38 C 303/2020-177

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Němcem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 124 200 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky ve výši 24 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 23. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 200 Kč za dobu od 6. 9. 2020 do 22. 12. 2020, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 6. 9. 2020 do zaplacení.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 647 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že proti němu bylo usnesením Policie ČR č. j. KRPZ-114190-678/TČ-2014-150081-AD ze dne 15. 11. 2017 zahájeno trestní stíhání jako obviněného (spoluobviněného) ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Takto zahájené trestní stíhání žalobce skončilo rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 61 T 12/2018-3787 ze dne 20. 11. 2019, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn. Žalobci v souvislosti s uvedeným trestním stíháním vznikly náklady obhajoby ve výši 20 000 Kč bez DPH, tj. 24 200 Kč vč. DPH. Vedle toho mu v důsledku tohoto nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Tímto trestním stíháním bylo zasaženo do pověsti žalobce, který byl dlouholetým starostou [územní celek]. Dne [datum] u něj byla provedena domovní prohlídka, po které informace o jeho trestním stíhání unikla mezi občany obce a on musel neustále vysvětlovat, o jakou záležitost se jedná. Coby člen zastupitelstva obce byl na jednáních zastupitelstva konfrontován s tím, že je trestně stíhaný a jeho návrhy tak nebyly brány vážně. Sám prožíval obavy z toho, že bude odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Situaci musel vysvětlovat své rodině. Měl obavu, že se nebude moci věnovat svým dvěma vnukům, jimž se do té doby věnoval. Vzhledem k tomu, že se o něm tradovalo, že je zapojen do trestné činnosti, přišel o zakázky v oblasti ostrahy budov. Nakonec v souvislosti se stresem vyvolaným probíhajícím trestním stíháním, byl počátkem roku 2019 hospitalizován s [anonymizována dvě slova] nejasného původu, kdy před touto hospitalizací asi po dobu dvou měsíců [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova].

2. Žalovaná potvrdila, že žalobce u ní svůj nárok uplatnil podáním, které jí bylo doručeno dne 5. 3. 2020 a o této žádosti do šesti měsíců od jejího podání nerozhodla. Dále uvedla, že nároku na náhradu nákladů obhajoby ve výši 24 200 Kč posléze vyhověla. Nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené uvedeným trestním stíháním v penězích označila za nedůvodný, když jednotlivé žalobcem naříkané újmy nebyly z jeho strany ani prokázány. Za dostatečné zadostiučinění žalovaná považovala konstatování porušení práv žalobce uvedeným trestním stíháním a omluvu, kterou mu v souvislosti s tím zaslala. Navrhla proto, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

3. Podáním ze dne 8. 1. 2021 vzal žalobce žalobu zpět v části, v níž se domáhal náhrady nákladů obhajoby ve výši 24 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 23. 12. 2020 do zaplacení, neboť uvedenou částku mu žalovaná zaplatila až dne 22. 12. 2020. Soud proto v uvedeném rozsahu řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil (výrok I. rozsudku).

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že proti žalobci bylo usnesením Policie ČR č. j. KRPZ-114190-678/TČ-2014-150081-AD ze dne 15. 11. 2017 zahájeno trestní stíhání jako obviněného (spoluobviněného) ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Takto zahájené trestní stíhání žalobce skončilo rozsudkem Krajského soudu v [obec] č. j. 61 T 12/2018-3787 ze dne 20. 11. 2019, kterým byl žalobce obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěn. Konkrétně byl žalobce stíhán, že jako starosta, resp. bývalý starosta [územní celek] disponoval razítkem pro ověření podpisu a kulatým razítkem se státním znakem [stát. instituce], přičemž společně s [jméno] [příjmení] měli provést za [stát. instituce] úřední ověření podpisů těmito razítky na fiktivních listinách připravených ostatními spoluobžalovanými, přičemž si byli vědomi toho, k čemu tyto listiny mají sloužit a že je ve skutečnosti ten, k jehož újmě byly tyto listiny vystaveny, tj. pan [jméno] [příjmení], nepodepsal a nebyl ani přítomen ověření jeho údajných podpisů na těchto listinách, přičemž oni ani nebyli oprávněni ověřování podpisů provádět (viz rovněž již citované usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba Krajského státního zastupitelství č. j. 3 KZV 45/2017-131 ze dne 20. 11. 2018).

5. Podle ustálené soudní praxe (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 265/2012 ze dne 25. 9. 2012) stát odpovídá i za škodu způsobenou zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, kterou je odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (ust. § 8 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb.), za nějž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se správnost postupu orgánů činných v trestním řízení (nejde o nesprávný úřední postup), ale rozhodující je výsledek trestního stíhání. Stát za škodu či nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním v takovém případě neodpovídá pouze tehdy, způsobil-li si poškozený trestní stíhání sám.

6. Jelikož byl žalobce trestně stíhán a nikoliv pravomocně odsouzen, vzniklo mu podle § 31 zákona č. 82/1998 Sb. vůči státu právo na náhradu škody spočívající v nákladech, které účelně vynaložil na svou obhajobu v souvislosti s tímto trestním stíháním. Mezi stranami přitom nebylo sporu o tom, že tyto náklady činily částku ve výši 24 200 Kč, přičemž nakonec byly žalovanou, jak vyplynulo z vyjádření žalobce, dne 22. 12. 2020 zaplaceny. Jejich splatnost přitom nastala uplynutím šesti měsíců od uplatnění tohoto práva u žalované (viz § 15 zákona č. 82/1998 Sb.), tj. dnem 5. 9. 2020, a proto je žalovaná podle § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobci za dobu od 6. 9. 2020 do 22. 12. 2020 úrok z prodlení z částky 24 200 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně. Proto soud tímto rozsudkem žalovanou k zaplacení uvedeného úroku z prodlení z částky 24 200 Kč za dobu od 6. 9. 2020 do 22. 12. 2020 zavázal (výrok II. rozsudku).

7. Vedle již zmíněného práva na náhradu škody, vzniklo žalobci podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. rovněž právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu trestním stíháním ve formě přiměřeného zadostiučinění. Přiměřené zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlíží k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (viz. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

8. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma způsobená trestním stíháním musí být tvrzena a prokázána (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 ze dne 15. 3. 2012). Jakkoliv je každé trestní stíhání podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/05 ze dne 11. 10. 2006 vždy spojeno se zásahem do osobnostních práv trestně stíhané osoby, vychází soud ze závěru, že vznik konkrétní újmy je na místě nikoliv presumovat ale prokazovat stejně tak jako intenzitu případné újmy odůvodňující přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích.

9. Pro stanovení formy a případně výše přiměřeného zadostiučinění jsou podle ustálené soudní praxe rozhodující následující kritéria: - povaha trestní věci, - celková délka trestního řízení, - následky v osobní sféře poškozené osoby, - závažnost vzniklé újmy, - okolnosti, za nichž k nemajetkové újmě došlo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11. 1. 2012). Přihlíží se přitom i k jiným okolnostem provázejícím trestní stíhání ať již na straně obviněného či orgánů činných v trestním řízení. Lze tak přihlédnout k jiným okolnostem provázejícím zahájení a zvláště pokračování trestního stíhání (k tomu, že trestní řízení bylo procesně důvodně vedeno proti konkrétnímu účastníku). Mezi takové okolnosti patří chování obžalovaného, jímž se v průběhu trestního řízení vytváří (nové, další) důvodné pochybnosti vedoucí orgány činné v trestním řízení k pokračování v trestním stíhání, k podání obžaloby, k potřebě konat hlavní líčení a ukončit řízení rozsudkem. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4280/2011 ze dne 3. 7. 2012). Je současně potřeba vycházet z toho, aby forma a případná výše zadostiučinění nebyla v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. přiznání přiměřeného zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva v penězích je na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně dostat mělo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. 6. 2012).

10. Žalobce tvrdil, že v souvislosti s tímto konkrétním trestním stíháním, které bylo vůči němu zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 15. 11. 2017, přičemž pravomocně skončilo zprošťujícím rozsudkem ze dne 20. 11. 2019, utrpěl újmu zejména na své pověsti, neboť dne [datum] u něj byla provedena domovní prohlídka, v souvislosti, s níž informace o stíhání žalobce unikla mezi občany obce a on musel ve [anonymizováno], kde působí ([anonymizována tři slova]) vysvětlovat, proč je proti němu vedeno trestní stíhání. Návrhy žalobce, které coby stávající zastupitel [územní celek] předkládal na jednáních zastupitelstva, pak měly být odmítány s tím, že je trestně stíhaný. Žalobce musel svou situaci vysvětlovat i své rodině, přičemž byl ohrožen tak vysokou trestní sazbou, že v případě odsouzení by jej čekal jedině nepodmíněný trest odnětí svobody. To vše v situaci, kdy se věnoval svým vnukům a trávil s nimi mnoho času. Trestní stíhání také způsobilo pokles zájmu o jeho služby coby poskytovatele [anonymizována dvě slova] v oblasti [anonymizována dvě slova]. Protože se o něm tradovalo, že je zapojen do trestné činnosti došlo k poklesu počtu jím [anonymizována dvě slova], kdy původně jich bylo šest a nyní mu zůstaly jen dva. Nakonec se měl stres spojený s probíhajícím trestním stíháním žalobce projevit i na jeho zdraví, kdy [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] z [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], přičemž počátkem roku [rok] byl [anonymizováno] s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], jehož příčinou byl právě stres spojený s tímto trestním stíháním (viz tvrzení žalobce obsažená v jeho podání ze dne 8. 1. 2021).

11. V případě žalobcem naříkaného zásahu do jeho pověsti je na místě předeslat, že žalobce skutečně byl v letech [rok] až [rok] starostou [územní celek] a i poté byl a je členem zastupitelstva [územní celek] O tom ostatně svědčí mimo jiné doložené výsledky voleb do zastupitelstva této obce a tato skutečnost je soudu známa z jeho činnosti (zejména z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 38 C 250/2013 - viz dále).

12. V době zahájení a vedení naříkaného trestního stíhání, tj. v období od [datum] do [datum] nebyl žalobce bezúhonným. Již dne [datum] byl rozsudkem zdejšího soudu č. j. 34 T 268/2009-137 shledán vinným ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 trestního zákona, kterého se dopustil tím, že dne [datum] řídil osobní automobil na místní komunikaci v [obec] a v krvi měl 1,6 promile alkoholu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum] (viz citovaný rozsudek).

13. Žalobce byl dále rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 6. 2014 sp. zn. 48 T 21/2013, který nabyl ve spojení s usnesením Krajského soudu v [obec] č. j. 6 To 337/2014-1026 právní moci dne [datum] shledán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství s [jméno] [příjmení], přičemž se jej dopustili tak, že žalobce dne [datum] jako starosta [územní celek] oznámil [právnická osoba] a.s. jako správný na místo účtu obce, účet [jméno] [příjmení], přičemž uvedená společnost na tento účet zaslala [částka] náležejících obci, avšak žalobce s [jméno] [příjmení] si tyto peníze ponechali (viz citovaná rozhodnutí).

14. Z právě uvedeného je patrné, že žalobce se v minulosti coby starosta [územní celek] podvodně obohatil na její úkor, přičemž tato skutečnost musela být logicky v obci známa, neboť v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 48 T 21/2013, jak je z citovaného rozsudku patrné, byla vyslechnuta celá řada svědků - občanů uvedené obce (zejména [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] aj.).

15. Právě popsaná pravomocná odsouzení žalobce významně vyvrací jeho tvrzení o tom, že by k poškození jeho pověsti v obci muselo nutně dojít až v souvislosti s naříkaným trestním stíháním zahájeným usnesením policejního orgánu ze dne [datum]. Proto soud k této okolnosti již nevyslýchal žalobcem navržené dva svědky, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno].

