v závislosti na provozních možnostech pohybovala od 30. do 60. minut, doba návštěv byla stanovena na období od 8 do 18 hodin, v době od 12 do 13 hodin byl klid. U rodičů byl vyžadován respirátor, případně jim přes něj ještě dávali na oddělení ústenku a speciální oblečení. S žalobcem hovořil [anonymizováno] [celé jméno svědka] dne 1. 4. 2021 a k jeho požadavku na umožnění kontaktu s nezletilým synem po něm vyžadoval čestné prohlášení, že nebyl s manželkou v žádném kontaktu a že tedy nehrozí riziko přenosu onemocnění. Nevěřil však, že takové prohlášení žalobce doloží, neboť považoval riziko ohrožení nezletilého za vysoké. Žalobce čestné prohlášení předložil při každé návštěvě (tedy 8x), proto přítomnost žalobce na oddělení byla umožněna (viz č.l. 289). [anonymizováno] [celé jméno svědka] dále uvedl, že v době chřipkových epidemií, které však byly časově méně náročné, byl v minulosti zaveden i na neonatologickém oddělení celkový zákaz návštěv.

16. Druhý stupeň péče je poskytován na jednotce intenzivní péče, kde jsou 3 boxy a v nich vždy 4-5 pacientů, v jednom boxu je péče poskytována 1 sestřičkou, jedná se o pokoje, na kterých jsou vždy minimálně 2 maminky, není tam pokoj, kde by byla jen 1 maminka, případně byla umožněna izolace. Pacienti s maminkami jsou umisťovány do 11 roamingových míst - 4 dvoulůžkové pokoje a 1 třílůžkový a dále pak samostatný pokoj pro maminky, které u sebe děti nemají. Na tomto oddělení pracuje na ranní směně 5 sester a 3 lékaři, 1 sestra má na starosti 4 - 5 miminek, 4 sestry a 1 lékař jsou na noční směně. Návštěvy i na tomto oddělení bylo nutné koordinovat. (viz. výslechy svědků - vedoucího lékaře jednotky intenzivní a resuscitační péče neonatologického oddělení [celé jméno svědka] (protokol o ÚJ ze dne [datum] viz č.l. 286 a násl.), vrchní sestry neonatologického oddělení žalované [celé jméno svědkyně] (viz protokol o ÚJ ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 307 a násl.), ošetřující lékařky [celé jméno svědkyně] (viz protokol o ÚJ [datum] č.l. 340)).

17. Nejnižší stupeň péče pro fyziologické novorozence pak zahrnuje 42 míst, 19 roamingových pokojů, kde jsou maminky s dětmi, o maminky se stará personál gynekologicko – porodnické kliniky a o miminka personál neonatologického oddělení. Posledním stupněm péče je centrum vývojové péče, což je ambulantní provoz, kam chodí rodiče s dětmi jen na kontroly po propuštění z oddělení a dochází tam lékaři různých oborů (viz. výslech vrchní sestry neonatologického oddělení žalované [celé jméno svědkyně] (viz protokol o ÚJ ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 307 a násl.).

18. Neonatologické oddělení nabízelo zasílání fotografií rodičům, čehož manželka žalobce využila, žalovaná jí tak fotografie zasílala (tato skutečnost nebyla žalobcem sporována, byla potvrzena výslechem [anonymizováno] [celé jméno svědka] a vrchní sestry [celé jméno svědkyně]). Žalobce tuto službu vnímal subjektivně jako týrání, kdy nemohl svého syna vidět a musel se spokojit s fotografiemi.

19. Žalobce popsal průběh návštěv a své subjektivní pocity z nich ve svém účastnickém výslechu dne [datum] (viz č.l. 486 a násl.) V něm uvedl, že syna poprvé viděl druhý den po porodu, tedy [datum]. Od 23. 3. 2022 až do 2. 4. 2022 a dále od 9. 4. 2022 do 18. 4. 2022 se synem v osobním kontaktu nebyl. Po propuštění manželky z nemocnice do izolace v jejich rodinném domě a sdělení lékaře, že mu bude umožněn kontakt se synem se dne 1. 4. 2021 telefonicky s někým z personálu žalované na neonatologickém oddělení dohodl konkrétní hodinu, kdy se za synem dostaví. Když se na domluvený termín dostavil, podstoupil proces desinfekce, oblečení apod., dostal se k synovi, s ním mohl být asi 20 minut a následně mu bylo sděleno, že musí oddělení opustit, protože na tento termín je dohodnut někdo jiný, nikoho jiného však na oddělení vstupovat neviděl. Následující den byl se synem v dohodnutou dobu. Další, třetí den se po příchodu na jednotku intenzivní a resuscitační péče dozvěděl, že syn tam není, že syn byl přesunut na jednotku intenzivní péče, aniž to s nimi jako rodiči kdokoliv konzultoval či jim to oznámil. Přešel tedy na tuto jednotku a po určitém domlouvání mohl se synem strávit asi 37 minut. Současně mu při této návštěvě bylo sděleno, že od dalšího dne se návštěvy zkracují na 20 minut. Čtvrtý den za synem opět dorazil v dohodnutou dobu, hovořil s lékařkou na oddělení a bylo mu umožněno se synem být asi 20, neboť do doby 30 minut se započetly i další úkony – desinfekce, oblečení apod. Další dny již pak jeho přítomnost trvala také asi 30 minut, se synem mohl být asi 20 minut. Postupně se jeho činnosti zefektivňovaly a mohl si více syna užít. Komunikaci s žalovanou hodnotil jako chaotickou, nekonsistentní, jeden den se něco domluvilo, další den bylo vše jinak. Žalované dále vytýkal, že v období od 27. 3. 2021 do 1. 4. 2021 od něj odmítala převzít mateřské mléko, navíc omezovala jeho základní lidská práva, ačkoliv mu nebyla nařízena karanténa a jiné nemocnice umožňovaly nepřetržitý kontakt rodičů s dětmi. Své subjektivní vnímání popisoval žalobce v rámci svého výslechu velmi emotivně, několikrát se rozplakal, v jednom okamžiku byl výslech žalobce na chvíli též s ohledem na jeho rozpoložení přerušen. Soud uvádí doslovnou citaci protokolace části výslechu žalobce obsahující popis jeho prožitku a pocitů: ……………Žalobce uvedl, že má informace, které se týkají přirozeného práva a má tedy takové naladění, že má prostě právo na kontakt se synem, má právo na vlastní vyjádření, na svobodné vyjádření, o toto se zajímal celý život, a to už i v období na gymnáziu. Vnímá to tak, že už od počátku toho chaosu kolem covidu, že docházelo k upírání základních práv, bez nějakého vědeckého podložení. Jakmile se to začalo dotýkat i jeho, tak měl pocit, že se mu stahuje smyčka okolo krku. On v té době nabádal manželku, aby odmítala testování, on vychází z toho, že má informace o tom, že tato problematika nemá žádný vědecký podklad a zasahuje do základních práv. On jako svobodný člověk má právo na odmítnutí testování, což tedy manželka, která v té době se o to tolik nezajímala a navíc je o 11 let mladší a měla v té době méně těch informací, tak bohužel dobrovolně podstoupila testování a ve chvíli, kdy bylo zjištěno, že PCR test vyšel pozitivní, tak on sám nevěděl, co má vůbec dělat. On nechtěl dopustit, aby mu někdo vstupoval do kontaktu se synem, aby mu někdo upíral jeho práva, pořád věřil, že se to nějak vyřeší, že se ta cesta najde. No, a když stál před dveřmi nemocnice, kde ležel jeho syn a nemohl za ním, takto pro něj prostě byla velmi absurdní situace, která se vůbec nedá popsat. ……………... Žalobce odkazuje na chartu práv dítěte a na svá přirozená práva, která mu byla upírána, protože on se domníval, že i kdyby manželka odmítla testování, tak stejně by bylo nutné jim poskytnout lékařskou péči, neboť platili zdravotní pojištění a právo na lékařskou péči by prostě měli. Na druhé straně, je nikdo nemůže donutit k tomu, aby takové testování nedobrovolně podstupovali. K dotazu soudu, zda se v té době nějak léčil, zda bral nějaké léky, uvádí, že to je ponižující, že to pro něj byla vypjatá situace, že to byla doba, kdy prostě měl nějaké fyzické problémy, kdy plakal, bolela ho hlava, měl zácpu apod., to prostě tak bylo. Následně k tomu žalobce dodává, že by chtěl vysvětlit, že pocházel z rodiny, která byla relativně složitá, jeho rodiče se často hádali a i on pociťoval časté dopady nevhodného chování svých rodičů, a to jej podnítilo k tomu, že se snažil pochopit, proč se k němu rodiče takto nehezky chovají a začal studovat hodně knih, především z oboru psychologie. Tam si troufne říci, že skutečně má velké vědomosti, snažil se ty situace chápat, uchopit a uvědomoval si, že odloučení rodičů, resp. dětí od rodičů má skutečně devastující účinky. Málokdo si dokáže uvědomit, jak devastující hloubka takového odloučení může nastat. Jako kdyby tato část vědy, tato část zjištění, tato část lidského zkoumání vůbec neexistovala. Nejen že rodiče a děti vnímají to odloučení ve smyslu animálním, kdy jak lidé, tak i zvířata to odloučení samozřejmě vnímají, ale i v kontextu vědomí, je potřeba zdůraznit, jak strašně moc to syna na celý život poškodilo. Uvádí, že každý z nás si například vzpomene, že pokud ho ve věku 2 let rodiče na chvilku opustili, že měl strach z určitého odloučení a málokdo si dokáže představit, co asi vnímá novorozenec, který tento fyzický kontakt ztratí v situaci, kdy do té doby byl v nepřetržitém kontaktu jak s maminkou, tak zprostředkovaně i s druhým z rodičů, a jak devastující hloubku toto odloučení na tohoto človíčka malého má. ……………….Pro něj to bylo prostě to nejhorší životní zklamání, které o několik úrovní předčilo ty jeho předchozí zkušenosti a zážitky. K dotazu právního zástupce žalovaného, zda je schopen žalobce nějak porovnat situaci, zda by se ho dotklo více, pokud by syn zemřel, oproti tomu co si prožíval, uvádí žalobce, že asi ano, ale je to srovnatelné. Chtěl by k tomu něco ještě doplnit, prostě když novorozenec je do té doby zcela s rodiči a dojde k nějakému odloučení, byť i na jeden jediný den, tady to bylo 14 dní, což je tedy očima toto novorozence velmi dlouhá doba, tak je to událost, když po několika dnech to ten novorozenec vzdá, už nikdy v životě nebude věřit, už těžko si tu důvěru k někomu vybuduje. K dotazu právního zástupce žalovaného, zda podle žalobce je právo na styk, na kontakt s dítětem, právem, které nemůže být za žádných okolností omezeno, k tomu uvádí žalobce, že ano, že to je jeho názor. Podle něj jsou jistá práva, která nemohou být nijak omezena, která jsou prostě přirozenými právy, a v tomto pohledu je náš potomek náš majetek. Je prostě nemyslitelné oddělení od syna, jako je nemyslitelné oddělení od majetku. Je to primární právo, které je prostě principiální a nemůže být porušováno. K dotazu právního zástupce vedlejšího účastníka na straně žalovaného, jak vnímal žalobce narození svého syna, který při narození měl váhu 1350 g a musel být umístěn do inkubátoru. Jak to na něj zapůsobilo tyhle okolnosti. K tomu žalobce uvádí, že on viděl několikrát seriál doktor House, viděl ho celý, a jak říká několikrát, a podle něj dovodil, že nedonošení novorozenci od 650 g prostě přežijí. Jeho syn měl větší hmotnost, při narození měl [anonymizována dvě slova] [číslo], takže byl zdravý, byl krásný. On by si samozřejmě jako každý otec přál, aby se narodilo jeho dítě a mělo 4,2 kg, jako měl on, jenomže jeho synovi to nebylo dopřáno, nicméně je zdravý, je krásný. ….. Následně žalobce upřesnil, že seriál, který zmínil při svém vyjádření, uvedl jenom pro představu, informace o tom, jak velké resp. těžké miminko přežije, má samozřejmě i z jiných zdrojů. Teď, když slyšel při protokolaci ten kontext, tak se to jeví jako hrozné, takto nemyslel, chtěl to pouze a jenom pro upřesnění, nikoliv jako zdroj základní informace. Důležitá je ta obecná informace, že ta váha nebyla nikterak tragická, že tedy miminka přežívají i při mnohem nižší porodní váze. …………………….Žalobce k tomu ještě následně spontánně uvádí, že by si samozřejmě přál, aby měl syn vyšší porodní váhu, aby měl minimální takovou, jako měl on, ty 4,20 kg, nicméně nebylo mu to dopřáno. Prostě jeho přání by bylo, aby dozrál v lůně, což mu bohužel dopřáno nebylo. Také by si přál, aby to byl hrdina, aby dokázal být celé hodiny bez rodičů a věděl by, že ho milují a netrpěl tím, ale teď prostě nemůže. Protože v současné době to zažívá tak, že kdykoliv on, nebo máma opouští místnost, takto netrvá ani 4 vteřiny a syn se projevuje tím, že pláče, protože se prostě bojí, že se rodiče nevrátí…………..

20. K dodržování podmínek nařízené izolace manželkou žalobce bylo zjištěno, že rodinný dům, v němž žalobce s vedlejší účastnicí na straně žalobce žijí a v době od 26. 3. 2021 do 9. 4. 2021 též pobývali, má dvě samostatné a oddělené části a dva vstupy (viz fotografie na č.l. 497-501 a výslech obou účastníků dne [datum] č.l. 484 až 489). V domě jsou dokonce 3 oddělená sociální zařízení a koupelny. Dle svých tvrzení žalobce s manželkou nepřicházeli po dobu nařízené izolace do žádného osobního kontaktu, vedlejší účastnice na straně žalobce obývala oddělenou část se vstupem ze zadní části domu se samostatnou koupelnou, WC, výtahovou plošinou pro vozíčkáře a oddělenou místností v horním patře. Tato část byla vybavena též samostatnou lednicí, kam manželka žalobce dávala odstříkané mléko. Jídlo manželce žalobce zajišťovala její matka, která s nimi v domě žila, dávala jí ho za dveře. Komunikovali spolu s žalobcem jen přes dveře nebo telefonicky. Při propuštění z nemocnice odjela svým vozem, které jí k nemocnici přistavil žalobce. Ke svému zdravotnímu stavu manželka žalobce uvedla, že se cítila špatně psychicky, celou dobu probrečela, měla jizvu, ale obsloužila se, příznaky virového onemocnění neměla. S manželem se viděla po porodu asi 2krát po dobu asi 20 minut. Po zjištění pozitivního PCR testu a následném propuštění z nemocnice ji kontaktoval někdo z KHS [příjmení] kraje telefonicky, nařídil izolaci po dobu 14ti dní, žalobci karanténu nikdo nenařídil. Zda vedlejší účastnice na straně žalobce popsala návštěvy a kontakty s manželem se prokázat nepodařilo, hovořila o této skutečnosti jen ona v rámci svého účastnického výslechu.

21. K námitce žalobce, že žalovaná postupovala non lege artis při odebrání vzorku, provedení rozborů a činností v laboratoři a následném vyhodnocení bylo soudem zjištěno následující. a. K odebrání vzorku manželce žalované došlo dne [datum] a [datum] z nosohltanu na gynekologicko – porodnickém oddělení žalované, na kterém byla v této době hospitalizována, a to z důvodu, který byl již shora uveden, tedy plánované přemístění na neonatologické oddělení. K odběru byla použit RT - PCR test, odběrová sada – štětičky a odběrové médium výrobce Biocomma Limited. Tato odběrová sada byla opatřena značkou shody CE IVD a certifikátem řízení kvality EN ISO [číslo]: 2016 (viz. certifikáty na č.l. 302- 307, na č.l. 461-466 pak opatřené též českým překladem). b. Odebrané vzorky byly následně testovány v laboratoři žalované, která je součástí Ústavu mikrobiologie žalované. Laboratoři žalované bylo dne 9. 3. 2020 uděleno Státním zdravotním ústavem sp.zn. SZU/02926/2020 (viz č.l. 198, 222) povolení k vyšetřování na přítomnost SARS-CoV-2 v humánním materiálu metodou PCR. Toto povolení bylo uděleno na základně předložené dokumentace, mimo jiné dokladu o zavedení systému kvality ČSN EN ISO [číslo] včetně PCR metodiky) viz č.l. 198, 222). Laboratoř žalované je evidována v Registru klinických laboratoří Národního autorizačního střediska pro klinické laboratoře při České lékařské [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], z.s. a je zapojena do programu zvyšování kvality ve zdravotnictví garantovaném MZ ČR, úspěšně splnila podmínky Auditu II a bylo jí vystaveno osvědčení pod č. [příjmení] [číslo] ze dne 15. 10. 2020 (viz č.l. 196). Laboratoř se dále pravidelně podrobuje externím kontrolám kvality, při nichž je jednak ze strany WHO a jednak ze strany Státního zdravotního ústavu a též ze strany EHK předkládány slepé vzorky k otestování a je kontrolována správnost postupů a výstupů z laboratoře. nebyla zjištěna žádná pochybění (viz. svědecké výslechy [anonymizováno] [celé jméno svědka] č.l. 343-359, [anonymizováno] [celé jméno svědka] č.l. 359-372, MUDr. [celé jméno svědkyně] č.l. 291 až 295 a výslech zástupce znaleckého ústavu [anonymizováno] [příjmení] č.l. 518 -537). Provedení procesu externího hodnocení kvality byl doložen též zápisy žalované a na jejich podkladě vydanými certifikáty ze strany Deutsche Akkreditierungsstelle a WHO (viz přílohová obálka vedlejšího účastníka na straně žalované – dokumenty založené při ústním jednání dne [datum]) c. V laboratoři žalované probíhal proces testování odebraných vzorků. Tento proces byl podrobně popsán zejména ve výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], která pracuje u žalované jako vedoucí lékařka virologie, sérologie a parazitologie při ústním jednání konaném dne [datum] (viz č.l. 291 -295). Soud doslovně uvádí podstatnou část výslechu svědkyně k tomuto procesu se vztahující: „ ……….Konkrétní vzorky se k nim dostávají do laboratoře buď tím, že je přiveze sanita, nebo přinese konkrétní zaměstnanec konkrétního pracoviště. Vzorky s průvodkami oni zkontrolují, zda odpovídají identifikaci a zapíší do tzv. laboratorního informačního systému, kdy je konkrétnímu vzorku přiděleno unikátní číslo. Následuje laboratorní proces, který v rámci testování na covid - 19, zkratkou označeného jako RT-PCR, znamená vyšetření reverzně transkripční polymerázovou řetězovou reakcí. Tato reakce je prováděná v destičce s 96 jamkami, přičemž jedna jamka je rezervována jako kontrolní vzorek pozitivní, jedna jako kontrolní vzorek negativní. Tedy na této destičce probíhá testování 94 vzorků. Pokud dojde ke shromáždění takového počtu vzorků, tak se následně postupuje do laboratoře, která je oddělená od oddělení virologie a testovací sada se následně podrobuje tzv. izolaci a amplifikaci. Při izolaci dochází k tzv. přístrojové izolaci nukleové kyseliny. Následně dochází k tzv. amplifikaci, což znamená namnožení. Na oba kroky je používána jako diagnostická souprava, souprava dodávaná českým výrobcem [jméno] [příjmení], což je taková souprava s chemikáliemi. Chemická reakce probíhá v přístroji, který se nazývá Agilent Bravo. Ta tzv. amplifikace probíhá v termocykleru, který má název LightCycler 96 od firmy Roche. Celý proces probíhá tak, že 2 laborantky nejdříve zkontrolují pořadí vzorků v reakci, zda ta jednotlivá čísla sedí a následuje pak umisťování roztoků do reakce v oddělené místnosti, kde se tzv. pipetují. Jedná se o samostatnou místnost pro práci s infekčními vzorky za účelem zabránění kontaminace. Pipetují se tam ve speciálním boxu, se speciálně proudícím vzduchem. 2 laborantky se využívají z toho důvodu, aby se zamezilo chybovosti. Jedna laborantka v tom procesu otvírá vždy jeden vzorek, ten vzorek podá, následně se vzorek napipetuje na destičku a následuje teprve další vzorek, tak aby nedocházelo ke smíchání. Když se docílí umístění 94 vzorků, do těch posledních 2 jamek se umístí jednak vzorek na negativní kontrolu a jednak vzorek na pozitivní kontrolu. Vzorek na negativní kontrolu, to je buď čistá voda, nebo nějaké jiné čisté médium bez jakéhokoliv vzorku, který by souvisel s onemocněním covid 19. Dále do poslední jamky se naopak dodává pozitivní vzorek, který je dodáván výrobcem a v němž je obsažena nukleová kyselina konkrétního viru. Tomuto procesu se říká izolace. Poté se vzorky na té destičce vloží do automatického přístroje, který se nazývá izolátor, tam je umístí laborantka a už probíhá proces, kdy ten přístroj sám zpracovává vzorky. To trvá asi 25 minut, probíhá ta tzv. izolace. Ta probíhá již bez dalšího zásahu laborantek, které pouze sledují, zda pracuje přístroj bezchybně. Druhá laborantka v té době začíná ve speciálním boxu míchat reakční směs pro tzv. amplifikaci. Je to opět samostatný box a jsou tam i speciální pipety, které se za tímto účelem používají. Poté, kdy se tento reakční roztok připraví a přístroj vyzve k vložení zásobníku tohoto reakčního roztoku, této reakční směsi, tak se tam musí do tohoto zásobníku reakční směs vložit a následuje opět samostatný proces, kdy přístroj zpracovává a napipetovává si ten další proces. To trvá asi 5 minut. Poté se destička s těmi vzorky přenáší do termocykleru, kde opět probíhá samostatně za pomoci přístroje proces amplifikace, která probíhá po dobu 1,5 hodiny opět bez zásahu laborantky. Po ukončení jsou výstupem z tohoto přístroje data, která se pomocí flash disku přenesou do počítače a osoba, která je vysokoškolsky vzdělaná tyto údaje následně vyhodnocuje……………“ d. Prvním přístrojem, který je v laboratoři používán, je tzv. izolátor, kterým se izoluje nukleová kyselina viru SARS – CoV -2 z odebraného vzorku. V laboratoři žalované byl jako izolátor použit přístroj Agilent Bravo výrobce [právnická osoba] Druhým přístrojem je tzv. amplifikátor, kterým dochází k namnožení nukleové kyseliny viru SARS – CoV - 2. K tomuto procesu byl použit přístroj tzv. thermocykler [příjmení] [jméno] 96, [příjmení], výrobce [právnická osoba] K těmto přístrojům nebyly doloženy žádné uživatelské příručky ani certifikáty. Byly však popsány stejně jako proces, který na nich probíhá nejen ve svědecké výpovědi svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně], ale též svědků [příjmení] [celé jméno svědka], [anonymizováno] [celé jméno svědka] a zástupce znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] (viz č.l. 291-296, [číslo] a [číslo] a [číslo] a přípis [anonymizováno] [celé jméno svědka] č.l. 64-65 ze dne [datum]). e. K testování v laboratoři byly použity tyto diagnostické testovací sady: Automated RNA Isolation kit for [příjmení] [příjmení] kat. č. DB – [číslo] 10x96rns určený k procesu izolace a dále COVID -19 Multiplex RT – [příjmení] [příjmení] kat č. DB – [číslo] určený k detekci viru. Obě testovací sady byly opatřeny [příjmení] [jméno] o shodě (viz č.l. 192-193, 224, 226), byly notifikovány rozhodnutím Státního ústavu pro kontrolu léčiv č.j. sukl 258167/2020 ze dne 14. 10. 2020 a sukl [číslo] ze dne 18. 8. 2020 (viz č.l. 194-195, 225, 227) a byly předloženy návody na jejich použití, jejichž přílohou jsou též závěrečné zprávy o hodnocení funkční způsobilosti, ze kterých je patrné, že výrobce testy též tzv. validoval, tedy porovnával účinnost s referenčními materiály (viz č.l. 23-40 ze dne 15. 2. 2021, závěrečná zráva na č.l. 34-40, dále též 247-261 ze dne 30. 6. 2021 ve vztahu k amplifikátoru a č.l. 228-242 ze dne 11. 3. 2021 a přílohová obálka žalobce – návod ze dne 20. 12. 2020 ve vztahu k izolátoru). Z přehledu testů určených k diagnostice onemocnění COVID – 19 zveřejněném na stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv na webových stránkách (viz č.l 243 – 246) je patrné, že použitý diagnostický testovací kit pro amplifikaci je k diagnostice onemocnění splňuje podmínky notifikace. K oběma přístrojům i testovacím sadám se vyjadřovali ve svědecké výpovědi svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně], [anonymizováno] [celé jméno svědka], [anonymizováno] [celé jméno svědka] zástupce znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] (viz č.l. 291-296, 343-359 a 359-372 a 518-537 a přípis [anonymizováno] [celé jméno svědka] č.l. 64-65 ze dne [datum]). Z výpovědi těchto osob a ani citovaných listin soud nedovodil nevhodnost použití testovacích sad a ni jejich nekompatibilitu s použitými přístroji, testovací sady byly určeny pro použití ve shora uvedených přístrojích. Testovací sady byly tzv. verifikovány v laboratoři, tedy byly porovnány s referenční metodou na 24 vzorcích za období 1. 9. 2020 – 11. 9. 2020 se závěrem, že souprava splňuje podmínky pro správnou laboratorní diagnostiku viru SARS – CoV -2. (viz přílohová obálka vedlejšího účastníka na straně žalované – dokumenty založené při ústním jednání dne [datum]). Postup laboratoře odpovídá požadavkům ČLS J.E. Purkyně (viz č.l. 493). f. Personál laboratoře byl proškolen k práci se zdravotnickým prostředkem i diagnostickým zdravotním prostředkem in vitro (IVD-ZP) DIANA DB - 1206 [tel. číslo] dne 1. 9. 2020, 3.9. 2020, (viz zápisy č.l. 197, 199, 214, 215). g. K provedení testů a následné interpretaci výsledků, k nimž směřovala zejména argumentace a námitky žalobce, bylo zjištěno následující. 1) Neprůkaznost hodnot Ct a nedostatečné opakování cyklů a nevalidní výsledek 2) Nedostatečné hodnoty cílové sekvence v kanálu HEX a FAM vyžadující opakování testů, 3) Nesprávná interpretace v rozporu s návodem Žalobce opíral svoji argumentaci zejména o znalecký posudek zpracovaný [celé jméno svědka] [číslo] ze dne [datum] (viz. přílohová obálka žalobce), v němž na stránce 12 pod bodem 3) znalec dovozuje, že zjištěné hodnoty (u 1. vyšetření testu odebraného [datum] FAM 36,66, HEX – a Cy5 pak 28,83; 2. opakované vyšetření testu odebraného [datum] FAM 37,09, HEX 35,59 a Cy5 pak 29,52; vyšetření testu odebraného [datum] FAM 38,19, HEX – a Cy5 pak 28,98) vykazují znaky nevalidního výsledku, a to proto, že hodnoty v kanálech FAM a HEX se liší podstatně více, než připouští uživatelská příručka výrobce přístroje Roche Light Cycler, podle kterého by měl být rozdíl méně, než jeden cyklus. Kromě toho jsou hodnoty Ct v kanálu FAM ve všech třech měřeních nad hodnotou Ct 35 a v kanálu HEX nebyl dokonce signál detekován ve 2 ze 3 měřeních. K této otázce svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně] při ústním jednání dne [datum] (viz č.l. 291 a násl.) vypověděla následující:,…………………… hodnoty Ct se vyhodnocují pomocí křivky a zjišťuje se tzv. fluorescence hodnoty v porovnání s barvou pozadí. Jedná se o cyklus, ve kterém došlo k překonání prahu pozitivity. Pokud je výsledek negativní, není zjištěna žádná hodnota, při pozitivním výsledku je pak čitelná číselná hodnota. Dále uvedla, že spodní hodnota v případě pozitivity neexistuje, horní hodnota je uvedená vždy v návodu výrobce konkrétní soupravy. V případě používané soupravy v jejich laboratoři je to hodnota do 40 hodnoty cyklu. Vždy je potřeba výstup hodnotit v souladu s oficiálním návodem výrobce konkrétního produktu. Pro každý vzorek jsou stanoveny 3 hodnoty, to z toho důvodu, že vždy se hodnotí alespoň 2 oblasti, v nichž může dojít k výskytu konkrétního genomu viru, 2 oblasti genu. Je to z toho důvodu, že pokud by se sledovala pouze jedna oblast, tak v důsledku třeba nízké koncentrace nebo mutací viru může v rámci takovéhoto testování ten konkrétní gen uniknout. Proto s ohledem na častou mutaci se používá právě sledování dvou oblastí. Je třeba ještě k tomu říci, že v důsledku mutací se skutečně stává, že souprava jeden měsíc tu mutaci zachytí, následně už nikoliv. Proto se právě sledují 2 oblasti, o kterých hovoří, ty 2 kanály. Třetí kanál pak detekuje tzv. interní kontrolu. Ta u všech negativních vzorků musí být pozitivní. Funguje to tak, že negativní výstup může být pouze tehdy, pro účely vyloučení chybovosti, pokud tam skutečně třetí kanál detekuje pozitivitu. V případě negativního výsledku se objeví jen jedna křivka, při pozitivním jsou to křivky 3. ……. V případě, že jeden gen vyjde pozitivní v cyklu vyšší než 35, tak se celý proces opakuje a ze stejného vzorku se provádí opětovné hodnocení, opětovná chemická reakce a opakují celý proces, který už popisovala. Toto opakování ze stejného vzorku se provádí i tehdy, pokud je zjištěna nějaká jiná abnormalita, např. že jsou výsledky jinak nestandardní, např. že je vyhodnocen třeba 16. cyklus. V případe paní [celé jméno vedlejší účastnice] to bylo kolem 35 cyklu. Celý ten proces zopakovali, umístili tedy stejný vzorek do nové reakce a výsledek vyšel obdobně. V tom dalším výstupu, oproti tomu původnímu, byly zachyceny už oba geny. Nahlásila tedy na oddělení slabě pozitivní výstup z PCR testu a druhý den přišel od paní [celé jméno vedlejší účastnice] nový výtěr, vzorek vyšel po zpracování v laboratoři obdobně jako předchozí den. Dále už tento vzorek opětovně nezkoumali, neopakovali to jako předchozího dne, neboť došli k závěru, že se jedná o 2 vzorky, odebrané v krátkém časovém úseku za stejných podmínek a považovali další opakování toho laboratorního vyšetření ze stejného vzorku, tedy toho druhého, za nadbytečné. ……………..Dále pak uvedla, že hodnoty FAM a HEX znamenají tzv. 2 kanály. FAM je tzv. gen EndoRNAse, HEX znamená gen SPIKE PROTEIN. V případě druhého tzv. HEX kanálu dochází k poměrné častému negativnímu výsledku, právě s ohledem na to, že zachycuje časté mutace nebo se vyskytuje u slabě pozitivních osob. V případě, kdy se neobjeví jedna z těchto hodnot (je detekována pouze jedna hodnota), tak dle pokynu výrobce uvedených v příručce i toto značí na pozitivitu, nicméně je možné zopakovat test ze stejného vzorku. Oni tedy z opatrnosti tento test ze stejného vzorku zopakovali, jak už uváděla. Pokud se týká toho druhého výstupu, tedy z 26. 3., který vyšel v tom druhém kanálu HEX negativní, respektive s 0 hodnotou, tak již neopakovali to laboratorní vyšetření, neboť podle toho návodu výrobce to není nezbytně nutné. Současně vycházeli i z toho, že se jedná už o opakovaný odběr, tak jak se vyjadřovala. …………V uživatelské příručce výrobce je uvedeno, a je to i pravdou, že pokud vyjdou ty hodnoty FAM a HEX, tak se typicky liší maximálně o jeden cyklus. Soudní znalec ale v tom znaleckém posudku pominul fakt, který je uveden v návodu výrobce, že se to však nevztahuje na vzorky, které mají nižší cyklus než 35, u nichž je ta hodnota skutečně nižší. U takových vzorků totiž neplatí obecná řádná pravidla, protože se v těchto vzorcích vyskytuje nízká koncentrace viru. Je třeba si to představit tak, že vzorek je odebírán štětičkou, je pak následně naředěn v médiu, které má přibližně množství 2 ml, v němž jsou rozptýleny ty virové částice, no a následně je přenášeno množství 60 mikrolitrů tohoto vzorku do toho samotného rozboru ke zpracování. Ještě před tím bývá ten vzorek promícháván. A to vysvětlení je takové, že nikdy nemůže při té nižší koncentraci těch virových částic být výsledek zcela dokonalý a je i dobře vysvětlitelné, proč se u takto nižších koncentrací ty výsledky liší. ………………..Pokud by byl velký rozdíl, např. 25 cyklus a 35 cyklus, tak potom to skutečně naznačuje nějaký problém a bude se testování opakovat. V dané situaci nastal rozdíl takto, těch 5 cyklů, ale pouze v jedné oblasti, což u osob slabě pozitivních je běžné. Člověk, který tu diagnostiku dělá, ví, že to tak prostě je, že to běžné je, a že tento vzorek nebyl nikterak neobvyklý. …………………všechny výstupy byly správné a obdobné. Je třeba ještě jednou zopakovat, že u masivně pozitivních vzorků, je v každé porci, která je odebrána a zkoumána, ten výstup podobný, ta odchylka je menší. Při nízké náloži, kde se vyskytuje pouze menší počet virových částic, se to zařídit nedá, aby každý odběr z tohoto vzorku byl zcela shodný. Nicméně pokud se týká řádově o porovnání vzorků, tak ten výsledek skutečně u takto nízké nálože je, ne zcela, ale obdobný. Svědek [příjmení] [celé jméno svědka] [anonymizováno] při jednání dne [datum] (viz č.l. 343 a násl.) uvedl, že„ …………..když se podíváme na hodnoty, tak první vyšetření [anonymizováno], tzn., pozitivní kontroly zde vyšly v pořádku, negativní kontroly rovněž, protože tady u negativní kontroly máme negativní výsledek v kanálu FAM, negativní výsledek v kanálu HEX a zároveň pozitivní interní kontrolu, takže tak jak to má být. Vyšetření opakované z [anonymizováno] opět pozitivní kontrola, pozitivní v kanálu FAM i kanálu HEX, rovněž i v Cy5. Negativní kontrola, negativní v kanálu FAM, negativní v kanálu HEX a negativní v kanálu Cy5, takže opět zde toto vyšetření bylo validní. Ono se to provádí v celé destičce, tzn., pokud by tyto vzorky vyšly diskrepantně, nebyly v souladu s interpretací dané uživatelskou příručkou, tak bychom museli zopakovat celé to vyšetření, tzn. minimálně 94 vzorků nebo kolem 94 vzorků, možná i méně. Zde máme u pozitivní kontroly FAM v 28. cyklu, HEX v 29. cyklu, v Cy5 přístrojem fluorescence nezměřena, vizuální křivka přítomna, takže zde se jedná o ten případ, kdy máme silnou pozitivitu do 30. cyklu a nemusí být Cy5 přítomna právě podle té poznámky, tuším, že to bylo č. 2, ale máme zde jasnou amplifikaci té virové RNA. Negativní kontrola, FAM negativní, HEX negativní, interní kontrola je pozitivní. Takže v tomto případě všechny ty výsledky z hlediska interpretace i podle uživatelské příručky dle mého názoru byly validní. Dále podle odstavce 10, první vyšetření z [anonymizováno] v kanále FAM 36,66. cyklus, v kanále HEX nedetekováno, Cy5 28,83, tzn., tento výsledek bych hodnotil jako pozitivní, byť samozřejmě slabě pozitivní, tzn., bylo by nutné to vyšetření zopakovat primárně, jak jsem říkal, v laboratoři i podle doporučení bych opakoval od tedy celého klinického vzorku, tzn. nikoliv pouze část toho vyšetření. V opakovaném vyšetření v kanále FAM 37,09, v kanále HEX 35,59 a v Cy5 29,52. Takže toto vyšetření již zase by bylo možné interpretovat jako pozitivní. Jedná se o sice slabě pozitivní vzorek, ale i v souladu s tím předchozím vyšetřením bych zde neviděl problém, ale samozřejmě protože se jedná o slabou pozitivitu, i s ohledem na konkrétní pacientku resp. i pacienta v některých případech tak bychom doporučili zcela standardně opakovat vyšetření. No a následně v druhém vyšetření v kanále FAM 38,19, v HEX negativní, Cy5 28,98, takže opět se jedná o slabě pozitivní vzorek. Takže v kontextu z těchto vyšetření, tak bych skutečně uzavřel to vyšetření jako pozitivní, protože pokud by se samozřejmě, pokud by některý ze vzorků vyšel jako negativní, bylo by na místě se ptát, proč tomu tak je, ale bohužel v podstatě každý klinický vzorek je vzorek, který nemusí být homogenní, záleží na tom, i jak nabereme konkrétní buňky s přítomností viru, tzn., tady ta variabilita samozřejmě může být dána tímto způsobem nebo touto problematikou opravdu těch klinických vzorků. ………………………… pro přístroje Roche Light Cycler 480 II i BioRad CFX96 je typický rozdíl mezi Ct pro FAM a HEX kanál méně než jeden cyklus. Tzv. britská varianta obsahuje mutaci v amplikonu pro HEX a lze jej tak odlišit pomocí rozdílu Ct mezi HEX a FAM. Ten musí být o alespoň 2 cykly větší než posun HEX vůči FAM. U pozitivní kontroly přiložené v této soupravě, více v sekci 3.8, analýza dat. Já tady nevidím nic, co by bylo v kontradikci s tím předchozím odstavcem, protože za prvé to hovoří o typickém rozdílu, takže výrobce nám neudává, zda máme tyto výsledky hodnotit jinak. Nicméně když se podíváme právě do té sekce 3.8, kde je to zmíněno jako více, tak tady se omlouvám, než to najdu. ………………. Bavíme se o slabě pozitivním vzorku, ve všech třech případech. To znamená, tady jak jsem říkal nelze na to nalézt nějaké jednoznačné kritérium, jsou na to odborná doporučení a já se k tomu nedovedu vyjádřit, protože se bavíme o slabě pozitivním vzorku. Pokud bychom se bavili o silně pozitivním vzorku, rozdílu, třeba z 25. cyklu, resp. abych byl přesnější, z 35. cyklu na 25. cyklus, mohl bych spekulovat, že to bylo fáze v počátku, a že to onemocnění bylo v počátku, tedy své fáze, ale na druhou stranu nejsem schopen ani říci, jak dobře byl proveden odběr z nosohltanu a i toto by tam hrálo roli. …………………..“ Znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem [anonymizováno] fakultní nemocnice v [obec] ze dne [datum] [číslo] na str. 68 pod bodem v odpovědi na otázku [číslo] i 4 uvádí,„ ………………………..že interpretace výsledků testů z obou odebraných vzorků včetně opakovaného rozboru odpovídalo návodu k použití dané soupravy. Laboratoř v každém běhu použila negativní i pozitivní kontroly, jejichž vyhodnocení proběhlo v souladu s uživatelskou příručkou pro COVID – 19 Mutiplex RT – PCR Kit ……. V případě pozitivní kontroly u běhu z 26. 3. 2021 nedošlo k apmplifikaci musí k amplifikaci dojít ve třech kanálech FAM (cyklus 27 – 31), HEX (cyklus 27 – 31) a Cy5 (méně než 35 cyklů, pokud jste přidali izolační kontrolu). Pokud nedojde k amplifikaci v některém z těchto kanálů, PCR reakce neproběhla správně a výsledky z takové analýzy nejsou platné a musí být zopakován. nicméně také“ každá metoda vyhodnocení fluorescence může naměřené křivky nesprávně vyhodnotit, proto v každém případě doporučujeme vizuální kontrolu naměřených dat fluorescence.-. všechny křivky se strmým a trvajícím nárůstem fluorescence musí být vyhodnoceny jako pozitivní. Laboratoř správně zkontrolovala vizuálně fluorescenční křivky a vyhodnotila potom pozitivní kontrolu a tím i celý běh jako platný. Laboratoř využila pro vyloučení možnosti náhodné kontaminace i možnost opakování vyšetření, přestože toto návod pouze doporučuje. Výslovně je citován návod, v němž je uvedeno, že pozitivní signál i pouze v jednom kanálu je nutné považovat za pozitivní výsledek…… Opakovaně pozitivní signál alespoň v jednom kanálu je považován za pozitivní výsledek………………“ Tyto závěry zástupce znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] obhájil a vysvětlil podrobně též při svém výslechu dne [datum] (viz č.l. 519 – 520) uvedl, že„ ……………..ohledně hodnot CT jednotlivých vzorků znalec uvádí, že manuál popisuje vždy, jaký vzorek je třeba považovat za pozitivní a jaký negativní, kdy vždy je třeba vycházet z návodu ke konkrétnímu Kitu. V tomto případě jakýkoliv výsledek, který má nižší hodnotu než 40, je považován za pozitivní výstup. Pokud je v jednom z kanálů pozitivní výsledek ne u obou, pak následně manuál doporučuje, aby byla expertíza opakována. V tomto konkrétním případě jsou sledovány dva kanály, a to kanál FAM a HEX tak, jak je patrno z křivek, které jsou ve znaleckém posudku na č.l. 41 – 42 doloženy a je třeba ještě říci, že i pokud vyjde v tom výsledku pouze jeden kanál pozitivní, tak manuál doporučuje, nikoliv nařizuje, ale doporučuje, možnost zopakovat laboratorní rozbor u stejného vzorku. To laboratoř provedla a následně z toho výstupu je patrné, že výsledek vykazoval ještě pozitivnější výstup než ten první rozbor. V daném případě dokonce ještě došlo druhý den k dalšímu odběru a i u tohoto odběru od stejné osoby, paní [celé jméno vedlejší účastnice], v dalším vzorku je opět jeden kanál pozitivní a druhý kanál negativní. Toto opakování již nebylo podle návodu nutné, nicméně stejně k němu došlo. Podle návodu je doporučeno zopakování rozboru u stejného vzorku, není to nařizováno jako povinnost. K dotazu soudu upřesňuje znalec na jednotlivých tabulkách, kdy je patrné, že např. u toho prvního vyšetření dne [datum] je v případě prvního vyšetření parné v tabulce vpravo dole, kdy ten výstup byl u hodnoty FAM a HEX v obou dvou pozitivní. Jedná se o hodnoty, které jsou nižší než 40, což je v pořádku, a kontrola tedy proběhla do 30. cyklu, což je také v pořádku. Pak následně pokud se týká druhého vyšetření, viz. stránka 40. znaleckého posudku, kde je také vidět kontrola, která proběhla v případě FAM pozitivní a v případě HEX také, ale je zde proškrtnuto – kontroly pozitivní, což ovšem znamenalo podle návodu, že bylo možné, nikoliv nutné, jak už uvedl, zopakovat ten výstup ze stejného vzorku a ten vyšel následně správně. Je třeba uzavřít, že oba rozbory vzorku byly provedeny řádně, a to i pokud se týká toho opakovaného rozboru ze dne [datum]. K tomu dodává, že to opakované vyšetření je na stránce 35 – 37 rozboru. Návod vztahující se k použitému diagnostickému kitu pro amplifikátor (viz č.l. 23 -40, 247-261), který stanoví doporučení pro postup při zjištění jednotlivých hodnot v kanálech FAM, HEX a Cy5 tak, že u hodnot Ct>30 v případě byť i jednoho z těchto kanálů se jedná o slabě COVID – 19 pozitivní a pouze tehdy, pokud by byla hodnota Ct <30 se jedná o výsledek nespolehlivýma v situaci, kdy hodnota nevyjde zcela se doporučuje izolaci RNA opakovat (viz č.l. 30, 255). Současně je doporučeno opakování pro případ vyloučení kontaminace, pokud je pozitivní signál jen v jednom kanálu. Již shora bylo uvedeno, že laboratoř žalované podrobila vzorek odebraný dne [datum] dvojímu procesu rozboru a zkoumání s výstupem, že se jedná o vzorek pozitivní na COVID 19 (viz č.l. 14), z výstupu je patrné, že cílová sekvence [příjmení] [jméno] vykazuje hodnotu 37,09 a Spike protein pak hodnotu 35,59. Vzorek odebraný dne [datum] byl vyhodnocen taktéž jako pozitivní na COVID 19 (viz č.l. 15), z výstupu je patrné, že cílová sekvence ENDO RNA vykazuje hodnotu 38,19 a Spike protein pak hodnotu -. Z těchto provedených důkazů tedy vyplynulo, že hodnoty Ct byly průkazné, došlo k dostatečnému opakování cyklů a cílové sekvence v kanálu HEX a FAM byly dostatečné, testování bylo opakováno k vyloučení chyby a interpretace byla provedena dle návodu výrobce. 4) Námitka týkající se tzv. sekvenování Žalobce opíral svoji argumentaci zejména o znalecký posudek zpracovaný [celé jméno svědka] [číslo] ze dne [datum] (viz. přílohová obálka žalobce), v němž na stránce 5 znalec dovozuje, že není průkazné, s jakou spolehlivostí diagnostická sada amplifikuje právě konkrétní cílové sekvence dvou genů viru SARS – Co -2 – Spike Protein a genu pro EndoRNázu. Svědek [příjmení] [celé jméno svědka] [anonymizováno] při jednání dne [datum] (viz č.l. 344) uvedl k otázce nesprávného sekvenování následující:„ ……………… [právnická osoba] 2 tak žádná takováto metoda nebyla definována a nebyla vlastně nalezena. Vím, že pan znalec tedy zmiňoval i metodu sekvenace, kdy právě metoda sekvenace je používána pro epidemiologickou typizaci, abychom zjistili, jaké varianty toho daného viru SARS-CoV 2 zde máme, nicméně tuto metodu není možné použít pro diagnostické účely. Je to z toho důvodu, že tato metoda má velmi nízkou senzitivitu. Dokonce podle doporučení Státního zdravotního ústavu, tak my vlastně sekvenujeme různé varianty právě SARS-CoV 2, myšleno tedy ve fakultní nemocnici ve spolupráci s lékařskou fakultou. A podle Státního zdravotního ústavu, tak jsou používány pouze vysoce pozitivní vzorky. Tzn., vzorky, kde ten cyklus toho překročení, toho tresholdu, té hranice, tak je do 30. Tzn. vzorky, které by byly nad 30, tak tato metoda nezachytí. Je to dáno z toho důvodu, že ta metoda je stejně tak jako PCR metoda založena na pomnožení toho úseku virové RNA. Nicméně nikoliv dvou úseků, ale v podstatě několika desítek úseků, které nám pokrývají celý genom, tedy toho viru a v tomto případě skutečně ta metoda má nižší citlivost, nižší senzitivitu. Takže není vhodná pro diagnostické účely, ale samozřejmě je nezastupitelná pro epidemiologické účely, abychom zjistily tedy jaký konkrétní virus tedy u nás…...................... outo sekvenací jsme schopni rekonstruovat v podstatě celý genom, ono nemusí být celý, ale řekněme jsme schopni rekonstruovat celý genom toho konkrétního viru, takže máme vlastně kompletní informaci, nemáme pouze ty dvě části z genomu, ale máme vlastně celou informaci o tomu genomu daného viru, o RNA sekvenci toho viru. Takže to je další část. Samozřejmě to, co mě také zaujalo v tom posudku, byla skutečnost, kdy pan znalec uvádí, že se měla opakovat pouze PCR. Z hlediska opět standardního, pouze ta metoda, když máme vyizolovanou RNA, tak následně se měla opakovat pouze ta metoda PCR. Opět toto není příliš standardní, protože vždy, když opakujeme vyšetření, tak ho opakujeme od konkrétního pacientského vzorku. Je to dáno z toho důvodu…..“ K dotazu, zda je nějaký důkaz, zda dokázal výrobce testu, že pokud tam najde ty dvě sekvence, že se najde i celý kompletní genom uvedl, že„ …………….. Taktohle bylo dokázáno v podstatě na základě genetické analýzy toho daného viru.“ [anonymizována dvě slova] při svém výslechu dne [datum] (viz č.l. 526, 530) uvádí, že:„ ………….to je právě důvodem, proč je ten kit takto nastaven, protože správný kit pro PCR musí sledovat takovou sekvenci, aby byla opravdu specifická pro konkrétního patogena, který detekuje, tzn. když já si vyberu SARS COV 2, patří mezi koronaviry, vyberu si nějakou sekvenci, kterou mají všechny koronaviry, tak ten kit bude špatný, protože bude detekovat kromě SARS COV 2 i jiné podobné viry. Tento kit je podle toho co se deklaruje nastaven tak, že jsou vybrané takové sekvence, které jsou specifické pro SARS COV 2. To se ví, že endoeneráza a spayk jsou jedni ze specifičtějších, nevím jestli mám citovat další články, ale prostě jsou publikace na to, které popisují celou sekvenaci virů, popisují, které sekvence jsou nejvíce specifické pro daný virus, z toho si firma vybere nějaké sekvence, které uzná za vhodné a na nich postaví kit, což endoeneráza a spayk jsou u SARS COV 2 převážně nejčastěji používané sekvence. Pokud detekuje něco jiného, není úkolem laboratoře, aby dělala nějaká extenzivní vyšetření, aby detekovala přesně, co ten kit má zachytit, ta laboratoř má splnit určitá pravidla, už to říkám po 10., verifikaci EHK, a tím, že jím projde, tak potvrdí, že kit dělá to, co deklaruje. …………….. Většinou ty křivky, které tam jsou artefakt, tzn. že tam nepatří, nebývají hladké, bývají takové zubaté. Je prostě vidět, že tam něco nestoupalo kontinuálně, ta fluorezcenze stoupá kontinuálně, jak se množí množství těch sekvencí při PCR se neustále namnožují sekvence ty naše sledované, a tím jak se množí, tak ta křivka stoupá, protože se zvyšuje fluorezcenze, která označuje tu naši sekvenci. Takže kdyby to bylo něco, co tam nepatří, tak by to mohlo vypadat tak, že ta křivka bude zubatá nebo bude nahoru a dolů, bude mít prostě úplně jiný tvar, úplně jinou strukturu a pak jasně řekneme, že tam nepatří. U tohoto bych to bral jako nejasný nález, ale pokud mi to podruhé vyjde stejně, tak už se to zase dle návodu, pokud opakovaně křivka vyjde stejná, mělo by se hodnotit jako....... hodnotí to ten odečítající, ta osoba, která odečítá ten výsledek ta může právě rozhodnout, že to zopakuje, ale v případě, že to vypadá podruhé stejně, takto znamená, že se tam něco pomnožuje a je to detekováno jako ta sekvence, kterou detekuje ten kit, takže by se to mělo hodnotit jako pozitivní………..“ Návod vztahující se k použitému diagnostickému kitu pro amplifikátor (viz č.l. 23 -40, 247-261) stanoví, že obsahuje páry primerů a fluorescenčně značené sondy pro detekci genu EndoRNáse v kanálu FAN a genu Spike v kanálu HEX a dále RNA kontrolu v kanále Cy. (viz č.l. 25 rub a 248) Z těchto provedených důkazů soud tedy uzavírá, že diagnostický kit je nastaven tak, že jsou vybrané právě takové sekvence, které jsou specifické pro SARS - CoV - 2. 5) Neprovedení negativních a pozitivních kontrol a izolační kontroly Žalobce opíral svoji argumentaci zejména o znalecký posudek zpracovaný [celé jméno svědka] [číslo] ze dne [datum] (viz. přílohová obálka žalobce), v němž na stránce 12 pod bodem 5) znalec uvádí, že není zřejmé, zda v souboru více, než 90 vyšetřovaných vzorků byla použita také negativní kontrola a také negativní izolační kontrola, ačkoliv konkrétní data pro negativní kontrolu ve svém přípisu ze dne [datum] uvádí. Pozitivní kontrola označena je, ale negativní kontrola nikoliv. Oba typy negativních kontrol jsou pro stanovení správného výsledku naprosto klíčové a nelze je vynechat. Pokud negativní kontroly provedeny nebyly, jsou výsledky laboratorních měření neplatné. K této otázce svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně] vypověděla dne [datum] (viz č.l. 293) následující:„ …………………… K dalšímu dotazu zástupce žalovaného, zda je vždy dělána ta kontrola pozitivity, resp. negativity ze vzorku, uvádí, že není nikdy možnost dělat testování bez těchto kontrol jak tu fázi izolace, tak tu fázi amplifikace, a to jak na obecné úrovni, tedy celého vzorku, celé sady, která je testována společně a dále je prováděna i interní kontrola každého jednotlivého vzorku. Ona má k dispozici 3 křivky, vztahující se k těmto kontrolám a musí uvést, že jak negativní, tak pozitivní kontroly, jak na té obecné, tak i na té konkrétní úrovní toho konkrétního vzorku paní [celé jméno vedlejší účastnice], byly provedeny. Tuto informaci předávala na dotaz právního zástupce žalobce i paní [celé jméno vedlejší účastnice] již na úvod celé komunikace. Není tedy pravdou, to co je uvedeno ve znaleckém posudku, že by tyto negativní a pozitivní kontroly prováděny nebyly. Uvádí k tomu obecně, že každé vyšetření je prostě doprovázeno 3 stránkami s křivkami. Ukazuje výstup, který má k dispozici. Dokumenty, které má k dispozici v případě paní [celé jméno vedlejší účastnice] zahrnují všechny křivky provedené interní i obecné kontroly. Znovu opakuje, že v případě negativní kontroly je to 1 křivka, v případě pozitivní kontroly se jedná o křivky 3. Svědek [příjmení] [celé jméno svědka] [anonymizováno] při jednání dne [datum] (viz č.l. 345 – 346) uvedl, že„ …………..do reakce standardně zařazujeme pozitivní a negativní kontrolu. Ta pozitivní kontrola nám má odhalit, zda skutečně ta reakce je schopná detekovat tedy pozitivitu a zároveň se zařazuje i proto, abychom si ověřili možnosti té izolace, a zda ta izolace RNA proběhla správně. Takže to je pozitivní kontrola. Zároveň se zařazuje negativní kontrola a ta negativní kontrola se zařazuje z toho důvodu, abychom byli schopni odhalit případnou kontaminaci. Takže buď teda přímo reagencií, anebo samozřejmě kontaminaci v daném přístroji. Takže tyto dvě kontroly tak jsou zařazovány standardně do každého cyklu vyšetření a zároveň se tedy se v každém vzorku nachází tzv. interní kontrola, to byl právě ten kanál Cy. Tato interní kontrola se může přidávat dvěma způsoby. Přidává se buď tedy na začátku vyšetření, přidává se tedy ke vzorku a je izolována spolu s konkrétním vzorkem. Tzn., tato metoda je schopná šetřit možné problémy při konkrétním vyšetření od počátku tedy toho diagnostického procesu. Případně se může přidat i do PCR reakce s tím, že tedy v tomto případě ošetříme pouze kvalitu teda té PCR amplifikace, ale neověříme již tedy kvalitu izolace té rybonukleové kyseliny. Tzn., každý vzorek má svojí interní kontrolu, a ta interní kontrola v našem případě je vždy přidávána ke vzorku tak, aby vlastně proběhla celá izolace té rybonukleové kyseliny…………………… na dotaz PZ žalobce odpověděl svědek ………Přiznám se, že tuto listinu neznám, nicméně, tak když se podíváme na hodnoty, tak první vyšetření [anonymizováno], tzn., pozitivní kontroly zde vyšly v pořádku, negativní kontroly rovněž, protože tady u negativní kontroly máme negativní výsledek v kanálu FAM, negativní výsledek v kanálu HEX a zároveň pozitivní interní kontrolu, takže tak jak to má být. Vyšetření opakované z [anonymizováno] opět pozitivní kontrola, pozitivní v kanálu FAM i kanálu HEX, rovněž i v Cy5. Negativní kontrola, negativní v kanálu FAM, negativní v kanálu HEX a negativní v kanálu Cy5, takže opět zde toto vyšetření bylo validní. Ono se to provádí v celé destičce, tzn., pokud by tyto vzorky vyšly diskrepantně, nebyly v souladu tedy s interpretací dané uživatelskou příručkou, tak bychom museli zopakovat celé to vyšetření, tzn. minimálně 94 vzorků nebo kolem 94 vzorků, možná i méně. Zde máme u pozitivní kontroly FAM v 28. cyklu, HEX v 29. cyklu, v Cy5 přístrojem fluorescence nezměřena, vizuální křivka přítomna, takže zde se jedná o ten případ, kdy máme silnou pozitivitu do 30. cyklu a nemusí být Cy5 přítomna právě podle té poznámky, tuším, že to bylo č. 2, ale máme zde jasnou amplifikaci té virové RNA. Negativní kontrola, FAM negativní, HEX negativní, interní kontrola je pozitivní. Takže v tomto případě všechny ty výsledky z hlediska interpretace i podle uživatelské příručky dle mého názoru byly validní………“ Svědek [příjmení] [celé jméno svědka] při jednání dne [datum] (viz č.l. 362 – 363) uvedl na dotaz soudu, že ……..„ bylo vytýkáno, že neproběhla řádně tzv. pozitivní a negativní kontrola, že obě dvě neproběhly. Vzpomínáte si, po nahlédnutí do těch podkladů, které jste v té době měl nebo dnes, jestli oba dva ty typy kontroly proběhly………………Tady je, tady vidím, ano tady zpochybněná, přístrojem fluorescence nezměřena, vizuální křivka přítomna. To je ta tzv. interní kontrola, v návodu, jestli si dobře vzpomínám, tak je řečeno, že pakliže jsou teda ty oba fragmenty pozitivní, tak takhle ta interní kontrola, buď je plus nebo je mínus. Tam to není důležitý. Když bychom opakovaně zjistili jenom ten jeden, tak tam je interní kontrola důležitá. To je asi všechno, co k tomu mohu říci.“ Znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem [anonymizováno] fakultní nemocnice v [obec] ze dne [datum] [číslo] na str. 68 pod bodem v odpovědi na otázku č. 3 uvádí,„ ………………………..Laboratoř v každém běhu použila negativní i pozitivní kontroly, jejichž vyhodnocení proběhlo v souladu s uživatelskou příručkou pro COVID - 19 Multiplex RT – PCR [příjmení] verze DB - [číslo] [tel. číslo] [číslo] CZ v případě pozitivní kontroly u běhu z 216. 