38 C 34/2018-112

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [obec a číslo] zastoupen advokátkou [titul]. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], [PSČ] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [obec a číslo] zastoupena advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] [příjmení], se sídlem [adresa], [obec] o zrušení rozhodčího nálezu takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodčího nálezu vydaného dne 20.1.2016 rozhodcem [titul]. [jméno] [příjmení] pod čj. [číslo jednací], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, jejichž výše a lhůta splatnosti budou uvedeny v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal zrušení ve výroku uvedeného rozhodčího nálezu s tím, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2.5.2016, čj. EXE [číslo] byla nařízena exekuce podle tohoto rozhodčího nálezu pro pohledávku žalovaného jako oprávněného proti žalobci jako povinnému pro částku 68 653 Kč s příslušenstvím. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení], EÚ [okres], se sídlem [adresa]. Žalobce jako povinný navrhl zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., kdy ve svém návrhu namítal neplatnost rozhodčí smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 18.12.2014. Exekuční soud usnesením ze de 11.5.2017, čj. [číslo jednací] s odkazem na ust. § 35 odst. 2 ZRŘ exekuční řízení přerušil a žalobci uložil, aby do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení podal u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Důvodem žaloby jsou skutečnosti uvedené v § 31 písm. b), e) a g) zák. č. 216/94 Sb. ve znění účinném do 30.11.2016 Rozhodčí smlouva byla mezi stranami sjednána pro řešení případných majetkových sporů vzniklých ze smlouvy o revolvingovém úvěru, který žalovaný žalobci poskytl. Žalobce tuto smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Rozhodčí smlouva byla uzavřena stejného dne jako smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] tj. 18.12.2014. Rozhodčí smlouva byla žalobci předložena k podpisu spolu s dalšími smluvními dokumenty s tím, že chtěl-li získat úvěr, byl nucen podepsat rozhodčí smlouvu ve znění, které mu bylo předloženo. Jména rozhodců byla v rozhodčí smlouvě již předtištěna a žalobce neměl možnost jejich výběr jakkoliv ovlivnit či případně sám osobu rozhodce navrhnout. Odkázal se na nálezy Ústavního soudu ze dne 24.10.2013, sp. zn. III. ÚS 562/12 a I.ÚS 199/11 s tím, že podobně lze nahlížet i na uzavřenou rozhodčí smlouvu. V případě žalobce tedy nebyly naplněny podmínky na ochranu spotřebitele coby slabší smluvní strany. Jedná se tak o stav obdobný formulářovým smlouvám (viz rozhodnutí NS ČR ze dne 16.7.2014, sp. zn. 30 Cdo 2401/2014). Žalovaným jednostranně určený rozhodce je jím dlouhodobě pro rozhodování svých sporů užíván. Žalovaný stejných rozhodců pro řešení svých sporů užívá více než 3 roky, což samo o sobě vzbuzuje pochybnosti o jejich nestrannosti. Žalobce nemá za prokázané, že by uvedený rozhodce splnil svou povinnost podle § 8 odst. 3 zák. č. 216/94 Sb. ve znění do 30.11.2016. Dále žalobce namítal, že v rozhodčí smlouvě bylo stanoveno, že případné rozhodčí řízení se bude konat v převážné většině případů v sídle rozhodčích společností v Pardubicích nebo v Brně a nebýt této doložky, konalo by se řízení u soudu podle příslušnosti žalobce. Má tedy za to, že i určení místa konání rozhodčího řízení znevýhodňovalo žalobce jako slabší smluvní stranu, neboť mu ztěžovalo účast při rozhodčím řízení. Žalobce tedy měl za to, že rozhodčí smlouva představovala formulářovou smlouvu uzavřenou adhezním způsobem podle § 1798 OZ, kdy podle § 1800 OZ obsahuje-li doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná, jak je tomu v případě žalobce a proto jsou i důvody pro zrušení rozhodčího nálezu. Žalobce se rovněž dostal do nerovného postavení s žalovaným postupem rozhodce, který vyzval žalobce, aby se