16. Soudu je navíc z jeho činnosti známo, že na žalobce bylo ze strany tehdejšího starosty [územní celek] podáno trestní oznámení a již dne byly [datum] zahájeny úkony trestního řízení, a to pro podezření, že žalobce coby starosta obce bez souhlasu zastupitelstva a náležitého projednání daroval občanskému sdružení [anonymizována tři slova] [obec] nemovitosti ve vlastnictví obce, a to darovací smlouvou ze dne [datum]. Šlo jednak o pozemek, na němž se nacházelo [anonymizována dvě slova] a dále o pozemek s budovou [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova]) v obci. Následně byl žalobce pro tuto svou činnost trestně stíhán a jeho trestní stíhání skončilo rozsudkem zdejšího soudu sp. zn. 48 T 37/2016-995 ze dne 17. 5. 2018, který nabyl právní moci dne [datum], a to ve spojení s usnesením Krajského soudu v [obec] č. j. 6 To 307/2018-1036. Uvedeným rozsudkem byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu, když v obžalobě uvedený skutek, nebyl podle soudu trestným činem. Trestní stíhání přitom bylo vedeno pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b). odst. 2 písm. a), c) trestního zákona a žalobce byl v souvislosti s uvedeným trestním stíháním ohrožen trestem odnětí svobody o výměře od tří do deseti let.

17. Skutečnost, že žalobce měl bez souhlasu zastupitelstva obce darovat shora uvedené nemovitosti, byla mimo již zmíněného trestního stíhání, rovněž předmětem řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 38 C 250/2013, v němž [územní celek] s tvrzením, že uvedené převody jsou neplatné, uplatňovala své vlastnické právo k těmto nemovitostem. Jinak řečeno přímo [územní celek] v žalobě ze dne [datum] tvrdila, že žalobce předmětné nemovitosti převedl bez souhlasu zastupitelstva obce. Tato informace jistě nezůstala v obci utajena. V rámci probíhajícího občanskoprávního sporu byla vyslechnuta opět řada občanů jmenované obce a řada z nich také jednání soudu byla přítomna coby veřejnost, což je soudu z jeho činnosti známo. Jak je patrné z rozsudku zdejšího soudu sp. zn. 38 C 250/2013-380 ze dne 18. 12. 2014, dospěl soud v uvedeném řízení k závěru, že zastupitelstvo [územní celek] nikdy souhlas k darování předmětných nemovitostí darovací smlouvou ze dne [datum] nedalo a již vůbec ne na jednání zastupitelstva údajně konaného dne [datum], jak bylo v doložce na darovací smlouvě ze dne [datum] uvedeno. Soud se přitom opřel především o zjištění, že z tehdejších devíti členů zastupitelstva obce jen tři před soudem potvrdili, že se o takovém převodu jednalo a že byl zastupitelstvem schválen. Tyto osoby však byly nevěrohodné. Jednak šlo o samotného žalobce, který v té době čelil v souvislosti s uvedeným počínáním i trestnímu stíhání. Pak o svědka [jméno] [příjmení], který se však původně vyjádřil tak, že o tom zastupitelstvo nejednalo a nerozhodlo a teprve posléze svou výpověď změnil z důvodů, které jeho slova činily nevěrohodnými, a nakonec o tom hovořil [jméno] [příjmení], jehož výpověď však byla pro rozpory s výpověďmi jiných osob a s jinými důkazy shledána rovněž nevěrohodnou. Hned pět tehdejších členů zastupitelstva [územní celek], a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] o takovém převodu nic nevědělo. Z výpovědí uvedených osob, ale třeba i bratra žalobce naopak vyplynulo, že důvodem pro darování předmětných nemovitostí z majetku obce měla být hrozící exekuce na majetek obce, přičemž teprve až na zasedání zastupitelstva obce konaném dne [datum] podle doloženého zápisu o jednání zastupitelstva tohoto dne navrhl žalobce coby tehdejší starosta, aby byl obecní majetek převeden na sdružení působící v obci. To by jistě nečinil v situaci, kdyby darování tohoto majetku již bylo zastupitelstvem schváleno. Toto zjištění přitom korespondovalo nejen s výpověďmi řady (většiny) tehdejších členů zastupitelstva, ale současně odpovídalo i motivu, pro který podle obsahu zápisu o jednání zastupitelstva konaného dne [datum] mělo k tomuto převodu dojít a kterým byla hrozící exekuce. [jméno] jako motiv převodu ostatně na policii zmínil nejen [jméno] [příjmení] ale také [jméno] [celé jméno žalobce] - bratr [celé jméno žalobce] (viz úřední záznamy o jimi podaných vysvětleních) jakož i svědek [jméno] [příjmení]. Ona hrozící exekuce přitom souvisela s povinností obce zaplatit za provedenou plynofikaci zhotoviteli panu [jméno] [příjmení]. Jak je zřejmé z usnesení zdejšího soudu č.j. 13 Nc 1502/2008-5 nakonec byla tato exekuce na majetek obce skutečně nařízena, a to právě k uspokojení pohledávky [jméno] [příjmení] ve výši cca [částka] s příslušenstvím, a to podle rozsudku Krajského soudu v [obec] č.j. 35 Cm 38/2006-31 ze dne 12.12.2006. Z uvedeného bylo tedy patrné, že dne [datum] vynesl soud rozsudek, kterým uložil obci zaplatit uvedenou částku. Teprve, když bylo po vynesení rozsudku zřejmé, že obci hrozí exekuce, tj. až po [datum], bylo na místě kvůli hrozící exekuci, převést obecní majetek na sdružení v obci. Proto byla tato otázka logicky projednávána až na zasedání zastupitelstva konaném dne [datum], a proto je logické, že nikdy dříve k projednání natož schválení takových převodů zastupitelstvem obce nedošlo. O tom, byť nepřímo, svědčili i doložené zápisy o jednání zastupitelstva z roku 2006, kdy ani v jednom z nich není o uvažovaném převodu majetku obce na sdružení v obci zmínka, přičemž minimálně na besedě s občany (veřejném zasedání zastupitelstva) konané dne [datum] by to bylo nasnadě. Nadto ani ze zápisu o jednání zastupitelstva konaného dne [datum] nevyplynulo, že by toto zastupitelstvo vyslovilo souhlas s uzavřením konkrétní darovací smlouvy, tj. s darováním konkrétních nemovitostí konkrétnímu subjektu (k tomu blíže listiny obsažené ve spise zdejšího soudu sp. zn. 38 C 250/2013, zejména pak rozsudek č. j. 38 C 250/2013-380).

