38 C 23/2020-121

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] [anonymizováno], [obec] zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], [PSČ] proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem [adresa], [obec a číslo], zastoupena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátem se sídlem [adresa], [PSČ] za účasti České republiky zastoupené [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa], [PSČ] o žalobě podle ust. § 244 a násl. zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byl nahrazen nález [anonymizována dvě slova] č.j. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] ve znění rozhodnutí o námitkách č.j. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že 1) určuje se, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli žalobce [celé jméno žalovaného] a žalovaná, [právnická osoba], je od počátku neplatná, 2) [právnická osoba] [IČO] je povinna žalobci [celé jméno žalovaného] zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku, 3) žalovaná [právnická osoba] je povinna zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10% z částky, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci dle bodu 2) a to na účet [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] do tří dnů ode dne právní moci rozhodnutí, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice zastoupené [anonymizována tři slova] náhradu nákladů řízení ve výši [částka] a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání rozhodnutí uvedeného ve výroku tohoto rozsudku s tím, že na základě návrhu žalobce k finančnímu arbitrovi ze dne [datum], kterým se domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu zaplaceného pojistného a mimořádného výběru s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení rozhodl finanční arbitr nálezem tak, že: I. Řízení o platnosti smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení z pojištění zproštění od placení pojistného a úrazového pojištění (pojištění pro případ smrti následkem úrazu, pojištění pro případ smrti následkem úrazu v motorovém vozidle, pojištění trvalých následků úrazu včetně progresivního plnění), sjednaných v pojistné smlouvě [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli navrhovatel, [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], se podle § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 9 písm. a) zákona o finančním arbitrovi zastavuje. II. Určuje se, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli navrhovatel, [celé jméno žalovaného], a instituce, [právnická osoba], je v části životního pojištění od počátku neplatná. III. Instituce, [právnická osoba], je povinna navrhovateli, [celé jméno žalovaného], zaplatit částku ve výši [částka] (slovy [anonymizováno 8 slov] korun českých a [anonymizována dvě slova] haléřů) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] (slovy [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] korun českých a [anonymizována dvě slova] haléřů) od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci nálezu. IV. Návrh navrhovatele [celé jméno žalovaného] se ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítá. V. Instituce, [právnická osoba], je povinna zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši [částka] (slovy [anonymizována dvě slova] korun českých) na účet [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], č. ú. [číslo], vedený u České národní banky, [variabilní symbol], [konstantní symbol], a to do 15 dnů od právní moci nálezu. Žalobce podal ve lhůtě proti tomuto nálezu námitky (stejně jako žalovaná), které finanční arbitr zamítl a rozhodl tak, že: Nález finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo] - [anonymizováno], se ve výroku [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi mění tak, že obchodní firma instituce„ [právnická osoba]“ se nahrazuje obchodní firmou„ [právnická osoba]“, současně se ve výroku [anonymizováno] a [anonymizováno] mění výše částky, kterou je instituce povinna zaplatit, a výroky [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] nálezu po změně zní: I. Řízení o platnosti smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení z pojištění zproštění od placení pojistného a úrazového pojištění (pojištění pro případ smrti následkem úrazu, pojištění pro případ smrti následkem úrazu v motorovém vozidle, pojištění trvalých následků úrazu včetně progresivního plnění), sjednaných v pojistné smlouvě [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli navrhovatel, [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], a instituce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], se podle § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 9 písm. a) zákona o finančním arbitrovi zastavuje. II. Určuje se, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli navrhovatel, [celé jméno žalovaného], a instituce, [právnická osoba], je v části životního pojištění od počátku neplatná. III. Instituce, [právnická osoba], je povinna navrhovateli, [celé jméno žalovaného], zaplatit částku [částka] (slovy [anonymizováno 7 slov] korun českých a [anonymizováno] haléřů) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] (slovy [anonymizováno 6 slov] korun českých a [anonymizována dvě slova] haléřů) od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci nálezu. V. Instituce, [právnická osoba], je povinna zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10 % z částky, kterou je povinna zaplatit navrhovateli, [celé jméno žalovaného], podle výroku III. tohoto nálezu, na účet [anonymizována tři slova], č. ú. [číslo], vedený u České národní banky, [variabilní symbol], [konstantní symbol], a to do 15 dnů od právní moci nálezu. Námitky, které podal navrhovatel, [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], doručené finančnímu arbitrovi dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo] - [anonymizováno], a námitky, které podala instituce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], doručené finančnímu arbitrovi dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo] - [anonymizováno], se zamítají a výrok [anonymizováno] nálezu finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo] - [anonymizováno], se podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi potvrzuje. Žalobce je však přesvědčen, že finanční arbitr dospěl k výroku [anonymizováno] a [anonymizováno] z části nedostatečným zjištěním skutkových okolností a z části nesprávným právním posouzením skutkových zjištění a proto požaduje, aby soud podrobil jeho rozhodnutí v rozsahu výroku [anonymizováno] až [anonymizováno] revizi a nahradil jej soudním rozhodnutím podle návrhu žalobce. Především žalobce nesouhlasí se zastavením řízení v části úrazového pojištění, neboť toto pojištění spadá podle části [anonymizováno] přílohy [číslo] k zákonu č. 277/2009 Sb. o pojišťovnictví do odvětví životního pojištění, pokud je sjednáváno jako doplňkové pojištění k pojištění podle písm. a) bodu 1, části [anonymizováno] přílohy [číslo] k zákonu č. 277/2009 Sb. Úrazové pojištění je tedy v daném případě životním pojištěním a plně spadá do kompetence finančního arbitra. Z pojistných podmínek vyplývá závislost těchto doplňkových pojištění na pojištění základním. Další sjednaná pojištění nemohou existovat samostatně a jsou na základním životním pojištění závislá. Finanční arbitr se nevypořádal s předběžnou otázkou, zda ujednání o doplňkovém pojištění je oddělitelné od zbývající části pojistné smlouvy ve smyslu § 41 obč. zák. či nikoliv. Žalobce je zároveň přesvědčen, že výrok o zastavení řízení v části pojištění nemá vliv na rozsah přezkumu a soud prvního stupně je příslušný k přezkoumání pravomocného nálezu finančního arbitra v plném rozsahu. Žalobce však souhlasí se závěrem finančního arbitra o neplatnosti předmětné pojištěné smlouvy, kterou shledává zejména v nesjednání rozsahu pojistného plnění přímo vázáného na kapitálovou hodnotu pojištění, za stavu, kdy sjednání rozsahu pojistného plnění v případě pojistné události je tak esenciální náležitostí pojistné smlouvy ve smyslu § 2 zákona o pojistné smlouvě. Výše kapitálové hodnoty pojištění je pak ovlivněna mj. počátečními a správními náklady, poplatky a rizikovým pojistným za základní pojištění. Bez znalosti hodnoty kterékoliv uvedené položky není možné řádně určit rozsah pojistného plnění z pojištění. Součástí pojistné smlouvy však nebyly pojistně technické zásady a přehled poplatků, na které smlouva odkazuje (odkázal se na rozsudek NS ČR, sp.zn. 31 Cdo 1566/2017 ze dne 13.2.2019 a dále např. na rozsudek MS v Praze ze dne 8.3.2018, jč. 25Co 430/2017-190). Ve smlouvě rovněž není ani uveden způsob výpočtu výše inkasních nákladů ani jejich konkrétní výše. Z důvodu neurčitosti těchto položek je tedy pojistná smlouvy absolutně neplatná z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění. Dalším důvodem absolutní neplatnosti uvedené smlouvy je nesjednání rizikového pojistného, které je esenciální součástí jakékoliv pojistné smlouvy (viz např. rozsudek MS v Praze čj. 29 Co 420/2019-146 ze dne 14.11.2019). Rizikové pojistné, které ovlivňuje výši plnění při dožití je zásadním ujednáním pojistné smlouvy a jeho neplatnost proto způsobuje neplatnost pojistné smlouvy jako celku. Dále žalovaná nesdělila žalobci před uzavřením pojistné smlouvy zásadní informace o nákladové struktuře pojistné smlouvy, která je pro spotřebitele významná, aby mohl učinit kvalifikované rozhodnutí, zda pojistnou smlouvu uzavře či nikoliv, neboť tato struktura přímo ovlivňuje rozsah pojistného plnění. Tento postup je nutno právně kvalifikovat jako jednání porušující zákaz nekalých obchodních praktik ve smyslu § 4 odst. 1 zák. č. 643/1992 Sb a sjednání smlouvy v rozporu se zákonem podle § 39 občanského zákoníku (viz např. rozhodnutí MS v Praze ze dne 8.3.2018, jč. 25 Co 430/2017-190). Dalším důvodem neplatnosti pojistné smlouvy je neurčitost způsobu snižování kapitálové hodnoty o počáteční a správní náklady, tedy též ve smyslu ust. § 37 odst. 1 starého obč. zák., neboť neurčitá ujednání v bodu [anonymizováno] až [anonymizována dvě slova] (určení výše počátečních a správních nákladů o které je snižována kapitálová hodnota, která je základem pro pojistné plnění) nejsou oddělitelná od zbytku pojistné smlouvy. V řízení před finančním arbitrem bylo zjištěno, že žalobce uhradil žalované na pojistném k datu vydání nálezu celkem [částka] a žalovaná žalobci z pojistné smlouvy neposkytla žádné plnění. Tato částka tedy představuje bezdůvodné obohacení žalované. Finanční arbitr dále dospěl k závěru, že na určení neplatnosti pojistné smlouvy má žalobce právní zájem, neboť pojistná smlouva dále trvá a je třeba postavit na jisto práva povinnosti jejích smluvních stran a je způsobilé zabránit případným dalším soudním sporům o plnění z neplatné pojistné smlouvy. Žalovaná vznesla v řízení před finančním arbitrem námitku promlčení, kterou žalobce považuje za nemravnou a to proto, že námitkou promlčení uplatňuje nárok právě na kapitálovou hodnotu, kterou by nikdy nezískala, pokud by byla pojistná smlouva řádně uzavřena. Získává tak majetkový prospěch, přestože důvody neplatnosti pojistné smlouvy sama zapříčinila. Akceptace této námitky by byla v rozporu se zásadou stanovenou v § 6 odst. 2 občanského zákoníku. Při uplatnění této námitky není žalovaná v dobré víře, neboť věděla, že tak získává finanční prostředky, které by si nemohla ponechat, pokud by pojistná smlouvy byla platná, neboť by je vždy musela vyplatit žalobci, resp. osobě oprávněné. Smlouvy investičního životního pojištění jsou běžně uzavírány na 20 a více let a je pro ně charakteristická výrazná časová asymetrie v rozložení plnění povinností smluvních stran, přičemž není reálně očekávatelné, že by se žalobce domáhal vrácení zaplaceného pojistného před uplynutím promlčecí doby. Časová asymetrie se projeví v neprospěch pojistníka (zde žalobce) právě v případě konstatování neplatnosti pojistné smlouvy, naopak pro pojistitele (zde žalovanou) je toto konstatování v jeho prospěch, když po uplynutí promlčecí doby se pojistník zásadně nedomůže vrácení celého zaplaceného pojistného a žalovaná tak získá finanční prostředky, které by si v případě platné smlouvy nikdy nemohla ponechat. Pojistník se tak ocitá v pasti, neboť po uplynutí základní promlčecí doby pro něj nebude dovolání se neplatnosti pojistné smlouvy ekonomicky výhodné a zároveň nemá jinou možnost bránit se protiprávnímu jednání pojišťovny, kterému je vystaven na základě vadné pojistné smlouvy. Takový stav považuje žalobce v právním státě za nepřípustný a použití institutu dobrých mravů je zde zcela namístě, při zohlednění specifických okolností konkrétního sporu a zabrání se tak neopodstatněnému vychýlení rovnováhy mezi účastníky smluvního vztahu nemravným způsobem. Žalovaná po celou dobu trvání pojištění jednala v rozporu s pojistnou smlouvou, když vědomě snižovala kapitálovou hodnotu pojištění o náklady a poplatky, o nichž žalobce předem neinformovala a jejichž výši žalobci nesdělila a to svévolně, dle svého uvážení. Žalovaná o tomto postupu neinformovala rovněž ani odbornou a laickou veřejnost. Dále žalovaná postupovala v rozporu s pojistnou smlouvou, když při výpočtu odkupného ke dni [datum] jednostranně započetla dosud neuhrazené počáteční náklady, když tato smlouva neobsahuje žádné ustanovení o jejich zesplatnění při předčasném ukončení pojistné smlouvy. Postupovala rovněž zcela svévolně, když rezervu na nesplacené počáteční náklady při výpočtu odkupného zvýšila ještě o odkupní koeficient NPN ve výši [číslo], když o tomto postupu žalovaná žalobce nikdy neinformovala a nebyl ani uveden ve smluvní dokumentaci. ČNB takové jednání považuje za porušení odborné péče, jak vyplývá z dohledové výzvy ČNB zaslané žalobci dne [datum] a následující korespondence. Jednání v rozporu s odbornou péčí nemůže požívat právní ochrany. Žalovaná rovněž nealokovala pojistné dle dohodnutých principů, když namísto alokace 100% zaplaceného pojistného do investičního programu dle vůle žalobce nejprve část alokovala do kapitálové hodnoty negarantované, z níž umořila své náklady a rizikové pojistné a teprve poté zbylou část alokovala do kapitálových hodnot zvolených žalobcem v pojistné smlouvě a o tomto postupu žalobci nikdy neinformovala. Jednání žalované se shora uvedených důvodů nelze poskytovat právní ochrany (odkaz na rozsudek NS ČR 312 Cdo 1566/2017 ze dne 13.2.2019). Žalovaná také utajením výše počátečních a správních nákladů získala konkurenční výhodu oproti jiným pojišťovnám nabízejícím podobný produkt, který se tak jevil opticky výhodnější, než jiných soutěžitelů, kteří nákladovou strukturu netajili. K posouzení mravnosti námitky promlčení je třeba posoudit i skutečnosti, že návrh pojistné smlouvy předkládala odborně a personálně vybavená pojišťovna, která působí na trhu ČR již mnoho desítek let a je veřejností vnímána jako zavedená a důvěryhodná pojišťovna s povinností postupovat s odbornou péčí, pojišťovací trh podléhá dozoru ČNB a je předpoklad toho, že činnost pojišťoven je průběžně prověřována, povinnost jednat s odbornou péčí se vztahuje i na pojišťovacího zprostředkovatele, který má rovněž povinnost chránit zájmy spotřebitele, z kampaně vedené žalovanou pod názvem„ Takové lepší spoření“ spotřebitelé získali zavádějící informace o tom, že předmětný produkt je beznákladový, žalovaná přijímala část pojistného po té, co bylo zveřejněno stanovisko ČNB obsažené v [anonymizováno] sdělení ČNB ze dne [datum] zveřejněném dne [datum] ve [anonymizováno] ČNB a věděla o tom, že pojistná smlouva je uzavřena v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele. Žalovaná rovněž postupovala v rozporu s dohledovým benchmarkem ČNB [číslo] ze dne [datum] a požadované informace o nákladové struktuře žalobci nesdělila. Počínaje rokem [rok] začal finanční arbitr žalovanou informovat o důvodech neplatnosti smluv investičního životního pojištění a to v rámci jednání o ústním vysvětlení, která finanční arbitr nařizoval ve správních řízeních, avšak žalovaná neučinila žádná opatření. K nemravnosti námitky promlčení žalobce odkázal rovněž na nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 2700/25 ze dne 8.11.2016. Lze tedy shrnout, že žalovaná se přijímáním pojistného od žalobce po [datum] úmyslně obohacovala, neboť znala důvody neplatnosti pojistné smlouvy a neučinila nic, co by vedlo k odstranění závadného stavu (viz např. rozsudek NS ČR ze dne 20.2.2003, sp. zn. 33 Odo 938/2002, ačkoliv má povinnost monitorovat změny právních předpisů a zřídit oddělení compliance zajišťující soulad její činnosti v jejích vnitřních předpisů s právním řádem. Tímto jednáním žalovaná hájila výlučně své ekonomické zájmy a to na úkor oprávněných zájmů žalobce. Žalobce má rovněž za to, že soud by měl ex officio rozhodnout znovu o sankci ve smyslu § 17a zákona o finančním arbitrovi, odkázal se při tom na výklad uvedeného ustanovení Nejvyšším správním soudem v rozsudku čj. 2 Ags 176/2006 ze dne 19.4.2007.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb. Již při jejím uzavření měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy a měl tak možnost se včas dovolat její údajné neplatnosti. Žalovaný byl navíc o vývoji informován prostřednictvím výročních dopisů a výpisu aktuálního stavu účtu. Podle starého občanského zákoníku je subjektivní promlčecí lhůta dvouletá, objektivní pak tříletá (§ 107 odst. 1 a 2). Žalovaná má tedy zato, že právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak promlčeno uplynutím uvedené promlčecí doby, neboť návrh na zahájení řízení u finančního arbitra byl podán až dne [datum] (odkázal se na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.3.2008, sp. zn. 28 Cdo 3977/2007 či usnesení NS ČR ze dne 18.1.2010, sp. zn. 28 Cdo 3148/2009). Vznesl námitku promlčení (z opatrnosti pro případ, že by soud posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatnou) ve vztahu k zaplacenému pojistnému více než dva roky před uplatněním požadavku před finančním arbitrem. S ohledem na hospodárnost řízení by se pak soud měl zabývat námitkou promlčení přednostně před posouzením samotného nároku žalobce v souladu s platnou judikaturou. Odmítla tvrzení žalobce, že by námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. Pokud se žalobce náhle po pěti letech od uzavření smlouvy domáhá vrácení finančních prostředků, ačkoliv pojišťovna po celou dobu mu poskytovala pojistné krytí, pak je to právě on, kdo jedná v rozporu s dobrými mravy. Upozornil např. na aktuální judikaturu a to např. na usnesení NS ČR ze dne 27.5.2020 čj. 23 Cdo 1254/2020-399, podle které je rozpor námitky promlčení s dobrými mravy třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nich je dovozován vznik uplatněného nároku. V tomto případě nelze dovodit, že by k marnému uplynutí promlčecí doby po vzniku nároku přispěla žalovaná či že by žalobci bránil ve včasném uplatnění nároku jakýkoliv závažný důvod (viz např. usnesení NS ČR ze dne 30.1.2020, sp. zn. 28 Cdo 4126/2019, usnesení čj. I.ÚS 2435/20 ze dne 16.9.2020. Žalovaná dále popřela, že by předmětná pojistná smlouva byla neplatná a žalobu považuje za účelovou snahu žalobce o získání finančních prostředků zpět. Případné důvody neplatnosti by se pak vztahovaly pouze na dílčí ujednání, nikoliv na smlouvu jako celek. Sám žalobce písemně potvrdil, že před uzavřením pojistné smlouvy mu byly poskytnuty všechny informace podle § 66 zákona o pojistné smlouvě a byly mu zodpovězeny všechny písemné dotazy ohledně sjednávaného pojištění a že převzal [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] pro sjednaná pojištění a byl s nimi seznámen. Žalobce po dobu pěti let nijak neprojevil nesouhlas s obsahem uvedené smlouvy. Nemůže jít k tíži žalované, že žalobce podpisem akceptoval uzavření smluvního vztahu, aniž by se zajímal o obsah podepisované smlouvy či smluvní dokumentace. V každém případě měl žalobce možnost při pochybnostech buď rovnou využít institutu výpovědi pojistné smlouvy do [anonymizováno] měsíců od sjednání, nebo se dovolat její relativní neplatnosti, což však neučinil. Při uzavření závazku se měl zajímat o to, jaké důsledky pro něj bude mít, tím spíše, když jde o závazek dlouhodobější. A pokud má spotřebitel pochybnosti či nějaké informace postrádá, měl by se snažit o jejich objasnění. Po uzavření smlouvy se stává spotřebitel stranou závazku, tudíž i pro něj platí zásady„ pacta sunt servanda“ a„ vigilantibus iura skripta sunt“, z nichž mu plyne povinnost dostát svým povinnostem vůči druhé smluvní straně a dbát o svá práva. Pozdější snaha se z tohoto závazku vyvázat s argumentací, že vlastně přesně nepochopil či mu nebylo objasněno, k čemu se zavázal, je v rozporu s principem poctivosti a dobrými mravy, kdy lze poukázat na nový občanský zákoník a to § 6 odst. 1, který stanoví povinnost každého jednat v právním styku poctivě. Dále je třeba vycházet ze zásady stanovené v § 4 odst. 1 ve spojení s § 3030 NOZ, která stanovuje zákonnou domněnku, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat, což ze strany žalobce očekávala i žalovaná. Dále se žalovaná odkázala i na definici průměrného spotřebitele uvedenou v § 4 NOZ a příslušnou judikaturu např. rozsudek NS ČR ze dne 30.5.2007, sp. zn. 32 Odo 229/2006 či rozsudek ze dne 30.10.2009, sp. zn. 23 Cdo 1057/2009. Dále poukázal na stanovisko vyjádření v nálezu Ústavního soudu ze de 10.4.2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13. Spotřebitel, byť jeho ochrana je významná, není zbaven povinnosti jednat objektivně obezřetně a s průměrným rozumem vyhodnotit uzavření příslušné smlouvy. K obdobnému stanovisku dospěl ÚS i v nálezu ze dne 11.11.2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11, který potvrzuje i NS v rozhodnutí ze dne 29.6.2010, sp. zn. 23 Cdo 1201/2009. Uvědomělý spotřebitel by si jen těžko mohl myslet, že uzavře pojistnou smlouvu, zaplatí pojistné a za několik let, až bude smlouva ukončena, mu žalovaná vyplatí veškeré jeho platby, aniž by mu účtovala jakékoliv poplatky. Dále žalovaná upozornila na nález ÚS ze dne 28.2.2013, sp. zn. III. ÚS 3900/12 a na rozsudek NS ze dne 16.10.2017, sp. zn. 32 Cdo 787/2017. Dále žalovaná poukázala na to, že způsob sjednání počátečních, správních, inkasních nákladů a rizikového pojistného bylo zcela v souladu s právními předpisy účinnými ke dni uzavření pojistné smlouvy a to např. zák. č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě a dále zák. č. 277/2009 Sb. Pojistně matematické zásady jsou objektivně existující metody, které žalobkyně jako pojišťovna obligatorně používá v rámci své státem licencované a dozorované činnosti. Na tytéž zásady odkazuje i NOZ, např. v § 2865 odst. 2 NOZ. Dále zdůraznila žalovaná i § 12 odst. 3 zák. 37/2004 Sb., podle kterého je pojistitel povinen sdělit zásady pro stanovení výše pojistného výlučně na žádost pojistníka. Ohledně změny různých poplatků odkázala rovněž na rozsudek NS ČR ze dne 29.1.2019 sp. zn. 33 Cdo 382/2018, který lze použít analogicky, neboť i bankovní poplatky za vedení úvěrového účtu lze měnit v závislosti na změnách objektivních skutečností. Ujednání přes svou neurčitost bylo shledáno jako platné. Žalovaná dále poukázala na rozhodovací soudní praxi, podle které by konstatování absolutní neplatnosti smlouvy naprostou výjimkou, což není případ předmětné pojistné smlouvy. Z textu smlouvy jednoznačně vyplývá, že žalobce akceptoval právo žalované účtovat od počátku pojistného vztahu k jeho tíži její náklady spojené se vznikem a správou pojištění. Dále žalovaná akcentovala, že žádný právní předpis účinný v době uzavření pojistné smlouvy nestanovil povinnost sjednat v pojistné smlouvě konkrétní výši rizikového pojistného, resp. rozpad pojistného na jednotlivé složky. Náležitostí pojistné smlouvy ohledně pojistného je toliko stanovení výše pojistného, viz § 4 odst. 1 písm. e) a § 9 a § 12 odst. 3 a § 66 odst. 2 zák. č. 37/2004 Sb. Teprve zák. č. 170/2018 Sb. účinný od 1.12.2018 stanoví v § 84 písm. c) stanoví, že pojišťovna je povinna zákazníkovi v rámci životního pojištění sdělit informace o výši, způsobu a době placení pojistného za každé sjednané pojištění a v případě rezervotvorného pojištění navíc informace o struktuře předepsaného pojistného rezervotvorného pojištění za jednotlivá pojistná období včetně pojistného za připojištění; u rezervotvorného pojištění, kde investiční riziko nese pojistník, se dále uvedou veškeré náklady hrazené z předepsaného pojistného nebo snižující výši kapitálové rezervy pojištění, jejich výše a není-li to možné, metoda výpočtu a dále výše části předepsaného pojistného, která se nezhodnocuje a spotřebovává se na krytí rizik. Do shora uvedeného data tedy pojišťovny neměly ex lege povinnost informovat o přesném rozpadu pojistného na dílčí složky. Jedná se však o povinné informace sdělované klientům, nikoliv povinné náležitosti pojistných smluv. Žalovaná rovněž popřela tvrzení žalobce o neurčitosti výše pojistného plnění v pojistné smlouvě. Toto plnění bylo jednak stanoveno minimální částkou výše pojistného ([částka]), přičemž konečná částka pojistného plnění byla určena kromě této částky i částkou představující kapitálovou hodnotu pojištění. V každém okamžiku pojistné smlouvy tak byla známa minimální výše pojistného plnění. Ze skutečnosti, že pojistné plnění bude navýšeno o aktuální výši kapitálové hodnoty, nemůže způsobit neplatnost pojistné smlouvy. Žalovaná odmítla dále tvrzení žalobce o tom, že uzavření pojistné smlouvy mělo představovat úmysl žalované se na úkor žalobce obohatit. Žalovaná neměla ani nemohla mít jakoukoliv možnost zjistit., že žalobce si není vědom všech pojistných podmínek či dokonce, že s nimi nesouhlasí. Žalobce své tvrzení nedokládá konkrétními důkazy, pouze účelově tvrdí, že údajný nepřímý úmysl žalobkyně vyplývá ze všech okolností uzavření pojistné smlouvy. Co se týká aplikace rozsudku NS ČR ze sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, pak nelze jeho závěry zde aplikovat, neboť se týká diametrálně odlišného případu (jednalo se o úrazové pojištění, rovněž skutkový stav byl jiný, jiná struktura smlouvy, byla řešena jiná právní otázka). Dále žalovaná nesouhlasila se závěrem žalobce, že rozhodnutí finančního arbitra o zastavení řízení v části úrazového připojištění je nesprávné a odkázala se na § 1 odst. 1 písm. e) zák. č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi, podle kterého je tento orgán příslušný pouze k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů, jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění. Příslušný soud pak nemůže nahradit tento výrok, neboť se nejedná o meritorní rozhodnutí, nýbrž procesní (viz § 244 o.s.ř.). Dále žalovaná doplnila své vyjádření k žalobě tak, že v judikatuře od posledního vyjádření žalované došlo k posunu ohledně právního názoru na promlčecí lhůtu, kdy [název soudu] v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] považuje za relevantní subjektivní dvouletou promlčecí dobu, ačkoliv finanční arbitr přiznal bezdůvodné obohacení žalobci za dobu před uplynutím tříleté promlčecí doby a žalovaná tuto částku žalobci již vyplatila a to včetně úroků z prodlení, avšak vrácení částky se nedomáhá. Dále je zvláštní, že se žalobce domáhá zaplacení sankce finančnímu arbitrovi ze strany žalované. Změny v tomto směru by se měl domáhat spíše žalovaný, nicméně ten vzal svoji žalobu zpět v celém rozsahu.

