38 C 8/2016-514

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Lumírem Hodinou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 :

1. Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 2. Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 o zadostiučinění za nemajetkovou újmu I. Žalovaná č. 1 je povinna do 15 dnů od právní moci rozsudku omluvit se písemně žalobci doporučeným a datovaným dopisem opatřeným otiskem úředního razítka a podpisem oprávněné osoby omluvou tohoto znění: „omluva , Jméno zainteresované osoby 0/0, , nar. , Datum narození zainteresované osoby 0/0, ; , Anonymizováno, se Vám omlouvá za nemajetkovou újmu, která Vám vznikla v důsledku nezákonných rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, ze dne 22. 4. 2014 a , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, -, adresa, -, Anonymizováno, ze dne 25. 7. 2014, na jejichž základě jste byl zproštěn výkonu služby.II. Žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku částku 45 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 45 000 Kč od 30. 12. 2015 do zaplacení.III. Žaloba se zamítá co do částky 255 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 255 000 Kč od 30. 12. 2015 do zaplacení a dále co do konstatování nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí a požadované omluvy ve znění: „Omluva , Jméno zainteresované osoby 0/0, , nar. , Datum narození zainteresované osoby 0/0, : , Anonymizováno, se Vám omlouvá za to, že nesprávným úředním postupem a nezákonnými rozhodnutím , Anonymizováno, , Anonymizováno, , majícími šikanózní charakter, počínaje ode dne 17. 4. 2014 neoprávněnými výzvami policistů vůči Vám jakožto neřidiči a poté Vašim neoprávněným zadržením a násilným omezováním Vaší osobní svobody, když jste jejich výzev neuposlechl, při kterém policisté hrubým a násilným způsobem zasáhli do Vaší osobní a tělesné integrity, následně nedůvodně vedeným napřed trestním a poté kázeňským řízením proti Vám a všemi dalšími úředními úkony prováděnými v těchto řízeních, k jejichž vedení nebyl zákonný důvod, a Vaší veřejnou skandalizací ve sdělovacích prostředích, o kterou se přičinila , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , byla porušena Vaše základní práva a svobody, zejména právo nebýt podroben výkonu veřejné moci v situacích, v nichž není dán materiální podklad k jejímu výkonu, právo na zachování občanské cti a lidské důstojnosti, právo na osobní svobodu, právo na spravedlivé řízení a právo na presumpci neviny.“IV. Žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 28 800 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .V. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 2 ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 2 400 Kč.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 4. 1. 2016 proti , Anonymizováno, domáhal omluvy a zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem a nezákonnými rozhodnutími Policie ČR majícími šikanózní charakter počínaje dne 17. 4. 2014 neoprávněnými výzvami policejní hlídky vůči žalobci jakožto spolujezdci, jeho neoprávněným zadržením a násilným omezováním jeho osobní svobody, když žalobce neuposlechl jejich výzev, hrubým a násilným zásahem policistů do jeho tělesné a osobní integrity, nedůvodně vedeným napřed trestním řízením (po jehož skončení nebyl žalobce ani jeho rodinná příslušníci nikým vyrozuměni podle § 88a odst. 2 tr. řádu o vydání příkazu soudce ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu a nebyli poučeni o právu podat návrh na přezkoumání zákonnosti vydaného příkazu) a posléze kázeňským řízením pro jednání mající znaky přestupku, zproštěním výkonu služby po dobu jednoho roku, a všemi dalšími neodůvodněnými úředními kroky prováděnými v těchto řízeních, a konečně veřejnou skandalizací žalobce ve sdělovacích prostředcích, o kterou se přičinila , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (nejprve tehdejší nadřízený žalobce , Anonymizováno, . , jméno FO, a posléze dne 22. 4. 2014 nejmenovaný služební funkcionář). Žalobce v žalobě uvedl, že dne 17. 4. 2014 jel s dcerou na schůzku, kde měl obdržet materiály, které mohly usvědčovat , tituly před jménem, , Anonymizováno, . , jméno FO, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, . , jméno FO, na spoluúčasti a krytí metylové aféry ve Zlíně. Z důvodu nemoci žalobce řídila jeho dcera. Těsně za obcí Luhačovice se v té době provádělo frézování vozovky, přičemž dcera se po upozornění snažila nerovnostem na vozovce vyhýbat nebo před nimi zpomalovat. V průběhu cesty kvůli nerovnostem vozovky upadlo levé zpětné zrcátko. Na konci Luhačovic si dcera všimla podezřelého vozidla jedoucího za nimi, které je chtělo předjet, pak zase zpomalilo, blikalo. Vozidlo v žalobci a jeho dceři vzbudilo obavu, že je sleduje. Proto na konci obce Polichno dcera chtěla odbočit do „vracečky“, což se jí napoprvé nepodařilo, a proto zastavila a couvla. Vozidlo za nimi rovněž zastavilo, následně se rozjelo a pomalou jízdou předjelo vozidlo s žalobcem. Žalobce měl obavu, že se jedná o lidi od , jméno FO, , a proto řekl dceři, ať vystoupí a odejde. Dcera vzala klíče od vozidla a odešla a žalobce si přesedl na místo řidiče. Žalobci se následně udělalo špatně a upadal do mikrospánku. Asi po 30 minutách na místo přijela hlídka obvodního ředitelství policie. Žalobce policistům sdělil, že neřídil a že řídila osoba mu blízká. Policisté měli pokyn zadržet žalobce na místě. Jelikož žalobce odmítl uposlechnout zjevně protiprávní výzvy dané mu bez jakéhokoliv právního důvodu, chtěl z místa odejít. Došlo k fyzickému kontaktu mezi policistou a žalobcem, který žalobce násilím zadržel a povalil jej na zem. Směrem k neoprávněným výzvám policie žalobce odkázal na četnou judikaturu Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu. Jakmile byl o této události vyrozuměn , Anonymizováno, . , jméno FO, , vydal tento pokyn a ihned volal reportérovi , Anonymizováno, , jméno FO, a objednal si dehonestaci žalobce ve sdělovacích prostředcích. , jméno FO, pokyn bylo telefonováno rovněž reportérovi , Anonymizováno, , jméno FO, . Další snaha o dehonestaci žalobce proběhla dne 22. 4. 2014, kdy byl žalobce předvolán na 8:00 hodin do budovy č. , hodnota, Krajského ředitelství policie ve , adresa, , a přestože o tomto úkonu věděl pouze služební funkcionář, dostavil se před budovu redaktor , jméno FO, , který zde na žalobce čekal od 9:00 hodin do 15:30 hodin. Žalobce byl následně zproštěn výkonu služby ve správním řízení, které trvalo celé 15 minut a které poradní komise odvolacího orgánu nazvala nekonformním. Skutek byl následně předán Generální inspekci bezpečnostních sborů (dále jen „GIBS“) a ve věci byly zahájeny úkony trestního řízení (sp. zn. GI-TC-239/2014). V tom pak bylo zasahováno do soukromí žalobce a jeho rodiny a dokonce byl státním zástupcem vyžádán a soudcem vydán příkaz ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu podle § 88a tr. řádu. Po dvou měsících prověřování GIBS věc ukončil ve smyslu § 159a odst. 1 tr. řádu a věc postoupil k projednání v kázeňském řízení. Ani po skončení trestního řízení však žalobce ani jeho rodina nebyli vyrozuměni ve smyslu § 88a odst. 2 tr. řádu o vydání příkazu soudce ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu a nebyli poučeni o právu podat návrh na přezkoumání zákonnosti jeho vydání. Bez formálního podání takové informace návrh podat nelze. Dne 7. 8. 2014 vydal , Anonymizováno, . , tituly před jménem, , jméno FO, oznámení o zahájení řízení s žalobcem o jednání majícím znaky přestupku pod č. j. KRPA-284034-4/ČJ-2014-0000ZT. V řízení byly neobjektivní výpovědi svědků, služební funkcionář se vůbec nezabýval otázkou, že žalobce nemohl řídit vozidlo bez klíčů. Rozhodnutím Policie ČR, náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy pro SKPV ve věcech kázeňských č. 439/2014 ze dne 4. 12. 2014, bylo rozhodnuto tak, že se zastavuje řízení ve věci podezření ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., kterého se žalobce měl dopustit dne 17. 4. 2014 jako řidič motorového vozidla , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , riskantním způsobem jízdy tohoto vozidla ohrožujícím ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích a vytvořením neohlášené překážky silničního provozu, a to podle § 76 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, neboť skutek, o němž se vede řízení, nespáchal obviněný z přestupku, a dále se zastavuje řízení ve věci podezření ze spáchání přestupků podle § 125 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., a podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., kterého se měl žalobce dopustit dne 17. 4. 2014 jako řidič motorového vozidla , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, tím, že při silniční kontrole prováděné policistou „PČR, obvodního oddělení Zlín“ nepředložil doklady potřebné k řízení a provozu vozidla, a přes výzvu danou dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., se odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, a to podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, neboť skutek, o němž se vede řízení není přestupkem. Žalobce dne 29. 12. 2014 podal proti rozhodnutí odvolání, v němž se domáhal rozhodnutí, že řízení se zastavuje, neboť se skutky, pro které je řízení vedeno, nestaly. Rozhodnutím Policie ČR, ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy č. 27/2015 ze dne 26. 3. 2015 bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Proti rozhodnutí byla podána správní žaloba, která byla vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Ad 13/2015. Teprve dne 27. 4. 2015 bylo žalobci doručeno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ve věcech služebního poměru č. ZLK-770/2015 ze dne 17. 4. 2015, kterým bylo podle § 40 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., dnem doručení (tj. 27. 4. 2015) ukončeno zproštění výkonu služby žalobce. Proti rozhodnutí, kterým byl žalobce zproštěn výkonu služby, žalobce podal správní žalobu u Krajského soudu v Brně, na jejímž základě byla rozsudkem č. j. 36 Ad 50/2014-72 ze dne 31. 8. 2016 jako nezákonná zrušena správní rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ve věcech služebního poměru č. ZKL-801/2014 ze dne 22. 4. 2014 a rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č. j. PPR-15953/ČJ-2014-990131 ze dne 25. 7. 2014. Ke vzniklé újmě pak žalobce uvedl, že tato byla značná, neboť byl dehonestován (navíc veřejně) před kolegy a podřízenými policisty, a ztratil tak před nimi autoritu, byl dehonestován před starostou města i starosty okolních obcí, byl dehonestován před strážníky městské policie, s nimiž byl v běžném služebním styku, byl dehonestován před rodinnými příslušníky, přáteli a známými. Takovou újmu by důvodně pociťoval úkorně kdokoliv jiný, kdo by se nacházel ve srovnatelné situaci na místě žalobce. Za tímto účelem odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2865/2015.

2. Žalobce, poté, co trval na tom, že nezákonný výkon veřejné moci činil kontinuálně pokračující jeden celek a na vzniku nemajetkové újmy v osobní sféře žalobce se podílelo kumulativně více příčin (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1222/2012), a je proto obtížné jednotlivé nároky vyčíslit, k výzvě soudu jednotlivé nároky blíže specifikoval tak, že za šikanu žalobce (jako neřidiče) policejní hlídkou dne 17. 4. 2014 neoprávněnými výzvami a zásahem do jeho osobní integrity, kdy se má jednat o nesprávný úřední postup, kterého se dopustila Policie ČR uplatnil nárok ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Za nezákonné zproštění výkonu služby po dobu více než jednoho roku, kdy se má jednat o odpovědnostní titul vydání nezákonných rozhodnutí dne 22. 4. 2014 ředitelem KŘ Policie ČR a dne 25. 7. 2014 policejním prezidentem, uplatnil nárok ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím. Za veřejnou skandalizaci žalobce ve sdělovacích prostředcích neoprávněným poskytnutím údajů o případu žalobce sdělovacím prostředkům, a to bez ohledu na presumpci neviny, a především na neveřejnost řízení vedeného ve věcech služebního poměru, kdy se má jednat o odpovědnost z nesprávného úředního postupu, uplatnil nárok ve výši 70 000 Kč s příslušenstvím. Za nedůvodné (nezákonné) vedení trestního řízení proti žalobci u GIBS, vedené z podnětu Policie ČR, které skončilo postoupením věci, včetně zásahu do telekomunikačního tajemství u jeho rodinných příslušníků (navíc bez poskytnutí povinné informace o takovém příkazu po skončení trestního řízení, a tudíž znemožnění jeho dodatečného přezkumu Nejvyšším soudem), kdy se má jednat o odpovědnost z titulu nesprávného úředního postupu, uplatnil nárok ve výši 55 000 Kč s příslušenstvím. Za nezákonně (tj. nedůvodně) vedené kázeňské řízení (o údajném jednání majícím znaky přestupku), které bylo pravomocně zastaveno, kdy se má jednat o odpovědnost z titulu nesprávného úředního postupu, uplatnil nárok ve výši 55 000 Kč s příslušenstvím. Ke všem nárokům žalobce výslovně uvedl, že se jich nedomáhá z důvodu nepřiměřené délky řízení.

3. Žalovaná č. 1 předně uvedla, že v dané věci se jedná o pět nároků se samostatným skutkovým základem. Protože jde o samostatné dílčí nároky, u nichž připadá v úvahu i odpovědnost více organizačních složek státu, je třeba přesně specifikovat, jaké zadostiučinění požaduje žalobce poskytnout ve vztahu ke každému vylíčenému skutku zvlášť, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2773/2011. Žalovaná č. 1 k nároku žalobce za šikanu žalobce (jako neřidiče) policejní hlídkou dne 17. 4. 2014 neoprávněnými výzvami a zásahem do jeho osobní integrity uvedla, že tento nárok je nutné podřadit pod odpovědnostní titul nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věta první zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“). Postup policejní hlídky na místě a uskutečnění výzev k předložení dokladů a k podrobení se vyšetření na ovlivnění alkoholem nebo jinou návykovou látkou byl legální a učiněný v souladu s § 5 odst. 1 písm. f) a g) a § 6 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu). S ohledem na skutkové okolnosti bylo v době příjezdu hlídky Policie ČR vysoce pravděpodobné, že řidičem vozidla byl žalobce. Rovněž poukázala na skutečnost, že se v daném případě jednalo o neodkladný a neopakovatelný úkon, který je třeba učinit co nejdříve po spáchání trestného činu či přestupku. Ohledně tvrzeného sražení žalobce na zem žalovaná č. 2 odkázala na obsah spisu č. j. KRPZ-46075/ČJ-2014-150066-MKR, jehož součástí je fotodokumentace a videodokumentace. Žalovaná č. 1 tak má za to, že nebylo zjištěno jakékoliv pochybení policistů. Navíc pak vznesla námitku promlčení s odkazem na § 32 odst. 3 OdpŠk, když promlčecí lhůta marně uplynula dne 18. 10. 2014, avšak žaloba byla podána až dne 4. 1. 2016. K nároku žalobce z titulu újmy způsobené řízením o zproštění žalobce výkonu služby žalovaná č. 1 uvedla, že tento nárok je podřaditelný pod odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí, přičemž tento nárok je dán. Žalovaná č. 1 má nicméně za to, že dostačujícím zadostiučiněním je v daném případě omluva žalobci, a to s přihlédnutím k tomu, že žalobce nemajetkovou újmu žádným způsobem neprokázal, včetně příčinné souvislosti mezi tvrzenou nemajetkovou újmou a nezákonným rozhodnutím. Poukázala rovněž s odkazem na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu, že zadostiučinění v penězích plní toliko subsidiární funkci a nastupuje až poté, kdy se morální zadostiučinění ukázalo jako nedostatečné. S ohledem na uvedené proto žalovaná č. 1 neshledává materiální satisfakci ve výši 100 000 Kč za důvodnou. Za určitou formu satisfakce lze navíc považovat žalobci vyplacený doplatek služebního příjmu ve výši 322 728 Kč. K nároku za újmu způsobenou veřejnou skandalizací žalobce ve sdělovacích prostředcích ze strany služebních funkcionářů Policie ČR, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, žalovaná č. 1 uvedla, že není zřejmé, že by se služební funkcionáři dopustili svými vyjádřeními excesu, který by zakládal odpovědnost státu. Jednání třetích osob (novinářů) pak není možné žalované č. 1 přičítat k tíži. Žalovaná č., Anonymizováno, 1 navíc směrem k tomuto nároku vznesla námitku své nepříslušnosti, když měla za to, že je na místě posoudit otázku, zda služební funkcionáři ve věci vystupovali v pozici státních orgánů nebo jako soukromé osoby a s tím související dopad hmotněprávního předpisu. V případě, že by bylo na místě aplikovat občanský zákoník, byla pasivně věcně legitimovaná ČR – Krajské ředitelství policie Zlínského kraje nebo případně i dotčení služební funkcionáři. Pokud se pak jedná o nárok spočívající v újmě způsobené kázeňským řízením pro jednání mající znaky přestupku, tak se dle žalované č. 1 jedná o odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí. V daném případě však nebyla splněna zákonná podmínka předpokládaná § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť rozhodnutí nebylo změněno nebo zrušeno, ale žaloba podaná proti rozhodnutí byla rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 8 Ad 13/2015-110 ze dne 13. 11. 2018 zamítnuta.

4. Žalovaná č. 2 předně stejně jako žalovaná č. 1 poukázala na nutnost řádně specifikovat jednotlivé nároky žalobce a navrhla žalobu vůči ní zamítnout. Uvedla, že nárok žalobce za nedůvodné (nezákonné) vedení trestního řízení proti žalobci u GIBS, vedené z podnětu Policie ČR, které skončilo postoupením věci, včetně zásahu do telekomunikačního tajemství u jeho rodinných příslušníků (navíc bez poskytnutí povinné informace o takovém příkazu po skončení trestního řízení, a tudíž znemožnění jeho dodatečného přezkumu Nejvyšším soudem ČR), není dán. Žalovaná č. 2 uvedla, že trestní řízení nesplňuje podmínky nezákonného rozhodnutí, neboť chybí odpovědnostní titul a v případě nesprávného úředního postupu postrádá dopad do osobnostní sféry žalobce. Z listiny označené jako Odevzdání věci k projednání přestupku ze dne 3. 7. 2014, č. j. GI-TC-239-39/2014, plyne, že po prošetření GIBS byla věc odevzdána k projednání přestupku dle § 186 a násl. zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Nikdy však nedošlo ke změně nebo zrušení rozhodnutí. Nárok za toto řízení nebyl žalobcem u Ministerstva spravedlnosti, ani u Ministerstva vnitra nikdy ani předběžně uplatněn. Bez předběžného uplatnění nároku však není možné se úspěšně svého nároku domáhat. Předmětná žaloba tak byla podána opožděně, a nárok žalobce je tak promlčen. K žalobcem namítané absenci vyrozumění podle § 88a odst. 2 tr. řádu žalovaná č. 2 uvedla, že soudce žádnou takovou povinnost neměl, neboť k realizaci nebylo přistoupeno, když mezitím provedenými výslechy žalobce a dalších osob vyšlo najevo, že osobou, která měla vozidlo řídit, byla dcera žalobce, na níž se příkaz nevztahoval, a tudíž se stal pro účely tr. řízení bezpředmětný. Informace v příkaze požadované si GIBS nakonec od mobilních operátorů nevyžádala.

5. Soud s ohledem na dílčí nárok žalobce uplatňovaný za nezákonně vedené trestní řízení přibral do řízení na straně žalované ČR – Ministerstvo spravedlnosti, které je příslušnou organizační složkou státu směrem k tomuto nároku.

6. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

7. Dne 17. 4. 2014 byl v obci Polichno kontrolován hlídkou PČR žalobce sedící na sedadle řidiče ve vozidle tov. zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , přičemž žalobce uvedl, že vozidlem nejel. Policista vyzval žalobce, aby se podrobil dechové zkoušce. Následně policisté vyzvali žalobce k předložení občanského průkazu, přičemž žalobce uvedl, že jej nemá. Z videodokumentace není patrné excesivní jednání hlídky vůči žalobci (viz spis čj. KRPZ-46075/ČJ-2014-150066-MKR, jehož součástí je fotodokumentace a videodokumentace provedená , Anonymizováno, . , jméno FO, – zejména obsah přiložených CD-ROM s výjimkou jednání s paní , jméno FO, ).

8. V médiích se následně objevovaly články a videoreportáže spekulující o možném řízení žalobce v opilosti, o vyšetřování ze strany GIBS a hrozícím trestu. V článcích se vyjadřoval i vedoucí zlínské policie , jméno FO, , který uvedl: „Policie obdržela oznámení, že ve směru od Luhačovic na Polichno jede vozidlo a způsob jízdy naznačuje, že řidič by mohl být pod vlivem návykové látky. Oznamovatel popsal jízdu vozidla, přičemž vzniklo důvodné podezření, že řidič není v pořádku.“ Mluvčí zlínské policie , jméno FO, uvedla „Naše hlídka tohoto muže našla ve chvíli, kdy spal za volantem. Odmítl dechovou zkoušku i lékařské vyšetření. Máme proto podezření, že muž řídil,“ a dále uvedla: „Tohoto policejního důstojníka důvodně podezíráme ze spáchání závažného přestupku v dopravě, a sice odmítnutí podrobit se vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou.“ Ředitel , Anonymizováno, , jméno FO, novinářům sdělil, že: „V jeho případě jde bohužel o opakovaný problém s alkoholem.“ V článku s informací, že věc byla z trestního řízení postoupena do kázeňského řízení dozorující státní zástupce , jméno FO, uvedl: „Z vyšetřování sice vyplynulo, že auto zřejmě řídil a byl účastníkem dopravní nehody, jenže zároveň se nepodařilo bez důvodných pochybností prokázat, že se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost podle trestního zákoníku. Při absenci konkrétních faktů o případně požitém alkoholu jsem tak akceptoval závěr Generální inspekce bezpečnostních sborů.“ (viz článek na webu České televize s nadpisem „, Anonymizováno, “ ze dne 18. 4. 2014; článek na webu České televize s nadpisem „, Anonymizováno, “ ze dne 22. 4. 2014; článek z webu www.idobryden.cz s nadpisem „, jméno FO, , Anonymizováno, “ ze dne 16. 7. 2014; článek na webu blesk.cz s nadpisem „, Anonymizováno, “ ze dne 18. 4. 2014).

9. Rozhodnutím ředitele KŘ policie Zlínského kraje ve věcech služebního poměru č. ZLK-801/2014 ze dne 22. 4. 2014 byl žalobce 1) zproštěn výkonu služby podle § 40 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, a to dnem doručení rozhodnutí, 2) byla mu nařízena dosažitelnost podle § 40 odst. 3 zákona v místě jeho trvalého pobytu, a to každé pondělí v kalendářním týdnu od 7:00 do 8:00 hodin, 3) bylo rozhodnuto podle § 124 odst. 6 zákona, že ode dne zproštění výkonu služby po jeho dobu mu náleží služební příjem ve výši 50 % průměrného služebního příjmu (viz spis KŘ policie Zlínského kraje č. j. KRPZ-4722/ČJ-2014-1500KR – rozhodnutí ředitele KŘ policie Zlínského kraje ve věcech služebního poměru č. ZLK-801/2014 ze dne 22. 4. 2014). Žalobce proti rozhodnutí podal odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č. j. PPR-15953-6/ČJ-2014-990131 ze dne 25. 7. 2014 (viz spis policejního prezidenta čj. PPR-15953/ČJ-2014-990131 - rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č. j. PPR-15953-6/ČJ-2014-990131 ze dne 25. 7. 2014). Rozhodnutím ředitele KŘ policie Zlínského kraje ve věcech kázeňských č. ZLK-770/2015 ze dne 17. 4. 2015 bylo rozhodnuto 1) o ukončení zproštění výkonu služby žalobce podle § 40 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, dnem doručení tohoto rozhodnutí, 2) současně, že ode dne skončení zproštění výkonu služby náleží žalobci služební příjem ze služebního místa, na kterém je ustanoven, 3) o doplacení části služebního příjmu, o níž mu byl služební příjem zkrácen (viz spis KŘ policie Zlínského kraje č. j. KRPZ-40276/ČJ-2015-1500KR – rozhodnutí ředitele KŘ policie Zlínského kraje ve věcech služebního poměru č. ZLK-770/2015 ze dne 17. 4. 2015). Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 36 Ad 50/2014-72 ze dne 31. 8. 2016 byla zrušena rozhodnutí policejního prezidenta, policejního prezidia České republiky ze dne 25. 7. 2014, č. j. PPR-15953-6/ČJ-2014-990131 a rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ze dne 22. 4. 2014, č. ZLK-801/2014 a věc byla vrácena k dalšímu řízení (viz spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 36 Ad 50/2014 – rozsudek č. j. 36 Ad 50/2014-72 ze dne 31. 8. 2016).

10. Dne 23. 4. 2014 ve 13:00 hodin byly zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu ve věci podezření ze spáchání přečinu „Ohrožení pod vlivem návykové látky“ podle ustanovení § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť zjištěné skutečnosti důvodně nasvědčovaly tomu, že žalobce dne 17. 4. 2014 v době po 19:00 hodině řídil ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholu, osobní motorové vozidlo tov. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , RZ , SPZ, na silnici č. 492 z obce Luhačovice do obce Polichno a poté po silnici č. 490 z obce Polichno ve směru na Uherský Brod, kdy v průběhu jízdy po silnici č. 492 přejel do protisměru, kde se bočně levým vnějším zpětným zrcátkem střetl s doposud nezjištěným protijedoucím automobilem, kdy při střetu došlo k poškození tohoto zrcátka, kdy žalobce po střetu nezastavil a pokračoval v jízdě do obce Polichno, kde s vozidlem zastavil v prostoru křižovatky místní komunikace a silnice č. , hodnota, u železničního nadjezdu a následně zůstal ve vozidle a zde usnul, tedy vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, uvedeným činem způsobí škodu na majetku (viz záznam o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 23. 4. 2014, č. j. GI-TC-239-2/2014). Dne 3. 7. 2014 byla věc odevzdána řediteli Krajského ředitelství policie Zlínského kraje k projednání přestupku dle § 186 a násl. zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (viz odevzdání věci k projednání přestupku ze dne 3. 7. 2014, č. j. GI-TC-239-39/2014).

11. Rozhodnutím náměstka ředitele KŘ policie hl. m. Prahy pro SKPV ve věcech kázeňských ze dne 4. 12 2014, č. 439/2014, bylo zastaveno řízení vedené s žalobcem 1) ve věci podezření spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 17. 4. 2014 v době cca od 19:45 hod. do 20:20 hod., jako řidič motorového vozidla tov. zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , při jízdě po pozemní komunikaci Masarykova a Uherskobrodká obcí Luhačovice ve směru na Uherský Brod přejížděl opakovaně do protisměrné části vozovky, v blízkosti restaurace Amerika Bar najel na chodník, odkud dále pokračoval po uvedených komunikacích k silnici č. II/490, kde mezi obcemi Luhačovice a Polichno ve směru z Luhačovic do Uherského Brodu v levotočivé zatáčce před obcí Polichno přejel přes podélnou čáru souvislou do protisměrné části vozovky, kde ohrozil řidiče protijedoucího vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, s návěsem RZ , SPZ, a tím, že při další jízdě pokračoval v opakovaném přejíždění do protisměrné části vozovky a dojel až do obce Polichno, přičemž v rámci popsaných jízdních úkonů nedával znamení o změně směru jízdy. V obci Polichno zastavil kolem 20:20 hod. v prostoru křižovatky silnice II. třídy č. 490 v km 50,815, čímž vytvořil překážku provozu na pozemní komunikaci, kterou neoznačil a neohlásil, a to s odvoláním na § 76 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, neboť skutek, o němž se vede řízení, nespáchal žalobce, 2) ve věci podezření ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu a podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kterých se měl dopustit žalobce tím, že při silniční kontrole prováděné policistou PČR, obvodního oddělení Zlín, dne 17. 4. 2014 kolem 20:45 hod. v místě, kde vozidlo tov. zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci (km 50,815 silnice II. třídy č. 490), na výzvu nepředložil doklady předepsané k řízení a provozu vozidla, a tím, že téhož dne kolem 22:15 hod. se na stejném místě přes výzvu danou mu podle § 5 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 361/2000 Sb., odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, a to s odvoláním na ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona, neboť skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem. Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ve věcech kázeňských č. 27/2015 ze dne 26. 3. 2015 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí (viz spis PČR KŘ policie hl. m. Prahy č. j. KRPA-284034/PŘ-2014-0000ZT – rozhodnutí náměstka ředitele KŘ policie hl. m. Prahy pro SKPV ve věcech kázeňských č. 439/2014 ze dne 4. 12. 2014 a rozhodnutí ředitele KŘ policie hl. m. Prahy ve věcech kázeňských č. 27/2015 ze dne 26. 3. 2015). Proti rozhodnutí ředitele KŘ policie hl. m. Prahy ve věcech kázeňských ze dne 26. 3. 2015, č. 27/2015, žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze, která byla rozsudkem č. j. 8 Ad 13/2015-110 ze dne 13. 11. 2018 zamítnuta (viz spis Městského soudu v Praze sp. zn. 8 Ad 13/2015 – rozsudek č. j. 8 Ad 13/2015-110 ze dne 13. 11. 2018).

12. Žalobce s rodinou se v následujících dnech po předmětné události stal terčem mediálních prostředků a rodina byla frustrovaná. Asi 2 až 3 dny byla celá událost probírána v médiích. Rodina rovněž žije na malém městě, což vedlo v to, že manželka žalobce slyšela v zaměstnání posměšky od kolegů i dětí. Nejednalo se o týdenní záležitost. Celá událost vyústila rovněž v hádky mezi žalobcem a manželkou. Rovněž dcera žalobce byla ve škole či autobuse vystavena posměškům a událost měla vliv na její dospívání. Dcera žalobce rovněž v předmětném období výrazně zhubla (viz výslech svědkyň , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ).

13. Dne 29. 6. 2015 byla Ministerstvu vnitra doručena žádost žalobce o zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., jíž se žalobce domáhal, aby Ministerstvo vnitra konstatovalo, že nesprávným úředním postupem a nezákonnými rozhodnutími, majícími šikanózní charakter, počínaje ode dne 17. 4. 2014 neoprávněnými výzvami policistů vůči žalobci jako neřidiči a poté jeho neoprávněným zadržením a násilným omezováním jeho osobní svobody, když jejich výzev neuposlechl, při kterém hrubým a násilným způsobem policisté zasáhli do jeho osobní a tělesné integrity, a následně nedůvodně vedeným napřed trestním a poté kázeňským řízením proti žalobci, zproštěním výkonu služby po dobu jednoho roku a všemi dalšími úředními úkony prováděnými v těchto řízeních, k jejichž vedení nebyl zákonný důvod, a jeho veřejnou skandalizací ve sdělovacích prostředcích, o kterou se přičinila Policie ČR, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, byla porušena žalobcova základní práva a svobody, zejména právo nebýt podroben výkonu veřejné moci v situacích, v nichž není dán materiální podklad k jejímu výkonu, právo na zachování občanské cti a lidské důstojnosti, právo na spravedlivé řízení a právo na presumpci neviny. Žalobce rovněž žádal, aby se Ministerstvo vnitra písemně omluvilo a zaplatilo přiměřené zadostiučinění ve výši 300 000 Kč. V žádosti byla výslovně zmíněna následující rozhodnutí a řízení týkající se daného nároku – č. j. KRPA-284034-4/ČJ-2014-0000ZT, rozhodnutí náměstka ředitele KŘ policie hl. m. Prahy pro SKPV ve věcech kázeňských č. 439/2014 ze dne 4. 12. 2014, rozhodnutí ředitele KŘ policie hl. m. Prahy ve věcech kázeňských č. 27/2015 ze dne 26. 3. 2015, č.j. PPR-8070-1/ČJ-2015-990131, rozhodnutí PČR č. ZLK-770/2015 ze dne 17. 4. 2015. Žalobce současně uvedl, že žádost považuje za předžalobní výzvu (viz žádost o zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., ze dne 29. 6. 2015).

