38 C 413/2017

Rubrum

Úraz na místní komunikaci Vlastník místní komunikace je povinen pečovat o svěřené pozemní komunikace, a to mimo jiné tak, aby byly tyto komunikace bezpečné pro osoby, které je užívají.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Němcem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: M. T., narozená XXX bytem D. XXX, XXX N. zastoupená advokátkou Mgr. P. Ř. sídlem Z. XXX, XXX Z. proti žalovanému: město N., IČO XXX sídlem M. n. XXX, XXXN. zastoupené advokátem JUDr. D. F. sídlem K. XXX, XXX Z. o náhradu újmy na zdraví

Odůvodnění

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 104 748 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 95 252 Kč. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 37 643 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení v rozsahu 47 %, přičemž konkrétní výše této náhrady jakož i lhůta k plnění bude určena v samostatném usnesení. V. Žalovaný je povinen nahradit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení v rozsahu 53 %, přičemž konkrétní výše této náhrady jakož i lhůta k plnění bude určena v samostatném usnesení. VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně soudní poplatek ve výši 5 237,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

1. Poté, co byla usnesením zdejšího soudu sp. zn. 38 C 413/2017-64 odmítnuta žaloba ze dne 27. 11. 2017 ve znění doplnění ze dne 30. 12. 2017 v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala náhrady nákladů "za rozvoz autem dle výpočtu z technického průkazu", zůstal předmětem řízení požadavek žalobkyně na odškodnění vytrpěné bolesti ve výši 50 000 Kč a trvalých následků ve výši 150 000 Kč.

2. Skutkově byl shora popsaný požadavek žalobkyně zdůvodněn tvrzením, že dne 1. 12. 2014 žalobkyně uklouzla a následně upadla na náledí, které se toho dne vytvořilo před jejím domem, na místní komunikaci na ulici D. v N. Žalobkyně upadla na záda a narazila si rameno pravé ruky. Následně se léčila u svého praktického lékaře, na ortopedii, u fyzioterapeuta a nakonec byla dne 28. 3. 2017 operována v K. n.a. s., kde jí byla provedena rekonstrukce rotátorové manžety, přišity svaly a šlachy. Dále probíhala rehabilitace a od 7. 8. 2017 do 4. 9. 2017 komplexní lázeňská péče. V léčení byla do 13. 9. 2017. Trvalé následky, které jí uvedeným úrazem vznikly, měly žalobkyni omezovat ve všech denních činnostech (oblékání, vaření, péče o domácnost, řízení vozidla apod.). Odpovědnost žalovaného za nastalou újmu žalobkyně dovozovala ze skutečnosti, že žalovaný je vlastníkem místní komunikace, na které upadla, a proto odpovídá za újmu, jejíž příčinou byla popsaná závada ve schůdnosti. Nadto žalobkyně již v létě roku 2014 upozorňovala žalovaného, že na tuto místní komunikaci je vyveden odtok dešťové vody ze stavby domu č. p. XXX, která pak proudem teče po předmětné místní komunikaci, přičemž se stáčí k pozemku žalobkyně. Uvedená situace byla ze strany žalovaného řešena až poté, co došlo k úrazu žalobkyně.

3. Žalovaný předně označil tvrzení žalobkyně o tom, že k jejímu úrazu došlo na pozemní komunikaci žalovaného za nepodložené, když žalobkyně ani nedoložila lékařský nález učiněný bezprostředně po úrazu. I pokud by k úrazu žalobkyně v uvedený den došlo, pak jeho příčinou byla bez povolení zabudovaná trubka v obrubníku (vyústění odpadu), ze které tekla voda na chodník a následně zamrzla. Šlo přitom o odpad z domu č. p. XXX. Za tohoto stavu nebylo v možnostech žalovaného odstranit závadný stav, neboť stavba domu č. p. XXX se nachází na cizím pozemku. Žalovaný přitom vyvinul rozumně požadované úsilí, aby vlastník domu č. p. XXX tento závadný stav odstranil, k čemuž následně došlo. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že dne 1. 12. 2014 byla podle vyjádření Ing. A. J., ředitele Služeb města N., p. o., teplota kolem nuly a náledí se v N. netvořilo. Nakonec poukázal i na skutečnost, že žalobkyně spadla na pravé rameno již v květnu 2014 a nelze tedy vyloučit, že příčinou zjištěných poranění je již tento pád. Požadoval proto zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

4. Jak bylo mezi účastníky nesporné a vyplynulo to ostatně i z výpovědi žalobkyně jakož i její dcery a rovněž z údajů katastru nemovitostí a katastrální mapy, místní komunikace nacházející se před domem žalobkyně č. p. XXX na ulici D. v N., tj. komunikace nacházející se na pozemku p. č. XXX v katastrálním území N., je ve vlastnictví žalovaného.

5. Mezi účastníky současně nebylo sporu, a bylo to ostatně doloženo také e-mailem žalobkyně ze dne 16. 9. 2014 adresovaným žalovanému, resp. jím zřízené příspěvkové organizaci Služby města N., že na tuto komunikaci byl v její horní části bez povolení vyústěn odtok (odpad) dešťové vody z domu č. p. XXX ve vlastnictví H. S. Na tuto skutečnost žalobkyně přitom žalovaného upozorňovala již v létě roku 2014 a posléze právě e-mailem ze dne 16. 9. 2014, přičemž zmínila, že při dešti zde vytéká velké množství vody a v zimních měsících a na jaře je zde ledovka. Uvedená situace však byla žalovaným řešena až v lednu 2015 a definitivně byla vyřešena až v červnu 2015 (viz rozhodnutí MÚ N., odbor stavební úřad, sp. zn. XXX ze dne 9. 11. 2010 včetně připojeného pasportu, e-maily žalovaného ze dnů 5. 3. 2015 a 3. 6. 2015).

6. Z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že dne 1. 12. 2014 měl být odvážen komunální odpad, a proto již ráno cca kolem osmé hodiny vyšla před dům a na předmětnou místní komunikaci, před vjezd ke garáži jejího domu, postavila popelnici. V tu dobu hodně pršelo a po místní komunikaci tekla voda proudem. Byla na to zvyklá, že tam tak valí voda, a proto si vzala pevné boty. Poté k ní přijela její dcera M. T., která jezdila ráno každý den kolem osmé hodiny na kafe. Během návštěvy dcery si žalobkyně vzpomněla, že ještě do popelnice vysype pytlík. To bylo asi v 9:50 hodin. Když žalobkyně vstupovala na místní komunikaci, všimla si, že už se to nějak leskne, a proto na to stoupala opatrně, ale jakmile na místní komunikaci (na ulici) stoupla, tak jí to podjelo. Při pádu se ještě snažila pravou rukou zachytit tújky a ta ruka se jí úplně vyvrátila. Nepodařilo se jí ale udržet a spadla na záda a rameno. Poté volal na dceru o pomoc. Dcera ji slyšela, protože dveře od domu nechala žalobkyně pootevřené. Dcera posléze přišla a pomohla žalobkyni vstát. Žalobkyni bolela záda a pravá ruka.

7. Dcera žalobkyně - svědkyně M. T. - slova své matky potvrdila, když uvedla, že uvedeného dne - tak jako každý jiný den ráno - si přijela za svou matkou popovídat. Toho dne bylo popršené. Posléze si žalobkyně vzpomněla, že budou jezdit popeláři a že do popelnice ještě vysype pytlík. Žalobkyně si podle svědkyně obula boty s pevnou patou, které za tím účelem používá, a šla ven. Po chvíli svědkyně slyšela přes otevřené dveře, jak ji žalobkyně volá o pomoc. Viděla žalobkyni, jak leží na ulici. Obula se a šla jí pomoci na nohy. Podle svědkyně ta silnice byla v tu chvíli kluzká a během dvou hodin zamrzla, protože když tam přijížděla, zamrzlá ještě nebyla. Zda v dobu, kdy k matce přijížděla, pršelo, si nevzpomínala, ale bylo tam podle ní mokro. S matkou k lékaři MUDr. T. odjížděla kolem 12. hodiny. Když šly k autu, šly opatrně, protože již věděly, že to je namrzlé. Při jízdě k lékaři si svědkyně nevšimla, že by bylo ještě jinde v N. náledí.

