38 C 431/2024 - 185

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 26 859 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 7 692 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 692 Kč za dobu od 18.9.2024 do zaplacení.

II. Žaloba na zaplacení částky 19 167 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 106 940 Kč za dobu od 18.9.2024 do 30.10.2024 a z částky 19 167 Kč za dobu od 31.10.2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované ve výši 20 885 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25.9.2024 došlou zdejšímu soudu dne 26.9.2024 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 26 859 Kč se zákonným s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 114 632 Kč za dobu od 18.9.2024 do 30.10.2024 a z částky 26 859 Kč za dobu od 31.10.2024 do zaplacení. Uvedla, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 28.3.2011 pojistnou smlouvu [Anonymizováno] č. [hodnota], ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití. Žalobkyně zaplatila na pojistném částku ve výši celkem 115 344 Kč, žalovaná vyplatila žalobkyni dne 30.10.2024 částku ve výši 87 773 Kč a vrátila žalobkyni dne 12.9.2024 přeplatek na pojistném ve výši 8 404 Kč. Žalobkyně se tak domáhala vydání částky 26 859 Kč (původně žalovaná částka ve výši 114 632 Kč minus 87 773 Kč) jako bezdůvodného obohacení, jelikož pojistnou smlouvu měla za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem, přičemž žalovaná částka představuje rozdíl mezi žalobkyní zaplaceným pojistným na jedné straně a žalovanou vyplaceným odkupným na straně druhé.

2. Vysvětlila, že předmětem smlouvy bylo investiční životní pojištění, tj. pojištění spojené s investičním fondem. Pojistné je umisťováno do investičních fondů dle čl. 2.1.10 Zvláštních pojistných podmínek pro pojištění [Anonymizováno] (dále jen „ZPP“) tak, že se pojistné použije na nákup podílových jednotek, pojistné plnění pak odpovídá hodnotě podílových jednotek, nebo pojistné částce pro pojištění rizika smrti ve výši dohodnuté v pojistné smlouvě.

3. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně v neurčitosti ujednání o poplatcích. Žalovaná byla dle čl. 2.1.11 ZPP oprávněna snižovat počet podílových jednotek o všechny poplatky, které byly stanoveny ve Specifikaci podmínek pojištění (dále jen „specifikace“), tj. pojistné plnění záviselo na tom, o jaké poplatky bude snížena hodnota podílových jednotek. Zdůraznila, že specifikace nebyla nedílnou součástí smlouvy, jelikož nebyla žalobkyni nikdy předána; specifikace nadto neobsahovala pouze poplatky, ale i důležitá upřesnění týkající se pojistné smlouvy. Pojistná smlouva rozlišovala různé ceny podílových jednotek (nákupní a prodejní) a rozdíl mezi nimi byl až 5 %; hodnota podílových jednotek tak byla snižována za pomoci skrytého poplatku, který představuje rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou, rovněž byla snižována o tzv. počáteční náklady (provizi uhrazenou pojistitelem zprostředkovateli). Žalobkyně poukázala dále na neurčitost hodnoty podílových jednotek, když tento pojem v pojistné smlouvě není jasně definován a nelze dovodit, jak se hodnota podílových jednotek stanoví, a jaký je tudíž rozsah pojistného plnění. V této souvislosti poukázala na čl. 2.1.14 ZPP, dle kterého se rizikové pojistné odečítá z akumulačních podílových jednotek, a na čl. 2.1.13 ZPP, dle kterého vzniká akumulovaný dluh, tato ujednání považovala žalobkyně za zneužívající. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně také v čl. 2.13 Všeobecných pojistných podmínek (dále jen „VPP“), dle kterého má žalovaná právo specifikaci měnit či doplňovat, takové ujednání považovala za nepřípustné dle § 56 odst. 3 písm. h) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“).

4. Žalobkyně považovala shora uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet odměny, kterou má žalobkyně zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 obč. zák., když naplňují skutkovou podstatu nepřiměřených smluvních ujednání dle § 56 odst. 3 písm. g) a i) obč. zák. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.

5. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Žalovaná potvrdila, že s žalobkyní uzavřela dne 28.3.2011 pojistnou smlouvu č. [hodnota] na produkt investiční životní pojištění [Anonymizováno]. Zdůraznila, že za žalovanou uzavřel smlouvu obchodní zprostředkovatel pan [jméno FO], tedy pravděpodobně příbuzný žalobkyně. Žalobkyně platila měsíční pojistné ve výši 712 Kč, celkem uhradila částku 115 344 Kč, včetně přeplatku ve výši 8 404 Kč. Žalovaná zasílala žalobkyni pravidelně výroční dopisy na mailovou adresu, kterou žalobkyně opakovaně používala ve styku s žalovanou. Smlouva byla ukončena výpovědí žalobkyně ze dne 28.8.2024, přičemž pojištění zaniklo uplynutím výpovědní doby dne 29.10.2024, a žalovaná vyplatila žalobkyni dne 11.9.2024 přeplatek ve výši 8 404 Kč a dne 30.10.2024 odkupné ve výši 87 773 Kč.

6. Žalovaná považovala pojistnou smlouvu za platnou a určitou, uplatnění žaloby označila za šikanózní výkon práva, který nepožívá právní ochrany.

7. Zdůraznila, že žalovaná po celou dobu trvání smlouvy poskytovala žalobkyni pojistnou ochranu a pro případ pojistné události byla připravena vyplatit pojistné plnění, současně žalobkyně řádně platila sjednané pojistné. Namítla, že specifikace byla uvedena v pojistné smlouvě v seznamu dokumentů (konkrétně v bodě XI pojistné smlouvy) a žalobkyně podpisem smlouvy stvrdila, že s ní byla seznámena a souhlasí s ní, v této souvislosti poukázala na presumpci pravosti a správnosti listiny. Žalovaná se vymezila proti tvrzení žalobkyně, že hodnota podílových jednotek je snížena za pomoci skrytého poplatku, jelikož systém nákupu a prodeje podílových jednotek byl jasně popsán v ujednání všeobecných pojistných podmínek, stejně tak byl ve specifikaci jasně stanoven procentuální rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou podílových jednotek. Vysvětlila, že přestože se kapitálová hodnota pojištění v čase mění, lze ji ke konkrétnímu okamžiku vyčíslit, a tudíž i vyčíslit poplatek k úhradě počátečních nákladů. Zdůraznila, že pojistná částka (a rovněž i výše pojistného plnění) může být navázána na hodnotu investičního fondu; rozložení poplatku do delšího časového úseku přitom ukládá žalované zákon a tato úprava byla přijata za účelem ochrany spotřebitele. Vzorec na výpočet poplatku je zcela banální, když je to 9,5 % z počtu počátečních podílových jednotek ročně. Stejně tak výpočet pojistného plnění, konkrétně stanovení prodejní a nákupní hodnoty podílových jednotek je určitý a srozumitelný, když podíl je nakoupen za nákupní cenu a následně prodán za prodejní cenu. K akumulovanému dluhu uvedla, že tvorba počátečních podílových jednotek z pojistného hrazeného v prvních dvou letech pojištění je naprosto standardní postup na trhu investičního životního pojištění. K možnosti změny specifikace žalovaná uvedla, že po celou dobu trvání pojistné smlouvy nedošlo ze strany žalované k její změně.

8. Z opatrnosti vznesla námitku promlčení s tím, že tvrzený nárok žalobkyně je promlčen v objektivní tříleté i subjektivní dvouleté promlčecí době. Subjektivní promlčecí doba počala běžet nejpozději od doručení výročního dopisu ze dne 5.4.2021, který byl doručen žalobkyni na její mailovou adresu. V tomto dopise byla uvedena měsíční výše pojistného, hodnota fondů naceněných ke dni 29.3.2021, včetně hodnoty podílových jednotek, platby a pohyby na účtu, včetně stržené výše rizikového pojištění a souhrnu poplatků. Současně vznesla obrannou kompenzační námitku, resp. námitku zúčtování vzájemných plnění, když dne 30.10.2024 vyplatila žalobkyni odkupné ve výši 87 061 Kč.

9. V podání ze dne 18.2.2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět bez uvedení důvodu, přičemž na jednání dne 12.3.2025 upřesnila, že bere žalobu zpět co do částky 7 692 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 692 Kč za dobu od 18.9.2024 do zaplacení.

