38 C 80/2019 - 494

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B]., IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro zaplacení 599 231,55 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná č. 2, společnost [Jméno žalované B]., je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 171 188,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 9. 7. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná č. 2, společnost [Jméno žalované B]., je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 388 043 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 9. 7. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný č. 1, [Jméno žalované A], je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 14. 2. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná č. 2, společnost [Jméno žalované B]., je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 264 348,50 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému č. l, [Jméno žalované A], náhradu nákladů řízení ve výši 317 223,70 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného č.

1.

VI. Žalovaná č. 2, společnost [Jméno žalované B]., je povinna zaplatit České republice k rukám Okresního soudu Plzeň-město na náhradě nákladů vynaložených státem částku odpovídající 93,32 % nákladů vynaložených z rozpočtových prostředků, jejíž výše bude vyčíslena v samostatném usnesení vydaném po proplacení znalečného, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci dodatečně vydaného usnesení.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice k rukám Okresního soudu Plzeň-město na náhradě nákladů vynaložených státem částku odpovídající 6,68 % nákladů vynaložených z rozpočtových prostředků, jejíž výše bude vyčíslena v samostatném usnesení vydaném po proplacení znalečného, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci dodatečně vydaného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 2. 2019 (viz č.l. 3 – 6) se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému č. 1 povinnost zaplatit jí částku ve výši 599 231,55 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že v roce 1999 podstoupila operaci dělohy, v operační ráně se vyvinul Schlofferův tumor, který jí byl diagnostikován v roce 2014. Dne 25. 2. 2016 provedl žalobkyni žalovaný č. 1 operační zákrok, a to abdominoplastiku spojenou s liposukcí a odstraněním Schlofferova tumoru. Za operaci zaplatila žalobkyně žalovanému č. 1 v hotovosti částku 40 000 Kč a obdržela od něj vystavený pokladní doklad. Dne 27. 2. 2016 byla žalobkyně po provedení zákroku propuštěna do domácího ošetřování, neobdržela však žádnou lékařskou zprávu. Od 29. 2. 2016 si žalobkyně opakovaně naměřila horečku, při převazu dne 4. 3. 2016 bylo patrné zarudnutí rány, žalovaný č. 1 jí však odkázal ohledně antibiotické léčby na praktického lékaře. Ošetřena u žalovaného č. 1 byla ještě dne 7. 3. 2016 a 11. 3. 2016 a vzhledem ke zhoršení jejího zdravotního stavu a vysoké horečce vyhledala následně ošetření na chirurgii ve [Anonymizováno] [adresa]. Tam byla nejdříve ošetřována ambulantně (podstoupila 2 ambulantní zákroky), následně prodělala 1 zákrok pod narkózou a byla hospitalizována. V důsledku komplikovaného hojení se u ní vyvinula pupeční kýla, která musela být řešena dalším operačním zákrokem. V době podání žaloby žalobkyně sice již měla zhojené jizvy, ale estetickou úroveň považovala za nízkou, žalobkyně byla omezena v obvyklém způsobu života, po operaci ji opustil partner a není schopna řady aktivit. Žalobkyně se obrátila i na Policii ČR, ale v době podání žaloby nebyla o vývoji tohoto řízení informována. Nárok, který žalobkyně uplatnila u soudu, se opíral o znalecký posudek vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], který ohodnotil nárok na bolestné na 646,8 bodů odpovídajících částce 171 188,55 Kč, ztížení společenského uplatnění pak bylo znaleckým posudkem vyčísleno na částku 388 043 Kč. Žalobkyně pak dále žádala vrátit zaplacenou úplatu za poskytnutou zdravotní péči ve výši 40 000 Kč.

2. Podáním doručeným soudu dne 5. 5. 2019 (viz. č. l. 18 - 19) žalovaný č. 1 namítl nedostatek své pasivní legitimace s odůvodněním, že není poskytovatelem zdravotní péče, tím mohla být jen společnost žalované č. 2 prostřednictvím svých zaměstnanců, jejímž je žalovaný č. 1 jednatelem a společníkem. Dále pak popřel tvrzení žalobkyně a namítl, že žádné trestní řízení s ním vedeno nebylo, věc byla postoupena orgánům České lékařské komory a navíc mu orgány Policie ČR byla protiprávně odňata zdravotnická dokumentace vztahující se k žalobkyni. Žalovaný č. 1 proto navrhl zamítnutí žaloby.

3. V reakci na námitky žalovaného č. 1 žalobkyně podáním doručeným soudu dne 15. 5. 2019 (č.l. 23 až 24) namítla, že žalovaný č. 1 vystupoval vůči žalobkyni jako poskytovatel zdravotnické péče, když vystavil žalobkyni výdajový pokladní doklad znějící na jeho jméno a nijak žalobkyni neinformoval, že by neměl tímto poskytovatelem být on, ale žalovaná č.

2. Dále namítla, že neobdržela žádnou zdravotní dokumentaci. S ohledem na argumentaci žalovaného č. 1 však žalobkyně navrhla, aby bylo připuštěno přistoupení žalované č. 2 jako dalšího účastníka do řízení dle § 92 o. s. ř.

4. Žalovaný č. 1 podáním doručeným soudu dne 3. 6. 2019 (č.l. 28) namítl, že informace ohledně osoby, která vstupovala do právního vztahu se žalobkyní, měla žalobkyně včas a uvedl, že namítne promlčení nároku žalobkyně vůči žalované č. 2.

5. Usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 6. 2016 č.j. 38 C 80/2019-125 bylo připuštěno přistoupení žalované č. 2 jako dalšího účastníka do řízení. K odvolání žalovaného č. 1 (č.l. 128 až 129) pak Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21. 8. 2021 č.j. 15 Co 249/2019-142 usnesení zdejšího soudu potvrdil. Usnesení nabylo právní moci dne 18. 9. 2019.

6. Podáním doručeným soudu dne 15. 11. 2019 (č.l. 149 - 150) pak žalovaná č. 2 uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, namítla, že nebylo žalobkyní dostatečně tvrzeno, v čem byl postup žalované č. 2 při provedené operaci v rozporu s poznatky lékařské vědy a ohledně pooperační péče uvedla, že není pravdou, že by odmítla aplikovat antibiotickou léčbu, pravdou je, že pouze upozornila žalobkyni na to, že by se jednalo o další hrazenou léčbu, kterou však žalobkyně nechtěla hradit. Popřela též, že by bylo pravdivé tvrzení žalobkyně, že by jí nebyla poskytována řádná pooperační péče. Další postup, kdy vyhledala žalobkyně péči ve [Anonymizováno] [adresa] označila za její svobodné rozhodnutí. Následné vyčíslení bolestného a ztížení společenského uplatnění a předpokladů pro vznik nároku včetně popisu stavu žalobkyně a jejích omezení považovala žalovaná č. 2 za irelevantní, neboť nebyl dle jejího názoru dostatečně prokázán předpoklad spočívající v porušení povinnosti žalované č.

2. Žalovaná č. 2 současně namítla promlčení nároku žalobkyně uplatněného žalobou. Navrhla proto zamítnutí žaloby.

7. Při jednání dne 21. 5. 2020 (viz č.l. 181 a násl.) a následně pak usnesením ze dne 8. 6. 2020 č.j. 38 C 80/2019 – 188 byli účastníci soudem poučeni ohledně svých tvrzení a důkazních návrhů. Žalobkyně v návaznosti na tato poučení reagovala podáním doručeným soudu dne 9. 7. 2020 (viz č.l. 192 - 197). V něm žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení vztahující se k uzavření smluvního vztahu se žalovanými, vyčíslení bolestného a ztížení společenského uplatnění, popsala komplikace, které musela po operačním zákroku řešit a vyjádřila se blíže i k uplatnění částky 40 000 Kč, kterou považovala buď za bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného č. 1, a nebo za škodu. Dále se vyjádřila i k tomu, kdy vytkla žalovaným vady, k okolnostem ustálení svého zdravotního stavu, k žalovanými předložené zdravotní dokumentaci a k námitce promlčení vznesené žalovanou č. 2 a namítla, že k jejímu uplatnění došlo v rozporu s dobrými mravy a zdůraznila, že ve smluvním vztahu vystupovala v pozici spotřebitele.

8. Žalovaní v podání doručeném soudu dne 15. 7. 2020 (č.l. 200 - 201) uvedli, že smlouva o poskytnutí lékařské péče byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou č. 2, jejímž jménem jednal žalovaný č. 1 jako její zaměstnanec. Namítli dále opětovně promlčení nároku žalobkyně vůči žalované č. 2, neprokázání vzniklé škody žalobkyní a nedostatek příčinné souvislosti mezi jednáním žalované č. 2 a eventuální škodou.

9. Nalézací soud ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 7. 9. 2021 tak, že uložil 2. žalované zaplatit žalobkyni částku 171 188,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 9. 7. 2019 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a částku 388 043 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 9. 7. 2019 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), žalobu zcela zamítl vůči 1. žalovanému (výrok III), žalobu zamítl vůči 2. žalované do částky 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 2. 2019 do zaplacení a do zákonného úroku z prodlení z částky 559 231,55 Kč za dobu od 14. 2. 2019 do 8. 7. 2019 (výrok IV) a dále rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky V až IX).

10. Proti výroku III rozsudku, a to v rozsahu částky 40 000 Kč s příslušenstvím, podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítala, že mezi žalobkyní a 1. žalovaným nevznikl a ani nemohl vzniknout žádný relevantní právní vztah, jehož obsahem by byl závazek 1. žalovaného provést žalobkyni požadovaný operační zákrok a závazek žalobkyně poskytnout 1. žalovanému za provedení operačního zákroku peněžité plnění. Operaci prováděla na základě uzavřené smlouvy o poskytnutí zdravotní péče 2. žalovaná. Částka 40 000 Kč měla být za provedení operačního zákroku hrazena pouze 2. žalované. Tato částka byla dne 25. 2. 2016 předána v hotovosti přímo 1. žalovanému, který žalobkyni vystavil příjmový doklad výlučně se svými identifikačními údaji, nikoli údaji 2. žalované. Pokud bylo žalobkyní plněno 1. žalovanému, jde o plnění bez právního titulu a na straně 1. žalovaného zakládá bezdůvodné obohacení, které je 1. žalovaný povinen žalobkyni vydat. Na to nemůže mít vliv skutečnost, že 1. žalovaný měl být v době přijetí platby zaměstnancem 2. žalované. V době přijetí platby tak vůči žalobkyni nevystupoval.

11. Žalovaný č. 1 napadl včasným odvoláním pouze nákladový výrok VII, namítaje, že postupem soudu byla porušena zásada procesní ekonomie a on byl nepřiměřeně zatížen nutností být právně zastoupen až do konce řízení a vznikly mu tím nezanedbatelné náklady. V souladu se zásadou úspěchu ve věci by mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení.

12. Žalovaná č. 2 napadla rozsudek včasným odvoláním, a to výroky I, II, IV, V a VIII. Namítala, že nejprve bylo třeba se zabývat otázkou, zda nedošlo k promlčení nároku žalobkyně v důsledku námitky promlčení opakovaně vznesené žalovanou č. 2 a dále s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu nesouhlasila s právním závěrem soudu, že u nároku na náhradu za bolest i za ztížení společenského uplatnění počíná běžet promlčecí doba až okamžikem, kdy se zdravotní stav poškozeného ustálil. Z hlediska počátku běhu subjektivní promlčecí doby pro uplatnění nároku na náhradu za bolest je významné, kdy odškodňované bolesti vznikly, nikoliv kdy došlo k ustálení celkového zdravotního stavu poškozeného. I skutkové závěry soudu, že k ustálení stavu žalobkyně nemohlo dojít před tím, než proběhla kontrola zdravotního stavu žalobkyně po následné operaci ve [Anonymizováno] [adresa] dne 17. 5. 2016, jsou nesprávné. Z lékařských zpráv [Anonymizováno] [adresa] vyplývá, že již při ambulantních kontrolách dne 28. 4. a 3. 5. 2016 se žalobkyně cítila dobře, byla bez obtíží. Obdobně i tvrzení soudu, že vznik pupeční kýly, která byla operována v září 2016, byl v důsledku hojení po operaci provedené žalovanou č.

2. Sám znalec existenci pupeční kýly jako možného následku abdominoplastiky nepostavil. Proto ani datum léčby pupeční kýly není a nemůže být určujícím faktorem pro vznik nového data rozhodného pro běh promlčecí lhůty ke stanovení bolestného a ztížení společenského uplatnění. A také není tudíž ani najisto možným následkem, újmou, která by teoreticky měla být hrazena. Žalovaná č. 2 neuznává, že při poskytování zdravotní péče žalobkyni postupovala non lege artis, jak soud uzavřel. Poukázala na nepřiléhavou odbornost znalce, který byl angažován žalobkyní. Ze závěrů znaleckého dokazování nebyla prokázána existence Schlofferova pseudotumoru na břiše žalobkyně. Přitom znalec své závěry o nevhodném či nesprávném postupu při poskytování zdravotní péče žalobkyni postavil především na tom, že tento psedotumor existoval. A přestože se takto původně vyjádřil ve znaleckém posudku, při výslechu se vyjadřoval zdrženlivěji a opakovaně potvrdil, že postup zaměstnanců žalované nebyl nesprávný. Ani po seznámení s kompletní zdravotnickou dokumentací své závěry znalec nekorigoval. Znalec věc nepostavil tak, že provedení samotného operačního zákroku žalovanou č. 2 a ani následná pooperační péče nebyly non lege artis, nýbrž hovořil pouze obecně o možných komplikacích hojení po operačním zákroku. Opakovaně připustil, že nemůže postup žalovanou č. 2 při poskytování zdravotní péče hodnotit jako chybný. Soud dále zatížil řízení další vadou, a to bezdůvodným zamítnutím výslechů zaměstnanců žalovanou č.

2. Tito svědkové byli žalovanými včas a řádně označeni k výzvě soudu.

13. Odvolání proti výroku rozsudku IV vzala 2. žalovaná před tím, než o něm odvolací soud rozhodl, zpět.

14. Usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. 11 Co 287/2021-429 ze dne 3. 6. 2022 byl rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadené, tj. ve výrocích pod body I, II, V, VI, VII, VIII a IX a dále v části výroku pod bodem III, pokud jím bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby do částky 40 000 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 14. 2. 2019 do zaplacení, zrušen a v tomto rozsahu vrácen nalézacímu soudu k dalšímu řízení a řízení o odvolání žalované č. 2 proti výroku pod bodem IV. napadeného rozsudku bylo zastaveno. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru o obrácení důkazního břemene, pokud jde o sporné otázky porušení právní povinnosti žalované č. 2 (tedy ohledně postupu 2. žalované tzv. lege artis), a stejně tak i ohledně sporné otázky posouzení příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vznikem škody s ohledem na závěr, že žalovaná č. 2 nevedla řádně zdravotnickou dokumentaci. Dospěl však k závěru, že žalovaná č. 2 nebyla řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., nebyla vyzvána k označení důkazů k prokázání těchto sporných okolností, když nebyla poučena o následcích neunesení důkazního břemene, tedy o případném neúspěchu ve sporu. Nebylo tedy dle odvolacího soudu poskytnuto řádné poučení dle § 118b o.s.ř., a proto nenastaly účinky koncentrace řízení. Nalézací soud měl tedy provést žalovanou č. 2 navržené důkazy výslechy svědků, o žalobkyni u žalované č. 2 pečujícího lékařského personálu označeného žalovanou č. 2, a to k otázce postupu při léčbě žalobkyně. Odvolací soud současně uložil nalézacímu soudu, aby řádně žalovanou č. 2 poučil, umožnil účastníkům, zejména pak žalované č. 2, uplatnit k prokázání sporných skutečností důkazy a tyto provedl. K otázce promlčení současně uvedl, že subjektivní 3 letá promlčecí doba se odvíjí od vědomosti poškozené o škodě a osobě povinné k její náhradě, což v kontextu s uplatněnými nároky na bolestné a ztížení společenského uplatnění znamená, že se odvíjí od okamžiku, kdy lze objektivně po ustálení bolesti provést bodové ohodnocení a stejně tak i u ztížení společenského uplatnění. Tato otázka je otázkou odbornou, k níž se musí vyjádřit znalec, např. v dodatku znaleckého posudku. K nároku na vrácení částky 40 000 Kč pak odvolací soud uvedl, že jednání žalovaného č. 1 nelze přičítat žalované č. 2, neboť z jeho jednání při převzetí částky nebylo zřejmé, že by jednal za žalovanou č.

2. Soud by se tedy měl zabývat otázkou, zda převzetím uvedené částky od žalobkyně nedošlo na straně žalovaného č. 1 ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z.

15. Nalézací soud ve vazbě na usnesení Krajského soudu v Plzni přípisy ze dne 23. 7. 2022 (viz č.l. 437 a 438) a následně pak při jednání konaném dne 13. 9. 2022 (viz č.l. 446 - 451) poskytl žalovaným i žalobkyni poučení dle § 118a o.s.ř. ve vazbě na shora uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni a následně při jednáních konaných dne 13. 9. 2022 ( č.l. 446 - 451), 3. 11. 2022 (č.l. 456 -462) vyslechl žalovanými navržené svědky – personál žalované č. 2, a to svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a dále pak provedl k důkazu výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který zpracoval pro žalobkyni dodatek ke znaleckému posudku ze dne 20. 8. 2022 (výslech viz č. l. 458-461, písemné zpracování dodatku je pak ve spise na č.l. 441-443 a v originálu též v přílohové obálce žalobkyně jako listina předložená dne 13. 9. 2022). Zjištěné skutečnosti jsou zapracovány do zjištěného skutkového stavu v bodě 16 a násl. odůvodnění.

16. Soud zjistil z provedených důkazů následující skutkový stav. V roce 1999 prodělala žalobkyně dle svých tvrzení gynekologickou operaci (viz. účastnický výslech žalobkyně č.l. 209). Dne 10 května 2000 se stal žalovaný č. 1 lékařem atestovaným pro obor gynekologie a porodnictví druhého stupně. Dne 28. 1. 2002 žalovaný č. 1 obdržel na základě rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje (dále jen „KUPK“) povolení k provozování nestátního zdravotnického zařízení, které provozoval až do 18. 6. 2008 jako fyzická osoba pod firmou svého jména, rozhodnutím ze dne 17. 6. 2008 byla zrušena registrace tohoto zařízení. Dne 28. 6. 2010 bylo vydané rozhodnutí o registraci žalované č. 2 jako nestátního zdravotnického zařízení (viz rozhodnutí KUPK č.l. 242 a dokumenty obsažené v kopii spisu KUPK v přílohové obálce). Žalovaný č. 1 dne 1. 10. 2010 uzavřel se žalovaným č. 2 pracovní smlouvu, na základě které vykonával u žalované č. 2 pozici lékaře (viz č.l. 205, ale též seznam zdravotnických pracovníků obsažený v kopii spisu KUPK v přílohové obálce, v němž je označen jeho týdenní pracovní doba v rozsahu 40 hodin jako lékař a vedoucí lékař v rozsahu 6 hodin mimo jiné pro plastickou chirurgii). Žalovaný č. 1 je současně jednatelem a jediným společníkem žalované č. 2. (viz výpis z OR č.l. 141, tato skutečnost navíc není mezi účastníky sporná). Dne 14. 11. 2014 bylo při gynekologickém vyšetření žalobkyni sděleno [tituly před jménem] [jméno FO], že se u ní vyskytl v jizvě po hysterectomii Schlofferův tumor cca 20 mm (viz č.l. 293), lékařská zpráva prokazující tuto skutečnost byla však vystavena až dne 5. 5. 2021. Dne 28. 1. 2016 se podrobila žalobkyně předoperačnímu vyšetření v interní ordinaci [Anonymizováno] v [Anonymizováno] pro GE – koloskopie s ARO asistencí, při kterém bylo zjištěno, že je schopna výkonu v celkové anestezii (viz č.l. 167). Na doporučení své známé paní [jméno FO] žalobkyně navštívila žalovaného č. 1 v zařízení žalovaného č. 2 na adrese [adresa] dne 15. 2. 2016 a při této schůzce se dohodli, že žalobkyně podstoupí operaci břicha, při které dojde k odstranění kůže a tukové tkáně tzv. abdominoplastice břicha (viz výslech svědkyně [jméno FO] při jednání dne 13. 5. 2021, č.l. 306 a násl., účastnický výslech žalobkyně dne 17. 9. 2020 č.l. 208 a násl., částečně se jedná o nesporné skutečnosti v rozsahu domluvy o provedení operace). Zda věděl žalovaný č. 1 o Schlofferovu tumoru vyskytujícího se v místě operované části břicha, není z provedených důkazů jednoznačně prokázáno. Dne 25. 2. 2016 nastoupila žalobkyně do zařízení žalovaného č. 2, zaplatila do rukou žalovaného č. 1 v hotovosti částku 40 000 Kč, žalovaný č. 1 vystavil příjmový pokladní doklad, v němž uvedl údaje vztahující se k jeho osobě (viz č.l. 107 a účastnická výpověď žalobkyně), žalobkyně podepsala poučení jen ve vztahu k anesteziologii (viz č.l. 166) a nikoliv ve vztahu k chirurgickému zákroku (viz. č.l. 165 rub - dokument je vystaven subjektem Asklepion – viz. též vyjádření žalobkyně v rámci účastnického výslechu vztahující se k popření pravosti jejího podpisu a s ohledem na grafický nesoulad podoby podpisu na listině s jejím vlastním podpisem), a téhož dne podstoupila operaci abdominoplastiky břicha. Fakticky ji operoval žalovaný č. 1, narkózu podával a během operace poskytoval anesteziologické služby [tituly před jménem] [jméno FO] (viz č.l. 164-165 a 166).

17. Svědci z řad ošetřujícího zdravotnického personálu, jejichž výslechy byly provedené soudem dne 13. 9. 2022 (viz. č.l. 446 - 451) a dne 3. 11. 2022 (č.l. 456 -462) si žalobkyni nepamatovali a nepamatovali si ani jí poskytovanou lékařskou péči, nebyli přítomni u domluvy žalobkyně s žalovaným č. 1 a ani při poskytování poučení a informací žalobkyni. Nepamatovali si ani provedený zákrok na žalobkyni a jí poskytovanou další péči. Tito svědci se vyjadřovali jen k tomu, jak byla obecně péče od přijetí pacienta do jeho propuštění obvykle poskytována. Žádný ze svědků nebyl přítomen ani následné ambulantní péče (kontrol) po propuštění pacientů ze zařízení. Soud pro lepší orientaci uvádí podstatné skutečnosti obsažené ve výpovědích svědků, které se vztahují k předmětnému sporu. 18. [tituly před jménem] [jméno FO] vyslechnutá dne 13. 9. 2022 (viz č.l. 448 až 449) uvedla, že u žalované č. 2 pracuje jako všeobecná sestra, jejím úkolem je poskytování anesteziologické a perioperační péče. Žalobkyni si nepamatuje, nevybavuje si ani péči a zdravotnický výkon, který jí byl poskytován. Svědkyně se vyjadřovala jen k obvyklým postupům při poskytování péče a uvedla, že po příchodu pacientky si pacientku odvede žalovaný č. 1, který s ní provádí konzultace a poučení. Ona před operací zkontroluje, zda je pacientka na operaci připravená, anesteziolog provádí anesteziologické poučení. Ona se účastní následně operativního výkonu, předchozích fází se neúčastní. Někdy slyšela i poučení [tituly před jménem] [adresa] ve vztahu, kudy povede řez, jak bude proveden, jak budou aplikovány drény, jak bude vypadat jizva, jak dlouho bude pacient ležet, zda a za jakým lékařem má jít, sestry poskytují poučení k sesterským záležitostem. Popsala též poučení, které poskytují sestry a uvedla, že byla v některých případech přítomna též poučení poskytované [tituly před jménem] [jméno FO] o možných pooperačních komplikacím – poruchy hojení, nekróza, záněty, ruptury, uvolnění drénu, nahromadění krve v případě, že vypadne drén. [tituly před jménem] [jméno FO] poskytuje poučení jako básničku. Po operaci je pacientkám poskytována pooperační péče, kterou poskytují sestry na oddělení, tato péče je poskytována do 10 hodiny následujícího dne, některé pacientky v zařízení bývají ještě další den. 19. [tituly před jménem] [jméno FO] vyslechnutá dne 13. 9. 2022 (viz č.l. 449 rub až 450) uvedla, že u žalované č. 2 pracuje jako anesteziologická sestra nebo jako asistence u operací, žalobkyni si nepamatuje, s pacientem přichází do kontaktu v momentě, kdy pacient přichází, a nebo přijíždí na operační sál a po operaci, když se pacient probouzí, jej předávají do péče sestřičce pooperačního oddělení a její práce s pacientem tím končí. Poučení pacienta se neúčastní, ta probíhá na ambulanci, v minulosti se občasně zúčastnila, lékař při ní pacientce vysvětluje, kudy bude veden řez, vysvětluje průběh operace, jak probíhá pooperační péče, včetně případných pooperačních komplikací, jaká bude délka hospitalizace a jak bude probíhat klidový režim a péče o ránu. Sama slyšela, jak pacientky byly poučeny, že nemají kouřit, jaké komplikace se mohou vyskytnout v ráně, jak se mají o ránu starat, jak pečovat o drény, nezbytnosti převazů o klidovém režimu, nošení kompresního prádla a jak postupovat při výskytu teploty. V zařízení jsou pacientky buď 1 nebo 2 noci po operaci a poté doporučuje lékař návštěvu buď své ambulance anebo ambulance praktického lékaře pacientky. Na oddělení pooperační péče se střídá 12ti hodinová služba, která se střídá ve dne a v noci, pacient je napojen na monitor a je mu podávána infuzní terapie. Od doby, kdy funguje [Anonymizováno] však chodí jen na výkony a poučování přítomna není. 20. [jméno FO] vyslechnutá dne 3. 11. 2022 (viz č.l. 458) uvedla, že u žalované č. 2 pracuje jako vedoucí lůžkového oddělení, žalobkyni si nepamatuje a nevybavuje a není schopna se k ní jako k pacientce vyjádřit. Vyjádřila se jen k obecným postupům, které vykonává u žalované č.

2. Pacienta uloží na pokoj a připraví na operaci a až jí zavolají z operačního sálu, tak pacienta odveze na sál a po provedení operace si pacienta zase přebírá, následně realizuje pokyny anesteziologa, infuze, tišící léky, pokud jsou předepsána tak též antibiotika. Pohovorům mezi lékařem a pacientem přítomna není. Při operaci břicha je nabízena dvoudenní péče, je tam vždy služba denní a noční. Pacient je také poučen i při převazu, následné kontroly však jdou již mimo ní, ona se jich neúčastní. 21. [tituly před jménem] [jméno FO] vyslechnutý dne 3. 11. 2022 (viz č.l. 456 rub až 457) uvedl, že u žalované č. 2 pracuje jako anesteziolog, žalobkyni si nepamatuje a nevybavuje si jí ani podle obličeje. Vyjádřil se jen k obecným postupům, které vykonává u žalované č.

2. Pacienta on v den operace navštíví a pohovoří s nimi o anesteziologii, probere rizika a vyplněný anesteziologický dotazník pacientem, podepíše informovaný souhlas s anestezií, v němž je uvedeno, jaká anestezie je podávána a jaká rizika jsou s ní spojená, domlouvá se na analgezii. S pacientem pak přichází do kontaktu na sále, když jej sestra přiveze, následně pacienta uspí a je u nich přítomen až do jejich probrání a zotavení se z anestezie. Na pacienta se již nepřichází podívat, jen když jde s jiným pacientem, tak jej na pokoji vidí. Veškerá anesteziologická péče se zapisuje do anesteziologického záznamu, je vyhotovována také průvodka s pokyny pro oddělení. Ve vztahu k žalobkyni pak svědek odkázal na č.l. 163, na kterém je protokol pooperační péče, informovaný souhlas na č.l. 164 a anesteziologický záznam na č.l. 165 a na č.l. 166 pak dotazník, který vyplňuje pacient. Z těchto listin svědek při výslechu dovodil, že anestezie byla žalobkyni podávána 40 minut, po anesteziologické stránce proběhlo vše v pořádku, žádná komplikace u žalobkyně nenastala, i na pooperačním oddělení bylo z hlediska oběhového vše v pořádku, nenastala žádná komplikace. O poučování žalovaným č. 1 uvedl, že tohoto poučení on přítomen není, ale je přesvědčen, že probíhá standardně. Během operací se občas leccos povídá a z některých reakcí žalovaného č. 1 dovodil, že již o určitých věcech s pacienty hovořil.

