38 C 8/2021-491

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro: vypořádání SJM takto:

Výrok

I. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazuje osobní motorové vozidlo Hyunday I 30 1,4i TRICOLOR, [VIN kód], [registrační značka].

II. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazuje investiční zlato zakoupené u [právnická osoba] [anonymizováno] a.s., a to: a. 1 x Zlatý slitek 5 g v prodejní ceně 4 796,83 Kč pořízený [datum], b. 1,41 g produktu Zlatý slitek 1 oz, prodejní cena 1 403,17 Kč.

III. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazují zůstatky na těchto účtech: a. č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] na jméno žalobkyně, jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 4 364,38 Kč, b. č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] na jméno žalobkyně, jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 30 009,78 Kč, c. [číslo] vedený u [příjmení] [příjmení] [jméno] na jméno žalobkyně, jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 0,44 Kč, d. zůstatek na účtu vedeném u [právnická osoba] [anonymizováno] – [anonymizována tři slova] [číslo] [rok], č. smlouvy [číslo] vedený na jméno žalobkyně, jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 133 674,92 Kč.

IV. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazuje obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba], [IČO] zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Plzni v oddíle C vložka [číslo].

V. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazují zůstatky na těchto účtech: a. č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] na jméno žalovaného, jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 0,98 Kč, b. č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] na jméno žalovaného, jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 575 172,25 Kč, c. č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] na jméno žalovaného, jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 10 354,11 Kč, d. č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] na jméno žalovaného, jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 208 932,84 Kč, e. zůstatek na účtu vedeném u [právnická osoba] [anonymizováno] – [anonymizována tři slova] [číslo] č. smlouvy [číslo] vedený na jméno žalovaného, jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 429 252,91 Kč.

VI. Žalobkyni se přikazuje do jejího výlučného vlastnictví závazek do výše 109 327,53 Kč s příslušenstvím vzniklý z právního důvodu zápůjčky poskytnuté žalobkyni ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím v období od září [rok] vůči manželům [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození],

VII. Žalovanému se přikazuje do jeho výlučného vlastnictví závazek do výše 90 672,47 Kč s příslušenstvím vzniklý z právního důvodu zápůjčky poskytnuté žalobkyni ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím v období od září [rok] vůči manželům [jméno] [příjmení], [datum narození] a a [jméno] [příjmení], [datum narození].

VIII. Žalovanému se přikazuje do jeho výlučného vlastnictví závazek vůči [anonymizována čtyři slova] zapsané v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v [anonymizováno] pod č. [anonymizováno] [tel. číslo], jednající v ČR prostřednictvím [právnická osoba] [IČO] vyčíslený ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství ve výši 18 655,06 Kč vzniklý z právního důvodu revolvingového úvěru [číslo].

IX. Žaloba se zamítá v části týkající se stavebního spoření vedeného u [právnická osoba] – [anonymizována tři slova] č. [anonymizováno] [číslo], č. smlouvy [číslo] a č. účtu [bankovní účet].

X. Zamítají se návrhy účastníků na vypořádání níže uvedených položek a jejich zohlednění při vypořádání společného jmění manželů: a. návrh žalobkyně na vypořádání vnosu žalobkyně uplatněného ve výši 230 000 Kč, b. návrh žalovaného na vypořádání vnosu žalovaného uplatněného ve výši 233 848 Kč, c. návrh žalovaného na vypořádání peněžních prostředků, které měla žalobkyně k dispozici ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství ve výši 465 000 Kč, d. návrh žalobkyně na vypořádání peněžních prostředků, které měl žalovaný k dispozici ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství,

XI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku ve výši 423 316,30 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

XII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

XIII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň – město na státem zálohovaném znalečném 2 977, 50 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

XIV. Žalovaný je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň – město na státem zálohovaném znalečném 2 977, 50 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 1. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo vypořádáno zaniklé společné jmění účastníků, jejichž manželství uzavřené dne [datum] bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 30. 11. 2018. V žalobě žalobkyně označila jako předmět vypořádání tyto položky aktiv a pasiv společného jmění manželů: a) movité věci, a to: 1. motorové vozidlo značky Hyunday I30, [anonymizováno] [číslo], a současně uvedla, že do něj vložila ze svých prostředků 230 000 Kč, 2. vybavení domácnosti – kuchyně, obýváku, terasy, koupelny, ložnice, garáže, koupelny, dětských pokojů a boudy a zahrady, kterou účastníci měli v rodinném domě. b) nemovitosti v k.ú. [příjmení], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], c) zůstatek na penzijním spoření a investičním životním pojištění na jméno žalobkyně, d) zůstatek na penzijním spoření a investičním životním pojištění na jméno žalované, e) obchodní podíl ve [právnická osoba] [obec] s [anonymizováno], f) zůstatek na spořícím účtu u [právnická osoba] vedeném na jméno žalovaného, g) stavební spoření [číslo] vedené u na jméno [anonymizováno] [jméno] a stavební spoření [číslo] znějící na jméno [anonymizováno] [jméno], h) dluh ve výši 230 000 Kč, který má žalobkyně vůči svým rodičům z právního důvodu zápůjčky poskytnuté v období od září 2018 s ohledem na skutečnost, že žalobkyně musela zajistit obživu sebe a svých dětí, i) úspory žalovaného, které žalovaný ušetřil do dne právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Žalobkyně současně uvedla, že do doby podání žaloby účastníci vypořádali částečně majetek ve společném jmění manželů ohledně nemovitostí, které prodali a získanou kupní cenu si rozdělili dohodou. Na vyplacení vypořádacího podílu žádala žalobkyně vyplatit 1 000 000 Kč.

2. Po poučení soudu poskytnutém při jednání dne [datum] (viz č.l. 49- 52) žalobkyně v podání ze dne 21. 7. 2021 (viz č.l. 70 – 73) blíže vymezila movité věci, které dle jejího názoru tvořily vybavení jejich rodinné domácnosti, uvedla kdo tyto věci drží. Dále uvedla, že motorové vozidlo Hyunday zakoupili za 320 000 Kč, když částečně peníze pocházely ve výši 162 903 Kč z jejího výlučného majetku. Tyto peníze byly použity nejdříve na pořízení vozidla Škoda Fabia z jeho prodeje pak byla získaná částka použita na pořízení vozidla Škoda Octavia a z jejího prodeje pak získané prostředky na pořízení vozidla Hyunday, jehož aktuální cena je 130 000 Kč. Dále pak žalobkyně označila peněžní ústavy, u nichž by mohl mít žalované peněžní prostředky v období konce jejich manželství a požádala soud, aby učinil na tyto subjekty dotazy. Současně uvedla, že peněžní prostředky ze stavebního spoření [anonymizováno] [číslo] žalovaný převedl na svůj účet. Dále žádala, aby soud zjistil u zaměstnavatele žalovaného jaká mzda a na jaký účet byla žalovanému zasílána.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podání ze dne 6. 4. 2021 (viz č.l. 26 a násl.). K jednotlivým položkám obsaženým v žalobě uvedl následující: a) movité věci, a to: 1. ohledně motorového vozidla značky Hyunday I30, r.z. [anonymizováno] [číslo] souhlasil s tím, aby bylo jako položka aktiv SJM vypořádána, ale nesouhlasil s žalobkyní uplatněným vnosem ve výši 230 000 Kč, 2. vybavení domácnosti – kuchyně, obýváku, terasy, koupelny, ložnice, garáže, koupelny, dětských pokojů a boudy a zahrady, kterou účastníci měli v rodinném domě, žalovaný navrhl přikázat každému z účastníků věci, které drží za finanční náhradu b) ohledně nemovitostí v k.ú. [příjmení], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] žalovaný uvedl, že se jedná o nemovitosti v jeho výlučném vlastnictví, c) ohledně zůstatku na penzijním spoření a investičním životním pojištění na jméno žalobkyně uvedl, že je třeba specifikovat účty dostatečně určitě a do této doby položku nebude nijak komentovat, d) položku zůstatek na penzijním spoření a investičním životním pojištění na jméno žalovaného žalovaný nijak nekomentoval, e) ohledně obchodního podílu ve [právnická osoba] [obec] [anonymizována dvě slova] souhlasil s jeho zařazením do aktiv, namítal ale, že společnost nikdy nevykonávala činnost a naopak je potřeba vynakládat náklady na chod její činnosti ve výši 3000 Kč ročně, společnost je ztrátová, f) zůstatek na spořícím účtu u [právnická osoba] vedeném na jméno žalovaného nijak nekomentoval, g) ohledně stavební spoření [číslo] vedené u na jméno [anonymizováno] [jméno] a stavební spoření [číslo] znějící na jméno [anonymizováno] [jméno] uvedl, že tyto zůstatky představují majetek dětí, nikoliv účastníků, h) ohledně dluhu ve výši 230 000 Kč, který má žalobkyně vůči svým rodičům z právního důvodu zápůjčky uvedl, že s uzavřením takové smlouvy nedal nikdy souhlas, tento nárok jako položku SJM odmítl, současně namítl, že poskytoval dostatečné plnění na výživu žalobkyně i [anonymizováno], i) ohledně úspor, které ušetřil do dne právní moci rozsudku o rozvodu manželství, uvedl, že veškeré jeho příjmy byly spotřebovány za trvání manželství. S vypořádacím podílem ve výši 1 000 000 Kč nesouhlasil.

