38 C 340/2021

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] oba zastoupeni advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně a žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa žalované] pro určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že pozemek parcelní [číslo] o výměře [anonymizováno] m - ostatní plocha, způsoby využití jiná plocha, nacházející se v k. ú. [obec], [územní celek], který vznikl oddělením od pozemku parcelní [číslo] zapsaného pro k. ú. [obec], [územní celek] na [list vlastnictví] u k. ú. pro [anonymizováno] kraj, [stát. instituce] dle geometrického plánu [číslo] [rok], vyhotovitele [právnická osoba], který ověřil oprávněný zeměměřičský inženýr Ing. [jméno] [příjmení] pod [číslo] [rok] dne [datum] a souhlas s očíslováním parcel vydal [stát. instituce], [stát. instituce] dne 18. 10. 2021 pod č. [anonymizováno] [číslo] 2021 [číslo], a který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, je ve spoluvlastnictví žalobců [celé jméno žalobce] a [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] s tím, že každému z nich náleží spoluvlastnický podíl o velikosti ideální neoddělené jedné poloviny na tomto nově vzniklém pozemku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit prvnímu žalobci a druhé žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 33 798 Kč a to tak, že každému z nich náleží částka ve výši 16 899 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2. 12. 2021 se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že jsou vlastníky ve výroku specifikovaného nově vzniklého pozemku odděleného ve výroku specifikovaným geometrickým plánem, a to s ohledem na jeho mimořádné vydržení dle § 1095 Občanského zákoníku. Žalobu odůvodnili tím, že v roce 1997 uzavřeli kupní smlouvu, na základě které se stali podílovými spoluvlastníky pozemků parc. [číslo] (nyní [číslo]) a parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], [územní celek], jejichž spodní svažující se část byla oddělena od pozemku žalovaného p. [číslo] v témže katastrálním území pletivovým plotem, jehož stav i umístění se do současné doby nezměnil. Žalobci se vzhledem k terénu a jeho členitosti, rozmístění teras a zbytků staveb, oplocení pletivem, stejnému zanedbanému stavu včetně nepořádku, který se na pozemcích nacházel a včetně stavu křovin, keřů a stromů na pozemku umístěných, domnívali, že jimi zakoupený pozemek je oddělen od pozemků žalovaného právě pletivovým plotem. Nepořádek a skládku na pozemcích umístěnou začali žalobci postupně likvidovat a vyklízet, pozemky začali udržovat a zvelebovat, zasadili nové stromy a prořezávali křoviny. Tyto činnosti prováděli po celou dobu až do současnosti jak na pozemcích, které jsou v jejich vlastnictví, tak i na části pozemku žalovaného, který je ve výroku rozsudku uvedeným geometrickým plánem oddělen bez vědomí toho, že se jedná o pozemek ve vlastnictví žalovaného. V roce 2019 došlo v části vymezené jako pozemek parc. [číslo] geometrickým plánem k pádu akátu na pletivový plot oddělující pozemky. Na tento stav reagoval žalovaný přípisem ze dne 2. 9. 2019, kterým vyzval žalobce k odstranění tohoto stavu, žalobci žádosti vyhověli a zajistili na vlastní náklady jeho odstranění. Až do 25. 4. 2021 žalobci nevěděli, že předmětná geometrickým plánem vymezená část pozemku žalovaného parc. [číslo] není v jejich vlastnictví. V tento den zjistili, že na předmětné části pozemku došlo k odstranění starého, byť funkčního plotu a pokácení několika vzrostlých stromů. Tento stav byl impulsem pro žalobce, aby pátrali po původci a současně vlastníku sousedních pozemků a při této příležitosti zjistili, že vlastnická hranice jejich pozemků není totožná s hranicí tvořenou drátěným pletivovým plotem a po celou dobu již od roku 1997 užívají a udržují i předmětnou část pozemku p. [číslo] ve vlastnictví žalovaného, aniž by ze strany žalovaného došlo ke sdělení výhrad či nějakému faktickému užívání a poskytování péče o tuto část pozemku. Kontaktovali žalovaného s tím, že dle jejich názoru uběhla doba potřebná pro mimořádné vydržení. Následně proběhlo mezi účastníky jednání, k dohodě však nedošlo. Po poučení soudem při jednání konaném dne [datum] doplnili žalobci svá tvrzení podáním doručeným dne 4. 4. 2022 (viz č.l. 71-73) vztahující se k nabytí pozemků parc. [číslo] p. [číslo] v k.ú. [obec], k faktickému užívání, k pasivitě žalovaného, k době zjištění nesouladu mezi faktickým a právním stavem, k naléhavému právnímu zájmu a navrhli k prokázání svých tvrzení důkazy.