3. 2021 nedošlo k amplifikaci v kanálu Cy5. Uživatelská příručka prví, že u pozitivní kontroly musí k amplifikaci dojít ve třech kanálech“ FAM (cyklus 27 – 31), [anonymizováno] (cyklus 27 – 31) a Cy5 (méně než 35 cyklů, pokud jste předali izolační kontrolu). Pokud nedojde k apmplifikaci v některém z těchto kanálů, PCR reakce neproběhla správně a výsledky z takové analýzy nejsou platné a musí být zopakovány. Nicméně je také uvedeno, že každá metoda vyhodnocení fluorescence může naměřené křivky nesprávně vyhodnotit, proto v každém případě doporučujeme vizuální kontrolu naměřených dat fluorescence. Všechny křivky se strmým a trvajícím nárůstem fluorescence musí být vyhodnoceny jako pozitivní. Laboratoř správně zkontrolovala vizuálně fluorescenční křivky a vyhodnotila potom pozitivní kontrolu a tím i celý běh jako platný. Přílohu znaleckého posudku tvoří na stránce 31-32 grafy a výstupy vztahující se k negativní i pozitivní kontrole 1. vyšetření ze dne [datum] na stránce [číslo] negativní a pozitivní kontroly vztahující se k opakovanému vyšetření ze dne [datum] a na str. 39-40 pak negativní a pozitivní kontroly vztahující se ke 2. vyšetření dne [datum]. Tyto závěry zástupce znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] obhájil a vysvětlil podrobně též při svém výslechu dne [datum] (viz č.l. 519), v rámci kterého k dotazu soudu k nutnosti provedení kontrol konkrétního testování, uvádí,„ ………………..že u každé PCR reakci musí proběhnout trojí kontrola. Jednak tzv. pozitivní kontrola, která v podstatě způsobuje porovnání vzorku klinického, který vykazuje pozitivitu. To je ukázkově pozitivní vzorek, který je součástí daného setu, kterým se testuje. Dále je to negativní kontrola, to je též vzorek, který je součástí setu, kterým se testuje, je součástí té sady, a tato negativní kontrola vykazuje výsledek bez reakce, zpravidla to bývá nějaká čistá voda. Oba dva tyto vzorky jsou součástí testu a vztahují se k celému běhu, tzn. jedné analýze určitého počtu vzorků, který je testován v laboratoři současně. Dále pak probíhá kontrola vždy na úrovni každého jednotlivého vzorku, tedy vždy kontrola je v takovém počtu, který odpovídá počtu vzorků, který je v daném běhu zařazen. V tomto případě se jedná o 96 vzorků, které jsou v jednom setu společně testovány, a pokud je vzorek negativní, a kontrola pozitivní, tak se ukáže, že ten proces proběhl v pořádku. Takže všechny vzorky, včetně těch negativních, musí mít výsledek pozitivní, pak proces testování v laboratoři, včetně izolace, která tomu předchází, proběhl v pořádku. Tuto situaci znalec vysvětluje následně na listině, která je součástí znaleckého posudku dodaného [anonymizováno] fakultní nemocnicí v [obec], a to na č.l. 31 posudku s názvem„ První vyšetření – 25.3.2021, negativní kontrola“, kde odkazuje na tabulku, která je v pravém spodním rohu, kde v tabulce jsou uvedeny u pozice A1 tři negativní kontroly, které vyšly v prvním případě pozitivně a ve dvou případech následujících negativně. Takto by skutečně měla kontrola následně v rámci výstupu být, jedna pozice by měla být vždy pozitivní a dvě negativní, aby bylo možné uzavřít, že proces kontroly tak, jak tady byl popsán, je správný a vykazuje též správný postup laboratoře a správný výstup. Dále pak dodává, že manuál ke každému setu popisuje, jak má kontrola vypadat, aby byla v pořádku, v jakém cyklu musí být, jaká hodnota, aby právě výsledek, bylo možné shledat jako řádný. Je pravdou, že v jednom případě nepřečetl počítač reakci v tom jednom cyklu, pak bylo postupováno laboratoří [anonymizováno] nemocnice v [obec] tak, že podle manuálu si tuto situaci zkontrolovala konkrétní osoba. Nespoléhali se na výstup z počítače a ta osoba zhodnotila výsledek, zda křivka byla či nebyla. Pokud to prohlédla a zjistila, že křivka byla na grafu uvedena, pak následně podle tohoto zkorigovala výstup z počítače konkrétní osoba………“ Z těchto provedených důkazů tedy vyplynulo, že veškeré výrobcem vyžadované kontroly provedeny byly. 6) Kontaminace odebraného vzorku Svědek [příjmení] [celé jméno svědka] [anonymizováno] při jednání dne [datum] (viz č.l. 351) uvedl, že„ …………..je otázkou, o jaké chybě se bavíme. Protože právě tu chybu té možné kontaminace, tak eliminujeme opakovaným vyšetřením, to asi tady zaznělo několikrát. Na druhou stranu skutečně je pravdou, že to dané vyšetření je chybové, ale tady je potřeba si říci ale, je chybové v těch sekvencích uvnitř toho amplifikovaného úseku. Tzn., já se pokusím popsat PCR reakci. PCR reakce funguje tak, že mám tzv. oligonukleotidy, tzn., 10-20 úseků DNA, které mi ohraničí nějaký úsek RNA nebo DNA. Samozřejmě DNA je to, protože RNA musím přepsat napřed do DNA. A vlastně já tak zvaně amplifikuji ten úsek mezi. Tzn., já mám těch 10-20 nukleotidů, obvykle, které jsou právě specifické, a amplifikuji úsek, který je velký nějakých 100, 500 nukleotidů. A ano, PCR může dělat určité chyby uvnitř té části. Tzn., uvnitř té části, která se mi amplifikuje. Není to tak časté. Např. my takto zcela rutinně ty amplikony, nikoliv u SARS-CoV 2, ale zcela rutinně sekvenujeme, a ta chybovost je skutečně minimální. V současné době i ty komponenty těch diagnostik jsou velmi dobré. Takže chybovost ano, nicméně to nemá vliv na specificitu toho vyšetření, pokud bych následně pracoval s tím PCR produktem, chtěl jej použít třeba pro epidemiologickou typizaci, říct o jakou variantu se jedná, tak bych to musel brát v úvahu, ale i takto v současné době není problematický aspekt PCR reakce……...“ Svědek [příjmení] [celé jméno svědka] při jednání dne [datum] (viz č.l. 369 rub) uvedl na dotaz soudu, že„ …….. Jsou nastavena interní pravidla……, samozřejmě to se může stát, že zvlášť při té pozitivitě, ale tam pak už prostě ten laboratorní pracovník, není to laborant, je to vždycky vysokoškolák, ten vyhodnocuje a odečítá. Tak tam když máte prostě velký shluk, nebo čím větší shluk pozitivních vzorků vedle sebe, tím je větší pravděpodobnost, že je to možná kontaminace. A v tom případě se jasně opakuje. Jestliže mám jeden vzoreček vedle, tak ta pravděpodobnost je minimální. A takovýto, to slovo může, víte, jsme v biologii, jo, takže jenom prostě střelec řekne, takhle prostě je to striktně daný, takže ty laboratorní pracovníci, vysokoškoláci, nikoliv laboranti, prostě jsou dostatečně erudovaní na to, aby to riziko možné kontaminace odhadli……...“ Znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem [anonymizováno] fakultní nemocnice v [obec] ze dne [datum] [číslo] se této otázce nevěnuje, ale zástupce znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] při svém výslechu dne [datum] (viz č.l. 519 rub) uvedl následující:„ ……………… Dále znalec uvádí, že případné problémy mohly nastat tehdy, pokud by vzorky byly kontaminovány. To je ovšem zase kontrolováno z tabulky, která je v levém spodním rohu. Jedná se o takovou červenozelenou tabulku s poli, které jsou vyznačeny barevně, přičemž zelená podle legendy znamená pozitivní výsledek a červená negativní výsledek. V případě, že by byl vzorek byl kontaminován, pokud by tedy případně došlo k nějaké kontaminaci, tak by s největší pravděpodobností došlo ke kontaminaci i okolních vzorků podle pozice, která je okolo toho konkrétního vzorku, který teď sledujeme, což by na této tabulce se zobrazilo tím, že by tam byla stejná barevnost. V případě vzorku, který nás zajímá, je to okolí různě barevné, tudíž ta pravděpodobnost kontaminace v tomto případě je skutečně mizivá……………“ Ve výslechu odkázal na tabulky, podobné šachovnici na str. 35 – 41 znaleckého posudku, v němž neshledal nápadnou shodu barevnosti vzorků umístěných v okolí vzorku odebraného manželce žalobce, která by nasvědčovala kontaminaci. Přílohu znaleckého posudku tvoří na stránce 33 grafy, tabulka a výstupy vztahující se k vzorku 1. vyšetření ze dne [datum] (vzorek od manželky žalobce je umístěn na políčku E8), na stránce 37 vztahující se k vzorku z opakovaného vyšetření ze dne [datum] (vzorek od manželky žalobce je umístěn na políčku G12), a na str. 41 vztahující se ke vzorku z 2. vyšetření dne [datum] (vzorek od manželky žalobce je umístěn na políčku E1). Těchto výstupů není patrné nápadné shodné zabarvení okolních vzorků. Z těchto provedených důkazů tedy vyplynulo, že ke kontaminaci vzorků nedošlo. 7) Neprůkazný tvar křivky, která byla přístrojem zobrazena a nesvědčila o pozitivitě Tato námitka žalobce vyplynula až v průběhu výslechu zástupce znaleckého ústavu, znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústav [anonymizováno] fakultní nemocnice v [obec] ze dne [datum] [číslo] se této otázce nevěnuje. Zástupce znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] při svém výslechu dne [datum] (viz č.l. 527 rub, 528, 529) uvedl následující:„ ………………musí být vyhodnocen jako pozitivní, ano máte pravdu, viz typické výsledky na straně 14), což není strana 14). Strana 17) a 18) toho manuálu, přesně strana 18). Jsou tam uvedeny různé grafy a vpravo vlastně ten pravý sloupeček těch grafů jsou grafy toho druhu, které jsou využívány k té analýze a jsou tam ukázky, jak ta křivka vypadá, pokud je pozitivní. V případě, že máme takto.... A pak křivku můžeme porovnat s křivkou, která nám vyšla v analýze a můžeme zhodnotit jestli se vizuálně zdá stejná nebo ne. Těch možností je tam hodně, je to velmi subjektivní, ale z mého pohledu tam křivka je a vypadá tak, jak já bych si ji představoval………………….. Jde nám tedy o ten poslední kanál CY5 na posledním řádku tabulky, předpokládám, že se jedná o tu křivku, která je plná. Každopádně ta křivka stoupá v podobném místě, jako ty ostatní křivky, akorát v jednom místě je lehce placatější, tak předpokládám, že hodnota by byla podobná jako u těch ostatních kanálů. Jak říkám, kdybychom seděli u toho přístroje, mohli bychom si označit tu křivku myší a tam potom vyjede počet těch cyklů, který v tabulce zhodnocen není, a ale tady by nám vyjel a zase by to platilo, bylo by to k té poznámce, která je u té interpretační tabulky, že v kanálu CY5 by měla být kolem 35. cyklu nebo nižší. Předpokládám, že když vypadá podobně zvedající jako ty ostatní, akorát je lehce níž, tak bude překračovat určitou hodnotu této CT….. Vlevo nahoře vidíme graf, jsou tam jasné dvě žluté křivky, jedna je taková přerušovaná, ta výraznější, to je ta vnitřní kontrola, to bude kanál CY5 a druhá taková ta menší, to bude kanál Fa, což je kanál, který detekuje sekvenci viru.. …………… To záleží na tom, jak probíhá ta analýza a ten stroj si nastaví sám ten graf, jak bude vypadat, aby ty křivky byly vidět tak, aby to bylo jasné, ten výsledek. To je individuální u každého vyšetření, proto je to různé, ten stroj si nastavuje sám určitou hodnotu, přes kterou pak překračuje ten signál, a proto některá má 2,7, některá 10, ale jde o to, aby ta křivka, kterou stroj vyhodnotil jako validní, byla vidět…………….. Takže zase tam vidíme graf, kde máme několik křivek, ta velká hlavní přerušovaná je zase interní kontrola, pak vidíme 2 křivky, které by odpovídaly kanálům detekujícím sekvence viru, navíc o proti předchozího grafu, tady máme i druhou křivku z 2. kanálu, který předtím byl negativní, což je ta tečkovaná. Ta, která byla předtím pozitivní, vypadá relativně podobně, je to ta plná…………………Většinou ty křivky, které tam jsou artefakt, tzn. že tam nepatří, nebývají hladké, bývají takové zubaté. Je prostě vidět, že tam něco nestoupalo kontinuálně, ta fluorezcenze stoupá kontinuálně, jak se množí množství těch sekvencí při PCR se neustále namnožují sekvence ty naše sledované, a tím jak se množí, tak ta křivka stoupá, protože se zvyšuje fluorescence, která označuje tu naši sekvenci. Takže kdyby to bylo něco, co tam nepatří, tak by to mohlo vypadat tak, že ta křivka bude zubatá nebo bude nahoru a dolů, bude mít prostě úplně jiný tvar, úplně jinou strukturu a pak jasně řekneme, že tam nepatří. U tohoto bych to bral jako nejasný nález, ale pokud mi to podruhé vyjde stejně, tak už se to zase dle návodu, pokud opakovaně křivka vyjde stejná, mělo by se hodnotit jako.....“ Přílohu znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem - [anonymizováno] fakultní nemocnice v [obec] ze dne [datum] [číslo] tvoří na stránce 33, 37 a 41 grafy, z nichž je patrný tvar křivky, která není přerušovaná jako mírně stoupající. Návod vztahující se k použitému diagnostickému kitu pro amplifikátor (viz č.l. 23 -40, [číslo]) stanoví tvar křivky na str. 18, resp. 21 (viz č.l. 31 rub a 257), je patrné, že se musí jednat o křivku stoupající. Z těchto provedených důkazů tedy vyplynulo, že křivka měla stoupající tvar, byť se jednalo pouze o mírný vzestup. 8) Neprovedení rozboru v tzv. tripletu, tedy ve 3 jamkách Tato námitka žalobce vyplynula až v průběhu výslechu [anonymizováno] [celé jméno svědka] (viz č.l. 311 – 329). Svědek [příjmení] [celé jméno svědka] [anonymizováno] při jednání dne [datum] (viz č.l. 343 rub) k této otázce uvedl, že„ …………..Dále mě tam překvapilo to, že jsme měli vyšetřit vzorek v tripletu. Já se v PCR diagnostice pohybuju od roku 2005 a musím říci, že toto byla pro mě zcela nová informace, protože když vezmeme příbalové informace, např. i uživatelské příručky, tak pokud bychom vyšetřovali vzorek v tripletech, museli bychom mít určitý návod na to, jak se postavit k tomu, když nám vyjde např. jeden vzorek z toho tripletu pozitivní nebo 2 vzorky pozitivní. Toto by se muselo uvést i na straně nějakých klinických studií, museli bychom mít k tomu i nějaká pravidla, která by byla definována něčím, čím my se řídíme v laboratoři a právě třeba tou uživatelskou příručkou k danému [příjmení] resp. k dané diagnostické soupravě. A v případě např. SARS-CoV 2, tak pokud bychom připustili triplety, a pokud bychom řekli, dobře 1 vzorek nám vyšel pozitivní, 2 vzorky jsou negativní, tak stále existuje 33 % možnost, že tedy ten pacient v sobě daný virus tedy má. Takže toto je zcela postup, který není standardní…..“ Dále se vyjádřil, že pro vědecké zkoumání se běžně testuje v tripletech, ale v běžném testování nikoliv. Znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem [anonymizováno] fakultní nemocnice v [obec] ze dne [datum] [číslo] se této otázce nevěnuje, ale zástupce znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] při svém výslechu dne [datum] (viz č.l. 534) uvedl následující:„ ……………… k dotazu obecného zmocněnce vedlejšího účastníka na straně žalované, zda v tomto konkrétním případě, tedy vyšetření testu nebo vzorku paní [celé jméno vedlejší účastnice] bylo nutné pro ten účel, pro které bylo vyšetření provedeno, provést vyšetření v tripletu, znalec uvedl, že není důvod. Dále uvedl, že ……Vyšetření v tripletu znamená, že pokud obdržíme nějaký vzorek a analyzujeme ho tak v té první analýze hned zpracujeme ten vzorek hned 3x, tzn. že jako tady máme tu destičku s těmi vzorky zobrazenou, tak by ten vzorek měl tři pozice úplně shodně by byl udělaný 3x vedle sebe. Může se to dělat z důvodu, aby se zajistila opravdu úplně nejvyšší kvalita toho vyšetření, kdy pokud byste zjistili diskrepanci mezi těmi 3 vyšetřeními tak by samozřejmě byl nějaký problém, ale rozhodně to není žádný standart, který by někde byl používán, ani v naší ani v jiných laboratořích, které já znám, jak se pracuje, jediný důvod, proč by se to mohlo dělat, je pro nějaké vědecké účely, kde je standartní, že pokud publikujeme práci na nějaké téma s nějakým vyšetřením laboratorním, tak tam opravdu se dělá několikrát, aby to mělo jako velkou váhu výpovědní v té dané studii, ale v klinických vzorcích se to rozhodně nedělá…..“ K dalšímu dotazu, zda by se docílilo tripletem přesnějšího výsledku a větší jistoty v tom, jak ty výsledky vycházejí znalec uvedl,„ ………..Předpokládám, že ne, protože opakování vyšlo totožně prakticky v tom sledovaném kanálu, kde byl pozitivní, i v prvním i druhém měření, opakoval se vzorek, dělal se nový vzorek, tam opět vyšla stejná hodnota, takže můžeme jenom předpokládat opravdu, ale pokud děláme triplet, mělo by to být stejně. Nedosáhlo by se určitě přesnějšího výsledku, protože v případě, že by triplet různé ty jamky jinak, tak bychom jako v tomto případě vzorek opakovali, takže nedokáži říci, jestli by to bylo přesnější, protože jakési opakování se udělalo, takže přesnost je tam vyšší než u normálních vzorků, to 100 %, ale spíš by došlo k tomu, že by byl rozdíl mezi jednotlivými měřeními a zas by se to opakovalo. Ale to je hypoteticky….“ Z těchto provedených důkazů tedy vyplynulo, že zpracování vzorku ve 3 jamkách není ani nezbytné a ani v laboratorních podmínkách obvyklé. 9) Interpretaci testu neprovedl lékař v kontextu s klinickými příznaky manželky žalobce. Tato námitka patří spíše do právního hodnocení, nikoliv skutkového stavu. Soud však považuje za vhodné uvést reakci zástupce znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], který při svém výslechu dne [datum] (viz č.l. 519, 527 rub, 528, 529) uvedl k dotazu právního zástupce žalobce následující:„ ………………v dané situaci se neřešila určitá léčba, neřešila se nemoc, ale nahlíželo se na situaci pouze z pohledu epidemiologického, neřešila se léčba jako taková, proto pozitiva PCR testu, která vyšla, znamenala pozitivní osobu s COVID-19 a nutnost následně použití určitých epidemiologických opatření……….. to samé nařízení následně přijal Státní zdravotní ústav, který je orgánem Ministerstva zdravotnictví a následně se podobné formulace dejme tomu objevily i v mimořádném opatření ministerstva, kde se jasně mluví o tom, že v případě, že je PCR pozitivní, tak se má k pacientovi přistupovat jako že je SARS COV 2 pozitivní, tím pádem přistupuje se k němu přesně jako je to v té definici s ECDC, kdy se musí přistoupit k nějakým epidemiologickým opatřením. ……………..Ta původní definice pochází z doporučení, které vydalo ECDC, což každá laboratoř, která pracuje s jakýmikoliv epidemiologicky důležitými výsledky, ať jsou to nějaké mikrobiologické laboratoře nebo některé biochemické, tak ECDC zná a ví, že to co ECDC vydává, to jistě přijmou vždycky ty důležité orgány. Takže my už jsme věděli, že tato definice existuje, ještě než se samozřejmě přijala ministerstvem, ale ta mimořádná opatření, kde to ministerstvo už zmiňuje, podobnou definici tak platilo v té době, takže já předpokládám, že to převzali z definice případu ECDC nebo si to ministerstvo zdravotnictví vymyslelo samo, to už je otázka, ale prostě bylo to platné v té době…… ECDC je epidemiologická organizace primárně, takže ona řeší epidemiologické otázky, takže to znamená, že v případě, že ECDC vydá nějakou definici tak pokud, já myslím, že už se to rozebíralo několikrát. Každé vyšetření vyžaduje, aby pacient měl nějaké příznaky, aby se dalo mluvit o tom, že je nemocný, že prodělává nemoc, ale ECDC nic takového nedefinuje, ECDC definuje definici případu a ta mluví o epidemiologické situaci, která v té situaci byla, takže já nevím, je to prostě epidemiologická otázka…“ Nebylo sporné, že závěr o pozitivitě manželky žalobce byl učiněn pouze na podkladě výstupu z laboratoře, tedy na základě PCR testování a že již nebyla prováděna žádná další vyšetření.