14. Soud dále provedl k důkazu rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru č. KM-100-6/PK-2013 ze dne 13. 12. 2013, stížnost na nečinnost policejního prezidenta v probíhajícím řízení a žádost o přijetí opatření proti nečinnosti ze dne 27. 11. 2018, sdělení , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 3. 1. 2014, avšak neučinil z nich žádná významná skutková zjištění.

15. Soud zamítl provedení důkazů výslechem svědků , jméno FO, , , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a to pro nadbytečnost, neboť tyto se měly vztahovat k prokázání újmy, která žalobci vznikla v důsledku nezákonných rozhodnutí a nesprávného úředního postupu, přičemž tuto má soud za dostatečně prokázanou výslechem manželky a dcery žalobce.

16. Žalobce navrhl k důkazu provést článek na webu ČT (, Anonymizováno, ), který se však soudu nepodařilo otevřít v internetovém prohlížeči, a proto nebyl tento článek proveden k důkazu.

17. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

18. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

19. Podle § 5 OdpŠk Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

20. Soud konstatuje, že žalobce se v daném případě domáhal zadostiučinění za újmu mající původ ve dvou odlišných odpovědnostních titulech, a to jednak v nesprávném úředním postupu (§ 5 písm. b) OdpŠk), který spatřoval v a) šikaně žalobce (neřidiče) policejní hlídkou dne 17. 4. 2014 neoprávněnými výzvami a zásahem do jeho osobní integrity, b) veřejné skandalizaci žalobce ve sdělovacích prostředcích neoprávněným poskytnutím údajů o případu žalobce sdělovacím prostředkům, a to bez ohledu na presumpci neviny, a především neveřejnost řízení vedeného ve věcech služebního poměru, a dále v nezákonném rozhodnutí (§ 5 písm. a) OdpŠk), které žalovaný spatřoval c) v nezákonném zproštění výkonu služby žalobce po dobu více jak jednoho roku (rozhodnutí ředitele KŘ policie Zlínského kraje č. ZLK-801/2014 ze dne 22. 4. 2014 a rozhodnutí policejního prezidenta č. j. PPR-15953-6/ČJ-2014-990131 ze dne 25. 7. 2014), d) v nedůvodném (nezákonném) vedení trestního řízení proti žalobci u GIBS (včetně zásahu do telekomunikačního tajemství u jeho rodinných příslušníků nota bene bez poskytnuté informace o takovém příkazu po skončení trestního řízení, a tudíž znemožnění jeho dodatečného přezkumu Nejvyšším soudem (přestože žalobce uvedl, že zde je dán odpovědnostní titul z nesprávného úředního postupu, je z obsahu žaloby a následných doplnění žalobce zřejmé, že odpovědnostním titulem je nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání vedeného pod sp. zn. GI-TC-239/2014 a na něj navazující trestní řízení – srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. II. ÚS 2767/16; nález Ústavního soudu ČR ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. II. ÚS 1930/17) a e) v nezákonném vedení kázeňského řízení o údajném jednání majícím znaky přestupku (přestože žalobce uvedl, že se jedná o nárok z titulu nesprávného úředního postupu, je z obsahu žaloby a následných doplnění žalobce zřejmé, že odpovědnostním titulem je nezákonné rozhodnutí náměstka ředitele KŘ policie hl. m. Prahy pro SKPV ve věcech kázeňských ze dne 4. 12 2014, č. 439/2014 a ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ve věcech kázeňských č. 27/2015 ze dne 26. 3. 2015). Soud proto tyto nároky samostatně posoudil, byť újma z obou odpovědnostních titulů se prolíná. Pro projednání nároků a), b), c) a e) je příslušnou organizační složkou Ministerstvo vnitra (§ 6 odst. 1 a 2 písm. b) OdpŠk) a pro projednání nároku d) je příslušnou organizační složkou Ministerstvo spravedlnosti (§ 6 odst. 1 a 2 písm. a OdpŠk).

21. K námitce, že v případě nároku žalobce b) není příslušnou organizační složkou Ministerstvo vnitra, soud je toho názoru, že služební funkcionáři měli vystupovat v pozici státních orgánů, a nikoliv jako soukromé osoby. Rovněž žalobce přičítá odpovědnost předně PČR a teprve pak konkrétním funkcionářům. Nárok tak spočívá v náhradě újmy proti státu, což plyne i z rozhodnutí zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 12. 7. 2021, č. j. Konf 8/2019-16 (odst. 25), když na nárok dopadá OdpŠk za nezákonný výkon veřejné moci.

22. Podle § 14 odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, Nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány (odst. 2). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).

23. Podle § 16 odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily (odst. 1). Bylo-li rozhodnutí územního samosprávného celku přezkoumáno příslušným orgánem a následně byla rozhodnutí tohoto orgánu a územního samosprávného celku zrušena pro nezákonnost, může stát požadovat regresní úhradu na kraji, je-li příslušným orgánem orgán kraje, nebo na územním samosprávném celku (odst. 2). Bylo-li nezákonné rozhodnutí vydáno proto, že se ten, kdo je vydal, řídil nesprávným právním názorem příslušného orgánu, který zrušil v řízení původní zákonné rozhodnutí, nemá stát právo na regresní úhradu (odst. 3).

24. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk, Přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2).

25. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce své nároky předběžně uplatnil u žalované č. 1 dne 29. 6. 2015, která zadostiučinění odmítla. V žádosti žalobce však nebylo nijak specifikované trestní řízení, které považoval za nezákonné, přičemž spisová značka, podle které bylo možné dané trestní řízení zjistit (sp. zn. GI-TC-239/2014), byla sdělena teprve v průběhu tohoto soudního řízení po opakovaných výzvách soudu. Soud tak má za to, že podmínka předběžného uplatnění nároku ve smyslu § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 OdpŠk je s výjimkou nezákonného trestního řízení splněna.

26. S ohledem na skutečnost, že nárok ze shora uvedeného trestního řízení d) nebyl žalobcem předběžně uplatněn u Ministerstva spravedlnosti ani Ministerstva vnitra ve smyslu § 14 odst. 3 OdpŠk, soud žalobu do tohoto nároku na zaplacení 55 000 Kč s příslušenstvím zamítl.

27. K nárokům a) a b) soud uvádí následující:

28. Podle § 13 OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

29. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

30. Odpovědnost státu za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem je objektivního charakteru (tj. bez ohledu na zavinění) a její předpoklady tvoří: existence nesprávného úředního postupu, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi.

31. V případě nároku a) spočívající v šikaně žalobce policejní hlídkou, soud konstatuje, že k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu policejní hlídky mělo dojít dne 17. 4. 2014. Subjektivní promlčecí lhůta činí dle § 32 odst. 3 OdpŠk 6 měsíců a je počítána od okamžiku, kdy se poškozený o nesprávném úředním postupu dozvěděl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2040/2012). Jelikož žalobce se o jím tvrzeném nesprávném úředním postupu dozvěděl s přihlédnutím k tomu, že v dané době byl policistou, a nezákonnost postupu mu tak byla zřejmá, beze vší pochybnosti již dne 17. 4. 2014, kdy vůči němu byly učiněny výzvy ze strany policejní hlídky, uplynula promlčecí lhůta dne 18. 10. 2014. Nárok však byl u soudu uplatněn teprve dne 4. 1. 2016, a je tedy promlčen. Ke stavění lhůty ve smyslu § 35 odst. 1 OdpŠk nedošlo, neboť nárok byl u žalované č. 1 předběžně uplatněn až po jejím marném uplynutí. Žalobcem uváděná judikatura směřující k nesprávnému úřednímu postupu policejní hlídky je s ohledem na promlčení nároku irelevantní. S ohledem na uvedené soud žalobu co do nároku a) ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím zamítl.

32. V případě nároku b) spočívajícím ve veřejné skandalizaci žalobce v médiích soud konstatuje, že je zřejmé, že v médiích byly zveřejněny články a reportáže, kterými se žalobce mohl cítit dotčen. Z provedeného dokazování má však soud za prokázané, že veškerá vyjádření služebních funkcionářů do médií byla věcná a stručná, popisovala aktuální stav věcí a žalobce žádným způsobem neskandalizovala ani neporušovala princip presumpce neviny. Bylo-li samotné vyznění těchto článků jiné, nelze to přičítat vyjádřením policie. Soud upozorňuje, že aby bylo možné ve věci shledat nesprávný úřední postup, musel by projev služebních funkcionářů mít excesivní charakter (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1055/2021), ten však s ohledem na provedené důkazy takový charakter neměl. Soud proto žalobu co do nároku b) na zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím zamítl.

33. K nárokům c) a e) soud uvádí následující:

34. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

35. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

36. Odpovědnost státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je rovněž objektivního charakteru a její předpoklady tvoří: pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno (§ 8 odst. 1 OdpŠk), vznik škody – v posuzovaném případě nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi nimi (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

37. V případě nároku e) nezákonného vedení kázeňského řízení o údajném jednání majícím znaky přestupku soud konstatuje, že v daném případě nebyla splněna podmínka stanovená § 8 odst. 1 OdpŠk, když proti rozhodnutí o zastavení kázeňského řízení, byla podána správní žaloba, která však byla rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 8 Ad 13/2015-110 ze dne 13. 11. 2018 zamítnuta. S ohledem na tuto skutečnost soud proto nárok žalobce v částce 55 000 Kč s příslušenstvím zamítl.

38. V případě nároku žalobce c) za nezákonné zproštění výkonu služby žalobce po dobu více jak jednoho roku soud konstatuje, že rozhodnutí ředitele KŘ policie Zlínského kraje č. ZLK-801/2014 ze dne 22. 4. 2014 a rozhodnutí policejního prezidenta č. j. PPR-15953-6/ČJ-2014-990131 ze dne 25. 7. 2014, byla zrušena pro nezákonnost rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 36 Ad 50/2014-72 ze dne 31. 8. 2016. Byla tak splněna podmínka vydání nezákonných rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Tuto skutečnost navíc nesporovala ani žalovaná č. 1.

39. Soud se proto zabýval naplněním dalších podmínek odpovědnosti státu, přičemž vycházel jednak z provedeného dokazování, jednak ze skutečnosti, že mimo oblast újmy způsobenou délkou řízení není třeba vznik nemajetkové újmy dokazovat v situacích, kdy je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). Soud vzal dále v potaz, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli poškozeného. V řízení se tedy pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011).

40. Soud s ohledem na výše uvedený zjištěný skutkový stav shledal, že zmíněnými nezákonnými rozhodnutími bylo do osobní sféry zasaženo ve třech zásadních oblastech, a to do rodinného života žalobce, do jeho profesního života a do jeho finanční stránky. Zásah do rodinného života žalobce spočíval zejména v napjatém vtahu s manželkou, kdy z důvodu dané situace docházelo mezi žalobcem a jeho manželkou k hádkám. Zásah do profesního života pak spočíval ve zproštění žalobce výkonu služby od 22. 4. 2014 do 17. 4. 2015. Žalobci bylo kvůli nezákonným rozhodnutím znemožněno vykonávat jeho zaměstnání, a důvodně tak mohl pociťovat značnou míru nespravedlnosti. Je zcela zřejmé, že rozhodnutí o zproštění výkonu služby žalobce mělo dopad i do jeho pracovního vztahu s kolegy, kdy je na místě předpokládat dehonestaci a ztrátu autority a vážnosti žalobce. Soud vzal v potaz, že případě zásahu do profesního života v rozsahu, v jakém k němu došlo u žalobce, by pociťovala výše popsanou újmu jakákoliv jiná osoba, která by se na místě žalobce nacházela. Rovněž nelze ponechat bez povšimnutí, že příjem žalobce za dobu, kdy trvalo zproštění výkonu služby byl pouze v poloviční výši. Rozdíl byl následně žalobci sice doplacen, nicméně tato skutečnost nemění ničeho na tom, že v době zproštění výkonu služby byl žalobce zasažen i po finanční stránce. Soud nemá žádnou pochybnost o tom, že uvedená újma v podobě dopadů do života žalobce je v příčinné souvislosti s uvedenými nezákonnými rozhodnutími, neboť nebýt nezákonného zproštění výkonu služby a následného zamítnutí odvolání žalobce, k újmě by nedošlo. S ohledem na intenzitu újmy v jednotlivých oblastech života žalobce, má soud za to, že pouhé konstatování porušení práva se nejeví dostačujícím (§ 31 odst. 2 věta první OdpŠk).

