38 C 87/2024 - 34

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Stochovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] pro zaplacení 130 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 130 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 54 073 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 5. 10. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 130 000 Kč s odůvodněním, že se jedná o částku, kterou žalovaná žalobkyni neuhradila z titulu školného za 2. a 3. ročník studia ve výši 2 x 50 000 Kč a doplatek do plné výše školného v cenové úrovni Premium ve výši 3 x 10 000 Kč. Žalovaná se listinou ze dne 4.10.2022 označenou jako "Smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na [adresa]" (dále jako "Prohlášení studenta"), která je svou povahou smlouvou, zavázala jako student k úhradě studijních a administrativních poplatků ve stanovené výši a v daných termínech splatnosti, to vše v souvislosti se studiem na vysoké škole, ke kterému se žalovaná přihlásila. Na základě splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu, potvrzeného Vyrozuměním o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu ze dne 4.10.2022 (dále jako "Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení"), zápisu do studia a uzavření smlouvy formou Prohlášení studenta se žalovaná zavázala zaplatit studijní poplatky. Žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 10.12.2022 Dodatek k smluvnímu prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na [adresa]. Dle čl. II Dodatku změnila žalovaná svoji cenovou úroveň z Klasik na úroveň Premium. Dle čl. II Dodatku činí studijní poplatky 50 000 Kč na rok. Dle čl. III odst. 3 Dodatku žalovaná výslovně uznala svůj dluh ve výši 150 000 Kč a dle stejného ustanovení nepokračování či ukončení studia nemá vliv na závazek zaplatit plnou výši studijních poplatků dle čl. III odst.

2. Ze strany žalobkyně je evidováno, že žalovaná dne 27.7.2023 studia zanechala, přičemž jí vznikla povinnost uhradit veškeré studijní poplatky za 2. a 3. ročníku studia, resp. částku ve výši 130 000 Kč. O tomto byla vyrozuměna i písemným sdělením žalobkyně ze dne 17.8.2023, na které však žádným způsobem nereagovala a dluh neuhradila. K procesní obraně žalované následně žalobkyně doplnila svou žalobu tak, že k argumentaci charakterem smlouvy coby adhezní, uvedla, že z hlediska žalovanou namítaného rozporu s ust. §§ 1801 a 1800 odst. 2 OZ lze přitom uvést, že nejsou naplněny kvalifikační předpoklady ani jednoho z nich. K argumentaci žalované, že v rámci posuzovaného závazkového vztahu údajně vystupuje jako slabší smluvní strana a fakticky se tak dovolává uplatnění ust. § 433 OZ žalobkyně uvedla, že žalovaná není v předmětném závazku ve spotřebitelském postavení (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4532/2014, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3805/2018 či nález Ústavního soudu sp. z. Pl. ÚS 34/17). Žalobkyně uvádí, že obsahem smlouvy o studiu je sice na jedné straně povinnost studenta platit poplatky spojené se studiem, ale na druhé straně i závazek žalobkyně vytvářet podmínky pro řádný průběh celého studia. Žalovaná si byla, jak ostatně sama uvádí, při uzavírání smlouvy vědoma, že studuje v programu v cenové úrovni Klasik (násl. Premium), která je poskytovaná za úplatu. Jde pak k tíži žalované, pokud se rozhodla své studium předčasně ukončit. Vše za situace, kdy soukromé vysoké škole provozované žalobkyní vznikaly náklady na provoz a měla a mohla předpokládat, že studenti nastoupivší do studia budou svého studia nadále využívat. Žalobkyně v této souvislosti dále odkázala na rozhodnutí ÚS sp. zn. IV. ÚS 4361/12-2 ze dne 14. ledna 2013. Dále argumentovala rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č.j. 23 Co 293/2021 – 89, který ve skutkově v zásadě obdobném případě (žalobkyní byla soukromá škola [Anonymizováno]) uvedl, že student soukromé vysoké školy při uzavření smluvního vztahu vystupuje vůči této škole ve zcela rovnoprávném postavení. Dle tvrzení žalované Dodatek a webové stránky žalobkyně údajně obsahovaly odlišné informace co do podmínek hrazení poplatků při sjednání cenové úrovně Premium. Dle tvrzení žalované mělo být na webu žalobkyně uvedeno, že v případě sjednání cenové úrovně PREMIUM (tak jak bylo žalovanou sjednáno v Dodatku ke Smlouvě) se další školné při zanechání studia nehradí. Pakliže žalovaná tvrdí, že (cit.) „vycházela z informací zveřejněných na webových stránkách žalobkyně,“ nic to nemění na její povinnosti (která vychází ze zásad běžné obezřetnosti osoby průměrného rozumu – srov. ust. § 4 OZ odst. 1) přečíst si Dodatek a výhradně jeho obsah, příp. nezměněný obsah Smlouvy, považovat za závazný obsah právního vztahu mezi smluvními stranami. I pokud by žalovaná zpozorovala tuto (byť jen potenciálně existující) nesrovnalost mezi obsahem Dodatku a informací na webových stránkách žalobkyně, těžko lze vysvětlit důvod, proč před podpisem Dodatku, ze kterého žalobou uplatněný nárok jednoznačně vyplývá, o této skutečnosti žalobkyni neinformovala, nedomáhala se změny obsahu Dodatku nebo jiné nápravy smluvního vztahu. Ke změně cenové úrovně je nutné uvést, že i Smlouva obsahovala ustanovení shodné s Dodatkem. Doposud řečené lze shrnout tak, že obsah smluvního vztahu žalobkyně a žalované byl jasně a srozumitelně vymezen ve Smlouvě a v Dodatku, které spolu obě strany uzavřely. Pokud žalovaná ignorovala obsah Smlouvy i Dodatku, který svobodně a z vlastní vůle podepsala, nemůže to ničeho měnit na její povinnosti se tímto Dodatkem, jakož i původně uzavřenou Smlouvou, řídit. Žalovaná byla povinna se řídit nejen Smlouvou a případnými dodatky, ale taktéž vnitřními předpisy žalobkyně, k čemuž se výslovně zavázala ve Smlouvě v čl. I. odst. K neexistenci povinnosti hradit poplatky vzniklé „po zániku Smlouvy“ žalovaná uvádí, že žalobkyně má případně nárok na zaplacení pouze těch pohledávek, které vznikly za dobu trvání vysokoškolského studia žalované na základě Smlouvy. Jelikož studium žalované skončilo ke dni 27. 7. 2023, mělo dle žalované tímto dnem údajně dojít i k zániku Smlouvy. Tento prezentovaný závěr žalované je však ze své podstaty zcela mylný, když zanecháním studia ve smyslu ust. § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, zcela jistě nedošlo k zániku závazků převzatých uzavřenou Smlouvou a uzavřeným Dodatkem. Vznik pohledávek žalobkyně na úhradu studijních a administrativních poplatků skutečně není vázán na nejistou podmínku spočívající v trvání studia na vysoké škole žalobkyně. Důvodem vzniku pohledávek je již samotná Smlouva o studiu a okamžik vzniku těchto pohledávek je účinností Smlouvy o studiu. Jednotlivé akademické roky jsou toliko pomůckou určující splatnost jednotlivých částí školného v případě pokračujícího studia, nikoliv okamžikem jejich právní existence, resp. vzniku. Uvedený postup je přitom navíc zcela logický, když do již jednou rozběhlého studia nemůže v jeho průběhu žalobkyně přijmout mj. z důvodu kontinuity výukového programu jiného uchazeče, přičemž je i po zanechání studia některým ze studentů nadále povinna garantovat možnost řádného dokončení studia všem pokračujícím studentům. Poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém předpisu, což znamená, že nepodléhají žádné regulaci. Tyto poplatky nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnuté služby (zprostředkovanou výuku), vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium a jejich smyslem není založit sociální překážku v přístupu ke vzdělání (blíže např. rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 4532/2014 ze dne 26. 10. 2016).

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s následující argumentací. Na prvém místě uvedla, že Smlouva a Dodatek byly uzavřeny adhezním způsobem a jsou neplatné podle §1801 OZ (ve spojení s §1800 odst. 2 OZ), když žalovaná, coby slabší smluvní strana, nemohla do obsahu těchto listin jakkoli zasáhnout či jejich text upravit, přičemž text Dodatku se zcela odchyloval od znění informací zveřejněných na webových stránkách žalobkyně ve vztahu k hrazení poplatků při sjednání cenové úrovně PREMIUM. Žalovaná při uzavření Dodatku vycházela právě z informací zveřejněných na webových stránkách žalobkyně. Žalobkyně zjevně dopředu předpokládala, že student vysoké školy (zde žalovaná) studium nedokončí a žalobkyně si tak způsobem obcházejícím zákon o vysokých školách zachová pohledávku na zaplacení školného. Takovéto jednání považuje žalovaná za protiprávní, nemravné a nepoctivé. [adresa] má případně nárok na zaplacení pouze těch pohledávek, které vznikly za dobu trvání vysokoškolského studia žalované na základě Smlouvy. Jelikož však studium žalované bylo ukončeno ke dni 27. 7. 2023 (a došlo tak k zániku Smlouvy), není [adresa] oprávněna požadovat po žalované úhradu pohledávek (platbu školného za 2. a 3. ročník studia), které by potencionálně vznikly až v době, kdy již Smlouva zanikla, tj. v době, kdy by žalovaná neměla statut vysokoškolského studenta. Žalovaná má za to, že z informací na webových stránkách plyne, že případě ukončení studia ze strany žalované na [adresa] této nevzniká jakákoli povinnost hradit jakékoli další školné, neboť nebyla zapsána do dalšího akademického roku. Uvedené plyne i ze znění ustanovení § 58 odst. 5 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. I když z ustanovení § 59 Zákona plyne, že poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu, pak má žalovaná za to, že pokud se [adresa] rozhodla výši poplatků za studium zveřejnit na svých webových stránkách, jsou tyto informace pro ni závazné. Nad rámec uvedeného žalovaná dodává, že vnitřní předpis upravující poplatky se studiem na webu [adresa] přístupný není, s tímto vnitřním předpisem nebyla seznámena a je tak nutno vycházet pouze z informací o výši a způsobu hrazení školného na webu žalobkyně uvedených. Pokud Smlouva uvádí, že žalovaná s vnitřními předpisy žalobkyně seznámena byla, pak žalovaná uvádí, že tato Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem a nemohla její obsah jakkoli ovlivnit.

3. Mezi stranami bylo v rámci ústního jednání (přičemž tyto skutečnosti plynou z jejich procesních vyjádření) učiněno nesporným, že žalovaná byla řádným vysokoškolským studentem na [právnická osoba]. (dále též „[adresa]“), a to na základě smlouvy o studiu uzavřené dne 4. 10. 2022 (dále též „Smlouva“) ve znění dodatku ze dne 10. 10. 2022. Žalovaná ukončila studium na základě prohlášení o ukončení studia. K ukončení studia tak došlo v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. a) z. č. 111/1998 Sb., což žalobkyně potvrdila v přípisem ze dne 17. 8. 2023. Studium tak bylo ukončeno ke dni 27. 7. 2023, kdy žalobkyně obdržela písemné prohlášení žalované o ukončení studia.

4. Sporným mezi stranami byl vznik nároku žalobkyně na úhradu školného v cenové úrovni PREMIUM za školné za 2. a 3. ročník studia, úhrada ve výši 30 000 Kč za rok 2023, představující doplatek do plné výše školného v cenové úrovni Premium ve výši 3 x 10 000 Kč.

5. Soud provedl v řízení dokazování předloženými listinnými důkazy ke shora uvedené sporné skutečnosti a bylo zjištěno následující. Ve smluvním prohlášením studenta ze dne 4. 10. 2022 je uvedeno, že student vysoké školy ekonomie a managementu se zavazuje v průběhu studia dodržovat závazky a povinnosti vyplývající z platné právní úpravy, vnitřních předpisů vysoké školy a rozhodnutí orgánů vysoké školy, dodržovat zejména statut vysoké školy, studijní a zkušební řády, disciplinární řády, stipendijní řády, nařízení rektora, oznámení rektora a všechny další vnitřní předpisy žalobkyně. Podle čl. IV. odst. 1 měla žalovaná vzít na vědomí skutečnost, že vysoká škola ekonomie a managementu (žalobkyně) je soukromou vysokou školou se státním souhlasem, jejíž činnost a fungování je kryto mj. ze studijních poplatků/školného, že si je vědoma a závazně si zvolila z nabízených tzv. cenových úrovní studijních poplatků, konkrétní cenovou úroveň po seznámení jejím obsahem, s výší poplatků, podmínkami a vnitřními předpisy i interními předpisy [adresa] a po důkladném zvážení možností, které jsou s jednotlivými úrovněmi spojeny, i s důsledků, které volba zvýhodněné cenové úrovně Klasik zejména pro další průběh studia znamená. Dle čl. IV. odst. 2 písm. b) nemá mimo jiné na úhradu poplatků a jejího závazku uhradit poplatek vliv zanechání studia. Podle čl. IV. odst. 4 v rámci zvolené zvýhodněné cenové úrovně Klasik vzala na vědomí výši školného, termíny splátek a skutečnost, že mimo jiné zanechání studia před termínem řádného ukončení studia nemá vliv na její závazek zaplatit celkovou výši studijních a administrativních poplatků. Zavázala se k úhradě studijních a administrativních poplatků za celou standardní dobu studia, a to i v případě mimo jiné zanechání studia na [adresa]. K témuž se pak zavázala pro případ jí iniciované a rektorem schválené změny cenové úrovně z Klasik na Premium. Pro případ, že dojde k ukončení studia dle § 55 nebo § 56 zákona o vysokých školách před splatností všech zbývajících poplatků spojených se studiem za standardní dobu studia nastane splatnost dnem, kdy došlo k ukončení studia. Žalovaná pak v čl. VI. Potvrdila, že se podrobně seznámila s vnitřními předpisy [adresa] a jednotlivými nařízeními rektora s tím, že vzala na vědomí, že v průběhu studia mohou být aktualizovány. Z dodatku ke smluvnímu prohlášení studenta ze dne 10. 10. 2022 se podává, že byl uzavřen mezi žalobkyní a žalovanou, jedná se o listinu velikosti A4, kde text je zachycen pouze na jedné straně listiny, je strukturovaný do článků a bodů a je psán shodnou velikostí písma. Z jeho obsahu bylo zjištěno, že dodatek je uzavírán na základě žádosti žalované o změnu cenové úrovně studijních poplatků na Premium (50 000 Kč/rok) v rámci cenově zvýhodněného školného za absolvování dvou studijních programů (Bc + Ing.). Z článku. Z článku III se podává, že student [adresa] si ujednali, že student je povinen uhradit každou další splátku studijního poplatku ve výši 50 000 Kč, a to ve stanovených termínech splatnosti dle smluvního prohlášení studenta a vnitřních předpisů [adresa]. V případě nepokračování ve studiu na [adresa] (tj. včetně zanechání, ukončení studia či vyloučení ze studia) se student zavazuje uhradit veškeré studijní poplatky za celou dobu standardního studia, a to v plné výši, kdy výše rozdílu plné výše školného a zvýhodněné výše školného činí 10 000 Kč/rok. Student svůj dluh vůči [adresa] z titulu studijních poplatků za celou dobu standardního studia ve výši 150 000 Kč tímto výslovně uznává, kdy nepokračování ve studiu na [adresa] či ukončení studia nemá vliv na závazek zaplatit plnou výši studijních poplatků dle odstavce 2 článku III. Strany si dohodly, že ostatní ujednání smluvního prohlášení studenta nedotčená tímto dodatkem zůstávají beze změny. Listina je opatřena podpisem za žalobkyni i za žalovanou. Podle statutu vysoké školy a managementu je vysoká škola ekonomie a managementu soukromou vysokou školou neuniverzitního typu podle zákona o vysokých školách, která uskutečňuje akreditované studijní programy a činnosti související s příslušným státním souhlasem, tzn. vzdělávací, výzkumnou a rozvojovou a další tvůrčí činnost, spolu s daným předmětem podnikání, je akciovou společností zřízenou podle zákona o obchodních korporacích se sídlem v Praze. Podle čl. 28 práva a povinnosti studenta stanoví právní předpisy, tedy statut studijní a zkušební řád vysoké školy, disciplinární řád, prohlášení studenta, nařízení rektora a oznámení rektora. Podle čl. 30 odst. 1 žalobkyně ke své činnosti využívá příjmů, které získává z příslušných předmětů svých činností (vzdělávací, výzkumné, vývojové, tvůrčí, expertní, publikační, informační a další doplňkové činnosti) a předmětu podnikání, zejména ve formě a) poplatků spojených se studiem. Podle čl. 36 odst. 1 rozhodnutí o přijetí ke studiu je založeno na počtu bodů dosažených uchazečem při přijímacím řízení a na nejvyšším možné počtu přijímaných uchazečů. Pro přijetí uchazeče ke studiu je třeba, aby součet všech získaných bodů byl kladný, o přijetí rozhoduje rektor. Podle čl. 37 odst. 1 součástí rozhodnutí o přijetí je vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu, prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia a podklady pro uhrazení studijních poplatků. Podle čl. 38 odst. 1 studium ve studijním programu na vysoké škole a managementu je za úhradu. Ve stanovených případech může rektor rozhodnout o úplném nebo částečném prominutí poplatků za studium. Podle čl. 1 nařízení rektora č. 01/2015 jsou studijní poplatky (školné) hrazeny prostřednictvím aplikace ePlatby žalobkyně do stanoveného termínu splatnosti a ve výši příslušné studentem zvolené cenové úrovně. Dále se z listiny podává, že student má u cenově zvýhodněného ročního školného mimo jiné povinnost v případě nepokračování ve studiu na [adresa] uhradit veškeré studijní poplatky (tj. bez zvýhodnění) za celou standardní dobu studia aktuálně studovaného. Další nařízení rektora č. 07/2014 a 09/2013 se věnují provedení elektronických zápisů, neprovedení elektronických zápisů, prodloužení doby studia a splatnosti studijních poplatků. Z vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu ze dne 4. 10. 2022 vyplývá, že žalovaná splnila podmínky pro podmínečné přijetí ke studiu bakalářského studijního programu ekonomika a management v cenové úrovni Klasik, byla na základě výsledku přijímacího řízení přijata do bakalářského studijního programu v kombinované formě studia. Dle čl. II. odst. 1 studijní poplatky za příslušný studijní program v rámci cenové úrovně Klasik činí 60 000 Kč za standardní dobu studia – 3 roky studia do 31. 8. 2025), roční splátka představuje 20 000 Kč. V příloze – přehled cenových úrovní je uvedeno u varianty Premium - závazek školného za celou dobu standardního studia - ne. Podle čl. 028 administrativního ceníku žalobkyně v případně nesplnění podmínek cenové úrovně Klasik a Standard ročníku (termín zahájení říjen 2019) představuje poplatek ve výši 10 000 Kč. Z listiny označené jako Ukončení/zanechání studia na [adresa] ze dne 17. 8. 2023 se podává, že žalobkyně obdržela dne 27. 7. 2023 písemné prohlášení žalované o zanechání studia na vysoké škole, uvědomila žalovanou podle zákona o vysokých školách o ukončení studia, a to k datu, kdy bylo doručeno prohlášení žalované o ukončení studia, tedy k 27. 7. 2023, současně žalovanou upozornila na pohledávku z titulu studijních a administrativních poplatků ve výši 130 000 Kč a požádala o zaplacení této částky do 27. 8. 2023. Zároveň žalovanou upozornila možnost soudního vymáhání dané pohledávky. Předžalobní výzvou ze dne 27. 9. 2023 byla žalovaná žalobkyní v zastoupení advokátem vyzvána k úhradě částky ve výši 130 000 Kč nejpozději do 4. 10. 2023. Žalovaná byla žalobkyní upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky, jedná se o výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci. Dle podacího lístku byla předžalobní výzvy odeslána žalované dne 27. 9. 2023. Z emailu ze dne 7. 9 2023 se podává, že žalobkyně sdělila právnímu zástupci žalované, že ve věci dlužných studijních poplatků v rámci zanechání studia žalované si [adresa] nárokuje pouze to plnění, ke kterému se student písemně zavázal v rámci smluvního prohlášení studenta. Záležitost bude nadále ze strany [adresa] postoupena zastupující advokátní kanceláři a komunikace bude probíhat již pouze s ní. Z reakce na výzvu ze dne 17. 8 2023 ze dne 1. 9 2023 se podává, že jde o reakci žalované na výzvu žalobkyně ze dne 17. 8 2023 a žalovaná sděluje, že všechny pohledávky, které jsou po ní požadovány, vznikly po dobu platnosti smlouvy ve znění dodatku, přičemž tyto pohledávky byly řádně uhrazeny, tedy nárok uplatněný ve výzvě neuznává co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná sdělila, že má za to, že pohledávky vzniklé po ukončení studia 27. 7. 2023 není [adresa] oprávněna po žalované požadovat, protože vznikly až v době, kdy již smlouva zanikla, to jest v době, kdy žalovaná neměla statut vysokoškolského studenta. Žalovaná má za to, že v případě ukončení studia jí nevznikla povinnost hradit jakékoli další školné, neboť nebyla zapsána do dalšího akademického roku. Požadované plnění je tak zjevně nemravné, nezákonné, neadekvátní a disproporcionální. Zároveň uvedla, že žalobkyně zveřejnila na svých webových stránkách výši poplatků/školného spojených se studiem pro daný akademický rok, přičemž pro cenovou hladinu Premium výslovně uvedla, že při zanechání studia se další školné nehradí. Z listiny označené jako srovnání školného [adresa] se podává, že v cenové úrovni Premium se úhrada studijních poplatků při zanechání studia za celou standardní dobu studia nehradí. V poznámkách je pak uvedeno, že student se zavazuje k úhradě studijních poplatků v akademickém roce, do kterého byl zapsán (bez závazků úhrady celé standardní doby studia). Z dalších provedených důkazů – Studijní a zkušební řád soud nečinil žádná skutková zjištění, protože tato by nemohla mít žádný vliv na níže provedené právní hodnocení věci.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná byla ze strany žalobkyně vyrozuměna o splnění podmínek přijímacího řízení a přijata ke studiu na [právnická osoba] v [Anonymizováno], bakalářského studijního programu ekonomika a management v cenové úrovni Klasik. Podle vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení studijní poplatky za příslušný studijní program v rámci cenové úrovně Klasik činí 60 000 Kč za standardní dobu studia 3 roky, roční splátka představuje 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala v listině označené jako smluvní prohlášení studenta dodržovat závazky a povinnosti vyplývající z platné právní úpravy, vnitřních předpisů vysoké školy a rozhodnutí orgánů vysoké školy, dodržovat zejména statut vysoké školy, studijní a zkušební řády, disciplinární řády, stipendijní řády, nařízení rektora, oznámení rektora a všechny další vnitřní předpisy žalobkyně s jejichž obsahem byla seznámena, zvolila si cenovou úroveň studia Klasik a stvrdila mimo jiné, že zanechání studia nemá žádný vliv na její povinnost uhradit poplatky v cenové úrovni Klasik i Premium (pro případ změny) za celou dobu standardního studia na [adresa], přičemž splatnost všech zbývajících poplatků spojených se studiem za standardní dobu studia nastane dnem, kdy došlo k ukončení studia. Na základě dodatku ke smluvnímu prohlášení o studiu, jehož uzavření bylo iniciováno žalovanou, byla dohodnuta změna cenové úrovně studia z Klasik na Premium, kdy splátka studijního poplatku činí 50 000 Kč a žalovaná se zavázala v případě nepokračování ve studiu na [adresa] uhradit veškeré studijní poplatky za celou dobu standardního studia, a to v plné výši. Výše rozdílu plné výše školného a zvýhodněného činí 10 000 Kč za rok. Svůj dluh vůči [adresa] ve výši 150 000 Kč žalovaná výslovně uznala a zároveň stvrdila, že nepokračování ve studiu na [adresa] nemá vliv na její závazek zaplatit plnou výši studijních poplatků. Žalovaná ukončila studium na [adresa] ke dni 27. 7. 2023 na základě oznámení o ukončení/zanechání studia, které žalobkyně vzala na vědomí, přičemž ji upozornila na nutnost doplatku dosud nezaplacených studijních a administrativních poplatků ve výši 130 000 Kč, a to do 27. 8. 2023. Žalobkyně v dokumentech prezentovaných na jejich webových stránkách uvedla, že v cenové úrovni Premium se úhrada studijních poplatků při zanechání studia za celou standardní dobu studia nehradí a student se zavazuje k úhradě studijních poplatků v akademickém roce, do kterého byl zapsán (bez závazků úhrady celé standardní doby studia). Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní v právním zastoupení vyzvána k úhradě dluhu uplatněného žalobou, přičemž výzva jí byla odeslána na její kontaktní adresu.

7. Podle čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, má každý právo na vzdělání, školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. Podle čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. Podle čl. 33 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu. Podle § 1 zák. č. 111/1998 Sb. o vysokých školách představují vysoké školy nejvyšší článek vzdělávací soustavy, jsou vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti. Podle § 39 odst. 1 zákona o vysokých školách právnická osoba, která má sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie, nebo která byla zřízena nebo založena podle práva některého členského státu Evropské unie, je oprávněna působit jako soukromá vysoká škola, pokud jí ministerstvo udělilo státní souhlas. Podle § 39a odst. 3 věta prvá zákona o vysokých školách, pokud ministerstvo udělí státní souhlas, rozhodne také o registraci vnitřních předpisů. Pravomocné rozhodnutí o udělení státního souhlasu a registraci vnitřních předpisů nabývá účinností dnem nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla žadateli poprvé udělena akreditace studijního programu. Podle § 40 odst. 1 zákona o vysokých školách právnická osoba, která získala oprávnění působit jako soukromá vysoká škola, je povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávací a tvůrčí činnost. Podle § 41 odst. 1 zákona o vysokých školách vnitřní předpisy soukromé vysoké školy stanoví, které orgány vykonávají působnost podle části čtvrté až jedenácté tohoto zákona. Podle § 43 odst. 1 zákona o vysokých školách, jestliže je některé opatření soukromé vysoké školy v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem a nestanoví-li zákon jiný způsob jeho přezkoumání, vyzve ministerstvo vysokou školu, aby v přiměřené lhůtě zjednala nápravu. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o vysokých školách, se studium mimo jiné ukončuje zanecháním studia. Podle § 56 odst. 2 věta prvá zákona o vysokých školách dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. a) je den, kdy bylo vysoké škole nebo fakultě, kde je student zapsán, doručeno jeho písemné prohlášení o zanechání studia. Podle § 59 zákona o vysokých školách, poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu. Podle § 63 odst. 1 zákona o vysokých školách, studijní povinnosti studenta vyplývají ze studijního programu a studijního a zkušebního řádu. Podle § 63 odst. 2 zákona o vysokých školách, je student povinen dodržovat vnitřní předpisy vysoké školy a jejích součásti. Podle § 63 odst. 3 písm. a) zákona o vysokých školách, je student povinen hradit poplatky spojené se studiem a uvést skutečnosti rozhodné pro jejich výši.

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi stranami tohoto řízení byla uzavřena smlouva o vzdělání, kterou soud po právní stránce hodnotí jako inominátní smlouvu dle ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „OZ“), jejímž obsahem jsou právě všechna práva a povinnosti vymezená v prohlášení studenta ze dne 4. 10. 2022 ve znění dodatku ze dne 10. 10. 2022, vyrozumění o přijetí ze dne 4. 10. 2022 a v neposlední řadě další práva a povinnosti vyplývající z platné právní úpravy, tj. zákona o vysokých školách a vnitřních předpisů vysoké školy jako jsou Statut nebo nařízení rektora. Žalovaná splnila podmínky přijímacího řízení, byla přijata ke studiu, obdržela vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu dne 4. 10. 2022, zvolila si studijní program ekonomie a management v cenové úrovni Klasik, který byl zpoplatněn částkou 60 000 Kč za standardní dobu studia – 3 roky studia (do 31. 8. 2025), roční splátka představuje 20 000 Kč. Žalovaná již v tomto okamžiku musela být srozuměna se skutečností, že její studium na soukromé vysoké škole je mimo jiné financováno ze školného jako příspěvku studenta, jde tedy o poskytování studia za úplatu, jehož výše vyplývá z nařízení rektora č. 01/2015. Současně si musela být vědoma skutečnosti, že i poté, co ukončí studium některým se zákonem předvídaných způsobů (v poměrech této věci zanecháním studia), vznikne jí povinnost úhrady poplatků i za období studia, které již nevyčerpá, ve smlouvě nazýváno standardní délka studia (studijního programu). Argumentace žalované že smlouva a dodatek byly uzavřeny adhezním způsobem a jsou neplatné podle § 1801 OZ (ve spojení s § 1800 odst. 2 OZ), neboť žalovaná, coby slabší smluvní strana, nemohla do obsahu těchto listin jakkoli zasáhnout či jejich text upravit tedy jednoznačně není na místě. V tomto směru jde o námitku, která byla vznesena opakovaně v obdobných řízeních a jako taková již byla vyřešena judikaturou Nejvyššího soudu, zejména lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016 sp. zn. 33 Cdo 4532/2014, kde se uvádí, že smlouva, která byla mezi účastníky uzavřena, není spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a následující občanského zákona č. 89/2012 Sb., neboť na vzdělání nelze pohlížet jako na spotřební věc, jako na službu spotřebního charakteru, nemůže se v žádném případě jednat o spotřebitelskou smlouvu, neboť vzdělání je institut chráněný právními předpisy nejvyšší úrovně, Listinou základních práv a svobod, projevuje se zde vliv veřejného práva prostřednictvím zákona o vysokých školách, žalobkyně, která poskytuje vysokoškolské vzdělání je oním nejvyšším článkem vzdělanosti v naší zemi, vzdělání poskytuje se státním souhlasem a studentům je poskytována řada výhod a zvláštní ochrana právě prostřednictvím zákona o vysokých školách nebo státními orgány, např. ministerstvem školství.

9. Právo na vzdělání je klasifikováno jako sociální právo, které musí být realizováno v rámci zákonem stanovených mezí. K dosažení tohoto práva je nezbytné, aby zákon definoval specifické podmínky jeho provádění, což činí pro potřeby soukromých vysokých škol mimo jiné ve výše uvedených zákonných ustanoveních. Zákon č. 111/1998 Sb., upravuje poskytování vzdělávání na soukromých vysokých školách tak, že poplatkem studenti mohou přispívat na náklady svého studia. Tento poplatek, který studenti platí, je legálně přípustný a reflektuje jejich podíl na nákladech spojených s vysokoškolským studiem. Možnost platit školné neomezuje smluvní svobodu mezi školou a studentem. Obě strany mají možnost uzavřít dohodu o podmínkách platby za studium, což znamená, že školy mohou stanovit různé úrovně školného na základě konkrétních parametrů, jako je délka studia nebo jiné faktory, což se stalo i v tomto konkrétním případě. Žalovaná si sama vyhodnotila, že pro její potřeby je výhodnější studium v cenovém programu Premium (přičemž je nerozhodné, zda na webových stránkách [adresa] byla uvedena odlišná informace, než byla uvedena dále v rámci dodatku ze dne 10. 10. 2022) a iniciovala jeho uzavření. Dodatek sám o sobě je listinou, kde text je obsažen na jedné straně velikosti A4, je psán stejnou velikostí písma, k obsahu vzájemných práv a povinnosti je zde uvedena takřka pouze polovina strany a ze smluvních ujednání jednoznačně plyne skutečnost, že žalovaná pro případ nepokračování ve studiu na [adresa] (tj. včetně zanechání, ukončení studia či vyloučení ze studia) se zavazuje uhradit veškeré studijní poplatky za celou dobu standardního studia, a to v plné výši, kdy výše rozdílu plné výše školného a zvýhodněné výše školného činí 10 000 Kč/rok; svůj dluh vůči [adresa] z titulu studijních poplatků za celou dobu standardního studia ve výši 150 000 Kč tímto výslovně uznává, kdy nepokračování ve studiu na [adresa] či ukončení studia nemá vliv na závazek zaplatit plnou výši studijních poplatků. Žalovaná tedy ve smyslu ust. § 2053 OZ nárok žalobkyně tak, jak je definován v předchozí větě uznala co do důvodu a výše, jakožto osoba svéprávná s rozumem průměrného člověka (viz právní domněnka zakotvená v ust. § 4 odst. 1 OZ) a nastolila tak vyvratitelnou právní domněnku, že daný dluh v době uznání v uznaném rozsahu trvá. Soud v poměrech dané věci neshledal žádné skutečnosti, které by svědčily o nepoctivém či snad nemravném jednání ze strany žalobkyně při úpravě vzájemných práv a povinností. Pro úpravu vzájemných práv a povinností je zásadní široce koncipovaná zásada autonomie vůle, která umožňuje subjektům soukromého práva upravit si svá vzájemná práva a povinnosti tak, jak samy chtějí (viz ust. § 1 odst. 2 OZ). Smluvní úprava vzájemných práv a povinností je tedy odrazem představ smluvních stran a není možné do ní zasáhnout bez legitimního důvodu, který soud v daném sporu neshledal. Neshledal, že by se práva a povinnosti smluvních stran ocitly ve značné nerovnováze, případně jiné okolnosti, pro které by smlouva o studiu obstála v testu zákonnosti, a přesto neobstála z důvodu rozporu s dobrými mravy jako platné právní jednání. Lze uzavřít, že smlouvu o studiu, nelze považovat za absolutně neplatné právní jednání (§ 588 o. z.) z důvodu rozporu s dobrými mravy.

10. To, že zákon výslovně umožňuje studentům studium kdykoli bez dalšího ukončit, neznamená, že pro takový případ nelze sjednat plnění (poplatek), které škole kompenzuje ztrátu, již by jinak utrpěla tím, že student za příslušnou část organizačně zajištěného studia poplatek („školné“) nezaplatí. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016 sp. zn. 33 Cdo 4532/2014, které je v poměrech dané věci kruciálním, vysvětlil Nejvyšší soud, že poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách, které stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu, nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnuté služby (zprostředkovanou výuku), nýbrž vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium. Dále má soud za to, že pro potřeby této věci je možno odkázat rovněž na závěry v rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2023 sp. zn. 57 Co 280/2022, kde bylo v bodu 25 uvedeno, že smysl a účel zákonného zakotvení poskytnutí vzdělávání na soukromých vysokých školách i za úplatu (§ 59 zákona o vysokých školách) vyjadřující podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium již ipso facto neomezuje smluvní svobodu, což je zřetelnější, přihlédne-li se k tomu, že spolupodílení se na nákladech vysokoškolského studia je diferenciováno i v návaznosti na různě zohledňované parametry zachování výuky [§ 56 odst. 1 písm. a) zákona o vysokých školách pak poplatek nereglementuje vůbec a ani nezakazuje vnitřním předpisům (transparentně) založit povinnost studentů soukromé vysoké školy platit celou standardní dobu studia bez ohledu na to, zda dostudují]. Vyjádřeno jinak, odstupňovat jednotlivé cenové úrovně také s ohledem na skutečnou (studentem využitou) dobu studia, případně celkovou dobu studia, je vzhledem k nezbytnosti zajistit pokračování výuky i pro případ, pokud se student rozhodne studia zanechat, zcela v souladu se smyslem a účelem vykládané právní normy. Vskutku nelze přehlédnout, že do probíhajícího studia nemůže žalobkyně přijmout dalšího studenta, nepůjde-li svou povahou o výjimečné situace (např. přestup studenta z jiného vysokoškolského studia). Opačný výklad by nutně při efektivním managementu rizik, z čehož jako premisy je nezbytné vycházet, vedl k poměrnému zatížení ostatních – ve studiu pokračujících – studentů, což je nutné odmítnout.

11. Ve zkratce lze tedy shrnout, že pokud student studium ukončí, škola nemá možnost rychle jeho místo obsadit, což může mít pro školu finanční důsledky. Z tohoto důvodu jsou poplatky strukturovány tak, aby minimalizovaly riziko finančního zatížení školy. Smlouvy o studiu, které zahrnují ustanovení o povinnosti hradit poplatky za dohodnutou délku studia (byť studentem nevyužitou na základě jeho vlastního uvážení), nemohou být obecně považovány za nezákonné, pokud jsou smluvní podmínky transparentní a spravedlivé, kdy, jak bylo shora uvedeno, právní systém uznává autonomii soukromých subjektů při tvorbě smluv. Pokud žalovaná váže právní argumentaci pro zamítnutí žaloby mimo jiné na skutečnost, že nemůže být zavázána k úhradě žalované částky z důvodu, že k datu 27. 7. 2023 pozbyla statut studenta, resp. ukončila studium na [adresa], pak s touto obranou nemůže být úspěšná. Soud shrnuje, že povinnost k úhradě žalované částky představující školné za 2. a 3. ročník studia ve výši 2 x 50 000 Kč a doplatek do plné výše školného v cenové úrovni Premium ve výši 3 x 10 000 Kč plyne ze smluvního závazku, potažmo uznání dluhu v této výši a z uvedeného důvodu, a není vázána na trvání statutu studenta.

12. Žalovaná v rámci závěrečné řeči u ústního jednání dne 6. 6. 2024 argumentovala pro podporu svého právního stanoviska rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1562/2006 ze dne 28. 2. 2007. Dovolací soud v dané věci odůvodnil odmítnutí dovolání (střední) školy proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek o zamítnutí její žaloby o zaplacení školného proti studentce, která „předčasně“ ukončila studium (způsobem předvídaným v § 4 tehdy platné vyhlášky č. 265/1996 Sb., kterou se stanovovaly podrobnosti o organizaci studia a jeho ukončování ve vyšších odborných školách), výhradně závěrem, že otázka, z jejíhož řešení škola v podaném dovolání dovozovala – pro věcné projednání dovolání nezbytný – zásadní právní význam napadeného rozsudku (otázka vztahu veřejného a soukromého práva v oblasti školství, potažmo správnosti závěru okresního a krajského soudu o zániku smlouvy o podmínkách studia v důsledku zanechání studia studentkou), nebyla pro dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu určující. Nejvyšší soud zároveň výslovně dodal, že správnost řešení otázky zániku závazku v důsledku nemožnosti plnění ze strany školy (§ 575 občanského zákoníku, platného do 31. prosince 2013) a dalších otázek, na jejichž řešení bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno, dovoláním zpochybněna nebyla. Nelze tedy dovozovat, že by se k uvedené problematice věcně vyjádřil. Z jeho rozhodnutí nevyplývá, že by v dané věci okresní a krajský soud posuzovaly právní vztah s výslovným smluvním ujednáním, že (plné) „školné“ (stanovený či sjednaný poplatek) bude zaplaceno i v případě předčasného ukončení studia žalovanou studentkou. Aplikace závěrů tohoto rozhodnutí není tedy pro poměry předmětné věci na místě.

13. Na základě shora uvedené právní argumentace, založené na provedeném dokazování stran sporné skutečnosti mezi stranami tohoto řízení soud žalobě tedy v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě částky 130 000 Kč.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch. S ohledem na námitky žalované pro případné přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalobkyni, soud uvádí, že ust. § 142a o. s. ř. váže vznik tohoto práva na odeslání předžalobní upomínky, nikoli na její doručení, je tedy irelevantní, že žalovaná se v době doručování nacházela mimo své bydliště, přičemž s možností podání žaloby byla koneckonců srozuměna již z obsahu sdělení ze dne 17. 8. 2023. V dané právní věci zástupce žalobkyně učinil v řízení celkem 5 úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis repliky k podání žalované, účast u jednání, kvalifikovaná výzva k plnění). Za úkony dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobkyni náhrada nákladů ve výši odměny za úkon právní služby, přičemž dle § 8 odst. 1 téže vyhlášky, platné ke dni rozhodnutí soudu, tarifní hodnotou je výše peněžitého plnění bez příslušenství, což v tomto případě odpovídá sazbě 6 300 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 31 500 Kč, plus DPH 21 % celkem 6 615 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Dále soud žalobkyni přiznal také paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 5 úkonů právní služby, vždy ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem 1 500 Kč plus DPH celkem 315 Kč. Dále náhrada za promeškaný čas při cestě ze sídla advokáta k ústnímu jednání a zpět, tj. z Prahy do Ostravy a zpět v rozsahu 16 x započatá půlhodina á 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále cestovní výdaje ve smyslu § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vyhl. 398/2023 Sb. za cestu k ústnímu jednání z Prahy do Ostravy a zpět motorovým vozidlem tj. 2 x 374 km, při spotřebě 5,53 l/100km, ceně motorové nafty 38,70 Kč/l a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 5,60 Kč/km, tj. na cestovní náhradě a náhradě za promeškaný čas celkem 7 391 Kč, plus DPH 21 % celkem 1 552 Kč ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Dále soud žalobci jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek žalobcem ve výši 5 200 Kč, tj. na nákladech řízení celkem 54 073 Kč, kdy tyto náklady soud považuje za účelně vynaložené.

15. Dlužnou částku, jakož i náklady řízení, byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení