38 C 68/2022 - 82

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Iva Kadrmase a přísedících Věry Kadlecové a RNDr. Marty Dědečkové ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované:[Jméno žalované], IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí takto:

Výrok

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru ze strany žalované výpovědí ze dne 22. 2. 2022, doručené žalobci dne 23. 2. 2022, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 41.870 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne 6. 4. 2022 se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele ze dne 22. 2. 2022. Žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 5. 2. 1990 na pozici zdravotnického pracovníka ve výjezdové skupině a dále byl u žalované zaměstnán na základě dohod konaných mimo pracovní poměr (3x) – lektorská činnost, zdravotnická asistence a krizová připravenost. Ze strany žalované byla dne 23. 2. 2022 žalobci doručena výpověď, důvodem výpovědi dle § 52 písm. g) zákoníku práce byla skutečnost, že žalobce dne 8. 2. 2022 v 16:43 hodin během své řádné pracovní doby odmítl splnit pokyn Krajského operačního střediska uskutečnit v rámci výjezdové skupiny výjezd vysoké naléhavosti, spočívající v neodkladné přepravě těhotné pacientky [jméno FO] z lůžkového zdravotnického zařízení v [adresa] do jiného lůžkového zdravotnického zařízení, a to [název]. Žalobce považuje výpověď z pracovního poměru za neplatnou, neboť jednání žalobce nedosahuje s přihlédnutím ke všem souvislostem a konkrétním okolnostem tohoto případu takové intenzity, aby mohlo být kvalifikováno jako zvlášť hrubé či závažné porušení pracovněprávních povinností zaměstnance. Žalobce je u žalované zaměstnán již od roku 1987, 25 let trvá jeho pedagogická činnost spočívající ve výchově nových sester a záchranářů pro intenzivní péči, do okamžiku doručení výpovědi plnil veškeré své pracovněprávní povinnosti a nedopustil se jediného kázeňského prohřešku. Dne 8. 2. 2022 žalobce odmítl pokyn Krajského operačního střediska, v 16:30 hodin, těsně před skončením dvanáctihodinové směny, a to z důvodu, že po více než desetihodinovém výkonu práce se cítil unavený, bolela jej hlava a nebylo mu dobře a s ohledem na jeho aktuální zdravotní stav se na tak dalekou a náročnou trasu z [adresa] a zpět, kterou by musel sám odřídit, již necítil. Dalším důvodem bylo, že nemohl setrvat v zaměstnání několik dalších přesčasových hodin, protože nejpozději v 20:15 hodin musel převzít péči o svého tělesně postiženého syna [jméno FO], současně v rozhodný den panovalo špatné počasí a sněžilo. Žalobce s ohledem na jeho aktuální zdravotní stav a stav vozovky nechtěl ohrozit zdraví a život posádky, převážené pacientky a dalších osob, účastnících se silničního provozu.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce svým jednáním dne 8. 2. 2022 ohrozil život dvou doposud nenarozených dětí, o nichž muselo dojít v co nejkratším možném čase k závažnému operačnímu zákroku a v konečném důsledku i život pacientky, o čemž byl žalobce operátorkou operačního střediska výslovně informován, u nenarozených dětí bylo potřeba nutně operativně reagovat na tzv. syndrom fetofetální transfuze. Žalobce byl seznámen s předpisy žalované, zejména s provozním řádem a s povinností zahájit do dvou minut od obdržení pokynu k výjezdu výjezd, když dle pořadníku výjezdů měla ze dvou posádek výjezd uskutečnit posádka se žalobcem a s jeho kolegou [jméno FO]. Pokud se žalobce cítil unavený a před výjezdem jej měla bolet hlava a nebylo mu dobře, měl o této skutečnosti informovat svého přímého nadřízeného, vedoucího směny [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce však nic takového neučinil, když naopak přes svou zdravotní dispozici posléze učinil v rámci města Brna další výjezd jako řidič sanitního vozu. Členové posádky sanitního vozu mohou po řádném nahlášení operátorovi operačního střediska žalované provést změnu mezi členy posádky, kdy se řidičem může stát druhý člen posádky, a v tomto případě mohl cestu zpět z [adresa] odřídit kolega žalobce [jméno FO]. Žalobce se před výjezdem vrátil na základnu v 15:45 hodin a pokud by byl skutečně zdravotně indisponován, jistě by zaměstnavateli obratem toto sdělil ihned po svém návratu z posledního výjezdu, nikoliv až poté, kdy obdrží informace o tom, kam má další výjezd směřovat. Informace o dalším výjezdu do [adresa] žalobce obdržel dvě hodiny před koncem pracovní směny, závazný pokyn pak hodinu a třičtvrtě před tímto koncem. Z pracovních povinností žalobce jednoznačně vyplývá, že pokyn operačního střediska by byl povinen splnit i jednu minutu před koncem pracovní směny. Žalobce zcela vědomě upřednostnil svou pohodlnost a své soukromé zájmy a postavil je nad elementární povinnosti, které má v rámci zákona a pracovní smlouvy plnit, a které žalovaná plní vůči společnosti, tj. nad ochranu a záchranu lidského života. Tímto svým jednáním žalobce zcela jednoznačně závažně porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů, vztahující se k žalobcem vykonávané práci, konkrétně § 19 odst. 1 zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě. Je zcela irelevantní, zda pochybení učiní zaměstnanec s více než několika desetiletími praxe, či zaměstnanec s praxí v řádu měsíců či let. Žalovaná v maximální možné míře zohlednila délku zaměstnání žalobce u žalované, když intenzitou závažnosti jednání žalobce naplnil i předpoklady pro okamžité zrušení pracovního poměru.

3. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků o existenci předmětného pracovního poměru mezi účastníky uzavřením pracovní smlouvy ze dne 5. 2. 1990 s druhem práce zdravotnický pracovník ve výjezdové skupině a dále, že žalobce obdržel dne 23. 2. 2022 výpověď z pracovního poměru. Dále je mezi účastníky nesporné, že žalobce vykonával pedagogickou činnost, spočívající ve výchově nových sester a záchranářů, kterou vykonával ve prospěch žalované i třetích subjektů, dále že do okamžiku doručení výpovědi z pracovního poměru se žalobce nedopustil jediného kázeňského prohřešku. Dále má soud za nesporné, že dne 8. 2. 2022 žalobce odmítl splnit pokyn zaměstnavatele k přepravě pacientky z lůžkového zdravotnického zařízení v [adresa] do [název], dále že dne 8. 2. 2022 v době kolem 16:30 až 16:45 hodin se na operačním středisku žalované v Brně – Ponavě nacházela další posádka sanitního vozu bez plnění pracovněprávních povinností.

4. Z předložených listinných důkazů (rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 22. 2. 2022, výpověď dohody o provedení práce – krizová připravenost ze dne 22. 2. 2022, výpověď dohody o provedení práce – lektorská činnost ze dne 22. 2. 2022, výpověď dohody o pracovní činnosti – zdravotnická asistence ze dne 22. 2. 2022, výzva k výjezdu č. 186/1 ze dne 8. 2. 2022, zpráva o ambulantním vyšetření žalobce ze dne 22. 2. 2022, přípis zástupce žalobce ze dne 28. 2. 2022 včetně datové zprávy, zdravotní záznam ze dne 26. 8. 2020, pracovní smlouva ze dne 5. 2. 1990, dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 24. 7. 1995 ze dne 29. 12. 2000, pověření ze dne 27. 2. 2006, dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 28. 2. 2012, zrušení pověření výkonem funkce ze dne 28. 2. 2012, dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 31. 10. 2016, pracovní náplň žalobce ze dne 12. 10. 2013, screenshot výzvy ze dne 8. 2. 2016, záznam o výjezdu ze dne 8. 2. 2022 č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], archiv počasí ze dne 8. 2. 2022, dohoda o provedení práce ze dne 2. 1. 2013, dohoda o změně dohody o provedení práce ze dne 29. 3. 2013, dodatek k dohodě ze dne 13. 4. 2017, dohoda o provedení práce ze dne 1. 6. 2010, dohoda o změně ze dne 1. 7. 2011 a ze dne 31. 7. 2013, dohoda o pracovní činnosti ze dne 5. 5. 2013, vnitřní předpis žalované – [Anonymizováno] provozní řád s účinností od 1. 1. 2020, vnitřní předpis žalované – [Anonymizováno] s účinností od 1. 1. 2022, přípis žalované ze dne 23. 11. 2023, tabulka sekundárních transferů jako příloha emailu ze dne 27. 11. 2023) soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z pracovní smlouvy ze dne 5. 2. 1990, z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 24. 7. 1995 ze dne 29. 12. 2000, z pověření ze dne 27. 2. 2006, z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 28. 2. 2012, ze zrušení pověření výkonem funkce ze dne 28. 2. 2012 a z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 31. 10. 2016 má soud za prokázané, že žalobce byl zaměstnán u žalované nejprve jako řidič sanitního vozidla, následně jako SZP – záchranář, následně jako zdravotnický záchranář – řidič silničního motorového vozidla, od 1. 3. 2006 jako staniční sestra výjezdového stanoviště v [Anonymizováno] a od 1. 3. 2012 jako zdravotnický pracovník ve výjezdové skupině ZZS.

6. Z pracovní náplně žalobce ze dne 12. 10. 2013 vyplývá, že zaměstnanec je povinen při plnění pracovních úkolů dodržovat obecně platné právní předpisy, zejména zákoník práce, zákon o zdravotních službách, zákon o zdravotnické záchranné službě… a dále pak interní předpisy ZZS JMK, zejména organizační řád, provozní řád… Zaměstnanec je povinen mezi jinými při jízdě s výstražnými znameními počínat si tak, aby neohrožoval bezpečnost provozu na pozemní komunikaci…, odpovídá za bezpečnost osob přepravovaných ve vozidle ZZS…, při realizaci výjezdu se řídí pokyny pracovníka KZOS…, po převzetí výzvy k výjezdu od KZOS je povinen splnit pokyn k výjezdu do 2 minut, dle § 19 zákona č. 374/2011 Sb. o ZSS.

7. Z dalších důkazů (screenshot výzvy ze dne 8. 2. 2016, záznam o výjezdu ze dne 8. 2. 2022 č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno]) je zřejmé, že dne 8. 2. 2022 řidič vozidla – žalobce společně s [jméno FO] absolvovali výjezd v 14:12 hodin v [adresa], který byl ukončen v 15:46 hodin, dne 8. 2. 2022 došlo ke zrušení výjezdu ([jméno FO], sek. převoz akutní), když výjezd převzala jiná posádka. Dne 8. 2. 2022 žalobce absolvoval výjezd v 17:00 hodin s [jméno FO] do [adresa], výjezd byl ukončen v 18:35 hodin.

8. Z archivu počasí ze dne 8. 2. 2022 (předloženého žalovanou) vyplývá, že v Kraji Vysočina dne 8. 2. 2022 byla teplota 3C, bylo oblačno až zataženo, místy déšť, nad 1100 m sněžení, později na severovýchodě a severu srážky četnější a na jihozápadě jen ojediněle.

9. Z archivu počasí Větrný Jeníkov (důkaz předložený žalobcem) vyplývá, že dne 8. 2. 2022 v oblasti Vysočina, 668 m n. m. byla teplota cca -3C, srážky 1 mm a rychlost větru cca 55 km/h.

10. Z rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 22. 2. 2022 soud zjistil, že žalobce dne 23. 2. 2022 obdržel od žalované výpověď z pracovního poměru, který žalobce vykonával pro žalovanou s druhem práce zdravotnický pracovník ve výjezdové skupině a důvodem výpovědi se stalo neuposlechnutí pokynu zaměstnavatele dne 8. 2. 2022 v 16:43 hodin, spočívající v neodkladné přepravě těhotné pacientky [jméno FO] z lůžkového zdravotnického zařízení v Brně, na [Anonymizováno] do jiného lůžkového zdravotnického zařízení s názvem [název]. Zaměstnavatel v tomto jednání žalobce spatřil porušení povinností zvlášť hrubým způsobem, když mimořádnou intenzitu tohoto protiprávního jednání zvyšuje okolnost, že se jednalo o výjezd vysoké naléhavosti, který nesnesl žádného odkladu, kterého se dopustil úmyslně a navíc jako zdravotnický pracovník se zvláštní odpovědností za poskytování odborné první pomoci.

11. Žalobce v přípisu zástupce žalobce ze dne 28. 2. 2022 (včetně datové zprávy) oznámil žalované, že skončení pracovního poměru výpovědí považuje za neplatné a současně oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání.

12. Ze zvukového záznamu – audiozáznamu ze dne 8. 2. 2022 (čtyři soubory) soud zjistil, že dispečer žalované dal pokyn [jméno FO] k výjezdu do [adresa] k převozu pacienta s tím, že pokud bude s převozem problém, mají se dvě posádky sanitních vozidel domluvit. Dispečer byl obeznámen panem [jméno FO], že žalobce odmítl výjezd vykonat. Žalobce v rozhovoru s dispečerem sdělil své rozhodnutí o odmítnutí pokynu zaměstnavatele k výjezdu.

13. Z vnitřního předpisu žalované – [Anonymizováno] Provozní řád s účinností od 1. 1. 2020 a z vnitřního předpisu žalované – [Anonymizováno] s účinností od 1. 1. 2022 vyplývá, že mezi jinými má výjezdová skupina povinnost zahájit výjezd do dvou minut od obdržení pokynu k výjezdu od KZOS /Krajské zdravotnické operační středisko/ (dle § 19 odst. 1 zákona č. 374/2011 Sb). Během celého zásahu je povinně zapnuta vozidlová radiostanice, popř. i stanice přenosná, vzdaluje-li se posádka od vozidla, aby byla zajištěna možnost neustálé komunikace s KZOS.

14. Z přípisu žalované ze dne 23. 11. 2023 (čl. 59 spisu) a z tabulky sekundárních transférů (příloha emailu ze dne 27. 11. 2023) vyplývá, že v období od 25. 3. 2021 do 28. 3. 2023 se uskutečnilo z výjezdové základny [adresa] sekundárních transférů mimo Jihomoravský kraj, přičemž dne 8. 2. 2022 se výjezd č. [hodnota] uskutečnil dle výzvy v 16:57 hodin a byl ukončen na základně v 22:08 hodin.

15. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že dne 8. 2. 2022 při cestě do [adresa] zjistil, že cesta v oblasti Vysočiny nebyla dobrá, byl silný nárazový vítr, déšť se sněhem, což řidiče oslňuje při zapnutých majácích, padaly vločky a bolely z toho oči. Silnice byla vlhká, nebyla však na ní sněhová pokrývka.

16. Z výpovědi svědka [jméno FO] vyplývá, že se od dispečerky dozvěděl, že se žalobcem mají výjezd do [adresa]. Žalobci se výjezd nelíbil, když to bylo v příliš pozdní hodině a měli odslouženou skoro celou směnu, cesta by byla náročná a nebezpečná a sdělil, že na cestu se necítí a že má doma postiženého syna. Jednalo se o sekundární převoz. Takové převozy do [adresa] se odehrávají výjimečně. Svědek si nevybavil, že by před pokynem dispečerky žalobce mluvil o svém zdravotním stavu, že by mu bylo nevolno či byl unaven. Z důvodu odmítnutí převozu žalobcem odjela na výjezd jiná posádka sanitky. [adresa] by sanitka jela s majáky, z [adresa] by již museli jet bez majáku, za bezpečnost posádka odpovídá vždy řidič.

17. Z dalších předložených důkazů (výpověď dohody o provedení práce – krizová připravenost ze dne 22. 2. 2022, výpověď dohody o provedení práce – lektorská činnost ze dne 22. 2. 2022, výpověď dohody o pracovní činnosti – zdravotnická asistence ze dne 22. 2. 2022, výzva k výjezdu č. [Anonymizováno] ze dne 8. 2. 2022, zpráva o ambulantním vyšetření žalobce ze dne 22. 2. 2022, zdravotní záznam ze dne 26. 8. 2020, dohoda o provedení práce ze dne 2. 1. 2013, dohoda o změně dohody o provedení práce ze dne 29. 3. 2013, dodatek k dohodě ze dne 13. 4. 2017, dohoda o provedení práce ze dne 1. 6. 2010, dohoda o změně ze dne 1. 7. 2011 a ze dne 31. 7. 2013, dohoda o pracovní činnosti ze dne 5. 5. 2013, emaily ze dne 21. 2. 2022 a 23. 2. 2022, email od [tituly před jménem] [jméno FO], informace o výsledku kontroly [právnická osoba] ze dne 28. 11. 2022) soud nezjistil žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.

18. Soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení neprovedl dokazování dalšími důkazními prostředky navrženými účastníky (účastnická výpověď žalobce, spis Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj), když tvrzení žalobce, týkající se výjezdu ze dne 8. 2. 2022 včetně odborné či lektorské činnosti žalobce byla prokázána již ze shodných tvrzení účastníků a také z jiných důkazních prostředků. Výsledek kontroly Oblastního inspektorátu práce nemá relevantní vliv na výsledek tohoto řízení.

19. Soud zhodnotil provedené důkazy z hlediska pravosti, správnosti, pravdivosti i věrohodnosti a dospěl k závěru, že jsou způsobilým podkladem soudního rozhodnutí a nic tak nebrání, aby soud při rozhodování ve věci z těchto důkazů vycházel. Žádný z účastníků řízení pravost ani pravdivost důkazů nezpochybňoval.

20. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny ve vzájemné souvislosti (ust. § 132 o.s.ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 5. 2. 1990 s druhem práce zdravotnický pracovník ve výjezdové skupině. Žalobce v rámci své odborné činnosti po dobu 25 let vykonával, a to i ve prospěch zaměstnanců žalované, pedagogickou odbornou činnost, související s jeho pracovní náplní. Žalobce do okamžiku doručení výpovědi z pracovního poměru se u žalované nedopustil jediného kázeňského prohřešku. Žalobce dne 8. 2. 2022 neuposlechl pokyn zaměstnavatele v 16:43 hodin k výjezdu do [adresa] a zpět z operačního střediska žalované v [adresa]. Žalobce obdržel v důsledku odmítnutí pokynu zaměstnavatele od žalované výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. g) zákoníku práce.

21. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že na věc je třeba aplikovat zákoník práce, neboť se jedná o vztah vznikající při výkonu práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle § 1 zák. č. 262/2006 Sb., kdy je nutno aplikovat zákoník práce ve znění účinném ke dni učinění právního jednání, jehož platnost je předmětem tohoto řízení, tedy ke dni 8. 2. 2022.

22. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů:

23. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním 24. Podle § 50 odst. 1, 2 a 4 zákoníku práce výpověď z pracovního poměru musí být písemná, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 zákoníku práce a dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

25. Podle § 52 písm. g) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

26. Podle § 12 zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě (dále jen „ZZS“), výjezdovou základnou je pracoviště, odkud je na pokyn operátora zdravotnického operačního střediska nebo pomocného operačního střediska zpravidla vysílána výjezdová skupina.

27. Podle § 13 odst. 1 věta druhá ZZS výjezdová skupina má nejméně 2 členy; z členů výjezdové skupiny určí poskytovatel zdravotnické záchranné služby jejího vedoucího.

28. Podle § 13 odst. 2 ZZS podle složení a povahy činnosti se výjezdové skupiny člení na a) výjezdové skupiny rychlé lékařské pomoci, jejichž členem je lékař, b) výjezdové skupiny rychlé zdravotnické pomoci, jejichž členy jsou zdravotničtí pracovníci nelékařského zdravotnického povolání.

29. Podle § 19 odst. 1 ZZS členové výjezdové skupiny jsou povinni splnit pokyn operátora zdravotnického operačního střediska nebo pomocného operačního střediska k výjezdu, a to do 2 minut od obdržení pokynu; tím není v případě letecké výjezdové skupiny dotčeno právo velitele letadla rozhodovat o provedení letu podle jiného právního předpisu.

30. Na základě zjištěného skutkového stavu a výše uvedených zákonných ustanovení učinil soud toto právní hodnocení: Žaloba byla podána dne 6. 4. 2022. Výpověď z pracovního poměru žalovaného se dostala do sféry žalobce dne 23. 2. 2022. Žaloba tak byla podána před uplynutím prekluzivní dvouměsíční lhůty dle ust. § 72 zákoníku práce.

31. Soud se tedy zabýval otázkou, zda výpověď z pracovního poměru doručená žalobci dne 23. 2. 2022, je důvodná a platná. V daném případě má soud za prokázáno, že žalobce dne 8. 2. 2022 nastoupil na pracovní směnu a společně s [jméno FO] vykonával jednotlivé převozy pacientů do zdravotnických zařízení až do doby, kdy žalobce obdržel pokyn v 16:43 hodin k výjezdu – přepravě pacientky [jméno FO] z lůžkového zdravotnického zařízení v [adresa] do zdravotnického zařízení – [název], který žalobce odmítl. V daném případě tak žalobce postupoval v rozporu s pokyny zaměstnavatele, v důsledku čehož žalobce obdržel výpověď z pracovního poměru.

32. Soud se následně zabýval intenzitou porušení pracovněprávních povinnosti zaměstnance. Soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a zkoumal při zjišťování intenzity i jiné faktory, jako např. dobu porušení pracovních povinností, míru zavinění či důsledky porušení pracovních povinností pro zaměstnavatele, vznik škody apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soud ze dne 5. 2. 2003, sp.zn. 21 Cdo 1372/2002 nebo ze dne 19. 12. 2016, sp.zn. 21 Cdo 4733/2015). Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 20. 3. 2017, č.j. 21 Cdo 1043/2016) pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovně-právních předpisech nejsou pojmy „méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“, i „závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a „porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [srov. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce] a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ust. § 301 a § 302-304 zákoníku práce), pracovním řádem nebo jiným vnitřním přepisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (dále též jen „pracovní povinnosti“) právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti, závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nejvyšší intenzity zvlášť hrubým způsobem je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru [§ 55 odst. 1 písm. b), § 52 odst. 1 písm. g) část věty před středníkem zákoníku práce]. Pracovní povinnosti jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance. Jednotícím kritériem pro všechny druhy těchto povinností je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovního vztahu k zaměstnavateli. Povinnosti uvedené v § 301 písm. d) zákoníku práce patří k základním povinnostem zaměstnanců a představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu k svému zaměstnavateli, a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance.

33. Dle rozhodovací praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008, č.j. 21 Cdo 2542/2007) zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet při posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem. Vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod.

34. Soud mj. zohlednil, že žalobce od uzavření pracovního poměru (od 5. 2. 1990) vykonával u žalované práci, a to zdravotnického pracovníka ve výjezdové skupině bez toho, že by byl jakkoliv kázeňsky řešen. Žalobce tedy až do dne 8. 2. 2022 (více než 32 let) příkladným způsobem vykonával pro žalovanou pracovní činnost aniž by porušil pracovní povinnosti. Soud také přihlédl k tomu, že žalobce výsledky své pracovní činnosti zohlednil v pedagogické či školící činnosti třetích osob, a to i u zaměstnanců žalované. Dá se tedy shrnout, že odborné i morální vlastnosti žalobce jsou na takové úrovni, že se žalovaná rozhodla využít těchto odborných znalostí a zkušeností žalobce ke školení svých zaměstnanců. Zde soud hodnotí odbornou a morální stránku žalobce jako velmi výtečnou a jako k takové k ní přihlédl při zkoumání intenzity porušení pracovních povinností.

35. Skutečnost, že žalobce dne 8. 2. 2022 odmítl vykonat pokyn zaměstnavatele je ojedinělý exces v jinak příkladném plnění pracovních povinností žalobcem. Soud také zohlednil druh práce žalobce. Úkolem řidiče záchranné služby je v souladu s pokynem zaměstnavatele zachraňovat lidské zdraví či lidské životy a v případě, že by obdobným způsobem postupoval jiný zaměstnanec žalované, mohlo by dojít ke škodě na zdraví pacienta či ke škodě na lidském životě. V daném případě se tak sice nestalo, avšak v případě tohoto druhu práce tento následek neuposlechnutí pokynu zaměstnavatele hrozí. Tohoto by si měl být každý zaměstnanec na obdobné pozici vědom. Soud považuje jednání žalobce za lehkovážné až velmi nezodpovědné při úvaze, k jakým následkům by v jiném případě mohlo jednání zaměstnance vést.

36. V daném případě má také význam, že se jednalo o sekundární výjezd, tedy o výjezd mezi dvěmi zdravotnickými zařízeními, tedy bez ohrožení života či zdraví pacienta (zjištěno z výpovědi svědka [jméno FO]). Nicméně toto zjištění postrádá vyššího významu za situace, že posádka sanitního vozu se tuto skutečnost dozví nikoliv z přímého ústního pokynu operačního střediska (posádka se dozví obecné informace o výjezdu), nýbrž později, z písemného záznamu o výjezdu (konkretizace výjezdu).

37. Soud rovněž přihlédl k částečně dopravní neschůdnosti na tomto výjezdu, když dle výpovědi svědka [jméno FO] a dle listinných důkazů (oba archivy počasí) měla být cesta v zimním období, za tmy a za snížené viditelnosti, za deště, s nebezpečím sněhu či ledové pokrývky v oblasti Vysočiny.

38. Soud také zohlednil skutečnost, že k výjezdu žalobce mělo dojít koncem pracovní doby s tím, že žalobce se koncem pracovní doby již cítil unaven na cestu do [adresa] a zpět, která by za běžného provozu trvala cca 5 hodin. Soud zohlednil také skutečnost, že žalobce pečuje o zletilého syna, který je omezen ve svéprávnosti. Pokud však žalobce svojí únavou argumentoval u zaměstnavatele při odmítnutí pokynu, soud s jeho argumentací nesouhlasí, když o skutečnosti, že je unaven, či se necítí vzdálenou cestu absolvovat, měl žalobce uvědomit svého přímého nadřízeného, a to ihned po skončení posledního výjezdu. Zde soud uvažoval o účelovosti tvrzení žalobce, když ještě po odmítnutí vzdálené cesty do [adresa] a zpět žalobce absolvoval ještě jeden výjezd po Brně. Je zarážející, že nedlouho po odmítnutí pokynu absolvovat vzdálenou cestu do [adresa] se žalobce nebrání absolvovat cestu kratší, po Brně. V daném případě se buď žalobci navrátily síly a opustila jej únava, anebo žalobce účelově tuto únavu nahlásil žalované jen z důvodu vidiny dlouhodobé cesty do [adresa] a zpět. Soud se přiklonil k první variantě a vzal v potaz také skutečnost, že žalobce pečuje o nemocného zletilého syna a jednání žalobce tak lze alespoň z části pochopit.

39. Soud také přihlédl k tomu, že žalované nevznikla škoda, když namísto žalobce pokyn zaměstnavatele vykonala jiná posádka sanitního vozu.

40. Soud také okrajově přihlédl ke skutečnosti, že pokyn zaměstnavatele po odmítnutí výjezdu žalobcem byl neurčitý a postup dispečera nejasný, když dal pokyn [jméno FO], aby se s další posádkou vozu dohodl na tom, kdo z posádek nakonec výjezd absolvuje. Z tohoto vyplývá, že dosud nebyl u žalované dán jednoznačný postup v případě, že dojde k neočekávané události a někdo z posádky sanitního vozu nebude moct či odmítne výjezd absolvovat. Tento nejasný postup zaměstnavatele nemůže jít k tíži zaměstnance.

41. Při zkoumání intenzity porušení pracovních povinností žalobcem tedy soud v souhrnu zjistil, že žalobce úmyslně porušil své pracovní povinnosti tím, že odmítl pokyn zaměstnavatele k dlouhodobému výjezdu do [adresa] a zpět. Nicméně v případě žalobce šlo o ojedinělý exces v jeho chování a v daném případě se nejedná o tak závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů, vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, jaké má na mysli ust. § 52 písm. g) věta před středníkem, tedy že by jednáním žalobce dne 8. 2. 2022 došlo k závažnému porušení povinnosti.

42. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl, když výpověď zaměstnavatele je neplatná.

43. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady řízení činí 41.870 Kč po zaokrouhlení a sestávají z těchto částek: - soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, - v odměně právního zástupce žalobce za celkem 11,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – výzva žalobce ze dne 28. 2. 2022, žaloba, replika ze dne 9. 2. 2022, účast na soudním jednání dne 31. 1. 2023 (půlúkon), dále dne 16. 1. 2023, dne 15. 2. 2023 (2 úkony právní služby), dne 9. 4. 2024, porada s klientem (dne 21. 3. 2023, 15. 11. 2023 a 14. 2. 2024) ve výši 2.500 Kč za úkon dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), c, d), g) advokátního tarifu, dále za polovinu úkonu právní služby (účast na soudním jednání dne 31. 1. 2023) ve výši 1.250 Kč dle § 7 a § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu - částkou 3.600 Kč za dvanáct náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, - částka 726 Kč za mediační řízení, - daň z přidané hodnoty ve výši 6.793,50 Kč. Zástupce žalobce je plátcem DPH. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

43. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů ve výši za účast na soudním jednání dne 31. 1. 2023, neboť jednání nebylo zahájeno a mezi účastníky bylo dohodnuto, že proběhne mediační řízení, což bylo ve smyslu § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu ohodnoceno jako úkon spočívající v přípravě jednání, za který náleží poloviční odměna. Soud rovněž nepřiznal žalobci odměnu za první poradu s klientem dne 23. 2. 2022 a další porady dne 30. 1. 2023 a 8. 4. 2024, když první porada s klientem je zahrnuta již v úkonu právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu – převzetí a příprava zastoupení a další porady s klientem se konaly před jednáním soudu, před kterým tato porada nebyla účelná, neboť v rámci předchozího soudního jednání nevzešly z jednání nové skutečnosti. Soud nemá za osvědčeno, že zástupce žalobce se zúčastnil mediačního řízení dne 22. 3. 2023, když ze zprávy mediátora ze dne 28. 3. 2023 sice vyplývá, že mezi účastníky proběhlo mediační řízení, avšak není z něj zřejmé, zda se tohoto jednání účastnil i zástupce žalobce.