38 C 326/2021-150

Rubrum

Okresní soud ve [obec] rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Němcem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D. sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], [IČO] sídlem pobřežní [číslo], [PSČ] [obec a číslo] o zaplacení 1 525 094 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 525 094 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve [obec] soudní poplatek ve výši 76 255 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tvrzením, že dne [datum] došlo k pracovnímu úrazu zaměstnankyně žalované paní [jméno] [příjmení], narozené [datum], která je současně pojištěnkou žalobkyně. K úrazu [jméno] [příjmení] (dále také jen„ poškozená“) došlo tak, že jmenovaná zaměstnankyně po příchodu do práce ohřála na plynovém sporáku hrnec s vodou, kterou potřebovala k čištění odpadů ve dřezech. Ve chvíli, kdy chtěla vylévat vařící vodu do posledního dvojdřezu, před tímto dvojdřezem uklouzla a při tom na sebe horkou vodu z hrnce vylila a způsobila si tak popáleniny II. a III. stupně na celkem 43 % těla. Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj se sídlem v [obec] ze dne 14. 8. 2019 č. j. 18765/9.30/19-10, sp. zn. S9 [číslo] bylo shledáno, že se žalovaná dopustila správního deliktu na úseku bezpečnosti práce tím, že poškozené zaměstnankyni nezajistila školení a seznámení s dokumentem„ Rizika pracovních činností – vyhodnocení dle § 102 zákoníku práce v platném znění“, tedy seznámení s vnitřním předpisem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který se týkal vykonávané práce. Současně žalovaná neposkytla poškozené osobní ochranné pracovní prostředky, a to obuv ochrannou protiskluzovou a ochranné brýle čiré. Žalovaná nadto nedala poškozené žádné pokyny k tomu, jak odpady čistit a jaké množství horké vody do nich lít. Nadto žalovaná ani nekontrolovala používání ochranných pracovních pomůcek poškozenou v době před úrazem. [příjmení] toho jako další příčinu úrazu poškozené označila žalobkyně nevhodnou podlahovou krytinu v místě pádu poškozené. Tato podlahová krytina totiž byla představována dlaždicemi série [jméno], které však byly určeny pouze k obkládání soukromých ploch bytů a domů, jelikož u nich nebyla deklarována protiskluznost. Tyto dlaždice tak nebyly vhodné k použití ve veřejných a komerčních prostorech.

2. Za období od [datum] do [datum] vynaložila žalobkyně na péči hrazenou ze zdravotního pojištění v souvislosti s léčbou následků předmětného úrazu celkem 1 525 094 Kč, přičemž tyto jednotlivé náklady byly specifikovány ve vyúčtováních zdravotní péče za období od [datum] do [datum] ve výši 1 135 473,52 Kč a za období od [datum] do [datum] ve výši 389 620,59 Kč.

3. Žalovaná odmítla povinnost k náhradě požadované škody. Předně poukazovala na skutečnost, že se nedopustila zaviněného protiprávního jednání, z nějž by taková škoda vzešla. Poukazovala rovněž na nedostatek tvrzení na straně žalobkyně, která podle žalované nedostatečně specifikovala jednotlivé úkony zdravotní péče poskytnuté poškozené a současně neprokázala potřebu (účelnost) jejich provedení právě v souvislosti s uvedeným úrazem. Rovněž se dovolávala spoluzavinění poškozené, která při čištění předmětných odpadů postupovala v rozporu s návodem na použití předmětného čistícího prostředku, ač s ním byla seznámena, když namísto horké vody používala vodu vařící a to v nepřiměřeně velkém množství. Poškozená nadto nebyla schopna uvést, jak konkrétně k jejímu pádu došlo. [příjmení] toho sama poškozená na policii vypověděla, že si úraz způsobila sama a nemá pocit, že by za něj kdokoliv jiný nesl odpovědnost. Poškozená byla v době úrazu obuta do obuvi s protiskluzovou podrážkou. 4. [ulice] účastnice na straně žalované se k nařízenému jednání nedostavila. Ústy svého pověřeného zaměstnance se z nařízeného jednání telefonicky omluvila, přičemž souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Ve věci samé se nevyjádřila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti vedlejší účastnice na straně žalované.