18. V době, která předcházela zahájení trestního stíhání, za něž se žalobce v tomto řízení domáhá odškodnění, byla pověst žalobce v obci notně pošramocena jeho činy, které zřejmě ve své podstatě vyšly najevo až poté, co žalobce ve funkci starosty skončil. Vždyť sami stávající představitelé obce na něj opakovaně podávali trestní oznámení a vedli občanská soudní řízení, v nichž se domáhali nápravy stavu způsobeného zjevně protiprávním počínáním žalobce. Měl-li proto žalobce co v obci vysvětlovat, tak především to, jak nakládal s obecním majetkem, přičemž tyto okolnosti byly zjevně předmětem veřejné debaty v obci dlouho předtím, než bylo proti žalobci dne [datum] zahájeno naříkané trestní stíhání. I před zahájením předmětného trestního stíhání přitom mohl být žalobce důvodně označován za osobu trestně stíhanou, vždyť proti němu byla vedena i jiná trestní stíhání, a dokonce mohl být označován i za osobu pravomocně odsouzenou pro podvod na obecním majetku (viz shora).

19. Soud je navíc přesvědčen, že žalobce si naříkané trestní stíhání způsobil sám svým zřejmě protiprávním chováním. Jak bylo zjištěno ze spisu Krajského soudu v [obec] sp. zn. 61 T 12/2018, úkony trestního řízení byly v uvedené věci zahájeny na podkladě trestního oznámení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které jsou právními nástupkyněmi (dědičkami) po zesnulém [jméno] [příjmení], první z nich coby pozůstalá manželka a druhá z nich coby pozůstalá dcera. Uvedeným trestním oznámením ze dne [datum] se obě jmenované obrátily na orgány činné v trestním řízení s tvrzením, že tehdy podezřelí [jméno] [příjmení] (předseda představenstva a akcionář [právnická osoba] a.s. a [právnická osoba]) a [titul]. [jméno] [příjmení] padělali podpisy [jméno] [příjmení] coby dalšího akcionáře [právnická osoba] a. s. a ten se tak na základě takto padělaných listin vzdal ve prospěch ostatních akcionářů svých akcionářských práv, což přitom neodpovídalo skutečnosti a čímž jemu, resp. jeho dědicům měla vzniknout škoda ve výši [částka] (viz cit. trestní oznámení).

20. K uvedenému trestnímu oznámení byla mimo jiné přiložena plná moc, kterou měl podle jejího textu udělit [jméno] [příjmení] dne [datum] panu [jméno] [příjmení] k tomu, aby za něj schválil projekt rozdělení [právnická osoba] a.s. a mimo jiné se vzdal za [jméno] [příjmení] práva na dorovnání a práva na výměnu akcií. [příjmení] [jméno] [příjmení] na této plné moci měl být ověřen dne [datum] pod [číslo] podle knihy pro ověřování, a to na [stát. instituce] (viz cit. plná moc).

21. K uvedenému trestnímu oznámení pak byly připojeny i smlouvy o převodu cenných papírů ze dne [datum], jimiž měl [jméno] [příjmení] převést své akcie ve [právnická osoba] a.s. na [titul]. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], přičemž podpisy [jméno] [příjmení] byly na těchto smlouvách opět podle připojených doložek ověřeny dne [datum] [stát. instituce], a to pod čísly knihy o ověřování [číslo]. Pod [číslo] je na jedné z těchto smluv ověřen podpis [jméno] [příjmení]. Je ovšem patrné, že pod stejným [číslo] však měl být ověřen dne [datum] podpis [jméno] [příjmení] na shora uvedené plné moci (viz cit. smlouvy).

22. Právě uvedený nesoulad vedl k závěru o padělání podpisu [jméno] [příjmení] na uvedených listinách, přičemž skutečnost, že tyto padělané podpisy měly být ověřeny Obecním úřadem Podkopná Lhota, kde byl v té době starostou žalobce, zcela logicky vedla orgány činné v trestním řízení k tomu, aby okolnosti, za nichž došlo k ověření těchto podpisů, prověřily.

23. V rámci prověřování přitom vyšlo najevo, že [stát. instituce] nebyl nikdy oprávněn provádět legalizaci, tj. ověření pravosti podpisu, neboť jako takový nebyl uveden v příloze vyhlášky č. 36/2006 Sb. účinné od 1. 3. 2006 a současně tak nebyl oprávněn činit ani nikdy dříve, jak vyplynulo mimo jiné z výpovědi [jméno] [příjmení], která je zachycena v úředním záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum]. Jmenovaná totiž na tomto úřadu pracovala do roku 1997 jako administrativní pracovnice a výslovně uvedla, že obecní úřad takové oprávnění nikdy neměl.

24. Z právě uvedeného je tedy patrné, že v době, kdy stál v čele obecního úřadu žalobce coby starosta [územní celek], prováděl obecní úřad legalizaci, aniž by k tomu byl oprávněn. O tom, že jím vedený obecní úřad takovou činnost provádí, přitom žalobce věděl, neboť sám opakovaně uvedl, že jejím výkonem pověřil mimo jiné paní [jméno] [příjmení] (nyní [příjmení]) či místostarostu (viz ÚZ o podaném vysvětlení žalobcem dne [datum]).

25. Žalobce byl navíc sám osobně ověřování podpisů přítomen, jak o tom hovořil [jméno] [jméno] při podání vysvětlení dne [datum]. Podle jeho slov totiž [právnická osoba] a.s. měla úzké vztahy s žalobcem, a protože potřebovala často ověřovat různé listiny a podpisy, tak využívala pro tuto činnost právě služeb [územní celek]. Ověřování pro uvedenou společnost měla zajišťovat sekretářka paní [příjmení], která někdy přijížděla i společně s žalobcem provádět ověřování přímo do [právnická osoba] a.s. [titul]. [jméno] [příjmení] v podání vysvětlení ze dne [datum] uvedl, že někdy do roku 2010 se společníci [právnická osoba] občas scházeli v sobotu v práci a jednou se sháněl žalobce, aby ověřil podpis [jméno] [příjmení]. Tehdy někdo sepsal plnou moc a pak řekli, že ji pojedou ověřit na [stát. instituce], což se dělo zcela běžně.

26. Z právě uvedeného je tak patrné, že žalobce nejenže toleroval, aby na jím vedeném úřadu byla prováděna činnost, kterou obecní úřad ve skutečnosti provádět nesměl, ale dokonce se sám provádění takové činnosti dlouhodobě a aktivně účastnil.

27. Navíc vyšlo najevo, že nařízení domovní prohlídky, která u žalobce proběhla dne [datum] (viz dále), předcházela řada zjištění učiněných na základě odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nařízených příkazy Okresního soudu ve [obec] na období od [datum] do [datum] a na období od [datum] do [datum]. Z těchto odposlechů je především patrné, že žalobce byl od počátku prověřování v úzkém telefonním kontaktu s [jméno] [příjmení], s nímž řešil fotbalový klub, problémy s [anonymizováno], s [anonymizováno] a i tuto trestní věc. Společně s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], žalobce řešil celou věc postupně podle aktuálního stupně prověřování, přičemž se dohadovali předem na obsahu jimi podaných vysvětlení. Z těchto odposlechů je současně patrné, že ověřování se provádělo v podstatě jen pro [právnická osoba] a.s., přičemž ověřovací kniha se během starostování žalobce ztratila. Například z odposlechu telefonního hovoru mezi [jméno] [příjmení] a žalobcem dne [datum] v 16:54:04 vyplynulo, že již věděli, že podání vysvětlení, ke kterému byl žalobce předvolán, se má týkat ověřování podpisů ze strany [stát. instituce]. V té souvislosti se [jméno] [příjmení] ptal žalobce, zda se nechlubil paní [příjmení], na což žalobce reaguje tak, že ne, ale současně připouští, že ta "kurevská razítka byla u [příjmení], u nich na stole to bylo", z čehož je tedy patrné, že ověřovací razítka byla běžně přímo ve [právnická osoba] a. s . V hovoru ze dne [datum] v 14:16:15 se domlouvají žalobce a [jméno] [příjmení] na tom, že podpis na zjevně padělané plné moci [jméno] [příjmení] ověřoval pan [příjmení]. Z dalších odposlechů je patrná snaha žalobce i [jméno] [příjmení] ovlivnit předem obsah vysvětlení ze strany [jméno] [příjmení], kdy jí doslova říkají, co má říkat a co má ustát. Nakonec se [jméno] [příjmení] domlouvá s [jméno] [příjmení], co má říkat při podání vysvětlení pan [jméno] (viz hovor ze dne [datum] v 10:24:15). Z telefonního hovoru dne [datum] v 12:29:58 rovněž vyplynulo, že [jméno] [příjmení] uvedla, že žalobce stihl schovat dřevěné ověřovací razítko. Dne [datum] v 19:56:24 rozebíral žalobce právě skončenou domovní prohlídku se svou manželkou s tím, že on tam stejně nic neměl, jen to razítko obce. Dále se zmínil, že měli [příjmení] řádně vyplatit nebo to dat těm jeho babám, že to jsou kurvy jedny lakomé. Je tedy patrné, že žalobce věděl, oč v dané věci šlo a že [jméno] [příjmení] byl o majetek připraven podvodem. Dne [datum] v 8:25:16 volal žalobce (zřejmě někomu do [právnická osoba]) s tím, že hodlá vystavit fakturu na práci pro [právnická osoba] na [částka] za hlídání ředitelství, že to je domluvené.

28. Z právě uvedených poznatků vyplývajících z pořízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu je patrné, že žalobce nejenže trpěl provádění vidimace a legalizace [stát. instituce], ač k tomu tento úřad nebyl oprávněn, ale dokonce vědomě trpěl i to, že razítka k tomu používaná se válela u [příjmení], tj. [jméno] [příjmení], resp. ve [právnická osoba] a.s., jak ostatně vyplynulo rovněž z vysvětlení podaného [jméno] [příjmení] dne [datum]. Ten totiž k dotazu, zda se ve [právnická osoba] a.s. nacházelo razítko [stát. instituce], uvedl, že jeho otec [jméno] [příjmení] vždy nejprve zavolal žalobci, aby přijel s razítky, že potřebuje něco orazit. Posléze měl razítka [jméno] [příjmení] u sebe. Šlo o ověřovací razítko a kulaté razítko [územní celek]. Uvedené bylo doloženo například plnou mocí [jméno] [příjmení] ze dne [datum], na které byla ověřovací doložka včetně razítka [stát. instituce], avšak chyběl zde podpis, který měl být podle této doložky ověřen. Nakonec podle odposlechy zachycených slov [jméno] [příjmení] měl žalobce ověřovací razítko schovat. Stejně tak se měla ztratit ověřovací kniha.

29. Je jen logické, že shora učiněné poznatky o zjevně protiprávním počínání žalobce, vedly orgány činné v trestním řízení k nařízení a provedení domovní prohlídky u žalobce, neboť zde bylo důvodné podezření, že se u něj mohou nacházet předměty pro trestní řízení důležité - zejména již zmiňovaná schovaná razítka, případně ověřovací kniha apod. Tato domovní prohlídka se podle příslušného protokolu konala dne [datum] a v jejím průběhu byla mimo jiné nalezena dvě dřevěná razítka hranatá. Jedno s textem " [stát. instituce] a druhé s textem MNV [obec] - komise výstavby". Tato razítka zcela jistě neměl mít žalobce u sebe doma.