písemně vyjádřil k návrhu na zahájení rozhodčího řízení a návrhu na vydání rozhodčího nálezu, a to do 30 dnů od doručení výzvy a aby v této lhůtě sdělil, zda uplatněný nárok uznává a v případě, že nikoliv, vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává a aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Toto však žalobce neučinil, výzva mu měla být doručena dne 16.12.2015. Žalobce měl být poučen o následcích, pokud se nevyjádří, avšak i pokud by se tak stalo, žalobce má za to, že účinky uznání nároku by měla pouze tzv. kvalifikovaná výzva upravená v § 114b odst. 1 o.s.ř., když však zákon o rozhodčím řízení obdobnou výzvu neupravuje a její použití nelze zdůvodnit ani odkazem na § 30 ZRŘ. Žalovaný se podanou žalobou domáhal mimo jiné nároku na zaplacení smluvní pokuty podle čl. 12 odst. a), b) a čl. 12 smluvních ujednání v celkové výši 14 945 Kč a dále nároku na smluvní pokutu dle čl. 12 smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 0,25% za každý den prodlení s úhradou zbývající dlužné částky. Z odůvodnění rozhodčího nálezu není zřejmé, jakým způsobem byla vypočtena smluvní pokuta a v tomto směru rozhodčí nález zcela postrádá jakékoliv odůvodnění. V situaci, kdy sankcí pro žalobce je již zesplatnění úvěru a žalovanému byl rozhodčím nálezem přiznán i zákonný úrok z prodlení, jeví se další sankce ve formě smluvní pokuty jako odporující dobrým mravům, neboť taková smluvní pokuta neodpovídá významu zajištění a je pro žalobce, který nebyl schopen splácet ani úvěr v měsíčních splátkách 1 852 Kč, likvidační. I tato skutečnost zpochybňuje nestrannost rozhodce. Co se týká § 31 písm. e) ZRŘ-věc nebyla řádně před rozhodcem projednána-pak žalobce uvedl, že kromě toho, že místo konání rozhodčího řízení bylo sjednáno na Pardubice či Brno, ačkoliv žalobce bydlí v Praze a rovněž žalovaný má sídlo v Praze, což je nevýhodné a má účastníka (zde žalobce) odradit od účasti na ústním jednání, tak z obsahu rozhodčího spisu vyplynulo, že návrh na zahájení neobsahuje žádné podací razítko a není zřejmé, kdy a komu byl tento návrh doručen, k návrhu není připojena plná moc pro zastupování, poznámka, že plná moc a vzor podpisového razítka právního zástupce žalobce jsou založeny u nadepsaného rozhodce, je nedostatečným konstatováním svědčícím o tom, že žalovaný příslušnému rozhodci [titul]. [příjmení] podává návrhy na zahájení rozhodčího řízení podstatně častěji, než rozhodce připustil. Dále žalobce namítl, že rozhodce měl zkoumat, zda skutková tvrzení obsažená v návrhu na zahájení řízení jsou dostatečná a úplná, což v tomto případě neučinil, neboť z návrhu není patrno, jakým způsobem žalovaný dospěl k výši jistiny, jejíž zaplacení nárokoval, ani jak dospěl k výpočtu výše smluvní pokuty. Pokud rozhodce nevyzval žalovanou k doplnění návrhu, a až teprve po té žalobce vyzval k vyjádření ve věci, pak jeho výzva žalobci nemohla mít účinky uznání nároku. K výzvě však rozhodce žalobci poslal pouze žalobu, nikoliv však i listiny a proto žalobci nebyla poskytnuta rovná příležitost k uplatnění svých práv, která nebyla zhojena ani následně, kdy rozhodce již nenařídil ústní jednání a to přesto, že skutková tvrzení obsažená v žalobě nebyla úplná, čímž opět zvýhodnil žalovanou. Dále je naplněn důvod pro zrušení rozhodčího nálezu uvedený v § 31 písm. g) ZRŘ, neboť žalovaný poskytl žalobci úvěr ve výši 22 000 Kč na dobu 36 měsíců, který měl splácet formou 36 měsíčních splátek ve výši 1 852 Kč. Ve smlouvě je uvedena výpůjční úroková sazba úvěru 148,12 % p.a. a RPSN 148,12%. Tento úrok je nepřiměřeně vysoký a tudíž v rozporu s dobrými mravy, kdy soudy shledávájí jako nepřiměřenou a odporující dobrým mravům i nižší úrokovou sazbu, např. 126,60 % a RPSN 126,59 % při poskytnutí úvěru v částce 45 000 Kč s následkem, že sjednaná úvěrová smlouva je podle § 580 odst. 1 OZ neplatná. Rovněž i sjednaná smluvní pokuta pro případ prodlení se splácením úvěru odporuje dobrým mravům, kdy při podpisu smlouvy nemohl žalobce předem očekávat ani předpokládat, že částka, kterou bude vůči němu žalovaný nárokovat bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.1.2012, sp. zn. I.