2. Podáním doručeným soudu dne 2. 2. 2022 (viz. č.l. 17) žalovaný uvedl, že nárok žalobců neuznává. Dále uvedl, že samotný plot nemůže být dostatečným důkazem o vlastnické hranici. Po provedeném místním šetření žalovaný zjistil, že hranice mezi pozemky je v terénu zřejmá, je tvořená zděnou zídkou, která je v terénu zřetelná. Žalobci měli možnost kdykoliv nahlédnutím do katastru nemovitostí a katastrální mapy zjistit i bez větších technických měření, kudy vlastnická hranice vede a jaký má směr a navíc v sami žalobci nechali v roce 2002 zhotovit geometrický plán, kterým v horní části pozemku parc. [číslo] (nyní [číslo]) nechali oddělit pozemek [číslo], na němž byla postavena garáž a tento stav promítli i do katastru nemovitostí. Žalobce č. 1 je navíc [anonymizováno] [role v řízení] v oboru oceňování nemovitostí, žalobkyně [číslo] je [anonymizováno]. Žalovaný se dále bránil tím, že je [anonymizována tři slova] zřízenou za účelem hospodaření s nemovitostmi, má tedy jen omezené možnosti faktického užívání a udržování nemovitostí ve své správě. Pozemek, o jehož část se v řízení jedná, je navíc určen k užívání jako lesopark, který nevyžadoval žádnou úpravu a údržbu. Žalovaný skutečně v době pádu stromu omylem žádal po žalobcích jeho odstranění z drátěného plotu, poté, kdy zjistil omyl ve vlastnické hranici, však nabídl náhradu vynaložených nákladů. Po poučení soudem při jednání konaném dne [datum] doplnil žalovaný svá tvrzení podáním doručeným dne 4. 4. 2022 (viz č.l. 95-96) vztahující se k nepoctivé víře žalobců a k užívání pozemku, k potřebě údržby předmětné části pozemku a navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy. V rámci své obrany žalovaný dále uvedl, že s ohledem na profesi obou žalobců, s ohledem na skutečnost, že již při koupi v roce 1997 byl vypracováván znalecký posudek, s ohledem na zaměření pozemku pod garáží a tvar a průběh vlastnické hranice, která netvoří přímou rovnou linii na rozdíl od drátěného plotu, který je veden v rovině, nemohla být dobrá víra žalobců ve vlastnictví předmětné části pozemku dána. Faktické užívání, resp. neužívání části pozemku žalovaným bylo ovlivněno tím, že pozemek parc. [číslo] k.ú. [obec] byl do 15. 8. 2016 užíván [anonymizována tři slova], byla tam umístěna bývalá [anonymizováno] základna a s ohledem na nepřístupnost a svažitost terénu, nebyla předmětná část pro žalovaného využitelná, a byla proto oddělena drátěným plotem níže, než je skutečná vlastnická hranice mezi pozemky. Vzhledem k tomu, že pozemek nebyl pro jinou [anonymizována tři slova] po předání od [anonymizováno] využitelný, je nyní nabízen k prodeji.

3. Soud zjistil z provedených důkazů následující skutkový stav. Žalobci nabyli kupní smlouvou uzavřenou s [anonymizováno] [jméno] [jméno] dne [datum] do svého podílového spoluvlastnictví pozemky parc. [číslo] p. [číslo] včetně objektu bydlení [adresa], vše k.ú. [obec], [územní celek], část [územní celek]. Právní účinky vkladu nastaly ke dni [datum] (viz kupní smlouva č.l. 84 - 86 a výpis z KN č.l. 87-88). V době nabytí byly pozemky zarostlé, zanedbané a nacházel se na nich nepořádek, druhá žalobkyně dokonce hovořila o neoficiální a nepovolené skládce. Pozemky jsou umístěny ve svahu, přístup k nim je umožněn z horní části pozemků z cesty umístěné na pozemku parc. [číslo]. Pozemek parc. [číslo] porostlý zelení, částečně stromy je svažitý, svah je částečně tvořen terasami vytvořenými terénem, částečně též podezdívkou, zejména na hranici s pozemkem parc. [číslo] která přechází v polorozbořené oplocení, v němž jsou patrné zbytky branky a sloupů branky, které tvoří průchod na pozemek parc. [číslo] (resp. na část oddělenou geometrickým plánem parc. [číslo]). V části nad tímto oplocením, a to v pravé části při pohledu k domu, se nachází zbytky staveb jakýchsi betonových bazénků směřujících pod rovinu terénu. Pozemek v geometrickém plánu vymezený jako nově vzniklé p. [číslo] navazuje plynule svým charakterem a porostem i šířkou (tvarem) na pozemek [číslo], je porostlý stromy, částečně křovinami, v pravé části při pohledu k domu od drátěného plotu je více vyčištěn, pozemek je více svažitý, příkřejší, zejména v jeho levé části hůře průchodný. V levé části je též více zarostlý křovinami a keři. Ke vstupu na tuto část pozemku z pozemků žalobců nic nebrání, není umístěna žádná zábrana, žádné přístup omezující oplocení. Naopak z pozemku žalovaného parc. [číslo] není přístup zajištěn, neboť ve spodní části je pozemek ohraničen drátěným pletivovým plotem, v němž nejsou ani naznačeny žádné prostupy a průchody, není umístěna branka a není patrný případný přístup ani v terénu z pozemku žalovaného (viz protokol z místního šetření provedeného soudem dne [datum] č.l. 46 až 47, plánek a fotografie pořízené při tomto místním šetření soudkyní č.l. 48 -68 a fotografie dodané žalobci č.l. 75-81). V řízení se nepodařilo zjistit kdo a v jakém období drátěný plot do terénu umístil a zhotovil jej, stavební úřad, který byl soudem k žádosti žalovaného osloven nedohledal k tomuto oplocení žádnou dokumentaci (viz. protokol z místního šetření a sdělení stavebního úřadu č.l. 136 učiněné k návrhu žalovaného). Drátěné oplocení, které bylo zjištěno při místním šetření soudu, se dle výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] žalobců, a dle účastnického výslechu druhé žalobkyně provedených při ústním jednání dne [datum] k návrhu žalobců (viz č.l. 128-131) bylo umístěno ve stejném místě též v době koupě pozemků žalobci. Druhá žalobkyně v rámci svého výslechu popsala podrobně stav pozemků v době koupě a těsně po koupi včetně stavu oplocení pozemků, které následně užívali. Popsala též činnosti, které žalobci na pozemcích prováděli, tedy že pozemky vyklízeli, vyčišťovali od nepořádku, postupně udržovali, sekali a zvelebovali ve snaze uvést je do lepšího stavu s tím, že měli v úmyslu dům postavený na pozemku parc. [číslo] přestavět na rodinný dům určený k jejich bydlení a také s přestavbou i započali. Z důvodů spočívajících v nepřivedených sítích zajišťujících služby a nezbytnosti zafinancování zbudování těchto sítí z vlastních zdrojů však k realizaci tohoto záměru prozatím nedošlo. Žalobci proto následně zaměřili svoji pozornost jen na údržbu pozemků a vytvoření zázemí ve zbudované garáži. Tuto garáž žalobci postavili na základě vydaného stavebního povolení a po její kolaudaci (rozhodnutím Úřadu městského obvodu [obec a číslo] – odboru výstavby a dopravy č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] č.l. 23, které nabylo právní moci dne 12. 2. 2002 viz č.l. 24 a dále též 98 rub až 102) zajistili oddělení pozemku, na kterém je umístěna geometrickým plánem (viz č.l. 24 rub až 25), a žalobce [číslo] podal návrh na její zápis včetně pozemku pod ní do katastru nemovitostí dne [datum] (viz č.l. 22 rub, 98). Za tímto účelem nechali žalobci vyhotovit geometrický plán, kterým byl oddělen pozemek par. [číslo] který též zachytil vlastnickou hranici kopírující katastrální mapu mezi pozemky účastníků (viz č.l. 24 rub až 25). Zda v té době či v době předcházející tomuto zaměření žalobci věděli, kudy vede v terénu faktická hranice pozemku, se žalovanému prokázat nepodařilo. Druhá žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu podpořeného výslechem své [anonymizováno] svědkyně [příjmení] [příjmení] uvedla, že vnímali přirozeně vlastnickou hranici pozemků účastníků v místě drátěného plotu, více se pátráním po vlastnické hranici nezabývali, a to jednak vzhledem k svažitosti terénu, vzhledem k tomu, že pozemky byly zarostlé, zaneřáděné a v té spodní části oplocené, když naopak zídka v části pod domem se jevila jako přirozené a logické pouhé oddělení části pozemků pod domem, které tvořili jakýsi dvůr a byly rovinatější od pozemků umístěných ve větším svahu a mnohem více zarostlé a nepřístupné tvořící spíše ostatní zeleň. Jejich domněnku podporovala skutečnost, že ve zděné části byly patrné zbytky branky a na pozemek byl volný přístup, naopak v drátěném plotu nebyly žádné průchody. Byť oba žalobci vykonávají profesi (znalec v oboru nemovitostí a advokátka), která předpokládá znalost skutečností, které mají na zjištění vlastnické hranice vliv, nemovitosti kupovali pro svoji potřebu a více ohledně vlastnické hranice nepátrali. Žalovanému se nepodařilo prokázat ani to, že by ze znaleckého posudku, který byl v době koupě pro účely ocenění nemovitostí s ohledem na povinnost k zaplacení daně z převodu nemovitostí zhotoven, žalobci mohli zjistit, kudy vede skutečná vlastnická hranice v terénu, znalkyně k dotazu soudu s ohledem na důkazní návrh žalovaného, sdělila, že již nemá posudek k dispozici (viz. č.l. 125). Soud neměl žádné konkrétní důvody, které by jej vedly k závěru, že žalobci v době koupě či následně v roce 2002 skutečně zjistili nesoulad mezi faktickým užíváním pozemků a v katastru nemovitostí zapsanou vlastnickou hranicí. Stav faktického užívání pozemku v geometrickém plánu označeného jako parc. [číslo] respektovali účastníci (tedy i žalovaný) nejen v době, kdy byl předáván majetek původně užívaný [anonymizováno] pro [anonymizováno] stanici do správy žalované v roce 2016 (viz. č.l. 104-108), ale též v září 2019, kdy žalovaný vyzval žalobce, aby odstranili strom spadlý z předmětné části pozemku parc. [číslo] na drátěný plot (viz. dopis č.l. 5 a 90, fotografie 6, 90 rub, katastrální ortofotomapa č.l. 7, 91) a první žalobce skutečně odstranění stromu v součinnosti se žalovanou na vlastní náklady realizoval (viz e-mail č.l. 8, 83, faktura 9, 74). Žalobci v dubnu 2021 zjistili, že bylo na předmětné části pozemku p. [číslo] vykáceno několik stromů a že byl poničen plot oddělující tuto část pozemku od sousedního pozemku nalevo při pohledu na dům od drátěného plotu. Při pátrání po vlastníkovi sousedního pozemku dle svých tvrzení zjistili, že předmětná část pozemku parc. [číslo] není v jejich vlastnictví a oslovili žalovanou s tím, že došlo k mimořádnému vydržení této části pozemku (viz dopis č.l. 89). Následně proběhlo místní šetření žalovaného (viz č.l. 20 rub), po kterém žalovaný žalobcům navrhl jednání (viz č.l. 21 rub), které proběhlo mezi účastníky dne 20. 5. 2021 (viz č.l. 19 rub až 20), účastníci se však neshodli. Žalobci nechali vyhotovit geometrický plán, kterým předmětnou část nechali zaměřit (viz č.l. 10 a příloha rozsudku). Žalovaný prohlásil dne 23. 6. 2022, že nesporuje, že nově vzniklý pozemek oddělený geometrickým plánem, je totožný s fakticky žalobci užívanou částí pozemku parc. [číslo] ohraničenou drátěným plotem.