4. Při jednání dne [datum] (viz protokol č.l. 52) žalovaný uplatnil vnos do společného jmění manželů z výlučného majetku ve výši 143 956 Kč vynaložený v únoru 2007 5. Po poučení soudu poskytnutém při jednání dne [datum] žalovaný v podání ze dne 30. 6. 2021 (viz č.l. 59 - 64) vymezil movité věci, které dle jeho názoru tvořily vybavení jejich rodinné domácnosti, uvedl jejich pořizovací ceny a kdo tyto věci drží, a vyčíslil rozdíl jejich hodnot. Dále uvedl, že žalobkyně vystěhovala věci ze společné domácnosti bez jeho vědomí v jeho nepřítomnosti. Ohledně vozidla Hyunday uvedl, že ke dni právní moci rozsudku o rozvodu bylo v bezvadném stavu, mělo najeto 30 000 km, jeho aktuální cena je 325 000 Kč a souhlasil s tím, aby bylo přikázáno žalobkyni. Jím uplatněný vnos z výlučného majetku do společného jmění manželů vyčíslil oproti tomu, co uvedl při jednání na částku 243 000 Kč a upřesnil, že částku ve výši 143 956 Kč měl na svém účtu ke dni zániku manželství (zřejmě měl na mysli ke dni vzniku manželství) a částku 100 000 Kč pak měl na účtu ke dni uzavření manželství na účtu stavebního spoření. Současně uvedl, že tyto částky byly použity na vybavení rodinného domu roletami, kuchyňskou linkou, garážovými vraty a na nákup zabezpečovacího zařízení. Dále namítl, že žalobkyně neunesla k jí uváděným položkám břemeno tvrzení ani důkazní a uplatnil disparitu podílu s odkazem na její zavinění při rozvratu manželství, odstěhování věcí bez souhlasu žalovaného z rodinného domu včetně vybavení dětských pokojů, dehonestaci žalovaného před dcerami a s ohledem na spotřebu peněz v době manželského soužití vydělaných převážně žalovaným.

6. Při jednání dne [datum] (viz protokol č.l. 91 – 95) žalovaný změnil svá tvrzení ohledně vnosu ve výši 100 000 Kč, který ponížil na 89 892 Kč a žalobkyně vzala zpět žalobu ohledně nemovitostí v k.ú. [příjmení], s tímto zpětvzetím žaloby žalovaný vyslovil souhlas. Při tomto jednání soud opětovně poučil účastníky řízení ve smyslu § 118a o.s.ř., bylo zahájeno jednání ve věci samé a poskytnuta lhůta v trvání 14ti dní k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Ke koncentraci řízení tak došlo dne 6. 8. 2021.

7. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 5. 8. 2021 (viz. č.l. 101 – 103) vzala zpět žalobu v části týkající se movitých věcí tvořících vybavení rodinné domácnosti a doplnila tvrzení ohledně svého vnosu z výlučných prostředků do vozidla Hyundai tak, že vozidlo Škoda Felicia Combi prodala [datum] za 63 000 Kč, za tyto peníze bylo zakoupeno vozidlo Škoda Octavia za kupní cenu 103 700 Kč a po jejím prodeji pak bylo zakoupeno vozidlo Hyundai. Uvedla, že neuznává vnos žalovaného z výlučných prostředků do majetku v SJM, neboť veškeré prostředky byly použity na svatbu a svatební cestu a byly spotřebovány. Veškeré vybavení rodinného domu bylo pořízeno ze společného jmění manželů. Nesouhlasila s uplatněním disparity podílů a označila firmu, u níž žalovaný zakoupil řadový rodinný dům.

8. Žalovaný podáním doručeným soudu dne 5. 8. 2021 (viz. č.l. 122 – 124) označil účty a produkty vedené na jméno žalobkyně s tím, že zůstatky na nich by měly být předmětem vypořádání. Se zpětvzetím žaloby v části týkající se movitých věcí vyslovil souhlas, uplatnil však právo na náklady řízení ohledně položky vybavení rodinné domácnosti a nemovitosti a opětovně odůvodnil jím uplatněný nárok na disparitu podílů, zdůraznil princip zásluhovosti, která ze strany žalobkyní nebyla vyvážena péčí o domácnost a děti, podíl na rozvratu vztahu a opětovně odkázal na odstěhování movitého vybavení bez jeho souhlasu. Ohledně podílu ve společnosti [právnická osoba] navrhl jeho rozdělení mezi oba účastníky.

9. Při jednání dne [datum] (viz č.l. 169 -174) bylo vyjasněno s žalovaným, že nevnímal jím uváděné položky movitých věcí jako samostatný nárok, který by uplatnil a pokud ano, pak bere žalobu ohledně těchto položek movitých věcí zpět, s čímž žalobkyně souhlasila.

10. Usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo řízení zastaveno co do nemovitostí v k.ú. [příjmení] a vybavení rodinné domácnosti, usnesení nabylo právní moci dne 6. 10. 2021.

11. Předmětem řízení tak nadále zůstaly tyto položky: a) motorové vozidlo značky Hyunday I30, r.z. [anonymizováno] [číslo], b) případný vnos žalobkyně vynaložený na pořízení tohoto vozidla, a současně uvedla, že do něj vložila ze svých prostředků 230 000 Kč, c) obchodní podíl ve [právnická osoba] [obec] s [anonymizováno], d) zůstatky na účtech obou účastníků včetně stavebního spoření, životní a penzijní pojištění a případné investiční produkty, e) úspory mimo účty u obou účastníků existující ke dni právní moci rozsudku o rozvodu, f) dluh ve výši 230 000 Kč, který má žalobkyně vůči svým rodičům z právního důvodu zápůjčky, g) případný vnos žalovaného vyčíslený na 143 956 Kč a 89 892 Kč, h) případné peníze vynaložené ze SJM na pořízení bytu či domu žalovaným vůči společnosti [právnická osoba]

12. Po uplynutí lhůty pro koncentraci řízení, ale před uplynutím 3leté zákonné lhůty dle § 741 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění (dále jen OZ) byly s ohledem na nově zjištěné skutečnosti, které vyplynuly z listin – odpovědí peněžních ústavů rozšířeny položky masy SJM určené k vypořádání o tyto další položky: i) zlato – zůstatek zlatého spoření na jméno žalobkyně u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] – tato položka byla označena žalovaným v podání ze dne 31. 10. 2021 (viz č.l. 258 – 260), j) výdaj ve výši 386 423 Kč učiněný žalobkyní na účet č. [bankovní účet] získaná od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] – tato položka byla označena žalovaným v podání ze dne 31. 10. 2021 (viz č.l. 258 – 260), k) účastníky dodatečně upřesněné účty zjištěné z listin soudem shromážděných k dotazům na peněžní ústavy– tato položka byla upřesněna žalovaným v podání ze dne 31. 10. 2021 (viz č.l. 258 – 260) a v podání žalobkyně ze dne 10. 11. 2021 /viz č.l. 264 a 265), l) peněžní prostředky, které žalobkyně měla v hotovosti ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství - tato položka byla označena žalovaným v podání ze dne 31. 10. 2021 (viz č.l. 258 – 260).

13. Žalovaný označil k vypořádání podáním ze dne 18. 10. 2022 (viz č.l. 472 – 473) též vnos ze svých výlučných prostředků použitý na penzijní pojištění vedené u [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno], které považuje za oddělitelné od ostatní masy majetku v SJM a podáním ze dne 26. 10. 2022 tyto upřesnil na částku 96 873, 80 Kč, které nejsou součástí SJM a jsou oddělitelné od zůstatku na účtu penzijního pojištění v celkové výši 429 252,91 Kč.

14. Soud zjistil tento skutkový stav a dovodil z něj následující právní závěry. Účastníci uzavřeli dne [datum] manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (viz rozsudek č.l. 8 -10, shodná tvrzení účastníků), který nabyl právní moci dne 30. 11. 2018. K tomuto datu došlo k zániku společného jmění manželů. V řízení soud zjistil, že byla opatrovnickým soudem schválena dohoda rodičů ohledně nezletilých [anonymizováno], že v době rozhodování spolu účastníci nesdíleli rodinnou domácnost, neboť se žalobkyně s dcerami odstěhovala a účastníci spolu již ani nehospodařili, ani jeden z účastníků neměl zájem v manželství setrvat. Příčiny rozvratu nebyly v odůvodnění rozsudku uvedeny.

15. Soud se předně musel vypořádat s právní úpravou, kterou na předmětné řízení aplikoval, neboť k uzavření manželství došlo za účinnosti starého občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., některé položky určené k vypořádání vytvořily masu SJM za účinnosti tohoto předpisu, k rozvodu manželství však došlo již za účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

16. Podle § 3028 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

17. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/ 2012, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

18. Soud dospěl k závěru, že rozsah společného jmění manželů a skutečnosti vedoucí ke vzniku jednotlivých položek tvořících SJM určené k vypořádání soudem je třeba posuzovat podle § 143 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. (dále též jen SOZ) u věcí a právních skutečností vzniklých do 31. 12. 2013 a dle § 708 a následující zákona č. 89/2012 Sb. (dále též jen NOZ). Na vypořádání společného jmění manželů je však třeba již aplikovat § 742 zákona č. 89/2012 Sb., neboť podle pravidla upraveného v § 3028 občanského zákoníku a vyloženého judikaturou, např. rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR uveřejněného pod R 104/2015, dochází k tzv. nepravé zpětné účinnosti a je potřeba rozsah aktiv a pasiv a platnost nabytí podřídit starému občanskému zákoníku. Principy vypořádání je však třeba podřídit novému občanskému zákoníku, tedy ustanovení § 708 a následující NOZ.

19. Soud současně vyšel při rozhodování o jednotlivých položkách tvořících masu společného jmění manželů z koncepce Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dle kterého je potřeba rozhodnout o každé jednotlivé položce ve výroku rozsudku a s každou položkou se vypořádat, nelze žádnou pominout.

20. Podle § 709 odstavec 1) OZ součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

21. Podle § 709 odstavec 2) a 3) OZ součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

22. Podle § 710 OZ součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

23. Podle § 711 OZ o nabytí a pozbytí jednotlivých součástí společného jmění platí obecná ustanovení tohoto zákona. Částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti se stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat. Pohledávky z výhradního majetku jen jednoho z manželů, které se mají stát součástí společného jmění, se součástí společného jmění stávají dnem splatnosti.

24. Podle § 714 OZ záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

25. Podle § 741 OZ nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že: a. hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b. ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c. ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

26. Podle § 742 odstavec 1 OZ Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

27. Podle § 742 odstavec 2 OZ hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

28. Soud se bude níže vyjadřovat ke skutkovém i právnímu hodnocení vždy po jednotlivých položkách.

29. Movité věci. Jak již bylo shora uvedeno, žalobkyně i žalovaný sice učinili předmětem řízení též movité věci tvořící vybavení rodinné domácnosti, následně však žalobkyně vzala žalobu zpět a ohledně položek, které nebyly vymezeny žalobkyní jednoznačně a byly upřesněny žalovaným, pak stejně tak učinil i žalovaný. Oba účastníci se zpětvzetími vyslovili souhlas. Soud proto pravomocně ohledně těchto položek řízení zastavil usnesením č.j. 38 C 8/2021 – 175 ze dne 8. 9. 2021, které nabylo právní moci dne 6. 10.2021.

30. Z movitých věcí proto předmětem vypořádání zůstalo jen motorové vozidlo a investiční zlato nakoupené žalobkyní. K motorovému vozidlu soud zjistil následující skutečnosti. Motorové vozidlo Hyunday 1,4i TRICOLOR, [VIN kód], [registrační značka], bylo zakoupeno dne [datum] za částku cca 330 000 Kč, je vlastněno stále účastníky, tedy prvními majiteli a je fakticky drženo a užíváno žalobkyní. Ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství mělo najeto 30 000 km (Tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky ani sporné a byly navíc podloženy znaleckým posudkem, servisní knížkou, výslechem účastníků a zprávami subjektů, které prováděli servis vozidla). K ocenění vozidla byl zpracován znalecký posudek znalcem [celé jméno znalce] [číslo] dne [datum] (viz č.l. 337-393 spisu). Znalecký posudek vycházel ohledně stavu vozidla ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství ze servisní knížky provedené soudem k důkazu (viz č. l. 238 – 246), ze které bylo zjištěno, že ke koupi vozidla došlo dne [datum], záruka skončila 17. 2. 2018, byly provedeny 4 pravidelné servisní prohlídky 12. 2. 2014, 9. 3. 2015, 24. 3. 2016. Dne 15. 2. 2017 a dne 12. 2. 2014 bylo zjištěno poškození karoserie. Dále pak byl stav vozidla popsán v odpovědi společnosti [právnická osoba] (viz č.l. 116) tak, že společnost eviduje poslední záznam v autorizované síti vozidel Hyunday dne 16. 2. 2017 s nájezdem 295 29 km. Servis byl prováděn společností [právnická osoba], která sdělila, že provedla čtyři pravidelné servisní prohlídky, kontrolu imobilizéru a dne 18. 6. 2014 a 18. 9. 2015 pak byly provedeny opravy pojistných událostí. Poslední záznam je ze dne 10. 2. 2017, v té době byl stav tachometru 29 529 km, stav vozu odpovídal stáří a najetým kilometrům (viz č.l. 180). Ke stavu vozidla se vyjadřovali též oba účastníci řízení ve svých výpovědích. Žalobkyně dne 7. 9. 2021 (viz protokol na č.l. 170 rubová strana) uvedla, že v průběhu manželství i poté užívala vozidlo ona, vozidlo nebylo nijak bourané, jen odřené, průběžně servisované, mělo běžné opotřebení, odkázala i na servisní knížku. Žalovaný se k vozidlu vyjádřil při svém účastnickém výslechu dne [datum] (viz č.l. 249) a odkázal na servisní knížku. Znalec vozidlo též osobně prohlédl dne 13. 4. 2022 a uskutečnil projížďku, pořídil fotodokumentaci a provedl měření tloušťky laku, popsal poškození [příjmení] dveří, L bočnice, P bočnice, P Z dveří a P PŘ dveří, popsal výbavu vozu a technický stav (viz č.l. 340 -341 a výslech znalce č.l. 433-435 spisu) a promítl tyto skutečnosti do koeficientu prodejnosti vozidla. Ve znaleckém posudku a při výslechu znalec upozornil na problémy spojené se zjišťováním obvyklé ceny vozidla ke dni vypracování posudku se zohledněním stavu ke dni právní moci rozsudku o rozvodu (tedy téměř 4 roky zpětně) a dále se zohledněním malého množství srovnatelných transakcí a dospěl k závěru, že přiměřená je jako obvyklá cena částka ve výši 172 000 Kč, k datu 30. 11. 2018 by cena činila 229 000 Kč. S ohledem na nejasnost závěru, výhrady žalovaného a jím založené listiny vztahující se k obvyklým cenám obdobných vozidel soud opětovně učinil na znalce dotaz, na který znalec odpověděl dne 5. 5. 2022 (viz č. l. 396 spisu) tak, že aktuální reálná tržní cena vozidla odpovídá částce 172 000 Kč. Při své výpovědi při jednání dne [datum] (viz č. l. 433- 435) pak uvedl, že při zohlednění stáří vozu, najetým kilometrům, skutečnost, že se jedná o vozidlo 2krát bourané – opravovaný lak a dále pak s ohledem na skutečnost, že musí srovnávat vozidlo nyní s vozidly jiné generace, tedy vozidly s jinými výrobními technickými parametry (vychází ze stavu k 30. 11. 2018, ale současným cenám, tedy posun téměř 4 let, který způsobil nutnost porovnání na trhu s vozidly již jiných parametrů a jiného data výroby, pokud má vycházet ze stravu před 4 lety), a při zohlednění koeficientu stáří, inflace a poškození vozu dochází stále ke stejnému závěru obvyklé tržní ceny plus minus 172 000 Kč. K podobným cenám by došel i tehdy, pokud by vycházel ze současných prodejních cen nových vozidel a zohledňoval by stáří vozu a doložil též podklady pro výpočet ceny vycházející z cen nových vozidel se zohledněním inflace a stáří vozu (viz č.l. 418-427) a odůvodnil úvahu pracující s tímto postupem, kterým dospěl k obdobné výši obvyklé ceny jako ve znaleckém posudku. Soud tedy pro následně použitý výpočet vyšel z takto zjištěné obvyklé hodnoty vozidla ve výši 172 000 Kč. Vozidlo soud přikázal žalobkyni, neboť je téměř nepřetržitě a zejména po rozvodu manželství v jejím faktickém držení a žalobkyně o vozidlo měla zájem.