ÚS 199/11, nález ÚS ČR ze dne 11.12.2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 Rozhodčí smlouva je neplatná i z toho důvodu, že pravidla rozhodčího řízení jsou nastavena tak, že umožňují věřiteli získat během 2 měsíců vykonatelný exekuční titul a jsou nestaveny zvlášť nevýhodné podmínky pro dlužníka jako slabší stranu.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a uvedla, že předmětem tohoto řízení není provádět meritorní přezkum rozhodčího nálezu a jeho správnosti, nejedná se o formu opravného prostředku. Opravným prostředkem bylo odvolání, neboť rozhodčí řízení je dvoustupňové, ale žalobce tuto možnost řádně nevyužil. Dále uvedla, že žalobce žádá o zrušení rozhodčího nálezu z důvodů uvedených v již zrušeném § 31 ZRŘ a to písm. b) -rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, dále písm. g) -rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem. Zdůraznil, že ZRŘ je procesní předpis a žalobce si nemůže ve vztahu k řízení o zrušení rozhodčího nálezu zvolit, jaké znění ZRŘ má být použito-vždy se musí použít aktuální znění ke dni podání žaloby, která v tomto případě byla podána dne 22.6.2017, když od 1.12.2016 bylo znění § 31 písm. b) zachováno, nicméně písm. g) zní„ se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení. Novelizace byla provedena zák. č. 258/2016 Sb., avšak v přechodných ustanoveních je sice uvedeno, že rozhodčí řízení se projednají a rozhodnou podle předchozí právní úpravy, nicméně nehovoří o žalobách na zrušení rozhodčího nálezu. Je tedy nutno vycházet z toho, že žaloby na zrušení rozhodčího nálezu musí být projednávány dle nyní účinného znění ZRŘ pouze pro důvody uvedené v § 31. Upozornil na to, že uvedenou novelou byla z § 32 odst. 1 ZRŘ vypuštěna věta„ Byl-li rozhodčí nález vydán ve sporu ze spotřebitelské smlouvy a návrh na jeho zrušení podal spotřebitel, soud vždy přezkoumá, zda nejsou dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. a) až d) nebo h)“ a není tak možno přezkoumávat rozhodčí nález nad rámec žalobního návrhu. Zejména však žaloba není podána v zákonné 3 měsíční lhůtě, ale až po ní, v nové lhůtě poskytnuté dle § 35 ZRŘ. Ustanovení § 35 v odst. 1 písm. a) přitom stanoví omezení důvodů, kdy se lze domáhat zrušení rozhodčího nálezu dle § 35 ZRŘ a to tak, že i když nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, může strana, proti níž byl soudem nařízen výkon rozhodčího nálezu, bez ohledu na lhůtu stanovenou v § 32 odst. 1 podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí kromě důvodů uvedených ve zvláštním předpisu i tehdy, jestliže rozhodčí nález je stižen některou vadou uvedenou v § 31 písm. a), d) nebo f). Soud se tedy nemůže zabývat žádným důvodem uplatněným žalobcem, když důvody spadající pod § 31 písm. a), d) nebo f) ZRŘ nebyly uplatněny. Z opatrnosti pak žalovaná ještě doplnila vyjádření odkazem na judikaturu a to např. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1616/2014 ze dne 29.9.2014, rozsudek NS ČR sp.zn. 33 Cdo 1354/2014 ze dne 24.9.2014, rozsudkem NS ČR sp. zn. 33 Cdo 913/2014 ze dne 25.2.2016 a rozhodnutí ÚS ČR ze dne 23.5.2013 sp. zn. II. ÚS 3413/12 k otázce výběru rozhodců, když ve smyslu této judikatury lze považovat rozhodčí doložky, resp. smlouvy společnosti žalované konkrétním výčtem rozhodců za platné. Dále se rozhodčími doložkami, resp. smlouvami zabývala další judikatura, např. usnesení ze dne 27.3.2012, IV. ÚS 2457/11, usnesení ze dne 11.10.2012, sp. zn. IV. ÚS 1281/12, ze dne 1.11.2012, sp. zn. IV. ÚS 3368/12 atd., kde se zabýval soud tím, že věřitel měl na výběr podle vlastního uvážení ze tří tam uvedených rozhodců. Nedospěl však k závěru, že by rozhodčí doložky žalované byly v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, avšak naopak považuje rozhodčí doložky používané společností žalované za férové a přiměřené v tomto smyslu také vyhovující sjednocujícímu stanovisku NS sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, ale i nálezu ÚS sp. zn. II. ÚS 2164/10. Dále žalovaný poukázal na výkladová pravidla uvedená v rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. I. ÚS 625/03, NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1705/2008 a § 574 obč. zák., podle kterých je prioritní výklad, že smlouva je platná, před výkladem, že nikoliv, jsou-li možné oba výklady. Zdůraznil, že platnost smlouvy o úvěru nemá vliv na platnost rozhodčí smlouvy, která je samostatná. Seznam 13 ti rozhodců byl stanoven jasně, dopředu, jejich okruh byl neměnný, stálý a uzavřený, oběma stranám smlouvy známý a dohodnutý dvoustrannou dohodou. Jejich počet stanoven tak, aby jich bylo dostatek na výběr, kdyby některý z nich odmítl přijmout spor, byl podjatý, zemřel či nastala u něho jiná překážka. Výběr tak byl v souladu s § 7 ZRŘ i rozhodnutím NS sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Rozhodce navíc podle [číslo] až [číslo] rozhodčí smlouvy vybrat i dlužník, k čemuž byl i vyzván v rámci předžalobní upomínky. Fakt, že byl rozhodce uveden v rozhodčí smlouvě, nemůže být důvodem jeho podjatosti ani důvodem zrušení rozhodčího nálezu. Důvodem podjatosti rozhodce není ani to, že rozhodce rozhoduje více případů, v nichž vystupuje společnost žalované, jak je uvedeno v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10.12.2012, sp. zn. 9 Cmo 446/2012 a nelze to dovodit ani z faktu, že v těchto sporech bývá žalovaná častěji úspěšným účastníkem. K námitce ekonomické závislosti rozhodce ze strany žalobce žalovaná odkázala na usnesení NS ČR ze dne 23.1.2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, neboť možnou podjatost, tj. nedostatek objektivní nezávislosti je třeba nutně vždy chápat ve spojení s konkrétními okolnostmi dané věci. V tomto rozhodnutí se NS vyjadřoval i k formulářovému způsobu uzavírání rozhodčí smlouvy, kdy jako důvod neplatnosti z důvodu rozporu s dobrými mravy uvedený soud neshledal ani její uzavírání na předtištěném formuláři ani stanovení jmen 13 ti rozhodců„ ad hoc“. Důvody pro zrušení rozhodčího nálezu jsou tedy omezeny ustanovením § 35 odst. 1 ZRŘ a to písmeny a) až c), kdy soud v rámci přezkumu zkoumá, zda nejsou dány důvody pro zrušení uvedené v § 31 písm. a), d) nebo f) ZRŘ, dále, zda strana, která musí mít zákonného zástupce, ho opravdu měla či její jednání nebylo dodatečně schváleno, a zda ten, kdo vystupoval v rozhodčím řízení jménem strany nebo jejího zákonného zástupce, byl k tomuto zmocněn či jeho jednání dodatečně schváleno. Jiné důvody tedy být uplatněny být nemohou. Žalobce měl možnost věc před rozhodcem projednat, žaloba mu byla doručena, měl možnost se bránit, nahlížet do spisu, podat odvolání, byl poučen o možnost podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu apod. Zcela však rezignoval a byl pasivní, což jde k jeho tíži. Kdyby stejně postupoval u soudu, byl by vydán pravomocný platební rozkaz či rozsudek pro uznání. Žalovaný nemusel smlouvu uzavírat, a i když ji uzavřel, mohl do 14 dnů ze zákona odstoupit. Úrok je uveden v efektivní sazbě, navíc i sazba vyšší je dle NS ČR v pořádku-viz sp. zn. 20 Cdo 1037/2019, smluvní pokuty jsou zcela přiměřené zajišťované povinnosti.

3. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 čj. [číslo jednací] ze dne 11.5.2017 soud zjistil, že bylo přerušeno exekuční řízení vedené žalovaným jako oprávněným proti žalobci jako povinnému za účelem výkonu rozhodnutí a to vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce [titul]. [jméno] [příjmení] čj. [číslo jednací] a povinnému bylo uloženo podat do 30 dnů od právní moci usnesení návrh na zrušení rozhodčího nálezu u příslušného soudu a to na základě jeho návrhu na zastavení exekuce.

4. Z rozhodčí smlouvy ze dne 18.12. 2014 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky, když si v ní dohodli, že veškeré spory a nároky související se smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 18.12.2014, ve které žalovaný vystupuje jako úvěrující a žalobce jako úvěrovaný, budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle zák. č. 216/1994 Sb. v platném znění, kdy rozhodčí řízení bude vedeno vždy jediným ze sjednaných rozhodců, dle volby žalobce, kterou provede tak, že mu doručí žalobu-návrh na zahájení rozhodčího řízení, přičemž je povinen před tím zaslat žalovanému písemnou výzvu, aby tento vybral rozhodce, u kterého má být rozhodčí řízení vedeno a to pouze ze sjednaného seznamu rozhodců a touto volbou je vázán (čl. II a III). V čl. 3 je uveden seznam 13 rozhodců, [titul]. [jméno] [příjmení] je uveden pod [číslo]. V čl. 3 je uvedeno, že rozhodčí řízení bude neveřejné a ústní, jednání není třeba nařizovat, jestliže dle rozhodce lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, bude však vždy nařízeno, pokud o to požádá jeden z účastníků a zároveň rozhodce shledá důvody pro nařízení ústního jednání. V čl. IV je sjednána možnost přezkumu přezkumným senátem rozhodčího nálezu ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení a náležitosti žádosti o přezkum. Jako svou adresu žalobce uvedl [ulice a číslo], [obec] – [část obce], [PSČ].

5. Ze spisu [spisová značka] bylo zjištěno, že žalovanou byl podán návrh na zahájení rozhodčího řízení s návrhem na vydání rozhodčího nálezu a to podáním ze dne 27.11.2015 a to u rozhodce [titul] [jméno] [příjmení], rozhodce pod adresou [adresa], [obec], [PSČ]. K návrhu byly připojeny žalovanou jako žalobcem v rozhodčím řízení listiny a to oznámení ze dne 25.10.2015, karta klienta (žalobce), návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 30.12.2014 se splátkovým kalendářem, oznámení o schválení úvěru k č. SRÚ [číslo] ze dne 31.12.2014, rozhodčí smlouva uzavřená mezi účastníky dne 18.12.2014, faktura [číslo] ze dne 5.11.2015 splatná dne 6.11.2015 vystavena žalovanou žalobci na úhradu smluvní pokuty ze smlouvy o revolvingovém úvěru, smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, předžalobní výzva ze dne 9.11.2015 adresovaná žalovaným žalobci s podacím archem České pošty, a.s., kopie doručenek žalobce. Z těchto dokladů bylo zjištěno, že žalobce uvedl na smlouvě o revolvingovém úvěru a rozhodčí smlouvě jako svoji adresu trvalého bydliště [ulice a číslo], [obec a číslo], [PSČ] a jako adresu doručovací [ulice a číslo], [obec a číslo], [PSČ] Smlouva o revolvingovém úvěru, rozhodčí smlouva, jakož i smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru byly žalobcem vlastnoručně podepsány a to na každém jednotlivém listu. Žalovaná listiny zasílala na doručovací adresu žalobce, kterou uvedl. Rozhodce [titul]. [jméno] [příjmení] dne 3.12.2015 přijal funkci rozhodce na základě rozhodčí smlouvy ze dne 18.12.2014 uzavřené mezi účastníky s tím, že plná moc právního zástupce žalobce (zde žalovaného) vč. osvědčení o registraci k DPH je založena u rozhodce pod správní sp.zn. [spisová značka]. Rozhodce vydal dne 3.12.2015 výzvu žalobci k písemnému vyjádření k návrhu na zahájení rozhodčího řízení a to do 30 ti dnů od doručení výzvy s poučením, že pokud v této lhůtě se žalobce nevyjádří, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. V poučení je dále uvedeno, účastníci rozhodčího řízení jsou oprávněni uplatnit vůči osobě rozhodce námitku podjatosti a to ve lhůtě 30 dnů o doručení tohoto podání. Rozhodce dále sdělil účastníkům v souladu s § 8 odst. 3 ZRŘ, že v posledních 3 letech rozhodoval v rozhodčím řízení spor ve věci, v němž byl účastníkem žalobce a v tomto řízení vydal rozhodčí nález, jakož i je rozhodcem v dosud neskončeném rozhodčím řízení, jehož jedním z účastníků je žalobce (zde žalovaný). Výzva byla žalovanému (zde žalobci) doručena dne 16.12.2015 na adresu uvedenou jako adresa doručovací. Z rozhodčího nálezu čj. 102 Rozh 9054/2015-7 ze dne 20.1.2016, který nabyl právní moci dne 2.2.2016 a vykonatelnosti dne 6.2.2016 bylo zjištěno, že byl vydán rozhodcem [titul]. [jméno] [příjmení] a bylo jím uloženo žalobci (žalovanému v rozhodčím řízení) zaplatit žalovanému (žalobci v rozhodčím řízení) částku ve výši 68 653 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% z této částky ode dne 27.11.2015 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,25% denně za každý den s úhradou částky 53 708 Kč ode dne 27.10.2015 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu a náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 11 167,20 Kč. Rozhodce takto rozhodl, jak vyplývá z odůvodnění rozhodčího nálezu, po té, co byla zaslána žalobci výzva k vyjádření doručená mu dne 16.12.2015, avšak k žalobě se nevyjádřil a to přes poučení o následcích, když rozhodce vzal za to, že žalobce tedy nárok, který je proti němu uplatňován, uznává. Rozhodčí nález obsahuje poučení o možnosti požádat o přezkum rozhodčího nálezu prostřednictvím žádosti ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení u rozhodce, který nález vydal. Rozhodčí nález byl doručen právnímu zástupci žalobce (zde žalovaného) dne 20.1.2016 a žalovanému (zde žalobci) dne 2.2.2016 na doručovací adresu.

6. Podle ust. § 32 odst. 1 zák. č. 216/94 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění účinném od 1.12.2016 (dále zákon) musí být návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem podán do 3 měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušením rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak.

7. Dle ust. § 35 odst. 1 zákona ve znění účinném od 1.12.2016, i když nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, může strana, proti níž byl soudem nařízen výkon rozhodčího nálezu bez ohledu na lhůtu stanovenou v § 32 odst. 1, podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, kromě důvodů uvedených dle zvláštních předpisů i tehdy, jestliže a) Rozhodčí nález je stižen vadou uvedenou v § 31 písm. a), d) nebo f) b) Strana musí mít zákonného zástupce a nebyla v řízení takovým způsobem zastoupena, jednání nebylo ani dodatečně schváleno c) Ten, kdo vystupoval v rozhodčím řízení jménem strany nebo jejího zákonného zástupce nebyl k tomu zmocněn a jeho jednání nebylo ani dodatečně schváleno.

8. Podle § 31 písm. a) zákona, soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže byl vydán ve věci, u níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu.

9. Podle § 31 písm. d) zákona, soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže nebyl usnesen většinou rozhodců.

10. Podle § 31 písm. f) zákona, soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému.

11. Úvodem odůvodnění soud zdůrazňuje, že ustanovení zákona o rozhodčím řízení jsou ustanoveními procesní povahy, přičemž zásadou procesního práva je, že nové procesní právo, resp. jeho změny, působí ode dne nebytí účinnosti nového zákona a to i pro řízení zahájená a neskončená před jeho účinností. Uvedená zásada platí, nestanoví-li něco jiného přechodná ustanovení v nových procesních předpisech, což se v tomto případě nestalo.

12. Soud nejprve musel vyřešit otázku, zda byla žaloba žalobcem podána včas, tj. ve stanovené lhůtě, kdy toto zjištění mělo význam pro uplatnění důvodů relevantních pro zrušení rozhodčího nálezu. Z provedených důkazů vyplynulo, že žaloba byla v této věci podána dne 22.6.2017 a tedy nikoliv ve lhůtě uvedené v § 32 odst. 1 zákona, neboť tato uplynula dne 2.5.2015, když rozhodčí nález byl žalovanému doručen dne 2.2.2016. Byla však podána ve lhůtě poskytnuté soudem v rámci exekučního řízení podle § 35 zákona, kdy právní moc usnesení o přerušení řízení nastala dne 2.6.2017 a žaloba byla podána dne 22.6.2017. To však znamená, že zmeškáním podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu ve lhůtě uvedené v § 32 odst. 1 zákona dochází ve smyslu § 35 odst. 1 zákona účinného od 1.12.2016 ke zúžení důvodů přezkumu rozhodčího nálezu soudem pouze na důvody uvedené shora v odstavci 7 až 10 tohoto odůvodnění. Žalobce však nesprávně vycházel ze znění ZRŘ účinného do 30.11.2016 a uplatnil důvody uvedené v § 31 písm. b), e) a g), které uplatňovat nelze. Žaloba tak neobsahuje ani tvrzení, a tedy ani důkazní návrhy směřující k prokázání skutečností uvedených v ust. § 32 odst. 1 a § 31 a), d) a f) zákona a tento nedostatek se nepodařilo odstranit ani po výzvě soudu k doplnění žalobních tvrzení. Žalobce tedy neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve směru námitek, že strana neměla zákonného zástupce, ačkoliv ho mít musela, nebo stranu zastupoval někdo, kdo k tomu neměl zmocnění, příp. jejich jednání že nebyla dodatečně schválena. Námitka žalobce, že právní zástupce žalované neměl řádnou plnou moc, nemůže obstát, neboť skutečnost, že právní zástupce dá svou plnou moc hromadně pro více sporů, kde opakovaně zastupuje účastníka a uloží ji k rozhodujícímu orgánu pod správní značku, je běžnou praxí i u soudů a žalobce měl možnost v případě pochybností do této agendy jako účastník řízení nahlédnout, neboť byl o tom informován. Dále absentují tvrzení a k nim důkazy k důvodu, že byl vydán ve věci, v níž nelze platně uzavřít rozhodčí smlouvu. Žalobce soudu nabízel důvody, které měly zpochybnit platnost rozhodčí smlouvy, kterou odvíjel od platnosti smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou považoval za neplatnou z důvodu rozporu s dobrými mravy, nikoliv tvrzení, že se jednalo o věc, v níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu. V době uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a rozhodčí smlouvy mezi účastníky byl v platnosti zákon o rozhodčím řízení ve znění do 30.11.2016, který uzavření rozhodčí smlouvy umožňoval i v majetkových věcech týkajících se podnikatelů a spotřebitelů za podmínek uvedených v § 2 a § 3. Žalobce soudu neprokázal, že by uzavřená rozhodčí smlouva byla neplatná pro rozpor s uvedenými zákonnými ustanoveními. Co se týká důvodu, že rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, žalobce toto ani netvrdil a toto tvrzení nemůže nahradit jeho tvrzení o podjatosti rozhodujícího rozhodce [titul]. [příjmení]. K tomu je nutné uvést, že žalobce podjatost rozhodce mohl uplatnit v rámci rozhodčího řízení, což neučinil. V žalobě a později v řízení též absentovala tvrzení žalobce, že rozhodčí nález odsuzuje žalobce k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému. Soud v tomto směru nemůže tato tvrzení svou činností jakkoliv nahrazovat a pouze uvádí, že tato tvrzení nelze nahrazovat tvrzením o nepřiměřenosti sankcí za neplnění dluhu, nemožností ovlivnit výběr rozhodců (navíc za stavu, kdy žalobce rozhodčí smlouvu podepsal a byl žalovaným vyzván v rámci upomínky k placení dluhu, aby rozhodce ze seznamu vybral), rozhodce je ekonomicky závislý na žalovaném apod., když v tomto směru se soud ztotožňuje s argumentací žalovaného a platnou judikaturou, která tuto otázku již vyřešila a na kterou se soud rovněž odkazuje (např. NS ČR sp. zn. 20 Cdo 5642/2017). Soud je stejně jako žalovaný toho názoru, že řízení o zrušení rozhodčího nálezu nemůže nahrazovat opravné prostředky v rámci rozhodčího řízení, kterých žalobce nevyužil, ačkoliv mu v tom nic nebránilo, rozhodčí nález mu byl řádně doručen na korespondenční adresu. Zůstal však pasivní jak v rámci rozhodčího řízení, tak i později, když by mohl své námitky uplatnit v žalobě na zrušení rozhodčího nálezu v lhůtě uvedené v § 32 odst. 1 zákona a tím využít možnosti uplatnit jiné důvody pro zrušení. Z důvodu neunesení břemena tvrzení a důkazního byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. l o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Určení výše nákladů řízení a lhůty splatnosti soud odkázal do samostatného usnesení.

Poučení