4. Podle § 1089 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění (dále jen OZ) drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

5. Podle § 1091 odstavec 2 OZ k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

6. Podle § 1095 OZ uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

7. Soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení. Žalobci jsou aktivně legitimováni k podání žaloby, neboť namítají vydržené svého vlastnického práva k předmětné části pozemku. Žalovaný je pasivně legitimován v řízení s ohledem na zákon č. 201/2002 Sb. o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, neboť spravuje předmětné nemovitosti, které mu byly předány v roce 2016 do správy od [stát. instituce]. Za stát jako účastníka občanského soudního řízení [název žalované] vystupuje v mimo jiné ve věcech týkajících majetku, s nímž je Úřad oprávněn hospodařit podle ustanovení § 9 nebo § 11 zákona č. 219/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tato skutečnost plyne též ze stanoviska Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. listopadu 2008 Cpjn 203/2008, podle kterého v občanském soudním řízení, v němž je žalovaným (§ 90 o.s.ř.) stát a v němž za stát vystupuje [název žalované] (§ 21a odst.1 písm.a) o.s.ř.), je obecným soudem státu (§ 85 odst.5 o.s.ř.) okresní soud, v jehož obvodu sídlí (má adresu) územní pracoviště, které v řízení zabezpečuje činnost Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. K rozhodování je tedy též věcně a místně příslušný zdejší soud.

8. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3877/2018, ze dne 27. 11. 2018) naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (viz. například rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71 (uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)). Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou – při možnosti žaloby na plnění – lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96 (uveřejněný v časopise Soudní judikatura, 1997, č. 3 pod SJ 21/97), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1207/2006 (dostupný na www.nsoud.cz)). Uvedené ale neznamená, že pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu vytvoří jakákoli žaloba na určení. Tento cíl může splnit jen taková žaloba, jež se bude domáhat určení existence či neexistence právě toho právního vztahu, od něhož (jako od pevného právního základu) lze další vztahy účastníků sporu odvozovat. Zda tomu tak v konkrétním případě je, závisí především na posouzení, jaké další právní vztahy mají být od onoho pevného právního základu odvíjeny. Naléhavý právní zájem na určení požadovaném ve smyslu § 80 o. s. ř. zkoumá soud podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009 (dostupný na www.nsoud.cz), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 22 Cdo 612/2014 (uveřejněné pod č. C 13 841 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen„ Soubor“)). Žalobci mají naléhavý právní zájem podle § 80 písm. c) o. s. ř. na určení svého vlastnictví k předmětné části pozemku (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.2.2001, sp. zn. 22 Cdo 1848/2000), podle něhož naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. je dán již existencí rozporu ve vlastnictví předmětných nemovitostí podle stavu vyplývajícího ze zápisů v katastru nemovitostí a podle stavu, který zde je v důsledku smlouvy uzavřené mezi účastníky, neboť v dané situaci není možné žalovat jiným způsobem, např. na plnění a k vytvoření souladu právního stavu se stavem faktickým není jiný institut, než právě určovací žaloba. [příjmení] uvedený žalobci je tak správný a naléhavý právní zájem na určení jejich vlastnického práva k předmětné části pozemku je v daném případě dán.

9. Předpokladem pro mimořádné vydržení nemovitosti dle ustanovení § 1095 OZ je existence faktické držby konkrétní věci po dobu 20. ti let a současně neexistence nepoctivého, zlého úmyslu. Na rozdíl od řádného vydržení není pro mimořádné vydržení vyžadováno prokázání existence právního titulu řádné držby, který by postačoval ke vzniku vlastnického práva a prokázání poctivé držby. Jako příklady zlého úmyslu jsou uváděny zjevná lest, podvodné jednání, tedy případy jednoznačné a zjevné zištnosti, krajní nepoctivosti, spáchaného trestného činu spojeného s ujmutím se držby věci. Naopak situace, kdy zjevný nepoctivý úmysl chybí, se mimořádné vydržení připustí, a to jako projev ochrany dlouhodobého faktického stavu (viz. např. Komentář Občanský zákoník 2. vydání, 2021 str. 376-378 vydaný v nakladatelství C.H. Beck autorů Spáčil, Králík a spol.). Ani pro naplnění podmínek poctivé držby (tedy běžné vydržení) není nezbytně nutné, aby se osoba, která se ujala držby, seznámila s obsahem katastrální mapy, přeměřovala výměru nebo požadovala vytyčení hranic (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3079/2014, obdobně též sp. zn. 30 Cdo 2211/2001). Případnou nepoctivost držby a zlý úmysl musí tvrdit a namítat osoba, která proti mimořádnému vydržení brojí. Mimořádné vydržení je institutem výjimečným, do našeho právního řádu opětovně zařazeným, který si klade za cíl sladit stav právní se stavem faktickým, dlouhodobě trvajícím, a proto takové sladění by mělo být spíše pravidlem, neboť dlouhodobá držba nasvědčuje též dobré víře držitele. Při obvyklé péči o majetek by totiž skutečný vlastník nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám věděl, že pozemek užívaný tímto držitelem, je v jeho vlastnictví. Nečinnost vlastníka po zákonem vyžadovanou dobu tak v sobě jistým způsobem presumuje dobrou víru držitele (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1646/2018). Paralelu lze nalézt i v judikatuře prvorepublikové, podle níž k mimořádnému vydržení postačuje bezelstná držba, která se navíc u dlouhodobého držitele předpokládá (viz např. též Vážný 4889/25).

10. V daném řízení žalobci prokázali, že fakticky od roku 1997, kdy se stali spoluvlastníky pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec], užívají předmětnou část pozemku označenou geometrickým plánem parc. [číslo] o výměře [výměra], o tento pozemek pečují a udržují jej v současném stavu stejně jako pozemky parc. [číslo]. Bylo prokázáno, že faktický přístup na tento pozemek mají od počátku, naopak přístup z pozemku [číslo] zajištěn nebyl, pozemky užívané žalobci byly fakticky odděleny již při jejich koupi drátěným plotem. Pozemek je logicky sklonem, charakterem i tvarem začleněn do terénu navazujícího na pozemek parc. [číslo] (nyní [číslo]) a byť byl oddělen částečně rozpadlou zídkou s viditelnými zbytky branky, která tvoří skutečnou vlastnickou hranici mezi pozemky, je logičtější vysvětlení, že na tento pozemek navazuje, pokud na něj je umožněn přístup, než vysvětlení, že by byl součástí pozemku parc. [číslo]. Žalovaný se po celou dobu až do roku 2021 o pozemek nezajímal, nepečoval o něj, nezajišťoval na něm žádné práce, naopak ještě při pádu stromu z tohoto pozemku v roce 2019 vyzval žalobce k jeho odstranění. Sám žalovaný se tak domníval ještě v roce 2019, že faktický a právní stav týkající se pozemků jsou v souladu. Žalobci sami upozornili v roce 2021 žalovanou na to, aby byl nesoulad řešen, aktivita vzešla z jejich strany, nikoliv od žalovaného. Je pravdou, že žalobci by při větší pečlivosti mohli zjistit již při samotném nabytí pozemků a ujmutí se držby a též v roce 2002 při zaměřování pozemku pod garáží, kudy vede vlastnická hranice mezi pozemky účastníků, tyto skutečnosti ale nelze klást s ohledem na institut mimořádného vydržení, a dále s ohledem na shora popsaná pravidla vztahující se k mimořádnému vydržení, k tíži žalobců, když navíc sám žalovaný nevyvíjel žádnou aktivitu, sám rozpor mezi faktickým a právním stavem nezjistil a tento neřešil, o část pozemku se nestaral a na nesoulad sám nepřišel. Z provedeného dokazování tak lze dovodit, že u žalobců lze shledat splnění podmínky faktického užívání předmětné části pozemku po dobu více než 20 ti let. Žalovaný současně neunesl důkazní břemeno o svém tvrzení, že by držba byla žalobci nabyta ve zlém úmyslu, a že tedy jejich držba je nepoctivá. Splnění podmínek ustanovení § 1095 OZ tak bylo prokázáno, a soud tedy uzavřel, že žalobci se stali vlastníky části pozemku, který vznikl oddělením od pozemku parcelní [číslo] zapsaného pro k. ú. [obec], [územní celek] na [list vlastnictví] u k. ú. pro [anonymizováno] kraj, [stát. instituce] dle geometrického plánu [číslo] 2021, vyhotovitele [právnická osoba], který ověřil oprávněný zeměměřičský inženýr [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod [číslo] [rok] dne [datum] a souhlas s očíslováním parcel vydal [stát. instituce], katastrální pracoviště Plzeň město dne [datum] pod č. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], a který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