31. Dále pak soud do movitých věcí zahrnul investiční zlato, které žalobkyně zakoupila za dobu trvání manželství u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], když dospěl ze zprávy této společnosti (viz č.l. 284- 287, 303) k závěru, že žalobkyně zakoupila dne 16. 11. 2018 tedy před nabytím právní moci rozsudku o rozvodu manželství 1 krát zlatý slitek 5 g v hodnotě 4 796,83 K, Zlatý slitek 1,41 g v prodejní ceně 1 403,17 Kč. Je sice pravdou, že žalobkyně zaplatila vstupní poplatek 30 000 Kč dne 18. 9. 2018 a dále pak od 18. 9. 2018 do 16. 11. 2018 dalších 6 200 Kč, jedná se však o částku, která byla za trvání manželství„ spotřebována“, ve výši 30 000 Kč nebyla přeměněna v konkrétní movitou věc a ani nebyla nijak uložena pro případné budoucí vyzvednutí, není tedy pohledávkou, která tvoří masu společného jmění manželů. Za částku ve výši 6 200 Kč byly nakoupeny shora uvedené zlaté slitky, které soud vnímá jako individualizovanou movitou věc. Další platby soud skutkově a ani právně nehodnotil, neboť byly učiněny po nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství a nemají tedy žádný dopad do masy společného jmění manželů. Stejně tak soud nehodnotil ani původ peněz, z nichž k nákupu došlo, neboť námitka žalobkyně, že peníze pocházely z prodeje rodinného domu, který byl shora popsanou dohodou mezi účastníky vypořádán, nebyla nijak prokázána a žalovaný naopak v řádné koncentrační a současně zákonné 3 leté lhůtě pro vypořádání společného jmění manželů neuplatnil jako samostatnou položku případnou investici ze společného jmění manželů. Tyto movité věci soud přikázal žalobkyni, neboť byly žalobkyní pořízeny a současně do výpočtu vypořádacího podílu zohlednil cenu těchto věcí zjištěnou ze shora citované listiny ve výši 6 200 Kč, když žádný z účastníků nenavrhoval jiný důkaz na podporu zjištění aktuální obvyklé tržní ceny této věci.

32. Obchodní podíl. Žalobkyně označila jako aktivum k vypořádání též obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba], [IČO] zapsané v obchodním rejstříku vedeném u [název soudu] v oddíle C vložka [číslo]. Soud zjistil, že společnost vznikla a byla zapsána dne [datum], tedy za trvá manželství, její základní kapitál činí 200 Kč, jediným společníkem a jednatelem společnosti je žalovaný. Dle daňových přiznání k dani z příjmu v roce 2019 společnost vykázala výsledek hospodaření – 1936 Kč, i v letech 2018 a 2016 vykázala společnost ztrátu (viz č.l. 34, 35, 39 – 44 a přílohová obálka). Ani jeden z účastníků nenavrhoval, aby byl zpracován znalecký posudek na zjištění obvyklé hodnoty společnosti, dle tvrzení žalovaného společnost nevykonává žádnou činnost. Soud proto vyšel z nominální hodnoty základního kapitálu odpovídající též nominální hodnotě obchodního podílu žalovaného ve výši 200 Kč, když žádný z účastníků nenavrhoval jiný důkaz na podporu zjištění aktuální obvyklé tržní ceny této věci a podíl přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, který je jediným společníkem a jednatelem, když žalovaná o tento podíl zájem neměla.

33. Nemovitosti: Žalobkyně učinila předmětem vypořádání nemovitosti nacházející se v k.ú. [příjmení], následně však žalobkyně vzala žalobu zpět a žalovaný s tímto zpětvzetím vyslovil souhlas. Soud proto pravomocně ohledně této položky řízení zastavil usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne 6. 10. 2021.

34. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že byli vlastníky rodinného domu s pozemky, ohledně kterých uzavřeli dohodu o částečném vypořádání společného jmění manželů, nemovitosti prodali, kupní cena byla složena do advokátní úschovy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky a následně podle dohody účastníků byla účastníkům vyplacena částka 2 485 318, 65 Kč tak, že žalovanému s ohledem na jeho vnos z výlučného majetku ve výši 920 830 Kč byla vyplacena částka 1 703 074,30 Kč a žalované 782 244,35 Kč (viz čl. 11 - 13, 135 – 137). Tato položka nebyla předmětem řízení, proto soud tyto skutečnosti uvádí jen pro dokreslení, soud však vyšel ze shodných tvrzení účastníků, že tím byla aktiva SJM – tyto nemovitosti a s nimi související vnosy z výlučného majetku žalovaného, vypořádány.

35. Zůstatky na účtech. Žalobkyně obecně označila jako majetek k vypořádání zůstatky obou účastníků na účtech. Soud k návrhu obou účastníků učinil dotazy na peněžní ústavy a dospěl k závěru, že žalobkyně měla ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství zůstatky na těchto účtech u peněžních ústavů v této výši: účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 4 364,38 Kč (viz č.l. 187, 281), účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 30 009,78 Kč (viz č.l. 187, 281), účet [číslo] vedený u [příjmení] [příjmení] [jméno], jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 0,44 Kč (viz č.l. 197), účet vedený u [právnická osoba] [anonymizováno] – [anonymizována tři slova] [číslo] [rok], č. smlouvy [číslo], jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 133 674,92 Kč (viz č.l. 278), zůstatek na účtu životního pojištění u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [číslo] (viz č.l. 201) ve výši 33 031 Kč, tato částka byla odeslána dne 27. 2. 2019, tedy po právní moci rozsudku o rozvodu manželství na účet žalobkyně č. [bankovní účet], ke dni vydání rozhodnutí již účet byl zrušen, soud proto o přikázání tohoto zůstatku nerozhodoval, započetl však částku zůstatku do výpočtu vypořádání.

36. Naopak bylo zjištěno, že žalobkyně neměla ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství vedené účty, a tedy ani žádný zůstatek u těchto peněžních ústavů: [právnická osoba] (viz č.l. 191), neboť účty vedené na jméno žalobkyně byly u tohoto peněžního ústavu zrušeny v roce 2012 a 2005, [právnická osoba] (viz č.l. 275, 278), [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (viz č.l. 295) ani [příjmení] [příjmení] (viz č.l. 309, 453, 458 až 460).

37. Z takto provedených důkazů soud zjistil, že stav aktiv – zůstatků na účtech žalobkyně u peněžních ústavů ke dni právní moci rozsudku o rozvodu činil 201 080,52 Kč. Zůstatky na účtech žalobkyně soud přikázal žalobkyni a pro účely výpočtu s nimi pracoval v nominální zjištěné výši.

38. Žalovaný měl ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství zůstatky na těchto účtech u peněžních ústavů v této výši: účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 0,98 Kč (viz č.l. 130, 131 - 132), účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 575 172,25 Kč (viz č.l. 141, 159 – 163, 210, 309), účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 10 354,11 Kč (viz č.l. 141, 159 – 163, 210, 309), účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 208 932,84 Kč (viz č.l. 141, 159 – 163, 210, 309), účet vedený u [právnická osoba] spořitelna – penzijní společnost, a.s. [číslo] č. smlouvy [číslo], jehož zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 429 252,91 Kč (viz č.l. 467 – 468, 478, 477, 479).

39. Naopak bylo zjištěno, že žalovaný neměl ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství vedené účty, a tedy ani žádný zůstatek u těchto peněžních ústavů: [jméno] [příjmení] [anonymizováno] (viz č.l. 298, 127), neboť účty vedené na jméno žalovaného byly u tohoto peněžního ústavu zrušeny v roce 2017, [anonymizována dvě slova] (viz č.l. 140, 216), [právnická osoba] (viz č.l. 145), neboť účet byl žalovaným zrušen v roce 2015, [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], investiční [anonymizována dvě slova] (viz č.l. 151) ani [anonymizována dvě slova] (viz č.l. 467 – 468, 478, 477 a 479).

40. Z takto provedených důkazů soud zjistil, že stav aktiv – zůstatku na účtech žalovaného u peněžních ústavů ke dni právní moci rozsudku o rozvodu činil 1 223 913, 09 Kč. Zůstatky na účtech žalovaného soud přikázal žalovanému a pro účely výpočtu s nimi pracoval v nominální zjištěné výši.

41. Žalobkyně označila k vypořádání též účty stavebního spoření účastníků č. smlouvy [číslo] vedené na jméno [anonymizováno] [jméno], [číslo] vedené na jméno [anonymizováno] [jméno], oba vedeny u [anonymizováno] - [anonymizována tři slova]. Mezi účastníky bylo nesporné, že se jednalo o stavební spoření vedené na jméno [anonymizováno]. Soud k těmto položkám ani nevedl dokazování, neboť zůstatky na těchto účtech nespadají do společného jmění manželů účastníků, neboť nejsou splněny podmínky ustanovení § 714 OZ, jednalo se o peněžní prostředky dcer. Dále pak žalobkyně označila k vypořádání též zůstatek na účtu č. [bankovní účet]. Ohledně tohoto účtu bylo zjištěno, že účet byl veden na jméno [anonymizováno] účastníků [jméno], ke dni 19. 8. 2014 byl zůstatek 126 247,55 Kč a došlo k jeho převedení na účet vedený u společnosti [právnická osoba] vedený na jméno [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] (viz č.l. 234, 77, 213, 154) a následně došlo k převedení vzniklého zůstatku na spořící účet žalovaného (viz č.l. 248 rub). Ani tento zůstatek nebyl soudem zahrnut do společného jmění manželů, a to ze stejných důvodů, které byly shora uvedeny, byť soud se musí ohradit proti tomu, že jeden z rodičů nakládá bez souhlasu a vědomí druhého z rodičů s penězi společného dítěte. Tento postup je v rozporu s ustanovením § 892 a §898 OZ, ale rozpor není možné řešit v tomto řízení. Ohledně této položky tak byla žaloba výrokem IX. zamítnuta.

42. Úspory v hotovosti ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků Oba účastníci označili k vypořádání též hotovost existující ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství, ani jeden z nich však nebyl schopen jednoznačně určitě tvrdit, v jaké výši a kde se taková hotovost druhého z nich nacházela. Žalovaný dovozoval výši zůstatku žalobkyně z výpočtu prostředků vyzvednutých žalobkyní z účtu žalobkyně a žalovaného za dobu 3 let před rozvodem v částce 465 000 Kč. Soud učinil k návrhu účastníků dotazy na zaměstnavatele obou účastníků a stejně tak učinil dotaz i na Úřad práce a OSSZ. Žalovaný byl zaměstnán u společností [právnická osoba] a [anonymizována tři slova] s [anonymizováno], byl však zjištěn pouze jeho výdělek a účet, kam byla mzda zasílána, nikoliv existující hotovost ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství (viz č.l. 72, 113, 148). V případě žalobkyně byl učiněn dotaz na společnost [právnická osoba] Z odpovědi (viz č.l [číslo]) byla zjištěna výše mzdy a účet, na který byla zasílána, nikoliv skutečně existující stav hotovosti ke dni rozvodu manželství a z odpovědi Úřadu práce ČR (viz č.l. 194 a 219) bylo zjištěno jen to, že žalobkyně pobírala dávky podpory v nezaměstnanosti od listopadu 2015 do března 2016 a že není aktuálně příjemcem žádných dávek (viz č.l. 219), v období od ledna 2011 do července 2011 pak pobírala peněžitou pomoc v mateřství (viz zpráva OSSZ č.l. 207) a účet, kam byly zasílány. Ani z této listiny však nebylo zjištěno, že by existovala nějaká nespotřebovaná hotovost ke dni právní moci rozsudku o rozvodu. Ohledně těchto položek proto byla žaloba výrokem X písmeno c), d) zamítnuta, neboť ani jeden z účastníků ohledně svého tvrzení neunesl důkazní břemeno.

43. Závazky Žalovaný do masy společného jmění manželů zahrnul svůj dluh vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] zapsané v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v [anonymizováno] pod č. [anonymizováno] [tel. číslo], jednající v ČR prostřednictvím [právnická osoba] [IČO], vyčíslený ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství ve výši 18 655,06 Kč, vzniklý z právního důvodu revolvingového úvěru [číslo] na revolvingovém účtu s názvem [anonymizováno]. Ze zpráv této společnosti byla zjištěna ve výroku uvedená výše dluhu (viz. čl. 290 až 292 a 222) a dluh byl přikázán žalovanému.

44. Žalobkyně do společného jmění manželů určeného k vypořádání zahrnula jako pasivum též závazek vůči svým rodičům [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ve výši 230 000 Kč, z němuž uvedla, že se jedná o zápůjčku poskytnutou jejími rodiči v období od září 2018 do září 2019 na zabezpečení její obživy a obživy dětí. Žalovaný popíral, že byla částka žalobkyni skutečně poskytnuta a že pokud k jejímu poskytnutí došlo, nebyla uzavřena platná smlouva o zápůjčce, neboť o ní nevěděl a nevyslovil s ní souhlas a navíc žalobkyně nebyla v takové situaci, aby peníze potřebovala. Smlouva v písemné formě předložena a ani uzavřena nebyla. Z účastnické výpovědi žalobkyně (viz č.l. 170 – 172), svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] (č.l. 252 a násl.) a z výpisu z účtu žalobkyně (č.l. 104 a 104 rub) bylo zjištěno, že rodiče žalobkyni zaslali v období od 21. 9. 2017 do 25. 7. 2018 na její účet částku ve výši 213 100 Kč. Žalobkyně ve svém účastnickém výslechu uvedla, že od ledna 2017 u nich doma byla velmi napjatá atmosféra, ona neměla přístup ke společným penězům, z nich měla k dispozici jen to, co jí posílal manžel a co si sama vydělala. Proto jí rodiče vypomáhali a byla jí rodiči poskytnuta částka ve výši 230 000 až 250 000 Kč. Dále uvedla, že vrátila 30 000 Kč ještě před rozvodem, s rodiči byla domluvena, že peníze vrátí, až proběhne vypořádání, ale že se jedná o poskytnutí peněz s povinností tyto peníze navrátit. Otec žalobkyně v rámci svědeckého výslechu dne [datum] (č.l. 252) po poučení soudu o následcích křivé svědecké výpovědi uvedl, že žalobkyni s manželkou přispěli na soudní výlohy a bydlení částkou ve výši 200 000 Kč a pak ještě 30 000 Kč. Při domluvě byl přítomen on, žalobkyně a jeho manželka, v té době s žalovaným nekomunikovali, o penězích jej neinformovali a že peníze má žalobkyně vrátit. Soud tedy dospěl ke skutkovému závěru, že rodiči žalobkyně byla žalobkyni poskytnuta částka ve výši 230 000 Kč, z níž do doby právní moci rozsudku o rozvodu manželství byla částka 30 000 Kč vrácena. Soud dospěl s ohledem na shodně uvedené skutečnosti žalobkyní a jejím otcem k právnímu závěru, že domluva mezi rodiči a žalobkyní vykazuje náležitosti ústně uzavřené smlouvu o bezúročné zápůjčce, když ze strany rodičů žalobkyně bylo plnění poskytováno postupně a mezi účastníky ujednání nebyl dohodnut termín pro vrácení zápůjčky. Pokud úmyslem účastníků smluvního ujednání bylo poskytnutí peněz s povinností k jejich navrácení, nemůže se jednat o jiný smluvní typ, než zápůjčka. Skutečnost, že žalovaný nebyl přítomen dohody a nebyl o ní informován, je sice v rozporu s ustanovením § 714 OZ, když soud nehodnotí toto ujednání jako běžnou správu majetku, nicméně sám žalovaný postupoval taktéž v rozporu s tímto ustanovením, když pravidelně disponoval se svými prostředky, které převáděl z jednoho účtu na účet jiný, dokonce peníze společné [anonymizováno] převedl bez vědomí a souhlasu žalobkyně na svůj účet apod. Mezi účastníky se tak nejednalo o mimořádnou situaci a navíc s ohledem na vztahy mezi nimi v předmětném období postup žalobkyně vyplynul z dané situace i logicky. Neplatnost ujednání žalovaný výslovně nenamítl (ve vyjádření ze dne 6. 4. 2021 viz č.l. 27 pouze uvádí, že s uzavřením nevyslovil souhlas). Neplatnosti takového ujednání ve smyslu § 714 odstavec 2 OZ je třeba se dovolat, jedná se o neplatnost dle § 586 OZ. Na ujednání je proto třeba hledět jako na platné. I kdyby se však jednalo o neplatnou smlouvu, skutečnost, že peníze byly poskytnuty, byla prokázána, a proto by existoval dluh minimálně z titulu bezdůvodného obohacení (neexistujícího právního důvodu či neplatného právního jednání), jehož zařazení do pasiv by tak bylo taktéž důvodné, byť z jiného titulu. Soud vychází ze skutečnosti, že bylo prokázáno poskytnutí peněz a nebylo prokázáno, že by se jednalo o dar či jiný právní důvod jejich poskytnutí. Žalovaný dále namítal promlčení tohoto dluhu. Soud tuto námitku vyřešil s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 22 Cdo 2068/2019 ze dne 22. 9. 2020, z něhož si dovoluje citovat:„ … Úprava vypořádání SJM obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se co do základních hmotněprávních souvislostí zásadně neliší od úpravy zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). Nevyplývají z ní výslovně (stejně jako v zákoně č.40/1964 Sb., občanský zákoník) žádné konkrétní způsoby vypořádání SJM. Pouze podpůrně lze uvažovat o aplikaci způsobů vypořádání podle úpravy podílového spoluvlastnictví (§ 712 o. z.). Lze proto připustit, stejně jako za účinnosti zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník, způsob vypořádání přikázáním majetkových hodnot do výlučného vlastnictví některému z bývalých manželů, ale i přikázáním oběma manželům společně. To ostatně při subsidiární použitelnosti úpravy vypořádání podílového spoluvlastnictví výslovně připouští i § 1147 o. z. Vzhledem k tomu je i nadále zásadně použitelná judikatura, řešící vypořádání pohledávky přikázáním některému nebo oběma manželům, u které jeden z nich namítá promlčení, formovaná za účinnosti zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník. I za účinnosti současné právní úpravy je proto nutné přihlédnout k rozhodovací praxí respektovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 29. 3. 1989, sp. zn. 3 Cz 6/1989, publikovanému jako R 7/91 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek, podle kterého„ jsou-li vypořádávány práva a povinnosti, u nichž jeden z účastníků řízení tvrdí možné promlčení, je namístě je přikázat oběma manželům společně.“ V případě, že půjde o skutečně promlčený závazek, budou promlčením dotčeni oba manželé stejnou měrou. Otázkou, zda je závazek skutečně promlčen a zda námitka promlčení bude též vznesena, nelze totiž v řízení o vypořádání společného jmění postavit najisto, a tak je správné pohledávku ponechat jako společnou (srov. Dvořák J., Spáčil J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, str. 222). Z této zásady jsou však v odůvodněných případech možné výjimky (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1054/2004, ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4682/2014, či usnesení téhož soudu ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3420/2009) ……..“ 45. Soud proto ve vazbě na závěry citovaného rozhodnutí a dále též s přihlédnutím k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 753/2020 ze dne 29. 6. 20212 přikázal oba dluhy stejnou měrou oběma účastníkům, když vyšel ze skutkového závěru, že dluh vůči rodičům žalobkyně činí 200 000 Kč (z původně poskytnutého plnění ve výši 230 000 Kč bylo 30 000 Kč již před rozvodem vráceno), k této částce soud připočetl dluh uvedený pod bodem 31 vůči věřiteli [anonymizována čtyři slova] a celkově zjištěnou výši 218 655,06 Kč rozdělil mezi účastníky právě napůl, tedy každému z nich uložil povinnost zaplatit 109 327,53 Kč. Závazek v této výši uložil soud zaplatit vůči rodičům žalobkyně žalobkyni a žalovanému pak uložil zaplatit vůči rodičům žalobkyně dluh do výše 90 672,47 Kč a vůči druhému věřiteli [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pak částku 18 655,06 Kč (viz. výroky VI., VII. a VIII.).

46. Vnosy uplatněné účastníky Žalobkyně uplatnila vnos ve výši 230 000 Kč do kupní ceny motorového vozidla Hyunday. K tomu soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně vlastnila osobní motorové vozidlo Škoda Felicia Combi, reg., značka [anonymizována dvě slova] [číslo], které dne [datum], tedy po uzavření manželství prodala za kupní cenu 63 000 Kč (viz č.l. 107-108). Dne [datum] žalobkyně prodala vozidlo Škoda Octavia [registrační značka] za kupní cenu ve výši 103 700 Kč. Žalobkyně ve svém účastnickém výslechu uvedla (viz č.l.. 170 až 172), že ještě jako svobodná měla vozidlo Škoda Felicia, nepamatuje si, zda jej prodala před nebo po uzavření manželství. Prodala jej za 63 000 Kč, ke které přidala částku 100 00 Kč darovaných od rodičů a za tyto peníze koupila vozidlo Škoda Octavia, bývalé služební vozidlo žalovaného, za jakou kupní cenu to nevěděla. Jeho prodejem získala 103 700 Kč a z nich bylo pořízeno vozidlo Hyunday za 330 000 Kč, doplatek do kupní ceny byl čerpán z odstupného z práce ve výši 90 000 Kč vyplacené žalobkyni a zbytek pak ze společných peněz s žalovaným. Žalovaný v účastnickém výslechu uvedl (viz č.l. 249 až 252), že krátce po svatbě koupili vozidlo Škoda Octavia za kupní cenu ve výši 289 000 Kč, jednalo se o odkup jeho služebního auta a kupní cena byla hrazena z jeho účtu, jednalo se o peníze vydělané za dobu trvání manželství oběma účastníky a současně jeho výlučné peníze, s nimiž vstupoval do manželství ve výši 140 000 Kč. Peníze nebyl odděleny, míchaly se. Rodiče žalobkyně na nákup vozidel žádné peníze nedali. Svědek [jméno] [příjmení] – otec žalobkyně uvedl ve svědeckém výslechu (viz č.l. 252-253), že si účastníci pořizovali za trvání manželství auta, ale z jakých prostředků a kdy, to neví. Dále uvedl, že každému z dětí dali ke svatbě 100 000 Kč, na podrobnosti předání a ani použití peněz si již nepamatoval. Z takto zjištěných skutečností soud uzavřel, že nebylo prokázáno, že by došlo ke vnosu žalobkyně z jejích výlučných prostředků na majetek ve společném jmění manželů, neboť nebylo prokázáno, že by kupní cena ve výši 63 000 Kč získaná prodejem za vozidlo Škoda Felicia Combi byly vynaložena na nákup následných vozidel a nebylo ani prokázáno, že by došlo k darování částky ve výši 100 000 Kč při příležitosti svatby účastníků rodiči žalobkyně výlučně žalobkyni a že by tato částka byla následně použita na nákup vozidel. Navíc docházelo ke smísení peněz z prodeje s penězi účastníků a těžko tak lze oddělit též původ peněz, z nichž byly kupní ceny hrazeny. Žalobkyně neunesla řádně ani břemeno tvrzení ohledně tohoto vnosu, který nejen co do své výše ani řádně nevysvětlila, neunesla ani břemeno důkazní ohledně tvrzeného vnosu z výlučných prostředků, a proto byla žaloba ohledně této položky zamítnuta výrokem X bodem a).