22. Žalobkyně pobývala v zařízení žalované č. 2 do 27. 2. 2016. Zda byla v noci po operaci přítomna sestra či lékař žalobkyně nevěděla, žalobkyně měla být dle svých tvrzení podpořených účastnickou výpovědí poučena žalovaným č. 1, že zdravotnický personál v zařízení nebude a sama si má vzít v lednici večeři a pokud se zhorší její zdravotní stav, má kontaktovat žalovaného č. 1 na telefonním čísle, které jí předal napsané na lístku papíru. Ze svědeckých výslechů zdravotnického personálu (viz č.l. 446- 451 a 456 - 462), byť se svědci vyjadřovali jen k obvyklému postupu a žalobkyni ani její léčbu a jí poskytované zdravotní služby si nepamatovali, však soud považuje za prokázané, že bylo obvyklé, že v době, která byla nezbytnou (tedy minimálně následující den) vždy sestra na pooperačním oddělení přítomna byla, přítomnost personálu zajišťována nebyla na oddělení placeném pobytovém, pokud již nebyla poskytována odborná péče. Ze svědeckých výpovědí vyplynula doba pobytu do následujícího či druhého následujícího dne po operaci, kdy přítomnost personálu zajištována obvykle byla, nutno však zopakovat, že žádný ze svědků si žalobkyni nepamatoval, vypovídali jen v obecných souvislostech, nikoliv ve vztahu k péči o žalobkyni. V zařízení pobývala žalobkyně na pokoji společně s paní [jméno FO] – [Anonymizováno]. Výslech této svědkyně žalobkyně navrhovala, následně však již na této výpovědi netrvala, proto byl důkazní návrh zamítnut nejen s ohledem na skutečnost, že jej vzala žalobkyně zpět, ale i s ohledem na skutečnost, že by jeho provedení nebylo technicky a finančně náročnější (videokonference, tlumočník atd.) a že by se vyjadřovala jen k otázkám okrajovým (přítomnost zdravotnického personálu, komplikace vyskytnuté u této pacientky po operaci provedené u ní). Dne 27. 2. 2016 byla žalobkyně propuštěna ze zařízení žalovaného č. 2, neobdržela však žádné lékařské zprávy, ani propouštěcí zprávu, ani zprávu o průběhu operace a ošetření, žalovaný č. 1 ji prohlédl a vyměnil nádobu u drenu (viz účastnická výpověď žalobkyně). Ve dnech 1.,4.,7.,11 a 14. 3. jsou zachyceny ve zdravotní dokumentaci, kterou do spisu založila žalovaná č. 2 (viz č.l. 156 - 160) kontroly žalobkyně u žalované č. 2, které prováděl žalovaný č.

1. Svědci z řad ošetřujícího zdravotnického personálu, jejichž výslechy byly provedené soudem dne 13. 9. 2022 (viz. č.l. 446 - 451) a dne 3. 11. 2022 (č.l. 456 -462) se k otázce poskytování ambulantní pooperační péče již nevyjadřovali, tuto si nepamatovali a obecně uvedli, že ambulantní kontroly již provádí žalovaný č. 1 sám, této se oni neúčastní, a tedy se ani v případě žalobkyně neúčastnil ani jeden z vyslechnutých a žalovanou č. 2 navržených svědků. Žalobkyně ve svém účastnickém výslechu a dále s odkazem na své poznámky na č.l. 47 uvedla, že kontroly proběhly jen ve dnech 4. 3. 2016 a 7. 3. 2016, na kontrolu dne 3. 3. 2016 se žalobkyně dostavila, nedostala se však do ordinace, čekala na žalovaného č. 1 na schodech, neboť žalovaný č. 1 nebyl přítomen a na telefonický dotaz jí sdělil, aby přišla následující den i přesto, že měla horečky přesahující 39 st. a nebylo jí dobře. V průběhu této doby se žalobkyni zhoršoval zdravotní stav, objevily se zvýšené teploty a následně horečky, místo operace bylo bolestivé. Žalobkyně žádala žalovaného č. 1, aby jí předepsal antibiotika, žalovaný tento postup odmítl s tím, že by si musela žalobkyně antibiotika zaplatit a doporučil jí, aby věc řešila se svým obvodním lékařem, nebo zašla či si zavolala pohotovost.

23. Dne 16. 3. 2016 žalobkyně poprvé navštívila [Anonymizováno] [podezřelý výraz] v [Anonymizováno] (viz lékařská zpráva č.l. 50), rána byla vyčištěna, odstraněna nekrotická tkáň a odebrán stěr, rána byla označena za podminovanou, afebrilní, následně byla podána antibiotika. Žalobkyně zpočátku chodila jen na každodenní ambulantní ošetření, následně pak byla v době od 21. 3. 2016 do 2. 4. 2016 hospitalizována ve [Anonymizováno] v [Anonymizováno] a dne 29. 3. 2016 byla operována z důvodu provedení sekundární sutury (viz č.l. 156 až 160, 48 a násl). Na následné kontroly pak docházela ve dnech 5. 4. 2016, 7. 4. 2016, 10. 4. 2016, 19. 4. 2016, 21. 4. 2016 22. 4. 2016, 26. 4. 2016, 28. 4. 2016 a 3. 5. 2016, dne 22. 5. 2016 bylo konstatováno, že je rána již v pokročilejší fázi hojení, předpokládaná doba léčby ještě další 1 měsíc (viz č.l.48-62). Poslední kontrola proběhla dne 3. 6.2016 (viz č.l. 82). Dne 7. 4. 2016 navštívila žalobkyně psychiatra [tituly před jménem] [jméno FO], kterého navštěvovala i v minulosti (viz zpráva č.l. 52) a který konstatoval, že se psychický stav žalobkyně v důsledku komplikací spojených s operativním zákrokem, který podstoupila u žalovaného č. 2, zhoršil, má stavy úzkosti, depresivní symptomatologii, byla doporučena medikace a kontroly psychiatrem. V období od 1. 9. 2016 do 5. 9. 2016 byla žalobkyně opětovně hospitalizovaná v [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. Důvodem byla operace kýly provedená dne 2. 9. 2016. Kýla se vyvinula v jizvě po abdominoplastice, nebyla však zcela jednoznačně prokázána příčinná souvislost mezi vznikem kýly a abdominoplastikou břicha. Této otázce se opakovaně věnoval znalec [tituly před jménem] [jméno FO] znalecký posudek č. 146/42/2016 ze dne 17. 12. 2016 v bodech 2, 3, 4 na str. 11 (viz č.l. 88-106), jeho výslech dne 1. 4. 2021 (viz č.l. 285 a násl.) a 13. 5. 2021 (viz č.l. 301 a násl.) a dále pak dodatek č. 146/42/2016 ze dne 20. 8. 2022 (viz č.l. 441 -444 a přílohová obálka) a jeho výslech provedený dne 3. 11. 2022 (458 rub až 460). Znalec zkonstatoval, že časová souvislost mezi vznikem pupeční kýly a provedenou abdominoplastikou je u žalobkyně dána, je dána též pravděpodobnost příčinné souvislosti mezi vzniklou kýlou a provedenou abdominoplastikou, neboť při abdominoplastice se musí manipulovat s pupeční jizvou, která se vyřízne a musí se tzv. inzerovat na jiné místo. Na druhé straně však znalec uvedl, že žalobkyně v období před operací podstoupila jinou operaci a nemůže vyloučit, že by tím mohlo dojít k porušení pupeční jizvy. Žalovaný č. 1 a žalovaná č. 2 se sice v dokumentaci o pupeční kýle nezmiňuje, což by měl, pokud by ji zaznamenal. Nemůže však vyloučit, že by při vyšetření byla opomenuta a v důsledku operace u žalované č. 2 se zvětšila. Příčinou souvislost s operací u žalované č. 2 považuje za vysoce pravděpodobnou, ale stoprocentně jako jedinou příčinu ji označit nemůže. Na kontroly do [Anonymizováno] v [Anonymizováno] docházela žalobkyně až do 19. 9. 2016 (viz č.l. 63 - 64). Na opětovnou kontrolu k psychiatrovi se dostavila dne 6. 10. 2016, ze zprávy na č. l. 87 plyne, že depresivní ladění a úzkosti přetrvávají, stav je popsán jako těžký depresivní syndrom. Vizuelní podoba těla žalobkyně, resp. operativní zákrokem zasažené části těla, je zachycena na fotografiích (č.l. 108-124 spisu v černobílé podobě a na barevných fotografiích je pak zachycen v přílohové obálce žalobkyně). Z nich je patrná jednak délka a šířka řezu, následné jizvy a detaily řezu a jizvy. Soud s ohledem na odbornost problematiky neumí bez dalšího vyhodnotit skutkové závěry z toho plynoucí, tedy vývoj a rozsah rány, fotografie měl však k dispozici znalec a i s nimi jako podklady pracoval a i o ně opřel své závěry.

24. Dne 16. 10. 2016 byla vyšetřena žalobkyně znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který ohledně jejího zdravotního stavu, postupu žalovaných při předoperační péči, operaci a pooperační péči a škody způsobené žalobkyni zpracoval znalecký posudek č. 146/42/2016 ze dne 17. 12. 2016 (viz č.l. 88-106), v němž zkonstatoval po zhodnocení veškerých podkladů, které v posudku zmiňuje, že s ohledem na skutečnost, že nebyla poskytnuta zdravotnické dokumentace, lze pouze usuzovat, že předoperační diagnózy byly Schlofferův tumor a venter pendulum, nemůže řádně posoudit, zda byla operace provedena optimálním způsobem, zda byla pooperační péče řádná, ale výslovně může uvést, že Schlofferův tumor je potenciálním zdrojem bakteriální infekce a spojení takového infikovaného ložiska s plánovaným aseptickým plastickým výkonem nemusí znamenat optimální řešení, výhodnější by bylo proto oddělit oba operační zákroky a po zhojení rány po prvním z nich (odstranění tumoru) přistoupit ke druhému zákroku. Komplikacím by bylo možné předejít též podáním antibiotik. Vymezil též pooperační komplikace a vztah mezi operací a dalšími problémy žalobkyně spočívající v infekci v místě operační rány, dehiscence operační rány a sekundární hojení defektu, za důsledek operace považoval s velkou pravděpodobností též pupeční kýlu a dále potíže spočívající v bolestech v tahu v jizvě, špatný estetický výsledek a psychické problémy žalobkyně s tou výhradou, že k těmto se vyjadřuje jen okrajově v rozsahu své specializace a nenavyšuje proto pro účely ztížení společenského uplatnění vyčíslení újmy. Označil, které z důsledků mají trvalý ráz, a to jizvy, pocit bolestivosti v jizvě i omezení hybnosti, snížení fyzické výkonnosti a v rámci své kompetence též psychické problémy. Spojení obou operačních výkonů označil znalec za postup nevhodný, následnou pooperační léčbu pak za nesprávnou. V době vyšetření považoval znalec zdravotní stav žalobkyně již za ustálený. Bolestné znalec vyčíslil na 646,8 bodu a uvedl, že postupoval dle Metodiky NS ČR, výši ztížení společenského uplatnění v souladu s citovanou Metodikou vyčíslil na částku 388 043 Kč a odůvodnil ji výpočtem tvořícím přílohu znaleckého posudku, v němž došel k závěru, že z výchozí rámcové částky ve výši 10 586 800 Kč odpovídá poškození zdraví žalobkyně 3,67%, tedy 388 043 Kč. Své závěry pak odůvodnil při provedeném výslechu při jednání dne 1. 4. 2021 (č.l. 285 a násl.) a dne 13. 5. 2021 (viz č.l. 301 a násl.). Znalec následně vypracoval s ohledem na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ve vztahu k otázce ustálení bolesti a zdravotního stavu dodatek ke znaleckému posudku č. 146/42/2016 ze dne 20. 8. 2022 (č.l 441-444 a přílohová obálka) a byl též dne 3. 11. 2022 (viz č.l. 458 až 460) vyslechnut a uvedl, že komplikované hojení rány žalobkyně trvalo dosti dlouho, sekundárně se hojící rána byla zdrojem bolesti až do definitivního zhojení, zdravotní stav žalobkyně se ustálil, a to včetně odeznění akutní bolesti, zhruba v době klinického vyšetření znalcem, v období od poloviny září do konce října 2016. Při svém výslechu odkázal na zprávy z [Anonymizováno] [podezřelý výraz] v [Anonymizováno] v období od dubna 2016, zejména na zprávu ze dne 19. 4. 2016, 20. 4. 2016, 26. 4. 2016, 28. 4. 2016 a 3. 5. 2016 a odůvodnil, proč nevychází z informace ve zprávách uvedených jako popis subjektivního stavu, odkázal současně na popis objektivního stavu uvedeného ve zprávách a citoval, že je v nich uvedeno, že rána je živá, granulující, dehyscentní. K tomu uvedl, že pokud se jedná o živou tkáň bez kožního krytu, je bolestivá a bez ohledu na skutečnost, že ve zprávách je uvedeno, že se pacientka cítí subjektivně dobře, je objektivní popis rány naznačující, že je minimálně při pohybu rána bolestivá. Dále znalec uvedl, že vyšel z obvyklé doby hojení, popisu rány v citovaných zprávách a ze svého vyšetření dne 16. 10. 2016. K postupu lékařů ve [Anonymizováno] v [Anonymizováno] se vyjádřil tak, že tento postup byl lege artis, ve svých závěrech vycházel z popisu rány žalobkyně v době, kdy přišla do [Anonymizováno] [adresa] a z toho, jak se podařilo ty pooperační komplikace, které ve vazbě na zákrok žalovaných vznikly, zvládnout.

25. Žalovaní namítali, že odbornost znalce, kterého oslovila žalobkyně, neumožňovala zpracování důvěryhodného a přesvědčivého znaleckého posudku. K osobě znalce soud uvádí, že odbornost znalce [tituly před jménem] [jméno FO] považuje soud za dostatečnou a znalecký posudek včetně vypracovaného dodatku za přesvědčivý a i co do odbornosti dostatečný, a to zejména s ohledem na následující okolnosti. Znalec je zapsán v seznamu znalců pro obor zdravotnictví, odvětví zdravotnictví, specializace chirurgie a stanovení nemateriální újmy na zdraví a dle svého vyjádření kromě toho, že pracuje jako chirurg, účastní se též provádění plastických operací. K otázce estetických dopadů operace se nevyjadřoval, naopak výslovně uvedl, že tyto otázky považuje za nadstavbu, kterou by mohl posoudit jen znalec z příslušnou odborností, on posuzoval výlučně chirurgické dopady a nesprávnost pooperační péče, nikoliv tedy nadstavbu spočívající v estetickém výsledku či následcích psychických, které se u žalobkyně vyskytly. Soud zvažoval žalovanými navržený znalecký posudek vypracovaný znalcem pro specializaci plastická chirurgie a dospěl k závěru, že je již nadbytečný. Soud vyšel z úvahy, že zákrok provedený u žalobkyně byl primárně zákrokem chirurgickým a tuto odbornost a specializaci znalec splnil a vyjadřoval se výlučně k této rovině své odbornosti, nikoliv k nadstavbě v podobě estetických dopadů. Dále pak je zcela nezpochybnitelný a velmi přesvědčivý závěr znalce týkající se pooperační péče, který je taktéž podán v rámci jeho specializace. Soud dále pak zjistil, že již Policie ČR a dál též Česká lékařská komora oslovila řadu znalců z oboru plastické chirurgie ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] byla přibrána dne 10. 4. 2017 PČR a sdělila závěr, že znalecký posudek nelze zadat s ohledem na nedostatečně vedenou zdravotní dokumentaci žalovanými, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] byli kontaktováni PČR se stejným výsledkem dne 12. 5. 2017 a stejně tak i [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] dne 25. 8. 2017, kontaktování byli i znalci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] (viz č.l. 196-199 policejního spisu, tito znalci jmenovaní naposledy již však v seznamu znalců nyní zapsáni pro předmětnou specializaci nejsou). Tito znalci buď vyjádření zpracovali písemně, a nebo je v policejním spisu učiněn úřední záznam o výsledku, vždy však v tom smyslu, že není možné posudek provést s ohledem na nedostatečně vedenou lékařskou dokumentaci ze strany žalovaného č.

1. Za této situace soud považoval za nadbytečné, aby byli osloveni stejní znalci, neboť by velmi pravděpodobně uvedli stejný závěr, když vycházeli ze stavu žalovanými policejnímu orgánu vydané zdravotní dokumentace. Pokud žalovaní argumentovali tím, že v soudním spisu je obsažena jiná, než policejnímu orgánu žalovanými vydaná zdravotnická dokumentace, aniž by však uvedli, v čem spočívá rozdíl a proč nevydali policejnímu orgánu žalovaní kompletní zdravotnickou dokumentaci, soud se musí tázat, jakou věrohodnost má tato případná a blíže žalovanými neupřesněná dodatečná dokumentace a dospívá k závěru, že její věrohodnost a pravdivost by byla zřejmě snížena. I přesto soud postupoval tak, že se snažil zjistit ze současného seznamu znalců osoby, které mají ve své specializaci zapsánu plastickou chirurgii a nebyly v minulosti osloveny policejním orgánem. Takto dvě zjištěné osoby soud oslovil s tím, zda a za jakých podmínek a v jakém čase by případně mohly znalecký posudek zpracovat. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] odpověděl k dotazu soudu, že znalecký posudek nemůže z kapacitních důvodů zpracovat (viz č.l. 481 až 482), [tituly před jménem] [právnická osoba] na dotaz neodpověděl, telefonicky byl nekontaktní (viz č.l. 481 až 483). Soud dospěl tedy k závěru, že by ani nebylo z těchto důvodů v rozumném období možné zpracování žalovanými navržený důkaz znaleckým posudkem provést, když soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti vztahující se k posudku zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] považuje tento postup, tedy nejen za neefektivní a prodlužující již tak déletrvající soudní spor, ale též za nadbytečný. Z těchto důvodů tedy návrh na zpracování znaleckého posudku zamítl, když zohlednil i skutečnost, že z výslechu svědků provedených po zrušení předchozího rozhodnutí žádné nové skutečnosti vztahující se k poskytnuté péči včetně pooperační nebyly zjištěny.

26. V říjnu 2016 podala žalobkyně trestní oznámení na žalovaného č.

1. Ze spisu KŘPP MŘ [adresa], č.j. KRPP-156497-68/TČ-2016-030571, který je zapůjčen soudu a tvoří přílohu spisu je patrné, že dne 10.3.2017 byl žalovaný č. 1 vyzván k vydání zdravotní dokumentace mimo jiné vztahující se k žalobkyni (viz č. 68 policejního spisu) a dne 10. 3. 2017 pak tuto zdravotní dokumentaci vydal dobrovolně (viz č.l. 69-70). Obsah takto vydané zdravotní dokumentace obsažené v Policejním spise na č.l. 71-78 je totožný s dokumentací založenou žalovanými v tomto řízení 163-167 rub , dokumentace založená ve spis zdejšího soudu na č.l. 156-1690 o průběhu kontrol v policejním spise není. Ze zprávy OSZ [adresa] – město ze dne 31. 1. 2018 a z usnesení PČR KRPP, MŘ Policie [adresa] č. j. KRPP-156497-68/TČ-2016-030571 ze dne 31. 1. 2018 (viz č.l. 197 policejního spisu, č.l. 252-255 a 251 spisu zdejšího soudu) je patrné, že ve věci nebylo zahájeno trestní stíhání, že věc byla předána k vyřízení ČLK ke kárnému projednání s ohledem na skutečnost, že nelze objektivně konstatovat, zda došlo k naplnění skutkových podstat trestných činů, pouze bylo zjištěno, že nebyla řádně vedena zdravotní dokumentace v rozporu s vyhláškou č. 98/2012 Sb. Předžalobní výzva adresovaná právní zástupkyní žalobkyně jen žalovanému č. 1 byla odeslána dne 14. 2. 2019, žaloba vůči prvnímu žalovanému byla podána dne 25. 2. 2019 a s ohledem na procesní obranu žalovaného č. 1 byl návrh na přistoupení žalovaného č. 2 jako dalšího účastníka řízení podán dne 15. 5. 2019 u zdejšího soudu. Námitka promlčení vznesená žalovaným č. 2 byla uplatněna dne 15. 11. 2019.

27. Z rozhodnutí čestné rady ČLK ze dne 9. 10. 2020 č. j. 17/25-001/0819 (viz č.l. 258 až 261 je patrné, že se žalovaný č. 1 dopustil disciplinárního provinění proti povinnostem dle § 9 odstavec 2 písmeno a) zákona č., 220/1991 Sb. spočívající v tom, že v rámci operace žalobkyně jakož i v předoperační a pooperační péči řádně nevedl zdravotnickou dokumentaci a absentující či nedostatečná zdravotnická dokumentace vyvolává pochybnosti o dodržení postupu na náležité odborné úrovni a tím není možné dodržení postupu lege artis ani potvrdit a ani vyvrátit. Stejným rozhodnutím bylo uloženo žalovanému č. 1 disciplinární opatření za zjištěné ve skutkové větě pospané pochybení – pokuta ve výši 10 000 Kč. Z výpovědí svědkyň [jméno FO], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] soud zjistil, že se všechny tři svědkyně podrobily v časově obdobném období jako žalobkyně plastickým operacím u žalovaných a i ony měly následné komplikace, které musely řešit u jiných lékařů, i ony neměly jasno v tom, s kým vstupují do smluvního vztahu. Soud neprovedl důkaz výslechem svědkyně [Anonymizováno], neboť na jeho provedení žalobkyně již netrvala a soudu bylo navíc zřejmé, že svědkyně by se vyjadřovala ke skutečnostem obdobným jako tři vyslechnuté svědkyně.

28. Dále pak soud neprovedl účastnický výslech žalovaného č. 1, neboť se k jednání, na kterém bylo provedení výslechu naplánováno, nedostavil a současně na svém výslechu již výslovně netrval a toto své stanovisko zopakoval i v následné fázi řízení před nalézacím soudem po zrušení předchozího rozhodnutí odvolacím soudem. S ohledem na skutečnost, že účastník řízení musí se svým výslechem souhlasit, soud důkazní návrh zamítl.

29. Podle § 1810 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále již jen OZ) Ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

30. Podle § 1811 OZ (1) veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. (2) Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku a) svoji totožnost, popřípadě telefonní číslo [tel. číslo] adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj, b) označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností, c) cenu zboží nebo služby, případně způsob jejího výpočtu včetně všech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, d) způsob platby a způsob dodání nebo plnění, e) náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem, údaj, že mohou být dodatečně účtovány, f) údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv, g) údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou, h) údaje o funkčnosti digitálního obsahu, včetně technických ochranných opatření, a i) údaje o součinnosti digitálního obsahu s hardwarem a softwarem, které jsou podnikateli známy nebo u nichž lze rozumně očekávat, že by mu mohly být známy.

31. Podle § 1812 odstavec 1) OZ lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

32. Podle § 2099 OZ věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

33. Podle § 2615 OZ (1) dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. (2) O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

34. Podle § 2618 OZ soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.

35. Podle §2636 OZ (1) smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. (2) Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

36. Podle § 2638 OZ poskytovatel srozumitelně vysvětlí ošetřovanému zamýšlené vyšetření i navrhovanou péči o zdraví; po příslušném vyšetření poskytovatel vysvětlí ošetřovanému jeho zdravotní stav a péči o zdraví i při dalším postupu. Žádá-li o to ošetřovaný, podá mu poskytovatel vysvětlení v písemné formě.

37. Podle § 2643 OZ poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru 38. Podle § 2645 OZ poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.

39. Podle § 574 OZ na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

40. Podle § 584/1 OZ (1) týká-li se omyl vedlejší okolnosti, kterou ani strany neprohlásily za rozhodující, je právní jednání platné, ale osoba uvedená v omyl má vůči původci omylu právo na přiměřenou náhradu.

41. Podle § 2910 OZ škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

42. Podle § 2913 OZ (1) poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. (2) Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

43. Podle 620 OZ okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

44. Podle 636 OZ právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

45. Podle § 2 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování se poskytovatelem zdravotních služeb se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle tohoto zákona.

46. Podle § 4 odstavec 5) zákona č. 372/2011 Sb. náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

47. Podle § 28 odstavec 2) zákona č. 372/2011 Sb. Pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni 48. Soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení. Předně se soud zabýval otázkou aktivní a pasivní legitimace účastníků. Vzhledem k tomu, že lékařský zákrok byl proveden na těle žalobkyně a je to tedy ona, kdo byl ohrožen škodou, je jednoznačně osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby. Otázka pasivní legitimace byla již poněkud složitější s ohledem na duplicitu subjektů, vystupujících na druhé smluvní straně. Soud se v této otázce řídil jak níže uvedenou argumentací, tak i názorem Krajského soudu v Plzni, který byl uveden zejména v bodě 14) a 16) usnesení ze dne 3. 6. 2022 č.j. 11 Co 287/2021-429. Smluvním partnerem žalobkyně mohl být 1. žalovaný, který byl žalobkyni jako lékař doporučen, který s žalobkyní také hovořil, objednal ji, vystavil příjmový pokladní doklad, převzal od žalobkyně za lékařský zákrok hotovostní platbu a žalobkyni též sám operoval a je současně též lékařem a osobou, která je v oboru plastické chirurgie vzdělána a disponuje VŠ diplomem a je navíc jediným jednatelem a společníkem žalované č. 2, není však osobou oprávněnou poskytovat zdravotní služby ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb. Smluvním partnerem mohla být ale i žalovaná č. 2, která je společností provozující nestátní zdravotnické zařízení na adrese [adresa], které má povolení od KÚPK k poskytování zdravotních služeb ve smyslu zákona č. 372/2011 o zdravotních službách a s ohledem na uzavřenou pracovní smlouvu se žalovaným č. 1 je též jeho zaměstnavatelem. Soud se tedy nejdříve musel zabývat tím, zda a mezi kým vznikl případně závazkový vztah, jaký byl jeho obsah (dohodnutá či z obecně závazných právních předpisů plynoucí práva a povinnosti stran) a zda došlo některým z nich k porušení povinnosti z takového smluvního závazkového vztahu. Skutkové okolnosti ohledně této otázky byly mezi účastníky téměř nesporné. Skutkový stav je popsán shora, nicméně soud považuje s ohledem na úvahu, kterou provedl za vhodné zopakovat, že bylo prokázáno, že žalobkyně na doporučení své známé svědkyně [jméno FO] v jejím doprovodu navštívila zdravotnické zařízení provozované žalovanou č. 2 a v její provozovně jednala s 1. žalovaným, se kterým se na operaci dohodla. V té době žalobkyně neřešila, s kým jedná, zda jejím smluvním partnerem je fyzická osoba [Jméno žalované A], a nebo společnost, kterou založil, je jejím jednatelem a společníkem a případně zaměstnancem. Poslední informaci ani žalobkyně neměla možnost sama zjistit. Žalobkyně vystupovala při jednání v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 OZ a soud považuje za prokázané, že od žalovaného č. 1 neobdržela řádné a výslovné informace ohledně subjektu, který s ní vstupuje do smluvního závazkového vztahu. Tímto postupem byla porušena její práva jako spotřebitele a navíc tím byl porušen i ustanovení § 4 odstavec 5 a § 28 odstavec 2 Zákona o zdravotnických službách č. 372/2011 Sb. Jediné, co bylo dohodnuto, byl termín operace, místo jejího provedení, jaká (typově) operace bude provedena a za jakou úplatu. Následně se k operaci žalobkyně dostavila, operace byla 1. žalovaným v provozovně 2. žalovaného provedena, ještě před jejím provedením převzal 1. žalovaný v provozovně 2. žalovaného od žalobkyně peníze a vystavil příjmový pokladní doklad se svým jménem. Bylo ale současně prokázáno, že 1. žalovaný byl v pracovněprávním vztahu k žalované č. 2 a současně byl v pozici statutárního orgánu 2. žalované. Bylo též prokázáno, že 2. žalovaná byla nestátním zdravotnickým zařízením a disponovala povolením KÚPK, žalovaný č. 1 nikoliv. Pokud tedy byla uzavřena smlouva ve smyslu § 2636 OZ o péči o zdraví, pak k jejímu uzavření muselo dojít mezi žalobkyní a 2. žalovanou, neboť jednání žalovaného č. 1 s ohledem na plnění jeho pracovních povinností a povinností statutárního orgánu je nutné přičítat žalované č. 2 a nejednalo se současně o žádný exces (vybočení) z jeho pracovních povinností a povinností statutárního orgánu. Žalovaný č. 1 neměl navíc evidentně vůli uzavřít se žalobkyní smlouvu sám jako fyzická osoba, jako lékař, jeho úmyslem nebylo sám sebe zavázat ve smluvním vztahu se žalobkyní, byť je třeba velmi důrazně vytknout jeho chování absolutní nedostatek poučení, informování žalobkyně a porušení povinností, které jako statutární orgán podnikatelského subjektu vůči spotřebitelce měl. Soud aplikoval ustanovení §§ 1810 a 1811 OZ a § 2, 4 odstavec 5 a 28 odstavec 2 zákona č. 372/2011 Sb. ve spojení s § 2638 OZ a přihlédl při tom k ustanovení § 1812 OZ, využil příznivější výklad pro žalobkyni jako spotřebitelku. Soud aplikoval též § 574 OZ, § 584 a § 586 OZ a přihlédl k argumentaci odvolacího soudu, ke komentářům a judikatuře uvedené odvolacím soudem v odůvodnění usnesení ze dne 3. 6. 2022, č.j. 11 Co 287/2021-429 v bodě 14) (např. Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, komentář k § 583 v systému ASPI, dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2987/2000, a ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002) a dospěl k závěru, že žalovaným č. 1 vyvolaný omyl u žalobkyně je sice třeba považovat za omyl podstatný, neboť se jednalo o omyl v osobě, s níž uzavírá žalobkyně smluvní vztah, ale s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nevznesla námitku neplatnosti smlouvy o péči o zdraví z důvodu omylu, považuje se tato smlouva za platné právní jednání dle § 586 OZ. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva dle § 2636 OZ byla uzavřena platně mezi žalobkyní a žalovanou č. 2, jejímž jménem žalovaný č. 1 vystupoval. Žalovaný č. 1 tak pasivně legitimován ve vztahu k nároku z odpovědnosti za škodu není. Vzhledem k tomu, že výrok III. původního rozsudku nalézacího soudu ze dne 7. 9. 2021 nebyl napaden odvoláním a tento výrok již nabyl právní moci, nebylo třeba opětovně žalobu vůči žalovanému č. 1 zamítat.

49. Soud se dále řídil bodem 16) usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2022, č.j. 11 Co 287/2021-429 a v něm uvedeným právním závěrem, že jednání žalovaného č. 1. kterým přijal od žalobkyně částku ve výši 40 000 Kč nelze přičítat žalované č. 2 s odkazem na ustanovení § 436 odstavec 1) věta druhá OZ a dospěl k závěru, že ve vztahu k přijetí tohoto plnění pasivně legitimovaným žalovaný č. 1 je, a je tedy třeba se blíže zabývat případným vznikem nároku žalobkyně vůči žalovanému č. 2 z právního důvodu bezdůvodného obohacení dle § 2991 OZ. Oprávněností žaloby vůči žalovanému č. 1 a tímto nárokem se soud bude dále zabývat pod bodem 62 tohoto odůvodnění.

50. Soud se nejdříve bude zabývat nárokem žalobkyně vůči žalované č. 2 z právního titulu škody vzniklé z platně uzavřené smlouvy o péči o zdraví a tím, zda nárok žalobkyně nebyl s ohledem na žalovanou č. 2 vznesenou námitku promlčení promlčen. Soud vyšel z ustanovení § 620 OZ, které stanoví počátek 3 leté subjektivní promlčecí doby tak, že se odvíjí od vědomosti poškozeného o škodě a o osobě povinné k její náhradě a současně se řídil bodem 15) usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2022, č.j. 11 Co 287/2021-429 a v něm uvedeným právním závěrem a uloženými pokyny. V rovině obecné lze uvést následující. U nároku na náhradu za bolest i za ztížení společenského uplatnění počíná běžet promlčecí doba až okamžikem, kdy se zdravotní stav poškozeného ustálil, resp. kdy došlo poprvé k možnosti posouzení ztížení společenského uplatnění. Otázka počátku běhu promlčecí doby je již judikaturou vyšších soudů ustálená (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 23/83, sp. zn. 25 Cdo 3196/2010). Pro účely vyčíslení bolestného a ztížení společenského uplatnění v případě pracovního úrazu se dokonce toto pravidlo promítlo i do nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Závěr o ustálení zdravotního stavu je závěrem skutkovým a závisí na vyjádření lékaře (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3228/2014, sp. zn. 21 Cdo 2724/2020, sp. zn. 25 Cdo 1169/2000), Krajský soud v Plzni odkázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1654/2019, a v něm uvedenou judikaturu, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 752/2010, publikovaný pod č. 153/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Lze tedy uzavřít, že podstatné pro soud je pro úvahu o případném promlčení, zjištění okamžiku, kdy se ustálila bolest a je již možné objektivně provést ohodnocení bolesti, a kdy se ustálil celkový zdravotní stav a opět je možné objektivně provést jeho ohodnocení. Odvolací soud uvedl, že takový závěr je závislý na vyjádření lékaře a zavázal soud, aby za tímto účelem provedl doplnění dokazování doplněním znaleckého posudku a zabýval se též příčinnou souvislostí mezi vznikem pupeční kýly a abdominoplastikou břicha. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] se této otázce věnoval již ve znaleckém posudku č. 146/42/2016 ze dne 17. 12. 2016 v bodech 2, 3, 4 na str. 11 (viz č.l. 88-106), a ve svém výslechu ze dne 1. 4. 2021 (viz č.l. 2850 a násl.) a 13. 5. 2021 (viz č.l. 301 a násl.). K této otázce byl dále vypracován dodatek č. 146/42/2016 ze dne 20. 8. 2022 (viz č.l. 441 -444 a přílohová obálka) a znalec se vyjádřil pak v rámci svého výslechu provedeného dne 3. 11. 2022 (458 rub až 460). K otázce vzniklé a operované kýly, jak již shora soud uvedl, znalec zkonstatoval, že časová souvislost mezi vznikem pupeční kýly a provedenou abdominoplastikou dána je, je dána též velká pravděpodobnost příčinné souvislosti mezi vzniklou kýlou a provedenou abdominoplastikou, na druhé straně však znalec uvedl, že nemůže tuto souvislost postavit na 100% jistotě. Otázce ustálení bolesti a zdravotního stavu se věnoval vypracovaný dodatek ke znaleckému posudku č. 146/42/2016 ze dne 20. 8. 2022 (č.l. 441- 444 a přílohová obálka) a znalec k ní byl vyslechnut též dne 3. 11 2022 (viz č.l. 458 až 460) – zhodnocení skutkových závěrů je uvedeno pod bodem 24 tohoto odůvodnění. Znalec uvedl, že komplikované hojení rány žalobkyně trvalo dosti dlouho, sekundárně se hojící rána byla zdrojem bolesti až do definitivního zhojení, zdravotní stav žalobkyně se tedy ustálil, a to včetně odeznění akutní bolesti, zhruba v době klinického vyšetření znalcem, toto období znalec zařadil od poloviny září do konce října 2016. Soud při své úvaze vyšel též ze znalcem označených lékařských zpráv vystavených ošetřujícími lékaři ve [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [adresa] (viz č.l. 48 – 87), zejména pak z lékařské zprávy na č.l. 62 spisu ze dne 22. 5. 2016, ve které je uvedeno, že předpokládaná doba léčby je ještě 1 měsíc. Soud tedy dospěl k závěru, že k ustálení bolesti a celkového zdravotního stavu, což v případě žalobkyně dle názoru znalce spadá v jeden okamžik, nemohlo dojít dříve, než 22. 5. 2016, kdy sice rána byla již hojící se, ale stále nebyla zhojená a odhadovaná doba dalšího léčení byla 1 měsíc. Žalobkyně podala žalobu vůči 1. žalovanému dne 25. 2. 2019 a návrh na přistoupení 2. žalované pak byl doručen soudu dne 15. 5. 2019. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (viz. např. 29 Cdo 2494/99) běh hmotněprávních lhůt se proti tomu, kdo se má stát účastníkem řízení podle usnesení, kterým soud připustí jeho přistoupení do řízení, staví dnem, kdy návrh na jeho přistoupení dojde soudu, v daném případě tedy dnem 15. 5. 2019. Pokud pak doba léčby nebyla ukončena dne 22. 5. 2016 a trvala v této době též dle vyjádření znalce bolest, k promlčení nároku žalobkyně na bolestné a ani ztížení společenského uplatnění nedošlo, neboť 3letá subjektivní promlčecí doba ke dni podání návrhu na přistoupení žalované č. 2 do řízení neuběhla. Za této situace soud již nebude dále rozvíjet myšlenku případné aplikace odepření subjektivního práva námitky promlčení pro případný rozpor s dobrými mravy, neboť je to s ohledem na shora uvedené nadbytečné.

51. Žalovaný č. 2 argumentoval tím, že počátek běhu promlčecí doby nastal dnem provedení zákroku, tato právní úvaha však není správná a ani odvolacím soudem nebyla přijata.

52. Následně se soud věnoval tomu, zda bylo prokázáno naplnění veškerých předpokladů odpovědnosti za škodu žalované č.

2. Žalobkyně uplatnila nárok z právního důvodu odpovědnosti za škodu ve smyslu § 2913 OZ. Předpoklady odpovědnosti podle tohoto ustanovení jsou: protiprávní jednání, vznik škody (tedy uplatněné bolestné a ztížení společenského uplatnění) a příčinná souvislost mezi vzniklou a vyčíslenou škodou a protiprávním jednáním. Mezi předpoklady odpovědnosti dle § 2913 není zahrnuto zavinění, na rozdíl od předpokladů odpovědnosti za škodu vzniklou v důsledku porušení zákonné povinnosti dle § 2910 OZ.

53. Předně se soud tedy věnoval otázce, zda došlo k porušení povinnosti žalované č.

2. Pokud soud dospěl k závěru, že byla platně uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou č. 2 úplatná smlouva ve smyslu § 2636 OZ, plynula z takto uzavřené smlouvy povinnost poskytovatele (žalované č. 2) pečovat o zdraví žalobkyně, resp. provést dohodnutý zákrok a poskytnout vhodnou pooperační péči. Soud se tedy předně zabýval tím, zda došlo k protiprávnímu jednání žalovanou č. 2, tedy zda ze strany žalované č. 2 došlo k nesprávně provedenému lékařskému zákroku či k pochybením v rámci pooperační péče. Tato povinnost plyne z ustanovení § 2643 odstavec 1 OZ, dle kterého musí poskytovatel postupovat v souladu s pravidly svého oboru, tedy s péčí řádného odborníka (tento pojem odpovídá často používanému pojmu lege artis (náležitá odborná úroveň)) a plyne též přímo ze zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách (viz. §4 odstavec 5 a §28 odstavec 2 citovaného zákona). V zásadě důkazní břemeno ohledně prokázání existence všech předpokladů odpovědnosti za škodu včetně prokázání toho, že žalovaný č. 2 postupoval non lege artis leží na poškozeném, tedy na žalobkyni. Ústavní soud však ve svém nálezu sp. zn. I ÚS 3937/18 vyhlášeném dne 7. května 2020 uvedl, že „……pacient nebude pro své materiálně značně nevýhodné postavení ve srovnání s postavením lékaře obvykle schopen předložit veškeré důkazy na podporu svých tvrzení, tak je tomu zejména v situacích, kdy některý z předpokladů odpovědnosti za škodu může být prokázán jen či zejména za pomoci zdravotní dokumentace, kterou však disponuje žalovaný – poskytovatel lékařských služeb. Ten má v daném sporu převahu, a proto by měla být pacientova práva chráněna důsledněji. S tím bývá spjata také otázka obrácení důkazního břemene v případě, že jedna strana sporu zmařila provedení důkazu a protistrana se tím ocitla v důkazní nouzi, neboť nebyla schopna prokázat svá skutková tvrzení. Zdravotnické zařízení nemůže procesně těžit z nedostatků ve vedení zdravotnické dokumentace.“ Obdobný přístup lze dovodit i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2793/2014. V dané skutkové situaci bylo prokázáno, že žalovaná č. 2 nevedla řádně zdravotnickou dokumentaci týkající se poskytované zdravotní péče a zdravotního stavu žalobkyně, provedené operace, předoperačního stavu i následného léčení včetně pooperační péče. Tento závěr učinil jednak policejní orgán na podkladě vyjádření znalce, který se nemohl vyjádřit k postupu žalovaného č. 1 právě pro nedostatečně vedenou zdravotnickou dokumentaci. Stejný závěr učinil orgán České lékařské komory, který dospěl k závěru, že žalovaný č. 1 porušil své povinnosti tím, že řádně lékařskou dokumentaci nevedl. Argument žalovaných, že došlo k zásahu do (či snad žalovanými naznačované částečné ztrátě) dokumentace v době poté, kdy byla předána policejnímu orgánu, nebyl prokázán, neboť dokumentace byla žalovaným č. 1 na výzvu policejního orgánu vydána zcela dobrovolně a je součástí policejního spisu ve stejném rozsahu, v jakém je založena ve spisu u zdejšího soudu. Stejný závěr o obrácení důkazního břemene ve vztahu k tomuto předpokladu učinil též odvolací soud pod bodem 7 až 9) usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2022, č.j. 11 Co 287/2021-429. Na této právní úvaze proto nalézací soud již nic dalšího neměnil.

54. Soud však vyšel též ze závěru odvolacího soudu, že s ohledem na nesprávně poskytnuté poučení dle § 118a o.s.ř. a § 118b o.s.ř. je potřeba řádně splnit ve vztahu k žalované č. 2 poučení, vyzvat ji k označení důkazu k prokázání sporných rozhodných skutečností, že postupovala lege artis a že její jednání není v příčinné souvislosti se vzniklou škodou (viz bod 10-12 odůvodnění). Toto poučení bylo žalované č. 2 soudem poskytnuto při jednání dne 13. 9. 2022 (viz č.l. 447 -448). Žalovaná trvala na výslechu svědků – ošetřovatelského personálu (viz shora bod 17- 22) a zpracování znaleckého posudku. Lze shrnout, že z výslechu ošetřovatelského personálu nebyly zjištěny skutečnosti, které by se vztahovaly k poskytování lékařské péče žalobkyni, svědci se ve výpovědích věnovali jen obecným obvyklým postupům a navíc jen k období poskytované péče těsně před prováděnými chirurgickými zákroky a těsně po nich. Takto doplněné důkazy ničeho nezměnily na skutkových závěrech soudu ve vztahu k péči poskytované žalobkyni a již vůbec ne k pooperační péči. Soud považoval za nadbytečné zpracování znaleckého posudku po provedení výslechu těchto svědků, neboť ve vztahu k péči o žalobkyni nepřinesly nové skutečnosti. Skutkový stav se tedy oproti předchozímu rozhodování nalézacího soudu v této otázce nijak nezměnil. Soud opět vyšel ze znaleckého posudku zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno], který nebyl zpochybněn dodatečně v následné fázi v nalézacím řízení provedenými výslechy. Soud vzal v úvahu shodně jako při rozhodování v předchozí fázi též další skutečnosti, a to tvrzení žalobkyně, že dokument s názvem Informovaný souhlas o provedení chirurgického zákroku (viz č.l. 165 rub) žalobkyně nepodepsala a navíc je vystaven zcela jiným subjektem odlišným od žalovaného č. 2 ([Anonymizováno]). Nelze pominout ani nesoulad mezi žalovanými předloženou dokumentací a účastnickou výpovědí žalobkyně ohledně žalovanými poskytované následné pooperační péče (četnost kontrol, neošetření žalobkyně z důvodu nepřítomnosti žalovaného č. 1). Žalovaná č. 2 byla soudem i dodatečně poučena, že tvrzení o tom, že postupovala lege artis, musí prokázat s ohledem na obrácení důkazního břemene a své důkazní břemeno o tom, že zvolila řádný postup v souladu se svými povinnostmi, tedy lege artis neunesla. V řízení bylo znaleckým posudkem prokázáno, že jak operační postup, ale zejména pooperační péče nebyla provedena řádně, při operaci nebylo zcela vhodně zvoleno zkombinování odstranění Schlofferova tumoru a abdominoplastiky a v rámci pooperační péče zvolila žalovaná č. 2 slovy znaleckého posudku nesprávný postup, který vedl ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně a nutnosti vyhledat péči v jiném zařízení. Tento postup byl zcela zjevně nutností (při vysokých 39 stupňů přesahujících horečkách a bolestech a s ohledem na zjištěnou rozsáhlejší nekrózu tkáně soud nepochybuje o nutnosti lékařského ošetření), nikoliv svobodná volba žalobkyně. Sporné sice zůstalo, zda žalovaní věděli o existenci Schlofferova tumoru, soud však tuto nevědomost přičítá k tíži žalované č. 2, když tuto skutečnost s ohledem na svoji odbornost vědět měl. Soud má za prokázané, že se u žalobkyně Schlofferův tumor v místě operace v době před operací vyskytoval. Soud však opětovně hodnotil nedůsledně vedenou zdravotní dokumentaci a liknavý přístup žalovaného č. 1 jednajícího jménem žalované č. 2 včetně toho, že jím nebyla provedena řádná poučení žalobkyně, nevyptal se důsledně žalobkyně na zdravotní stav, nebylo jí doporučeno řádné předoperační vyšetření. Soud tedy dospěl k závěru, že pasivně legitimovaná žalovaná č. 2 neunesla důkazní břemeno o tom, že její postup jak při samotné operaci, tak i při pooperační péči byl tzv. lege artis, tedy že postupoval s péčí řádného odborníka. S ohledem na obrácení důkazního břemen tak soud dospěl k závěru, že první předpoklad odpovědnosti za škodu byl u žalované č. 2 naplněn.

55. Dalším předpokladem odpovědnosti za škodu je vznik škody a její vyčíslení. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení peněžité náhrady vyvažující vytrpěnou bolest a další nemajetkovou újmu spočívající v tzv. ztížení společenského uplatnění. Soud vyšel z ustanovení §2956 a §2958 Občanského zákoníku a ze znaleckého posudku vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], kterým byly oba nároky vyčísleny. Soud dále vyšel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1564/20, ve kterém jsou shrnuta obecná východiska nároku na náhradu škody způsobené na zdraví i postup, který musí zvolit soudy při jejich aplikaci na konkrétní případ, z tohoto rozhodnutí soud cituje následující: a) Obecná východiska Zdraví patří mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující kvalitu lidského života, je jedním ze základních předpokladů pro požívání ostatních práv (srov. Koch, I. E. Human Rights as Indivisible Rights, Leiden: Martinus Nijhoff Publishers, 2009, str. 59). Ústavní soud v minulosti judikoval, že právo na zdraví je jako prvek ústavního statusu jednotlivce garantováno hlavou druhou, oddílem prvním Listiny; zdraví je součástí fyzické integrity člověka a jako takové je chráněno čl. 7 odst. 1 Listiny zaručujícím nedotknutelnost osoby a jejího soukromí [srov. nález sp. zn. III. ÚS 2253/13 ze dne 9. 1. 2014 (N 3/72 SbNU 41)]. Právo na zdraví je dovozováno taktéž z čl. 8 Úmluvy, který v pojetí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) zahrnuje také tělesnou a duševní integritu (srv. rozsudek ESLP ve věci Trocellier proti Francii ze dne 5. 10. 2006, č. 75725/01). Podle judikatury ESLP v sobě právo na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy zahrnuje i pozitivní závazky státu. Tyto závazky mohou zahrnovat nutnost přijmout určitá opatření i v oblasti vztahů mezi jednotlivci navzájem (rozsudek ve věci Hajduová proti Slovensku ze dne 30. 11. 2010, č. 2660/03). V případě závažných zásahů do sféry chráněné čl. 8 Úmluvy může být nezbytné, aby poškozená osoba měla k dispozici prostředky trestního práva …………. V ostatních případech postačí existence účinných civilněprávních prostředků (srv. např. rozsudek ve věci Codarcea proti Rumunsku ze dne 2. 6. 2009, č. 31675/04). Ve vztahu k výši náhrad za újmu na zdraví ESLP dovodil, že poškozenému musí být poskytnuto odškodnění vhodné a dostatečné, tj. v případě peněžitého odškodnění v adekvátní výši. Porušení čl. 8 Úmluvy tak podle judikatury ESLP nebylo napraveno v případě, kdy byla sice stěžovateli poskytnuta dlouhodobá bezplatná lékařská péče, náhrada nemajetkové újmy však byla přiznána v nedostatečné výši (rozsudek ve věci G. B. a R. B. proti Moldavsku ze dne 18. 12. 2012, č. 16761/09). Na judikaturu ESLP navázal Ústavní soud, který v nálezu sp. zn. IV. ÚS 444/11 ze dne 5. 12. 2012 (N 200/67 SbNU 573) dospěl k závěru, že závazek státu zajistit ochranu zdraví jednotlivce se projevuje nejen v oblasti veřejnoprávní, tj. zakotvením trestněprávní úpravy, která sankcionuje protiprávní jednání třetích osob, ale i v soukromoprávní oblasti, a to zakotvením povinnosti škůdce nahradit poškozenému utrpěnou újmu na zdraví. V náhradě jakékoli újmy, a to i újmy na zdraví, je zapotřebí vidět i jakési ‚pokračování‘ práv. Skrze uplatnění nároku na náhradu újmy pokračuje subjektivní právo (na zdraví) nebo právní statek či hodnota (zdraví), z jehož porušení škoda vzešla (srv. výše citovaný nález sp. zn. III. ÚS 2253/13). Dojde-li k zásahu do zdraví člověka, a tedy do jeho tělesné a duševní integrity, obvykle není možné zajistit nápravu uvedením do původního stavu. Kromě toho, že taková náprava nemusí být s ohledem na tělesné a duševní dispozice lidí obecně možná, jsou zásahy do zdraví člověka typicky spojeny s bolestí či jiným duševním strádáním, u nichž není uvedení do původního stavu ani teoreticky představitelné. Aby byla ochrana, kterou soudní moc poskytuje právu na tělesnou a duševní integritu podle čl. 7 odst. 1 Listiny, skutečná a účinná, je třeba vycházet z toho, že původce újmy je povinen tuto újmu plně nahradit. Z práva na ochranu tělesné a duševní integrity podle čl. 7 odst. 1 Listiny tedy plyne princip úplné náhrady újmy, majetkové i nemajetkové, tomu, kdo utrpěl újmu na zdraví [srv. nálezy sp. zn. I. ÚS 2315/15 ze dne 12. 4. 2016 (N 64/81 SbNU 99) a sp. zn. II. ÚS 4100/19 ze dne 14. 5. 2020]. b) V rovině hodnocení konkrétního případu je pak třeba respektovat, že § 2956 občanského zákoníku, podle kterého „vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy“, nezakotvuje samostatnou skutkovou podstatu náhrady nemajetkové újmy (srv. MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894 – 3081. Praha: Leges, 2018, str. 980-981). Náhrada újmy při ublížení na zdraví je upravena v § 2958 občanského zákoníku, který stanoví, že „při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ Podle § 2958 občanského zákoníku je nutné kompenzovat veškerou nemajetkovou újmu způsobenou ublížením na zdraví plně a spravedlivě. Občanský zákoník tím odstraňuje původní problematickou dvojkolejnost uplatňování nároků pramenících z téhož škodného jednání formou žaloby na náhradu škody na zdraví a žaloby na náhradu za zásah do osobnostních práv. Ustanovení § 2958 občanského zákoníku je speciální vůči § 2956 občanského zákoníku a pro případy újmy na přirozených právech člověka ve formě ublížení na zdraví stanoví v kontrastu k obecnému § 2951 odst. 2 občanského zákoníku formu odškodnění nemajetkové újmy v penězích. Při výkladu ustanovení o náhradě újmy na zdraví je třeba zohledňovat základní zásady občanského zákoníku zakotvené v jeho úvodních ustanoveních, které tvoří hlavní výkladové směrnice celého právního předpisu. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku „soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.“ Důvodová zpráva k tomu uvádí, že myšlenkové ukotvení občanského zákoníku spočívá „v respektu k osobnosti člověka jako svobodného individua způsobilého žít podle svého a rozhodovat o svých soukromých záležitostech samostatně“. Důraz je tedy kladen na člověka, jeho zájmy a jeho výsostné právo prožívat svůj život podle svého.

29. Odškodnění nemajetkové újmy způsobené ublížením na zdraví zahrnuje podle § 2958 tři varianty (dílčí nároky) náhrad: bolestné, náhrada za ztížení společenského uplatnění a náhrada dalších nemajetkových újem. Za předchozí právní úpravy (§ 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) se jako újma na zdraví odškodňovalo bolestné a ztížení společenského uplatnění; při vyčíslení náhrady újmy se postupovalo podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále jen „vyhláška č. 440/2001 Sb.). V souvislosti s přijetím občanského zákoníku byla tato vyhláška zrušena; k jejímu zrušení zákonodárce v důvodové zprávě konstatoval: „opouští se myšlenka, že by sazebník výše náhrad měl a priori stanovit zákon nebo dokonce podzákonný právní předpis, aby se tak zjednodušilo rozhodování soudů […] Soukromý život je nekonečně variabilní a snaha po jeho nivelizaci v záležitostech tak navýsost individuálních jako jsou bolest, důsledky újmy na zdraví pro další budoucnost postiženého nebo ztráta blízkého člověka není důvodná“. Na druhou stranu vzhledem ke značné neuchopitelnosti subjektivního prožívání újmy na zdraví je objektivizující přístup k jejímu odškodňování pochopitelný a přijímaní různých pomůcek k vyčíslení náhrady újmy běžné v řadě evropských zemí (srv. MELZER, F., DOLEŽAL, T. § 2958 Náhrada při ublížení na zdraví a při usmrcení. In: MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894 – 3081. Praha: Leges, 2018, str. 995).

30. V návaznosti na přijetí nové právní úpravy a zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb. Nejvyšší soud přijal za účelem snazší objektivizace náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění Metodiku Nejvyššího soudu k § 2958 občanského zákoníku (dostupná na www.nsoud.cz, dále jako „metodika Nejvyššího soudu“ či pouze „metodika“). V oblasti bolestného metodika zachovává bodové hodnocení a etiologický přístup vycházející z klasifikace bolestivých stavů podle postižení jednotlivých orgánů či částí těla a vyjadřující tělesné a duševní strádání v souvislosti se zásahy do zdraví. V oblasti náhrady za ztížení společenského uplatnění metodika opouští bodový systém a na základě ztráty funkčních schopností jednotlivce se snaží zohlednit zdravotní újmě přiřazený rozsah omezení. Klasifikační mechanismus je značně složitý, zohledňuje různé životní oblasti, aktivity a zapojení do všedního života a společnosti; výše náhrady se pak určuje jako procento z výchozí rámcové částky kolem 10 000 000 Kč. Je však třeba poznamenat, že ve vztahu k náhradě za ztížení společenského uplatnění vnímá právní úprava jednotlivce v podstatě jako součást společnosti a dost dobře nemůže „pokrýt“ jeho vnitřní, na fungování ve společnosti relativně nezávislé mentální procesy. V souladu s výše uvedeným důrazem na právo člověka žít svůj život podle svého a imperativ plného a spravedlivého odškodnění újmy na zdraví zavedl občanský zákoník v § 2958 vedle bolestného a ztížení společenského uplatnění novou složku nemajetkové újmy na zdraví, tzv. další nemajetkové újmy. Od přijetí občanského zákoníku se vedou odborné diskuze ohledně vymezení tohoto pojmu. Podle komentářové literatury mohou mít další nemajetkové újmy formu psychické bolesti nebo jiných duševních útrap. Při určování výše zadostiučinění za duševní útrapy se bere za východisko člověk s běžným, obvyklým emocionálním způsobem prožívání různých životních situací. Mezi konkrétní duševní útrapy spojované s ublížením na zdraví komentář řadí například strach o život (v případě těhotné ženy strach o zdraví nenarozeného dítěte), úzkost v době léčení (z dalšího průběhu léčby, strach z komplikací 8 II. ÚS 1564/20 nebo z další operace), starost o budoucnost (strach z následků zranění), duševní deprese během léčby, šok ze zranění, odloučení od rodiny (zvláště od dětí či od rodičů) v průběhu dlouhé hospitalizace, potrat, pocit méněcennosti apod. [BEZOUŠKA, Petr. § 2958 Náhrada nemajetkové újmy při ublížení na zdraví. In: HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1703]. Další autorský kolektiv komentáře k občanskému zákoníku považuje za důležité, že se jedná o nepříznivé dopady do sféry poškozeného, které nejsou bolestivé a nemají trvalý charakter [VOJTEK, P. § 2958 Náhrada nemajetkové újmy při ublížení na zdraví. In: ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. (§ 2521-3081). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 1108]. Velký komentář upozorňuje, že kategorie dalších nemajetkových újem je velmi různorodá a je na soudech, aby tyto újmy v konkrétních případech identifikovaly a ohodnotily, je však třeba vycházet z toho, že by tyto újmy měly být objektivizovatelné, např. lékařským posudkem (MELZER, F., DOLEŽAL, T. § 2958 Náhrada při ublížení na zdraví a při usmrcení. In: MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894 – 3081. Praha: Leges, 2018, str. 1005). Městský soud v Praze například v rámci kategorie dalších nemajetkových újem odškodnil složité vypořádání se s následky zranění (rozsudek sp. zn. 49 T 5/2016 ze dne 31. 5. 2016). Nejvyšší soud se v nedávném judikátu pokusil tuto kategorii újmy definovat a konstatoval, že „další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 občanského zákoníku jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, nýbrž jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru“ (rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 ze dne 11. 1. 2017, publ. pod č. 7/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Za okolnosti, které nenastávají pravidelně a zvyšují intenzitu utrpěné újmy, Nejvyšší soud považuje nečekaně závažné komplikace spojené s léčením, jakož i nemožnost zúčastnit se důležitých nevšedních událostí jako je například plánovaná pracovní či studijní stáž nebo rodinná oslava. Další nemajetkovou újmou může podle Nejvyššího soudu být i potrat způsobený psychickým otřesem. Nejvyšší soud rovněž zdůraznil, že bolest je třeba vnímat v tzv. širším smyslu, tedy jako bolest fyzickou i jako duševní strádání. Nejvyšší soud k výkladu pojmu další nemajetkové újmy zastává restriktivní přístup, neboť má za to, že nepřiměřené rozšíření kategorie dalších nemajetkových újem by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Lze shrnout, že kategorii dalších nemajetkových újem Nejvyšší soud obsahově přiřazuje k bolestnému (trvalé následky a trvalá omezení běžného života jsou samostatnou kategorií újmy a odškodňují se v rámci ztížení společenského uplatnění). V rámci bolestného je třeba podle Nejvyššího soudu odškodnit veškeré fyzické i psychické strádání způsobené újmou na těle a související běžné obtíže spojené s léčením této újmy na těle. Za další nemajetkovou újmu tedy Nejvyšší soud považuje pouze mimořádné okolnosti související buď se závažnými zdravotními komplikacemi spojenými s léčením, nebo s nevšedními životními událostmi, kterých se poškozený nemohl zúčastnit. Na citovaný rozsudek podrobně reagovala doktrína. L. Tichý ve svém článku Ke čtyřem základním otázkám nemajetkové újmy uvádí, že „bolestí lze rozumět subjektivní negativní či nepříjemný pocit, jenž je spojen s poruchou běžného fungování fyziologických procesů. Takový stav označujeme jako fyzickou bolest; nachází-li se příčina takového stavu v psychice člověka, jde o bolest psychickou označovanou 9 II. ÚS 1564/20 zákonodárcem za duševní útrapy.“ Tichý upozorňuje, že současná právní úprava považuje za plně odškodnitelnou i bolest psychickou, ta však není, na rozdíl od bolesti fyzické upravena v metodice Nejvyššího soudu, a autor uzavírá, že „zřejmě proto, že fyzická bolest jako významná forma nemajetkové újmy byla v českém právu tradičně relativně dobře vymezena (viz tabulkové úpravy bolestného vztahující se pouze či téměř jen na fyzickou bolest), je další kategorie nemajetkové újmy, zakotvená v § 2958, totiž další nemajetková újma, takříkajíc rezervována pro „zbytkové“ formy psychických bolestí“ (srv. TICHÝ, L. Ke čtyřem základním otázkám nemajetkové újmy. Právník, 8/2020, str. 624-626). Zaměření metodiky Nejvyššího soudu toliko na fyzickou újmu na zdraví kritizuje I. Smrž, který uvádí, že v části B metodiky Nejvyššího soudu „nenalezneme ani jednu položku, která by explicitně vyjadřovala bolestivý stav plynoucí z duševní újmy na zdraví a počet bodů za ni […] část B Metodiky NS je zaměřena toliko na fyzické újmy na zdraví a z nich plynoucí fyzické a duševní bolesti je doprovázející. Samotné duševní bolesti způsobené duševní újmou na zdraví explicitně nepostihuje, přičemž v její preambuli zakotvená distinkce fyzické a duševní bolesti platí při bolestech vycházejících z poškození těla (tkáně)“ (srv. SMRŽ, I. Duševní újmy na zdraví a jejich odčiňování v civilním právu. Časopis zdravotnického práva a bioetiky, roč. 9, č. 2/2019, str. 39). Podobně P. Vojtek ve svém příspěvku na téma Aktuální problémy náhrady nemajetkové újmy podle občanského zákoníku upozorňuje, že metodika Nejvyššího soudu k náhradě bolesti neobsahuje kategorii pokrývající psychiatrické obtíže přechodného rázu, a navrhuje, aby byla doplněna položka „Vážná duševní porucha vzniklá následkem traumatu, potvrzená psychiatrickým pracovištěm“, která by byla ohodnocena 60 až 300 body (srv. VOJTEK, P. Aktuální problémy náhrady nemajetkové újmy podle občanského zákoníku In. Pracovní právo 2018. Brno: Masarykova univerzita, 2018). Konečně D. Mališ s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 polemizuje komplexně a navrhuje tři základní typy tzv. dalších nemajetkových újem, a to ušlé prožívání běžného života, ušlé prožívání nevšedních dnů a prožívání nepříjemných či obtížných situací. Od rozsudku Nejvyššího soudu se jeho závěry odlišují zejména v podřazení ušlého prožívání běžného života a prožívání nepříjemných, avšak obvyklých situací spojených s léčením do kategorie tzv. dalších nemajetkových újem, a nikoli pod bolestné, jak to činí Nejvyšší soud (srv. MALIŠ, D. Co patří do tzv. dalších nemajetkových újem při ublížení na zdraví. Bulletin advokacie, č. 3/2019, str. 19 a násl.). K uvedené odborné polemice Ústavní soud konstatuje, že za situace, kdy jsou tyto konkrétně označené újmy plně a spravedlivě odškodněny, není z pohledu ústavního pořádku překážkou, do které kategorie byly obecnými soudy zařazeny. Kontroverzní je však příliš restriktivní přístup k výkladu pojmu další nemajetkové újmy. Proti důrazu Nejvyššího soudu na mimořádnost a kvalifikovanou intenzitu v případě dalších nemajetkových újem lze namítnout, že kritéria mimořádnosti a zvláštní intenzity újmy nevyplývají ani z textu zákonného ustanovení, ani z jeho systematiky - u ostatních dvou újem, bolesti a ztížení společenského uplatnění, obdobná kritéria vyžadována nejsou (MALIŠ, D. Polemika s pohledem Nejvyššího soudu na tzv. další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví. Bulletin advokacie, č. 7-8/2019, str. 30 a násl.). V souladu s principem plné náhrady újmy je třeba v rámci kategorie tzv. dalších nemajetkových újem odškodnit vše, co nebylo možné zahrnout pod náhradu bolestného či ztížení společenského uplatnění, jako například duševní útrapy způsobené psychickou újmou, které současný přístup obecných soudů (založený metodikou Nejvyššího soudu a rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 ze dne 11. 1. 2017) náležitě nezohledňuje.

56. Soud dále aplikoval ohledně bolestného i rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, ze dne 1. 11. 2017, podle kterého smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou a též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu), když výkladem § 2958 OZ nelze dovodit, že pojem bolest má být chápán jen jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Nárokem na odškodnění bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání.

57. Soud aplikoval Metodiku Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, jejíž základní východiska byla publikována pod č. 63/2014 v civilní části Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a navazuje na zrušenou vyhlášku č. 440/2001 Sb. Z této metodiky vycházel též znalec. Bolestné bylo vyčísleno znaleckým posudkem na 646,8 bodů. Hodnota průměrné měsíční mzdy, ze které se v roce 2016 vycházelo, tedy pro rok 2015 činila 26 467 Kč, 1 bod má hodnotu 264,67 Kč, celkem tedy bolestné bylo správně žalobkyní vyčísleno na částku 171 188,55 Kč. Soud toto vyčíslení považuje za řádné, odůvodněné, znalecký posudek je ohledně tohoto nároku konzistentní a znalec i v průběhu tří jednání (dvě v nalézacím řízení před zrušením částí původního rozsudku ze dne 21. 9. 2021 a jedenkrát dne 3. 11. 2022) při kterých byl vyslechnut, svoji argumentaci řádně odůvodnil a vysvětlil včetně reakcí na dotazy žalovaných a aktualizoval svůj názor na v rámci řízení provedené lékařské zprávy zachycující léčení a provedení lékařského zákroku žalovaným č. 2 na žalobkyni. Soud nemá za úkol přezkoumávat správnost znaleckého posudku, posuzuje jen jeho přesvědčivost, logičnost, vnitřní konzistentnost. Tyto nároky kladené na znalecký posudek byly v dané věci splněny. Žalované č. 2 se nepodařilo tyto vlastnosti znaleckého posudku zpochybnit. Jak již shora soud uvedl, považoval s ohledem na shora uvedené a zejména pak s ohledem na obecná vyjádření dodatečně vyslechnutého personálu nevztahující se k péči o žalobkyni, zadávat zpracování nového znaleckého posudku.

58. Pokud se týká ztížení společenského uplatnění, vyčísleného dle názoru soudu v souladu se shora uvedenými požadavky judikatury znaleckým posudkem na částku 388 043 Kč, závěry soudu jsou zcela stejné a soud odkazuje na předchozí bod. K tomu lze ještě dodat, že znalecký posudek znalec zpracoval v rámci své odbornosti a pokud se vyjadřoval k psychické rovině výslovně uvedl, že ohledně psychických následků vychází jen z nejnižších možných dopadů, omezil se jen na základní vyčíslení s odůvodněním, že pokud by měly být dopady psychického stavu žalované hodnoceny hlouběji a v celém komplexu a se všemi důsledky a dopady na zvyšování nároku, bylo by nezbytné vyjádření znalce s odborností psychiatrie a psychologie (viz vyjádření znalce při výsleších dne 1. 4. 2021 a 13. 5. 2021). Soud tedy ohledně vyčíslení výše obou nároků, které považuje ve své podstatě za důvodné, zcela vyšel ze zpracovaného a předloženého znaleckého posudku. Vznik škody (tedy ve své podstatě), ale i její vyčíslenou výši soud považuje tedy taktéž za prokázané předpoklady.

59. Dalším předpokladem odpovědnosti za škodu je prokázání příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti povinné osoby a vznikem škody. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. usnesení sp. zn. 27 Cdo 3670/2019 ze dne 15. 4. 2020) se podávají následující pravidla pro zjišťování existence kauzálního nexu: a) Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže škodná událost skutečně způsobila škodu, o jejíž náhradu jde. Příčinnou souvislost nelze zaměňovat za souvislost časovou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, uveřejněný pod číslem 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). b) Při zjišťování příčinné souvislosti je třeba zkoumat, zda v komplexu skutečností přicházejících v úvahu jako příčiny škody existuje skutečnost, se kterou zákon odpovědnost v daném případě spojuje. Příčina musí mít nepochybnou věcnou vazbu na vznik škody; byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 1220/2005, uveřejněný pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). c) O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) jde jen tehdy, jestliže škoda vznikla následkem protiprávního jednání, tedy je-li doloženo, že nebýt takového porušení povinnosti, ke škodě by podle obvyklého chodu věcí nedošlo (teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti) [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011, uveřejněný pod číslem 7/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v rozhodovací praxi Ústavního soudu např. nález ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, uveřejněný pod číslem 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu]. d) Předvídatelnost škodního následku je vnímána jako základní kritérium, ze kterého vychází teorie adekvátnosti příčinné souvislosti. Ta vychází z předpokladu, že smyslem subjektivní odpovědnosti za škodu je nařídit náhradu škody tam, kde škůdce škodu způsobil, ačkoli mu lze vytknout, že ji způsobit nemusel. Předvídatelnost se tím velice podobá dalšímu předpokladu subjektivní odpovědnosti za škodu, a to kritériu zavinění, přesněji jeho nedbalostní formě. Odlišují se jen subjektem, podle kterého se předvídatelnost následku poměřuje. V případě zavinění je jím sám (typizovaný) jednající subjekt, zatímco při zjišťování adekvátnosti příčinné souvislosti je kritériem hypotetický zkušený (tzv. optimální) pozorovatel, tedy myšlená osoba, která zahrnuje veškerou zkušenost své doby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3202/2013, uveřejněný pod číslem 48/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

60. Soud i ohledně existence příčinné souvislosti vyšel ze závěru odvolacího soudu (viz bod 10-12 odůvodnění), že i tohoto předpokladu odpovědnosti za škodu se ze shora podrobně uvedených důvodů vztahujících se k nesprávně vedené zdravotnické dokumentaci týká obrácení důkazního břemene a s ohledem na nesprávně poskytnuté poučení dle § 118a o.s.ř. a § 118b o.s.ř. je potřeba řádně splnit ve vztahu k žalované č. 2 poučení a vyzvat ji k označení důkazu k prokázání sporných rozhodných skutečností, tedy že postupovala lege artis a že její jednání není v příčinné souvislosti se vzniklou škodou. Toto poučení bylo žalované č. 2 soudem poskytnuto při jednání dne 13. 9. 2022 (viz č.l. 447-448) a žalovaná trvala na výslechu svědků – ošetřovatelského personálu (viz shora) a zpracování znaleckého posudku. Lze opětovně shrnout, že z výslechu ošetřovatelského personálu nebyly zjištěny skutečnosti, které by se vztahovaly k poskytování lékařské péče žalobkyni, svědky uvedené výpovědi se vztahovaly jen k obecným obvyklým postupům a navíc jen k období poskytované péči těsně před prováděnými chirurgickými zákroky a po nich, tedy nebyly konkretizovány k péči o žalobkyni a již vůbec ne k pooperační péči. K otázce příčinné souvislosti tedy soud vyšel ze shora citovaného znaleckého posudku (zejména pak pod body 2. 3. 3. až 2. 3.

5. č.l. 98), vyjádření znalce je pak podpořeno shora citovanými zprávami vystavenými [Anonymizováno] [adresa]. Provedení lékařského zákroku žalovanou č. 2 bylo nesporné a prokázané. Soud dále přihlédl k tomu, že ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně (tedy ke zvýšení teplot, nekróze tkáně, vzniku zánětu, vyvinutí kýly apod.) došlo nejen v blízké časové souvislosti s provedením lékařského zákroku žalovanou č. 2 a v místě provedení zákroku, bylo též prokázáno, že věcně s provedeným zákrokem a následnou nedostatečnou pooperační péčí žalované č. 2 souvisí. Žalovaná č. 2 se snažila namítat, že následky (škoda) u žalobkyně nastaly až poté, kdy se podrobila péči ze strany [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. Při dodatečném výslechu znalec [tituly před jménem] [jméno FO] dne 3. 11. 2022 (viz č.l. 458 rub až 460) uvedl, že péče ze strany ošetřovatelského personálu [Anonymizováno] v [Anonymizováno] byla řádná, lege artis, byť měl určité výhrady vůči stručnosti lékařských zpráv. Současně však uvedl, že s přihlédnutím ke stavu, v jakém do péče lékařů [Anonymizováno] [adresa] žalobkyně přišla a jak se podařilo zvládnout pooperační komplikace, byla péče tohoto personálu řádná a efektivní a péči poskytovali dobře. Pokud pak soud dospěl k závěru, že žalovaný č. 2 neunesl s ohledem na skutečnost, že nebyla předložena řádná zdravotní dokumentace důkazní břemeno o tom, že by postupoval lege artis, musí soud též uzavřít, že neunesl ani důkazní břemeno o tom, že jeho jednání není v příčinné souvislosti se vzniklou škodou. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovanou č. 2 provedený zákrok je v kauzálním nexu se vznikem škody, a tedy že existuje souvislost věcná, časová a osobní s jednáním žalovaného č.