11. Soud se dále zabýval tím, zda předmětnou část pozemku vydrželi oba žalobci a jak. Vydržet věc může i více osob současně. Žalobci pozemky parc. [číslo] nabyli smlouvou do podílového spoluvlastnictví, přičemž spoluvlastnický podíl každého z nich činí ideální neoddělenou . Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4166/2008, ze dne 19. 7. 2010 a podle rozsudku ze dne 17. ledna 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000, publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen„ Soubor rozhodnutí“) držitelem je i ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby. Držby věci se lze uchopit též její tradicí. Držitel se nemusí chopit držby věci sám, ale může jít o její nabytí zástupcem; není ani nutné fyzické převzetí věci držitelem. Dále v rozhodnutí ze dne 22. července 2004, sp. zn. 22 Cdo 1442/2004, publikovaném v Souboru rozhodnutí pod č. C 2732, Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že k uchopení držby nemovitosti není třeba jejího užívání. I v případě, kdy společnou nemovitost výlučně užívá jeden z podílových spoluvlastníků z titulu podílového spoluvlastnictví, přičemž z omluvitelného důvodu drží současně i sousedící část cizího pozemku, pak, naplňuje-li předpoklady vydržení, vydrží takový pozemek v zásadě nikoli výlučně pro sebe, ale do podílového spoluvlastnictví, tedy i pro ostatní spoluvlastníky podle poměru jejich spoluvlastnických podílů. Tento závěr by neplatil v případě, že by ostatní spoluvlastníci (neužívající předmětný pozemek) nebyli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim předmětný pozemek jako spoluvlastníkům patří. Z těchto důvodů soud již nepovažoval za podstatné dokazovat o tom, zda lze vztáhnout závěry uvedené shora na oba žalobce či na kteréhokoliv z nich a dospěl k závěru, že k vydržení předmětné části pozemku došlo oběma žalobci současně, přičemž vydržením se stali podílovými spoluvlastníky této části pozemku proto, že vydržení navazovalo na nabytí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] do jejich podílového spoluvlastnictví, právní režim vlastnictví (spoluvlastnictví) a velikosti nabytých spoluvlastnických podílů tak musí být totožný jako je tomu u pozemků parc. [číslo] neboť držba a vůle žalobců držet a vlastnit je totožná a má shodný základ a důvody jsou ve vztahu k předmětné části pozemku totožné, jako u pozemků nabytých kupní smlouvou. Z těchto důvodů došlo k nabytí nově vzniklého pozemku do podílového spoluvlastnictví a podíly byly určeny u obou žalobců shodně o velikosti ideální neoddělené .

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 798 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písmeno a) ve spojení s § 9 odstavec 4) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, neboť hodnota předmětného pozemku nebyla v řízení zjištěna, odměna tedy činí 3 100 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání dne 10. 3. 2022, místním šetření dne 28. 3. 2022, dne 23. 6. 2022 vždy do 2 hodin trvání a dne 26. 5. 2022 v trvání déle, než 2 hodiny a dále pak při podání ze dne 3. 4. 2022), tedy 21 700 Kč, dále sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tedy 2 100 Kč a dále daň z přidané hodnoty ze součtu 23 800 Kč ve výši 21 %, tedy ve výši 4 998 Kč.

Poučení