41. Řízení pak mělo pro žalobce zvýšený význam, neboť ustálená soudní praxe takový význam spojuje s pracovními spory. V daném případě šlo o zásah do služebního poměru a podstatné snížení žalobcova příjmu.

42. Dále se soud zabýval otázkou, v jaké výši je na místě žalobci přiznat peněžité zadostiučinění. Ke stanovení odpovídající výše odškodnění neexistuje srovnatelná judikatura, nicméně výši odškodného je možné (zároveň při hodnocení intenzity jednotlivých zásahů do osobnostní sféry poškozeného) porovnat i s odškodněními, která jsou přiznávána poškozeným za nezákonné rozhodnutí v trestním řízení. Například rozhodnutím Městského soudu v Praze vedeném pod sp. zn. 53 Co 380/2022 bylo poškozenému přiznáno odškodnění za nezákonné trestní stíhání ve výši 80 000 Kč při délce trestního stíhání 1 a ¾ roku za situace, kdy poškozený byl ohrožen trestní sazbou 8-12 let (v závěru trestního stíhání dokonce 10-18 let), byl osobou zcela bezúhonnou, mladého věku a byly shledány významné zásahy do jeho osobnostní sféry. V řízení žalobce, kdy bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o odnětí služební hodnosti a propuštění ze služebního poměru, které trvalo po dobu 2 a ¾ roku, pak žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši 30 000 Kč (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 53 Co 434/2022; 53 Co 435/2022). V nyní řešeném případě trval zásah do osobnostní sféry cca 1 rok a žalobcovy jednotlivé sféry jeho osobnosti byli nikoli nepodstatně zasaženy. S ohledem na všechny zjištěné okolnosti případu považuje soud za odpovídající a spravedlivé zadostiučinění za nezákonná rozhodnutí ve výši 45 000 Kč.

43. Podle bodu 10. stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Tento závěr nebyl dosud judikatorně překonán. Soud proto přiznal žalobci ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí 6 měsíční lhůty od uplatnění u žalované č. 1, tedy od 30. 12. 2015.

44. K žalobcem požadované omluvě pak soud dodává, že judikatura dovozuje, že omluva jako satisfakční prostředek zahrnující vyjádření subjektivního požadavku poškozeného na projev jemu vstřícné vůle státu uznat chybu není ani konstatováním porušení práva a ani náhradou nemajetkové újmy v penězích. Uplatní-li poškozený nárok na poskytnutí zadostiučinění vedle požadavku na omluvu též prostředky morálními nebo peněžními, je na individuálním posouzení, zda je vedle omluvy k naplnění zásady přiměřenosti zapotřebí též např. konstatovat porušení práva, anebo poskytnout – též vedle ní – zadostiučinění v penězích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010). V daném případě pak soud shledal přiměřeným přiznat žalobci za nezákonná rozhodnutí rovněž právo na omluvu.

45. Soud s ohledem na shora uvedené vyhověl žalobě proti žalované č. 1 v rozsahu omluvy za vydaná nezákonná rozhodnutí, kterými byl žalobce zproštěn výkonu služby, a v rozsahu zadostiučinění ve výši 45 000 Kč s příslušenstvím. Ve zbytku pak žalobu proti žalované č. 1 a žalované č. 2 zamítl.

46. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou č. 1 rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů, neboť rozhodnutí o zadostiučinění bylo odvislé od úvahy soudu. Náklady žalobce v řízení činí celkem 28 800 Kč a tvoří je nákladyvyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 45 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2448/2014) po 2 900 Kč za každý z 9 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, dovolání ze dne 16. 2. 2017, účast při jednání soudu dne 6. 5. 2022, podání žalobce ze dne 10. 7. 2022, účast při jednání soudu dne 22. 7. 2022, podání ze dne 19. 10. 2022, účast při jednání soudu dne 8. 2. 2023, podání ze dne 19. 3. 2023, účast při jednání soudu dne 29. 3. 2023) dle § 11 odst. 1 a. t. a paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 a. t. ve výši 2 400 Kč (9x300 Kč). Právní zástupkyně žalobce netvrdila, že by byla plátcem DPH.

47. Soud nepřiznal žalobci náhradu za promeškaný čas právní zástupkyně žalobce, která se dne 23. 3. 2022 dostavila k odročenému jednání, neboť vyrozumění o odročení jednání bylo právní zástupkyni žalobce odesláno do datové schránky již dne 21. 3. 2022 a skutečnost, že se právní zástupkyně žalobce přihlásila do datové schránky a s vyrozuměním se seznámila teprve dne 25. 3. 2022 nemůže jít k tíži soudu. Soud dále nepřiznal žalobci právo na odměnu za podání ze dne 20. 3. 2022, neboť obsahovalo pouze navržení svědků, a podání ze dne 21. 7. 2022, neboť toto podání bylo k výzvě soudu učiněno poté, co již dříve na tu samou výzvu žalobce reagoval podáním ze dne 10. 7. 2022. Soud dále žalobci nepřiznal odměnu za podání ze dne 31. 8. 2022, 30. 12. 2022 a 2. 2. 2023, neboť neobsahovalo žádné nové věcně významné skutečnosti. Soud nepřiznal žalobci náhradu za promeškaný čas právní zástupkyně žalobce, která se dne 7. 10. 2022 dostavila k odročenému jednání, neboť vyrozumění o odročení jednání bylo právní zástupkyni žalobce odesláno do datové schránky již dne 6. 10. 2022 a skutečnost, že se právní zástupkyně žalobce přihlásila do datové schránky a s vyrozuměním se seznámila teprve dne 9. 10. 2022 nemůže jít k tíži soudu. Soud dále nepřiznal odměnu za podání ze dne 27. 3. 2023, neboť se jednalo pouze o doplnění důkazů, které byly zčásti označeny již v podání ze dne 19. 3. 2023.

48. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou č. 2 rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované č. 2 přiznal právo na plnou náhradu nákladů, neboť byla ve věci zcela úspěšná. Náklady žalované č. 2 v řízení činí celkem 2 400 Kč a tvoří je hotové výdaje dle § 1, § 3 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2448/2014) po 300 Kč za každý z 8 úkonů právní služby (účast při jednání soudu dne 6. 5. 2022, účast při jednání soudu dne 22. 7. 2022, podání ze dne 3. 10. 2022, podání ze dne 22. 11. 2022, účast při jednání soudu dne 8. 2. 2023, podání ze dne 19. 3. 2023, podání ze dne 23. 3. 2023, účast při jednání soudu dne 29. 3. 2023).