30. Logickým se soudu také jeví, že byl žalobce při jeho shora popsaném a i odposlechy doloženém počínání obviněn z účasti na zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. K tomuto obvinění došlo dne [datum], přičemž k tomuto datu se s ohledem na pořízené důkazy (zejména s ohledem na pořízené odposlechy) jevilo podezření, že se žalobce uvedené trestné činnosti dopustil, důvodným a jeho trestní stíhání tak bylo na místě zahájit. Byť tedy nakonec toto trestní stíhání bylo ve vztahu k žalobci ukončeno zprošťujícím rozsudkem, lze podle názoru soudu uzavřít, že k jeho zahájení a vedení žalobce významně přispěl svým zcela nesporně protiprávním jednáním, které bylo i v tomto řízení provedenými důkazy doloženo.

31. V souvislosti s naříkaným trestním stíháním byl žalobce ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 5 až 10 let (§ 209 odst. 5 trestního zákoníku). V případě, kdy by byl žalobce shledán vinným ze spáchání trestného činu, pro nějž bylo trestní stíhání vedeno, nemohlo by u něj být aplikováno podmíněné odložení jeho výkonu (viz § 81 a násl. trestního zákoníku), ledaže by u něj byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody uvedené v § 58 trestního zákoníku. V té souvislosti je zapotřebí připomenout, že to byl žalobce sám, kdo se svou předešlou trestnou činností, pro niž byl pravomocně odsouzen (viz shora), v podstatě diskvalifikoval z možnosti mimořádného snížení trestu odnětí svobody, které by nakonec mohlo vést jen k jeho podmíněnému odsouzení.

32. Je rovněž zapotřebí připomenout, že žalobce byl současně stíhán v souvislosti s neoprávněnými převody obecního majetku, kdy toto jeho stíhání skončilo pravomocně až [datum], přičemž zde byl rovněž ohrožen vysokým trestem odnětí svobody v rozmezí tří až deseti let (viz shora). A i v tomto případě se s ohledem na jeho předchozí trestnou činnost, nadto páchanou na obecním majetku, mohlo jevit důvodným, že v případě, kdy bude shledán vinným, bude mu uložen trest nad úrovní dolní sazby, tj. trest odnětí svobody ve výměře přesahující tři roky, jehož podmíněný odklad by tak byl opět vyloučen (viz § 58, resp. 60a trestního zákona).

33. Délka naříkaného trestního stíhání činila cca dva roky, což soud považuje za dobu přiměřenou. Je současně zapotřebí připomenout, že až do [datum] bylo vůči žalobci paralelně vedeno jiné trestní stíhání v souvislosti, s nímž byl žalobce také ohrožen vysokým a nepodmíněným trestem odnětí svobody.

34. Pokud jde o následky nastalé v osobní sféře žalobce, soud již shora dovodil, že konkrétně tímto trestním stíháním nemohla v té době již notně pošramocená pověst žalobce více utrpět. Soud opakuje, že celá obec byla v podstatě ihned po skončení žalobce ve výkonu jeho funkce starosty informována o jeho protiprávním počínání na obci, kdy se dokonce podvodem obohatil na obecním majetku. Vedle toho bylo řešeno jeho počínání, kdy bez patřičného souhlasu obecního zastupitelstva daroval hodnotný obecní majetek fotbalovému spolku, jehož byl nadto sám členem. To vše byly skutečnosti, na které přišli a upozornili ti, kteří na pozici starosty nastoupili po něm. Nepochybně již jen v souvislosti s tím, byl žalobce nucen opakovaně a dlouhodobě vysvětlovat, jak to ve skutečnosti bylo. Vzhledem k tomu, že byl pravomocně odsouzen pro podvod na obecním majetku, nelze za zásah do jeho dobré pověsti považovat skutečnost, že bylo na jeho trestní minulost a stávající trestní stíhání poukazováno na jednáních obecního zastupitelstva, kterých se jako člen obecního zastupitelstva účastnil. Vyšlo-li dokonce najevo, že žalobce zcela protiprávně prováděl ověřování podpisů, resp. takovou praxi na [stát. instituce] dlouhodobě toleroval a dokonce razítka k této jinak nedovolené činnosti zapůjčil spřízněné [právnická osoba] a.s., kde se válela nejprve u pana [jméno] [příjmení] a posléze u [jméno] [příjmení], je jistě správné, aby společenský odsudek spojený s tímto jeho počínáním žalobce nesl, byť nakonec toto jeho jednání nebylo shledáno trestným. Ostatně žalobce jako politik musí umět snášet vyšší míru kritiky.

35. Naříkal-li žalobce, že v souvislosti s předmětným trestním stíháním ztratil kredibilitu u svých zákazníků a přišel tak o 4 objekty k ostraze ze šesti, vyšlo ze slov jeho samotného najevo, že šlo o objekty [právnická osoba] a.s. Ve vztahu k této společnosti, jejíž vůli utvářeli a utvářejí členové jejího statutárního orgánu, tj. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], tj. osoby v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v [obec] pod sp. zn. 61 T 12/2018 stíhané a odsouzené (viz rozsudek uvedeného soudu č. j. 61 T 12/2018-3787), žalobce logicky žádnou kredibilitu ztratit nemohl, neboť těmto osobám byly veškeré okolnosti naříkaného trestního stíhání žalobce dobře známy a na jejich přátelský vztah k němu - zejména tedy přátelský vztah [jméno] [příjmení], neměly žádný negativní vliv, když naopak byla žalobci dokonce navyšována odměna za hlídání objektu ředitelství [právnická osoba] a.s. (viz shora citované odposlechy). Nakonec sám žalobce tvrdil, že u těchto osob mu uškodilo, že o nich mluvil jako o "lakomých kurvách", což se měly dozvědět až posléze z odposlechů, pročež s ním měly ukončit, resp. omezit spolupráci. Tato újma však žalobci zjevně nebyla způsobena uvedeným trestním stíháním. Nakonec žalobce sám uvedl, že se mu podařilo opatřit si jiné zakázky. Jeho kredibilita v oboru, v němž podniká, tak zjevně nijak závažně v souvislosti s uvedeným trestním stíháním nepoklesla. Soud proto již neprováděl žalobcem avizované důkazy týkající se jeho hospodářské situace, neboť ty samy o sobě nemohly vypovědět ničeho o příčinách případné ztráty zakázek. Tyto zakázky žalobce navíc podle svých vlastních slov neztratil proto, že by byl trestně stíhán, ale proto, že nebyl loajální ke svým stejně stíhaným kamarádům. Nadto se mu podařilo získat zakázky nové, jak sám uvedl.