5. Mezi stranami bylo nesporné, že k předmětnému úrazu poškozené [jméno] [příjmení] došlo dne [datum] cca v 7:00 hodin. To ostatně vyplynulo rovněž z předloženého záznamu o úrazu, výslechu [jméno] [příjmení] jakož i z doložené zdravotnické dokumentace. Případnou povinnost žalované k náhradě žalobkyní naříkané škody je proto na místě posuzovat podle právní úpravy k uvedenému dni účinné, tj. zejména podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.") a zákona č 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen "ZP").

6. Jak bylo zjištěno na podkladě pracovní smlouvy ze dne [datum] a jejích dodatků [číslo] [číslo] vznikl mezi žalovanou coby zaměstnavatelkou a [jméno] [příjmení] coby zaměstnankyní podle § 36 ZP uvedeného dne pracovní poměr, v němž měla [jméno] [příjmení] pro žalovanou vykonávat práci pomocné síly do kuchyně a úklidové práce. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou.

7. Z výpovědi [jméno] [příjmení] vyplynulo, že se dne [datum] dostavila do práce něco před šestou hodinou a dala na sporák ohřát vodu na čištění odpadů za pomocí chemického čistícího přípravku krtek. Vodu ohřívala v kastrolu o objemu cca 8 až 12 litrů. Ohřátou vodu pak nesla k jednotlivým dřezům. Takto musela jít natřikrát a vodu v kastrolu použila vždy na dva dřezy. Když ohřátou vodu nesla k dřezům v koutu na umývání nádobí, upadla na záda a horkou vodu na sebe vylila. 8. [jméno] [příjmení] u soudu sdělila, že si neuvědomuje příčinu svého pádu. Neuvědomovala si však, že by nějak zaškobrtla, zakopla nebo zavrávorala. Podle přesvědčení soudu však o příčině pádu poškozené nejvíce vypovídá to, co k ní sama sdělila v čase blízkém této události. Poškozená totiž v rámci poskytnutí součinnosti oblastnímu inspektorátu práce, který okolnosti jejího pracovního úrazu prověřoval, dne [datum] sdělila, že dvojdřez na bílé nádobí chtěla zalít jako poslední, přičemž na čištění každého dřezu musela vodu ohřívat zvlášť. Těsně před dřezem pak uklouzla (viz zápis o poskytnutí součinnosti ze dne [datum]). Skutečnost, že poškozená uklouzla, potvrdil i její manžel, který se na místo úrazu dostavil ihned poté a který podle úředního záznamu sepsaného Policií ČR dne [datum] uvedl, že mu manželka sdělila, že přenášela hrnec s vařící vodou z kuchyně do vedlejší místnosti na umývání nádobí, kde uklouzla na mokré podlaze, a hrnec na sebe převrhla. Po pádu se udeřila do hlavy a stěžovala si na bolest v oblasti temene (viz citovaný úřední záznam).

9. Jak vyplynulo z úředního záznamu o ohledání a k němu připojené fotodokumentace, [jméno] [příjmení] upadla v místnosti vedle kuchyně vydlážděné bílou šedou dlažbou o rozměru dlaždic 33 x 33 cm v prostoru před nerezovým dvojdřezem. [jméno] vypověděla, a bylo to dokumentováno i stopami krve na stěně této místnosti, že spadla na záda a uhodila se do temene, které, jak je zřejmé, po nárazu na stěnu krvácelo. A právě pád na záda a uhození se do temene zcela odpovídá uklouznutí, neboť při něm typicky dochází k pádu dozadu (na záda), jak se tomu stalo i v tomto případě. Uvedla-li poškozená svému manželovi bezprostředně po svém pádu, že uklouzla na mokré podlaze, převrhla na sebe hrnec a přitom se udeřila do temene hlavy, plně tato slova korespondují. Ostatně i o několik měsíců později poškozená spontánně uváděla, že příčinou jejího pádu bylo uklouznutí. To se ostatně jeví i logickým, neboť poškozená podle svých slov, ale i podle doložené fotodokumentace, horkou vodu k čištění odpadů přenášela v kastrolu. Podle úředního záznamu o ohledání místa ze dne [datum] k tomu požívala kastrol o průměru 32 cm a výšce 13 cm. Objem tohoto kastrolu tak činil cca 10,5 litru (tj. p r2 v ). Vzhledem k tomu, že tento kastrol nebyl příliš vysoký, mohla z něj při roznášení vody po daném prostotu voda občas odkápnout (před svým pádem takto poškozená vodu roznášela již 2 x) na dlážděnou podlahu, čímž se tato podlaha nejspíše stala více kluzkou. Ostatně právě tato úvaha zapadá do původního dokumentovaného sdělení poškozené o tom, že uklouzla na mokré podlaze.

10. V předchozím odstavci učiněné poznatky vedly soud k přesvědčivému závěru, že příčinou pádu poškozené bylo její uklouznutí na mokré podlaze, neboť tento závěr je v kontextu dalších učiněných zjištění jediný možný. Proto soud již nepovažoval za nutné vyslýchat ve věci manžela poškozené, jehož výpověď již byla zachycena policií v úředním záznamu ze dne [datum] a který by si jen stěží po více než třech letech vzpomínal na to, jaké konkrétní příčiny svého pádu mu tenkrát jeho manželka sdělovala. V tomto ohledu je vypovídající hodnota úředního záznamu pořízeného bezprostředně po uvedené události mnohem vyšší.

11. Jak vyplynulo z doložené zdravotnické dokumentace poškozené, zejména z posudku o bolestném a závěrečné zprávy Fakultní nemocnice [obec], utrpěla poškozená v důsledku svého pádu a polití se horkou vodou popáleniny II. a III stupně na 43 % těla, přičemž u ní došlo k rozvoji sepse. Ve Fakultní nemocnici [obec] byla poškozená hospitalizována podle závěrečné zprávy od [datum] do [datum] na klinice popálenin a rekonstrukční chirurgie. Následkem tohoto úrazu jsou rozsáhlé plošné jizvy a rozvoj posttraumatického psychosyndromu.

12. K popsanému poškození zdraví [jméno] [příjmení] došlo nezávisle na její vůli, krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění jejích pracovních úkolů. Toto poškození zdraví [jméno] [příjmení] je ve smyslu ustanovení § 380 odst. 1 ZP pracovním úrazem.

13. Pokud žalovaná coby její zaměstnavatelka v souvislosti s pracovním úrazem [jméno] [příjmení] tvrdila, že [jméno] [příjmení] při čištění odpadů postupovala v rozporu s návodem na použití k tomu určeného čisticího prostředku, tj. čističe potrubí značky„ KRTEK“, ač s ním byla seznámena, když namísto horké vody používala vodu vařící a to v nepřiměřeně velkém množství, soud tento názor žalované nesdílí. Předně poškozená sama vypověděla, že k výkonu své práce žádné konkrétní pokyny nedostala, vyjma jediného, aby byl úklid hotov dřív, než přijdou ostatní zaměstnanci. Práci pak prováděla tak, jak ji to naučila zaměstnankyně, která tuto práci vykonávala před ní. Vodu na čištění odpadů si tedy ohřívala v hrnci o objemu cca 10 litrů a vždy ji použila na propláchnutí dvou odpadů, do kterých před tím nasypala předmětný čisticí přípravek. Takto si vodu ohřívala celkem třikrát. Voda nebyla úplně vroucí, ale podle jejích slov musela být horká, aby přípravek správně účinkoval. Takové čištění odpadů prováděla jednou měsíčně. Kastrol s horkou vodou přenášela za pomocí utěrek, kterými chránila ruce před popálením. Pohybovala se opatrně, neboť si byla vědoma, že v kuchyni mohou být na podlaze nějaké nečistoty. Při úklidu byla v práci sama a nikdo nekontroloval, jak konkrétně si při úklidu počíná.

14. Pokud jednatel žalované uváděl v rámci poskytnutí součinnosti oblastnímu inspektorátu práce dne [datum], že poškozená i přes proškolení nedodržela postup pro čištění odpadů, když použila mnohem větší množství vody než je v návodu na použití tohoto čisticího přípravku, jsou tato jeho slova v přímém rozporu s obsahem návodu na použití předmětného čističe potrubí. V návodu na jeho použití je totiž uvedeno, že nejprve má být do odpadu nalito asi 0,5 l velmi horké vody a poté tam mají být vsypána asi 2 – 3 víčka přípravku. Přípravek se pak má nechat působit cca 10 min. a pak má být odpad propláchnut horkou vodou a průchodnost odpadu má být nakonec zkontrolována větším množstvím tekoucí vody (viz citovaný návod). Nikde v tomto návodu není uvedeno, jak velkým množstvím horké vody má být odpad proplachován po aplikaci a působení čisticího přípravku. Již sám požadavek na„ propláchnutí“ logicky vyžaduje, aby šlo o množství vody větší, tj. takové, aby došlo k odplavení produktů čistění z odpadu. I pokud tedy byla poškozená seznámena s návodem na používání tohoto čisticího přípravku (viz zápis o vstupním školení ze dne [datum] a [datum]), nebyla zjevně seznámena s tím, jaké konkrétní množství horké vody má na proplachování odpadů použít. Pokud na proplachování jednoho odpadu užívala cca 4 až 5 l vody (kastrol měl celkem cca 10,5 l a jistě jej nenaplnila po okraj), pak toto množství vody není nikterak nepřiměřené. Poškozená tedy nepracovala v rozporu s návodem či jiným předpisem, resp. pokynem stanovujícím jí způsobe práce s předmětným čističem odpadů.

15. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

16. Zdravotní péče se osobám účastným zdravotního pojištění poskytuje zásadně bezplatně a pojištěný zdravotnickému zařízení platí pouze za ty zákonem vymezené výkony, které jsou poskytovány za plnou nebo částečnou úhradu. Za výkony zdravotní péče poskytované bez přímé finanční úhrady získává zdravotnické zařízení odpovídající úhradu od zdravotní pojišťovny, jejímž je pojištěncem, který na výdaje zdravotního pojištění přispívá platbami pojistného (zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění předpisů pozdějších). Ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění upravuje právo zdravotní pojišťovny požadovat od třetí osoby, která jejímu pojištěnci zaviněně způsobila poškození na zdraví nebo smrt, náhradu nákladů vynaložených na jeho ošetření a léčení. Jde o právo na náhradu škody, vyplývající ze speciálního předpisu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 1999 sp. zn. 2 Cdon 2079/97, publikovaný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4323/2015).

17. Zákonným předpokladem vzniku nároku zdravotní pojišťovny podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění je, že pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění náklady na služby poskytnuté svému pojištěnci, které vznikly jako důsledek zaviněného protiprávního jednání třetí osoby vůči němu. Povinnost zdravotní pojišťovny zaplatit svému smluvnímu zdravotnickému zařízení náklady na služby poskytnuté jejímu pojištěnci je plněním její zákonné povinnosti, která existuje bez ohledu na to, z jakého důvodu byla léčebná péče jejímu pojištěnci poskytnuta, zda šlo o léčení následků úrazu či jiného poškození zdraví způsobeného zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby, nebo následkem jiné události. Ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění jakožto zvláštní ustanovení ve vztahu k ustanovením občanského zákoníku o náhradě škody zakládá zdravotní pojišťovně specifické právo požadovat od třetích osob náhradu škody spočívající v nákladech na poskytnuté služby hrazené ze zdravotního pojištění, které vznikly v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči pojištěncům zdravotní pojišťovny. Znamená to, že třetí osoba odpovídá zdravotní pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém její zaviněné protiprávní jednání je v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce. V rozsahu, v němž se na vzniku těchto nákladů podílely jiné okolnosti nebo v jakém byl jejich vznik způsoben jednáním pojištěnce, třetí osoba za škodu podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění zdravotní pojišťovně neodpovídá, neboť zde není dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a zaviněným jednáním třetí osoby. Jestliže právo na náhradu škody zdravotní pojišťovně v určitém rozsahu vůbec nevzniklo, není k náhradě v tomto rozsahu nikdo povinen a ohledně této části nákladů vynaložených na poskytnuté služby hrazené ze zdravotního pojištění nelze ani nikomu uložit platební povinnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1113/2002 a ze dne 24. 9. 2008 sp. zn. 25 Cdo 2625/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1005/2003).

18. Okolností vylučující nárok zdravotní pojišťovny na náhradu podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění či snižující výši náhrady může být – jak vyplývá z výše uvedeného – i počínání pojištěnce, které mělo za následek vznik nákladů vynaložených na jeho ošetření a léčení nebo které se na tomto následku podílelo. Takové počínání pojištěnce nemusí být zaviněné a nemusí jít ani o porušení právní povinnosti na jeho straně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016 sp. zn. 25 Cdo 3552/2014, publikovaný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2017). Uvedené platí i v případě pojištěnce, k jehož poškození zdraví, které mělo za následek vznik nákladů vynaložených na jeho ošetření a léčení, došlo pracovním úrazem.

19. S ohledem na právě uvedené zabýval se soud primárně otázkou, zda k poškození zdraví [jméno] [příjmení] úrazem ze dne [datum] došlo výhradně v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalované či nikoliv, případně, zda a v jakém rozsahu se na vzniku tohoto úrazu podílely jiné okolnosti, resp. v jakém rozsahu byl jejich vznik způsoben jednáním [jméno] [příjmení] coby pojištěnce žalobkyně, neboť v takovém rozsahu (takové míře) by žalovaná k náhradě nákladů vynaložených žalobkyní na léčbu [jméno] [příjmení] nebyla povinna.

20. Primárním se v uvedené souvislosti jeví zjištění, že pravomocným rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj č. j. 18765/9.30/19-10 ze dne 14. 8. 2019, které nabylo právní moci dne [datum] (viz citované rozhodnutí) bylo konstatováno, že žalovaná se při svém podnikání dopustila správních deliktů na úseku bezpečnosti práce, a to jednak podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. f) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, tím, že ke dni dne [datum] nezajistila poškozené školení a seznámení s dokumentem„ Rizika pracovních činností – vyhodnocení podle § 102 zákoníku práce v platném znění“, tedy seznámení s vnitřním předpisem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který se týkal jí vykonávané práce a vztahoval se k rizikům, s nimiž poškozená mohla přijít na pracovišti do styku, a který měl doplňovat odborné předpoklady poškozené pro výkon její práce, a to v případech, které měly nebo mohly mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, čímž žalovaná porušila ust. § 103 odst. 2 písm. c) zákoníku práce. Dále pak podle § 30 odst. 1 písm. g) zákona o inspekci práce, když poškozené ke dni [datum] neposkytla osobní ochranné pracovní prostředky, konkrétně obuv ochrannou protiskluzovou a ochranné brýle s boční ochrannou čiré, které jí měla poskytnout podle její vlastní směrnice„ Poskytování a přidělování osobních a ochranných pracovních prostředků, příloha [číslo]“, čímž žalovaná porušila § 104 odst. 1 zákoníku práce, přičemž za tyto delikty byla žalované uložena pokuta ve výši 65 000 Kč, která byla k odvolání žalované rozhodnutím Státní inspekce práce ze dne [datum] snížena na částku 53 000 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu bylo shora citovaného rozhodnutí oblastního inspektorátu práce jako správné potvrzeno.

21. Jak vyplynulo z výpovědi, kterou učinil jednatel žalované dne [datum] při poskytnutí součinnosti oblastnímu inspektorátu práce, neměla mít podle jeho slov žalovaná vypracována rizika práce a její zaměstnanci s nimi ani nebyli seznamováni na pravidelných školeních bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které přitom prováděl sám jednatel žalované [příjmení] [příjmení]. Poškozená tak prokazatelně nebyla seznámena s riziky spojenými s jí vykonávanou prací, tj. zejména se skutečností, že může dojít k jejímu uklouznutí na kluzké podlaze a že při její práci – zejména manipulaci s horkou vodou, může dojít k jejímu opaření. Ostatně sama uvedla, že žádné konkrétní pokyny k výkonu své práce od žalované neobdržela (viz shora). Vyhledání rizik a přijetí opatření jejich předcházení včetně toho, že jsou s nimi seznámeni zaměstnanci tato rizika při své práci podstupující, je obsahem základní povinnosti zaměstnavatele (žalované) vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující prostředí a pracovní podmínky (§ 102 ZP). Vyhodnocení možných rizik a seznámení zaměstnanců s nimi již samo o sobě působí preventivně, neboť zaměstnanci při vědomí rizika jednají jinak, než pokud si možné riziko neuvědomují – jsou přirozeně opatrnější.