10. Žalobkyně současně k vznesené námitce promlčení uvedla, že k ní nelze přihlížet s ohledem na existenci zneužívajících ujednání v pojistné smlouvě. Současně poukázala na to, že s ohledem na skutečnost, že žalobkyně hradila pojistné až do podání této žaloby, nemohla vědět o neplatnosti smlouvy a nemohla tudíž běžet subjektivní promlčecí doba. Poukázala s odkazem na přítomnost zneužívajících ujednání v pojistné smlouvě, že je třeba přijmout veškerá nezbytná opatření k ochraně žalobkyně jako spotřebitele. Žalobkyně tak nepovažovala svůj nárok za promlčený. Současně zdůraznila, že žalovaná nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání, když věděla o tom, že smlouvy jsou neplatné, s ohledem na uvedené měla za to, že se na jednotlivé platby aplikuje desetiletá promlčecí doba.

11. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze dne 18.2.2025, upřesněné na jednání dne 12.3.2025, soud ve výroku I. řízení podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) zastavil co do částky 7 692 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 692 Kč za dobu od 18.9.2024 do zaplacení.

12. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

13. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že dne 28.3.2011 žalobkyně a žalovaná uzavřely pojistnou smlouvu [Anonymizováno] č. [hodnota], produktem (hlavním pojištěním) bylo investiční životní pojištění (viz protokol z jednání ze dne 12.3.2025). Z pojistné smlouvy č. [hodnota] (č.l. 10-11, duplicitně na č.l. 53-54) soud dále zjistil, že počátkem pojištění byl den 29.3.2011, žalobkyně se zavázala platit měsíční pojistné ve výši 712 Kč, přičemž pojistné za hlavní pojištění (tj. investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití) bylo 500 Kč, pojistné za úrazové připojištění bylo ve výši 88 Kč a pojistné za připojištění pro případ závažných onemocnění nebo smrti bylo ve výši 124 Kč, pojistná doba je 22 let. Pojistná smlouva obsahovala „prohlášení pojistníka a pojištěného“, kde je uvedeno, že žalobkyně byla seznámena se Specifikací podmínek pojištění a souhlasí s jejím obsahem (dále jen „Specifikace“), dále že před uzavřením smlouvy obdržela Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění osob ze dne 1.1.2010 (dále jen „VPP“) a Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) verzi 1/01 01 2010 (dále jen „ZPP“). Pojistná smlouva sama neobsahovala nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného. Z pojistky (č.l. 81-82) soud zjistil, že měsíční pojištění je od 29.3.2021 sjednáno ve výši 500 Kč.

14. V odstavci 1.2.20 VPP bylo uvedeno, že podílovou jednotkou se rozumí „podíl na investičním fondu představující nárok na část hodnoty investičního fondu“; v odstavci 2.5.1 VPP bylo uvedeno, že „prodejní cena počáteční nebo akumulační podílové jednotky fondu se určí jako podíl části hodnoty majetku fondu odpovídající příslušným podílovým jednotkám a celkového počtu daných podílových jednotek tohoto fondu“ a v odstavci 2.5.2 VPP bylo uvedeno, že „nákupní cena podílové jednotky odpovídá její prodejní ceně zvýšené o procento stanovené pojistitelem ve specifikaci podmínek pojištění“ (VPP na č.l. 12-15, duplicitně na č.l. 49-52).

15. V odstavci 2.1.11.1 ZPP bylo uvedeno, že pojistitel je oprávněn účtovat pojistníkovi poplatek „na úhradu počátečních nákladů“ zejména „na pokrytí nákladů spojených se získáním pojištění, vyhotovením pojistné smlouvy a zavedením do informačního systému“ s tím, že „platí se formou snižování počtu počátečních podílových jednotek na účtu pojistníka o stanovené procento, a to vždy k výročnímu dni pojištění“ (ZPP na č.l. 16-21, duplicitně na č.l. 57-62).

16. Ze Specifikace (č.l. 83-85) soud zjistil, že roční poplatek na úhradu počátečních nákladů činí „9,5 % z počtu počátečních podílových jednotek ročně“ a „strhává se po dobu trvání pojištění v jeho výroční den“, přičemž „počáteční náklady jsou rovny součtu ročních poplatků na úhradu počátečních nákladů stržených za celou dobu trvání pojištění“.

17. Z informace o výši odkupného ze dne 23.3.2017 (č.l. 80) soud zjistil, že žalobkyně žádala o sdělení výše odkupného, přičemž žalovaná v této informaci uvedla, že ke dni 23.3.2017 je hodnota fondu 32 897 Kč, nesplacené počáteční náklady 8 346 Kč a odkupné ve výši 21 793 Kč. Z výročního dopisu ke dni 29.3.2017 (č.l. 64, včetně průvodního dopisu na č.l. 63) soud zjistil, že měsíční pojistné bylo ve výši 712 Kč měsíčně, současná hodnota fondů k 29.3.2017 je uvedena ve výši celkem 32 646 Kč, jsou zde uvedeny stav a pohyby na podílovém účtu v Kč a v jednotkách, rovněž jsou zde uvedeny položky, které jsou odečteny („rizikové pojistné, poplatky, převod z fondů…“) a obdržené platby ve výši 9 256 Kč za období od dubna 2016 do března 2017, v přehledu pojistné ochrany je uvedeno, že je sjednáno pojištění pro případ úmrtí, trvalých následků úrazu a závažné nemoci. Z dopisů žalované (na č.l. 65 až 78) soud zjistil, že žalovaná pravidelně informovala žalobkyni o stavu pojistné smlouvy výročními dopisy.

18. Z mailu ze dne 31.3.2015 (č.l. 79) soud zjistil, že na mail žalobkyně byl zasílán dodatek ke smlouvě, z mailové konverzace (č.l. 86-87) soud zjistil, že žalobkyně požadovala zaslat na mail přehled plateb.

19. Soud dále vycházel ze skutečností mezi účastníky nesporných, a to že pojistná smlouva byla ukončena ke dni 29.10.2024 (viz protokol z jednání ze dne 12.3.2025, k tomu rovněž žádost o ukončení pojistné smlouvy ze dne 28.8.2024 na č.l. 92 a dopis žalované ze dne 29.10.2024 na č.l. 93, duplicitně na č.l. 117).

20. Současně bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně na pojistnou smlouvu uhradila žalované částku ve výši celkem 115 344 Kč a žalovaná vyplatila žalobkyni při ukončení smlouvy odkupné ve výši 87 773 Kč dne 30.10.2024 a přeplatek na pojistném ve výši 8 404 Kč dne 12.9.2024 (viz protokol z jednání ze dne 12.3.2025, k tomu rovněž výpis z účtu na č.l. 90 a výpis z účtu na č.l. 103). Soud k tomu konstatuje, že žalobkyně uhradila žalované za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. za období od 26.9.2021-26.9.2024, když žaloba byla podána dne 26.9.2024) částku ve výši 25 632 Kč (tj. 36 x 712 Kč, k tomu rovně přehled plateb na č.l. 23-25), soud v tomto ohledu vycházel z měsíčního pojistného, které hradila žalobkyně, přičemž vycházel z částky, kterou žalobkyně skutečně hradila, přestože pojistné bylo sníženo na částku 500 Kč od 29.3.2021, současně jakékoliv mimořádné pojistné nebylo tvrzeno, ani nevyplývá ze založených listin.

21. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby dopisem ze dne 27.8.2024 (č.l. 22 a kopie dodejky na č.l. 26, duplicitně na č.l. 88).

22. Z dopisu žalované ze dne 10.9.2024 (č.l. 27), ze specifikace podmínek pojištění a sazebníku poplatků životního pojištění (č.l. 55-56, tato specifikace se vztahuje k produktu [Anonymizováno], přičemž v dané věci se jedná o produkt [Anonymizováno]) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci. Soud současně neprovedl k důkazu výslech zprostředkovatele sjednávajícího smlouvu a výslech žalobkyně, nepřehrál k důkazu telefonický hovor žalobkyně a žalované, jelikož tyto důkazy považoval za nadbytečné s ohledem na právní hodnocení věci. Ze stejného důvodu považoval soud za nadbytečné zadání znaleckého posudku na ocenění pojistné ochrany.

23. Soud pro přehlednost shrnuje, že dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 28.3.2011 pojistnou smlouvu [Anonymizováno] č. [hodnota], pojistné bylo sjednáno ve výši 712 Kč, poté bylo od 29.3.2021 upraveno na částku 500 Kč, součástí smlouvy byly VPP, ZPP a Specifikace, se kterými žalobkyně byla seznámena, když toto žalobkyně výslovně prohlásila. K zániku pojištění došlo dne 29.10.2024. Žalobkyně uhradila žalované za období od 26.9.2021 do 26.9.2024 částku ve výši 25 632 Kč (36 x 712 Kč). Žalovaná uhradila žalované dne 30.10.2024 odkupné ve výši 87 773 Kč a dne 12.9.2024 přeplatek na pojistném ve výši 8 404 Kč. Žalobkyně obdržela výroční dopis od žalované, rovněž obdržela informaci o výši odkupného.

24. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

25. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „o. z.“) nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 28.3.20211, zejména dle obč. zák. a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

26. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

27. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.

28. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

29. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

30. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

31. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

32. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

33. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

34. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

35. Soud se nejprve zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně, či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobkyní uzavřena platně, či nikoliv.

36. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

37. Jestliže by žalobkyni svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, pak by se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.

38. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud v dané věci vycházel z doručení informace o výši odkupného ze dne 23.3.2017, resp. výročního dopisu k investičnímu životnímu pojištění [Anonymizováno] ke dni 29.3.2017 žalobkyni, jelikož oba dokumenty od sebe dělí pouze několik dní a dále prvně jmenovaný dokument obsahoval hodnotu fondu a vyčíslení nesplacených počátečních nákladů a výši odkupného, již z tohoto dopisu tak mohla žalobkyně seznat, že jsou u daného produktu „nějaké“ poplatky v podobě nesplacených počátečních nákladů, rovněž i druhý dokument obsahoval rekapitulaci o smlouvě, včetně záporných pohybů na podílovém účtu (položka „odečteno – rizikové pojistné, poplatky, převod z fondu, …“), nejpozději z tohoto dopisu tak mohla žalobkyně seznat existenci poplatků, a tedy že smlouva může být neplatná.

39. Soud však s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba.

40. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky (z procesní opatrnosti nikoli za poslední dva roky s ohledem na odůvodnění ohledně běhu subjektivní promlčecí doby shora) před podáním žaloby proto soud shledal tvrzený nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobkyně za tuto dobu žalované uhradila celkem částku 25 632 Kč, žalovaná naproti tomu žalobkyni uhradila částku 77 576 Kč jako odkupné a přeplatek ve výši 8 404 Kč. Vzhledem k tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy by vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobkyni zaplatila. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 25 632 Kč) námitku započtení vyplaceného odkupného (resp. zúčtování vzájemných plnění. Soud tento úkon interpretoval tak, že proti pohledávce žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení žalovaná započetla svou pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, což je postup, který je souladný s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by byl souladný i s ustanovením § 580 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalobkyně žalované, výrazně převyšuje částku, kterou by měla vydat žalovaná žalobkyni, soud shledal námitku započtení opodstatněnou. Současně žalovaná vyplatila žalobkyni částku odkupného dne 30.10.2024, a to sice až po podání žaloby, avšak v souladu se smluvními ujednání po ukončení smlouvy dne 29.10.2024, nemohla tak být v prodlení s vyplacením částky 106 940 Kč.

41. Žalobkyně v této souvislosti argumentovala, že k námitce promlčení nelze přihlížet, když žalobkyně hradila pojistné až do podání této žaloby. Předně platby byly činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalobkyně žalované nesdělila žádnou pochybnost o trvání pojištění. Soud má přitom za to, že žalobkyni nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná jí v tom nevytvořila žádnou překážku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023). Soud nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, že žalovaná o namítané neplatnosti pojistné smlouvy věděla, resp. že věděla o obsahu zneužívajících ustanovení pojistné smlouvy, a těžila z této neplatnosti, když žádný takový závěr z provedeného dokazování nevyplynul a nadto by byl zcela nelogický. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že až do doby „hromadného“ podávání obdobných žalob měly obě smluvní strany pojistnou smlouvu za platně uzavřenou a postupovaly podle ní. Soud proto nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že k námitce promlčení nelze přihlížet a že je třeba aplikovat desetiletou promlčecí dobu, rovněž nemá za to, že by vyhovění námitce promlčení jakkoliv zkracovalo práva žalobkyně, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám.

42. Soud má za to, že otázka platnosti, či neplatnosti předložené pojistné smlouvy je s ohledem na zjevné promlčení žalovaného nároku druhotná, pro úplnost však uvádí, že v obecné rovině lze konstatovat, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeném jako „pojistná smlouva“, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Rovněž lze v obecné rovině konstatovat, že poplatky nemusí být sjednávány pouze pevnou částkou, nýbrž i vzorcem, do kterého lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoliv pochyb přesnou výši poplatku vypočíst. Soud se v dané věci zabýval tím, zda i v nyní projednávaném případě bylo možné nejpozději při uzavření smlouvy dosadit konkrétní veličiny do uvedeného výpočtu a zjistit konkrétní výši poplatků, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Oběma smluvním stranám by totiž již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zcela zjevně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (tj. na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (tj. poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

43. Soud má za to, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a specifikace) zjistit nelze. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že se počáteční náklady měly vypočíst teprve během trvání pojištění, a to tak, že se po celou dobu trvání pojištění (které pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného) mělo strhávat 9,5 % z počtu počátečních podílových jednotek ročně. Celkovou částku počátečních nákladů by tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobkyně za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.

44. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. Jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (toto rozhodnutí se nadto přímo týkalo nároku z neplatné pojistné smlouvy), v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“).

45. Soud shrnuje, že předmětnou pojistnou smlouvu má pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou. S ohledem na tento závěr soud dále nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky (zejména z hlediska sjednaných poplatků či snižování hodnoty podílových jednotek o náklady související s uzavřením pojistné smlouvy) měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť s ohledem na shora uvedené závěry nelze dále hodnotit něco, co není určitým způsobem ujednáno. Pro úplnost soud konstatuje, že jsou mu známa některá rozhodnutí Městského soudu v Praze, ve kterých Městský soud v Praze argumentoval pro aplikaci směrnice; avšak soud považuje závěry Nejvyššího soudu za zcela přiléhavé pro nyní projednávanou věc, a proto z nich vycházel.

46. Pro úplnost soud doplňuje, že s ohledem na závěr, že smluvní ujednání nelze posuzovat z hlediska jejich zneužívajícího charakteru, nevešel soud na argumentaci žalobkyně, že s ohledem na existenci zneužívajících ujednání ve smlouvě nelze k námitce promlčení přihlížet a že je třeba přijmout veškerá nezbytná opatření k ochraně žalobkyně jako spotřebitele ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora EU. V tomto ohledu pak soud odkazuje i na výše uvedené závěry týkající se námitky promlčení.

47. S ohledem na shora uvedené soud žalobu ve výroku II. jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství.

48. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. Soud konstatuje, že dle stanoviska soudu byla žalovaná úspěšná i v části řízení týkající se částky ve výši celkem 95 465 Kč s příslušenstvím (87 773 Kč a 7 692 Kč), ve které bylo řízení zastaveno, když žalobkyně nevyčkala na vyplacení odkupného ve výši 87 773 Kč a žalovala ještě před ukončením pojistné smlouvy, přičemž v částce 7 692 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět bez uvedení důvodu. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 20 885 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), soud konstatuje, že od 1.1.2025 došlo k novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to vyhláškou č. 258/2024 Sb., dle jejího čl. II. za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Soud tak rozhodl o náhradě nákladů řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024 o úkonech učiněných do 31.12.2024 a dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025 o úkonech učiněných od 1.1.2025, a to podle § 7 a § 11 odst. 1 a. t., přičemž - u úkonů převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 26.9.2024 vycházel soud z tarifní hodnoty 114 632 Kč, tj. 2 úkony po 5 700 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 a. t., tj. celkem 11 400 Kč (2 x 5 700 Kč), - u úkonů vyjádření ze dne 6.3.2025 a účast na jednání dne 12.3.2025, vycházel soud z tarifní hodnoty 26 859 (s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze dne 8.1.2025), tj. 2 úkony po 2 180 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 a. t., tj. celkem 4 360 Kč (2 x 2 180 Kč), b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. za uvedené 2 úkony (úkony učiněné do 31.12.2024) a po 450 Kč za 2 úkony (úkony učiněné po 1.1.2025), tj. celkem 1 500 Kč (2 x 300 Kč a 2 x 450 Kč); c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 3 624,60 Kč.

49. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

50. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení