38 C 98/2020

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení částky ve výši 6 954 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit oběma žalobcům společně a nerozdílně částku ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit oběma žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 21 278,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

IV. Žalobce č. 1 a žalobkyně č. 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit ČR – Okresnímu soudu Plzeň – město 28,1% částky státem zálohovaného znalečného, tedy částku ve výši 168,60 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu Plzeň – město 71,9% částky státem zálohovaného znalečného, tedy částku ve výši 434,40 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 3. 2020 se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit jim částku ve výši 6 954 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci mají ve společném jmění manželů nemovitosti v k.ú. a obci [anonymizováno], a to mimo jiné pozemek, na kterém stojí rodinný dům [adresa] a jeho oplocení. V srpnu [rok] účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které se žalovaný zavázal pro žalobce provést dílo spočívající v podbití střechy rodinného domu včetně oplechování a zhotovení planěk na plot a balkon s termínem provedení jaro [rok]. Dne [datum] zaplatili žalobci žalovanému zálohu ve výši 40 000 Kč. Žalovaný dodal žalobcům plaňky bez impregnačního nátěru v únoru 2019, v květnu 2019 pak nastoupil k výměně podbití střechy. Dílo nebylo dokončeno ani v náhradním termínu do 28. 6. 2019. Na dopisy žalobců a ani na telefonické výzvy žalovaný nereagoval, ke dni [datum] vyúčtoval žalovaný provedenou část díla fakturou [číslo] ze dne [datum] na částku 47 972 Kč. Žalobci s ohledem na skutečnost, že žalovaný své povinnosti nesplnil, odstoupili dopisem ze dne 17. 7. 2019 od smlouvy a vyzvali žalovaného stejným dopisem k řádnému vyúčtování. Za účelem zjištění skutečné ceny žalovaným provedeného díla se obrátili žalobci na znalce [celé jméno znalce], který pro ně vypracoval znalecký posudek, z něhož plyne obvyklá cena práce a materiálu v částce 33 046 Kč. Výzvou ze dne 2. 10. 2019 pak žádali žalobci žalovaného, aby jim vrátil částku ve výši 6 954 Kč představující rozdíl mezi jimi zaplacenou zálohou a zjištěnou obvyklou cenou. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 11. 2019 pak právní zástupce žalobců opětovně žalovaného vyzval k vrácení vyčísleného bezdůvodného obohacení do 5. 12. 2019. Před podáním žaloby se pokoušeli žalobci se žalovaným jednat, k dohodě však nedošlo, žalovaný navíc odmítl vydat odborné stanovisko, které si ve věci zjištění obvyklé ceny nechal dle sdělení právního zástupce zpracovat. Prodlení žalobci odvozují od marného uplynutí lhůty uvedené ve výzvě právního zástupce žalobců. Podáním doručeným soudu dne 11. 6. 2020 a ze dne 8.3.2021 (č.l. 39 a 87) pak žalobci upřesnili, že pokud žalovaný sporuje uzavření smlouvy o dílo, je možné jejich nárok kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení dne § 2991 OZ. Na výhrady žalovaného proti zpracovanému znaleckému posudku pak reagovali tak, že znalec vyšel z obvyklé ceny materiálu standardní kvality.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil několikrát. V podáním doručeném soudu dne 20. 5. 2020 (č.l. 30-31) uvedl, že nárok žalobců neuznává. Ve vyjádření sice nesporoval uzavření smlouvy o dílo, sporným však činil termín provedení díla a též tvrzení o tom, že by svévolně dílo nedokončil. Bránil se tím, že žalobci zmařili možnost dokončení díla. Namítal též nesprávnost znaleckého posudku, který předložili žalobci a uváděl, že znalec vyšel z nesprávného druhu a kvality materiálu použitého na výrobu planěk a rýglů, když žalovaným dodané plaňky měly charakter originálů a nejednalo se o sériovou výrobu, dále namítal, že znalec nepočítá s vruty, podkladovými prkny, barvou na nátěr, výrobou a nátěrem lišt, žalobci poškozenými a následně žalovaným opětovně dodanými náhradními kusy, apod. Dále namítal, že znalec dostatečně nespecifikoval obsah jednotlivých položek, nesprávně spočetl kusy planěk. Dále uvedl, že hodnota provedeného díla odpovídá dle jeho názoru částce 47 972 Kč. Navrhl též zpracování nového znaleckého posudku za účelem zjištění obvyklé ceny, a to znalcem z oboru zpracování dřeva.

3. Při jednání ve věci samé konaném dne 19. 11. 2020, které bylo současně prvním jednáním ve věci samé, soud poskytl účastníkům poučení. Jednání bylo přerušeno s ohledem na očekávanou změnu v obsazení samosoudce. Po jednání se každý z účastníků obrátil na jiného odborníka ve snaze najít kompromisní řešení. Žalobci předložili kalkulaci [jméno] [příjmení] (č.l. 57-58 spisu), která podporovala stanovisko znalce [celé jméno znalce] a cenu vyčíslila na částku 33 547,80 Kč. Žalovaný pak předložil kalkulaci [jméno] [příjmení] (č.l. 71-72), která byla vyčíslena na částku 38 134 Kč. Právní zástupce žalovaného však tyto podklady označil za nesprávně aritmeticky vypočtené a sám je přepočetl na částku 44 169 Kč (viz č.l. 64 spisu). Podáním doručeným soudu dne 11.12.2020 (č.l. 61-62 spisu) pak žalovaný vysvětlil své stanovisko jak k podkladům pana [příjmení], kterého sám nakontaktoval a s jehož závěry nesouhlasil a jednak k výpočtu pana [příjmení], kterého oslovili žalobci a namítl nesrovnatelnost metody, kterou oba odborníci pracující v oboru truhlářských prací, použili.

4. Po změně v obsazení samosoudce došlo dne 2. 2. 2021 k pokračování prvního jednání ve věci samé a opětovnému poskytnutí poučení, probrání věci s účastníky a účastníkům byla poskytnuta lhůtě v trvání 3 týdnů od doručení protokolu z jednání pro doplnění tvrzení a navržení důkazů. Lhůta uplynula s ohledem na doručení protokolu právním zástupcům účastníků dne 17.3.2021.

5. Žalobci následně ve svém podání doručeném soudu dne 9. 3. 2021 (č.l. 87 násl.) zopakovali, že již nejsou schopni vyspecifikovat blíže veškeré náležitosti ústně uzavřené smlouvy mezi účastníky a unést ohledně nich důkazní břemeno a uvedli, že jejich nárok je opírán o bezdůvodné obohacení s tím, že prokázali předání částky 40 000 Kč žalovanému a je na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu této částky a částky zjištěné jako obvyklé ceny znaleckým posudkem, tedy ve výši 6 954 Kč, nevzniklo.

6. Žalovaný podáním doručeným soudu dne 10. 3. 2021 (č.l. 90-93 spisu) trval na tom, že uzavření smlouvy o dílo nastalo, byť nedošlo k jejímu uzavření v písemné podobě. Vyjádřil se k předmětu smlouvy (výplň plotových polí a balkonové zábradlí, tzv. rýgle a plotovky), místu plnění (rodinný dům žalobců), dále uvedl, že termín plnění nebyl účastníky sjednán. Dále uvedl, že závazek byl částečně splněn v rozsahu povinnosti vyrobit a dodat rýgle a plotovky a v části podbití podhledů přesahu střechy, v tomto rozsahu bylo plnění také převzato žalobci. Současně upřesnil počet jím dodaných kusů plotovek, rýglů jak pro plot, vrátka, tak balkon, vyjádřil se také ke specifičnosti materiálu, který byl žalovaným použit, a to řezivo zakoupené u společnosti [právnická osoba] v tloušťce 23 mm a 25 mm, sušené na 8%, smrk neomítaný. Dále upřesnil, že každý jednotlivý kus z materiálu vyrobil sám v dílně, u plotovek a rýglů neprováděl žádnou úpravu (nátěr, moření apod.), neprováděl ani jejich montáž. Montáž a úpravu provedl však u prken na podbití balkonu. Opětovně navrhl zpracování znaleckého posudku (navrhl dokonce konkrétní osobu znalce pana [příjmení] [příjmení]), navrhl dále provedení místního šetření a opětovně namítl nesprávnost znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce], který dle názoru žalovaného nemá ve věci dostatečné oprávnění a posudek vykazuje nepřesnosti včetně nesprávných východisek týkajících se počtu kusů a nesprávné závěry. Tuto námitku pak doplnil ještě podáním doručeným soudu dne 16. 3. 2021 (č.l. 112). Podáním doručeným soudu dne 11. 3. 2021 (č.l. 109) navrhl žalovaný dále k důkazu též provedení ohledání věci – plotovek z hobby marketu a plotovek vyrobených žalovaným.

7. V řízení navrhl žalovaný podáním doručeným soudu dne 4. 5. 2021 (č.l. 134 spisu) vydání předběžného opatření, kterým by bylo žalobcům uloženo zdržet se nakládání s plaňkami na zábradlí balkonu (balkónovkami) v návaznosti na zjištění při jednání dne 29. 4. 2021, že dosud nebyly tyto věci zapracovány a jsou stále samostatnou věcí. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 5. 2021 č.j. 38 C 98/2020-142 byl tento návrh zamítnut. Usnesení nabylo dne 27.5.2021 právní moci. Podáním doručeným zdejšího soudu dne 18. 6. 2021 byl předložen soudu žalovaným zadaný znalecký posudek, který žalovaný navrhl provést k důkazu.

8. Soud zjistil z provedených důkazů následující skutkový stav. Žalobci mají jako manželé ve společném jmění pozemky v k.ú. [anonymizováno], jejichž součástí je rodinný dům [adresa] a plot (viz č.l. 10 rubová strana). Žalovaný jako podnikatel, OSVČ podnikající v oboru truhlářské práce (viz č.l. 10), zhotovoval výrobky - truhlářské práce v minulosti pro příbuzné žalobců a byl jim doporučen. Tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné. Z výpovědi účastníků dále vyplynulo, že žalovaný pro žalobce nejdříve zhotovoval dřevěnou pergolu na terase a poté, kdy hotovou pergolu žalobcům předal a žalobci za její zhotovení zaplatili byl opětovně osloven (žalobci uváděli, že podnět k výměně podbití vzešel od žalovaného, žalovaný uváděl, že jej oslovili žalobci sami), zda by pro ně nezhotovil dřevěné prvky tvořící plot (plotové plaňky a rýgle) a dřevěné prvky na zábradlí na balkoně (balkonové plaňky) a dřevěné podbití domu (pod střechou domu) včetně měděného oplechování těchto částí (žalobce č. 1 uváděl, že primárně potřebovali zhotovit pouze oplechování). V době, kdy se účastníci o tomto zadání bavili, byl plot, balkonové zábradlí i podbití na domě a plotu zhotovené a nainstalované, ale žalobci chtěli výměnu těchto částí. V případě plotu a balkonu se mělo jednat jen o dodání dřevěných prvků s tím, že žalobci sami si zajistí povrchovou úpravu (nátěr) a výměnu těchto prvků (odstranění stávajících a namontování nových prvků). V případě podbití a oplechování domu pak měl žalovaný provést i práci spočívající v odstranění stávajících prvků (prken) a namontování nových dřevěných a kovových částí. Tyto skutečnosti vyplynuly jednak z částečně shodných tvrzení účastníků a jednak i z účastnických výslechů žalobců provedených při jednání dne 6. 4. 2021 (viz č.l. 117 až 121 spisu) a z účastnického výslechu žalovaného provedeného při jednání dne 29. 4. 2021 (viz č.l. 127 až 131 spisu). Žalovaný prošel se žalobcem č. 1 existující plot a se žalovanou č. 2 balkon a provedl měření a výpočet počtu dřevěných prvků (výsledek nebyl nijak zhmotněn a a fyzicky zachycen). Účastníci ale výslovně neujednali počet prvků, jakou mají mít jednotlivé prvky kvalitu, jaký konkrétní materiál má být použit (shoda panovala jen na měděném plechu na oplechování a smrkovém dřevu na dřevěné prvky na plot) a výslovně ani neujednali, jaká má být povrchová úprava materiálu, kvalita dodaného materiálu (žalobce č. 1 jen upřesnil, že požadavek žalobců byl, aby byl materiál kvalitní a nevypadávaly suky) a ani to, zda jako základní materiál pro výrobu bude použito polotovarů (tedy již předpřipravených planěk sériové výroby) či zda budou zhotovovány žalobcem na míru jako jednotlivé kusy - originály. Tvrzení žalovaného, že po něm žalobci požadovali, aby dřevěné prvky zhotovil z toho nejkvalitnějšího materiálu s odkazem na materiál, který použil na svůj dům a nepoužil polotovar, ale zhotovil vše jako originál, nebylo podpořeno jiným důkazem, než jeho účastnickým výslechem a soud tedy toto ujednání nepovažuje za prokázané. Z dokazování dále vyplynulo, že účastníci předem neujednali ani dobu, v níž má být závazek žalovaného splněn, každá ze stran vnímá tento podstatný moment zcela odlišně. Zatímco žalobci tvrdí, že ke splnění závazku žalovaného mělo dojít tak, že dřevěné prvky na plot a balkon měly být dodány již na počátku roku 2019, neboť je měl žalobce č. 1 do jara natřít a připravit jejich povrchovou úpravu tak, aby bylo možné výměnu provést a podbití pak mělo být dokončeno na jaře 2019 (dokonce se domnívali, že by ke splnění mělo dojít do doby, kdy jejich dcera slaví narozeniny, tedy do [datum]), žalovaný uváděl, že byl velmi pracovně vytížen a nemohl tuto představu žalobců naplnit, konkrétní termín neujednali, závisel na jeho možnostech a žalobcům to nevadilo, obecně uvedl, že to bude dělat v létě a plot udělá přes zimu (viz č.l. 127 rubová strana). Z tvrzení účastníků a jejich účastnických výslechů nevyplynul ani nějaký obecnější časový harmonogram či klíč, z něhož by soud mohl vyjít, žalovaný výslovně uvedl, že nic takového nesjednali (viz č.l. 127 rub). Účastníci se neshodli ani na ceně za splnění závazku žalovaného. Zatímco žalobkyně hovořila o +- 70 000 Kč (viz č.l. 118 spisu), žalobce uváděl, že mu bylo sděleno, že se i s oplechováním vejdou do 100 000 Kč (viz č.l. 119 rubová strana), žalovaný uváděl že se bavili o částce 50 000 Kč za palubky, 20 000 Kč za oplechování a jako odhad uvedl i částku 100 000 Kč (viz. 127 rubová strana). Z tvrzení a výpovědí účastníků vyplynulo, že ani způsob určení ceny či nějaký obecný algoritmus výpočtu ceny nebyl dohodnut. Vzhledem k tomu, že podbití bylo třeba provést ve výšce, bylo nezbytné použít lešení. V otázce, kdo lešení připraví, zda se této přípravy budou účastnit žalobci i to, jaký bude mít tato skutečnost dopad na termín plnění a cenu, se však účastníci ve svých tvrzeních také neshodli. Tvrzení žalovaného, že žalobci zmařili jeho plnění tím, že mu s lešením nepomohli a že tato skutečnost měla dopad i do termínu plnění žalobci nepodpořili a stejně tak ani žádný jiný důkaz (SMS zpráva na č.l. 34 sice potvrzuje, že žalobce č. 1 předpokládal pomoci se stavbou, ale nepotvrzuje žádný závazek žalobců a ani podmínku či předpoklad pro plnění žalovaného). Žádný písemný dokument ujednání účastníků nepodchytil. Z výpovědí účastníků (zejména žalobců) dále vyplynulo, že žalovaného urgovali, aby již k plnění nastoupil, žalovaný tyto urgence nijak nesporoval, jen z nich nedovozoval žádné právní dopady. Dřevěné prvky na plot a balkon nakonec žalovaný dodal koncem února 2019 (viz výpověď žalobkyně č.l. 117), žalovaný si dobu dodání nepamatoval (viz výpověď na č.l. 127 rub a 128), uvedl jen, že dne 19. 1. 2019 a 30. 3. 2019 mu přišly od žalobců SMS zprávy, jak to vypadá s plotem a podbitím a dne 31. 3. 2019 pak SMS zpráva, že již žalobci plot montují. Planěk bylo ale málo, účastníci se shodli na tom, že jedna byla poničená žalobci, ohledně zbytku dalších 5ti planěk nepanovala shoda ve vyjádřeních účastníků na příčině. Zatímco žalobci se domnívali, že žalovaný to špatně změřil, žalobce se domníval, že opravoval plaňky v důsledku jejich poničení žalobci. Soud tedy příčinu nezjistil. Nesporné mezi účastníky bylo, že nátěr dřevěných prvků na plot a balkon prováděli žalobci. Ke konečnému dodání posledních kusů došlo 29. 5. 2019, kdy si žalobkyně tyto kusy (6 nebo 7 v tom se účastníci liší) odvezla. V únoru 2019 naopak do domu žalobců odvezl plaňky žalovaný (definitivní počet kusů jednoznačně prokázán nebyl). Ohledně dřevěných prvků na balkon z účastnické výpovědi žalobců vyplynulo, že ke dni 6. 4. 2021 nebyly zapracované (viz výpověď žalobkyně na č.l. 119). Ze sdělení žalobců ze dne 5. 5. 2021 (č.l. 139 a připojené fotografie na č.l. 140) pak soud zjistil, že do doby rozhodnutí k jejich zapracování (namontování) do balkonu rodinného domu již došlo.

9. Ohledně podbití domu a oplechování soud zjistil, že k provedení těchto činností došlo jen částečně. Na této skutečnosti se účastníci shodli, byť jednoznačný rozsah co do počtu kusů či výměry opět nebyl zcela jednoznačně a určitě prokázán. Oplechování nebylo provedeno vůbec, podbití jen v části. Žalovaný sice uváděl, že v jedné části, a to na levé nižší části domu vyměnil podbití v celé ploše, žalobce č. 1 však toto zpochybňoval (nicméně až po uplynutí lhůty pro koncentraci řízení) a ve své účastnické výpovědi uvedl, že tam po žalovaném zůstaly díry (mezery), které palubkami pokryty nebyly a že nebyl ani znatelný barevný a ani jiný rozdíl (a to ani v odstínu) mezi původní podbitím a podbitím novým, žalobkyně považovala tuto část za vyměněnou. Žalobci trvali na provedení plnění do léta 2019, několikrát žalovaného urgovali. Kdy přesně žalovaný nastoupil, nelze z provedených důkazů dovodit, bylo to však do doby dovolené žalobců, tedy do června 2019. Žalovaný nejdříve postavil lešení. Prvotní domluva byla, že žalobce č. 1 se stavbou lešení pomůže, následně ale žalobkyně zaslala žalovanému SMS zprávu, že s ohledem na poranění zad pomoc žalobce č. 1 není možná. Žalovaný tedy lešení zbudoval za pomoci manželky a začal s odstraňováním původního podbití. Následně žalobkyni č. 2 kontaktoval s podezřením, že je poničená parotěsná folie a bude potřeba tuto opravit, s menší časovou přestávkou pak podbití na této části domu vyměnil, oplechování neprovedl. Následně však nastal nesoulad mezi účastníky o dalším postupu. Žalovaný chtěl lešení přemístit, žalobcům nebylo zřejmé proč, když nebylo doděláno oplechování. Žalobci dále nechtěli, aby z důvodu bezpečnosti dětí, které se na zahradě přes léto pohybují, lešení bylo u domu postaveno přes léto. Žalovaný zase dával najevo, že do léta práce nedokončí. Žalovaný lešení tedy odvezl. Následně již mezi účastníky začala váznout komunikace. Žalobci situaci vnímali tak, že žalovaný nekomunikuje a neodpovídá na dopisy, žalovaný zase tak, že udělal, co si žalobci přejí, když lešení odvezl. Žalobci požadovali po žalovaném vyúčtování jeho prací, žalovaný žalobci č. 1 ukázal rukou psaný rozpis, který si mohl žalobce jen ofotit, následně žalobkyně žádala podrobné vyúčtování a manželkou žalovaného jí byla předána faktura [číslo] ze dne [datum] znějící na 47 972,70 Kč včetně DPH s datem splatnosti 4. 7. 2019 (viz č.l. 8), manželka žalovaného ale žalobkyni odmítla vysvětlit podrobnosti. Přílohou této faktury bylo obecné vyspecifikování materiálu a prací (viz č.l. 9).

10. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalobci žalovanému zaplatili částku 40 000 Kč, a to v návaznosti na jednání o předpokládané celkové ceně (70 000 Kč). Datum zaplacení sice nesporný nebyl, nicméně bylo prokázáno, že k zaplacení došlo dne [datum] (viz č.l. 3 spisu).

11. Podle § 2079 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění (dále jen OZ) OZ kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

12. Podle § 2080 OZ Kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení.

13. Podle § 2586 OZ smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

14. Podle § 2587 OZ dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

15. Podle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 2999 OZ není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

18. Podle § 136 Občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. v platném znění lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.

19. Soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení. Předně soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 a násl. Občanského zákoníku ve vztahu k podbití a oplechování domu a smlouvu kupní ve smyslu § 2079 a násl. Občanského zákoníku ve vztahu k dodání planěk a rýglů na plot a balkon, a to ani v písemné formě a ani v ústní formě, neboť nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo ke shodně o podstatných náležitostech těchto smluv (předmět plnění zejména s ohledem na neurčité ujednání o materiálu, který má být použit a jeho kvalitě včetně kvality prací, cena za dodání zboží a provedení činností, termín a další podmínky splnění atd.) Soud ve své právní úvaze odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1366/2010. Pokud pak nebyla platně uzavřena samotná smlouva a nevznikl tak závazkový vztah, nebylo možné od smlouvy ani platně odstoupit. V řízení bylo ale současně prokázáno, že žalovaný dodal žalobcům plaňky na plot a balkon, rýgle na plot a provedl podbití jedné části domu bez provedení oplechování. Dále bylo prokázáno, že žalobci zaplatili žalovanému 40 000 Kč na podzim 2018. Ve smyslu § 2993 Občanského zákoníku tak došlo k poskytnutí vzájemného, synallagmatického plnění mezi účastníky bez existence závazkového vztahu, vzájemnost plnění žalovaný namítal. Vzniklo tak právo účastníků na vydání bezdůvodného obohacení ve výši přesahující výši plnění druhé strany. To mohlo nastat jak na straně žalobců, tak na straně žalovaného. S ohledem na předmět soudního sporu bylo dokazování vedeno ke zjištění, zda nastalo bezdůvodné obohacení na straně žalovaného a zda žalobcům vzniklo právo ve smyslu § 2993 OZ na vrácení části toho, co sami žalovanému plnili (40 000 Kč). Bylo současně prokázáno, že ke dni vyhlášení rozhodnutí nebylo možné, aby žalobci vrátili žalovanému jak dodané zboží (plaňky a rýgle), tak provedené plnění (podbití), neboť zboží i podbití byla již zapracována do rodinného domu žalobců a jeho oplocení. Ve smyslu § 2999 Občanského zákoníku tak nebylo možné poskytnuté plnění vrátit. Při neexistenci vzájemnosti plnění by žalovanému vzniklo právo na vydání peněžité náhrady spočívajícího v obvyklé ceně žalovaným poskytnutého plnění spočívajícího v provedených pracích (podbití) a obvyklé ceně dodaných planěk a rýglů a žalobcům na vrácení částky 40 000 Kč. S ohledem na zjištěnou a prokázanou vzájemnost a souvislost poskytovaných plnění tak předmětem řízení zůstalo posouzení otázky, zda hodnota žalobci zaplaceného peněžitého plnění převyšuje obvyklou cenu žalovaným poskytnutého zboží a služeb a pokud ano, o jakou částku ji převyšuje.