36. Označoval-li žalobce za nejzávažnější zásah do jeho osobnostní sféry onu domovní prohlídku ze dne [datum], bylo soudem již shora zdůvodněno, proč si za ni může žalobce sám s tím, že tato byla jen logickým důsledkem zjištěného protiprávního jednání žalobce. V té době navíc naříkané trestní stíhání žalobce neprobíhalo.

37. Tvrzení žalobce, že právě v souvislosti s naříkaným trestním stíháním trpěl asi od listopadu 2018 zdravotními obtížemi, pro které byl nakonec počátkem roku 2019 hospitalizován, nebylo v tomto řízení nikterak doloženo. Žalobce tvrdil, že příčinou těchto obtíží byl stres, kterému byl v souvislosti s naříkaným trestním stíháním vystaven. Žalobce však byl v té době trestně stíhán i pro jiné trestné činy (viz shora) a z ničeho nevyplývá, že stres, který údajně prožíval, byl vyvolán jen tímto trestním stíháním. Otázka vztahu příčinné souvislosti mezi naříkaným trestním stíháním žalobce a tvrzenými zdravotními obtížemi na přelomu let 2018 a 2019 by nutně musela být předmětem zřejmě rozsáhlého znaleckého zkoumání - samotné žalobcem navrhované lékařské zprávy by ke zjištění vztahu příčinné souvislosti nepostačovaly. [příjmení] toho by se jen stěží podařilo odlišit, do jaké míry na stav žalobce působil stres způsobený naříkaným trestním stíháním, do jaké míry na jeho stav působil stres vyvolaný jeho dalším trestním stíháním, které se navíc týkalo jeho nakládání s veřejným majetkem a již jen proto bylo podle názoru soudu mnohem více v obci sledováno. Nakonec by také muselo být zkoumáno do jaké míry se na jeho zdravotním stavu projevil stres vyvolaný tím, že jeho přátelé a spoluobvinění z odposlechů zjistili, co si o nich ve skutečnosti myslí, a proto s ním výrazně omezili spolupráci.

38. I pokud by soud připustil, že zdravotní obtíže žalobce z přelomu roku 2018 a 2019, kdy žalobce dva měsíce trpěl [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], načež byl hospitalizován s diagnózou [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], byly způsobeny naříkaným trestním stíháním, nevedlo by to v tomto případě při zvážení všech rozhodných okolností k náhradě nemajetkové újmy způsobené naříkaným trestním stíháním v penězích. Proto soud upustil od provádění dokazování v tomto směru.

39. Soud již shora konstatoval, že pro stanovení formy a případně výše přiměřeného zadostiučinění jsou podle ustálené soudní praxe rozhodující následující kritéria: - povaha trestní věci, - celková délka trestního řízení, - následky v osobní sféře poškozené osoby, - závažnost vzniklé újmy, - okolnosti, za nichž k nemajetkové újmě došlo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11. 1. 2012). Přihlíží se přitom i k jiným okolnostem provázejícím trestní stíhání ať již na straně obviněného či orgánů činných v trestním řízení. Lze tak přihlédnout k jiným okolnostem provázejícím zahájení a zvláště pokračování trestního stíhání (k tomu, že trestní řízení bylo procesně důvodně vedeno proti konkrétnímu účastníku). Mezi takové okolnosti patří chování obžalovaného, jímž se v průběhu trestního řízení vytváří (nové, další) důvodné pochybnosti vedoucí orgány činné v trestním řízení k pokračování v trestním stíhání, k podání obžaloby, k potřebě konat hlavní líčení a ukončit řízení rozsudkem. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4280/2011 ze dne 3. 7. 2012). Je současně potřeba vycházet z toho, aby forma a případná výše zadostiučinění nebyla v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. přiznání přiměřeného zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva v penězích je na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně dostat mělo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. 6. 2012).

40. Soud vzal v potaz zjištění dokládající, jak moc k samotnému zahájení a vedení trestního stíhání přispěl žalobce svým dlouhodobým protiprávním jednáním. Dále přihlédl k faktu, že žalobce v době zahájení a vedení naříkaného trestního stíhání rozhodně nebyl osobou bezúhonnou a zjevně se v obci netěšil dobré pověsti. Představitelé obce na něj opakovaně podávali trestní oznámení a on sám musel opakovaně v řadě soudních řízení vysvětlovat své protiprávní nakládání s obecním majetkem. Navíc byl žalobce paralelně stíhán v jiném řízení, a i v něm byl zcela reálně ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody. Naříkané trestní stíhání trvalo cca 2 roky, což soud s ohledem na závažnost prověřované trestné činnosti nepovažuje za dobu nepřiměřeně dlouhou. Z tvrzení žalobce nevyplývá, že by se právě toto konkrétní trestní stíhání výrazněji projevilo na jeho rodinném životě. Zjevně nemělo dopad ani do jeho profesní sféry. Pokud by i mělo tvrzený dopad na jeho zdraví, byla by tato okolnost při úvaze o přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích eliminována faktem, že si předmětné trestní stíhání žalobce svým protiprávním jednáním v podstatě způsobil sám.

41. Podle názoru soudu se totiž příčí obecné představě spravedlnosti, aby bylo žalobci v tomto konkrétním případě přiznáno přiměřené zadostiučinění v penězích. Žalobce se dopouštěl zcela vědomě relativně závažného protiprávního jednání, přičemž tak činil z pozice volené funkce starosty obce, když připustil shora popsané praktiky spojené s ověřováním podpisů. Byl si dokonce vědom i toho, k čemu toto jeho počínání v konkrétní věci vedlo, neboť z jeho zachycených vyjádření je zřejmé, že věděl, že právě díky tomu byl [jméno] [příjmení] připraven o rozsáhlý majetek. V průběhu trestního stíhání se navíc spolu s dalším obviněným snažil působit na spoluobviněnou [jméno] [příjmení], jak má vypovídat. Ukrýval předměty (ověřovací razítko), jimiž by mohla být trestná činnost ostatních objasněna, jak o tom ostatně [jméno] [příjmení] hovořila. Svým protiprávním jednáním tak žalobce významně přispěl k tomu, že vůči němu bylo trestní stíhání zahájeno a vedeno. Jeví se proto spravedlivým, aby negativní důsledky trestního stíhání, k jehož zahájení žalobce natolik přispěl vlastním protiprávním jednáním, a které nastaly v jeho osobní sféře, nebyly odškodněny penězi. Předmětné trestní stíhání totiž v zásadě bylo adekvátním následkem protiprávního chování žalobce, s nímž při vědomí porušení právních povinností, jichž se dlouhodobě dopouštěl, musel žalobce spíše počítat než naopak. Za přiměřené zadostiučinění v tomto konkrétním případě proto soud považuje omluvu a konstatování porušení práva, kterých se již žalobci ze strany žalované dostalo dopisem ze dne 11. 12. 2020.

42. Soud v souvislosti s úvahou o formě a výši případného přiměřeného zadostiučinění přihlédl k rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 2, kde bylo trestní stíhání vedeno pro obdobně závažnou trestnou činnost a obviněný byl obžaloby zproštěn hned soudem prvního stupně, přičemž nenásledovalo odvolací řízení.

43. Ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 12 C 172/2016 byl poškozený stíhán pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Šlo tedy o stejně závažnou trestnou činnost z pohledu trestní sazby. Trestní stíhání v tomto případě trvalo rok a sedm měsíců, tj. o něco kratší dobu. Ovlivnilo negativně podnikatelskou činnost do té doby bezúhonného poškozeného. Trestní stíhání mělo dopad do jeho zdravotní sféry, trpěl stresem a nejistotou. V tomto případě bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění v částce [částka].

44. Ve věci obvodního soudu pro [část Prahy] zn. 28 C 73/2016 byl poškozený stíhán pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku. Šlo tedy o méně závažnou trestnou činnost z pohledu trestní sazby. Trestní stíhání v tomto případě trvalo rok a dva měsíce, tj. o něco kratší dobu. Poškozený byl v rámci trestního stíhání zadržen - tj. byl omezen na osobní svobodě, což se žalobci v nyní projednávané věci nestalo. Do té doby byl poškozený bezúhonným člověkem. Jeho stíhání nemělo významnější dopad do jeho osobního ani rodinného života. Soud tehdy shledal adekvátním přiměřeným zadostiučiněním omluvu a konstatování porušení práva a nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích zamítl.

45. Ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 28 C 166/2015 byl poškozený stíhán pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestného zákoníku ve stádiu pokusu. Byl tedy ohrožen stejným trestem. Trestní stíhání trvalo rok a šest měsíců a poškozený byl dokonce ve vazbě. Poškozený se přitom jednání, pro které byl stíhán skutečně dopustil a byl si současně vědom toho, že jde o činnost protiprávní. Jeho jednání naplňovalo všechny znaky přípravy podvodu, přičemž jen proto, že příprava nebyla v daném případě trestnou, byl nakonec obžaloby zproštěn. V takovém případě dospěl soud k závěru, že poškozenému přiměřené zadostiučinění v penězích nenáleží.

46. Ve věci obvodního soudu pro [část Prahy] zn. 31 C 617/2014 byla poškozená stíhána pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 trestního zákoníku. Byla tedy ohrožena trestem kratšího trvání. Její trestní stíhání trvalo rok a dva měsíce, přičemž mělo významný dopad do jejího osobního života. Trpěla poruchami spánku, stresem a uzavřela se do sebe. Do té doby byla osobou bezúhonnou. Došlo k rozvratu v její rodině. Zanechala podnikatelské činnosti a její syn ji vykázal z bytu. V tomto případě bylo poškozené přiznáno zadostiučinění ve výši [částka].

47. I po porovnání se shora popsanými věcmi dospěl soud k závěru, že specifické okolnosti případu žalobce odůvodňují nepřiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu za žalobci nejbližší považuje soud případ vedený u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 166/2015. Tento odpovídá trestným činem, pro který bylo trestní stíhání vedeno. Zejména pak koresponduje tím, že i tam se poškozený protiprávního jednání zjevně dopustil a významně sám ke svému trestnímu stíhání přispěl, přičemž k jeho zproštění vedlo až konstatování, že forma jeho účastenství na uvedené trestné činnosti není trestná. Poškozený byl v uvedené věci navíc ve vazbě. Přesto mu za vedení trestního stíhání nebylo přiznáno přiměřené zadostiučinění v penězích. Žalobce v nyní projednávané věci rovněž svým protiprávním jednáním významně přispěl k tomu, že proti němu bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání, byť se nakonec ukázalo, že jeho počínání není trestné. Žalobce však nebyl omezen na osobní svobodě, což může být v jeho případě kompenzováno naříkanými zdravotními obtížemi, i pokud by byly skutečně zjištěny. Z tohoto pohledu se soudu jeví případ žalobce srovnatelný s případem projednávaným u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 166/2015. Závěr, že není na místě přiznat žalobci právo na přiměřené zadostiučinění v penězích, se tak i při srovnání s jinými obdobnými případy jeví jako zcela přiměřený, a proto soud žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, jako nedůvodnou zamítl (výrok III. rozsudku).

48. Žalobce byl v řízení úspěšný jen ohledně částky [částka] s příslušenstvím, která mu byla po zahájení řízení žalovanou zaplacena, a neúspěšný byl ohledně částky [částka] s příslušenstvím. Převážně úspěšnou je tak žalovaná, jejíž čistý úspěch ve věci představuje 61 %. A právě v rozsahu 61 % je žalobce povinen podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nahradit žalované náklady řízení.

49. Náklady řízení žalované jsou představovány paušální náhradou hotových výdajů spojených s třemi úkony ve věci (tj. sepis a podání vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání soudu a účast na jednání soudu) při sazbě náhrady [částka] za úkon podle nařízení vlády č. 254/2015 Sb. Celkem tak náklady řízení žalované představují částku [částka], z níž 61 % činí [částka] (výrok IV. rozsudku).