38 C 89/2020-75

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], [PSČ] žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem [adresa žalované], [PSČ], za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] o náhradu škody ve výši [částka] s přísl. podle zák. č. 82/1998 Sb. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal částky [částka] jako náhrady škody, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s tím, že usnesením [stát. instituce], odboru [anonymizována dvě slova], oddělení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] bylo rozhodnuto tak, že se zastavuje řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ze dne [datum] v [obec a číslo] na ulici [ulice], z jehož spáchání byl obviněn žalobce, neboť spáchání skutku, o něž se vede řízení, nebylo žalobci coby obviněnému prokázáno. Citovaným usnesením bylo výše uvedené přestupkové řízení pravomocně skončeno a nebylo tedy skončeno pravomocným usnesením o vině žalobce přestupkem. Na straně žalobce došlo ke vzniku škody podle zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, přičemž škoda spočívá v nákladech na právní zastoupení advokátem coby zmocněncem žalobce v předmětném přestupkovém řízení. Není pochyb o tom, že škoda spočívající v nákladech na právní zastoupení, které žalobce vynaložil coby obviněný, aby byl v přestupkovém řízení obvinění zproštěn, zakládá nárok na odškodnění (viz např. nález II. ÚS 1795/16 ze dne 16.5.2017). Zmocněncem žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] byly činěny úkony právního zastoupení, za které bude muset žalobce uhradit advokátovi odměnu, a jejichž příčinou bylo právě a jen vedení uvedeného přestupkového řízení vůči žalobci. Dále žalobce specifikoval, že jeho zmocněnec učinil v rámci přestupkového řízení celkem pět úkonů právní pomoc s režijním paušálem, kdy za jeden úkon podle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. advokátní tarif v platném znění činí sazba za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 3 vyhl. [částka] a za náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. částku [částka], celkem tedy [částka] Částku za zastoupení žalobce ve smyslu § 2952 o.z. zatím zástupci neuhradil. Skutečná škoda tak může spočívat též ve vzniku dluhu, když jde o pasivum, které zatěžuje jmění poškozeného. Žalobce požádal žalovanou, aby byl zbaven tohoto dluhu ak, že za něj zaplatí vystavenou fakturu ze dne [datum] [variabilní symbol]. Pasivní legitimace žalované je dána ust. § 6 odst. 1 a 2 písm. b) zákona o odpovědnosti státu ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách. Žalobce má rovněž nárok na příslušenství uplatněné pohledávky od prvého dne prodlení s její úhradou, když lhůta 6 měsíců pro řízení dle zákona o odpovědnosti státu před žalovanou je zároveň lhůtou splatnosti; tato uplynula dne [datum], proto žalobce rovněž požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. Postupem podle § 14 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu žalobce u žalovaného podal žádost o zaplacení náhrady škody výše uvedené a to podáním ze dne [datum], které bylo žalované doručeno dne [datum]. Žalovaná dosud ničeho neuhradila a ani se k nároku žalobce nevyjádřila, pouze potvrdila, že dne [datum] žádost obdržela.