22. Soud aplikoval zejména následující právní předpisy Podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte vyhlášené pod č. 104/1991 Sb. (dále jen Úmluva o právech dítěte) zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní opatření.

23. Podle čl. 24 odstavec 1 Úmluvy o právech dítěte státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a na využívání léčebných a rehabilitačních zařízení. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilují o zabezpečení toho, aby žádné dítě nebylo zbaveno svého práva na přístup k takovým zdravotnickým službám.

24. Podle čl. 7 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb., dále jen LZPS) nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

25. Podle článku 10 odstavec 2 LZPS každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

26. Podle čl. 31 LZPS Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.

27. Podle ustanovení § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen Občanský zákoník) platí, že je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

28. Podle § 82 odst. 1 Občanského zákoníku platí, že člověk, jehož osobnost byla dotčena má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, nebo aby byl odstraněn jeho následek.

29. Podle § 858 Občanského zákoníku rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.

30. Podle § 875 odstavec 1 Občanského zákoníku rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy dítěte 31. Podle § 2910 občanského zákoníku platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozené zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

32. Podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku platí, že nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

33. Podle § 2956 občanského zákoníku platí, že vznikne-li škůdci povinnosti odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními 1. části tohoto zákona nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

34. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování je poskytovatel povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.

35. Podle § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování má pacient při poskytování zdravotních služeb právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, je-li nezletilou osobou, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, a nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb, tím není dotčen § 47 odst. 1 písm. b).

36. Podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování je poskytovatel jednodenní nebo lůžkové péče povinen umožnit pobyt zákonného zástupce společně s hospitalizovaným nezletilým pacientem, pokud to umožňuje vybavení zdravotnického zařízení nebo nebude narušeno poskytování zdravotních služeb anebo takový pobyt není na základě jiného právního předpisu vyloučen.

37. Podle § 2 odst. 6 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů se izolací rozumí oddělení fyzické osoby, která onemocněla infekční nemocí nebo jeví příznaky tohoto onemocnění, od ostatních fyzických osob. Podmínky izolace musí s ohledem na charakter přenosu infekce zabránit jejímu přenosu na jiné fyzické osoby, které by mohly infekční onemocnění dále šířit.

38. Ministerstvo zdravotnictví vydalo dne 21. 4. 2020 metodické doporučení k přítomnosti zákonných zástupců u nezletilých pacientů v době nouzového stavu, jehož znění je založeno na č.l. 18 spisu.

39. Žalovaná přijala též vnitřní řád – předpis označený č. VR/01, v němž odkazuje na právo nezletilého pacienta na přítomnost zákonného zástupce s ohledem na [ulice] řád daného pracoviště.

40. Soud zjištěný skutkový stav hodnotí právně následně. Právo každého rodiče na nepřetržitý kontakt se svým nezletilým dítětem po dobu poskytování zdravotnických služeb ve zdravotnickém zařízení vyplývá z právních předpisů různé právní síly. Předně je třeba zmínit ustanovení čl. 31 LZPS, podle kterého má každý právo na ochranu zdraví a s ohledem na veřejné zdravotní pojištění je právem každého občana, aby mu byla zdravotní péče poskytována bezplatně. Článek 7 LZPS zaručuje nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Článek 10 LZPS pak upravuje právo na zachování lidské důstojnosti a právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Dle čl. 3 odstavec 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí. Podle čl. 3 odstavec 2 stejné Úmluvy je stát povinen zajistit dítěti ochranu a péči nezbytnou pro jeho blaho. Dle čl. 24 odstavec 1 je pak upraveno právo dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdraví zdravotního stavu a na využívání léčebných a rehabilitačních zařízení. Dále pak ustanovení § 858 Občanského zákoníku upravuje jako součást rodičovské odpovědnosti i práva a povinnosti rodičů zahrnující kromě jiného i péči o zdraví dítěte, právo na udržování osobního styku s dítětem, zajišťování jeho výchovy, která vznikají již narozením dítěte. Výkon rodičovské odpovědnosti musí být dle § 875 odstavec 1 v souladu se zájmy dítěte. Dle § 28 odstavec 3 písmeno e) zákona č. 372/2001 Sb. v platném znění o zdravotních službách má nezletilý pacient právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce při poskytování zdravotních služeb. Z těchto ustanovení vyplývá, že rodič není návštěvou, má právo být přítomen se svým nezletilým dítětem po celou dobu poskytování zdravotní péče. Toto právo je zakotveno i ve vnitřním řádu žalované. Je tedy zcela nepochybné, že žalobce i jeho manželka měli právo být se svým narozeným synem od jeho narození, a to nepřetržitě. Toto právo, stejně jako další základní lidská práva však nemůže být absolutní. Jeho realizace, výkon se vždy musí posuzovat ve vzájemných souvislostech, v konkrétních okolnostech a též v celospolečenském kontextu s ohledem a respektem k právům druhých. Každý člověk má zaručena určitá práva, ale tato práva mají i své limity. Jejich obsah a stejně tak i možnost jejich omezení nemají statický charakter, nejsou neměnná, je třeba je hodnotit vždy s ohledem na konkrétní situaci a okolnosti. Veškerá práva a svobody a jejich ochrana, ale i jejich omezení jsou vzájemně propojená a podmíněná a je třeba je vždy vykládat a hodnotit v kontextu okolností, která dané situace ovlivňují. Vždyť již Hobbesova konstrukce politické obce postavená na principu fiktivní společenské smlouvy mezi členy této obce z jediného prostého důvodu, a to že právo na život je a musí být na základě této smlouvy současně omezením pro druhé natolik, aby členové obce mohli přežít. Je tedy úkolem politiky v širším smyslu (tedy správy věcí veřejných) nastavení takových pravidel, aby práva jednotlivce a současně jejich omezení ve prospěch ostatních, mohla vedle sebe existovat. Proto je potřeba podrobovat obsah a výkon všech práv včetně těch zcela základních v každém okamžiku testu proporcionality při zohlednění veškerých v daných okamžik existujících podstatných okolností, při nezbytném a současném zohlednění respektu k právům druhých. S ohledem na okolnosti řešeného případu pak vystupuje do popředí právo na zdraví a život a respekt k ochraně veřejného zdraví. Je vždy nutné hledat rozumnou a spravedlivou míru únosnosti omezení práv, vážit případnou újmu při jejich omezení na straně jedné a získaný prospěch z jejich omezení na straně druhé. Stejně tak i právo na nepřetržitý kontakt rodiče s nezletilým dítětem po dobu poskytování zdravotní péče není právem absolutním, neomezitelným a bylo otázkou, kterou si soud v daném řízení musel odpovědět, jaké limity, omezení tohoto práva je v dané konkrétní situaci ještě přiměřené, oprávněné a odůvodnitelné v kontextu základních přirozených práv jiných, a to práva na zdraví a život.

41. Dle judikatury Ústavního soudu bude zásah proporcionální, pokud splní následující kritéria (viz. nález sp. zn. Pl. ÚS 31/13 bod 14, nález sp. zn. Pl 31/11 bod 59, sp. zn. Pl. ÚS 24/10 bod 37). Za prvé musí být opatření, kterým je právo omezováno, způsobilé dosáhnout sledovaného cíle (princip vhodnosti). Za druhé je třeba vážit, zda nebylo možné sledovaného cíle dosáhnout jinými prostředky, které by do dotčeného práva zasahovalo méně. Za třetí zásah je přiměřený, tedy závažnost zásahu do práva je vyvážena významem sledovaného cíle, neboli oběť spočívající v omezení práva se nesmí dostat do rozporu s užitkem, který omezení přineslo. Omezením práva na nepřetržitý kontakt rodiče s nezletilým dítětem při prováděném lékařském zákroku a v bezprostřední časové souvislosti poté, se zabýval již Ústavní soud v usnesení II. ÚS 3708/19 ze dne 23. 3. 2020 a dospěl k závěru, že se jedná o právo, které je možné za předpokladu dodržení zásady proporcionality přiměřeným způsobem omezit. Stejným způsobem je koncipováno i Metodické doporučení MZ k přítomnosti zákonných zástupců u nezletilých pacientů v době nouzového stavu ze dne 21. 4. 2020, které doporučuje zdravotnímu zařízení přistupovat k této otázce citlivě a zohledňovat zdravotní stav pacienta, charakter onemocnění, organizaci zdravotních služeb v místě a nutnost poskytovat zdravotní služby a neohrozit pacienty a zdravotnický personál při zvýšené opatrnosti a zajištění epidemiologických opatření. Na zdravotnická zařízení je pak apelováno, aby podmínky nastavené poskytovatelem zdravotních služeb byly transparentní a rozumné. Současně však výslovně uvádí, že je možné omezit současnou přítomnost obou zákonných zástupců a krátkodobě lze přistoupit i na omezení práv dítěte.

42. Nezletilý syn žalobce se narodil v době, kdy celý svět ovlivnila v poválečném období bezprecedentní epidemie virového onemocnění COVID - 19, která zásadním způsobem zasáhla chod společnosti. Soud si na tomto místě dovoluje citovat úvahu právníka a sociologa [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] uveřejněnou v Advokátním deníku ze 14. 12. 2021, s níž se ztotožňuje:„ Od samého počátku vypuknutí covidové pandemie bylo jasné, že v ní půjde nejen o problémy epidemiologické nebo zdravotní, ale zrovna tak i politické, právní a ekonomické ….. čím déle pandemie trvá a neustále se vyvíjí v duchu evolučního zákona nahodilosti, tím víc jsou patrné souvislosti i asymetrie mezi vědeckým poznáním, politickým rozhodováním, ekonomickým ziskem a náklady nebo právním pojetím občanských svobod a veřejného zájmu.“ Jinými slovy řečeno, bylo potřeba nastavit taková pravidla, aby v relativně rychlém časovém sledu bylo zabráněno škodám, zejména pak škodám na zdraví, které mohly z vzniklé situace vzniknout při současném šetření základních lidských práv. Tento cíl však není možné dosáhnout jinak, než přiměřeným omezením práv ve prospěch zájmu celospolečenského, a to práva na ochranu zdraví a života jednotlivce a na ochraně veřejného zdraví, neboť společnost je nádobou propojenou a pokud je potřeba k dosažení takového cíle omezení práv jiných a tato práva jsou omezena přiměřeně, nemůže se jednat o zásah neoprávněný.

43. Soudu nepřísluší vyjadřovat se k otázkám ryze zdravotním či politickým, ani k otázkám zda vir SARS – Cov – 2 způsobující onemocnění COVID – 19 existuje či nikoliv, zda a jaká rizika způsobuje, zda opatření a omezení, která byla na úrovni veřejné správy přijímána ať již celosvětově či na úrovni ČR, byla vhodná, odůvodněná a přiměřená, zda nouzový stav byl nadbytečný či zda nadbytečný nebyl, ani k tomu, zda PCR testování vede ke zjištění daného onemocnění, zda princip tohoto testování, kdy je v laboratoři pracováno jen s určitou částí genomu viru, je vhodný a ani k tomu, zda osoba, u níž je PCR testem zjištěna pozitivita na onemocnění COVID – 19 je skutečně nemocná či zda je nutné zjišťování dalších klinických příznaků, pokud bylo ze strany veřejné správy celosvětově přijato hledisko epidemiologické a nikoliv virologické. Část těchto otázek náleží do posuzování soudů v rámci správního soudnictví, část přísluší politickému rozhodování. Každý, kdo sledoval v období sílících vln epidemie alespoň trochu a alespoň v evropském měřítku přístup jednotlivých zemí ví, že přístup se lišil nejen na úrovni jednotlivých území, ale vyvíjel se i časově mezi jednotlivými vlnami epidemie. Diskuse probíhala na úrovni odborníků – epidemiologů, virologů, ekonomů, politiků o tom jaká omezení zvolit, jaký přístup je nejvhodnější, nejméně ekonomicky náročný, kam až lze přistoupit k omezení práv, jakou skupinu osob chránit více či zda přistoupit k ochraně společnosti jako celku. Rozhodně se nejedná o otázku jednoduchou, na kterou existuje jednoduchá odpověď, kde existuje jednoznačně ostrá dělící čára a vždy se bude jednat o kompromis. Toto ale soudu v daném řízení přezkoumávat nepřísluší. Soud se v předmětném řízení zabýval jen těmi otázkami, k jejichž přezkumu je povolán a které spadají do pravomoci soudu v civilním řízení. Tyto otázky jsou v situaci daného sporu jednoznačně určeny jednak účastníky řízení a jednak předmětem sporu. Soud byl tedy povolán v daném řízení výlučně k posouzení toho, zda žalovaná porušila žalobcem v řízení tvrzeným a v koncentrační lhůtě žalobcem namítaným způsobem práva žalobce, tedy zda se dopustila ve smyslu § 82 odstavec 1 OZ neoprávněného zásahu do osobnosti žalobce tím, že mu zabránila v osobním nepřetržitém kontaktu s jeho synem. Soud v daném řízení není tedy povolán k posuzování jiných, širších a žalobcem či znalcem [příjmení] [celé jméno svědka] namítaných souvislostí s přístupem k onemocnění COVID – 19.

44. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti (zejména pak uvedené v bodě 44) tedy soud zkoumal výlučně následující: i. zda žalobkyně postupovala při stanovení diagnózy COVID–19 pozitivity manželky žalobce lege artis, tedy zda odborně správným způsobem a v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy a s náležitou odbornou úrovní (dále již jen postup lege artis); ii. zda za předpokladu postupu lege artis omezila právo žalobce na nepřetržitý kontakt s nezletilým synem po dobu poskytování zdravotních služeb přiměřeně, tedy: i. zda omezení práva žalobce na nepřetržitý kontakt s nezletilým synem bylo způsobilé dosáhnout sledovaného cíle (princip vhodnosti); ii. zda nebylo možné sledovaného cíle dosáhnout jinými prostředky, které by do dotčeného práva zasahovalo méně; iii. zda závažnost zásahu do práva žalobce byla vyvážena významem sledovaného cíle, tedy zda oběť spočívající v omezení práva žalobce se nedostala do rozporu s užitkem, který omezení přineslo.

45. Soud se tedy nejdříve musel zabývat předběžnou otázkou, zda žalovaná postupovala lege artis. K tomuto bodu směřovalo nejvíce výhrad a tvrzení žalobce, s nimiž se soud skutkově vypořádával po jednotlivých námitkách. I právní hodnocení proto soud bude uvádět po jednotlivých bodech a soud současně použije systematiku námitek uvedených v bodě 3) a skutkových zjištění uvedených v bodě 21) tohoto odůvodnění.

46. Žalobce předně brojil proti celosvětově zvolenému přístupu, kdy se vychází z epidemiologického hlediska a zjištěné pozitivity pomocí PCR testů a namítal, že testy RT PCR jsou pouze pomocnou metodou a nemohou sloužit jako nástroj pro určení diagnózy nakažení virem SARS – CoV- 2 v tom smyslu, že by pozitivně testovaná osoba byla nositelem viru, který by u ní mohl vést k propuknutí infekčního onemocnění, které by mohla šířit dále; tyto testy detekují jen určité sekvence RNA viru a je nutné přihlížet též ke klinické anamnéze a dalším diagnostickým informacím, když pomocí PCR testů detekovaná RNA kyselina nemusí být vždy skutečnou příčinou onemocnění. V rámci této námitky se žalobce podrobněji zabýval principem fungování PCR testování a namítal, že u manželky žalobce nepropuklo onemocnění a nebyly zjištěny žádné příznaky. Soud musí v reakci na tuto námitku vyjít z definice stanovené pro koronavirové onemocnění ze strany ECDC z 3. 12. 2020 zveřejněné na stránkách Státního zdravotního ústavu (viz stránky www.szu.cz - Definice případu (case definition) pro koronavirové onemocnění (covid-19) a surveillance definice, aktualizace, ECDC, SZÚ (szu.cz), zdroj https://www.ecdc.europa.eu/en/covid-19/surveillance/surveillance-definitions - Surveillance definitions for COVID-19 (europa.eu)), z nichž je patrné, že potvrzený případ osoby na onemocnění COVID - 19 je osoba, která splňuje laboratorní kritéria, tedy dojde u jejího vzorku k detekci nukleové kyseliny nebo antigenu SARS – CoV2 v klinickém vzorku. Jak již bylo uvedeno, jedná se o hledisko epidemiologické, nikoliv virologické, které je postaveno na principu předběžné opatrnosti a obavy z následků onemocnění, kterým bylo vhodnější předcházet s ohledem na nakažlivost onemocnění, omezené možnosti léčby a ohroženost populace. Z takto nastavených pravidel vyšlo v českém právním řádu Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 2. 3. 2021 č. j.: MZDR 40555/2020-4 MIN/KAN na č. l. 99-101, kterým byl nařízen postup dle § 69 odst. 1, písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření nemoci COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2, a to, že s účinností od 3. 3. 2021 do odvolání bylo nařízeno všem poskytovatelům zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství nebo praktické lékařství pro děti a dorost, všem Krajským hygienickým stanicím a Hygienické stanici hlavního města Prahy postupovat k zabránění šíření epidemie onemocnění COVID-19 tak, že nařídí izolaci ve smyslu § 2 odst. 6 zákona č. 258/2000 Sb. v minimální délce trvání 14 dnů ode dne odběru diagnostického vzorku, jehož vyšetření přítomnost viru SARS CoV-2 prokázala a to: všem osobám, které mají pozitivní výsledek RT-PCR testu na přítomnost viru SARS CoV-2, a všem osobám, které mají pozitivní výsledek POC antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS Cov-2 a zároveň vykazují příznaky onemocnění COVID-19. K ukončení izolace může dojít po uplynutí minimálně 14 dnů ode dne odběru pozitivního vzorku za situace, kdy osoby nebudou vykazovat klinické příznaky onemocnění COVID-19. Soud tedy dospěl k závěru, že tato výhrada žalobce nebyla oprávněná a pokud byla manželce žalobce nařízena izolace poté, kdy jí odebraný klinický vzorek, byl zjištěn laboratorním rozborem jako covid pozitivní, byl ze strany KHS správný. Žalované nepříslušelo jakkoliv zpochybňovat tento přístup a stejně jako jiné subjekty práva se musela pravidlům stanoveným obecně závaznými předpisy podřídit.

47. Další výhradou žalobce bylo, že MZ a SUKL neprovádí žádné zkoušky diagnostických testů před uvedením do klinické praxe a vzhledem k nedostatečné legislativě testovacích souprav in vitro diagnostiky má ČR nulovou kontrolu nad tím, jak kvalitní testovací soupravy jsou používány v medicínské praxi a jaká je jejich spolehlivost. Tento argument nespadá do přezkumu a pravomoci civilních soudů, a není proto možné se jím zabývat, neboť se netýká porušení povinnosti žalované. Tato námitka mohla být směřována vůči orgánům státní správy a případně tvůrcům legislativy, nikoliv soudu v civilním řízení zahájeném proti jinému soukromému subjektu, jehož práva a povinnosti jsou taktéž regulována obecně závaznými právními předpisy. Soud se proto touto námitkou nezabýval.

48. Další námitky žalobce směřovaly vůči výrobci testů ať již odběrových či v laboratoři používaných testovacích sad a přístrojů pro izolaci a amplifikaci, tedy že výrobce tyto nedostatečně validoval, když SÚKL kontroluje jen úplnost dat a nikoliv jejich správnost v rámci procesu notifikace a následně sbírá data o nesprávnosti v rámci procesu vigilance a dále že výrobce u žalovanou v laboratoři použitých testovacích diagnostických sad a přístrojů pro izolaci a amplifikaci opatřil nedostatečným návodem. Ani tyto námitky nepatří do civilního sporného řízení, jehož účastníkem není výrobce, ale osoba, která výrobek schválený a vpuštěný na trh pouze užívá (žalovaná) za předpokladu, že se jedná o prostředek, který disponuje všemi obecně závaznými právními předpisy stanovenými předpoklady použití na území ČR ke zdravotnické diagnostice. Tyto námitky by mohly být směřovány vůči výrobci, či orgánům státní správy, které kontrolují shodu výrobku a případně tvůrcům legislativy, nikoliv soudu v civilním řízení zahájeném proti žalované. Soud se proto touto ani těmito námitkami nezabýval.

49. K námitce, že k odběru vzorku žalované byla použita nesprávná odběrová sada – štětičky a odběrové médium a že součástí zdravotnické dokumentace žalované nebyla prohlášení o shodě k těmto se vztahující, soud odkazuje na bod 21 písmeno a) odůvodnění, v němž je popisován zjištěný skutkový stav se závěrem, že k odběru byl použit RT - PCR test, odběrová sada – štětičky a odběrové médium výrobce Biocomma Limited, která byla opatřena značkou shody CE IVD a certifikátem řízení kvality EN ISO [číslo]: 2016. Žalobce tedy neunesl důkazní břemeno o tom, že žalovaná k odběru vzorku použila zdravotnický prostředek, který neodpovídá obecně závazným předpisům účinným na území ČR.