2. Tento předpoklad odpovědnosti za škodu považuje tedy soud taktéž za prokázaný.

61. S ohledem na shora uvedené proto soud ve výroku I., II. rozsudku žalobě vyhověl co do nároku z odpovědnosti za škodu - bolestnému a ztížení společenského uplatnění ve vztahu k žalované č.

2. Oba nároky žalobkyně přiznané výroky I. a II. se dle názoru soudu staly ze strany žalované č. 2 splatnými až v návaznosti na podání žalobkyně, kterým navrhla přistoupení žalované č. 2 do řízení, neboť předžalobní upomínka ze dne 14. 2. 2019 (č.l. 30 -32) nebyla žalované č. 2 adresována a zaslána na rozdíl od žalovaného č.

1. Soud vyšel z ustanovení § 1958 OZ, z něhož plyne pro případ, že není ujednání o času plnění mezi účastníky, nezbytná výzva věřitele. O uplatnění nároku vůči sobě se žalovaná č. 2 dozvěděla až z doručeného usnesení o připuštění přistoupení žalované č. 2 do řízení dne 1. 7. 2019 (viz č.l. 125). Soud vyšel z předpokladu, že přiměřená lhůta pro zaplacení by s ohledem na výši plnění odpovídala době 7 dní, tedy do 8. 7. 2019, první den prodlení tak nastal dne 9. 7. 2021. S ohledem na tuto úvahu by pak zákonný úrok prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. činil 10 % ročně, ale s ohledem na petit uvedený v žalobě soud přiznal jen 8,25% ročně, a to od prvního dne prodlení.

62. Žalobkyně jako škodu uplatnila i částku 40 000 Kč, která byla zaplacena žalobkyní žalovanému č. 1 jako úplata za poskytování služby. Soud v této otázce navazuje na bod 16) odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2022 s tím, že jednání žalovaného č. 1 nelze přičítat žalované č. 2, neboť s odkazem na § 436 odstavec 1 OZ platí nevyvratitelná domněnka, že není-li z právního jednání zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem. Plnění tak nelze považovat za platbu v souladu s uzavřenou smlouvou za poskytovanou službu, prvním titulem plnění tak není smluvní závazek účastníků. Jiný právní důvod platby nebyl tvrzen a ni prokázán, musí se tak jednat o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odstavec 2 OZ odpovídající plnění bez právního důvodu, které vzniklo na straně žalovaného č. 1, který bez právního důvodu takto poskytnuté plnění od žalobkyně přijal. Pokud pak nebyl prokázán právní důvod takového plnění (důkazní břemeno o tomto důvodu nese žalovaný č. 1 (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 861/2001, 28 Cdo 5299/2015), je třeba, aby jej žalovaný č. 1 žalobkyni vrátil. Z tohoto důvodu soud žalobě vyhověl ohledně této částky vůči žalovanému č.

1. Do prodlení s jejím vrácením se žalovaný č. 1 dostal ve vazbě na upomínku ze dne 14. 2. 2019, soud proto žalobě vyhověl ohledně zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne 14. 2. 2019 dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a přiznal 8,25% ročně.

63. Ohledně nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odstavec 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná vůči žalované č. 2, poměr úspěchu a neúspěchu lze vyjádřit 93,32% ve prospěch žalobkyně, 6,68% jako neúspěch žalobkyně, rozdíl tedy činí 86,64% (559 231,55 Kč úspěch - 171 188,55 Kč plus 388 043 Kč, 40 000 Kč neúspěch). Žalobkyně sice vůči žalované č. 2 nepostupovala dle § 142a odstavec 1 o.s.ř. a předžalobní upomínku zaslala jen žalovanému č.

1. Soud však shledal důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 142a odstavec 2 o.s.ř. ve skutečnostech, spočívali v tom, že žalovaný č. 1 jednající jménem žalované č. 2 nepostupoval důsledně v souladu s ustanoveními o spotřebitelských smlouvách a v souladu se zákonem o zdravotních službách a žalobkyni řádně nevysvětlil, s kým vstupuje do závazkového vztahu, a nesplnil ani řádně svoji informační povinnost a navíc situaci ještě více zamotal tím, že vystavil výdajový pokladní doklad nikoliv na žalovanou č. 2, ale na žalovaného č.

1. Důsledkem toho byl omyl žalobkyně o tom, kdo s ní jedná jako její smluvní partner. Právní vztahy se podařilo postavit na jisto až na základě pracovní smlouvy a dalších důkazů prokazujících vztah mezi žalovanými. Na tom nemůže nic změnit ani žalovanými namítaná okolnost, která navíc v řízení nebyla ani řádně prokázána, spočívající v tom, že právní zástupkyně žalobkyně v minulosti již vedla obdobný spor v zastoupení jiné osoby. Soud proto striktně vycházel z poměru úspěchu a neúspěchu ve věci a přiznal proto žalobkyni právo na 86,64% náhradu zaplaceného soudního poplatku a nákladů řízení vzniklých žalobkyni na právním zastoupení. Vzhledem k tomu, že však nárok byl vůči žalované č. 2 uplatněn až návrhem na přistoupení žalované č. 2 do řízení, soud omezil rozsah náhrady na právním zastoupení úkony provedenými právní zástupkyní od tohoto okamžiku.

64. Pokud se týká vyčíslení přiznaných nákladů řízení, pak je třeba do přiznaných nákladů řízení zahrnout zaplacený soudní poplatek ve výši 29 962 Kč a z odvolání pak 2000 Kč dále pak náklady za zastoupení žalobkyně advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 599 231,55 Kč sestávající z částky 10 700 Kč za každý ze 19 hlavních úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., tedy částka 203 300 Kč (a to za sepis repliky dne 15. 5. 2020, za účast u jednání dne 21. 5. 2020 – 2 hlavní úkony s ohledem na dobu trvání jednání, 17. 9. 2020 2 hlavní úkony s ohledem na dobu trvání jednání, 1. 4. 2021 2 hlavní úkony s ohledem na dobu trvání jednání, 13. 5. 2021 2 hlavní úkony s ohledem na dobu trvání jednání, 24. 6. 2021, 2. 9. 2021, sepis odvolání 12. 10. 2021, sepis vyjádření k odvolání žalovaných 9. 12. 2021, sepis vyjádření dne 18. 11. 2022 a zastoupení u jednání dne 13. 9. 2022 2 hlavní úkony s ohledem na dobu trvání jednání, 3. 11. 2022 2 hlavní úkony s ohledem na dobu trvání jednání a 15. 12. 2022 ) včetně 19 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. tedy ve výši 5 700 Kč, dále pak náhrady cestovného za cestu z Prahy do Plzně a zpět - 184 km jedna cesta včetně zpáteční jízdy osobním motorovým vozidlem reg. zn.[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], v roce 2022 pak 8AI 6004 palivo nafta, průměrná spotřeba 8,8 litru na 100 km, v roce 2022 pak 7,4 listu na 100 km, cena paliva v roce 2020 - 31,80 Kč na 1 litr, v roce 2021 pak 27,20 Kč na 1 litr a v roce 2022 cena paliva 44,10 Kč ; v roce 2020 tedy celková náhrada 7 Kč bez DPH na 1 km při zohlednění základní sazby 4,20 Kč na 1 km, v roce 2021 pak 6,79 Kč bez DPH na 1 km při zohlednění základní sazby 4,40 Kč na 1 km, v roce 2022 pak 8,46 Kč bez DPH na 1 km při zohlednění základní sazby 5,20 Kč na 1 km; tedy za cestu dne 21. 5. 2020 a 17. 9. 2020 – 1288 za 1 jízdu, tedy za 2 jízdy 2576 Kč, v roce 2021 pak za 1 cestu 1249,36 Kč uskutečněnou 4 krát (1. 4. 2021, 13. 5. 2021, 24. 6.2021 a 2. 9. 2021) tedy 4 997,44 Kč a v roce 2022 tedy za cestu dne 13. 9. 2022, 3. 11. 2022 a 15. 12. 2022 – 1556,64 Kč za 1 jízdu, tedy za 4 669,90 Kč, celkem tedy cestovné 12 243,34 Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odstavec 3 AT za 5 půlhodin na cestě 500 Kč za jednu cestu, za 9 cest pak 4 500 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu 225 743,34 Kč (203 300 Kč + 5 700 Kč + 12 243,34 Kč a 4 500 Kč) ve výši 47 406 Kč, celkem tedy ve výši 273 149,40 Kč, s připočtením soudního poplatku pak 305 111,40 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci (úspěch činí 93,32 % a neúspěch 6,68%, rozdíl tedy 86,64%) je povinna žalovaná č. 2 zaplatit žalobkyni částku 264 348,50 Kč. Současně soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni odměnu za období před podáním návrhu na přistoupení žalované č. 2 a dále pak soud nepřiznal odměnu za sepis závěrečného návrhu, neboť povinnost k podání písemného závěrečného návrhu soud neuložil a nejedná se o podání ve věci samé ve smyslu § 11 odstavec 1 písmeno d) AT.

65. Ohledně nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným č. 1 soud postupoval taktéž dle § 142 odstavec 2 o.s.ř. Žalovaný č. 1 byl úspěšný vůči žalobkyni, poměr úspěchu a neúspěchu lze vyjádřit 93,32% ve prospěch žalovaného č. 1 (559 231,55 Kč neúspěch žalobkyně - 171 188,55 Kč plus 388 043 Kč), a 6,68% jako úspěch žalobkyně (úspěch pak 40 000 Kč), rozdíl tedy činí 86,64%.

66. Pokud se týká vyčíslení přiznaných nákladů řízení, pak je třeba do přiznaných nákladů řízení zahrnout zaplacený soudní poplatek ve výši 27 962 Kč a dále pak náklady za zastoupení žalovaného č. 1 advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 599 231,55 Kč sestávající z částky 10 700 Kč za každý z 24 hlavních úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t a 1 úkon (sepis odvolání do usnesení o přistoupení dalšího účastníka do řízení dne 10. 7. 2019 není úkonem ve věci samé) tedy částka 256 150 Kč (celý hlavní úkon je přiznáván za převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření 5. 5. 2019 a 3. 6. 2019, 15. 11. 2019, 15. 7. 2020, 27. 1. 2021, 318. 8. 2021, za účast u jednání dne 21. 5. 2020 – 2 hlavní úkony s ohledem na dobu trvání jednání, 17. 9. 2020 2 hlavní úkony s ohledem na dobu trvání jednání, 1. 4. 2021 2 hlavní úkony s ohledem na dobu trvání jednání, 13. 5. 2021 2 hlavní úkony s ohledem na dobu trvání jednání, 24. 6. 2021, 2. 9. 2021, sepis odvolání 8. 11. 2021, sepis vyjádření dne 17 11. 2022 a zastoupení u jednání dne 13. 9. 2022 2 hlavní úkony s ohledem na dobu trvání jednání, 3. 11. 2022 2 hlavní úkony s ohledem na dobu trvání jednání a 15. 12. 2022 ) včetně 25 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. tedy ve výši 7 500 Kč, dále pak náhrady cestovného za cestu ze Sokolova do Plzně a zpět – 91,6 km jedna cesta včetně zpáteční jízdy osobním motorovým vozidlem reg. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], palivo nafta, průměrná spotřeba 5,6 litru na 100 km, cena paliva v roce 2020 - 31,80 Kč na 1 litr, v roce 2021 pak 27,20 Kč na 1 litr a v roce 2022 cena paliva 44,10 Kč; v roce 2020 tedy celková náhrada 5,91 Kč bez DPH na 1 km při zohlednění základní sazby 4,20 Kč na 1 km, v roce 2021 pak 5,86 Kč bez DPH na 1 km při zohlednění základní sazby 4,40 Kč na 1 km, v roce 2022 pak 7,24 Kč bez DPH na 1 km při zohlednění základní sazby 5,20 Kč na 1 km; tedy za cestu dne 21. 5. 2020 a 17. 9. 2020 – 1082,7 Kč za 1 jízdu, tedy za 2 jízdy 2 164 Kč, v roce 2021 pak za 1 cestu 1073,50 Kč uskutečněnou 4 krát (1. 4. 2021, 13. 5. 2021, 24. 6.2021 a 2. 9. 2021) tedy 4 294 Kč a v roce 2022 tedy za cestu dne 13. 9. 2022, 3. 11. 2022 a 15. 12. 2022 – 1326 Kč za 1 jízdu, tedy za 3 jízdy 3 978 Kč, celkem tedy cestovné 10 436 Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odstavec 3 AT za 6 půlhodin na cestě 600 Kč za jednu cestu, za 9 cest pak 5 400 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu 279 486 Kč (256 150 Kč + 7 500 Kč + 10 436 Kč a 5 400 Kč) ve výši 58 692 Kč, celkem tedy ve výši 338 178 Kč, s připočtením soudního poplatku pak 366 140 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci (úspěch činí 93,32 % a neúspěch 6,68%, rozdíl tedy 86,64%) je povinna žalobkyně zaplatit žalovanému č.1 částku 317 223,70 Kč. Současně soud uvádí, že nepřiznal žalovanému odměnu za úkon ve výši 17 120 Kč, neboť se jedná o odměnu zvýšenou advokátem za zastupování dvou žalovaných, ale jen odměnu ve výši 10 700 Kč za úkon odpovídající zastupování žalovaného č. 1 a nepřiznal žalovanému odměnu za úkon 27. 1. 2021, neboť se jednalo jen o specifikaci svědků, které v jiném podání označil obecně.

67. S ohledem na státem vyplacené znalečné z rozpočtových prostředků pak soud postupoval dle § 148 o.s.ř. a povinnost nahradit státu prostřednictvím zdejšího soudu soudem zaplacené znalečné byla uložena v poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyni (6,68%) a žalované č. 2 ve výši 93,32%. Vzhledem k tomu, že znalečné přiznané za účast znalce u jednání dne 3. 11. 2022 dosud nenabylo právní moci s ohledem na podání znalce doručené soudu dne 24. 12. 2022, které soud posoudil jako odvolání, o němž musí ještě rozhodnout Krajský soudu v Plzni, není možné znalečné vyčíslit. K tomuto vyčíslení proto bude přistoupeno dodatečným usnesením tak jak je uvedeno ve výrocích VI. a VII. rozsudku.

68. Pariční lhůta jak ve vztahu k náhradě nákladů řízení, náhradě nákladů státu tak samotnému přiznanému nároku je stanovena dle § 160 o.s.ř. Platební místo je v případě nákladů řízení stanoveno k rukám právní zástupkyně žalobkyně.