8. Věrohodnost výpovědi žalobkyně a její dcery je rovněž podpořena zprávou Českého hydrometeorologického ústavu, podle níž se v uvedené lokalitě dne 1. 12. 2014 od 7:15 hodin vyskytoval déšť slabé až mírné intenzity a od 7:30 hodin vznikala ledovka. Oba jevy trvaly celý den. Ve večerních hodinách déšť postupně slábnul. Celkový denní srážkový úhrn od 7:00 dne 1. 12. 2014 do 7:00 dne 2. 12. 2014 dosáhl 19,5 mm. Průměrná denní teplota vzduchu byla -0,1 °C. V 7:00 hodin dosáhla teplota - 0,7 °C, ve 14:00 hodin dosáhla - 0,3 °C a ve 21:00 hodin dosáhla 0,3 °C. V neděli 30. 11. 2014 ve 22:48 hodin byla vydána výstraha upozorňující na výskyt ledovky ve Zlínském kraji od pondělí 7:00 hodin dne 1. 12. 2014 s nízkým stupněm nebezpečí. V pondělí 1. 12. 2014 v 11:14 hodin pak vydána výstraha upozorňující na silnou ledovku s vysokým stupněm nebezpečí v okrese Zlín. Uvedené údaje o povětrnostní situaci v dané lokalitě dne 1. 12. 2014 totiž korespondují s tím, co popsala žalobkyně a její dcera, a sice s faktem že tohoto dne se tvořila ledovka.

9. Údaje žalobkyně a její dcery korespondují také s faktem, že i podle sdělení příspěvkové organizace Služby města N. byl dne 1. 12. 2014 v dopoledních hodinách skutečně v dané lokalitě prováděn svoz komunálního odpadu. Pokud pak z tohoto sdělení vyplývá, že v uvedený den nebyla v městě N. prováděna zimní údržba, což je dokládáno pracovními výkazy zaměstnanců jmenované organizace, a z čehož je dovozováno, že se ledovka ve městě netvořila, neznamená to, že by slova žalobkyně a její dcery byla nepravdivá. S ohledem na situaci v místě samém zhoršenou nepovoleným odvodem srážkové vody na místní komunikaci, je docela možné, že se jinde ve městě skutečně ledovka netvořila. Ostatně sama dcera žalobkyně potvrdila, že cestou k lékaři toho dne náledí jinde v N. nepozorovala.

11. Fakt, že žalobkyně s odstupem více, jak tří let uváděla, že pršelo hodně a voda "valila" proudem, zatímco její dcera si nebyla schopna vzpomenout, zda v době, kdy přijela, pršelo, ale i podle její výpovědi bylo mokro (bylo popršené), nepředstavuje podle názoru soudu tak zásadní rozpor, aby činil výpověď žalobkyně, resp. její dcery nevěrohodnou. Předně dcera žalobkyně k ní přijížděla po osmé hodině ranní, tj. cca 10 až 20 minut poté, co žalobkyně popelnici k odvozu odpadu nachystala, takže v době příjezdu dcery žalobkyně již tak jako předtím pršet nemuselo. Sama žalobkyně přitom uvedla, že když šla ven podruhé (vysypat pytlík) voda už tolik netekla.

12. Nakonec pravdivost slov žalobkyně dokládá i zpráva jejího praktického lékaře MUDr. P. T. vystavená dne 19. 5. 2017, v níž tento lékař potvrzuje, že jej dne 1. 12. 2014 navštívila s tím, že uvedeného dne spadla na záda a pravé rameno. Byť je tato zpráva vystavena až v květnu 19. 5. 2017, není třeba pochybovat o její věrohodnosti, neboť i v dalších lékařských zprávách o léčení, jež žalobkyně poté podstoupila je jako den úrazu uváděno datum 1. 12. 2014 (viz např. zpráva MUDr. P. G. ze dne 22. 1. 2015).

13. Soud proto nepochybuje, že k pádu žalobkyně na náledí došlo tak, jak ve své výpovědi popsala. Za tohoto stavu považoval soud za nadbytečné vyslýchat jako svědka Ing. A. J. - ředitele příspěvkové organizace Služby města N., který se měl podle výpovědi žalobkyně na místo dne 1. 12. 2014 dostavit a pořídit zde fotodokumentaci, neboť situace v době úrazu byla dostatečně zjištěna na podkladě důkazů shora uvedených, přičemž výpověď uvedeného svědka by popisovala stav, který tam byl až několik hodin poté, přičemž tento stav mohl být i s ohledem na v průběhu dne se zvyšující teplotu (viz výše zpráva ČHMÚ) jiný. Nadto byl tento svědek navržen žalobkyní k prokázání jejího tvrzení, které bylo podle soudu i bez něj dostatečně prokázáno.

14. Na podkladě znaleckého posudku a rovněž výpovědi znalce MUDr. P. M., znalce v oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemajetkové újmy na zdraví, dospěl soud k závěru, že v důsledku pádu žalobkyně na náledí dne 1. 12. 2014, utrpěla žalobkyně újmu na zdraví spočívající jednak ve zhmoždění pravého ramene a jednak v ruptuře rotátorové manžety vpravo. Žalobkyně byla poprvé ošetřena svým praktickým lékařem MUDr. P. T. dne 1. 12. 2014 a poté byla léčena ortopedem MUDr. P. G.. Byla jí doporučena rehabilitace, aplikována antirevmatika a kortikoid. Dne 18. 6. 2015 bylo dosaženo plného rozsahu pohybu a doporučena plná zátěž. Obtíže se však krátce na to vrátily. Dne 25. 6. 2015 byla žalobkyně vyšetřena ortopedem MUDr. V. a nález byl posouzen jako syndrom rotátorové manžety. Byl jí podáván niktrokloubní kortikoid a celkové nestereoidní antirevmatikum. Po přechodném klidném období se bolesti opět vrátili a žalobkyně podstoupila od 15. 4. 2016 do 11. 5. 2016 sérii rehabilitačních cvičení. Dne 7. 9. 2016 byl aplikován kortikoid a navržena artroskopie ramenního kloubu. Pro úpravu zdravotního stavu bylo dne 10. 10. 2016 od operace upuštěno. Dne 18. 1. 2017 se opět objevily bolesti, a proto byla na den 28. 3. 2017 naplánována artroskopie v K. n., a. s. Téhož dne byl proveden výkon právě s nálezem ruptury rotátorové manžety. Ta byla otevřeně rekonstruována suturou a dočasně fixována ortézou. Pooperační průběh byl klidný. Dne 29. 3. 2017 byla žalobkyně propuštěna. Následovaly ambulantní kontroly u MUDr. V. a rehabilitační cvičení od 26. 4. 2017 do 11. 7. 2017. Nález se postupně zlepšil. Hybnost ramene byla popisována bez omezení a žalobkyně byla bez subjektivních potíží. V době od 7. 8. 2017 do 4. 9. 2017 podstoupila žalobkyně komplexní lázeňskou péči. Pobyt proběhl s dobrým klinickým výsledkem a další úlevou v oblasti pravého ramena. Dne 13. 9. 2017 byla povolena plná zátěž a sledování bylo ukončeno. Trvalým následkem uvedeného úrazu je pak podle znalce trvalá bolestivost v krajních polohách a částečné omezení hybnosti pravého ramenního kloubu (viz citovaný znalecký posudek a doložená zdravotnická dokumentace).

15. O tom, že shora popsané následky na zdraví žalobkyně jsou důsledkem jejího pádu na náledí dne 1. 12. 2014 soud nepochybuje. Znalec totiž přesvědčivě vysvětlil, proč tyto následky dává do souvislosti s úrazem ze dne 1. 12. 2014 a nikoliv se zhmožděním pravého ramene žalobkyně ze dne 28. 5. 2014, kvůli němuž žalobkyně vyhledala ošetření v K. n. T. B., a. s. (viz lékařský záznam z uvedeného dne). Tehdy byl stav diagnostikován jako zhmoždění ramene s kontrolou podle potřeby. Vzhledem k tomu, že poté žádné kontroly nenásledovaly, souhlasí soud se závěrem znalce, že pád z května 2014 nebyl příčinou shora popsaných poškození na zdraví žalobkyně. Tato poškození se totiž v podstatě kontinuálně projevovala až v období následujícím po 1. 12. 2014 a byla také kontinuálně léčena, byť zde byla i delší klidová období. A právě tato návaznost lékařské péče na pád z prosince 2014 dostatečně přesvědčivě dokládá souvislost tohoto pádu a popsaných poranění žalobkyně.

16. Zmínila-li žalobkyně, že v souvislosti s aplikací anestezie při operaci dne 28. 3. 2017 jí byly zlomeny celkem tři zuby a ona poté musela mít nové, pak k prokázání těchto svých tvrzení ani přes výzvu soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neoznačila a nepředložila potřebné důkazy a soud tedy měl tento škodlivý následek na zdraví žalobkyně za neprokázaný.

17. Soud se dále zabýval otázkou, zda a případně v jakém rozsahu za újmu vzniklou žalobkyni na zdraví v důsledku jejího pádu na zamrzlé místní komunikaci vlastněné žalovaným odpovídá sám žalovaný.

18. Podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění účinném ke dni 1. 12. 2014 (dále jen "ZPK") je vlastník místní komunikace nebo chodníku povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

19. Podle § 2956 o. z. v případě vzniku povinnosti škůdce nahradit újmu na přirozeném právu člověka (§ 81 o. z.), nahradí škůdce nejen škodu (majetkovou újmu), ale i újmu nemajetkovou, kterou tím způsobil. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně mimo jiné vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Z ustanovení § 2918 o. z. pak vyplývá, že v případě, kdy škoda vznikla nebo se zvětšila také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

20. Žalovaný je vlastníkem místní komunikace a podle zákona o pozemních komunikacích je povinen pečovat o svěřené pozemní komunikace, a to mimo jiné tak, aby byly tyto komunikace bezpečné pro osoby, které je užívají, jak ostatně dovodil Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 4. 2016 sp. zn. I ÚS 2315/15. V tomto nálezu Ústavní soud také uzavřel, že v případě, kdy se chodec domáhá náhrady újmy na zdraví a uvádí, že újma mu vznikla kvůli stavu místní komunikace, je třeba aby soudy na jedné straně zkoumaly nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod. Na druhé straně je ovšem třeba zhodntit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši se tak podle názoru Ústavního soudu rozhodne podle toho, nakolik přispěl ke vzniku újmy sám chodec, a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Pojem závada ve schůdnosti, jak ji upravuje § 26 odst. 7 ZPK nemá nad rámec popsaných kritérií žádný zvláštní obsah, má pouze zajistit spravedlivou rovnováhu mezi právy a povinnostmi vlastníků a uživatelů pozemních komunikací.

21. Povedeným dokazováním bylo zjištěno, že na místní komunikaci ve vlastnictví žalované nacházející se před domem žalobkyně byla bez povolení svedena srážková voda z domu č. p. XXX. Tato pak tekla po komunikaci a stáčela se právě směrem k pozemku žalobkyně. Žalobkyně přitom na nebezpečí v podobě tvorby náledí (ledovky) spojené s tímto stavem upozorňovala již v létě roku 2014. Přesto, že si toho byl žalobce coby vlastník uvedené místní komunikace vědom, až do ledna 2015 nepřijal žádná opatření k tomu, aby rizikům spojeným s uvedeným stavem zabránil.

22. V den, kdy k úrazu žalobkyně došlo, pršelo a již den předtím byla vydána výstraha před tvorbou ledovky s nízkým stupněm nebezpečí. Z výpovědi žalobkyně je patrné, že k vytvoření ledovky (náledí) v daném místě dne 1. 12. 2014 došlo, přičemž je současně zřejmé z výpovědi svědkyně Tomkové jakož i ze zprávy Služeb města N., že dne 1. 12. 2014 se jinde v N. náledí netvořilo. K vytvoření popsané závady ve schůdnosti místní komunikace tak zjevně přispěl fakt svedení srážkové vody na tuto místní komunikaci, která pak tekla proudem po místní komunikaci kolem pozemku žalobkyně.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaný již od léta 2014 věděl o stavu zvyšujícím nebezpečí vzniku popsané závady ve schůdnosti, bylo jistě v mezích jeho možností přijmout taková opatření, aby dne 1. 12. 2014 ke vzniku této závady ve schůdnosti nedošlo, taková opatření však žalovaný nepřijal a situaci začal skutečně řešit až po úrazu žalobkyně. Žalovaný tak podle § 27 odst. 3 ZPK odpovídá za škodu, jejíž příčinou byla popsaná závada ve schůdnosti.

24. Dále se soud zabýval otázkou, do jaké míry dostála žalobkyně své povinnosti přizpůsobit se stavebnímu a dopravně technickému stavu komunikace a nastalé povětrnostní situaci a jejím důsledkům (§ 26 odst. 2 ZPK) a dospěl k závěru, že škoda vznikla také porušením uvedené povinnosti ze strany žalobkyně. Žalobkyně si totiž riziko vzniku náledí v daném místě a čase uvědomovala (na toto riziko upozorňovala již v létě roku 2014). Navíc sama vypověděla, že než bezprostředně před pádem na místní komunikaci vstoupila, viděla, že už se to proti předchozímu stavu nějak leskne. Přesto na to stoupla, byť opatrně, a následně upadla. Jinak řečeno, žalobkyně o nebezpečí spojeném s tvorbou náledí v daném místě věděla. Vnímala dokonce, že stav se oproti stavu před dvěma hodinami, kdy chystala popelnici, změnil, neboť povrch komunikace se leskl, což nešlo vnímat jinak než tak, že došlo k vytvoření náledí. Tak to ostatně zjevně žalobkyně vnímala, když právě proto na místní komunikaci vstoupila opatrně. Žalobkyně však při zřejmosti uvedeného nebezpečí neučinila vše, co mohla, aby vzniku újmy předešla. Předně odpad do popelnice dosypávat nemusela. Nadto si při vědomí svého věku a již předešlých utrpěných úrazů (zlomenina krčku- viz výpověď samotné žalobkyně) mohla přivolat na pomoc (podporu) svou dceru. Jistě bylo také v jejích možnostech prostým posypem této komunikace (solí, popelem, pískem) zvýšit svou bezpečnost při pohybu po zjevně namrzlém povrchu. Úraz, který vznikl pádem žalobkyně na namrzlém povrchu pozemní komunikace, tak byl nakonec zčásti také důsledkem nedostatečné obezřetnosti žalobkyně a jejího podcenění nastalé neschůdnosti předmětné komunikace. S přihlédnutím ke všem v řízení najevo vyšlým okolnostem určil soud míru, kterou se na vzniku újmy podílely také okolnosti přičitatelné žalobkyni, v rozsahu 20 % (viz obdobně NS v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 244/2015 ze dne 27. 10. 2015). To proto, že primárně bylo na žalovaném, aby schůdnost předmětné komunikace zajistil, přičemž fakt, že o možném riziku vzniku této závady věděl od léta roku 2014 a žádné kroky k eliminaci tohoto rizika až do úrazu žalobkyně nečinil, významně zvyšuje podíl žalovaného na vzniku nastalé újmy. Proto nebylo podle názoru soudu na místě stanovit podíl žalobkyně vyšší mírou, než 20 %.

25. Újma, jejíž náhrady se žalobkyně v tomto řízení primárně domáhala, spočívala ve vytrpěných bolestech, které měla žalobkyně vytrpět v souvislosti s poraněními, jež jí pádem na místní komunikaci vznikly, a v souvislosti s jejich léčením. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti.

26. Při úvaze o výši peněžité náhrady vyvažující plně vytrpěné bolesti spojené s popsanými následky na zdraví žalobkyně a jejich léčbou se soud plně ztotožnil s úvahami obsaženými ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 14/2014 ze dne 12. 3. 2014, jímž Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu vzalo na vědomí Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.).

27. Jak bylo zmíněno, ustanovení § 2958 o. z. je vystavěno na zásadě plného odčinění nemajetkových újem na zdraví, resp. na určení výše náhrady podle slušnosti. V souvislosti s tím byla k 1. 1. 2014 zrušena vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Stávající právní úprava postrádá jakákoliv bližší kritéria pro stanovení výše náhrady. Spravedlivý a rozumný výklad takové právní úpravy proto vyžaduje podrobnější konkretizaci a nastavení základních východisek, aby soudní praxe mohla dospět ke vzájemně souměřitelným a zároveň předvídatelným rozhodnutím (§ 13 o. z.). Právě za tímto účelem byla Nejvyšším soudem ve spolupráci se zástupci Společnosti medicínského práva, zástupci pojistitelů a dalších právnických a lékařských profesí vypracována zmíněná metodika.

28. Přestože vyhláška č. 440/2001 Sb., byla jako celek zrušena, lze nadále zčásti využít jí nastavený systém ve vztahu k odškodnění bolesti. Zde je totiž na místě etiologický přístup vycházející z klasifikace bolestivých stavů podle postižení jednotlivých orgánů či částí těla a vyjadřující míru bolesti jako tělesného a duševního strádání v souvislosti se zásahy do zdraví. Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957, věty třetí, o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Případné další obtíže, jejichž míra je excesivní tím, že překračuje obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucím z léčby (nad rámec komplikací ocenitelných procentním zvýšením), představují další nemajetkovou újmu podle § 2958 o. z.; pro určení výše náhrady těchto výjimečných případů nelze zřejmě pro různorodost situací vytvořit předem vodítko. Příkladem takových újem mohou být mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze při tvorbě a přenosu různých laloků při rekonstrukční chirurgii, diskomfort při délce hospitalizace přesahující obvyklou mez pro obdobné případy, selhání funkce orgánů následkem úrazu, které samo o sobě nebolí, ale zraněného ohrožuje na životě apod.

29. Je tedy zřejmé, že i z hlediska požadavků § 13 o. z. lze jak pro nastavení proporcí, tak k zajištění odborného přístupu k rozhodování v těchto věcech, využít dosavadní zkušenosti z aplikace vyhlášky č. 440/2001 Sb. Příloha 1. vyhlášky byla proto z tohoto pohledu podrobena revizi odborných lékařských společností a s přihlédnutím k jejich doporučením byl vypracován nový přehled bodového ohodnocení bolesti, který nastavuje pozměněné proporce mezi jednotlivými bolestivými stavy.

30. Přehled bolesti je obsahem části B. Metodiky. Skládá se z jednotlivých položek, jimž jsou přiřazeny bodové hodnoty vyjadřující vzájemné proporce mezi těmito položkami. Pro určení výše náhrady je třeba výsledný bodový součet vynásobit částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu. Doporučuje se hodnotu bodu odvozovat od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest (průměrná mzda za rok 2013 činila 25 128 Kč, tj. hodnota jednoho bodu činí 251,28 Kč, vznikla-li bolest v roce 2014). Zaokrouhlení alespoň na celé koruny se provede ve vztahu k výsledné částce, nikoliv k hodnotě jednoho bodu. Vznik bolesti se váže k akutní fázi bolestivého stavu s tím, že výši nároku lze vyčíslit až v době stabilizace bolesti. Bolest může vznikat jak při samotné škodné události, tak při léčení či odstraňování následků újmy na zdraví.

31. Posuzující lékař vychází ze zdravotnické dokumentace a hodnotí samostatně každý bolestivý stav, který je v příčinné souvislosti se škodnou událostí, přičemž pouze první operace u zlomenin a uzavřených poranění kostí či jiných systémů organismu se hodnotí jako otevřená rána (součást bolesti utrpěné při škodné události). Případné další operace či jiné obdobné invazivní zákroky se hodnotí samostatně podle položek, které odpovídají charakteru zásahu při prováděném výkonu.

32. Otevřené zlomeniny nejsou klasifikovány jako samostatný typ zlomeniny a jejich charakter se zohlední tak, že se k ohodnocení zlomeniny přičte bodové ohodnocení zasažení povrchových částí podle odpovídajících položek. Chybí-li v přehledu bolesti pro některý typ poškození výslovná položka, použije se pro účely bodového ohodnocení položka, která se svou povahou a závažností nejvíce blíží příslušnému poškození.

33. Pro zjištění výsledné hodnoty se sčítají body z jednotlivých bolestivých stavů a v jejich rámci i z jednotlivých položek. Funkční či anatomická ztráta končetiny či orgánu nepředstavuje limit, který by u mnohočetných poranění nemohl být přesažen, je-li bolest intenzivnější a léčení náročnější než samotné odnětí končetiny či orgánu, tam kde to není pojmově vyloučeno; v takovém případě nesmí být výše náhrady nepřiměřená. Výše náhrady může být posuzujícím lékařem upravena (zvýšena) v závislosti na komplikovanosti léčby ve vztahu k položkám, jichž se komplikace týká, jestliže základní ohodnocení dostatečně nevystihuje závažnost újmy. Rozlišují se následné stupně komplikací (jsou-li v příčinné souvislosti se škodnou událostí) a jim přiřazené procentní zvýšení náhrady: Komplikace lehká do 5 % - vyžaduje krátkodobou léčbu, neprodlouží léčbu pro základní diagnózu. Nemá prokazatelný vliv na celkový stav (např. povrchní rozpad nebo infekce rány, psychická alterace). Komplikace středně závažná do 10 % - vyžaduje dlouhodobou léčbu nebo další operaci, může prodloužit léčbu pro základní diagnózu nebo vyžaduje další operace (např. flebotrombóza, selhání osteosyntézy, hluboká infekce rány, compartment syndrom). Komplikace závažná do 15 % - v akutní fázi prudce zhorší zdravotní stav, vyžaduje intenzivní léčbu místní nebo celkovou, více reoperací (např. rozpad anastomozy, pneumonie, břišní compartment syndrom). Komplikace těžká do 20 % - celková, přechodně ohrožuje život, závažně ohrožuje zdraví (např. orgánové selhání, kardiopulmonální resuscitace).

34. V projednávané věci provedl bodové ohodnocení bolesti v souladu s citovanou metodikou soudem ustanovený znalec MUDr. P. M. Z jeho posudku je patrné, že zhmoždění ramena a paže je správně podřazeno pod položku S400 přehledu bolesti a je k ní správně přiřazeno 20 bodů. Rána ramene pronikající ke kosti (v souvislosti s operací) je správně přiřazena k položce S4111 s počtem bodů 40. Poranění svalu nadhřebenového - natržení je správně přiřazeno pod položku S4601 s počtem 50 bodů.

35. Bodové ohodnocení bolesti provedené v souladu s metodikou posuzujícím znalcem tak představuje 110 bodů, což při rozhodné hodnotě jednoho bodu 251,28 Kč představuje náhradu za bolest ve výši 27 641 Kč po zaokrouhlení na celé koruny.

36. Vznášela-li žalobkyně argumenty pro navýšení této náhrady, v nichž poukazovala na skutečnost, že žalobkyně musela opakovaně a dlouhodobě docházet na kontroly do ortopedických ambulancí, podstupovat rehabilitační cvičení po operaci a nakonec musela strávit měsíc v lázních mimo domov, soud v těchto okolnostech důvody pro navýšení náhrady za bolest neshledal.

37. Jak již bylo uvedeno, smyslem odškodnění bolesti stanoveného lékařem podle citované metodiky je odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží s utrpěnou zdravotní újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Nad rámec bodového ohodnocení by pak bylo možno odškodnit případné další obtíže, jejichž míra by byla excesivní tím, že by překračovala obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucím z léčby. Znalec sám však uvedl, že žalobkyně v souvislosti s léčbou žádnou neobvyklou zátěž nenesla. Průběh byl u ní naprosto typický a standardní byla také délka jejího pobytu v lázních. Nadto byla v průběhu léčby téměř rok bez potíží. Soud proto důvody k dalšímu odškodnění nepohodlí, stresu a obtíží žalobkyně doprovázející jí způsobenou zdravotní újmu neshledal, když toto bylo z povahy věci odškodněno již odškodnění bolesti stanovené znalcem, neboť šlo o nepohodlí, stres a obtíže pro tento stav zcela obvyklé (typické).

38. Vedle požadavku na náhradu újmy spočívající ve vytrpěných bolestech, domáhala se žalobkyně také odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobkyně. Podle § 2958 o. z. vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění.

39. Rovněž při úvaze o výši peněžité náhrady vyvažující plně ztížení společenského uplatnění žalobkyně, se soud ztotožnil s úvahami obsaženými v již zmíněném stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 14/2014 ze dne 12. 3. 2014, jímž Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu vzalo na vědomí Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.).

40. V případě ztížení společenského uplatnění nastoluje metodika zcela nový systém, který vedle nezbytného odborného lékařského zatřídění újmy zohledňuje i lépe definovaný a zdravotní újmě přiřazený rozsah postižení (omezení) jednak ve vztahu k průměrnému (obvyklému) poškozenému, a to zejména z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, tj. všech oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit a naplnit tak zákonem předvídanou podmínku „lepší budoucnosti“, jednak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu. Toto pojetí založené na stanovení rozsahu omezení (vyřazení) pomocí procentního vyjádření odstraňuje výkladové potíže, jimiž trpěla vyhláška č. 440/2001 Sb. zejména v oblasti kumulace některých položek přílohy vyhlášky, a dále pak v otázkách mimořádného zvyšování náhrady rozhodnutím soudu podle § 7 odst. 3 vyhlášky, které nehledě na kritiku nedostatečnosti výše náhrad velmi výrazným způsobem otevíralo prostor pro úvahu soudu, avšak do značné míry devalvovalo preciznost při provedení základního bodového ohodnocení. Etiologický charakter dosavadní klasifikace nebral příliš zřetel na vymezení důsledků pro život poškozeného, přičemž kritéria pro mimořádné zvýšení náhrady soudem byla nemedicínská a v praxi se zpravidla omezovala jen na velmi obecně zjištěnou část společensky participačních činností, v nichž byl poškozený v důsledku újmy na zdraví omezen či vyřazen.

41. V souladu s dosavadní zaužívanou praxí je k hodnocení trvalých následků přistoupeno teprve poté, co se zdravotní stav relativně ustálí; přesné časové období nelze obecně určit, zpravidla jde o jeden rok, ve výjimečných případech lze uvažovat i s dobou delší, až do dvou let.

42. Popsaným požadavkům může nejlépe vyhovovat Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (dále též jen „MKF“), vypracovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Jedná se o celosvětově uznávanou a používanou systematiku trvalých zdravotních újem, vycházející z roztřídění postižení podle tělesných struktur a funkcí, ovšem důsledněji vystihující dopady těchto újem na schopnosti poškozeného vykonávat běžné životní aktivity. Pro účely určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění lze využít 3. část (komponentu) nazvanou Aktivity a participace, upravenou v některých doménách (položkách) tak, aby mohla sloužit k vyjádření míry překážky (ztráty) lepší budoucnosti ve smyslu § 2958 o. z.

43. MKF pracuje zejména s následujícími pojmy: - Aktivity – provádění úkolu (úkonu) nebo činnosti člověkem - Bariéra – překážka, která znemožňuje či znesnadňuje výkon činností (pro účely hodnocení ZSU se nebere v úvahu) - Disabilita – snížení funkčních schopností na úrovni těla, jedince nebo společnosti, která vzniká, když se zdravotní stav setkává s bariérami v prostředí - Domény – položky tvořící seznam jednotlivých činností a zapojení do životních situací - Facilitátor – pomůcka, která umožňuje či usnadňuje výkon činností – pro účely hodnocení ZSU se zohledňují jen běžně dostupné (hrazené v systému veřejného zdravotního pojištění) či prokazatelně zajištěné pomůcky spadající pod Kapitolu 1 – Produkty a technologie (4. část MKF Faktory prostředí) - Kapacita – schopnost vykonat činnost bez jakýchkoliv pomůcek (Facilitátorů) - Komponenta – základní část MKF (1. Tělesné funkce, 2. Tělesné struktury, 3. Aktivity a participace, 4. Faktory prostředí), která se dále dělí na Kapitoly a Domény - Kvalifikátor – stupeň vyjadřující rozsah obtíží při provádění úkonů popsaných v doménách (lze stanovit i v procentech) - Participace – zapojení do životní situace - Výkon – schopnost vykonat činnost za použití pomůcek (Facilitátorů)

44. Nespornou předností MKF je propracovaná struktura a důraz na určení stupně omezení funkčních schopností postiženého, a to s přihlédnutím k jeho osobním poměrům tak, aby bylo zohledněno zhoršení oproti předchozímu stavu. Tento systém vylučuje potíže s nežádoucím zdvojováním téhož postižení pod různými položkami a zároveň tím, že přiřazuje jednotlivým funkčním potížím určitý stupeň závažnosti (podpořený i procentní škálou), dobře vystihuje touto formou rozsah postižení. Protože je velmi podrobná a promyšlená, umožňuje při plném využití vykreslit velmi plastický obraz nejen funkčních tělesných postižení, nýbrž i jejich praktický dopad do všech sfér života poškozeného, kódovaných v devíti kapitolách.

45. Stupeň závažnosti trvalého zdravotního postižení se totiž nevyjadřuje jako dosud bodovým součtem diagnóz, násobeným peněžitou hodnotou jednoho bodu, nýbrž je pojat jako procentní vyjádření ztráty životních příležitostí (lepší budoucnosti) ve škále 0 – 100% pro jednotlivé položky (domény) v devíti oblastech společenského zapojení, což při vhodném matematickém zpracování (vážený průměr jednotlivých kapitol) umožňuje zjistit i výsledné procentní omezení poškozeného ve všech oblastech společenského uplatnění. S určitým zjednodušením lze říci, že za stoprocentní by bylo považováno plné vyřazení poškozeného ve všech sférách (tj. plná ztráta kognitivních a pohybových funkcí, spojená s plnou ztrátou sebeobsluhy a jakéhokoliv zapojení se do společenských aktivit) a všechny mírnější formy postižení jsou odstupňovány směrem dolů.

46. Systematika a způsob užívání MKF jsou nastaveny zejména ve prospěch co nejplnějšího znovuzačlenění poškozeného do života. Klade se proto důraz na maximální využití pomůcek (Facilitátorů) a eliminaci překážek (Bariér) a rehabilitace směřuje především k tomu, aby se dosažený výkon (Participace) co nejvíce blížil úrovni soběstačnosti. Oproti tomu odškodňování nemateriální újmy spočívající ve vyřazení z různých sfér života trvalými zdravotními následky musí rozlišovat i jemnější rozdíly mezi jednotlivými postiženími, byť se z pohledu MKF mohou rovnat plné či téměř plné samostatnosti při prováděné činnosti. Náhrada za ztížení společenského uplatnění musí totiž pokrývat i frustraci, stres a nepohodu postiženého z omezení či ztráty funkčních schopností organismu a poskytovat i satisfakci za obtíže spojené s veškerými lidskými činnostmi, byť nejde zrovna o ztrátu či omezení soběstačnosti.

47. Česká republika je vázána Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením, přijatou dne 3. prosince 2006 v New Yorku, publikovanou pod č. 10/2010 Sb. m. s. Podle čl. 26 bodu 1. této úmluvy státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, přijmou účinná a vhodná opatření, mimo jiné prostřednictvím vzájemné podpory osob v rovnocenné situaci, aby umožnily osobám se zdravotním postižením dosáhnout a udržet si co nejvyšší úroveň samostatnosti, uplatnit v plné míře tělesné, duševní, sociální a profesní schopnosti a dosáhnout plného začlenění a zapojení do všech aspektů života společnosti. Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, organizují, posilují a rozšiřují komplexní habilitační a rehabilitační služby a programy, především v oblasti zdravotní péče, zaměstnanosti, vzdělávání a sociálních služeb, takovým způsobem, aby tyto služby a programy: a) začínaly pokud možno co nejdříve a byly založeny na multidisciplinárním posouzení individuálních potřeb a předností; b) podporovaly zapojení a začlenění do společnosti a všech oblastí jejího života, byly dobrovolné a dostupné pro osoby se zdravotním postižením co nejblíže místu jejich bydliště, a to včetně venkovských oblastí. S přihlédnutím k této mezinárodní úmluvě je namístě i při použití MKF pro účely vyčíslení náhrady působit motivačně ke snaze poškozeného znovu se začlenit do společnosti a ochotě škůdce vytvořit k tomu předpoklady poskytnutím strukturované náhrady.

48. Soud je proto přesvědčen, že ve sporu o náhradu újmy na zdraví je na místě vycházet z dostatečně zjištěného skutkového stavu ohledně dopadů trvalé zdravotní újmy do schopností a možností poškozeného a při jejich posouzení použít znalecké hodnocení podle komponenty Aktivity a participace v MKF upravené pro účely Metodiky ke stanovení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z. (část C Metodiky). Ve znaleckém posudku je vhodné popsat zdravotní stav poškozeného s využitím pojmů obsažených v komponentech Tělesné funkce a Tělesné struktury MKF a podle Mezinárodní klasifikace nemocí, a posoudit tak, zda uváděnému stupni poklesu aktivit odpovídá i stupeň poškození s těmito aktivitami souvisících tělesných funkcí a struktur. Jinak je ovšem na místě hodnotit stav poškozeného v rámci komponenty Aktivity a participace ve dvou kategoriích – tzv. Kapacita a Výkon. V první řadě jde o zjištění celkové ztráty potenciálu poškozeného bez kompenzačních pomůcek (Facilitátorů), a to v plném rozsahu všech domén (položek) Kapacity. Nehodnotí se aktuální Kapacita, nýbrž její snížení oproti předúrazovému stavu (tzv. předchorobí). Vzhledem k tomu, že náhrada za ztížení společenského uplatnění má být odškodněním reálného vyřazení ze společenského života a že má zároveň motivovat ke znovuzačlenění poškozeného do společnosti, je namístě přihlédnout k tomu, že Výkon může být ohodnocen nižším stupněm či procentem omezení, používá-li poškozený Facilitátor uvedený v kapitole 1 komponenty Faktory prostředí (Produkty a technologie – pomůcky, nástroje, vybavení nebo technický systém, používaný zdravotně postiženou osobou, nebo speciálně vyrobené nebo obecně dostupné, které předcházejí, kompenzují, monitorují, uvolňují nebo neutralizují – ISO 9999 – Technické pomůcky pro zdravotně postižené). Kvalifikátor Výkonu by měl být použit tam, kde se za pomoci uvedených pomůcek, jsou-li standardně dostupné (zpravidla hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění) či již byly prokazatelně poškozenému zajištěny škůdcem či pojistitelem odpovědnosti, liší od stupně či procenta omezení Kapacity, a to tak, že se použije průměr obou kvalifikátorů. Výjimkou je položka e 110, kde se použití léků a doplňků nehodnotí a Kapacita se posuzuje s užívanou medikací.

49. Kvalifikátory se použijí ve stupni omezení podle škály stupňů od 0 do 4: 0 – žádná obtíž (nepřítomná, zanedbatelná) – 0 – 4% - osoba nemá a nepociťuje žádný problém, 1 – lehká obtíž (mírná, nízká) – 5 – 24% - problém je přítomen méně než 25% času s intenzitou, kterou může osoba tolerovat (je dobře snesitelný), a který se stal zřídka během posledních třiceti dní, 2 – středně těžká obtíž (zřetelná větší) – 25 – 49% - problém je přítomen méně než 50% času s intenzitou, která zasahuje do každodenního života (je zřetelný), a který se děje občas během posledních třiceti dní, 3 – těžká obtíž (vysoká, extrémní) – 50 – 95% - problém je přítomen více než 50% času s intenzitou, která částečně rozvrací každodenní život osoby (značně velký), a který se děje často během posledních 30 dní 4 – úplná obtíž (úplná) – 96 – 100% - problém je přítomen více než 95% času s intenzitou, která zcela rozvrací každodenní život osoby (obtíže jsou nesnesitelné nebo je funkce nemožná), a který se děje každý den během posledních 30 dní.

50. Při hodnocení v úrovni Kvalifikátorů se pro účely výpočtu vyjde z průměru procentního rozpětí s výjimkou stupňů 0 (zde se přiřazuje 0%) a 4 (100%). Jestliže je však možné přesnější určení, stanoví se stupeň omezení přímo procentní sazbou.

51. Předpokladem skutečně zevrubného a proporciálně vypovídajícího posouzení dopadů trvalých zdravotních následků do života poškozeného je kvalifikace všech domén v komponentě Aktivity a participace. Pomocí vhodného výpočtového zařízení (např. excelové tabulky či počítačové aplikace) lze přepočítat jednotlivé dílčí výsledky metodou váženého průměru na výsledné celkové omezení vyjádřené procentem nižším než 100 (teoretické 100% kompletní vyřazení žijící osoby ze všech sfér lidského života).

52. Tento způsob určení výše náhrady se neobejde bez definování částky, která představuje pomyslnou hodnotu zmařeného (byť neskončeného) lidského života při absolutním vyřazení ze všech sfér společenského zapojení (100%). Po zhodnocení dosavadní rozhodovací praxe v otázkách výjimečného zvyšování náhrady za ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. v případech nejzávažnějších trvalých zdravotních postižení, po komparaci s úpravami či praxí v některých evropských zemích a s přihlédnutím k tomu, že § 2960 o. z. výrazně rozšiřuje nároky poškozeného na náhradu materiálních újem spojených se zaopatřením či s vytvářením předpokladů pro jeho znovuzačlenění do společenského života a § 2962 – 2963 o. z. posilují rozsah náhrady za ztrátu na výdělku, dospívá soud k závěru, že tato výchozí rámcová částka by se měla pohybovat kolem 10 000 000 Kč.

53. Aby výše této částky nemusela být opakovaně revidována a aby reflektovala vývoj hladiny cen a ekonomické ukazatele, je vhodné vyjádřit ji pomocí 400-násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, tj. kdy je možno přistoupit k vyčíslení náhrady.

54. Tento statistický údaj je zjistitelný na webových stránkách Českého statistického úřadu, a to postupem Úvod – Vydáváme – Rychlé informace – Průměrné mzdy; údaj za celý rok je obsažen v textu týkajícím se 4. čtvrtletí příslušného roku. Za rok 2013 činila uvedená průměrná mzda 25 128 Kč (http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cpmz031114.docx) a výchozí rámcová částka pro náhradu za ztížení společenského uplatnění poškozeného, jehož zdravotní stav se ustálil v roce 2014, tak činí 10 051 200 Kč.

55. Procentní podíl (odpovídající zjištěnému stupni omezení poškozeného) z výchozí rámcové částky představuje základní ohodnocení nemateriální újmy při trvalých zdravotních následcích (zejména odčinění morální újmy vzniklé zásahem do tělesné integrity, frustrace z trvalého poškození či ztráty tělesných orgánů, stresu a vypětí z překonávání nastalých obtíží, pozbytí ztráty životních příležitostí a možností, včetně abstraktní ztráty možností pracovního uplatnění a zapojení se do dalších životních činností) a je proporcionálním vyjádřením ztráty průměrného potenciálu pro určitý typ postižení; není ovšem náhradou škody (majetkové újmy), která je hrazena zejména prostřednictvím ztráty na výdělku či nákladů péče o zdraví, osobu či domácnost poškozeného.

56. Individuální přístup a zohlednění zvláštností každého jednotlivého případu předpokládá, že takto zjištěná částka základního ohodnocení může být modifikována výjimečnými okolnostmi na straně poškozeného – a) věkem, b) ztrátou skutečně výjimečné lepší budoucnosti (kariéry), i na straně škůdce - c) důvody podle § 2957 o. z.

57. Dokáže-li procentní (stupňové) vyjádření rozsahu ztížení společenského uplatnění převedené do základní částky dostatečně podrobně a plasticky popsat objektivní míru potenciálního omezení, lze opustit dosavadní metodu mnohonásobků, užívanou při aplikaci § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., a modifikovat základní částku již jen v řádu desítek procent, maximálně do celkového dvojnásobku, čímž se zohlední specifické a výjimečné individuální poměry poškozeného.

58. Takovým způsobem bude určena výsledná částka náhrady za nemajetkovou újmu spočívající ve ztížení společenského uplatnění.

59. Významnou okolností, kterou samotné ocenění podle domén Aktivit a participací povětšinou nezohledňuje, je věk, v němž trvalé následky nastanou. Vzhledem k tomu, že vrcholu sil i intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku od 45 do 55 let, je namístě základní částku stanovenou shora popsaným postupem zvýšit přibližně o 10%, utrpěl-li poškozený zranění ve věku 35 – 44 let, o 20% ve věku 25 – 34 let a o 30 – 35% ve věku 0 – 24 let. Oproti tomu lze základní částku snížit přibližně o 10% ve věku 55 – 69 let a o 20% od 70 let výše.

60. Výjimečné zapojení do společenských aktivit před poškozením zdraví je namístě zohlednit zvýšením základní částky až o 10%, je-li nadprůměrné, až o 20%, je-li výjimečně intenzivní, a až o 30%,,je-li zcela mimořádné. Základní částka se snižuje až o 10%, je-li zapojení podprůměrné, a až o 20%, není-li prakticky žádné.

61. Přihlédnutí k výjimečným okolnostem vyjmenovaným v § 2957 o. z. není možné pro jejich předpokládanou šíři a variabilitu vyjádřit konkrétními pojmy ani jim přiřazenými procentními pásmy, je proto ponecháno zcela na úvaze soudu s doporučením, aby po celkovém výsledném zvýšení nepřesahovala náhrada dvojnásobek základní částky.

62. Doporučené omezení modifikace základní částky maximálně na dvojnásobek má své racionální opodstatnění a nesměřuje k zužování možností individuálního posouzení každého konkrétního případu. Smyslem je eliminovat subjektivismus a libovůli a přispět ke sjednocení soudní praxe a naplnění požadavku, aby v obdobných případech bylo poskytnuto srovnatelné odškodnění (§ 13 o. z.). Uvedené nehmotné újmy jsou ze své podstaty neodčinitelné, účelem poskytnutí peněžité náhrady tedy není uvedení poškozeného do stavu existujícího před poškozením (jako u náhrady majetkové škody), nýbrž poskytnutí finančních prostředků, za které si může poškozený opatřit náhradní požitky, které mají zmírnit jeho strádání.

63. Tyto nehmotné újmy jsou vnímány přibližně stejně úkorně každou lidskou bytostí a nelze dost dobře tvrdit, že by měly být odškodněny mnohonásobně více jen proto, že je poškozený mladší nebo byl před zraněním aktivnější. Mladší člověk je jistě závažným poškozením zdraví připraven o radosti života, které si již starší člověk užil, a bude nucen se vyrovnávat se svým handicapem po delší dobu; na druhé straně mladší člověk má více sil, je adaptabilnější, dokáže se po fyzické i psychické stránce s postižením vyrovnat zpravidla lépe než člověk starší.

64. Člověk činorodý, který se věnuje mnoha aktivitám, o něž je v důsledku poškození zdraví připraven, se sice jeví být více poškozen než ten, kdo dosud vedl fádní a pohodlný život; avšak jen stěží lze usuzovat, že trauma, stres a frustrace u prvého jsou mnohonásobně větší než u druhého, či zda tomu vzhledem k povahovým vlastnostem obou nemůže být právě naopak, nehledě k tomu, že dokud je druhý zdráv, závisí jen na jeho svobodném rozhodnutí, zda svůj způsob života radikálně změní, po poškození zdraví však tuto možnost již nemá a právě ono vědomí, že natrvalo možnosti zdravého člověka ztratil, je podstatou nehmotné újmy, kterou utrpěl. Konečně například houslový virtuos, který utrpí ztrátu prstu levé ruky, je nepochybně závažně poškozen ve svém profesním uplatnění, avšak (ponecháme-li stranou ztrátu jeho výdělku, která není odškodnitelná náhradou za ztížení společenského uplatnění a která je odrazem společenského ocenění jeho práce) je problematické dovozovat, že jeho nemajetková újma je mnohonásobně větší, než újma amatérského houslisty, který se hudbě věnoval jen pro svou radost.

65. Soudem bylo zejména na podkladě znaleckého posudku MUDr. P. M. zjištěno, že v důsledku poranění způsobeného pádem na ledovce dne 1. 12. 2014 došlo k trvalému poškození zdraví žalobkyně projevujícímu se bolestivostí při pohybu ramenem v krajních polohách a částečným omezením hybnosti ramenního kloubu. Ve své výpovědi znalec doplnil, že tato omezení jsou na samé dolní hranici normy a nejvíce jsou omezeny rotace dozadu. Jde tedy o omezení hybnosti pravého ramene lehkého stupně, jak ostatně potvrdil i ošetřující lékař žalobkyně MUDr. J. V. ve zprávě ke ztížení společenského uplatnění ze dne 27. 9. 2013. Z výpovědi jmenovaného znalce, jakož i z právě citované zprávy MUDr. V. je současně patrné, že zdravotní stav žalobkyně se v uvedeném modu ustálil ke dni 13. 9. 2017.

66. Žalobkyně sama vypověděla, že v důsledku uvedeného úrazu nemůže dát ruku nahoru a omezuje ji to v domácích pracích jako je vysávání, umývání oken. Někdy má problémy při vaření. Občas jí z ruky vypadne příbor. Ráda zahradničila, stříhala stromy, což nyní nemůže. Má problémy s rozčesáváním psa, protože jí přitom bolí ruka. Ruka jí bolí i při krájení cibule. Když leží, musí si podkládat hlavu, aby nezatěžovala rameno. Sprchu drží levou rukou.

67. Z výpovědi dcery žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně nemůže hýbat pravou rukou dozadu. Nezvedne těžké věci. Nemůže stříhat stromy, hrabat na zahradě. Bolesti jí po operaci měli podle svědkyně ustoupit, ale hybnost pořád není taková. Žalobkyně si občas stěžuje, že ani hrnek neunese. Svědkyně jí tak občas uvaří kafe a pomáhá jí se zahrádkou u domu. Na Komárově má žalobkyně další zahradu, kde si musí někoho na stříhání stromů a sekání zahrady najímat.

68. Žalobkyně i její dcera shodně potvrdily, že v době úrazu žalobkyně nepracovala, byla v invalidním důchodu a nebyla žádným způsobem společensky zapojena.

69. Znalec MUDr. P. M. ve své výpovědi vysvětlil, že omezení hybnosti ramene pravé ruky, kterým žalobkyně trpí, by ji mělo omezovat ve zvedání předmětů nad úroveň hlavy. Doplnil také, že vizuálně nebylo patrné, že by pravá ruka žalobkyně byla v důsledku úrazu oslabena a nevyplývalo to ani ze zpráv o rehabilitaci, byť v důsledku úrazu k jejímu oslabení dojít mohlo. Dodal, že samotný úkon stříhání rotátorová manžeta nijak neovlivňuje.

70. S ohledem na popsaná zjištění je patrné, že žalobkyně byla před úrazem v invalidním důchodu a nepracovala. Nebyla ani jinak společensky aktivní. Věnovala se své domácnosti, zahrádce u domu a zahradě na Komárově. V důsledku úrazu je mírně omezena v pohyblivosti pravé ruky, kde obtíže má zejména v krajních polohách, především pak při zvedání ruky nad úroveň hlavy. Jde o omezení lehkého stupně, které zásadním (vážným) způsobem život žalobkyně neovlivňuje.

71. Pokud tedy znalec MUDr. P. M. ve svém znaleckém posudku stanovujícím míru ztížení společenského uplatnění žalobkyně a respektujícím pravidla obsažená ve shora citované metodice, stanovil procentní omezení kapacit žalobkyně v jednotlivých zasažených doménách jejího života 5 až 7,25 %, je na místě s jeho závěrem souhlasit.

72. Takto znalec v kapitole D4 Pohyblivost logicky stanovil omezení kapacity žalobkyně v doméně D445 Využití ruky a paže 7,25 % s poznámkou: "omezení úchopu předmětu v poloze horních končetin nad hlavou, zátěž maximálně 3 kg, není schopna rozsáhlejší manipulace se vzpaženou pravou horní končetinou nad úrovní ramen a hlavy." Po vynásobení omezení kapacity v dané doméně ve výši 7,25 % relativní váhou domény v rámci kapitoly, tj. 0,0833, a dále relativní váhou celé kapitoly mezi kapitolami, představuje korigované procento celkového ztížení společenského uplatnění žalobkyně ve výši 0,07 %.

73. V rámci stejné kapitoly znalec stanovil omezení rovněž v doméně pohyb (D455), a to opět 7,25 %, tj. 0,07 % z celku.

74. V téže kapitole v doméně řízení (D475) stanovil omezení kapacity 7,25 %, což představuje 0,07 % z celku, s odůvodněním, že žalobkyni bolí rameno při strnulé poloze v autě. Nutná je úlevová poloha, a proto zvládá řídit jen na krátké vzdálenosti.

75. V kapitole D5 hodnotil omezení kapacity v doménách D510 (sám se umýt - obtíže při mytí hlavy a zad), D520 (péče o části těla - limitovaná péče o vlasy) a D540 (oblékání), a to v každé doméně 5 %, což z celku představuje pokaždé 0,08 %.

76. V kapitole D6 život v domácnosti hodnotil omezení kapacity v doménách D620 (získání nezbytných věcí - bolesti ramene omezují v logistickém zajištění domácnosti, pomáhá jí dcera nebo musí nákupy rozdělit na menší celky), D640 (vykonávání domácích prací - zvládá fyzicky nenáročné činnosti, které zvládne levou rukou, jinak potřebuje dopomoc druhé osoby) a D650 (péče o předměty v domácnosti - doma jí pomáhá dcera, na péči o pozemek mimo bydliště najímá firmu), a to v každé doméně 7,25 %, což z celku představuje pokaždé 0,13 %.

77. V rámci kapitoly D9 život komunitní, sociální a občanský, hodnotil znalce omezení kapacity v doméně D920 (rekreace a volná čas s tím, že chodila plavat a pro omezení rotace nemůže plavat kraul ani prsa a této aktivity musela zanechat). Omezení kapacity v této doméně hodnotil opět 7,25 %, což v tomto případě představoval z celku 0,20 %.

78. Celkové procentuální ztížení společenského uplatnění stanovené znalcem podle shora popsané metodiky tak představuje 1,04 %. Soud je přitom přesvědčen, že tato míra přesně odpovídá trvalým následkům, které na zdraví žalobkyně předmětný úraz zanechal, a rozsahu a charakteru omezení z nich vyplývajících. Především je patrné, že žalobkyně je omezena v pohybu pravou rukou jen v krajních polohách, a to lehce. Až na pár činností, není ve svém životě nijak významněji omezena oproti životu, který vedla předtím.

79. Namítala-li žalobkyně, že znalec nezohlednil v doméně D920 rekreace a volný čas neschopnost žalobkyně pečovat o zahradu, vysvětlil znalec, že toto zohlednil v doméně D650 péče o předměty v domácnosti, přičemž omezení kapacity v doméně D920 by ani tak nebylo jiné.

80. Vycházeje z přesvědčivých závěrů znalce MUDr. P. M. dospěl sud k závěru, že celková míra ztížení společenského uplatnění žalobkyně představuje 1,04 %. Při úplném vyřazení poškozeného ze všech oblastí života, tj. v případě ztížení jeho společenského uplatnění v rozsahu 100 %, je podle shora citované metodiky přiměřenou náhradou za toto ztížení 400-násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného. V případě žalobkyně došlo k ustálení jejího zdravotního stavu v září roku 2017. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2016 činila 27 589 Kč a její 400-násobek tak činí 11 035 600 Kč, z čehož 1,04 % představuje 114 770,24 Kč. Tuto výši náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně je však třeba korigovat modifikačním kvocientem 0,9 vzhledem k tomu, že ke ztížení společenského uplatnění žalobkyně došlo ve věku 61 let (viz shora). Proto výsledná náhrada za ztížení společenského uplatnění žalobkyně představuje částku ve výši 103 294 Kč.

81. Součet shora uvedeným způsobem stanovených náhrad za bolest ve výši 27 641 Kč a za ztížení společenského uplatnění ve výši 103 294 Kč představuje částku 130 935 Kč, z níž je ovšem žalovaný povinen nahradit žalobkyni jen 80 % s ohledem na spoluúčast žalobkyně na vzniku škody v rozsahu 20 % (viz shora). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni na odškodnění bolesti a ztížení jejího společenského uplatnění celkem částku 104 748 Kč. Proto soud žalovaného k zaplacení uvedené částky žalobkyni zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

82. Při úvaze o povinnosti účastníků ke vzájemné náhradě nákladů řízení, je na místě připomenout, že v tomto případě záviselo rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku, resp. úvaze soudu. Z tohoto pohledu by žalobkyně, která byla nakonec ve věci převážně úspěšná, měla právo na náhradu nákladů řízení v celém rozsahu podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Takto stanovená povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyni, však podle názoru soudu nedostatečně zohledňuje fakt, že v samotném základu žalobou uplatněného práva (uplatněných práv) byla žalobkyně neúspěšná v rozsahu 20-ti %, což v tomto ohledu představuje její čistý úspěch v rozsahu 60 %. Otázka úspěchu, co do základu žalobou uplatněného práva přitom nezávisela ani na znaleckém posudku ani na úvaze soudu. Proto je podle názoru soudu spravedlivé vyjít při úvaze o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyni primárně z faktu, že tato byla co do základu uplatněného práva čistě úspěšná jen v rozsahu 60 % a právě v tomto rozsahu jí tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznat vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Tímto postupem je současně dodržen požadavek zákona, aby v případech, kdy sama výše přiznaného plnění závisela na úvaze soudu (znaleckém posudku) nebyla pro posouzení míry povinnosti neúspěšného účastníka k náhradě nákladů řízení výše přiznaného plnění rozhodná (viz § 142 odst. 3 o. s. ř.).

83. Náklady řízení žalobkyně jsou následující: - odměna zástupkyně žalobkyně ve výši 50 050 Kč za pět úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. příprava a převzetí zastoupení, sepis a podání doplnění žaloby, účast u jednání soudu dne 17. 4. 2018 přesahujícího dvě hodiny, sepis a podání námitek ke znaleckému posudku, účast u jednání soudu dne 23. 8. 2018) se sazbou náhrady ve výši 9 100 Kč za úkon podle § 7 cit. vyhl., a za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 cit. vyhl. (tj. sepis otázek na znalce) se sazbou náhrady ve výši 4 550 Kč za úkon, - paušální náhrada hotových výdajů zástupkyně žalobkyně ve výši 1 800 Kč za šest úkonů právní služby se sazbou náhrady ve výši 300 Kč za úkon podle § 13 odst. 3 cit. vyhl, - náhrada 21 % DPH, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna odvést z odměny a náhrad ve výši 10 888,50 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představují částku ve výši 62 738,50 Kč, z nichž 60 % činí 37 643 Kč.

84. Podle § 148 o. s. ř. má stát právo na náhradu nákladů řízení, které platil vůči účastníkům, a to podle výsledku řízení. Z tohoto pohledu byla předmětem řízení částka ve výši 200 000 Kč, přičemž žalobkyně byla neúspěšná ze 47 % a žalovaný z 53 %. Právě v tomto rozsahu jsou tak účastníci povinni nahradit státu náklady řízení. Státu vznikly a ještě zřejmě vzniknou náklady spočívající v zaplaceném znalečném. Ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu však nebylo zřejmé, v jaké výši nakonec tyto náklady vzniknou, a proto soud podle § 155 odst. 1 o. s. ř. rozhodl jen o základu povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení státu s tím, že o konkrétní výši této jejich povinnosti jakož i o lhůtě k jejímu splnění rozhodne až v samostatném usnesení.

85. Žalobkyně byla v tomto typu řízení ze zákona osvobozena od soudních poplatků, a proto je žalovaný povinen podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích zaplatit soudní poplatek z částky, kterou je podle rozhodnutí povinen zaplatit žalobkyni, tj. z částky 104 748 Kč. Soudní poplatek tak podle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku činí 5 237,50 Kč a žalovaný jej může zaplatit na účet soudu č. XXX pod variabilním symbolem č. XXX.

Rubrum