20. Soud vyšel při právním posouzení z judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 30 Cdo 1206/2007, 23 Cdo 2601/2008, 29 Odo 805/2001, 23 Odo 954/2006, 32 Odo 174/2006, 28 Odo 954/2006, 30 Cdo 5086/2009, 28 Cdo 1580/2011, 30 Cdo 1789/2000, 29 Odo 622/2002, 23 Cdo 5753/2015, 32 Cdo 5550/2017 a 23 Cdo 756/2012, 28 Cdop 2875/2019 a 28 Cdo 1060/2017), z nichž plyne, že výše bezdůvodného obohacení za žalovaným poskytnuté plnění odpovídá ceně srovnatelného, leč druhově určeného plnění (tedy obdobného a druhově určeného zboží a obdobných a druhově určených služeb) poskytnutých v obdobném místě a čase za obdobných podmínek. Citovaná judikatura současně klade důraz na to, aby byl zachován rovnovážný a spravedlivý stav mezi účastníky a nebyl žádný z nich na úkor druhé strany zvýhodňován. Dle těchto rozhodnutí se obvyklá cena neblíží ani jedné z krajních hodnot plnění proto, aby nedocházelo k nepřiměřenému zvýhodňování účastníků. Soud dále vyšel zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2875/2019 a v něm citované judikatury a z rozhodnutí stejného soudu sp. zn. 23 Cdo 756/2012, podle kterých by měl být rozhodující majetkový prospěch objednatele (žalobců), kdy současně není rozhodující hodnota, kterou ochuzený (žalovaný v dané věci) pozbyl, ale hodnota, o kterou se zvýšil majetek obohaceného (žalobců). Soud si tedy kladl otázku, jakou částku by museli žalobci vynaložit na obdobné, ale druhově srovnatelné plnění. V řízení byla jako podstatná a mezi účastníky sporná vymezena otázka, nakolik se do obvyklé ceny promítne skutečnost, že se žalovaný rozhodl (nebylo totiž prokázáno, že by tak učinil ve shodě s pokynem žalobců), že zhotoví vysoce kvalitním řemeslným způsobem plaňky jako originály z jím zvoleného vysoce kvalitního materiálu a nikoliv běžným způsobem vyžadujícím menší časovou náročnost prací a při použití např. polotovarů či méně kvalitního materiálu. Soud tuto skutečnost vyhodnotil tak, že obdobné a srovnatelné plnění sice na straně jedné ovlivní obvyklou cenu, o kterou se majetek žalobců zvýší, a tedy i výši bezdůvodného obohacení, na straně druhé však nemůže odpovídat hodnotě nejkvalitnějšího materiálu a vysoce kvalitní řemeslné a časově náročnější práci žalovaného, neboť jednak z citovaných rozhodnutí plyne, že obvyklá cena odpovídá obdobnému, ale druhově srovnatelnému plnění, nikoliv zcela shodnému vysoce kvalitnímu plnění. Nejedná se současně o hodnotu, kterou žalovaný pozbyl a kterou by při uzavření smluv mohl žádat, ale o hodnotu, která odpovídá majetkovému prospěchu žalobců. Soud tedy vyšel z užitné hodnoty druhově srovnatelného plnění, nikoliv individuálně určeného plnění odpovídající krajní (nejvyšší) hodnotě daného plnění a v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4973/2014 tak nepromítl do obvyklé ceny vlivy mimořádné, vycházející z rozhodnutí žalovaného využít materiál nejvyšší kvality a nejvyšší úrovně řemeslného provedení. Při této úvaze současně soud přihlédl i ke skutečnosti, že žalovaný ve vztahu mezi účastníky vystupoval v pozici podnikatele a žalobci v pozici spotřebitelů a na vztah mezi účastníky je třeba hledět jako na vztah spotřebitelský ve smyslu § 1810 a násl. Občanského zákoníku. Skutečnost, že tedy nedošlo k uzavření konkrétního, určitého, srozumitelného a jednoznačně vyložitelného smluvního vztahu je tak třeba vykládat k tíži žalovaného, který měl jako podnikatel dbát na to, aby taková situace nenastala. Pokud pak se v řízení žalovaný bránil tím, že je sice kvalitním řemeslníkem a jeho práce tak dosahuje vyšší kvalitativní úrovně, ale na straně druhé zanedbává ostatní záležitosti, nelze takovou skutečnost hodnotit k jeho prospěchu, ale spíše naopak. Pokud se totiž žalovaný rozhodl, že bude jako podnikatel – řemeslník poskytovat služby v oboru truhlářských prací, nemůže současně zanedbávat ostatní úkony a jednání vedoucí k srozumitelnému, určitému a jednoznačnému ujednání s jeho zákazníky a pokud tak učiní, nemůže vést takto vzniklá situace k tíži jeho zákazníků – spotřebitelů. Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, jakou profesi a zaměstnání žalobci vykonávají.

21. Pokud se týká důkazního břemene, soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 5550/2017 a vyhodnotil situaci tak, že žalobci mají břemeno důkazní jednak ohledně svých tvrzeních vztahujících se k uzavření smlouvy (vzniku závazkového vztahu a práv a povinností z něj plynoucích) a dále ohledně skutečnosti, jakou peněžitou částku žalovanému poskytli (zaplatili). Žalovaný pak má důkazní břemeno ohledně svých tvrzení o tom, že byla uzavřena smlouva, tedy zda vznikl závazkový vztah a s tím spojených tvrzení o vzniklých právech a povinnostech a dále v rovině bezdůvodného obohacení ohledně toho, o co se žalobci obohatili, tedy ohledně výše obvyklé ceny jím poskytnutého plnění a dodaného zboží.

22. K otázce neprokázání vzniku závazkového vztahu a s tím spojeným právům a povinnostem stran se soud již shora vyjádřil. Výše žalobci zaplacené částky byla mezi účastníky nesporná, zbývalo proto se vypořádat s otázkou, jaká je obvyklá hodnota žalovaným poskytnutého plnění (zboží a služeb). K této otázce byly soudem provedeny tyto důkazy navržené účastníky. Předně si žalobci nechali ještě před zahájením řízení zpracovat znalecký posudek znalcem [celé jméno znalce] [číslo] [rok] z něhož vyplynulo, že obvyklá cena dodaného zboží a prací odpovídá částce 33 046 Kč. Žalobci k žalobě připojený posudek neobsahoval doložku dle § 127a o.s.ř. Soud při jednání dne 2. 2. 2021 vyslechl tohoto znalce a po poučení soudem byl znalcem dodán posudek obsahující již tuto doložku. Soud tedy tento důkaz hodnotí jako znalecký posudek ve smyslu § 127a o.s.ř., neboť byl dodatečně splněn požadavek zákona (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3417/2016). Žalovaný namítal, že znalec nemá dostatečnou specializaci a navíc, že posudek je vnitřně rozporný a vychází z nesprávných počtů a cen. Soud vyšel ze skutečnosti, že znalecký posudek byl zpracován dne [datum] a dále ze skutečnosti, že v souladu se zákonem č. 36/1967 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2020 nebyla specializace pro znalce závazná. Pokud pak byl znalec [celé jméno znalce] zapsán pro obor Dřevozpracování – odvětví Dřevozpracování – specializace práce řezbářské, truhlářské a tesařské a dále pro obor Ekonomika – odvětví Ceny a odhady – specializace Movitosti – starožitnosti a kámen, soud dospěl k závěru, že v kontextu doby zpracování posudku znalec dle platné právní úpravy nevybočil z oboru a odvětví, pro které byl zapsán. K námitce žalovaného, že posudek nebyl zcela přesvědčivý a že znalec vycházel z nesprávných úvah, když vyšel pouze z ceny polotovarů dostupných v hobby marketech a z nesprávného počtů plotových planěk soud uvádí, že k této námitce částečně přihlížel zejména pak s ohledem na skutečnost, že znalec při svém výslechu nebyl schopen jednoznačně objasnit, jak jednotkové vstupní ceny zjistil a ne zcela přesvědčivě se vyjádřil i k počtům kusů planěk.

23. Dále pak byl proveden důkaz čtením listin, které si zajistili žalobci i žalovaný. Účastníci se neshodli na jediné odborné osobě, každý proto oslovil jinou osobu. Žalobci oslovili jako odborníka pana [jméno] [příjmení], IČ [číslo] (viz č.l. 57-58). Z této listiny soud zjistil, že dodání plotovek a rýglů včetně dopravy bylo touto odbornou osobou oceněno na 15 069,60 Kč včetně DPH a provedení podbití včetně instalace lešení a dopravy pak v částce 18 478,20 Kč včetně DPH, tedy 33 547,80 Kč celkem. Tento důkaz soud hodnotí přiměřeně dle § 127 odstavec 1 o.s.ř. jako odborné stanovisko, stejně jako listinu doloženou žalovaným. Žalovaný oslovil pana [příjmení] (viz č.l. 71-72), který vypracoval podklad bez podpisu a specifikace své odbornosti. Po upřesnění právním zástupcem žalovaného (viz č.l. 61) se jedná o osobu [jméno] [příjmení], [IČO] podnikající jako truhlář a podlahář. Dle jím zpracované listiny byl pak jím nabízená cena práce, dopravy a činností souvisejících s podbitím činila 14 084 Kč včetně DPH a cena plotových dílů pak 24 050 Kč včetně DPH, celkem tedy 38 134 Kč. Soud nepřihlédl k žalovaným upravené ceně na č.l. 63 a 64, neboť se jedná o tabulku, kterou právní zástupce žalovaného dle svého vyjádření zpracoval tak, že přepočetl aritmetické chyby žalovaným osloveného odborníka. Taková listina nemá charakter důkazního prostředku ve smyslu § 125 a násl. o.s.ř., ale pouze charakter tvrzení a případně logické argumentace. Dalším důkazem, který byl k této sporné otázce předložen a navržen k důkazu žalovaným byl znalecký posudek [číslo] [rok] zpracovaný Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] doložený soudu dne 18. 6. 2021. Znalecký posudek nechal zpracovat žalovaný až po skončení koncentrace řízení, nicméně důkazní návrh byl vznesen v řádné koncentrační lhůtě. Soud posudek k důkazu provedl jeho přečtením s ohledem na skutečnost, že byl žalovaným předložen ve velmi krátkém časovém období před nařízeným jednáním dne 22. 6. 2021 a nebylo již reálné a možné s ohledem na čas předvolat znalce k nařízenému jednání. Z tohoto dokumentu soud zjistil, že znalec hodnotil pouze část poskytnutého plnění, a to část vztahující se k dřevěným plotovkám a rýglům. Jako důvod uvedl žalovaný, že znalec neměl ke zbývajícím částem plnění přístup. Kvalitu materiálu a kvalitu provedení hodnotil jako znalec jako naprosto perfektní s tím, že žalovaný upřednostnil kvalitu výrobků před vyšší cenou vstupního materiálu s tím, že na trhu dodávané výrobky nejsou běžně dostupné v tak vysoké kvalitě, v jaké je žalovaný dodal. Vyjádřil se i k posudku znalce [celé jméno znalce] s tím, že v jeho posudku shledal chyby jednak v počtu kusů, délce kusů a dále ke skutečnosti, že nepřihlédl k tomu, že zboží bylo vyráběno na zakázku a ve vysoké kvalitě. Cenu plotovek pak stanovil na částku 17 104 Kč a cenu rýglů na částku 7 041 Kč, celkem tedy na částku 24 145 Kč. Není uvedeno, zda se jedná o cenu včetně či bez DPH, soud tedy vyšel ze závěru, že se jedná o celkovou cenu včetně DPH. Znalec je dle karty znalce zapsán pro obor Ekonomika – odvětví - Ceny odhady – specializace – Movité dřevařské výrobky. Žalovaný s ohledem na tento posudek považoval posudek znalce [celé jméno znalce] za zpochybněný a navrhoval, aby byl ustanoven další znalec (případně [anonymizováno] [příjmení]) k vypracování znaleckého posudku na stanovení obvyklé ceny celého žalovaným dodaného plnění. Soud tomuto návrhu nevyhověl, a to z následujících důvodů. Předně soud vyšel ze skutečnosti, že se jedná o soudní spor, který je veden již od března 2020, mimosoudní jednání probíhala již od prosince 2019 a žalovaný měl tak dostatek času, aby si důkazy ke zjištění obvyklé ceny včas obstaral, když navíc již v březnu 2020 z e-mailové zprávy právního zástupce žalovaného (viz č.l. 17) plyne, že má k dispozici odborné posouzení a žalobcům jej poskytnout nechce. Dále pak soud vyšel ve své úvaze i ze skutečnosti, že plnění mělo charakter kombinovaný, tedy jednak dodání zboží (planěk a rýglů) a jednak provedení činností (zhotovení podbití), bylo by tedy zapotřebí jak znalce z oboru Ekonomika – odvětví Ceny odhady a specializace Truhlářské výrobky, ale i Obytné stavby. Žalovaným navrhovaný znalec [příjmení] [příjmení] touto kombinaci specializací nedisponuje. Dle aktuálně platného a účinného zákona č. 254/ 2019 o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech je však již povinností znalce podávat znalecký posudek nejen v rozsahu svého oboru a odvětví, ale též specializace (§ 1 odstavec 3 citovaného zákona). Soud se pokoušel hledat v seznamu znalců tuto kombinaci specializací a žádný takový znalec zapsán není, alespoň ne v dostupné vzdálenosti. Soud se pokoušel i telefonicky dotazovat jednotlivých znalců (např. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [IČO]), zda by bylo možné v takovém rozsahu znalecký posudek zpracovat a bylo mu sděleno, že znalec z oboru oceňování staveb by takový posudek zpracovat nemohl, musel by přizvat další znalce jako konzultanty. Soud tedy dospěl k závěru, že by bylo nezbytné ustanovit znalce z různých specializací pro Ekonomika – odvětví Ceny a odhady. Soud dále dospěl k závěru, že by takový posudek byl zcela neekonomický ve vztahu k hodnotě předmětu sporu. Současně soud dospěl k závěru, že by se takový znalec (znalci) pohybovali v rozmezí, které je již ve spise zdejšího soudu vymezeno (33 046 Kč plynoucí z posudku znalce [celé jméno znalce], 33 547,80 Kč plynoucí z vyjádření pana [příjmení], 38 134 Kč plynoucí z vyjádření pana [příjmení] a v rozsahu plotovek a balkónovek 24 145 Kč plynoucích z posudku [anonymizováno] [příjmení]). Dle názoru soudu není ve sporu, který je ve své podstatě bagatelním sporem, jehož předmět nepřesahuje částku 10 000 Kč a je jak sám právní zástupce žalovaného uvedl spíše sporem o princip, smyslem řízení navyšovat náklady řízení včetně nákladů na pořizování důkazů nepřiměřeně vysoko nad hodnotu předmětného sporu. Soud proto nevyhověl návrhu na další dokazování ohledně obvyklé ceny, neboť dospěl k závěru, že nelze dosáhnout zcela jednoznačně aritmetického vyjádření částky odpovídající tak říkajíc na korunu obvyklé ceně poskytnutého plnění, když i ze samotné podstaty věci, s ohledem na judikaturu vyšších soudů a i s ohledem na shromážděné důkazy, není dosažení takového vyčíslení zcela reálné a s ohledem na nemožnost ustanovit jediného znalce také ekonomické. Veden touto úvahou soud v situaci, kdy byl jednoznačně dán rozsah (rozpětí) určitých hodnot odpovídající vyčíslení obvyklé ceny, proto soud dospěl k závěru, že nastala situace předvídaná ustanovením § 136 o.s.ř. odůvodněná i ekonomií sporu a časovou náročností případného dalšího dokazování a toto ustanovení aplikoval. Soud dospěl tedy k závěru, že je možné učinit kvalifikovanou úvahu, je možné vymezit určité kvantitativní závěry a současně by jednoznačné a definitivní vyčíslení bylo možné učinit jen s nepoměrnými obtížemi. Aplikace tohoto ustanovení přichází v úvahu zejména v určení rozsahu vzniklé škody, nicméně není vyloučena ani v případě sporů o vydání bezdůvodného obohacení, kdy je dáno určité rozpětí částek, jsou dány určité zjištěné skutkové okolnosti, nejedná se o čistou libovůli soudu, ale vyčíslení částky takzvaně na korunu je komplikované. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na shora uvedené a zjištěné skutkové okolnosti by bylo obtížné, časově a ekonomicky náročné (resp. nepoměrné ve vztahu k hodnotě sporu) dojít k přesnému aritmetickému vyčíslení obvyklé ceny poskytnutého plnění, když současně ve své úvaze vyšel ze závěru, že došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalobců, které ale nepřevyšuje hodnotu jimi zaplacené částky 40 000 Kč (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 sp. zn. Cdo 418 /2009, 23 Cdo 2601/2008, rozsudek VS Praha sp. zn. 4 Cmo 29/2011). Jako podklad pro určení konečné částky využil pak soud zaokrouhlený průměr zjištěný z cen plynoucích z posudku znalce [celé jméno znalce] (33 046 Kč), pana [příjmení] (33 547,80 Kč) a pana [příjmení] (38 134 Kč), když posudek pana [příjmení] [příjmení] nepoužil, neboť se vztahoval jen k části plnění a dospěl k částce 35 000 Kč, kterou považuje za pravděpodobnou obvyklou hodnotu poskytnutého plnění, které však zanedbává vysokou kvalitu materiálu a provedení, a to ze shora soudem podrobně rozvedených důvodů. Rozdíl takové hodnoty a zaplacené částky 40 000 Kč pak představuje 5 000 Kč. Zaplacení této částky proto soud žalovanému uložil, a to v zákonné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř..

24. Ohledně prodlení žalovaného soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobců ze dne 21. 11. 2019, v níž je stanovena lhůta pro zaplacení do 5. 12. 2019. Proto soud den 6. 12. 2019 považuje za první den prodlení. Výši úroku z prodlení soud odvozuje od zákonného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ve zbytku jistiny (1954 Kč) a úroku z prodlení z této jistiny pak žalobu soud zamítl.

26. Pokud se týká zamítnutých důkazních návrhů. Neprovedení znaleckého posudku soud již shora odůvodnil. Místní šetření by sice napomohlo zjištění konkrétních počtů planěk, v případě palubek (podbití) by soud však nebyl schopen učinit závěr (nemá dostatečnou odbornost na to, aby rozlišil staré a nové plaňky jinak, než barevným odstínem či určitou zašlostí), zjištění výše obvyklé ceny plnění by však nijak nemohlo. K posouzení odchylek plotovek zakoupených v hobby marketu a řemeslně zpracovaných žalovaným soud taktéž nemá dostatečnou odbornost a navíc by se tato skutečnost s ohledem na shora uvedené skutečnosti ani do obvyklé ceny nemohla promítnout. Neprovedl tedy ani ohledání navrhovaných věcí.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení částečně úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 43,8 % (rozdíl úspěchu 71,90% a neúspěchu 28,10 %).

28. Náklady řízení u žalovaného sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1000 Kč a nákladů za zastoupení žalobců advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 4 ve spojení s § 12 odstavec 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 954 Kč sestávající z částky 2 400 Kč za každý ze 11 hlavních úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., tedy částka 26 400 Kč (a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření dne 11. 6. 2020 a dále pak účast u jednání dne 19. 11. 2020, 2. 2. 2021, 6. 4. 2021, 29. 4. 2021 a 22. 6. 2021, když jednání konaná dne 6. 4. 2021 a 29. 4. 2021 přesahovala 2 hodiny) včetně 9 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. tedy ve výši 2 700 Kč (soud za jednání přesahující 2 hodiny přiznává paušální náhradu jen jedenkrát), náhrady cestovného za cestu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 2 603,25 Kč (44,5 km jedna cesta 89 km včetně zpáteční osobním motorovým vozidlem [registrační značka] X3, palivo nafta, průměrná spotřeba 5,3 litru na 100 km, cena paliva v roce 2020 - 31,80 Kč na 1 litr, v roce 2021 pak 27,20 Kč na 1 litr; v roce 2020 tedy celková náhrada 5,89 Kč na 1 km při zohlednění základní sazby 4,20 Kč na 1 km a v roce 2021 pak 5,84 Kč na 1 km při zohlednění základní sazby 4,40 Kč na 1 km, tedy za cestu dne 19. 11. 2020 - 524,21 Kč a v roce 2021 pak za 1 cestu 519,76 Kč uskutečněnou 4 krát, celkem tedy cestovné 2603,25 Kč), náhrada za promeškaný čas dle § 14 odstavec 3 AT za 4 půlhodiny na cestě 400 Kč za jednu cestu, za 5 cest pak 2 000 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu 33 703,30 Kč ve výši 7 077,70 Kč, celkem tedy ve výši 40 787 Kč, s připočtením soudního poplatku a nákladů na zpracování posudku znalcem [celé jméno znalce] ve výši 6 800 Kč pak 48 581 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci (úspěch činí 71,9% a neúspěch 28,1, rozdíl tedy 43,8%) je povinen žalovaný zaplatit žalobci částku 21 278,50 Kč v zákonné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobců. Současně soud uvádí, že nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 8. 3. 2021 s ohledem na rozsah vyjádření a ze dne 9. 12. 2020 s ohledem na skutečnost, že se nejednalo o vyjádření ve věci samé.

29. Vzhledem k tomu, že v řízení byl vyslechnut znalec a bylo mu vyplaceno znalečné ve výši 600 Kč (viz č.l. 84 a 123 spisu), soud rozhodl dle § 148o.s.ř. i o nákladech státu výrokem IV. a V., kterým stranám v poměru jejich úspěchu a neúspěchu uložil povinnost zaplatit tuto částku s tím, že žalobcům povinnost uložil společně a nerozdílně.

Poučení