50. Dále bylo namítáno nedostatečné oprávnění laboratoře žalované, která prováděla rozbory odebraných vzorků. Ohledně této námitky soud dospěl pod bodem 21 písmeno b) ke skutkovému závěru, že laboratoři žalované bylo dne Státním zdravotním ústavem povolení k vyšetřování na přítomnost SARS-CoV-2 v humánním materiálu metodou PCR, a to na základně předložené dokumentace, mimo jiné dokladu o zavedení systému kvality ČSN EN ISO [číslo] včetně PCR metodiky, laboratoř žalované je evidována v Registru klinických laboratoří Národního autorizačního střediska pro klinické laboratoře při [obec] lékařské [právnická osoba] [příjmení] [jméno], [anonymizováno] a je zapojena do programu zvyšování kvality ve zdravotnictví garantovaném MZ ČR, úspěšně splnila podmínky Auditu II, a bylo jí vystaveno osvědčení pod č. DAA -023-2020-0330-802 ze dne 15. 10. 2020 a pravidelně se podrobuje externím kontrolám kvality, při nichž je jednak ze strany WHO a jednak ze strany Státního zdravotního ústavu a též ze strany EHK předkládány slepé vzorky k otestování a je kontrolována správnost postupů a výstupů z laboratoře. Žalobce tedy neunesl důkazní břemeno o tom, že diagnostika proběhla v laboratoři k tomu neoprávněné.

51. Další námitka žalobce směřovala do nesprávného použití diagnostické testovací sady (KIT) používané a vkládané do přístrojů v laboratoři, tato sada dle žalobce nebyla v laboratoři tzv. verifikována (ověřena). Soud vyšel ze skutkového stavu popsaného pod bodem 21) písmeno e), c) odůvodnění, kdy zjistil, že byly použity testovací sady Automated RNA Isolation kit for Agilent Bravo kat. č. DB – 1206 10x96rns určený k procesu izolace a dále COVID -19 Multiplex RT – PCR Kit kat č. DB – [číslo] určený k detekci viru, obě testovací sady byly opatřeny ES Prohlášením o shodě, byly notifikovány rozhodnutím Státního ústavu pro kontrolu léčiv a byly předloženy návody na jejich použití, jejichž přílohou jsou též závěrečné zprávy o hodnocení funkční způsobilosti, ze kterých je patrné, že výrobce testy též tzv. validoval, tedy porovnával účinnost s referenčními materiály, byly uvedeny v přehledu testů určených k diagnostice onemocnění COVID – 19 zveřejněném na stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Z výpovědi svědků a ani citovaných listin soud nedovodil nevhodnost použití testovacích sad a ani jejich nekompatibilitu s použitými přístroji, testovací sady byly určeny pro použití ve shora uvedených přístrojích. Testovací sady byly dále tzv. verifikovány v laboratoři, se závěrem, že souprava splňuje podmínky pro správnou laboratorní diagnostiku viru SARS – CoV -2. Postup laboratoře zcela odpovídá požadavkům ČLS J.E. [příjmení]. Žalobce ani o této námitce neunesl důkazní břemeno.

52. Dále pak žalobce namítal, že přístroje (amplifikátor – thermocyklér LIGHT Cycler 96, Roche a izolátor – Agilent Bravo), které byly použity v laboratoři, neodpovídají obecně závazným předpisům. Soud vyšel ze skutkového stavu popsaného pod bodem 21) písmeno d) odůvodnění, kdy zjistil, že v laboratoři žalované byl jako izolátor použit přístroj Agilent Bravo výrobce [právnická osoba] a amplifikátor, kterým dochází k namnožení nukleové kyseliny tzv. thermocykler LIGHT CYCLER 96, ROCHE, výrobce [právnická osoba] K těmto přístrojům nebyly doloženy žádné uživatelské příručky ani certifikáty. Byly však popsány svědky a zástupcem znaleckého ústavu. Námitka žalobce, že se jedná o přístroje, které nevykazovaly shodu s obecně závaznými právními předpisy, nemají značku shody CE IVD a jsou určeny jen pro vědecké účely a nikoliv laboratorní použití k analýze vzorků soud shledal jako pozdní, neboť nebyly vzneseny v řádné koncentrační lhůtě, poprvé byl uveden až ve vyjádření žalobce ze dne 17. 6. 2022 (viz č.l. 433 rub), koncentrace řízení nastala dne 6. 1. 2022 (viz čl. 266 a násl.), a proto k nim soud nepřihlížel.

53. Námitka žalobce směřovala též proti personálu, který v laboratoři pracoval na vzorcích odebraných manželce žalobce. Soud odkazuje na skutkové závěry pod bodem 21 f) odůvodnění, kdy dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že personál žalované byl řádně proškolen.

54. Poslední námitka žalobce směřovala k nesprávnému postupu laboratoře při provedení jednotlivých činností a při interpretaci výsledku (výstupu). Soud ohledně těchto devíti námitek odkazuje na skutkové závěry podrobně popsané v bodě 21 písmeno f), c) odůvodnění, ze kterých soud dovozuje, že nebylo prokázáno, že by výsledek testů byl postaven na neprůkazné hodnotě Ct, že by došlo k nedostatečnému opakování cyklů a nesprávnému sekvenování a tím ke zjištění nevalidního výsledku, ke zjištění nedostatečné hodnoty cílové sekvence v kanálu HEX a FAM, když současně došlo dle návodu výrobce k opakování testu ze vzorku odebraného dne [datum] a k opětovnému odebrání vzorku dne [datum], nedošlo k nesprávné interpretaci výstupu v rozporu s návodem, byly provedeny veškeré návodem vyžadované negativní a pozitivní kontroly i izolační kontroly, nebylo prokázáno, že by došlo ke kontaminaci vzorku a tvar křivky, která byla přístrojem zobrazena, svědčila o pozitivitě vzorků vyložené v souladu s návodem výrobce. Je pravdou, že rozbor nebyl proveden v tzv. tripletu, tedy ve 3 jamkách, což však není obecně závaznými předpisy ani obvyklými postupy vyžadováno. Interpretaci testu provedla laboratoř a zadala v souladu s pokyny údaj o jeho výsledku do vnitřního systému žalované a systému vedeného SZÚ, z nich následně čerpalo oddělení, v němž byla manželka žalobce umístěna a na zjištěné informace reagovalo v souladu s obecně závaznými předpisy a zdravotním stavem manželky žalobce. Žádná další vyšetření manželky žalobce a zkoumání již s ohledem na skutečnosti uvedené shora, nebyla nutná a ošetřující lékař manželky žalobce tak nemusel provádět další zjišťování včetně klinických příznaků, vyšetření jinými přístroji apod.

55. Bylo tedy prokázáno, že postup žalované vedoucí ke stanovení závěru, že manželka žalobce je osobou, u které v klinickém vzorku byla detekována nukleová kyselina viru SARS – CoV -2, a že je tedy potvrzeným případem COVID – 19 pozitivní osoby, byl zjištěn odborně správným způsobem a v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy s náležitou odbornou úrovní a v souladu s přístupem zvoleným WHO, a byl tedy proveden lege artis. Je zcela nepodstatné, zda následně písemně vydané rozhodnutí KHS [příjmení] kraje bylo zrušeno či nikoliv, dle obecně závazných právních předpisů měla být za této situace nařízena manželce žalobce karanténa.

56. Dále se soud zabýval tím, zda omezení práva žalobce na nepřetržitý kontakt s nezletilým synem bylo v souladu s principem proporcionality při zohlednění konkrétních okolností, tedy 1) zda bylo způsobilé dosáhnout sledovaného cíle (tzv. princip vhodnosti), 2) zda nebylo možné dosáhnout cíle jinými prostředky, kterými je zasahována sféra žalobce méně a 3) zda je vyvážena významem sledovaného cíle oběť žalobce spočívající v omezení jeho práva v porovnání s užitkem, který omezení přineslo. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že cílem sledovaným žalovanou byla ochrana zdraví a života pacientů na neonatologickém oddělení včetně nezletilého syna účastníků a potenciálních pacientů, zdravotnického personálu a rodičů docházejících na oddělení za svými dětmi.

57. Žalovaná omezila kontakt žalobce s jeho synem v následujícím období: od 23. 3. 2021 do 1. 4. 2021 zcela, od 2. 4. 2021 do 8. 4. 2021 částečně, když bylo potřeba předem se domluvit se se žalovanou na konkrétním času, kdy se mohl kontakt žalobce se synem realizovat, od 9. 4. 2021 do 18. 4. 2021 zcela. Ze shora popsaného skutkového stavu je patrné, že nezletilý syn žalobce a jeho manželky se narodil s nízkou porodní váhou, předčasně a měl dechové problémy, byl umístěn do inkubátoru, byla nezbytná tepelná podpora a speciální podávání stravy a léčba. Proto byl nezletilý syn žalobce umístěn na tom nejintenzivnějším stupni podpory a léčby na neonatologickém oddělení, tedy na jednotce intenzivní a resuscitační péče společně s dalšími až 16 dalšími novorozenci, z nichž nejmenší vážil kolem 680 g, narodil se velmi předčasně ve 26týdnu těhotenství, jejichž zdravotní problémy vyžadovaly tu nejintenzivnější léčbu, pomoc a podporu, jejichž imunita byla nedostatečně vyvinutá, a byli tedy zvlášť citliví na případné onemocnění virovou či bakteriální nákazu. Jednalo se o velmi ohrožená miminka, kterým bylo potřeba poskytovat speciální péči a kteří vyžadují speciální podmínky. Bylo též prokázáno, že oddělení, na kterém byl syn účastníků umístěn, je situováno v jediné místnosti, na kterém pracuje současně několik zdravotních sester a lékařů a že tento stupeň péče je poskytován žalovanou jako jedinou nejen v Plzeňském, ale též Karlovarském kraji. Současně bylo prokázáno, že v tomto období byl vzestup pozitivně testovaných osob na onemocnění COVID -19 a že s tímto onemocněním umíral nezanedbatelný počet osob a ve vážném stavu se nacházel také nemalý počet pacientů. Virologové, imunologové a další odborníci se nebyli v té době schopni shodnout na zcela jednoznačně nejvhodnějším postupu v boji s epidemií, prospěšnosti očkování a vlivu onemocnění na zdravé jedince. Co však bylo dle názoru soudu většinově přijímáno, byla skutečnost, že je potřeba ochraňovat osoby více ohrožené, citlivé ať již z důvodu věku či zdravotních a imunitních problémů. Proto docházelo k omezování návštěv v nemocnicích, v domovech pro seniory apod., neboť nemocní a senioři byli považováni za skupinu nejvíce zranitelnou. Pro jednotku intenzivní a resuscitační péče neonatologického oddělení platí obdobné zdůvodnění, i na ní byli umístěni velmi zranitelné děti. Pokud by se totiž nákaza onemocnění COVID – 19 na tomto oddělení vyskytla, ohrozila by zdraví a život nejen nezletilého syna žalobce, ale též jiných nezralých miminek, jejich rodičů a případně též zdravotnického personálu a potažmo i potenciálních budoucích pacientů. Riziko bylo sice potenciální, ale vysoké a nezanedbatelné. Ochrana zdraví a života osob, na které byla opatrnost žalované zaměřena, byla ve veřejném zájmu. Motivem žalované pro omezení kontaktu žalobce s jeho nezletilým synem bylo zabránit výskytu onemocnění COVID – 19 na jednotce s takto intenzivním stupněm léčby u takto ohrožených pacientů při zohlednění principu předběžné opatrnosti. Na tomto místě soud připomíná, že bylo také všeobecně ze strany lékařské veřejnosti prezentováno, že pro okolí je konkrétní osoba infekční a tedy nebezpečná ještě dříve, než se u ní projeví klinické příznaky onemocnění. I proto bylo onemocnění COVID – 19 vnímáno odbornou veřejností jako vysoce rizikové. Je třeba také zohlednit skutečnosti veřejně dostupné a známé, že na jaře roku 2021 byla nákaza na vzestupu a je potřeba na postupy a opatrnost žalované nahlížet optikou tehdejší situace. Soud tak musel přihlížet nejen k právu žalobce a jeho nezletilého syna na rodičovský kontakt, ale též k právu na zdraví nezletilého syna žalobce, k právům ostatních pacientů a jejich rodičů, k právům zdravotnického personálu a současně k provozním možnostem žalované a tato hodnotit v kontextu žalovanou sledovaného cíle, který nebyl samoúčelný. Soud současně zdůrazňuje, že výhrady žalobce nesměřovaly vůči zdravotní péči poskytované nezletilému synovi žalobce. Současně bylo třeba hodnotit odděleně též jednotlivá období.

58. V období od 23. 3. 2021 do 25. 3. 2021 byla v kontaktu s nezletilým synem manželka žalobce. V tomto období byl tedy kontakt nezletilého dítěte s alespoň s jedním z rodičů zajištěn a žalobce mohl dostávat zprostředkované informace o nezletilém synovi od manželky. Byť je pravdou, že rodiče nejsou vzájemně zcela nahraditelní v péči o dítě, je zcela obvyklé, že po narození a zejména po dobu pobytu ve zdravotnickém zařízení, je hospitalizován jen jeden z nich, zpravidla je to matka, která zajišťuje bazální péči a základní nepřetržitý kontakt s dítětem, pokud zdravotní stav dítěte a matky umožňuje. Pokud je tato situace běžná v obvyklých podmínkách, tím spíše to platí pro období více exponované, kdy potenciální riziko nákazy se zvyšuje s počtem osob, které dané oddělení navštěvují. Pokud tedy cílem žalované bylo minimalizovat riziko rozšíření či zavlečení nákazy onemocnění COVID – 19 na oddělení, pak soud považuje zvolený postup za vhodný při současném šetření práv nezletilých dětí, kteří jsou v možném kontaktu s jedním z rodičů a při současném zohlednění provozních a kapacitních možností daného oddělení žalované, které limitují druhé z podmínek proporcionality. Nepochybně by bylo představitelné, jak dosáhnout daného a žalovanou sledovaného cíle jinými prostředky a umožnit kontakt s nezletilým synem v tomto období i žalobci, pokud by byla personální a ubytovací kapacita žalované natolik dostatečná, aby mohl být 1 novorozenec vyžadující takovou intenzivní péči na jednom pokoji se svými rodiči a měl vyhrazen zdravotnický personál jen pro sebe. S ohledem na počet pacientů na oddělení, stavebně technické a zdravotnické řešení oddělení, které musí odpovídat určitým standardům poskytování zdravotní péče s takovou intenzitou, se však soud domnívá, že takové řešení možné v reálných podmínkách současně poskytované zdravotní péče není. Soud sice chápe pocity žalobce, který vnímá jako bezmoc, pokud mohl být v kontaktu se svým synem jen druhý den po porodu a následně již nemohl o nezletilého pečovat a být s manželkou nezletilému i sami sobě navzájem oporou, objektivně vzato však je třeba vážit veškeré existující okolnosti. Ve smyslu 3. sledovaného bodu v rámci hodnocení proporcionality je omezení žalobce nepochybně„ oběť“, která je však vyvážena užitkem v podobě minimalizace rizika nákazy nezletilého i ostatních novorozenců na daném oddělení a v neposlední řadě i personálu a potenciálních pacientů. Riziko nákazy a případné zdravotní následky, které mohou vyústit až v úmrtí takto citlivých pacientů je natolik alarmující, že je třeba mu předcházet, a to i na úkor práva žalobce.

59. Obdobné závěry je třeba přijmout i pro období od 9. 4. 2021 do 18. 4. 2021, kdy byl syn žalobce umístěn na jednotce intenzivní péče neonatologického oddělení společně s manželkou žalobce, a to na pokoji, který byl pro dvě maminky s dětmi. Je sice pravdou, že nezletilý syn žalobce již byl z hlediska zdravotního více stabilizován, to však neznamená, že by riziko onemocnění pro něj nebylo život či zdraví ohrožující. Současně je třeba brát ohledy i na druhého pacienta s maminkou, kteří obývali stejný pokoj.

60. V období od 26. 3. 2021 do 1. 4. 2021 se situace změnila tím, že manželka žalobce byla pozitivně testována na COVID - 19. V tomto období byl skutečně nezletilý syn žalobce bez kontaktu se svými rodiči a žalobce pak bez osobního kontaktu se synem. Jednalo se o období, v němž došlo k největšímu omezení práva žalobce, současně však se jednalo o období s největším rizikem, kdy se zvýšila intenzita do té doby pouze potenciálního rizika na riziko v úrovni vyšší pravděpodobnosti, že by od rodičů nezletilého syna žalobce mohlo dojít k rozšíření případné nákazy onemocnění COVID – 19 na oddělení, riziko se tedy dostalo do vyšší potenciální až reálné úrovně. Manželce žalobce byla nařízena izolace, žalovaná však neměla možnost z provozních důvodů, které jsou blíže popsané pod bodem 13 hospitalizovat manželku žalobce na oddělení společně se synem, a proto manželka izolaci vykonávala v rodinném domě, ve kterém společně se žalobcem bydlela a i nyní bydlí. Je sice pravdou, že bylo prokázáno, že rodinný dům umožňuje plnit podmínky izolace ze stavebně technického pohledu, byla prokázána existence odděleného prostoru, který manželka žalobce obývala, a s největší pravděpodobností byly podmínky izolace též účastníky na straně žalobce dodržovány. Stále však existovalo riziko potenciální nákazy, a to i s ohledem na návštěvy žalobce u manželky na gynekologicko – porodnickém oddělení. Za této situace vyčkání 6ti dnů, během kterých by se u žalobce mohly objevit příznaky onemocnění, pokud se sám žalobce navíc netestoval a zmiňoval se bolestech hlavy manželky, je v souladu s principem předběžné opatrnosti, které je způsobilé dosáhnout sledovaného cíle, když současně jiné možnosti byly z personálních, ubytovacích, kapacitních a provozních možností žalované vyloučeny. Poměr mezi omezením žalobce a získaným přínosem spočívajícím v zabránění zanesení nákazy na oddělení, se soudu nejeví jako nepřiměřený.

61. V posledním období od 2. 4. 2021 do 8. 4. 2021 byl kontakt žalobci se synem za dodržení pochopitelných bezpečnostních opatření umožněn dle provozních možností žalované na daném oddělení. Pokud byl regulován čas, v němž byl kontakt žalobci umožněn, v takovém opatření soud neshledal nepřiměřenost, neboť nebylo prokázáno, že by k žalobci bylo přistupováno odlišně od ostatních rodičů a že provozní podmínky na oddělení s přihlédnutím k intenzitě poskytované péče by umožňovaly kontakt ve větším rozsahu.

62. Soud tedy shrnuje, že neshledal nepřiměřenost v omezení práva žalobce na nepřetržitý kontakt s nezletilým synem ani v jednom ze sledovaných období.

63. K žalobcem popisovaným následkům soud dodává, že předně má zásadní výhradu vůči vyjádření žalobce, že zakázal manželce nechat se testovat na COVID - 19, neboť tuto povinnost nemá a na straně druhé je povinností zdravotnického zařízení poskytnutí bezplatné zdravotnické péče, které považuje za samozřejmost. K tomu soud může dodat jediné, a to že práva jednotlivce, nejsou od jeho povinností izolovány, jsou spojenou nádobou, kterou je potřeba doplnit též vzájemným respektem k právům druhých a ohleduplností vůči okolí. Z vyjádření žalobce tento respekt a ohleduplnost patrný není. Soud se současně neumí a není to ani v tomto řízení s ohledem na jeho předmět možné, vyjadřovat k otázce psychických následků, včetně dlouhodobých, které nepřítomnost rodičů vyvolala u nezletilého syna žalobce. Soud rozumí obavám rodiče o nezletilé dítě, strachu o jeho zdraví včetně toho psychického a dokáže pochopit i rozpoložení žalobce, který se domnívá, že jeho syn bude doživotně traumatem ovlivněn a cítí pocit viny, pokud syna ponechal samotného. Na straně druhé je však třeba zdůraznit, že zejména život a fyzické zdraví každého je hodnotou, která musí být vždy v popředí. Tím soud nemíní podcenění zdraví psychického, ale není možné z obavy o psychické zdraví novorozeného dítěte, o které je navíc bezvýhradně po bazální a zdravotní rovině řádně pečováno, přehlédnout rizika, která by zajištění přítomnosti rodiče měla na život a fyzické zdraví nejen syna žalobce, ale i ostatních pacientů. Soud se domnívá z vyjádření žalobce, že žalobce považuje poskytnutou péči o život a zdraví jeho syna ze strany zdravotnického zařízení provozovaného žalovanou za samozřejmost, když žalobce zcela současně pomíjí rizika, která by s ohledem na zdravotní stav nezletilého mohla nastat, pokud by onemocněl virovou nákazou a naopak zdůrazňuje dopad do psychické roviny, aniž by byla vůbec prokázána souvislost s jeho nepřítomností u syna, a to i přesto, že v rámci tohoto řízení by pozornost měla být zaměřena nikoliv na následky u syna žalobce, ale na žalobce samotného jako účastníka řízení. Konkrétní situaci je třeba vždy dosadit do širších společenských souvislostí a v nich zvažovat svá práva opět při současném respektu k právům jiným vztahujícím se ke stejné osobě a současně též k právům jiných osob. Pokud tedy případná zdravotní rizika, která by z virového onemocnění pacientů na jednotce intenzivní a resuscitační péče neonatologického oddělení mohla nastat, mohla způsobit zhoršení jejich zdravotního stavu či dokonce úmrtí, není možné od těchto rizik odhlížet, podcenit je a stále je třeba mít na paměti hodnoty nejvyšší, a tedy život a zdraví a současně jednat ohleduplně a s respektem k právům ostatních a s určitou mírou pokory. Žalobce navíc nijak neprokázal, jaký dopad omezení jeho práva mělo na něj, neboť pouze a jen on je účastníkem řízení, když kromě obecnějších údajů o tom, že měl psychické problémy a zdravotní problémy ze stresu, žádné konkrétní následky netvrdil a ani neprokázal. V rámci své účastnické výpovědi se zaměřil zejména na popis důsledků pro nezletilého syna.

64. Ze všech těchto důvodů soud dospěl k závěru, že nedošlo k zásahu do osobnostních práv žalobce ve smyslu § 81 a násl. OZ, neboť žalovaná postupovala v souladu se zásadou lege artis a omezení práv žalobce bylo přiměřené dané situaci. Z tohoto důvodu soud žalobu výrokem I. a II. zamítl.

65. Soud však považuje za vhodné též uvést, že v životně vypjatých okamžicích, které nepochybně žalobce a jeho manželka po narození syna a s ohledem na zjištěné skutkové okolnosti a nastalé komplikace prožívali, by byla vhodná citlivější, vstřícnější, transparentnější a empatičtější komunikace ze strany zdravotnického personálu žalované s nimi. Soud si uvědomuje, že předmětná doba nebyla jednoduchá pro nikoho, tím spíše pro lékaře a zdravotníky, nicméně pro osoby, které narození dítěte a následné komplikace prožívají poprvé a zrovna v takové době a citlivě se jich dotýkají, je situace velmi psychicky náročná. V takovém období by bylo vhodné, aby byli jednoznačně, citlivě, srozumitelně a transparentně informováni o přijímaných krocích a postupech, aby věděli, kde, na jakém oddělení se jejich dítě nachází, jaká péče je mu poskytována, jak mohou postupovat a pomoci oni a jaké mají možnosti. V tomto směru směřuje soud výhradu vůči žalované.

66. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na plný úspěch žalované byl žalované přiznán nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení soud stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále též jen„ a. t.“). Náklady žalované, v řízení zastoupené advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. z odměny za zastoupení účastníka advokátem, hotových výdajů zástupce žalované a 21% DPH, jelikož zástupce žalované v průběhu řízení osvědčil, že je plátcem této daně. Žalované náleží plná náhrada nákladů řízení v částce 97 122 Kč, která sestává z 8 úkonů právní služby po 3 100 Kč/úkon, celkem 24 800 Kč, v souladu s ust. § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t., a to za: 1 x převzetí a přípravu zastoupení, účast zástupce na soudním jednání dne [datum], které trvalo od [číslo] hod do [číslo] hod, tedy odměna za 2 úkony, účast zástupce na soudním jednání dne [datum], které trvalo od [číslo] hod do [číslo] hod, tedy odměna za 2 úkony, písemné podání ve věci samé ze dne 11. 11. 2022 a účast zástupce na soudním jednání dne [datum], které trvalo od 11. 01 hod do [číslo] hod, tedy odměna za 2 úkony, dále pak z částky 2 400 Kč podle § 13 odst. 3 a. t., představující režijní paušály za 8 úkonů právní služby po 300 Kč za shora vyjmenované úkony a 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů (tedy z částky 27 200 Kč) ve výši 5 712 Kč, tedy celkem 32 912 Kč za zastupování advokátem. Žalovaná dále složila zálohu na náklady tlumočného ve výši 2 500 Kč (viz. č.l. 421 a 423 spisu). Žalovaná dále požádala, aby v rámci jí vynaložených nákladů jí byla přiznána též částka ve výši 93 659,69 Kč, kterou vynaložila na zaplacení nákladů spojených s vypracování ústavního znaleckého posudku – přezkumu znaleckých posudků [číslo] [anonymizováno] [celé jméno svědka], [anonymizováno]. Doložila současně fakturu [číslo] ze dne 15. 6. 2022 vystavenou [anonymizováno] fakultní nemocnicí v [obec] znějící na 77 404,70 Kč bez DPH a 93 659,69 Kč s DPH, vyčíslení odměny každého znalec, který na posudku pracoval a potvrzení o provedení platby ve výši 93 659,69 Kč dne [datum]. Soud přezkoumal vyúčtovanou odměnu dle vyhlášky č. 504/2020 Sb. o znalečném v kontextu § 137 o.s.ř. a dospěl k závěru, že se v principu jedná o náklady, které byly vynaloženy žalovanou účelně jako náklady provedeného důkazu, přezkoumal však též vyúčtovanou výši a dospěl k závěru, že nelze přiznat hodinovou odměnu ve výši 540 Kč, ale je třeba ji korigovat dle vyhlášky č. 504/2020. Soud jako odpovídající rozsahu znaleckého posudku a znaleckého zkoumání považuje 30 hodin po 450 Kč za studium spisu, 30 hodin po 450 Kč za poradu znalců, 30 hodin po 450 Kč za zpracování písemného znění posudku, celkem tedy 90 hodin po 450 Kč, tedy 40 500 Kč. Dále pak soud považuje za odpovídající a přiměřenou odměnu ve výši 15 hodin za výpis ze spisu po 300 Kč, 20 hodin vyhledání podkladů a literatury po 300 Kč, celkem tedy 35 hodin po 300 Kč, tedy 10 500 Kč Celkem tedy soud považuje za přiměřenou odměnu ve výši 51 000 Kč bez DPH, tedy 61 710 Kč včetně 21% DPH. V této výši proto jako účelně vynaložený náklad vynaložený žalovanou do jí přiznaných nákladů řízení zaplacené znalečné soud zahrnul. Celkové náklady řízení vč. DPH tedy představují částku 97 122 Kč (32 912 Kč za zastupování advokátem, 2500 Kč zaplacená záloha na tlumočné a 61 700 Kč za znalecký posudek), které jsou žalobkyně a vedlejší účastník povinni společně a nerozdílně uhradit k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 93 odst. 3 věta první o. s. r. ve vztahu k solidaritě plnění).

67. Výrok IV. tohoto rozsudku je rovněž odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady vedlejšího účastníka na straně žalované, v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. z odměny za zastoupení účastníka advokátem, hotových výdajů zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované a 21% DPH, jelikož zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované v průběhu řízení osvědčil, že je plátcem této daně. Vedlejšímu účastníku na straně žalované náleží plná náhrada nákladů řízení v částce 92 746,50 Kč, která sestává z 22 úkonů právní služby po částce 3 100 Kč dle § 11 odstavec 1 a.t. a jeden úkon po 1550 Kč dle § 11 odstavec 2 a.t. za sepis vyjádření k námitce podjatosti, celkem 69 750 Kč, v souladu s ust. § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 11 odstavec 2 a. t., a to za: 1 x převzetí a přípravu zastoupení, 3 x vyjádření ve věci samé ze dne 21. 10. 2021 (č.l. 98-100), 16. 12. 2021 (č.l. 131-132 vztahující se k námitce podjatosti), 17. 12. 2021 (č.l. 173-176), účast zástupce na soudním jednání dne [datum] (č.l. 118-122), účast zástupce na soudním jednání dne [datum] (č.l. 266 a násl., jednání trvalo od [číslo] hod do 12. 25 hod, tedy 2 úkony), účast zástupce na soudním jednání dne [datum] (č.l. 285 a násl., jednání trvalo od [číslo] hod do 12. 05 hod a od 12. 45 hod do 15. 31 hod, tedy 4 úkony), účast zástupce na soudním jednání dne [datum] (č.l. 307 a násl., jednání trvalo od [číslo] hod do 11. 00 hod a od 13. 00 hod do 15. 18 hod, tedy 3 úkony), účast zástupce na soudním jednání dne [datum] (č.l. 340 a násl., jednání trvalo od [číslo] hod do [číslo] hod a od 13. 01 hod do 14. 15 hod, tedy 3úkony), účast zástupce na soudním jednání dne [datum], které trvalo od [číslo] hod do [číslo] hod, tedy odměna za 2 úkony, účast zástupce na soudním jednání dne 18. 10. 2022, které trvalo od [číslo] hod do [číslo] hod, tedy odměna za 2 úkony, písemné podání ve věci samé ze dne 11. 11. 2022 a účast zástupce na soudním jednání dne [datum], které trvalo od 11. 01 hod do [číslo] hod, tedy odměna za 2 úkony; dále pak z částky 6 900 Kč podle § 13 odst. 3 a. t., představující režijní paušály za 23 úkonů právní služby po 300 Kč za shora vyjmenované úkony a 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů (tedy částky 76 650 Kč) ve výši 16 096,50 Kč. Celkové náklady řízení vč. DPH představují částku 92 746,50 Kč, které jsou žalobkyně a vedlejší účastník povinni společně a nerozdílně uhradit k rukám zástupce vedlejšího účastníka žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 93 odst. 3 věta první o. s. r. ve vztahu k solidaritě plnění). Závěrem pak soud uvádí, že se neztotožňuje s názorem vedlejšího účastníka na straně žalované, že by měla být odměna přiznávána jako součet tarifních hodnot 2 x 50 000 Kč z důvodu dvou samostatných nároků (omluvy a peněžitého plnění), neboť předmětem řízení byl nárok z titulu zásahu do osobnostních práv, ve kterém se žalobkyně vedle omluvy domáhala i nemajetkové újmy. Pokud by se žalobkyně domáhala toliko pouze omluvy – bylo by nutno odměnu posuzovat dle § 9 odst. 3 písm. d), nicméně právě s ohledem na skutečnost, že se domáhala vedle omluvy i nemajetkové újmy, je nutno postupovat dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t., neboť předmět právní pomoci, jehož podstata tkví v osobnostním právu, se rozlišuje podle toho, zda vedle omluvy je požadována i náhrada nemajetkové újmy. Pokud tomu tak není, použije se odstavec 3 a. t., který stanoví tarifní hodnotu částkou 35 000 Kč. Odměna v takovém případě činí 2 500 Kč. Pokud je požadována i nemajetková újma, postupuje se podle odstavce 4, tarifní hodnota činí 50 000 Kč a odměna za jeden úkon představuje částku 3 100 Kč (k tomu srov. komentované znění § 9 a. t.: Vyhláška o advokátním tarifu. Komentář. Wolters Kluwer, Praha, 2016). Pokud vedlejší účastník požadoval odměnu za účast vyjádření k námitce podjatosti, pak soud vychází z toho, že se nejedná o vyjádření ve věci samé a nejvíce se blíží úkonu dle § 11 odstavec 2 písmeno c) a.t..

68. Výrok V. je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalující byli v řízení zcela neúspěšní a jsou tedy povinni nahradit státu náklady řízení, které stát v řízení platil (znalečné a tlumočné). O konkrétní výši státem zálohovaných nákladů řízení nebylo možné rozhodnout v době vyhlášení rozsudku, neboť nebylo do té doby rozhodnuto o znalečném (viz č.l. 574) vyúčtovaném zástupcem znaleckého ústavu, když tento zástupce uplatnil nárok na znalečné s ohledem na svoji účast při jednání dne [datum], ale vyčíslil ho až dodatečně (č.l. 567-570). Soud sice o znalečném rozhodl, ale proti usnesení č.j. [číslo jednací] podal žalobce odvolání doručeným zdejšímu soudu dne 2. 12. 2022, je tedy třeba vyčkat rozhodnutí Krajského soudu v Plzni. Tudíž poté, co rozhodnutí o znalečném nabyde právní moci, vydá soud usnesení, ve kterém vyčíslí konkrétní výši nákladů státu a lhůtu splatnosti (§ 155 odst. 1 o. s. ř.).

69. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a povinným uložil obvyklou 3 denní pariční lhůtu, neboť nespatřil žádné důvody ke stanovení lhůty odlišné.

Poučení