38 C 421/2024 - 83

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 12 898 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na zaplacení částky 12 898 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 898 Kč za dobu od 7.3.2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 17.9.2024 došlou zdejšímu soudu dne 17.9.2024 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 12 898 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 898 Kč za dobu od 7.3.2024 do zaplacení. Uvedla, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 27.12.2009 pojistnou smlouvu[Anonymizováno][Anonymizováno] č. [hodnota], ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití; pojištění zaniklo ke dni 1.2.2024. Žalobkyně zaplatila na pojistném částku ve výši celkem 90 500 Kč, žalovaná žalobkyni při skončení pojistné smlouvy vyplatila odkupné ve výši 77 589 Kč, současně odečetla daň ve výši 13 Kč. Žalobkyně se domáhala vydání částky 12 898 Kč jako bezdůvodného obohacení, jelikož pojistnou smlouvu měla za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem, přičemž žalovaná částka představuje rozdíl mezi žalobkyní zaplaceným pojistným na jedné straně a žalovanou vyplaceným odkupným a daní na straně druhé.

2. Vysvětlila, že předmětem smlouvy bylo investiční životní pojištění, tj. pojištění spojené s investičním fondem. Pojistné je umisťováno do investičních fondů dle čl. 2.1.9 zvláštních pojistných podmínek (dále jen „ZPP“) tak, že se pojistné použije na nákup podílových jednotek, pojistné plnění pak odpovídá hodnotě podílových jednotek, nebo hodnotě zaplaceného pojistného, když pojistná částka nebyla ve smlouvě sjednána.

3. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně v neurčitosti ujednání o poplatcích. Žalovaná byla dle čl. 2.1.10 ZPP oprávněna snižovat počet podílových jednotek o všechny poplatky, které byly stanoveny ve Specifikaci podmínek pojištění (dále jen „specifikace“), tj. pojistné plnění záviselo na tom, o jaké poplatky bude snížena hodnota podílových jednotek. Zdůraznila, že specifikace nebyla nedílnou součástí smlouvy, jelikož nebyla žalobkyni nikdy předána; specifikace nadto neobsahovala pouze poplatky, ale i důležitá upřesnění týkající se pojistné smlouvy. Pojistná smlouva rozlišovala různé ceny podílových jednotek (nákupní a prodejní) a rozdíl mezi nimi byl až 5 %; hodnota podílových jednotek tak byla snižována za pomoci skrytého poplatku, který představuje rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou. Žalobkyně poukázala dále na neurčitost hodnoty podílových jednotek, když tento pojem v pojistné smlouvě není jasně definován a nelze dovodit, jak se hodnota podílových jednotek stanoví, a jaký je tudíž rozsah pojistného plnění. V této souvislosti poukázala na čl. 2.1.13 ZPP, dle kterého se rizikové pojistné odečítá z akumulačních podílových jednotek, a na čl. 2.1.12 ZPP, dle kterého vzniká akumulovaný dluh, tato ujednání považovala žalobkyně za taková, která nejsou dostatečně určitá. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně také v čl. 2.13 Všeobecných pojistných podmínek (dále jen „VPP“), dle kterého má žalovaná právo specifikaci měnit či doplňovat, takové ujednání považovala za nepřípustné dle § 56 odst. 3 písm. h) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“).

4. Žalobkyně považovala shora uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet odměny, kterou má žalobkyně zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 obč. zák. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.

5. Žalobkyně současně uvedla, že uzavřená pojistná smlouva nebyla smlouvou pojistnou, jelikož žalobkyně nepřevzala pojistné riziko, neboť ve smlouvě nebyla sjednána pojistná částka pro krytí rizika smrti; nejednalo se dle ní o sjednání pojištění, nýbrž o poskytování investičních služeb.

6. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Žalovaná potvrdila, že s žalobkyní uzavřela dne 27.12.2009 pojistnou smlouvu č. [hodnota] na produkt investiční životní pojištění [Anonymizováno], žalobkyně se zavázala hradit měsíční pojistné ve výši 1 500 Kč, tato částka pak byla změněna na částku 500 Kč měsíčně. Smlouva byla ukončena na žádost žalobkyně dne 12.12.2023, přičemž jí žalovaná vyplatila odkupné ve výši 77 576 Kč. Dle žalované součástí pojistné smlouvy byly VPP, ZPP a specifikace, přičemž žalobkyně svým podpisem potvrdila, že byla s těmito dokumenty seznámena a že souhlasí s jejich obsahem; žalovaná žalobkyni pravidelně zasílala výroční dopisy, kterými jí informovala o stavu a hodnotě jejího pojištění, včetně strhávaných poplatků. Žalovaná smlouvu považovala za platnou, dle ní neobsahovala zneužívající či nejasná a neurčitá ujednání, naopak byla sjednána řádně, platně a žalobkyně byla seznámena s kompletní smluvní dokumentací i všemi podmínkami smlouvy. Zdůraznila, že ve smlouvě bylo sjednáno tzv. hlavní pojištění, a to pojištění kryjící riziko smrti a dožití, a že specifikace nebyla po celou dobu trvání smlouvy ze strany žalované měněna. Vysvětlila, jaké náklady a poplatky byly se smlouvou spojeny, jakým způsobem je vypočteno odkupné a jak se vyvíjela hodnota investičního fondu. Odmítla, že by rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou představoval skrytý poplatek, když systém nákupu a prodeje je zcela transparentní, stejně tak odmítla, že by byla skrytá ujednání o tvorbě a úročení akumulovaného dluhu. Současně akcentovala, že výpočet pojistného plnění je určitý a srozumitelný, jelikož není vyloučeno, aby výpočet pojistného plnění byl stanoven matematickým vzorcem. Žalovaná namítla z procesní opatrnosti promlčení uplatněného nároku s tím, že nárok je alespoň z části promlčen, a rovněž žalovaná vznesla námitku započtení oproti bezdůvodnému obohacení z titulu vyplaceného odkupného. Zdůraznila, že smlouva neobsahuje jakákoliv zneužívající ujednání ve smyslu směrnice.

7. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

8. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že dne 27.12.2009 žalobkyně a žalovaná uzavřely pojistnou smlouvu [Anonymizováno] č. [hodnota], produktem (hlavním pojištěním) bylo investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití [Anonymizováno] (viz protokol z jednání ze dne 19.2.2025). Z pojistné smlouvy č. [hodnota] (č.l. 8-9) soud dále zjistil, že počátkem pojištění byl den 1.1.2010, žalobkyně se zavázala platit měsíční pojistné ve výši 1 500 Kč, kolonka „pojistná částka pro krytí rizika smrti“ je nevyplněna, pojistná doba byla 19 let. Pojistná smlouva obsahovala „prohlášení pojistníka a pojištěného“, kde je uvedeno, že žalobkyně byla seznámena se Specifikací podmínek pojištění a souhlasí s jejím obsahem (dále jen „Specifikace“), dále že před uzavřením smlouvy obdržela Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění osob ze dne 1. 1. 2005 (dále jen „VPP“) a ZPP pro pojištění Rytmus verzi 03/01.09.2009 (dále jen „ZPP“). Pojistná smlouva sama neobsahovala nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného.

9. V odstavci 1.2.20 VPP bylo uvedeno, že podílovou jednotkou se rozumí „podíl na investičním fondu představující nárok na část hodnoty investičního fondu“; v odstavci 2.5.1 VPP bylo uvedeno, že „prodejní cena počáteční nebo akumulační podílové jednotky fondu se určí jako podíl části hodnoty majetku fondu odpovídající příslušným podílovým jednotkám a celkového počtu daných podílových jednotek tohoto fondu“ a v odstavci 2.5.2 VPP bylo uvedeno, že „nákupní cena podílové jednotky odpovídá její prodejní ceně zvýšené o procento stanovené pojistitelem ve specifikaci podmínek pojištění“ (VPP na č.l. 13-17).

10. V odstavci 2.1.10.1 ZPP bylo uvedeno, že pojistitel je oprávněn účtovat pojistníkovi poplatek „na úhradu počátečních nákladů“ zejména „na pokrytí nákladů spojených se získáním pojištění, vyhotovením pojistné smlouvy a zavedením do informačního systému“ s tím, že „platí se formou snižování počtu počátečních podílových jednotek na účtu pojistníka o stanovené procento, a to vždy k výročnímu dni pojištění“; v odstavci 2.1.2 ZPP je pojistné plnění v případě smrti je „ve výši pojistné částky pro krytí rizika smrti, je-li v pojistné smlouvě dohodnuta“, jinak „odpovídá vyšší z hodnot, a to buď hodnotě podílových jednotek nebo hodnotě zaplaceného pojistného na investiční část hlavního pojištění snížené o hodnotu odkoupených akumulačních podílových jednotek“ (ZPP na č.l. 9-13).

11. Ze Specifikace (č.l. 37-38) soud zjistil, že roční poplatek na úhradu počátečních nákladů činí „3,5 % z počtu počátečních podílových jednotek ročně“ a „strhává se po dobu trvání pojištění v jeho výroční den“, přičemž „počáteční náklady jsou rovny součtu ročních poplatků na úhradu počátečních nákladů stržených za celou dobu trvání pojištění“.

12. Z výročního dopisu ke dni 1.1.2021 (č.l. 50, včetně průvodního dopisu na č.l. 49, rovněž printscreen na č.l. 34) soud zjistil, že měsíční pojistné bylo minimálně od ledna 2020 ve výši 500 Kč měsíčně, současná hodnota fondů k 1.1.2021 je uvedena ve výši celkem 67 264 Kč, jsou zde uvedeny stav a pohyby na podílovém účtu v Kč a v jednotkách a obdržené platby ve výši 6 000 Kč za období od ledna 2020 do prosince 2020, v přehledu pojistné ochrany je uvedeno, že je sjednáno pojištění pro případ smrti.

13. Soud dále vycházel ze skutečností mezi účastníky nesporných, a to že pojistná smlouva byla ukončena ke dni 1.2.2024 (k tomu rovněž dopis žalované na č.l. 20, duplicitně na č.l. 44).

14. Současně bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně na pojistnou smlouvu uhradila žalované částku ve výši celkem 90 500 Kč a žalovaná vyplatila žalobkyni při ukončení smlouvy odkupné ve výši 77 589 Kč, současně odečetla daň ve výši 13 Kč, a to dne 5.2.2024 (viz protokol z jednání ze dne 19.2.2025). Soud k tomu konstatuje, že žalobkyně uhradila žalované za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. za období od 17.9.2021-17.9.2024, když žaloba byla podána dne 17.9.2024) částku ve výši 14 000 Kč (tj. 28 x 500 Kč, soud v tomto ohledu vycházel z pravidelného měsíčního pojistného, jakékoliv mimořádné pojistné nebylo tvrzeno, ani nevyplývá ze založených listin).

15. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby dopisem ze dne 20.2.2024 (č.l. 18 a doručenka na č.l. 21).

16. Z dopisu žalované ze dne 1.3.2024 (č.l. 19), z mailové konverzace (č.l. 39), daňové příručky (č.l. 40-42), mailu ze dne 7.12.2023 (č.l. 43) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci. Soud současně neprovedl k důkazu výslech zprostředkovatele sjednávajícího smlouvu, jeho výslech považoval za nadbytečný s ohledem na právní hodnocení věci.

17. Soud pro přehlednost shrnuje, že dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: žalobkyně a žalovaná uzavřely dne pojistnou smlouvu [Anonymizováno] č. č. [hodnota], pojistné bylo sjednáno ve výši 1 500 Kč, minimálně od ledna 2020 bylo upraveno na částku 500 Kč, součástí smlouvy byly VPP, ZPP a Specifikace, se kterými žalobkyně byla seznámena, když toto žalobkyně výslovně prohlásila. K zániku pojištění došlo dne 1.2.2024. Žalobkyně uhradila žalované za období od 17.9.2021 do 17.9.2024 částku ve výši 14 000 Kč (28 x 500 Kč). Žalovaná uhradila žalované odkupné ve výši 77 589, od které odečetla daň ve výši 13 Kč. Žalobkyně obdržela výroční dopis od žalované.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

19. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „o. z.“) nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 27.12.2009, zejména dle obč. zák. a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

20. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

21. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.

22. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

23. Soud považuje za vhodné nejprve uvést, že v obecné rovině lze konstatovat, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeném jako „pojistná smlouva“, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Rovněž lze v obecné rovině konstatovat, že poplatky nemusí být sjednávány pouze pevnou částkou, nýbrž i vzorcem, do kterého lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoliv pochyb přesnou výši poplatku vypočíst. Soud se v dané věci zabýval tím, zda i v nyní projednávaném případě bylo možné nejpozději při uzavření smlouvy dosadit konkrétní veličiny do uvedeného výpočtu a zjistit konkrétní výši poplatků, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Oběma smluvním stranám by totiž již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zcela zjevně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (tj. na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (tj. poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

24. Soud má za to, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a specifikace) zjistit nelze. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že se počáteční náklady měly vypočíst teprve během trvání pojištění, a to tak, že se po celou dobu trvání pojištění (které pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného) mělo strhávat 3,5 % z počtu počátečních podílových jednotek ročně. Celkovou částku počátečních nákladů by tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobkyně za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.

25. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. Jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (toto rozhodnutí se nadto přímo týkalo nároku z neplatné pojistné smlouvy), v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“).

26. Soud shrnuje, že předmětnou pojistnou smlouvu má pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou. S ohledem na tento závěr soud dále nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky (zejména z hlediska sjednaných poplatků či snižování hodnoty podílových jednotek o náklady související s uzavřením pojistné smlouvy) měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť s ohledem na shora uvedené závěry nelze dále hodnotit něco, co není určitým způsobem ujednáno. Pro úplnost soud konstatuje, že jsou mu známa některá rozhodnutí Městského soudu v Praze, ve kterých Městský soud v Praze argumentoval pro aplikaci směrnice; avšak soud považuje závěry Nejvyššího soudu za zcela přiléhavé pro nyní projednávanou věc, a proto z nich vycházel.

27. Pro úplnost k argumentaci žalobkyně, že žalovaná nepřevzala pojistné riziko, když v pojistné smlouvě není uvedeno pojistné krytí pro případ smrti, soud poukazuje na odstavec 2.1.2 ZPP, ve kterém je stanoven výpočet pojistného plnění v případě smrti žalobkyně; není tak pravdou, že by v případě, že by došlo k pojistné události ze strany žalované plněno nebylo a že tudíž žalobkyně pojistné riziko nepřevzala.

28. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

29. Žalobkyni vzniklo, v rozsahu toho, co žalované v souvislosti s předmětnou pojistnou smlouvou zaplatila, právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k němu žalovaná namítla promlčení a rovněž námitku započtení.

30. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

31. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

32. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

33. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

34. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

35. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

36. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

37. Jestliže žalobkyni svědčí právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, pak se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.

38. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud v dané věci vycházel z doručení výročního dopisu k investičnímu životnímu pojištění Rytmus ke dni 1.1.2021 žalobkyni, jelikož tento dopis obsahoval rekapitulaci o smlouvě a rovněž obsahoval záporné pohyby na podílovém účtu (položka „odečteno – rizikové pojistné, poplatky, převod z fondu, …“), z tohoto dopisu mohla žalobkyně seznat, že jí jsou strhávány „nějaké“ poplatky, a tedy že smlouva může být neplatná.

39. Soud však s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba.

40. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky (z procesní opatrnosti nikoli za poslední dva roky s ohledem na odůvodnění ohledně běhu subjektivní promlčecí doby shora) před podáním žaloby proto soud shledal nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobkyně za tuto dobu žalované uhradila celkem částku 14 000 Kč, žalovaná naproti tomu žalobkyni uhradila částku 77 576 Kč. Vzhledem k neplatnosti pojistné smlouvy vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobkyni zaplatila. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 14 000 Kč) námitku započtení vyplaceného odkupného. Soud tento úkon interpretoval tak, že proti pohledávce žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení žalovaná započetla svou pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, což je postup, který je souladný s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by byl souladný i s ustanovením § 580 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalobkyně žalované, výrazně převyšuje částku, kterou by měla vydat žalovaná žalobkyni, soud shledal námitku započtení opodstatněnou a žalobu zamítl v celém rozsahu. Jelikož žalovaná vyplatila žalobkyni částku 77 576 Kč již dne 5.2.2024, nemohla být ke dni 7.3.2024 v prodlení se zaplacením částky 12 898 Kč.

41. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství.

42. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. Soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, za celkem 2 úkony (vyjádření ze dne 24.11.2024, účast na jednání dne 19.2.2025) po 300 Kč za jeden úkon, tj. 600 Kč (2 x 300 Kč).

43. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení