38 C 82/2019

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 458 477 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 306 416,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 305 560,45 Kč od 29. 11. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 856 Kč od 27. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části týkající se uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 152 060,55 Kč s úroky z prodlení z částky 90 169,55 Kč od 29. 11. 2018 do zaplacení, s úroky z prodlení z částky 856 Kč od 11.4.2019 do 26.4.2019, s úroky z prodlení z částky 31 732 Kč od 11. 4. 2019 do zaplacení, s úroky z prodlení z částky 30 159 Kč od 9. 10. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 038,20 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu Plzeň – město 66,83% nákladů vynaložených z rozpočtových prostředků na znalečné, jejichž výše bude vyčíslena samostatným usnesením, a to do 15ti dnů od právní moci takto vydaného usnesení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu Plzeň – město 33,17% nákladů vynaložených z rozpočtových prostředků na znalečné, jejichž výše bude vyčíslena samostatným usnesením, a to do 15ti dnů od právní moci takto vydaného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 29. 1. 2019 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 395 730 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že jako zdravotní pojišťovna vynaložila tuto částku za léčbu [jméno] [příjmení] a z právního titulu regresu dle § 55 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění tuto částku žádá po žalované, která byla zaměstnavatelem [jméno] [příjmení], který jako její zaměstnanec způsobil zranění [jméno] [příjmení] při dopravní nehodě dne [datum]. [jméno] [příjmení] totiž dne [datum] jako řidič zahradní sekačky vjel v [údaj o čase] hodin v ulici [ulice] na vyznačený přechod pro chodce před projíždějícím vozidlem [anonymizováno] řízeným [jméno] [příjmení], kterému nedal přednost, vozidlo [jméno] [příjmení] následně narazilo po střetu s levou přední boční částí sekačky na vyvýšený obrubník a při této dopravní nehodě bylo [jméno] [příjmení] způsobeno těžké zranění, a to zlomenina dolního konce stehenní kosti vpravo. V důsledku toho byl pan [jméno] [příjmení] hospitalizován ve FN [obec] v době od [datum] do [datum] a dále pak v době od [datum] do [datum] s podstatným omezením v obvyklém způsobu života do [datum]. [jméno] [příjmení] byl za toto jednání odsouzen za spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odstavec 1, 2 trestního zákoníku pravomocným rozsudkem Okresního soudu [okres] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobce byl v trestním řízení odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Žalobkyně rozšířila svůj nárok podáním doručeným soudu dne 30. 5. 2019 o částku 32 588 Kč s příslušenstvím (viz č.l. 24) s odůvodněním, že se jedná o pokračující náklady léčení. Změna žaloby byla připuštěna usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

3. Žalobkyně dále rozšířila svůj nárok podáním doručeným soudu dne 6. 11. 2019 o částku 30 159 Kč s příslušenstvím (viz č.l. 48) s odůvodněním, že se jedná o další pokračující náklady léčení. Změna žaloby byla připuštěna usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

4. Žalovaná v průběhu řízení opakovaně namítala, že je sporné, zda byl [jméno] [příjmení] jako řidič řádně připoután, a zda a v jakém rozsahu se tedy na vzniku následků dopravní nehody sám, podílel (viz podání žalovaného č.l. 132).

5. K argumentaci žalované vztahující se k okolnostem připoutání řidiče [jméno] [příjmení] bezpečnostním pásem se vyjádřila žalobkyně podáním ze dne 8. 12. 2020 (viz č.l. 140) tak, že odkázala na rozsudky obou stupňů v trestním řízení a na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí].

6. Po poučení soudu poskytnutém při jednání dne [datum] (viz protokol č.l.126a násl.) a následně po změně v obsazení soudce při jednání dne [datum] (viz protokol č.l. 149 a násl.) a zahájení jednání ve věci samé, žalovaná dále namítla, že veškeré platby zaplacené žalobkyní za zdravotní péči nejsou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou a s ní souvisejícím zraněním [jméno] [příjmení] (viz č.l. 155), současně zopakovala pochybnosti o řádném připoutání [jméno] [příjmení].