3. Soud ve smyslu § 250a o.s.ř. přibral ex officio ČR [anonymizována tři slova] do řízení, neboť žalobce požadoval v žalobě (viz petit žaloby I odst. 3) i změnu nálezu [anonymizována dvě slova] ve znění rozhodnutí o námitkách v části, která se týká uložení povinnosti žalované zaplatit sankci [anonymizována dvě slova], proto se v tomto řízení jedná i o právech (nárok na zaplacení sankce) dalšího subjektu a to České republiky zastoupené [anonymizována tři slova]. 4. [anonymizována dvě slova] navrhl žalobu zamítnout s tím, že se v argumentaci zcela odkázal na znění předmětného nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách za stavu, kdy má za to, že by neměl být účastníkem řízení, neboť neodpovídá definici účastníka řízení ve smyslu § 250a o.s.ř.

5. Z nálezu [anonymizována dvě slova] čj. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že žalobce se svým návrhem domáhal v řízení zahájeném dne [datum] určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu zaplaceného pojistného a mimořádného výběru s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení a [anonymizována dvě slova] rozhodl tak, jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto odůvodnění.

6. Z rozhodnutí o námitkách [anonymizována dvě slova] čj. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že bylo o námitkách žalobce ze dne [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka] [číslo] a o námitkách žalované ze dne [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka] [číslo] bylo rozhodnuto, jak je uvedené v odstavci 1 tohoto odůvodnění.

7. Dále soud z uvedených rozhodnutí a připojených listin, které nebyly účastníky nijak zpochybněny, zjistil, že žalobce na základě předmětné pojistné smlouvy hradil počínaje [datum] měsíčně pojistné ve výši [částka] měsíčně, když poslední splátku učinil dne [datum], celkem tedy uhradil částku ve výši [částka]. Žalobce prováděl platby i nadále po podání návrhu k [anonymizována dvě slova] a ke dni rozhodování [anonymizována dvě slova] o námitkách zaplatil celkem částku ještě částku [částka] (od [datum] do [datum], tj. 5 plateb po [částka]). Z této částky však tvořila část- [částka] měsíčně platby za pojištění zproštění od placení pojištění a část- [částka] pojistné za úrazové pojištění. Mimořádné pojistné zaplaceno nebylo ani nebyl učiněn mimořádný výběr žalobcem.

8. Z dokladů o úhradě ze dne [datum], které účastníci učinili nespornými, bylo zjištěno, že žalovaná uhradila tohoto dne žalobci částku celkem [částka] a na účet [anonymizována dvě slova] částku [částka].

9. Ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] a doplňkových a všeobecných pojistných podmínek (DPP a VPP), z„ Životní pojistky“ a potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva na pojistný produkt s názvem„ Životní pojištění [anonymizována dvě slova], s počátkem pojištění od [datum] s délkou pojistné doby [anonymizováno] let s dohodnutou pojistnou částkou pro případ smrti nebo dožití ve výši [částka] a dále se sjednaným úrazovým pojištěním dospělých, lhůtní pojistné bylo dohodnuto na částku 3000 Kč měsíčně, které zahrnuje rovněž částku [částka] za úrazové pojištění a dále sjednáno umístění pojistného v individuálním programu do fondů [anonymizováno] a [anonymizováno] v alokačním poměru 40% a 60%. Dále bylo sjednáno pojištění zproštění od placení pojistného. Žalobce podpisem potvrdil, že při podpisu smlouvy převzal rovněž všeobecné a doplňkové pojistné podmínky. Z [číslo listu] odst. [anonymizována dvě slova] vyplynulo, že bylo mezi účastníky sjednáno, že dožije-li se pojištěný dne uvedeného dne v pojistné smlouvě jako konec pojištění, pojistitel mu vyplatí sjednanou pojistnou částku pro případ dožití, byla-li sjednána při uzavření pojistné smlouvy, a kapitálovou hodnotu pojištění ve výši stanovené k datu konce pojištění. Požádá-li o to pojištěný, pojistitel dohodne s pojištěným namísto jednorázového plnění výplatu doživotního nebo časově omezeného důchodu.

10. Z výročních dopisů žalované žalobci a informací k pojistné smlouvě ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] bylo zjištěno, že žalobce byl žalovanou pravidelně jednou ročně informován o stavu předmětné pojistné smlouvy, o době jejího trvání, o předpokládaném zhodnocení alokovaného pojistného ve fondech, o aktuálním stavu fondů, o výši kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou, o pojistném na riziková krytí a nákladech za uplynulý rok, aktuálním stavu hodnoty pojištění, o výši odkupného atd.

11. Dále soud provedl k důkazu i dohledový benchmark [číslo] úřední sdělení ČNB ze dne [datum] ve [anonymizováno] ČNB částka [číslo], článek„ [anonymizována dvě slova]“ z časopisu [anonymizováno] poradce a interní sdělení [číslo] žalované ze dne [datum], avšak tyto listiny nevyužil pro své rozhodnutí v této věci, protože nepřinesly žádné informace potřebné pro posouzení předmětu řízení.

12. Soud neprovedl k důkazu listiny navržené žalobcem a to protokoly o podání ústního vysvětlení finančního arbitra, neboť se netýkají tohoto řízení a účastníků a pro rozhodnutí v této věci neobsahují žádné podstatné informace.

13. Dále soud neprovedl další důkazy navržené stranou žalující a to výslechy svědků, neboť ani jejich výpovědi by nepřinesly pro rozhodnutí v této věci žádné podstatné informace, když podstatou sporu bylo právní posouzení předložených relevantních listin a revize řízení před [anonymizována dvě slova] a jeho rozhodnutí soudem.

12. Podle § 244 odst. 1 rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1) a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

13. Podle § 246 odst. 1 je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Podle odst. 2 má v žalobě žalobce rovněž kromě jiného uvést, v čem spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotřen na svých právech, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta.

14. Podle § 247 odst. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, zmeškání této lhůty nelze prominout.

15. Soud nejprve zkoumal včasnost podání žaloby. Žaloba v této věci byla podána dne [datum] a rozhodnutí o námitkách bylo vydáno dne [datum]. Žalobce sice soudu nedoložil, kdy mu toto rozhodnutí bylo doručeno, nicméně soud má za to, že byla prokázána včasnost podání návrhu tím, že byl podán dva měsíce po vydání konečného rozhodnutí [anonymizována dvě slova], tj. je jisté, že doručeno bylo žalobci až po tomto vydání a žaloba tedy byla zcela jistě podána ještě před uplynutím dvouměsíční lhůty a soud tedy mohl přistoupit k jejímu projednání.

16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] pojistná smlouva na produkt životního pojištění s konkrétními parametry popsanými shora v odůvodnění. Na pojistném ke dni podání návrhu a dále po podání návrhu částku celkem [částka]. V řízení zahájeném dne [datum] se žalobce domáhal určení neplatnosti předmětné pojistné smlouvy a dále vyplacení bezdůvodného obohacení, které na základě této smlouvy žalovaná od něho získala z důvodu plateb pojistného a to ve výši [částka] s úrokem z prodlení 8,05% ročně od [datum] do zaplacení. [anonymizována dvě slova] vydal dvě rozhodnutí a to shora specifikovaný nález a rozhodnutí o námitkách, kterými vyhověl jeho návrhu na určení neplatnosti pojistné smlouvy v části životního pojištění, zastavil řízení ohledně platnosti smlouvy v části týkající se pojištění zproštění od placení pojistného a úrazového pojištění a uložil žalované zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,05% z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci nálezu a žalované povinnost zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10% ze shora uvedené částky do 15 ti dnů od právní moci nálezu na účet [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Ve zbytku byl návrh žalobce zamítnut. [anonymizována dvě slova] posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatnou z důvodu neurčitého sjednání esenciálních náležitostí smlouvy a to ujednání o počátečních a správních nákladech, o které se snižovala kapitálová hodnota pojištění a rizikového pojistného, kdy tato ujednání nejsou od ostatních ujednání pojistných podmínek oddělitelná. Dále [anonymizována dvě slova] dospěl k závěru, že námitka promlčení uplatněná žalovanou je opodstatněna a nárok žalobce je tak promlčen v subjektivní tříleté promlčecí době, když nároky účastníků posuzoval podle starého občanského zákoníku platného v době uzavření smlouvy. Nepromlčenou částku pak uložil k úhradě žalované. Z důvodu neúspěchu ve věci pak uložil žalované uhradit [anonymizována dvě slova] sankci. Žalovaná povinnosti uložené jí finančním arbitrem splnila a částky uhradila. Skutkový stav zjištěný soudem žádný z účastníků nesporoval.