47. Žalovaný uplatnil vnos do vybavení rodinného domu ve výši 143 956 Kč a 89 892 Kč. Ohledně částky 143 956 Kč žalovaný uvedl, že tuto částku vyzvedl postupně v období února 2007 ze svého účtu, což podpořil výpisem na č.l. 45-47. Ohledně částky ve výši 89 892 Kč pak odkázal na výpis ze svého účtu na č.l. 83-88 a fakturu na č.l. 89 a vysvětlil ve svém účastnickém výslechu (viz č.l. 249 – 252), že částka 140 000 Kč byla taková rezerva, kterou si vždy držel. Za ní tedy byla koupena kuchyňská linka, rolety, vestavěné skříně a garážová vrata, takové nadstandardy, jednalo se o jeho výlučné peníze. Soud z provedených důkazů dovodil, že sice žalovaný na svém účtu v lednu 2007 disponoval částkou přesahující 88 000 Kč a že byly peníze v únoru 2007 z tohoto účtu vybírány a že v průběhu roku 2008 byly peníze z tohoto účtu zasílány mimo jiné též na zaplacení faktury [číslo] vystavené za kuchyňskou linku [jméno] [příjmení] (11. 9. 2008 viz č.l. 86 a 89), jedná se však o účet, na který přicházela též mzda žalovanému i žalobkyni. Nelze tedy uzavřít, že právě peníze, s nimiž žalovaný vstupoval do manželství, byly použity na pořízení těchto věcí a nebyly naopak spotřebovány na běžnou spotřebu rodiny, když se smísily s penězi ve společném jmění manželů (výdělky obou účastníků). Ani žalovaný neunesl břemeno důkazní o svém tvrzení, že jeho výlučné peníze byly použity na zakoupení jím tvrzených věcí. Současně je potřeba také odkázat na dohodu o vypořádání části masy společného jmění manželů, z níž je patrné vypořádání této masy ohledně rodinného domu a s ním souvisejících vnosů z výlučných prostředků žalovaného. Soud je tak současně toho názoru, že případné vnosy z výlučného majetku žalovaného do rodinného domu a jeho příslušenství či součástí (kuchyňská linka, rolety, garážová vrata či šatní skříně) byly touto dohodou vyčerpány. Ze všech těchto důvodů byla žaloba ohledně této položky zamítnuta výrokem X bodem b).

48. Žalovaný dále uplatnil vnos do zůstatku na účtu penzijního připojištění ve výši 96 873,80 Kč Kč (viz č.l. 472-473 a 475-476). Tento nárok však žalovaný uplatnil až dne 18. 10. 2022, tedy nejen po koncentraci řízení (ta nastala dne [datum]), ale zejména po uplynutí 3 let dle § 741 OZ od právní moci rozsudku o rozvodu manželství (30. 11. 2018). Soud tedy jednak zamítl důkazní návrhy, které žalovaný na podporu svých tvrzení označil a jednak se touto položkou ani nezabýval, neboť tato položka nemohla být již předmětem vypořádání, když ohledně ní nastala zákonná fikce dle § 741písmeno c) OZ.

49. Žalobkyně uplatnila ve vyjádření ze dne 4. 8. 2021 (viz č.l. 101 až 103) námitku, že žalovaný si pořídil od společnosti [právnická osoba] buď byt či řadový dům, a vynaložil na to peníze ze společného jmění manželů. Z odpovědi této společnosti (viz č.l. 228) bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil dne [datum], tedy po právní moci rozsudku o rozvodu manželství zálohu na kupní cenu ve výši 50 000 Kč s ohledem na smlouvu o rezervaci uzavřenou dne [datum]. Soud tedy dospěl k závěru, že tato položka nemá žádný dopad do vypořádání společného jmění manželů a vzhledem k tomu, že žalobkyně ani nenavrhla způsob vypořádání této položky, nezahrnul ji do výroků rozsudku.

50. Disparita. Žalovaný tvrdil, že existují na straně účastníků okolnosti, které by odůvodňovaly použití tzv. dispartity podílů, tedy rozdělení masy majetku a výpočet vypořádacího podílu, který by nevycházel z ustanovení § 741 a § 742 OZ a velikosti rozdělení rovným dílem mezi účastníky, ale podíl obou účastníků byl odlišný, aniž by výslovně uvedl, jaký poměr by měl být zvolen. Okolnosti, které považoval za důvodné pro tento postup, uvedl následující: 1) převážné zavinění na rozvratu manželství na straně manželky, 2) nepřiměřená spotřeba peněz žalobkyní za trvání manželství, 3) skutečnost, že žalobkyně vystěhovala movité věci ze společné rodinné domácnosti bez vědomí a souhlasu žalovaného v době jeho nepřítomnosti, 4) dehonestace žalovaného před nezletilými [anonymizováno] účastníků.

51. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR lze dovodit následující okolnosti, které mohou vést k aplikaci využití disparity: 1 negativní okolnosti existující za trvání manželství: a) jeden z manželů se vyhýbá práci (např. R 70/1965, soud ale uvedl, že je třeba přihlížet k objektivním okolnostem a současně je i při neexistenci jiných okolností možné určitou dobu tolerovat), b) problémy ve společném hospodaření (např. sp. zn. 30 Cdo 1342/2002, 22 Cdo 1973/2017, 22 Cdo 3304/2018, z nich lze dovodit, že např. opuštění společné domácnosti není důvodem pro aplikaci disparity, musí přistoupit další okolnost, např. nedostatek péče, nepostačuje oddělené hospodaření), c) návykové látky, gamblerství (judikatura stanoví důležitost nepoměru mezi přínosem a útratou při jednání daného manžela), alkoholismus (např. dle sp. zn. 22 Cdo 3637/2010 užívání návykových látek musí mít dopad do péče o rodinu a majetek), d) nevěra (např. sp. zn. 22 Cdo 2921/2005, 22 Cdo 1112/2006, z nichž plyne, že sama o sobě nevěra k aplikaci disparity nepostačuje), e) účastníkem způsobené okolnosti vedoucí k rozvratu manželství (např. sp. zn. 22 Cdo 3110/2010 stanoví, že způsobené příčiny rozvratu nejsou samy o sobě důvodem pro aplikaci disparity, pokud se nepromítly do péče o rodinu, hospodaření, vždy musí existovat též dopad do péče o rodinu, hospodaření apod.), f) zaviněné zadlužování masy majetku (např. sp. zn. 22 Cdo 14/2016), zničení věcí (např. sp. zn. 22 Cdo 3110/2010, 22 Cdo 206/2020) – musí se jednat o zadlužování zaviněné, např. úmyslný odklon majetku a je poté třeba zohlednit podíl (zásluhy v negativním smyslu) na zničení či pozbytí majetku, g) domácí násilí (sp. zn. 22 Cdo 1137/2012), které může vždy vést k aplikaci disparity, h) výkon trestu odnětí svobody, je třeba vždy zohledňovat konkrétní jednání, zavinění a veškeré další okolnosti. 2 Zásluhovost jednoho z manželů musí být nadstandartní, zcela výjimečný nepoměr, nesmí se jednat o situaci, kdy nepoměr je vyvážen péčí o rodinu a domácnost, kdy přínos druhého manžela je v osobní péči (např. sp. zn. 22 Cdo 1781/2004, 22 Cdo 105/2019, 22 Cdo 2767/2019, 22 Cdo 1205/2019). 3 Mezi další okolnosti lze zařadit např. péči o nezletilé děti a jejich potřeby (např. R 70/1965, R 42/1972, 22 Cdo 3272/2010), zaviněné způsobení škody (např. R 70/1965, 22 Cdo 6109/2017, R 63/2013, 3 Cz 39/1973, přesun hodnoty do výlučného majetku (sp. zn. 3 Cz 39/1973, 2 Cz 21/1970) a další okolnosti (např. 22 Cdo 6109/2017, R 63/2019, 22 Cdo 2362/2018).

52. Z rozsudku o rozvodu plyne, že v řízení o rozvod manželství nebyla zjištěna příčina rozvratu, tedy ani příčina přičitatelná jednomu z manželů (viz č.l. 8-10). Žalovaný tedy neprokázal, že by žalobkyně zapříčinila rozvrat mezi účastníky způsobem, který by mohl odůvodňovat aplikaci disparity. Žalobkyně nepopírala, že některé movité věci, které tvořily vybavení rodinné domácnosti, z místa společného bydliště odvezla, jednalo se však o věci, které byly ve společném jmění manželů, vlastnické právo k těmto věcem tedy měli oba účastníci a oba tak měli právo s nimi disponovat. Movité věci tvořící vybavení rodinné domácnosti byly předmětem vypořádání jen na počátku řízení, následně bylo řízení ohledně nich zastaveno, ale bylo zřejmé, že některé věci byly v držení žalobkyně, jiné v držení žalovaného. Soud se s ohledem na zastavení řízení nezabýval obvyklou hodnotou těchto věcí a případným nepoměrem mezi věcmi v držení každého z nich, ale nepovažuje nepoměr za natolik alarmující, aby způsobil aplikaci disparity. Sám žalovaný uváděl, že žalobkyně utratila (vyzvedla ze společného účtu) za 3 roky před rozvodem částku ve výši 465 000 Kč, což činí cca 13 000 Kč na měsíc. Takovou spotřebu soud nepovažuje za nepřiměřeně vysokou, pokud rodina účastníků byla 4 členná a účastníci pečovali o 2 nezletilé [anonymizováno]. Je pravdou, že žalovaný měl větší zásluhy na získávání majetku účastníků, byl více vydělávajícím členem rodiny, než žalobkyně. Na straně druhé však žalobkyně pečovala o malé [anonymizováno], o domácnost a důvody, proč nevydělávala více je tak dán objektivními, pochopitelnými důvody, její chování nelze považovat za vyhýbání se práci, lehkovážné chování, zaviněné zadlužování apod. Žalovaný navrhl k důkazu provést výslech osob, které pomáhaly žalobkyni pečovat o domácnost, aniž by tyto osoby blíže specifikoval. Jednalo se však o občasnou výpomoc, na názoru soudu by občasná výpomoc třetích osob nic nezměnila. Ani nepoměr mezi výdělky účastníků nelze zohlednit při aplikaci disparity. Posledním argumentem byla dehonestace žalovaného žalobkyní před [anonymizováno], aniž by blíže žalovaný vymezil, jakými výroky se tak mělo stát. Žalovaný navrhoval, aby byly provedeny k důkazu nahrávky hovorů s [anonymizováno] a protokoly o výpovědi [anonymizováno]. Z rozsudku o rozvodu bylo zjištěno, že se účastníci na výchově [anonymizováno] pro dobu po rozvodu manželství dohodli, nalezli ve výchově [anonymizováno] shodu, případný výkyv v jejich chování by tak byl pouze krátkodobý či jednorázový, což sice nelze považovat za chování omluvitelné, ale nemůže se jednat o chování s natolik vysokou mírou intenzity poškozující druhého z nich, aby ovlivnil aplikaci disparity. Soud proto považoval tyto důkazy za nadbytečné a zmítl je, a to proto, že jednak žalovaný neuvedl konkrétní okolnosti, v nichž dehonestace spočívala a navíc by s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR nebyla dosažena intenzita nevhodného chování, která by byla požadována k možnosti aplikace disparity.

53. Při výpočtu vypořádacího podílu postupoval soud takto. Předně je třeba uvést, že pasiva byla mezi účastníky rozvržena rovnoměrně, výpočet vypořádacího podílu tak dluhy neovlivnily. Soud vycházel z ceny zjištěných aktiv, které přikázal každému z účastníků tak, jak je aktuálně drží. Žalobkyně získala z masy společného jmění manželů movité věci v hodnotě 170 000 Kč a 6 200 Kč a zůstatky na účtech v hodnotě 201 080, 52 Kč, celkem tedy 377 280,52 Kč. Žalovaný získal z masy společného jmění manželů obchodní podíl v hodnotě 200 Kč, a zůstatky na účtech v hodnotě 1 223 713,09 Kč, celkem tedy 1 223 913,09 Kč. Celkově aktiva dosahují částky 1 601 193,61 Kč, polovina pak činí 800 596,80 Kč. Pokud žalobkyně získává z aktiv 377 280,52 Kč a žalovaný 1 223 913,09 Kč, na vyrovnání podílů zbývá částka 423 316,30 Kč po zaokrouhlení (800 596,80 Kč minus 377 280, 52 Kč tedy 423 316, 29 Kč nebo 1 223 713, 09 Kč minus 800 596,80 Kč tedy 423 316,29 Kč). Zaplacení této částky proto soud výrokem XI. uložil žalovanému, a to v pariční lhůtě 1 měsíce, když zohlednil skutečnost, že žalovaný má prostředky k dispozici, ale s ohledem na dobu trvání sporu a výši částky soud považuje za přiměřenou delší, než zákonem stanovenou lhůtu 3 dnů. Doba 1 měsíce od právní moci rozsudku je přiměřená tomu, aby byl žalovaný schopen z produktů, na kterých má peněžní prostředky uloženy, tyto uvolnit a zaplatit žalobkyni k jejím rukám.

54. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť nelze v daném případě hovořit o převážném úspěchu či neúspěchu jedné ze sporných stran.

55. Stejně tak soud rozhodl ohledně nákladů hrazených státem, což jsou náklady vynaložené na znalečné. Ze stejného důvodu, jako soud rozhodl o tom, že žádnému z účastníků nepřísluší nárok na náhradu nákladů řízení, rozhodl i o nákladech státu, když nelze hovořit o úspěchu či neúspěchu v daném řízení ve vztahu ke každému z účastníků, a proto každému z účastníků uložil povinnost zaplatit nákladů, které dosud nebyly kryty zálohou na znalečné. V řízení byly vyplaceny náklady za zpracování znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] ve výši 8 955 Kč (viz č.l. 401, 416), z čehož 5 000 Kč bylo čerpáno z účastníky složené zálohy a 3 955 Kč pak z rozpočtových prostředků a dále pak bylo vyplaceno 2000 Kč z rozpočtových prostředků (viz č.l. 442 a 444), celkem tedy z rozpočtových prostředků bylo vyplaceno 5 955 Kč, na každého z účastníků tedy připadá ve výši 2 977,50 Kč. Výroky XIII. a XIV. o těchto nákladech soud rozhodl tak, že je v této výši uložil každému z účastníků zaplatit do 1 měsíce od právní moci rozsudku na účet zdejšího soudu.

Poučení