38 Ca 443/2001-71
Právní věta
Daňový subjekt je povinen prokazovat údaje uvedené v daňovém přiznání (§ 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) a v průběhu daňové kontroly předkládat na požádání důkazní prostředky, které prokazují správnost přiznané daňové povinnosti a pravdivost tvrzení v průběhu daňové kontroly [§ 16 odst. 2 písm. c) a e) citovaného zákona]. Této povinnosti se nemůže zprostit námitkou, že ho správce daně nevyzval k předložení potřebných důkazních prostředků rozhodnutím, jestliže daňová kontrola byla řádně zahájena, a z obsahu protokolů o ústních jednáních je zřejmé, že žalobce byl informován o pochybnostech správce daně ve vztahu k předmětné faktuře.
Citované zákony (16)
- České národní rady o správě daní a poplatků, 337/1992 Sb. — § 16 § 16 odst. 2 písm. c § 16 odst. 2 písm. e § 2 odst. 3 § 2 odst. 7 § 23 odst. 1 § 31 odst. 9 § 50 odst. 7
- České národní rady o daních z příjmů, 586/1992 Sb. — § 23 odst. 1 § 24 odst. 1
- soudní řád správní, 150/2002 Sb. — § 60 odst. 1 § 75 odst. 1 § 75 odst. 2 § 78 odst. 7 § 102 § 105 odst. 2
Rubrum
Daňový subjekt je povinen prokazovat údaje uvedené v daňovém přiznání (§ 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) a v průběhu daňové kontroly předkládat na požádání důkazní prostředky, které prokazují správnost přiznané daňové povinnosti a pravdivost tvrzení v průběhu daňové kontroly [§ 16 odst. 2 písm. c) a e) citovaného zákona]. Této povinnosti se nemůže zprostit námitkou, že ho správce daně nevyzval k předložení potřebných důkazních prostředků rozhodnutím, jestliže daňová kontrola byla řádně zahájena, a z obsahu protokolů o ústních jednáních je zřejmé, že žalobce byl informován o pochybnostech správce daně ve vztahu k předmětné faktuře.
Výrok
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudkyň JUDr. Jany Neckářové a JUDr. Ivety Šaškové v právní věci žalobce: D. A. Studio, spol. s. r. o., Praha 5, Nádražní 32/762, IČ: 45243751 proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, Praha 1, Štěpánská 28, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2001, čj. FŘ-912/A/12/00, takto:
Odůvodnění
Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 14. 6. 2001, čj. FŘ-912/A/12/00, se zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení
Žalobce se včas podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2001, čj. FŘ-912/A/12/00, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru č. 990000405 na daň z příjmů právnických osob za rok 1997 vydanému Finančním úřadem pro Prahu 5 pod čj. 261171/99/005511/7002 dne 18. 10. 1999. V žalobě nejprve v obecné rovině uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Žalovaný při odvolacím řízení neodstranil vady řízení vyměřovacího, vadně posoudil právní stav věci a v odůvodnění rozhodnutí se řádně nevypořádal se všemi důvody uvedenými v odvolání. V průběhu daňové kontroly správce daně nepožadoval předložení důkazních prostředků, nýbrž vyžadoval konkrétní údaje z účetnictví žalobce.Správce daně mu nesdělil rozhodnutí o tom, že by měl prokázat, že fakturované služby jsou nákladem na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Žalobce tedy nebyl povinen ve smyslu § 31 odst. 9 zákona prokazovat. Požadované vysvětlení podal a důkazní prostředky předložil v rámci ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) a e) zákona o správě daní a poplatků. Ve zprávě o kontrole správce daně neuvedl, které důkazy a jakým způsobem hodnotil. Rovněž neuvedl, jaký je skutečný obsah právního úkonu, který má být zastřený. Žalobce vysvětlil správci daně důvody uzavření smlouvy o zpracování marketingové studie a důvody, proč nemá k dispozici faktury dokládající, že předmětné náklady přefakturoval jinému subjektu (ústní jednání dne 4. 11. 1998, vyjádření ke zprávě o kontrole). Žalobce dále poukázal na to, že ho správce daně odmítl seznámit s odkazem na povinnost mlčenlivosti a § 23 zákona o správě daní a poplatků s výsledky šetření u firmy Epas. Zjištění o podstatě a plnění smlouvy jsou důkazním prostředkem a nemohou podléhat mlčenlivosti. Pokud byli zástupci organizační složky Epas dotazováni na skutečnost související se žalobcem, jednalo by se o výslech svědků, jemuž má žalobce právo být přítomen. K odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce namítl, že nebyly hodnoceny jako důkazní prostředky některá vyjádření (JUDr. PhDr. Jiří Plos, Jean Francois Ehrlich). Hodnocení výpovědi svědka Ing. Jandy z firmy Epas není objektivní. Žalovaný se nevypořádal s tím, že kontrola provedená u dodavatele marketingové studie shledala vše v pořádku. Žalobce nemá k dispozici protokol ze dne 17. 12. 1998, jedná se o důkazní prostředek získaný v rozporu se zákonem. K rozporům ve výpovědích zástupců Epas se žalobce nemůže vyjádřit, neboť s nimi nebyl seznámen. Rovněž tak nebyl seznámen s důkazními prostředky k otázce dvou faktur se stejným předmětem plnění. Předměty plnění byly označeny shodně patrně písařským omylem. Žalobce se původně chtěl podílet na zainvestování akce, posléze však upustil od záměru pronajmout si prodejní plochy a tyto dále projímat. Předmětné studie však využíval ke své další práci. Studie byly aktualizovány, nešlo o rozpory o předložených dokladech a o opravy pro účely kontroly. Zjištění správce daně ve věci pověření žalobce výběrem nájemců projektovaných staveb nemá vztah k tvrzení žalobce. Předmětná studie není totožná se studií, která byla předložena Magistrátu hl. m. Prahy jako podklad pro vydání rozhodnutí o umístění stavby. Tato studie byla poskytnuta Epas jako výchozí údaje pro zpracování jejich studie. Je tedy logické, že v těchto výchozích údajích jsou obě studie shodné. Nejsou však totožná. Správce daně přehodnotil původně zastřený stav na neprokázané náklady, nebyl však schopen prokázat, na základě jakého hodnocení důkazních prostředků ke změněnému názoru dospěl. Naopak vysvětlení žalobce je důkazními prostředky podepřeno. Správce daně nebyl schopen žalobci sdělit, jak hodnotí důkazní prostředky jak předložené žalobcem tak ty, které si obstaral sám. S těmito se žalobce ani neseznámil. Tvrzení, že žalobce neprokázal, že se jedná o výdaj na zajištění a dosažení příjmů, se jeví jako účelové. Naopak byl to správce daně, resp. žalovaný, kdo v daňovém řízení nepostupoval v souladu se zákonem. Stanovisko České komory architektů svědčí o tom, že jedním z podkladů pro stanovení výše honoráře mohou být i marketingové studie. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a v rozporu se skutkovým stavem. Správce daně postupoval při daňové kontrole nezákonným způsobem, nezákonný postup orgánů obou stupňů měl vliv na zákonnost rozhodnutí. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud zrušil jak napadené rozhodnutí žalovaného tak dodatečný platební výměr a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, z jakých podkladů vycházel při rozhodování o odvolání. Při přezkoumání dodatečného platebního výměru posuzoval obsah všech důkazů získaných v průběhu řízení se žalobcem. Všechny tyto důkazy byly v odůvodnění rozhodnutí o odvolání uvedeny. Žalobce obdržel všechny kopie protokolů o ústním jednání, které s ním byly sepsány. Správce daně žalobci neumožnil nahlédnout do části spisu obsahující listiny získané od organizační složky EPAS z důvodu dodržení povinnosti zachovávat mlčenlivost podle § 24 zákona o správě daní při aplikaci § 23. Pochybení, kterého se správce daně v průběhu daňového řízení dopustil, nemělo vliv na změnu výše dodatečně vyměřené daně. Do zprávy o kontrole bylo uvedeno nesprávně porušení § 2 odst. 7 zákona o správě daní, avšak zároveň bylo uvedeno i správné porušení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Při ústních jednáních vedených k výsledku ve zprávě bylo dodatečně toto pochybení odstraněno před vystavením dodatečného platebního výměru. Žalobce neprokázal, že organizační složka EPAS pro něj provedla služby v rozsahu stanoveném v mandátní smlouvě a na předmětných fakturách za celkovou částku 4 800 000 Kč (bez DPH). Nebylo prokázáno provádění činností dle předložené smlouvy, ve které se mandatář zavázal, že pro mandanta vypracuje marketingový plán na pronájem prostorů v nemovitostech Praha – Tatra – kulturně komerční centrum – jih, vypracuje marketingový plán na pronájem prostorů v nemovitostech Praha – Tatra – kulturně komerční centrum – sever, že konkrétní parametry smlouvy o pronájmu budou předem konzultovány s mandantem, že termíny platby budou korespondovat s požadavky mandanta. K žalobním námitkám pak žalovaný uvedl, že správce daně požadoval předložení důkazních prostředků z důvodu oprávněných pochybností o správnosti zahrnutí zaúčtovaných předmětných nákladů do základu daně z příjmů. Tyto pochybnosti byly dány žalobci řádně najevo. Samotné faktury, smlouva a výdajový doklad ještě neprokazují existenci skutečností, kterými by žalobce prokázal skutečné poskytnutí předmětné služby. Při řízení vedeném podle § 16 zákona o správě daní nebyly povinnosti správcem daně ukládány rozhodnutím, ale do protokolu o ústním jednání, neboť daňový subjekt byl o svých právech a povinnostech poučen při zahájení daňové kontroly. Daňový subjekt lze vyzvat ústně nebo písemně. Zákon neukládá, aby zpráva o kontrole obsahovala hodnocení důkazů. Ve zprávě o kontrole je výsledek zjištění uveden, nelze mít za pochybení, že ve zprávě nejsou uvedeny myšlenkové úvahy, které správce daně k dodatečnému vyměření daně vedly. Z protokolů o ústních jednáních ze dne 4. 6. 1999 a 11. 6. 1999 je zřejmé, že při projednávání zprávy o daňové kontrole správce daně uznal námitku ve věci neoprávněného použití § 2 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků ze důvodnou a uvedl, že se nejednalo o zastřený stav ve smyslu shora uvedeného ustanovení, ale o porušení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Pokud se jedná o listiny vztahující se k organizační složce EPAS, do nichž nebylo žalobci umožněno nahlédnout, zde žalovaný odkázal na výpověď Ing. Jandy, který do protokolu ze dne 15. 9. 1999 uvedl, že nesouhlasí s nahlédnutím do spisu organizační složky EPAS, a to konkrétně do protokolu o ústním jednání sepsaného ve věci obchodních vztahů se žalobcem. Správce daně postupoval proto v souladu s § 23 a § 24 zákona o správě daní. Dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu a důkazní řízení proběhlo v souladu s § 31 zákona o správě daní. Důkazy pak byly hodnoceny v souladu § 2 odst. 3 téhož zákona. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně a v požadovaném rozsahu vypořádal s odvolacími námitkami. Závěrem žalovaný uvedl, že žalobce neprokázal, že organizační složka EPAS pro něj provedla služby v rozsahu uvedeném v mandátní smlouvě a na předmětných fakturách za částku 4 800 000 Kč. Poukázal na to, že rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 3. 8. 2005, čj. 54/12 734 2002-543, byla zamítnuta žádost žalobce o přezkoumání napadeného rozhodnutí a zákonnost postupu ve věci provedeného důkazního řízení potvrdily i rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2002, čj. 28 Ca 38/2001-39 a 28 ca 37/2001-45, které se zabývaly stejným zjištěním z pohledu daně z přidané hodnoty. Při jednání před soudem zástupkyně žalovaného s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Městský soud v Praze na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterým je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně . Při přezkoumání rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ze správního spisu, který byl soudu předložen, vyplývá, že u společnosti D. A. Studio, spol. s r. o. byla provedena kontrola daně z příjmů právnických osob a daně z přidané hodnoty za období let 1993 – 1997. Ve zprávě o kontrole čj. 31955/99/005932/5084 je mimo jiné uvedeno, že v roce 1997 v účetnictví společnosti D. A. Studio, spol. s r. o. byly do nákladů na účet č. 518.11 – Inženýrská činnost zaúčtovány přijaté faktury od dodavatele Epas Consulting&Trade Limited (dále jen EPAS) č. 437/97 (u dodavatele č. 22/97) na částku 2 500 000 Kč ve věci zpracování marketingového plánu na pronájem prostorů v nemovitostech Praha – Tatra – kulturně komerční centrum – sever a č. 436/97 (u dodavatele č. 23/97) na částku 2 300 000 Kč ve věci zpracování marketingového plánu na pronájem prostorů v nemovitostech Praha – Tatra – kulturně komerční centrum – jih. K tomuto zjištění správce daně ve zprávě uvedl, že při ústních jednáních dne 21. 10. 1998 a 4. 11. 1998 požadoval důkazní prostředky prokazující, že služby fakturované uvedenými fakturami jsou nákladem vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Společnost neprokázala oprávněnost účtování uvedených přijatých faktur do nákladů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Správce daně zhodnotil podle § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 337/1992 Sb.) předložené důkazy a dle § 2 odst. 7 téhož zákona uvedené faktury za zpracování marketingového plánu posoudil tak, že se jedná o zastřený stav, který se liší od skutečného obsahu právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení daně. N8klady za službu posoudil jako neprokázané, tedy jako náklady zaúčtované v rozporu s § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 586/1992 Sb.). Došlo k neoprávněnému zvýšení nákladů za zdaňovací období roku 1997 celkem ve výši 4 800 000 Kč. Kontrola u daňového subjektu byla provedena v době od 22. 10. 1997 do 13. 1. 1999 (s přerušením) a zpráva o kontrole byla projednána dne 24. 2. 1999. Při ústním jednání dne 21. 10. 1998 se zástupci daňového subjektu (Ing. arch. Prouza, Ing. arch. Zima) vyjadřovali k fakturám přijatým od EPAS. Uvedli, že faktury zřejmě byly placeny v hotovosti, že v souvislosti s EPAS jsou jim známa jména Koldovský a Janda, že detaily smlouvy neznají, že je však možné ji předložit. Bylo rovněž dohodnuto, že při dalším jednání se vyjádří a předloží doklady o přínosu marketingových studií pro příjem společnosti. Do protokolu sepsaného dne 4. 11. 1998 pak přítomná Ing. Kuchařová uvedla, že peníze za předmětné faktury předávala s prof. Rajnišem panu Jandovi na Zahradním Městě. Při tomto jednání byly dále předloženy dvě marketingové studie. Dne 12. 11. 1998 bylo správci daně doručeno sdělení společnosti, že vydané faktury ani žádné jiné výnosy bezprostředně odpovídající těmto nákladům nemá. Vysvětlovala, že si od nezávislých expertů nechala posoudit výnosnost obchodního případu a vypracovat marketingovou studii. Tyto informace byly pro společnost zajímavé i z hlediska dalšího projednávání projektu s jejím smluvním partnerem. Vzhledem k tomu, že z marketingových studií vyplynula příliš dlouhá doba návratnosti projektu, a vzhledem k dalším okolnostem společnost na konec od realizace tohoto obchodního případu ustoupila. Ve spise je založen i protokol sepsaný dne 17. 12. 1998 s Ing. Jandou a Dr. Koldovským v rámci místního šetření vztahujícího se k EPAS. Dne 2. 2. 1999 kontrolovaný subjekt předložil marketingové studie, ale ty byly dle záznamu opravené oproti původním studiím. Poté, co byla společnost seznámena se zprávou o kontrole, podala k ní vyjádření, ve kterém uvedla, že studie poskytují specifické údaje a informace, umožňující vést jednání o výši honoráře při uzavírání kontraktů. K tomu doložila prohlášení zástupce společnosti Nový Smíchov Development Company a. s. pana Ehrlicha a dále ředitele České komory architektů JUDr. Plose. Dále společnost uvedla, že studie poskytují možnost získávat investory na jednotlivé části objektů, uzavírat smlouvy na poskytování ekonomických a marketingových informací a požadovat zprostředkovatelský honorář. Toto tvrzení doložila smlouvou o smlouvě budoucí podepsanou mezi D. A. Studiem, spol. s r. o. a firmou ALPAKO Invest s. r. o. Studie konečně poskytují informace pro správné zpracovávání projektů. Byly zpracovány dvě marketingové studie: ABC (Anděl Business Center) – Tatra jih a KOC – NS (Kulturní a obchodní centrum Nový Smíchov) – Tatra sever. Součástí spisového materiálu je i mandátní smlouva uzavřená s EPAS, ve které se EPAS zavazuje k vypracování marketingových plánů na pronájem prostorů v nemovitostech Praha - Tatra – kulturně komerční centrum – jih a sever s tím, že konkrétní parametry smlouvy o pronájmu budou předem konzultovány s mandantem a termíny platby budou korespondovat s požadavky mandanta. Rovněž jsou zde založeny předmětné faktury vystavené za zpracování uvedených marketingových plánů. K dalšímu prověření skutečností ohledně předmětných faktur správce daně vyzval k součinnosti společnost UBM – Bohemia, investora stavby „ABC“. Jednatel společnosti uvedl, že výběrem potencionálních nájemců prostor „ABC“ nikoho nepověřili. Se společností D.A.Studio, spol. s. r. o. byly uzavřeny smlouvy na vypracování projektové dokumentace. Společnost Nový Smíchov Development Company, a. s. uvedla, že druhým spoluinvestorem stavby „Kulturní a obchodní centrum Nový Smíchov“ je společnost CARREFOUR Česká republika s. r. o. Společnost D. A. Studio, spol. s. r. o. poskytuje služby na základě objednávky- vypracování dokumentace. Výběr potencionálních nájemců si společnost zajišťuje sama. Dále uvedla společnosti, se kterými uzavřela smlouvu o budoucí nájemní smlouvě. Správce daně si u odboru územního rozhodování Magistrátu hl.m.Prahy dále vyžádal podklady pro předmětné stavby (ABC a CCS-NS). Byly mu předloženy dokumentace k územnímu řízení v případě obou staveb. Na základě vyjádření ke zprávě o kontrole proběhla další ústní jednání, při kterých správce daně uznal argumentaci poplatníka, že se v daném případě nejedná o případ zastřeného stavu, a vysvětlil, že předmětné náklady považuje za daňově neuznatelné. Při ústním jednání dne 15. 9. 1999 Ing. Janda za EPAS nesouhlasil s nahlédnutím do části spisu týkající se této organizační složky. Poté Finanční úřad pro Prahu 5 vydal dne 18. 10. 1999 pod čj. 261171/99/005311/7002 dodatečný platební výměr č. 990000405 na daň z příjmů právnických osob za rok 1997, kterým poplatníkovi doměřil daň ve výši 1 880 580 Kč. O odvolání podaném proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru rozhodlo Finanční ředitelství pro hl.m.Prahu napadeným rozhodnutím ze dne 14. 6. 2001, čj. FŘ- 912/A/12/00, tak, že odvolání se zamítá. V odůvodnění rozhodnutí odvolací orgán zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Uvedl, které podklady měl k dispozici. Poukázal na nejasnosti a rozpory zjištěné ohledně předložených marketingových studií (datování, označení společnosti ČKD TATRA). Při řízení u organizační složky EPAS byly zjištěny mezi přijatými fakturami dvě faktury od dodavatele INTOS Corporation se sídlem na Bahamách za zpracování marketingového plánu na pronájem prostorů v nemovitostech PRAHA - TATRA - kulturně komerční centrum – sever, jedna na částku 2 500 000 Kč a druhá na částku 2 300 000 Kč. Pokud odvolatel předkládal v průběhu řízení opakovaně marketingové studie, nejednalo se o stejné materiály. V materiálech předložených dne 2. 2. 1999 byly dříve zjištěné nesrovnalosti opraveny. Dále se odvolací orgán vypořádal s jednotlivými odvolacími námitkami se závěrem, že odvolatel sice předložil formálně správné účetní doklady, avšak přijaté faktury, mandátní smlouva ani pokladní doklad o úhradě v hotovosti neprokazují oprávněnost zahrnutí výše uvedené částky do nákladů vynaložených na dosažení zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Podkladem pro rozhodování byly jednotlivé důkazy zjištěné jak u odvolatele tak u dalších subjektů (EPAS, UBM-Bohemia s. r. o., Nový Smíchov Development Company, a. s., Magistrát hl. m. Prahy). Dle odvolacího orgánu odvolatel neprokázal žádným důkazem, že EPAS pro něj zařídil vypracování předmětných marketingových plánů, proto tento náklad není nákladem daňově uznatelným. V daném případě žalobce namítá, že nebyl v průběhu řízení řádně vyzván k předložení důkazních prostředků, že mu tedy nevznikla povinnost prokazovat, že náklady na základě předmětných faktur oprávněně zahrnul do základu daně z příjmů právnických osob za rok 1997. Podle § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb. daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Podle § 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 337/1992 Sb. daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně povinnost předložit na požádání záznamy, jejichž vedení bylo správcem daně uloženo, účetní a jiné doklady a účetní písemnosti, které prokazují hospodářské a účetní operace, jež jsou pro správné stanovení daňové povinnosti rozhodné anebo o které pracovník správce daně požádá, a podat k nim ústně nebo písemně požadovaná vysvětlení, má-li pracovník správce daně pochybnost o jejich úplnosti, správnosti nebo pravdivosti. Podle § 16 odst. 2 písm. e) zákona č. 337/1992 Sb. má povinnost předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení v průběhu kontroly, Z těchto ustanovení vyplývá, že daňový subjekt je povinen prokazovat údaje uvedené v daňovém přiznání a v průběhu daňové kontroly předkládat na požádání důkazní prostředky, které prokazují správnost přiznané daňové povinnosti a pravdivost tvrzení v průběhu daňové kontroly. Této povinnosti uložené zákonem se nemůže žalobce zprostit tím, že nebyl rozhodnutím správce daně vyzván k předložení potřebných důkazních prostředků. Se žalobcem byla daňová kontrola řádně zahájena, z obsahu protokolů o ústních jednáních je zřejmé, že byl informován o pochybnostech správce daně ve vztahu k faktuře vystavené dodavatelem – organizační složkou EPAS. K tvrzenému poskytnutí služby se vyjadřovaly osoby oprávněné za žalobce jednat a požadavky na předložení dalších listinných podkladů žalobce akceptoval. Pokud se jedná o zprávu o kontrole, vůči ní žalobce namítá, že neobsahuje řádné hodnocení důkazů a odůvodnění závěru, že se jedná o zastřený stav, který se liší od stavu skutečného. Tento závěr pak dokonce správce daně dodatečně změnil tak, že se nejedná o výdaj na dosažení a zajištění zisku. K tomu je třeba uvést následující. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že kontrola byla řádně zahájena, žalobce předložil požadované doklady, jeho zástupci k nim podali požadovaná vyjádření. O výsledku byla sepsána zpráva, která byla se žalobcem projednána a tento ji podepsal. Správce daně dle názoru soudu při provádění kontroly postupoval v souladu s § 16 zákona č. 337/1992 Sb. Zpráva o výsledku kontroly není rozhodnutím o stanovení základu daně a o její výši. Je jedním z důkazních prostředků, jimiž lze ověřit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti. Poté, kdy daňová kontrola byla ukončena, zpráva o ní projednána a podepsána, podal žalobce písemné vyjádření včetně prohlášení Jean Francoise Ehrlicha, zástupce společnosti Nový Smíchov Development Copany a. s. a stanoviska České komory architektů. Po podání tohoto vyjádření následovala další jednání se správcem daně. Právě v průběhu těchto jednání správce daně uznal oprávněnost nesouhlasu žalobce s tím, že by se v daném případě mělo jednat o situaci předvídanou ustanovením § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. a uvedl, že se v daném případě nejedná o daňově uznatelný výdaj. Na základě vyjádření si správce daně opatřil i další důkazní prostředky v rámci součinnosti s třetími osobami (odběratelé dokumentace vypracované žalobcem, Magistrát hl. m. Prahy) a vycházel z poznatků získaných při šetření u EPAS. Zákon nestanoví, že zpráva o kontrole musí jako jednu z náležitostí obsahovat odůvodnění s úvahou, jak byly správcem daně hodnoceny získané důkazní prostředky. Hodnocení důkazů je výslovně uvedeno až v odůvodnění rozhodnutí o odvolání. Z protokolů o jednáních, která proběhla jak v průběhu daňové kontroly tak po jejím ukončení, je však zřejmé, že žalobce byl seznámen s tím, že správce daně má za to, že uskutečnění předmětného plnění – vypracování marketingových studií nebylo prokázáno tak, jak vyplývalo z předmětných faktur. Kromě skutečností zjištěných v daňovém řízení se žalobcem měl správce daně k dispozici i poznatky týkající se organizační složky EPAS, u které bylo zjištěno, že přijala faktury od firmy INTOS Corporation Bahamy za vypracování marketingové studie na pronájem prostorů v nemovitostech Praha – Tatra – kulturně komerční centrum – sever. Podle § 23 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. daňový subjekt je oprávněn nahlédnout do spisů týkajících se jeho daňových povinností, s výjimkou částí spisu uvedených v odstavci 2. V tomto odstavci jsou pak vyjmenovány písemnosti, do kterých není daňový subjekt oprávněn nahlížet. Mimo jiné jedná se o podklady, do nichž nelze umožnit nahlédnutí s ohledem na povinnost zachovat v tajnosti poměry jiných daňových subjektů.Žalobce namítl, že nebyl s důkazy, které se týkaly EPAS seznámen a nebylo mu umožněno se k nim vyjádřit. Z protokolu o výslechu svědka Jandy vyplývá, že tento jako osoba jednající za EPAS nesouhlasil s tím, aby žalobci bylo umožněno nahlédnout do podkladů, které se týkaly EPAS. Správce daně byl tedy nucen respektovat tento nesouhlas. Skutečnosti zjištěné u EPAS navíc nebyly rozhodujícími důkazy pro posouzení věci. Pouze potvrdily, že EPAS sám marketingové studie nevypracoval. Nejasnosti v datování a označení objektu a nekonkrétní vyjádření zástupců EPAS ohledně samotného obsahu studií pak pouze korespondovaly s dalšími důkazními prostředky, které rovněž konkrétně nedokazovaly, že ze strany EPAS byly žalobci poskytnuty služby vyjmenované v mandátní smlouvě. Z těchto důvodů tedy neshledal soud námitku žalobce jako důvodnou. Podle § 23 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění platném ve zdaňovacím období roku 1997, základem daně je rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně, a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období, upravený podle následujících odstavců. Podle odstavce 2 téhož ustanovení pro zjištění základu daně se u poplatníků, kteří účtují v soustavě podvojného účetnictví, 20) vychází z hospodářského výsledku (zisk nebo ztráta). Podle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění platném ve zdaňovacím období roku 1996, výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. Ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů nelze uplatnit výdaje, které již byly v předchozích zdaňovacích obdobích ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů uplatněny. Žalobce namítá, že předloženými důkazními prostředky dostatečně prokázal, že částka 4 800 000 Kč představuje výdaj na dosažení, udržení a zajištění příjmů, že jím předložené důkazní prostředky byly hodnoceny buď nesprávně nebo vůbec a naopak že bylo přihlédnuto i ke skutečnostem, se kterými neměl možnost se seznámit. Soud má za to, že ani tato námitka není důvodná. Žalobce doložil mandátní smlouvu o vypracování marketingových plánů na pronájem prostorů v uvedených nemovitostech, předložil i uvedené marketingové studie, faktury a doklad o zaplacení, podával vyjádření, z jakých důvodů si nechal studie vypracovat a jakým způsobem je může využívat při své činnosti. Na druhé straně správce daně zjistil, že žalobce nebyl žádným investorem pověřen k činnostem směřujícím k budoucímu pronájmu prostor ve vybudovávaných centrech, marketingové studie vykazovaly velkou podobnost s materiály, které žalobce předkládal stavebnímu úřadu v řízení o umístění stavby. V průběhu řízení žalobce měnil svá stanoviska, prováděl změny i v samotných marketingových studiích. Ani na straně dodavatele studií nebylo jednoznačně a konkrétně prokázáno, v jakém rozsahu byly studie vypracovány dalším subjektem. Prohlášení pana Ehrlicha i sdělení České komory architektů rovněž neprokazují vypracování předmětných studií a jejich souvislost se zdanitelnými příjmy žalobce. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem má zdejší soud za to, že žalovaný správní orgán nepostupoval v rozporu se zákonem, dospěl-li k závěru, že v daném případě žalobce neprokázal, že v daňovém přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 1997 uvedl daň ve správné výši a že shora uvedená částka 4 800 000 Kč vyplacená EPAS je výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb. byl každý důkaz hodnocen jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Soud rovněž neshledal jako důvodné tvrzení žalobce, že se žalovaný nevypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí se všemi námitkami uvedenými v odvolání. Odůvodnění napadeného rozhodnutí nejen podrobně popisuje průběh řízení, ale obsahuje i stanoviska odvolacího orgánu k námitkám vzneseným v odvolání. Svým rozsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá požadavkům stanoveným v § 50 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2001, čj. FŘ-912/A/12/00, jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nevznikly.
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.