7. Podáním doručeným soudu dne 11. 4. 2022 (viz č.l. 232 - 233) žalovaná zopakovala své výhrady vztahující se k okolnostem vzniku zranění (nedostatečné připoutání [jméno] [příjmení]) a neprokázání příčinné souvislosti mezi zraněním v důsledku dopravní nehody a všemi položkami proplacenými žalobkyní za léčbu [jméno] [příjmení] a současně odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1424/09 ze dne 8. 3. 2012 s tím, že závěry plynoucí z trestního řízení nemohou být v tomto řízení pro soud závazné, když se žalovaná trestního řízení neúčastnila a nemohla se tak v souladu se zásadou bezprostřednosti účastnit dokazování včetně kladení dotazů znalcům.

8. Soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně je zdravotní pojišťovnou a [jméno] [příjmení] byl jejím pojištěncem. Dne [datum] kolem [údaj o čase] hod došlo v místě přechodu pro chodce v ulici [ulice] v [obec] k dopravní nehodě spočívající ve střetu travní sekačky tovární značky Kubota BX [číslo] bez registrační značky, řízené zaměstnancem žalované [jméno] [příjmení], [datum narození] a [značka automobilu], r.z. [anonymizováno] [číslo] řízeného [jméno] [příjmení]. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Dopravní nehoda byla způsobena porušením povinností [jméno] [příjmení], který nedal vozidlu řízenému [jméno] [příjmení] přednost a porušil ustanovení § 4 písmeno a), § 5 odstavec 1 písmeno b) a § 23 odstavec 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. I tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná a byla součástí výrokové věty rozsudků vydaných v trestním řízení. V důsledku dopravní nehody utrpěl [jméno] [příjmení] těžké zranění spočívající ve zlomenině dolního konce stehenní kosti vpravo, pro které byl operován a následně hospitalizován ve FN [obec] v době od [datum] do [datum] a poté od [datum] do [datum] s podstatným omezením v obvyklém způsobu života chůzí o berlích nebo za pomoci chodítka nejméně do [datum]. Za takto popsaný skutkový stav byl [jméno] [příjmení] uznán vinným rozsudkem Okresního soudu [okres] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a odsouzen (oba rozsudky jsou součástí trestního spisu vedeného zdejším soudem sp. zn. [spisová značka], v předmětném spise jsou pak založeny na č.l. 16-21, [číslo]). Rozsudek Krajského soudu v Plzni, kterým byl ve výroku o vině změněn rozsudek Okresního soudu Plzeň – město, nabyl právní moci dne [datum]. K dovolání [jméno] [příjmení] se věci zabýval i Nejvyšší soud ČR, dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR č.j. [číslo jednací] odmítnuto (viz trestní spis č.l [číslo]). K dovolání byl připojen znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 26. 4. 2018 Nejvyšší soud ČR v bodech 21 až 25 odůvodnění rozhodnutí uvedl, že jednak není oprávněn zasahovat do popsaného skutkové děje a závěrů o skutkovém stavu učiněném soudy nižších stupňů a jednak uvedl, že akceptuje závěr nižších soudů o vyloučení spoluzavinění poškozeného [jméno] [příjmení], neboť neshledal žádné rozpory ve zpracovaném znaleckém posudku znalce [příjmení] [příjmení]. Současně však uvedl, že nepřihlédl k předloženému znaleckému posudku znalce [příjmení] [příjmení], neboť jako dovolací soud vychází jen ze stavu zjištěného ke dni rozhodování odvolacího soudu. Rozsudky trestních soudů obou stupňů o vině [jméno] [příjmení] jsou pro soud v této věci závazné dle § 135 o.s.ř., a to v otázce, zda byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Žalovaná nebyla účastníkem trestního řízení v žádné procesní pozici.

9. Dle § 135 odstavec 1) Občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. v platném znění (dále jen o.s.ř.) soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

10. Dle komentáře autorů Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021 je soud vázán pravomocnými výroky rozhodnutí (nikoliv jejich odůvodněními) o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a o tom, kdo jej spáchal. Jde tak o vázanost nejen skutkovými závěry, ale i právním hodnocením. Tato vázanost se však projeví pouze ve vztahu k osobám, které měly možnost v trestním (správním) řízení skutkově a právně argumentovat (I. ÚS 1424/09), byť i jen v pozici poškozeného. Jinými rozhodnutími v trestním řízení soud vázán není, a to ani rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání; bylo-li však již vydáno, soud z něho vychází (chce-li danou otázku posoudit jinak, musí se s tímto rozhodnutím vypořádat – NS sp. zn. 25 Cdo 584/2018). Velmi často je na vázanost rozhodnutím vydaným v trestním řízení poukazováno v řízení o náhradu újmy. Zjištění obsažená ve výroku trestního rozsudku jsou závazná v rozsahu, v jakém znaky skutkové podstaty trestného činu jsou významnými okolnostmi pro nárok na náhradu újmy (Rc 22/1979). Zde je však nutné si uvědomit, že v trestním řízení je škoda posuzována pouze z hlediska pojmových znaků trestného činu; soud v civilním řízení tak není vázán v otázce rozsahu a výše náhrady škody (NS sp. zn. 23 Cdo 4142/2016).

11. Ze shora uvedeného je tedy patrné, že soud sice na straně jedné vychází z trestních rozsudků, ale s ohledem na skutečnost, že žalovaná společnost nebyla účastníkem trestního řízení, není soud v této věci zcela vázán skutkovým stavem zjištěným v trestním řízení a ani odůvodněním rozsudků, výrokem o spáchaném trestném činu [jméno] [příjmení] však soud vázán je. Žalovaný ani nijak skutkový děj vztahující se k dopravní nehodě popsaný ve výroku trestního rozsudku o vině [jméno] [příjmení] nepopíral, nenamítal ani exces [jméno] [příjmení] z pracovněprávních povinností, a to ani po výslovném dotazu učiněném soudem při jednání dne [datum]. Jediná námitka žalovaného vztahující se k této části zjištěného skutkového stavu směřovala do okolností vylučujících nárok žalobkyně na uplatnění regresu spočívajících v případném porušení povinnosti [jméno] [příjmení] připoutat se bezpečnostním pásem a tím zvýšení jeho podílu na následcích dopravní nehody, resp. na závažnosti nehodou způsobeného zranění. Účastníci v řízení navrhli k této otázce provést kromě již shora uvedených rozhodnutí též následující další důkazy. Žalobkyně navrhovala provést k důkazu znalecký posudek zpracovaný v trestním řízení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] (viz č.l. 86-153 trestního spisu), kterým byl zanalyzován nehodový děj, místo střetu, rychlost a směr pohybu obou vozidel a výhledové poměry účastníků. V tomto posudku však nebyla řešena otázka připoutání [jméno] [příjmení] bezpečnostními pásy, posudek se však nezabýval ani tím, že by řidič nebyl připoután. Ve vozidle v době dopravní nehody seděla na místě spolujezdce manželka poškozeného [jméno] [příjmení], která byla v trestním řízení vyslechnuta v pozici svědkyně a jejíž výpověď byla k návrhu žalobkyně jako důkaz též k okolnostem dopravní nehody, a zejména pak se zaměřením na připoutání řidiče bezpečnostním pásem, přečtena. [jméno] [příjmení] se v pozici svědkyně po poučení soudem vyjádřila ke zdravotnímu stavu poškozeného [jméno] [příjmení] před nehodou (k tomu se soud vrátí později) a dále pak i k tomu, že když vyjížděli, byli oba připoutáni bezpečnostními pásy (viz č. l. 304 trestního spisu).

12. Žalovaný k důkazu k okolnostem vylučujícím regresní nárok žalobkyně navrhl znalecký posudek předložený v trestním řízení ve fázi dovolacího řízení obžalovaným a zpracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [číslo] ze dne [datum] (č.l. 372 a násl. trestního spisu). V tomto posudku se znalec taktéž vyjadřoval k nehodovému ději, výhledovým poměrům, příčině vzniku nehodového děje a současně uvedl, že otázku vlivu použití či nepoužití bezpečnostního pásu na vznik zranění může stanovit jen znalec z oboru zdravotnictví, což je mimo jeho znalecké oprávnění. Znalec dospěl jen k odlišnému závěru ohledně rychlosti vozidla [jméno] [příjmení] před nehodou a věnoval se simulaci nehodového děje a pohybů konečných poloh a posouzení silového působení na nohu [jméno] [příjmení], nikoliv však již vzniku samotného zranění. Žalovaný dále předložil k důkazu technickou zprávu vypracovanou Výzkumným centrem Západočeské univerzity, odborem biomechanické modely lidského těla ze dne [datum] (viz č.l. 159 a násl.), která se zabývala analýzou kinematiky řidiče [jméno] [příjmení] v nehodovém ději navazující na znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a simulovala tři případné situace, kdy by došlo k řádnému připoutání, nepřipoutání či nesprávnému připoutání řidiče bezpečnostním pásem a vlivu této skutečnosti na vzdálenost posunu těla řidiče a rychlosti posunu s tím, že vyšší pravděpodobnost poranění pravé dolní končetiny je dána v situaci, kdy není použit bezpečnostní pás. V závěru studie je uvedeno, že se jedná o předběžnou studii doporučující hlubší analýzu srážky vozidla [anonymizováno] s travní sekačkou s využitím počítačového modelování. Z takto navržených a provedených důkazů nelze dovodit nejen pravdivost námitky žalované, že [jméno] [příjmení] nebyl řádně připoután, ale nelze dojít ani k závěru, že by v trestním řízení zjištěný skutkový stav, byl zpochybněn natolik, aby vyžadoval další dokazování. Nutno zdůraznit, že i Nejvyšší soud ČR v usnesení citovaném shora pod bodem 25 uvedl, že akceptuje zcela skutkový závěr o vyloučení spoluzavinění poškozeného, který učinily soudy nižších stupňů. Žalovaná navrhla, aby byl ustanoven znalec jednak z oboru zdravotnictví, který by se zabýval otázkou mechanismu vzniku při dopravní nehodě vzniklého a shora popsaného zranění [jméno] [příjmení] a dále znalec, který by se opětovně zabýval analýzou srážky vozidel s posouzením dopadu na poškození zdraví a vznik poranění [jméno] [příjmení]. Soud však pro takové další dokazování neshledal odůvodnění právě proto, že žalovanou předložené důkazy nevzbuzovaly dostatečné pochybnosti o závěrech, které soudy v trestním řízení učinily a současně sami o sobě neprokazují pravdivost tvrzení žalované o nepřipoutání [jméno] [příjmení] bezpečnostním pásem s takovou mírou pravděpodobnosti, aby si vyžádaly nutnost dalšího dokazování k této otázce. Soud si je vědom toho, že skutkové závěry plynoucí z trestního řízení v této otázce nejsou pro soud závazné. Na stranu druhou však musí být dán dostatečně pádný důvod, který tyto skutkové závěry zpochybní. Takový důvod dle názoru soudu dán není. K tomu je ještě potřeba dodat, že s ohledem na znalecký posudek z oboru zdravotnictví – posudkové lékařství, který byl v řízení zpracováván pro prokázání příčinné souvislosti mezi nehodou, zraněním [jméno] [příjmení] a skutečně žalobkyní proplacenou zdravotní péčí, bylo jednání ve věci konané dne [datum] odročeno na neurčito, byl ustanoven znalec a byl mu předán spis k vypracování posudku a další jednání se konalo až dne [datum]. Žalovaná tak měla dostatek času na to, aby mohla jí navrhovaný důkaz sama obstarat a předložit soudu, když i takový znalecký posudek s ohledem na § 127a o.s.ř. by mohl být dostatečným důkazem pro prokázání jí uváděných tvrzení a mohl tak přesvědčit soud o pravdivosti argumentace žalované. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považoval za nadbytečné takové posudky zadávat, když současně zohledňoval i délku trvání daného řízení, které bylo zahájeno již v roce 2019, délka řízení tak i sama o sobě umožňovala žalované jí navrhované znalecké posudky obstarat a nikoliv jen pasivně vyčkávat. Pokud pak se žalovaná nesnažila takový posudek sama zajistit, byť na to měla dostatek času, soud musel uzavřít, že své tvrzení o okolnosti, která by snižovala odpovědnost žalované za škodu, a tím i nárok žalobkyně na regres jí proplacené péče, neunesla. Z těchto důvodů také soud návrh žalované na doplnění dokazování dvěma znaleckými posudky zamítl a dospěl k závěru, že tvrzení žalované o spoluzavinění [jméno] [příjmení] na dopravní nehodě a na následcích na jeho zdravotní stav jako okolnosti vylučující regresní nárok žalobkyně, nebylo prokázáno, když současně je třeba upozornit na to, že důkazní břemeno o prokázání těchto okolností ve smyslu § 2918 OZ tíží výlučně žalovanou.

13. Dále pak soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] žalobkyně vynaložila na zdravotní péči (léčení, zdravotní výkony, rehabilitace, pořízení rehabilitačních pomůcek, převoz sanitním vozem, pobyt v nemocnici, domácí ošetřovatelskou péči atd.) související s [jméno] [příjmení] částky v celkové výši 290 299,26 Kč, 44 019,07 Kč, 61 412,08 Kč, 32 588,20 Kč a 30 159,15 Kč, celkem tedy 458 477 Kč Tyto skutečnosti vyplynuly z vyúčtování zdravotní péče žalované označené v přílohové části spisu pod položkami 1 - 5, potvrzení jednotlivých poskytovatelů zdravotnických služeb, rozpisů plateb označených č. 1-5 s přílohami včetně výpisů z účtu o provedených platbách, dokladů o provedených zápočtech a faktur. Tyto výdaje soud považuje za prokázané listinami. Žalované byly tyto podklady odeslány k případnému vyjádření s ohledem na její žádost při jednání dne [datum] (viz č.l. 169 spisu), nezaujala k nim žádné stanovisko, vynaložení výdajů však ve svých tvrzeních nijak nezpochybňovala.

14. Dále pak se soud zabýval tím, jaké výdaje byly vynaloženy v souvislosti s dopravní nehodou a při dopravní nehodě vzniklým zraněním [jméno] [příjmení]. Za tímto účelem byl soudem zadán a zpracován k návrhu obou účastníků znalecký posudek z oboru zdravotnictví – posudkové lékařství [celé jméno znalce] (viz č.l. 204 a násl.), znalec byl též vyslechnut při jednání dne [datum]. Znalec čerpal nejen ze spisu zdejšího soudu, ale též ze zdravotní dokumentace, které si za tímto účelem vyžádal od FN [obec], ošetřující praktické lékařky MUDr. [příjmení] a OSSZ. Po provedení těchto důkazů a zohlednění výpovědi svědkyně [příjmení] učiněné v trestním řízení a přečtené v tomto řízení, soud zjistil, že [jméno] [příjmení] bylo v době dopravní nehody 81 let a byl polymorbidním pacientem, kterého i před dopravní nehodou trápilo mnoho zdravotních problémů. V době po dopravní nehodě byl [jméno] [příjmení] hospitalizován u FN [obec] celkem 8 krát, ale jen hospitalizace v období od [datum] do [datum] souvisela s úrazem při dopravní nehodě. Souvislost s dopravní nehodou pak znalec neshledal ani v poskytované domácí zdravotní péči. Z těchto důvodů proto shledal souvislost mezi péčí vyúčtovanou žalobkyni označenou pod č. 1 (viz přílohový spis) jen do výše 290 299,26 Kč (bez domácí ošetřovatelské péče zahrnuté pod kódem 06315), z vyúčtování označeného pod č. 2 (viz přílohový spis) jen část nezahrnující domácí ošetřovatelskou péči zahrnutou pod kódem 06315, tedy péči vyúčtovanou a zaplacenou ve výši 15 261, 19 Kč a z vyúčtování označeného pod č. 4 pak pouze ortopedické vyšetření dne [datum] a s tím spojené provedené úkony ve FN [obec], tedy péči poskytnutou a zaplacenou ve výši 856 Kč. Žalobkyně zaslala postupně žalované tři výzvy k plnění, kterými vyzvala žalovanou k zaplacení proplacené zdravotní péče ve lhůtě 15 ti dní od doručení. První výzva ze dne 10. 5. 2018 byla žalovanou převzata dne 11. 5. 2018 a vztahovala se k částce ve výši 395 730 Kč, druhá výzva ze dne 8. 4. 2019 byla žalovanou převzata dne 11. 4. 2019 a vztahovala se k částce 32 588 Kč, třetí výzva ze dne 20. 9. 2018 byla žalovanou převzata dne 23. 9. 2019 a vztahovala se k částce 30 159 Kč.

15. Dle § 55 odstavec 1) zákona č. 48/1997 příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

16. Dle § 2910 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

17. Dle § 2914 dále jen OZ kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

18. Dle § 2918 dále jen OZ vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

19. Dle § 2952 dále jen OZ hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

20. Nutno doplnit, že otázce regresního nároku zdravotní pojišťovny se věnovala judikatura Nejvyššího soudu ČR např. sp. zn. 25 Cdo 2625/2006, 25 Cdo 670/2005, 25 Cdo 1896/2016 a Nejvyššího správního soudu sp. zn. Ads 98 /2016, či 3 Ads 285/2017. Soud tato rozhodnutí uvádí zejména s ohledem na otázku přičitatelnosti zavinění a protiprávního jednání konkrétní fyzické osoby zaměstnavateli. Otázkou okolností vylučující nárok zdravotní pojišťovny na náhradu vynaložených nákladů se pak zabývalo např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3845/2019.

21. Soud zjištěný skutkový stav hodnotil následovně. Pro vznik regresního práva na náhradu nákladů léčení vynaložených zdravotní pojišťovnou na péči o svého pojištěnce musí být naplněny následující předpoklady: 1) protiprávní jednání třetí osoby vůči pojištěnci, 2) vynaložení nákladů na úhradu hrazených služeb poskytnutých pojištěnci zdravotní pojišťovnou, 3) příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním třetí osoby vůči pojištěnci a vynaložením nákladů na úhradu hrazených služeb na straně zdravotní pojišťovny a 4) zavinění. Žalobkyně je zdravotní pojišťovnou a jejím pojištěncem byl [jméno] [příjmení]. Protiprávní jednání [jméno] [příjmení] spočívající v porušení zákona dosahující intenzity trestného činu, bylo prokázáno v trestním řízení a spočívalo ve způsobení shora popsané dopravní nehody. Přičitatelnost tohoto protiprávního jednání žalované je dána pracovněprávním vztahem mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou, tato skutečnost nebyla ani v řízení spornou. Ze strany žalované nebyl tvrzen žádný exces na straně [jméno] [příjmení]. Soud proto dle § 2914 OZ ve spojení s § 2910 OZ posoudil porušení povinnosti [jméno] [příjmení] vedoucí k dopravní nehodě a jí způsobenému zranění [jméno] [příjmení] jako zásah do absolutního práva [jméno] [příjmení], za který odpovídá žalovaná. Zavinění [jméno] [příjmení] ve formě nedbalosti bylo taktéž prokázáno v trestním řízení a je přičitatelné žalované. Žalovaná se bránila tím, že existují ve smyslu § 2918 OZ i další okolnosti, které se přičítají poškozenému [jméno] [příjmení] (pojištěnci) a které měly vést ke vzniku zranění způsobeného při dopravní nehodě vyžadujícího léčení zaplacené žalovanou a tím oslabují jednak porušení povinnosti [jméno] [příjmení], jednak následky – konkrétní zranění a s tím související vynaložené náklady, a tedy i příčinnou souvislost s vynaloženými náklady, neunesla však důkazní břemeno o tomto svém tvrzení (viz podrobněji v bodě 11 a 12 odůvodnění). Žalobkyně vynaložila náklady na léčení [jméno] [příjmení], svého pojištěnce, ve výši, která je předmětem žaloby. V příčinné souvislosti s porušením povinnosti [jméno] [příjmení] jsou však jen výdaje v celkové výši 306 416,45 Kč. Proto soud v této výši jistiny žalobě vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. S ohledem na ustanovení § 1970 OZ pak má žalobkyně též nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Do prodlení se ohledně částky 290 299,26 Kč a 15 261,19 Kč žalovaná s ohledem na výzvu vztahující s k vyúčtování [číslo] na uloženou lhůtu k zaplacení do 28. 11. 2018, dostala od 29. 11. 2018. U vyúčtování č. 4 pak s ohledem na výzvu žalobkyně uplynula lhůta pro zaplacení dne 26. 4. 2019, první den prodlení tak nastal dne 27. 4. 2019. Ve zbytku příslušenství (co do výše i doby) pak soud žalobu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4038,20 Kč, přičemž tato částka představuje 33,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,83% a úspěchu žalované v rozsahu 33,17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 597 Kč (z původně zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 830 Kč bylo s ohledem na usnesení č. l. 156 vráceno 13 373 Kč, s ohledem na rozšíření žalobních návrhů byly dále zaplaceny částky 1630 Kč a 1510 Kč), zaplacené zálohy na znalecký posudek ve výši 2 500 Kč a paušální náhrady nákladů řízení uplatněných v souladu s vyhláškou č. 254/2015 dle § 2 odstavec 3 ve výši 300 Kč za jeden úkon nezastoupeného účastníka, a to za 13 úkonů celkem 3 900 Kč za tyto úkony: předžalobní výzva, žaloba, vyjádření k odporu ze dne 24. 5. 2019, návrhy na změnu žaloby ze dne 30. 5. 2019 a 6. 11. 2019, vyjádření ve věci samé ze dne 8. 12. 2020, 29. 3. 2021, otázky soudnímu znalci ze dne 6. 5. 2021, vyjádření k ZP ze dne 7. 3. 2022 a 4 účasti u jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum] při vyhlášení rozsudku. Soud nepřiznal paušální náhradu za sdělení k výzvě soudu ze dne 11. 11. 20119, 14. 1. 2020, 28. 1. 2020 a 1. 12. 2020, neboť se tato podání nevyjadřovala k věci samé, ale pouze sdělovala stav mimosoudního jednání mezi účastníky a případně se jednalo o průvodní dopis k navrženému a doloženému důkazu. Celkem se tedy jednalo o částku 11 997 Kč, 33,66 % z ní pak činí 4038,20 Kč.

23. Vzhledem k tomu, že stát musel zaplatit z rozpočtových prostředků část znalečného nad rámec zálohy složené účastníky, uložil soud v poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení povinnost zaplatit náklady státu dle § 148 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že dosud nebyly pravomocně přiznány a proplaceny veškeré částky na znalečné, soud rozhodl, že konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením a do výroků IV. a V. uvedl jen poměr, v němž bude tato částka mezi účastníky rozložena.