2. Žalovaná nesouhlasila s žalobou a navrhla její zamítnutí. Poukázala na to, že v žalobě není konkretizován odpovědnostní titul, v jehož souvislosti žalobce nárok na náhradu majetkové škody požaduje. Předmětné řízení mělo tento průběh: Dne [datum] bylo [anonymizováno] doručeno oznámení přestupku čj. [anonymizováno] [číslo] na osobu žalobce. Dne [datum rozhodnutí] vypracoval [anonymizováno] příkaz [číslo jednací], kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ů 125c odst. 1 písm k ) zák. č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jelikož se dne [datum] vzdálil od svého vozidla [registrační značka] a neučinil taková opatření, aby vozidlo nemohlo ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Vlivem spádu komunikace došlo k samovolnému rozjetí vozidla, které následně narazilo do zaparkovaného motorového vozidla [registrační značka]. Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit pokutu ve výši [částka]. Dne [datum] byl magistrátu doručen odpor žalobce proti příkazu ze dne [datum]. Dne [datum] [anonymizováno] předvolal žalobce k ústnímu jednání na den [datum]. Dne [datum] byla [anonymizováno] doručena žádost právního zástupce žalobce o změnu termínu jednání, jelikož dne [datum] se musel účastnit hlavního líčení u OS v [obec] ve věci sp. zn. [spisová značka] a žalobce se substitucí nesouhlasil. [anonymizováno] žádosti vyhověl a nařídil ústní jednání na den [datum]. Dne [datum] se konalo ústní jednání. Dne [datum] [anonymizováno] předvolal žalobce k dalšímu ústnímu jednání na den [datum] a na týž den byl předvolán svědek [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Dne [datum] se konalo ústní jednání a téhož dne vypracoval [anonymizováno] usnesení o zastavení řízení [číslo jednací], kterým předmětné řízení zastavil, neboť spáchání skutku, o němž se vedlo řízení, nebylo žalobci prokázáno. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Z obsahu žaloby pak jednoznačně nevyplývá, zda žalobce uplatnil nárok na náhradu škody v souvislosti s nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a to konkrétně za tato pochybení považuje. Z odkazu na nález ÚS II. 1795/16 lze dospět k závěru, že dle názoru žalobce bylo pochybením samotné zahájení přestupkového řízení. K tomu je třeba konstatovat, že postup správního orgánu, jehož výstupem je vydání meritorního rozhodnutí, není samostatně posuzován z hlediska odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, ale z hlediska odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí. Je tomu tak především z toho důvodu, že teprve samostatné rozhodnutí může být teoreticky způsobilé přivodit újmu, nikoliv postup správního orgánu vedoucí k jeho vydání (viz např. rozsudek NS, 2 Cdon 129/97 ze dne 29.6.1999, dále usnesení ÚS II. 1332/09 ze dne 17.7.2009). Z tohoto důvodu tedy nelze v postupu [anonymizováno] shledávat nesprávný úřední postup ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. a to i pro to, že v daném případě bylo správní řízení zahájeno vydáním rozhodnutí dle § 150 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb. správní řád ve znění pozdějších předpisů, jež stanoví, že vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Je tedy třeba posoudit, zda v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Ze spisové dokumentace vyplývá, že v daném řízení nebylo vydáno rozhodnutí, jež by splňovalo znaky nezákonného rozhodnutí stanovené v § 8 zák. č. 82/1998 Sb., neboť žádné rozhodnutí nebylo jako pravomocné pro nezákonnost změněno či zrušeno příslušným orgánem. Uvedené podmínky nejsou dány ani u příkazu ze dne [datum]. Žalovaná se neztotožňuje s tvrzením žalobce, že na daný případ lze aplikovat bez dalšího nález ÚS II. ÚS 1795/16, jelikož případ uvedený v nálezu vykazuje určitá specifika odlišná od případu žalobce. V prvé řadě je to skutečnost, že v případě, kterého se týká příslušný ústavní nález došlo ke zrušení pravomocného rozhodnutí správního orgánu II. stupně soudem v rámci správního soudnictví. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla následně-již jako pravomocné-zrušeno rozhodnutím správního orgánu II. stupně. Ve zmíněném případě byl tedy položen soudními orgány v rámci správního soudnictví základ, na němž bylo možné dovodit nezákonnost vydaného rozhodnutí, popř. nesprávnost souvisejících postupů. Dle názoru žalované tak v případě žalobce nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, v důsledku čehož nelze nárok na náhradu majetkové škody přiznat. Je také třeba v každém řízení zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů o projednávaném přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí, a spojovat s případným uplatněním nároku na náhradu škody. Je vždy zapotřebí zkoumat, jak daný postup příslušných orgánů veřejné moci v rámci konkrétního řízení, tak i účelnost a přiměřenost vynaložených nákladů. Podle § 31 zák. č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Jelikož bylo předmětné správní řízení zahájeno vydáním příkazu, lze hypoteticky považovat za odpovědnostní titul pouze nezákonné rozhodnutí. Z podkladů, které žalobce doložil, nelze prokazatelně dovodit, že se tvrzené porady ve dnech [datum] a [datum] skutečně uskutečnily a není zřejmé, co bylo jejich předmětem. Nelze objektivně posoudit, zda tyto úkony byly učiněny v příčinné souvislosti s daným odpovědnostním titulem, případně zda je splněna podmínka jejich účelnosti stanovená v § 31 zák. č. 82/1998 Sb. Dále je třeba zohlednit, že v době, kdy byly učiněny úkony, za něž žalobce tyto náklady vynaložil, by\l příkaz ze dne [datum] fakticky odstraněn v důsledku odporu. Úkony učiněné po podání odporu tak nelze považovat za účelné, jelikož vzhledem k uvedenému nemohly směřovat ke změně nebo zrušení příkazu. Žalovaná k tomu uvedla, že náklady musí být vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy pouze v souvislosti s daným pochybením a to právě s ohledem na speciální právní úpravu týkající se náhrady nákladů řízení uvedenou v § 31 zák. č. 82/1998 Sb. Úkony spočívající v poradě s klientem či účasti na ústním jednání nelze považovat za takové, jež by směřovaly přímo k odstranění jakéhokoliv rozhodnutí.

3. K výzvě soudu žalobce doplnil žalobní tvrzení tak, že žalovaná teprve po podání žaloby a uplynutí zákonem stanovené lhůty pro vyřízení žádosti (6 měsíců) se k žádosti žalobce o náhradu škody vyjádřila a uvedla, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání odškodnění podle zák. č. 82/1998 Sb. a nelze tudíž dovozovat odpovědnost státu za vznik škody se shodnou argumentací jako ve vyjádření k žalobě. K argumentaci žalované uvedl, že na situaci je třeba nahlížet obdobně, jako by se jednalo o trestní řízení, kdy přestupkové řízení nebylo pravomocně skončeno rozhodnutím o vině žalobce přestupkem, a je nutno na řízení nahlížet jako na celek jako na nezákonné a nezákonné rozhodnutí je rozhodnutí, na jehož základě bylo takové řízení zahájeno. Proto žalobci v souvislosti vznikla újma, která je odškodnitelná dle zák. č. 82/1998 Sb., když tento názor je podpořen např. nálezem II. ÚS 1795/16 ze dne 16.5.2017, dle něhož náklady řízení v podobě odměny zástupce lze přiznat i za jeho zastupování v přestupkovém řízení, pokud došlo k zániku odpovědnosti za přestupek v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty a podstatným důvodem prekluze byly průtahy na straně správního orgánu, který obvinění z přestupku projednával. Tím spíše pak musí být odškodnitelné náklady na právní pomoc zástupcem, pakliže věc byla projednána s výsledkem, že spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému vůbec prokázáno, kdy se jedná o„ silnější“ důkaz neviny, než když v prvostupňovém rozhodnutí k uznání viny došlo, ale následně odpovědnost za přestupek zanikla a řízení bylo zastaveno z důvodu promlčení. Dále odkázal na nález IV.ÚS 2503/2018 ze dne 12.6.2019 a rozsudek OS pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]. Analogicky s odškodněním újmy, která vznikne nezákonným trestním stíháním, je v daném případě nutno konstatovat, že prvotním pochybením [anonymizována dvě slova] [obec] je samotné zahájení přestupkového řízení, tj. vydání příkazu, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku. Podle § 150 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb. správní řád, může být vydání příkazu prvním úkonem v řízení. Vydání rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu neprokázání viny žalobce, má pak za následek, že vydání příkazu, kterým bylo řízení o přestupku zahájeno, jakož i celé řízení o přestupku, byly nezákonné. Účelně vynaložené jsou proto veškeré náklady, které byly žalobcem vynaloženy na právní zastoupení proto, aby nebyl obviněný z přestupku uznán vinným (analogicky lze použít např. rozhodnutí NS ČR 25 Cdo 1325/2004 má ve vztahu k usnesení o zahájení trestního stíhání stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí, nezákonnost řízní je odstraněna až pravomocným zprošťujícím rozsudkem). K další argumentaci žalované dále uvedl, že podáním odporu proti příkazu je teprve způsobeno, že dojde k vlastnímu projednání věci a obviněný v plném rozsahu může uplatňovat svá práva, což je zpravidla spojeno s nejvyššími náklady vzniklými v souvislosti s přípravou na ústní jednání a účastí na ústním jednání. K uskutečnění porad žalobce předkládá potvrzení o jejich konání, z jejich dat je zjevné, že byly uskutečněny v bezprostřední souvislosti s ústním jednáním, což je zcela standartní postup s účelem konzultace obviněného se svým zástupcem o tom, jaká tvrzení a důkazy budou předkládány a jaká taktika bude zvolena, při samotném jednání již pro toto není prostor.

4. Při jednání dne [datum] žalovaná ještě doplnila svou argumentaci poukazem na usnesení III. ÚS 1845/08 ze dne 7.10.2010, podle kterého nelze použít analogie mezi přestupkovým a trestním řízením a dále na rozhodnutí zdejšího soudu a následně odvolacího v podobných kauzách. Dále byla zdejším soudem již řešena i otázka účelnosti právních porad s klientem v obdobích kauzách, když odměny za porady delší než jedna hodina, nabyly shledány jako účelně vynaložené náklady.

5. Žalobce doplnil své vyjádření v reakci na shora uvedené, že citovaný nález ÚS byl překonán nálezem ÚS ze dne 31.8.2021, sp. zn. III. ÚS 917/21 a zároveň odkázal na čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR, kde něhož jsou vykonatelná rozhodnutí ÚS závazná pro všechny orgány i osoby. Ústavní soud zde dovodil, že závěry týkající se trestního řízení ukončeného zproštěním obžaloby a povinnosti státu nahradit náklady s ním spojené, jsou analogicky aplikovatelné i na přestupkové řízení (viz dále nález IV.ÚS 2503/18 ze dne 12.6.2019, nález II. ÚS 1099/19 ze dne 3.9.2019, nález II.ÚS 1795/16 ze dne 16.5.2017, nález II. ÚS 3005/14 ze dne 5.5.2015) či na řízení o správním deliktu (viz IV.ÚS 2841/19 ze den 15.12.2020). Ústavní soud zároveň opakovaně připomíná, že přestupkové řízení je řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který stěžovateli garantuje právo na obhajobu (viz např. nález II.ÚS 1795/16 ze dne 16.5.2017). V daném přestupkovém řízení sic nelze určit konkrétní nezákonné rozhodnutí, dle ÚS je však rozhodující, že se nepotvrdilo původní podezření, že žalobce spáchal přestupek. Pokud bylo řízení o přestupku zastaveno pro pochybení na straně státu, který nezajistil dostatečný důkazní materiál (spisový materiál policejního orgánu, správního orgánu prvního stupně apod.), v důsledku tohoto pochybení je nutno v této konkrétní věci hledět na zahájení řízení o přestupku proti žalobci jako na nezákonné a proto by za období od zahájení přestupkového řízení měla být žalobci přiznána náhrada škody v podobě náhrady nákladů na právní zastoupení.

6. V replice k tomuto vyjádření žalovaná uvedla, že tvrzení žalobce o analogické aplikovatelnosti judikatury o odškodnění trestního řízení na přestupková, nejsou přesná. Samotná judikatura upozorňuje na skutečnost, že každé přestupkové řízení je třeba podrobit individuálnímu přezkumu a zkoumat, zda došlo k pochybení správních orgánů v takové intenzitě, která má za následek nezákonně vedené přestupkové řízení. Na předmětný případ nelze bez dalšího aplikovat závěry uvedené v nálezu ÚS III. 917/21, neboť případ uvedený v nálezu se liší od případu žalobce. Podstatné je, že v nálezu šlo o případ, kdy došlo ke zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně v rámci odvolacího řízení z důvodu procesního pochybení na straně tohoto orgánu spočívajícího ve vydání odsuzujícího rozhodnutí při nezajištění dostatečného důkazního materiálu, když toto pochybení bylo výslovně odvolacím orgánem uvedeno. Významné pro věc je rovněž i to, že důkazní materiál následně nebylo možné již opatřit. Pro tyto důvody muselo být řízení zastaveno. ÚS právě odkázal na procesní pochybení státu nezávislého od jednání stěžovatele. V daném případě bylo tedy možné dovodit nezákonnost vedení daného řízení, kdy prvoinstanční orgán, ač neměl dostatek důkazů, shledal stěžovatele vinným ze spáchání přestupku. Odvolací orgán poté toto pochybení napravil a řízení zastavil. Výše uvedený nález pouze rozšiřuje závěry již učiněné v nálezu II. ÚS 1099/19, na který i odkazuje. I nadále tedy platí, že pro vznik odpovědnosti státu za škodu se musí jednat o flagrantní pochybení na straně státu, které zapříčiní nezákonnost vedení daného řízení. Z toho vyplývá, že nelze závěry vyslovené ve zmíněné judikatuře generalizovat, ale naopak přistupovat ke každému případu individuálně, neboť každé zahájení správního řízení nelze označit za pochybení přičitatelné státu. Uvedenému závěru rovněž odpovídají rozsudky vydané OS pro [část Prahy] potvrzené MS v Praze, kde soud dospěl k závěru, že dle skutkových okolností každého daného případu nelze dovodit existenci nesprávného úředního postupu, resp. nezákonného rozhodnutí v samotném zahájení řízení o přestupku. Žaloba je tedy nedůvodná.

7. Z žádosti žalobce o náhradu škody ze dne [datum], z vyjádření k žádosti o náhradu škody [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], z vyrozumění o přijetí žádosti ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla [stát. instituce], odboru právnímu, doručena prostřednictvím právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] žádost žalobce o náhradu škody ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. s odůvodněním shodným jako v této žalobě a žalovaný této žádosti nevyhověl rovněž s obdobným odůvodněním, jako v tomto řízení.

8. Ze záznamu o poradě s klientem ze dne [datum] bylo zjištěno, že se konala mezi žalobcem a jeho právním zástupcem v AK Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci T 2029/19 v čase 17,00 až 18,10 hod. Ze záznamu o poradě s klientem ze dne [datum] bylo zjištěno, že se konala mezi žalobcem a jeho právním zástupcem v AK Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci T 2029/19 a to v době od 16,30 do 17,45 hodin.

9. Z faktury odměny a výloh advokáta ze dne [datum] vystavené právním zástupcem žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobci jako klientovi a ze specifikace nákladů právního zastoupení jako přílohy k faktuře [variabilní symbol] soud zjistil, že se jednalo o věc [spisová značka], přestupkové řízení vedené u [anonymizována dvě slova] [obec], odboru [anonymizována dvě slova], oddělení [anonymizována dvě slova] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], byla vyúčtována částka za jednotlivé úkony tak, jak žalobce uvedl v žalobě, lhůta splatnosti byla stanovena na 10 dnů.

10. Z obsahu spisu [anonymizována dvě slova] [obec] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že dne [datum] došlo na [anonymizována dvě slova] [obec] oznámení o přestupku Krajského ředitelství Policie ČR hl.m. [obec] spolu se spisem PČR obsahujícím úřední záznamy o podání vysvětlení žalobce, oznamovatele [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení], úřední záznam ze dne [datum], protokol o nehodě v silničním provozu, plánek místa dopravní nehody, fotodokumentaci, výpis karet řidiče žalobce a [jméno] [příjmení]. Z uvedeného vyplynulo, že podezřelým řidičem je žalobce s tím, že k dopravní nehodě mělo dojít dne [datum] v 00,00 hodin v ul. [ulice a číslo], [obec a číslo], na místní komunikaci, kdy podezřelý měl toho dne zaparkovat vozidlo [příjmení] [příjmení] rz: [anonymizováno] [číslo] v uvedené ulici, které uzamkl a opustil, aniž by jej zajistil proti samovolnému rozjetí. Vlivem spádu komunikace došlo k samovolnému rozjetí tohoto vozidla, které následně narazilo do zaparkovaného vozidla [anonymizována dvě slova], rz: [anonymizováno] [číslo], které zde zaparkoval [jméno] [příjmení] a to ve vzdálenosti 4,0 metrů od hranice křižovatky. Střetem vznikla hmotná škoda na obou vozidlech. [příjmení] zkouška byla provedena přístrojem [příjmení] s negativním výsledkem. [ulice] závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Při provedeném ohledání místa nehody a vozidel bylo zjištěno, že vozidlo [příjmení] [příjmení] není zajištěno proti samovolnému rozjetí. Ostatním účastníkům nebylo zjištěno porušení zákona č. 361/2000 Sb. a v daném případě se nejedná o podezření z trestného činu. Následně dne [datum] bylo poškozenému [jméno] [příjmení] zasláno poučení osoby, které byla spácháním přestupku způsobena škoda (doručeno dne [datum] a dne [datum] vydán [anonymizováno] příkaz čj. [anonymizováno] [číslo], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], (doručen žalobci dne [datum]), kterým byl shledán vinným tím, že se vzdálil od vozidla a neučinil taková opatření, aby vozidlo nemohlo ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, čímž porušil povinnosti uložené mu závazně v ust. § 26 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb. a naplnil tak, byť z nedbalosti, skutkovou podstatu přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) uvedeného zákona, za což mu byla podle ust. § 125c odst. 2 písm. g) cit. zákona uložena pokuta ve výši [částka], jejíž splatnost byla stanovena na 30 dnů ode dne nabytí právní moci příkazu. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že po zhodnocení spisové dokumentace byl zjištěn skutkový děj, ze kterého je zřejmé, že žalobce jako řidič motorového vozidla porušil povinnosti vyplývající mu z příslušných ustanovení citovaného zákona č. 361/2000 Sb. a tím naplnil skutkovou podstatu přestupku uvedeného ve výroku příkazu, za což mu byl uložen v souladu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními správní trest, za stavu, kdy správní orgán shledal dostatek podkladů pro rozhodnutí o odpovědnosti žalobce za spáchaný přestupek. V rozhodnutí byl žalobce též poučen o tom, že ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, může podat odpor, kterým se příkaz ruší a v řízení bude pokračováno. Dne [datum] podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], jemuž udělil dne [datum] plnou moc, odpor do shora uvedeného příkazu, a to blanketní formou (bez odůvodnění). Dne [datum] byl žalobce k rukám jeho právního zástupce předvolán k jednání na den [datum]. Dne [datum] byla [anonymizováno] doručena žádost zmocněnce žalobce o změnu termínu jednání z důvodu kolize jednání. Této žádosti bylo vyhověna a další jednání bylo nařízeno na den [datum]. Toto jednání proběhlo, přítomen byl žalobce i jeho právní zástupce, bylo mu poskytnuto poučení obviněného a zopakováno obvinění z přestupku. Dále se účastníci seznámili s obsahem spisové dokumentace a obviněný se vyjádřil k věci. Byly rovněž provedeny k důkazu listinné a podpůrné důkazy, které byly obsahem spisového materiálu policie. Účastníci po té stvrdili svým podpisem správnost pořízeného protokolu z jednání. Dne [datum] proběhlo další ústní jednání, při kterém byl přítomen žalobce, jeho zmocněnec a dále svědek [jméno] [příjmení], který byl po zákonném poučení vyslechnut, žalobci byla poskytnuta možnost klást svědkovi otázky. Téhož dne bylo vydáno [anonymizováno] usnesení o zastavení řízení čj. [anonymizováno] [číslo], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] s odůvodněním, že po důkladném prostudování fotografií z místa nehody a po výslechu svědka [příjmení] správní orgán konstatoval, že nelze dokázat průběh dopravní nehody a vycházejíc ze zásady„ in dubio pro reo“ nebylo spáchání skutku, o němž se vede řízení, obviněnému prokázáno. Dále byl žalobce poučen o možnosti podat odvolání do 15 ti dnů ode dne oznámení usnesení k ministerstvu dopravy. Žalobce opravní prostředek nepodal, a proto uvedené usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dále [anonymizováno] dopisem ze dne [datum] vyrozuměl poškozeného [jméno] [příjmení] o zastavení řízení o přestupku vedeného proti žalobci.

11. Z výše uvedených dokladů byl zjištěn shora popsaný skutkový stav, který ani jedna ze stran nesporovala a který tedy soud vzal za prokázaný.

12. Podle zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve spojení s občanským zákoníkem, který je předpisem obecným i pro posuzování odpovědnosti za škodu na straně státu, je pro vznik odpovědnosti státu za škodu potřeba splnění tří podmínek, kterými jsou vznik škody, nesprávný úřední postup (event.. nezákonné rozhodnutí) a příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím.

13. Podle § 8 odst. 1,2 a 3 uvedeného zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

14. Podle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. je uplatnění nároku na náhradu škody podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 zák.č. 82/1998 Sb. se může poškozený domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 zák. č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

17. Soud nejprve zkoumal, zda žalobce splnil podmínku uplatnění nároku u žalované ve lhůtě uvedené v ust. § 15 zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen [příjmení]). Jak bylo zjištěno shora provedenými důkazy, žalovaná obdržela žádost žalobce o náhradu škody dne [datum], lhůta k vyřízení žádosti tedy uplynula dnem [datum], vyjádření k této žádosti bylo žalovanou vydáno dne [datum], žaloba byla podána dne [datum], žádosti žalobce nebylo vyhověno, proto podání žaloby bylo po právu.

18. Soud dále zkoumal, zda byla splněna další podmínka stanovená zákonem a spočívající v existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu orgánů činných v přestupkovém řízení vedeném proti žalobci. Žalobce za takové pochybení správních orgánů označil právě a jen vedení přestupkového řízení vůči žalobci, tedy samotný fakt, že správní orgány vůči žalobci přestupkové řízení vůbec zahájili a dále vedli. Neoznačil tedy žádné rozhodnutí, které by jako pravomocné případně předběžně vykonatelné bez ohledu na právní moc, bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno. Žalobce však soudu neoznačil konkrétní tvrzení, proč nemělo být přestupkové řízení vůbec zahájeno a vedeno, když důvodnost takového postupu správních orgánů se musí hodnotit právě k okamžiku zahájení tohoto správního (zde přestupkového) řízení. Správní orgán má povinnost zahájit řízení o každém přestupku, který zjistí a postupovat v řízení z moci úřední (§ 78 odst. 1 zák. č. 250/2016 Sb.). Správní orgán se v tomto případě dozvěděl o přestupku oznámením Policie ČR, tedy způsobem uvedeným v § 73 zák. č. 250/2016 Sb. V zahájení řízení a postupu v něm neshledal tedy soud žádné pochybení příslušného správního orgánu (zde [anonymizována dvě slova] [obec]). Dále správní orgán zcela v souladu s právními předpisy postupoval ve smyslu § 90 odst. 1 uvedeného zákona, neboť neexistovaly podmínky nepřípustnosti vydání příkazu uvedené v odst. 2 zákona o přestupcích. Co se týká uvedeného příkazu, jedná se o rozhodnutí, které nesplňuje podmínky pro vznik odpovědnosti státu za rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1,2 a 3 [příjmení]. Tento příkaz byl zrušen bez dalšího podaným odporem, aniž by nabyl právní moci. Správní orgán následně provedl v řádných lhůtách stanovených správním řádem (nedošlo tedy ani k průtahům v řízení) řízení a dokazování a ve věci rozhodl. V jeho postupu tedy soud neshledal žádné pochybení a žalobce ani konkrétní pochybení či nezákonný postup v předmětném řízení ani nenamítal. Shromážděný spisový materiál Policie ČR zakládal důvodné podezření žalobce ze spáchání přestupku. Pokud nakonec žalobce shledán vinným nebyl, pak tato skutečnost byla výsledkem procesního postupu správního orgánu formou doplnění dokazování, který nakonec jinak hodnotil předložené důkazy, jak je jeho právem a zcela v souladu se zákonem. Pokud žalobce argumentoval judikaturou, pak nález II. ÚS 1795/16 se týká případu, kdy správní orgán se dopustil nesprávného úředního postupu spočívajícího v průtazích řízení a tedy k zániku odpovědnosti za přestupek v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty, což se v tomto případě nestalo. Obdobně i v nálezu II. ÚS 3005/14 se jedná o procesní pochybení správních orgánů v intenzitě, která mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé, k čemuž v předmětném případě také nedošlo. Rovněž se nejedná o opakovaně nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, o kterém hovoří IV.ÚS 2841/19, v tomto případě šlo dle názoru soudu o jiné hodnocení provedeného dokazování po té, co bylo doplněno v rámci ústního jednání (výslech svědka). V ostatním se soud rovněž ztotožnil s argumentací žalované, na kterou pro stručnost odkazuje (viz odst. 2 a 6 odůvodnění). S ohledem na to, že nebyla shledána jedna z nezbytných podmínek pro vznik odpovědnosti státu ze škodu na straně žalobce,, soud se již nezabýval ostatními nezbytnými předpoklady pro vyhovění žalobě a to zda žalobci vznikla škoda, zda existovala příčinná souvislost mezi škodou a jednáním žalované, příp. účelností vynaložených nákladů žalobce a žaloba byla zcela zamítnuta.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Výše nákladů byla stanovena jako paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka za [anonymizováno] úkonů po [částka] podle zák. č. dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Poučení