17. Po zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k těmto právním závěrům: Jak již vyplývá z dikce ustanovení § 246 odst. 1 a 2 k podání návrhu podle části V. o.s.ř. je oprávněn, tedy aktivně legitimován ten, kdo byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, tj. toto rozhodnutí zasáhlo do jeho právní sféry. Toto tvrzení musí být jednak uvedeno v žalobě a jednak doloženo předloženými či označenými důkaz za stavu, kdy žalobce svým návrhem (petitem) vymezí rozsah soudního přezkumu obou rozhodnutí finančního arbitra. Žalobce se domáhal toho, aby soud znova rozhodl o neplatnosti předmětné pojistné smlouvy, ačkoliv se v řízení před finančním arbitrem takového rozhodnutí domáhal a [anonymizována dvě slova] mu zcela vyhověl. Rozhodnutí správního orgánu tedy bylo v této části vydáno v jeho zájmu a soud shledal, že není důvodu pro přezkum rozhodnutí finančního arbitra v této části nálezu. Soud tedy uzavřel, že v části, kde se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí finančního arbitra určením, že předmětná pojistná smlouva je od počátku neplatná, nebyl k podání žaloby žalobce aktivně věcně legitimován, a proto byla žaloba v této části zamítnuta. Soud má tedy za nespornou skutečnost, že předmětná smlouva je od počátku absolutně neplatná. Žalovaný sice s tímto závěrem nesouhlasil, nicméně nebrojil proti němu (resp. podanou žalobu vzal zpět a řízení bylo pravomocně zastaveno) a na základě rozhodnutí finančního arbitra o vzniku bezdůvodného obohacení žalobci plnil. Žalobce však v žalobním návrhu naopak nepožadoval, aby soud nahradil rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v části týkající se zastavení řízení v části pojištění zproštění povinnosti placení pojistného a úrazového pojištění, přestože s tímto rozhodnutím nesouhlasil a žaloba obsahuje argumenty k jeho nesouhlasu, a tím vymezil rozsah přezkumu rozhodnutí soudem. Soud proto nepřezkoumával rozhodnutí finančního arbitra uvedeného pod I. nálezu ve spojení s výrokem A I. rozhodnutí o námitkách. Nad rámec odůvodnění však soud uvádí, že souhlasí s argumentací finančního arbitra v tomto směru, že je oprávněn řešit pouze spory ze životního pojištění ve smyslu § 1 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 3 odst. 1 a 2 zákona o finančním arbitrovi, a proto řízení v této části zastavil.

18. Předmětem přezkumu soudu se tak stalo pouze rozhodnutí finančního arbitra týkající se úhrady částky, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, tedy výroku III. nálezu a A III. rozhodnutí o námitkách a s tím souvisejícího výroku V. nálezu a A V. rozhodnutí o námitkách. Soud se ztotožnil s názorem finančního arbitra, že věc je třeba posuzovat podle občanského zákoníku účinného v době uzavření pojistné smlouvy, tj. zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále SOZ) ve smyslu § 3028 odst. 1 a 3 zák. č. 89/2012 Sb. (dále NOZ) a dále podle zákona o pojistné smlouvě [číslo] Sb. Podle § 451 odst. 1 SOZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 SOZ platí, že pokud je smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. V řízení soud vycházel z nesporně zjištěné skutečnosti, že předmětná pojistná smlouva je v části životního pojištění od počátku absolutně neplatná a na stranách jejích účastníků vznikla povinnost druhému vrátit vše, co podle ní dostal. Žalovaná však žádné nároky z tohoto titulu nevznesla. Soud proto vzal za prokázané shodně s finančním arbitrem, že bezdůvodné obohacení představuje pojistné zaplacené žalobcem žalované a že tedy finanční arbitr správně rozhodl o povinnosti jeho vrácení. Spornou zůstala však otázka vznesené námitky promlčení, resp. jejího rozporu s dobrými mravy a délka trvání promlčecí lhůty. Podle § 107 odst. 1 SOZ platí, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději ta tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle platné judikatury (např. rozhodnutí NS ČR ze dne 18.3.2008, sp. zn. 28 Cdo 3977/2007 ve vzájemném vztahu subjektivní a objektivní promlčecí doby se právo promlčí uplynutím jedné z nich i tehdy, běží-li ještě druhá promlčecí doba. Soud tedy posuzoval, zda námitka promlčení byla ze strany žalované uplatněna v rozporu s dobrými mravy a dále přezkoumával, zda byla finančním arbitrem správně zvolena délka promlčecí doby. Především je třeba přisvědčit žalované s její argumentací, že ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2020, čj. 23 Cdo 1254/2020-399 je rozpor námitky promlčení s dobrými mravy třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Dále se soud odkazuje rovněž na rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3825/2011, podle kterého korekce promlčení dobrými mravy je přípustná pouze v případě, že by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem. Veškerá argumentace žalobce však směřovala v tomto směru k okolnostem uzavření předmětné pojistné smlouvy, což se týká jak jeho tvrzení, tak i veškerých předložených či navržených důkazů o tom, že pojistná smlouva byla ze strany žalované uzavřena úmyslně neplatně s využitím důvěryhodnosti jeho instituce na trhu a optiky nabízeného produktu, který se tak jevil výhodnější, než produkty ostatních pojišťoven, aby se tak žalovaná na úkor žalobce obohacovala. Žalobce nepředložil v řízení před soudem a ani v řízení před finančním arbitrem žádné relevantní důkazy, kterými by doložil, že by žalovaná jakkoliv bránila žalobci v uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ještě před uplynutím promlčecí doby a tím např. způsobila marné uplynutí promlčecí doby či že by námitka promlčení byla zneužitím práva žalované na úkor žalobce. Pokud žalobce argumentuje tím, že žalovaná již při uzavírání pojistné smlouvy s marným plynutím promlčecích lhůt kalkulovala za účelem získání promlčeného bezdůvodného obohacení na úkor pojistníků, pak se jedná pouze o žalobcovo nepodložené tvrzení. Žalobce měl právo od pojistné smlouvy v dohodnuté lhůtě či později odstoupit a rovněž měl právo kdykoliv během trvání neplatné pojistné smlouvy požádat o vydání bezdůvodného obohacení. Je věcí žalobce, že tak neučinil. Je sice pravdou, že pojistné smlouvy na životní pojištění se uzavírají na dlouhou dobu, ale to neznamená, že žalobce neměl možnost při jejím uzavření posoudit výhody či rizika s takto dlouhodobým závazkem spojená třeba i za pomoci nějakého odborníka. Žalobce ani neprokázal, že by pro žalovanou bylo jakkoliv ekonomicky výhodné riskovat, že by všechna přijatá plnění od pojistníků či většinu z nich musela jako bezdůvodné obohacení včetně úroků z prodlení a sankcí či nákladů řízení vracet, kdyby všichni pojistníci či ve většině využili svého práva namítnout neplatnost pojistných smluv ještě v době trvání promlčecí lhůty. Dále je třeba uvést, že žalobce mohl rovněž po nějaké době čerpat mimořádnou výplatu pojistného, což by v případě, že by si pojišťovna byla vědoma neplatnosti smlouvy a kalkulovala s promlčením, pojistníkům neumožňovala, neboť by tím z důvodu promlčení mohla i ona o toto plnění přijít. Argumentace žalobce ve směru úmyslu žalované k uzavření neplatné pojistné smlouvy vycházela vesměs z jeho argumentů pro ekonomickou výhodnost neplatné smlouvy pro žalovanou. Soud však nemá za to, že by se mezi tyto pojmy dalo dát bez dalšího rovnítko. Zda pro žalovanou by bylo ekonomicky výhodnější uzavřít neplatnou pojistnou smlouvu či platnou pojistnou smlouvu (kterou nadto sama koncipovala zajisté tak, aby byla pro ni ekonomicky výhodná a rovněž přijatelná i pro event.. zákazníky odborně fundované v oboru právo, peněžnictví či pojišťovnictví, o jejichž získání měla jistě zájem) za podmínek platných v tomto případě, kdy by po dlouhou dobu ([anonymizováno] let) mohla inkasovat pravidelně měsíčně pojistné a investovat ho do dalších finančních produktů při současném hrazení různých nákladů s vedením tohoto produktu spojených (různé administrativní náklady, zde nazvané počáteční a správní náklady), když služby žádné podobné instituce není bezplatná, je věc pro odbornou diskuzi a znalce, když však takovéto dokazování žádná ze stran nenavrhla. Rovněž neobstojí tvrzení žalobce, že promlčecí lhůta by měla být v tomto případě desetiletá, neboť žalovaná uzavřela úmyslně neplatnou pojistnou smlouvu. Úmysl žalované v tomto směru, jak je bylo uvedeno shora, žalobce neprokázal ani v řízení před finančním arbitrem, ani v řízení před soudem. Důkazy, které soud k jeho návrhu provedl či neprovedl po vlastním uvážení, nebyly způsobilé tento úmysl žalované doložit. Předpoklad úmyslu v případě uzavření neplatné smlouvy žalobce dovozoval toliko z listin, které měly údajně žalovanou usvědčit z toho, že si v okamžiku uzavření pojistné smlouvy s žalobcem již musela být vědoma této neplatnosti. Navržené listiny však byly vydány až po uzavření předmětné smlouvy a obsahují pouze určité názory, které pro žalovanou v době uzavření pojistné smlouvy nebyly nijak závazné. Veškerá rozhodnutí finančních arbitrů v obdobných sporech a především závěry soudů o neplatnosti obdobných pojistných smluv týkajících se životního pojištění pocházejí z mnohem pozdější doby. Do doby, než žalobce namítl neplatnost pojistné smlouvy a rovněž i po té, žalobce jednal, jakoby smlouva byla platná a řádně platil pojistné, stejně tak jednala i žalovaná, která průběžně posílala žalobci informace o vývoji jeho pojistného a investičního produktu. Soud má za to, že i žalovaná byla připravena v případě pojistné události poskytnout žalobci pojistné plnění, resp. žalobce neprokázal opak. Žalobce úmysl žalované jednat tak, jakoby smlouva byla platná, nijak nezpochybnil. Nad rámec uvedeného soud upozorňuje, že i žalovaná by mohla po žalobci požadovat kompenzaci bezdůvodného obohacení vzniklého na jeho straně, které by právě mohlo spočívat ve vydání určitého ekvivalentu za poskytnuté pojistné krytí, což neučinila. K této otázce se soud zcela odkazuje na judikaturu a argumenty žalované, uvedené v odstavci 2 tohoto odůvodnění, kterou považuje za aktuální a přiléhavou i pro toto řízení a která řeší i poměr spotřebitel-podnikatel.

19. Ohledně promlčení soud uzavírá, že finanční arbitr chybně použil promlčecí lhůtu tříletou. Dle názoru soudu prvního stupně a ustáleného rozhodovací praxe odvolacích soudů v obdobných případech se žalobce o vzniku bezdůvodného obohacení, jeho výši a o tom, kdo se na jeho úkor obohatil, dozvěděl vždy při uskutečnění každé platby pojistného, takže všechny okolnosti o vzniku, výši a o tom, kdo a na čí úkor bezdůvodné obohacení získává, byly žalobci známy v průběhu pojistného vztahu. V takovém případě lze uplatnit pouze subjektivní dvouletou promlčecí lhůtu. Způsob výpočtu částky představující bezdůvodné obohacení finančním arbitrem žádná ze stran nesporovala. V tomto případě by byla namístě korekce rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v neprospěch žalobce, kdy soud by nahradil jeho rozhodnutí tak, že by uložil žalované zaplatit žalobci menší částku, než jí uložil finanční arbitr. Soud však dospěl k závěru, že s ohledem na to, že žalovaná [anonymizována dvě slova] uloženou povinnost včetně příslušenství vůči žalobci již splnila a nijak se nedomáhá změny tohoto nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách, ani vrácení přeplacené částky (čímž dle názoru částku stanovenou finančním arbitrem v podstatě uznala ve smyslu § 2054 NOZ), soud shledal žalobu v této části za bezpředmětnou a rovněž i v části, kde se žalobce domáhá změny výroku [anonymizováno] nálezu a [anonymizována dvě slova] rozhodnutí o námitkách, žalobu zamítl.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. l o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

21. Výši nákladů žalované soud určil jako náhradu právního zastoupení sestávající z odměny za zastupování advokátem za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, replika žalobkyně ze dne [datum], vyjádření žalobkyně k žalobě žalovaného ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], a závěrečný návrh, účast na jednání dne [datum]) při tarifní hodnotě [částka] po 3 100 Kč bez DPH za jeden úkon právní služby, tj. celkem 22 [anonymizováno] včetně DPH 21% a náhrady jeho hotových výdajů za šest úkonů po 300 Kč v souladu, tedy [částka] včetně DPH, celkem tedy 24 684 Kč podle § 14b, § 11 a § 13 vyhl. č. 177/96 Sb., advokátní tarif.

22. Náklady České republiky zastoupené [anonymizována tři slova] tvoří paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. a to za 4 úkony po 300 Kč (písemné vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast při jednání, sepis závěrečného vyjádření).