22. Jednání žalované spočívající v nevyhodnocení a zejména v neseznámení poškozené s riziky jí vykonávané práce je tedy jednáním protiprávním (je správním deliktem), přičemž tímto závěrem vysloveným v citovaném rozhodnutí jmenovaného oblastního inspektorátu práce je soud v tomto řízení podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán. Jde přitom o jednání žalované zaviněné, neboť žalovaná takto jednala v rozporu se zákonem a svou vlastní směrnicí (viz shora). Nepochybně tedy věděla, že neseznámením poškozené s riziky její práce porušuje právní předpis (svou vnitřní směrnici jakož i zákoník práce), přičemž tak může dojít k újmě na zdraví jmenované zaměstnankyně, a pouze bez přiměřených důvodů spoléhala na to, že k takové újmě i přes její protiprávní počínání nedojde. Šlo tedy o nedbalost vědomou, jejíž definice je při absenci výslovné úpravy v o. z. dovozována per analogiam z § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Je přitom nasnadě, že nebýt popsaného protiprávního jednání žalované k úrazu [jméno] [příjmení] dne [datum] dojít vůbec nemuselo, resp. by tento úraz nemusel být tak závažný jak byl, protože v souvislosti s uvedenými riziky mohla být přijata opatření, která by takovému úrazu předešla. Mezi zaviněným protiprávním jednáním žalované a újmou na zdraví [jméno] [příjmení] způsobenou úrazem ze dne [datum] tak je vztah příčiny a následku (příčinná souvislost).

23. Vedle již popsaného se však žalovaná podílela na vzniku újmy na zdraví [jméno] [příjmení] i dalším svým protiprávním jednáním. Jak již bylo soudem shora uzavřeno, příčinou pádu [jméno] [příjmení] dne [datum] bylo její uklouznutí na mokré podlaze. V době úrazu přitom měla [jméno] [příjmení] obutou obuv zn. Sant typ N/517 [číslo] označovanou jako zdravotní pantofel. Tato obuv je svým určením obuví pracovní, přičemž je opatřena protiskluzovou podešví. Šlo přitom o vlastní obuv poškozené, neboť žalovaná jí takovou obuví v rozporu se svým vnitřním předpisem nevybavila (viz shora). Nicméně fakt, že poškozená měla tuto obuv v době úrazu na nohách, znamená, že porušení právní povinnosti ze strany žalované spočívající v nevybavení poškozené pracovní protiskluzovou obuví není ve vztahu příčiny k úrazu, který poškozená dne [datum] utrpěla, když na mokré podlaze uklouzla. Ve vztahu příčiny k tomuto úrazu je ovšem jiné protiprávní jednání žalované, které sice nebylo oblastním inspektorátem práce popsáno, ale v tomto řízení bylo žalobkyní tvrzeno a prokázáno.

24. Jak bylo zjištěno, poškozená uklouzla v místnosti označované jako„ přípravna“ nacházející se vedle kuchyně, která byla v době pádu poškození vydlážděna dlaždicemi bílo šedé barvy o rozměrech 33 x 33 cm. Šlo o dlažbu zn.„ [jméno]“ (viz podání žalované ze dne [datum] ve věci zdejšího soudu sp. zn. 36 C 249/2020). Podle sdělení výrobce [právnická osoba], s.r.o. ze dne [datum] byla výroba dlažby zn.„ [jméno]“ ukončena v roce 2006. Dlažba byla určena pouze pro obkládání soukromých ploch bytů a domů (zejména koupelen) a její deklarovaný koeficient smykového tření byl >= 0,3, přičemž její protiskluznost nebyl deklarována. [příjmení] [jméno] tak nebyly z hlediska svého určení vhodné pro použití ve veřejných či komerčních prostorech. Podle [obec] technické normy – ČSN 74 [číslo] z května 2012 týkající se podlah měl součinitel smykového tření činit nejméně 0,5 v případě podlah a povrchů pochozích ploch užívaných veřejností. Obecně uvedená norma v části [číslo] vyžaduje, aby podlahy zajišťovaly bezpečnost proti skluzu, přičemž skluznost se mění s vlhkostí a se znečištěním nášlapné vrstvy. Proto je třeba uvážit vhodnost nášlapné vrstvy i z tohoto hlediska. Podlaha nacházející se v přípravně, kde mimo jiné docházelo k umývání nádobí a kde byl tedy vysoký předpoklad zvlhnutí jejího povrchu vodou, neměla dostatečné protiskluzné parametry, když byla vydlážděna dlažbou určenou do bytů a domů.

25. Podle § 102 odst. 1 ZP je zaměstnavatel povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Mezi taková opatření nepochybně patří použití vhodného povrchu podlah s deklarovanou protiskluzností v provozu se zvýšeným nebezpečím uklouznutí, jakým nepochybně byl provoz žalované, v němž poškozená pracovala. Tím, že žalovaná měla podlahu v této provozovně vydlážděnu dlažbou nesplňující požadavky na protiskluznost, ač riziko uklouznutí bylo v daném místě nasnadě, porušila svou povinnost vyplývající z ustanovení § 102 ZP. V příčinné souvislosti s tímto jejím jednání přitom došlo k uklouznutí poškozené dne [datum] a jejímu následnému opaření horkou vodou. Soud je totiž přesvědčen, že v případě volby vhodného povrchu podlahy s dostatečnými protiskluznými vlastnostmi by k uklouznutí poškozené, která jinak byla obuta do pracovní obuvi s protiskluznou podešví, dne [datum] nedošlo. I v tomto případě je porušení právní povinnosti ze strany žalované zaviněné, neboť žalovaná takto jednala v rozporu se zákonem. Bylo povinností žalované rizika vyhledávat, vyhodnocovat a přijímat opatření k jejich předcházením (§ 102 ZP), přičemž nepochybně měla a mohla vědět o tom, že podlaha nacházející se v předmětné provozovně nesplňuje požadavky na protiskluznost, což může vést k újmě na zdraví jmenované zaměstnankyně. Šlo tedy o nedbalost nevědomou, jejíž definice je při absenci výslovné úpravy v o. z. dovozována per analogiam z § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.

26. Již shora přitom bylo soudem vysvětleno, že se poškozená na vzniku úrazu nepodílel žádným porušením svých povinností. Z provedeného dokazování je patrné, že si počínala způsobem obvyklým tak, jak bylo u žalované po dlouhá léta běžné a jak s počínala její předchůdkyně na dané pracovní pozici. K zalévání odpadů používala zcela přiměřené množství horké vody a v dané místnosti se pohybovala opatrně, jak sama uvedla. Soud proto dospěl k závěru, že pracovní úraz, který [jméno] [příjmení] dne [datum] při práci pro žalovanou utrpěla, je výlučně následkem zaviněného protiprávního jednání žalované tak, jak toto bylo shora popsáno, a proto je žalovaná podle § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění povinna nahradit žalobkyni ty náklady na hrazené služby, které žalobkyně vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalované.

27. Dospěl-li soud k závěru, že žalovaná je povinna plně nahradit žalobkyní z veřejného zdravotního pojištění uhrazené náklady léčení následků úrazu [jméno] [příjmení] ze dne [datum], zabýval se nadále otázkou, v jaké konkrétní výši byly tyto náklady skutečně žalobkyní v souvislosti s léčením následků uvedeného úrazu vynaloženy.

28. Jak již bylo uvedeno, utrpěla [jméno] [příjmení] v důsledku uvedeného pádu popáleniny II. a III stupně na 43 % těla, přičemž u ní došlo k rozvoji sepse. Následkem tohoto úrazu jsou rozsáhlé plošné jizvy a rozvoj posttraumatického psychosyndromu.

29. Uvedené následky na zdraví [jméno] [příjmení] byly závažné. [jméno] [příjmení] byla urgentně leteckou záchrannou služnou dopravena na popáleninovou kliniku Fakultní nemocnice v [obec], kde byla v celkové anestezii ošetřena, přičemž hospitalizována zde byla do [datum] (viz závěrečná zpráva). S ohledem na tato zjištění soud nepochybuje o tom, že všechny v žalobkyní předloženém vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení [jméno] [příjmení] v období od [datum] do [datum] uvedené léčebné výkony (hrazené služby) v celkové hodnotě 1 525 094 Kč byly vynaloženy v příčinné souvislosti s léčením následků předmětného pracovního úrazu [jméno] [příjmení]. Tato souvislost je dána zejména souvislostí časovou, kdy popsané léčebné výkony bezprostředně a tudíž i logicky navazují na závažný úraz [jméno] [příjmení]. S ohledem na závažnost jeho úrazu je jen logickým, že byla ihned leteckou záchrannou služnou transportována do Fakultní nemocnice [obec] a zde byla také hospitalizována a léčena, a to až do [datum] a i posléze se zde dostavovala na kontroly. I nadále přitom probíhala léčba jejího úrazu, a to ambulantně i pobytem v lázních. Soud proto nemá důvodu pochybovat o tom, že léčebné výkony uvedené ve vyúčtování žalobkyně za období od [datum] do [datum] byly skutečně poskytovány v souvislosti s léčbou předmětného pracovního úrazu. Tato skutečnost byla ostatně potvrzena i ze strany jednotlivých zdravotnických zařízení v té době tyto léčebné výkony poskytujících, a to jak Fakultní nemocnicí [obec] (viz její potvrzení doručené soudu dne [datum]), tak také potvrzením ze strany [právnická osoba] (viz sdělení ze dne [datum]), [právnická osoba] (viz sdělení ze dne [datum]) a společnosti [právnická osoba] (viz sdělení ze dne [datum]). Tito poskytovatelé současně potvrdily, že jim byla zdravotní péče v předmětném vyúčtování uvedená a jimi poskytnutá plně ze strany žalobkyně uhrazena. Ostatně všechny zdravotnické výkony v uvedených vyúčtováních svou diagnózou odpovídají následkům, které u [jméno] [příjmení] v souvislost s předmětným úrazem nastaly.

30. Za situace, kdy byla příčinná souvislost mezi úrazem [jméno] [příjmení] a žalobkyní vyúčtovanými léčebnými výkony prokázána již shora uvedenými důkazy, nepovažoval soud za nutné, přistupovat k přezkumu této okolnosti za pomoci znaleckého posudku.

31. Předloženými výpisy z účtu žalobkyně současně doložila, že všechny v období od [datum] do [datum] vyúčtované léčebné výkony (náklady na hrazené služby) skutečně uhradila, když je patrné, v rámci kterých faktur byly tyto léčebné výkony zaplaceny. Jak vyplývá z předložených vyúčtování zdravotní péče k náhradě nákladů za léčení, je u každého léčebného výkonu uvedeno číslo dávky. Z předložených rozpisů plateb k náhradě za léčení je pak patrné, v rámci jaké faktury (jakého variabilního symbolu) byla tato konkrétní dávka účtována a kdy byla uhrazena. Z předložených výpisů z účtu je pak patrné, kdy byla platba dávky s příslušným variabilním symbolem provedena. Soud proto nepochybuje, a to i s ohledem na vyjádření dotčených zdravotních zařízení, o tom, že žalobkyně tyto léčebné služby skutečně uhradila, což lze ostatně v případě žalobkyně důvodně předpokládat, neboť § 40 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, žalobkyni přímo ukládá příslušným zdravotním zařízením uhradit poskytnutou zdravotní službu (k tomu srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 380/2017-317).

32. Žalobkyni tak vzniklo vůči žalované [číslo] podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, právo na náhradu nákladů vynaložených na hrazené služby poskytnuté [jméno] [příjmení] v souvislosti s jejím pracovním úrazem v období od [datum] do [datum] ve výši 1 525 094 Kč.

33. Do prodlení se splněním (zaplacením) částky ve výši 1 525 094 Kč se žalovaná dostala nejpozději dnem [datum], neboť k zaplacení této částky byla vyzvána dopisem žalobkyně ze dne [datum] zaslaným žalované její datové schránky a doručeným dne [datum] (viz doručenka). Do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se tak žalovaná dostala podle § 1958 odst. 2 o. z. bez zbytečného odkladu poté, co byla o plnění požádána. Jestliže žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení, až od [datum], byl soud v tomto ohledu jejím návrhem vázán. Žalovaná tak je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 525 094 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

34. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jsou jí žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované povinny společně a nerozdílně nahradit náklady řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení žalobkyně přitom spočívaly v paušální náhradě hotových výdajů žalobkyně za 6 úkonů (tj. třikrát výzva k zaplacení před podání žaloby ve dnech [datum], [datum] a [datum], sepis a podání žaloby dne [datum], účast u soudního jednání konaného dne [datum] a trvajícího déle než dvě hodiny) podle vyhl. č. 254/2015 Sb. se sazbou náhrady ve výši 300 Kč za úkon, tj. celkem 1 800 Kč.

35. Protože žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osvobozena od placení soudního poplatku, uložil soud podle § 2 odst. 3 citovaného zákona ve věci plně neúspěšné žalované a společně a nerozdílně i ji podporující vedlejší účastníci, aby soudní poplatek za toto řízení, který podle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku činí 76 255 Kč, zaplatily ony.

Poučení