38 Cad 15/2005 - 435

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce S. M., zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem Šumperk, Nám. Míru 9 proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, zastoupeného advokátem JUD. Petrem Ritterem, AK Ritter-Šťastný, Riegrova 12, Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. května 2005, č.j. KUOK/9881/05/OSV-DS/7025/SD-80, o dávce sociální péče takto:

Výrok

I Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Odměna Mgr. Františka Drlíka, advokáta se sídlem Šumperk, nám.Míru 9, se určuje částkou 5.303,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Česká republika nemáprávo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění

Žalobce podal dne 9.5.2005 u zdejšího soudu žalobu proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného, ve které uvedl, že bylo rozhodnuto vyloučenými pracovníky zcela v rozporu se zákony a důkazy. Dále, že žalovaný mu opakovaně od 1.12.2003 odmítá přiznat sociální pomoc a v téže věci je u Krajského soudu v Ostravě 50 žalob nevyřízených. Žalovaný porušil jeho práva zaručena Listinou základních práv a svobod a navrhl, aby byl přiznán odkladný účinek žaloby a aby soud předběžným opatřením uložil Městskému úřadu v Zábřehu, odboru sociálnímu od 1.12.2003 vyplácet sociální péči každý měsíc ve výši 7.300 Kč. Dále navrhl zrušit napadené rozhodnutí a uhradit mu nemajetkovou újmu a současně požádal o ustanovení právního zástupce. Žalovaný k žalobě uvedl, že návrh na odkladný účinek žalobce neopřel o žádný konkrétní důvod a s jeho přiznáním nesouhlasí a k žádosti o předběžné opatření žalobce neprokázal splnění zákonných předpokladů pro takové rozhodnutí. Pokud se týká nemajetkové újmy, tato otázka nemůže být rozhodována ve správním soudnictví. K věci samé pak uvedl, že žalobce svou žádost ze dne 1.3.2005 nedoložil žádnými doklady. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce odmítl uplatnit zákonné nároky na zvýšení svých příjmů, přestože byl ČSSZ upozorněn na možnost zastavení výplaty důchodu v případě nepodrobení se vyšetření zdravotního stavu. Na základě výsledku šetření v jeho domácnosti dne 23.3.2005 bylo shledáno, že není důvod pro přiznání dávky sociální péče v mimořádných případech, žalobce nesplňuje zákonné podmínky proto, aby byl považován za občana sociálně potřebného. Není pravdou, že ve věci rozhodovali vyloučení pracovníci, když starostou města Zábřeh bylo v této věci vydáno zamítavé rozhodnutí naposledy dne 5.1.2005, když žalobce netvrdil ani neprokázal žádný relevantní důvod, pro který by měly být tyto osoby v dané věci považovány za podjaté. Navrhl žalobu zamítnout. Soudem nejdříve bylo rozhodováno o ustanovení zástupce a odstranění nedostatku žaloby. Usnesením ze dne 6.12.2007 č.j. 38Cad 15/2005-44 soud zástupce neustanovil. Nejvyšší správní soud usnesení zdejšího soudu dne 24.4.2008 (č.j. 4Ads 17/2008-73) zrušil a vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud dalším usnesením ze dne 24.6.2008 č.j. 38Cad 15/2005-80 ustanovil žalobci advokáta JUDr. Milana Janíčka. Nejvyšší správní soud dne 27.8.2008 ke kasační stížnosti žalobce proti usnesení o ustanoveném advokátovi rozhodl tak, že kasační stížnost zamítl. Dne 15.12.2008 usnesením č.j. 38Cad 15/2005-115 zdejší soud zamítl žádost žalobce o změnu advokáta. Žalobce podal i proti tomuto usnesení kasační stížnost a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 12.3.2009 č.j. 38Cad 15/2005-80 kasační stížnost sice zamítnul, ale současně i advokáta JUDr. Milana Janíčka k jeho žádosti zprostil povinnosti žalobce zastupovat. Nejvyšší správní soud současně Krajskému soudu v Ostravě dal pokyn ustanovit žalobci, jenž nemá plnou způsobilost k právním úkonům, opatrovníka s odvoláním na ust. § 33 odst. 3 s.ř.s. Na základě tohoto pokynu zdejší soud usnesením ze dne 19.5.2008 č.j. 38Cad 15/2005-162 ustanovil žalobci opatrovníka JUDr. Petra Jaška, advokáta se sídlem Šumperk, Hlavní tř. č.

7. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost a Nejvyšší správní soud po té, co věc předložil rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu, usnesením ze dne 26.5.2001 č.j. 4Ads 93/2009-321 usnesení zdejšího soudu ze dne 19.5.2009 zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Následně krajský soud usnesením ze dne 13.7.2011 č.j. 38Cad 15/2005-336 rozhodl o ustanovení advokáta žalobci, konkrétně Mgr. Františka Drlíka. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a napadené rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, odboru sociálního a zdravotního, vydané dne 25.3.2005 pod č.j. Soc/552/2695/2005/Dv o nepřiznání dávky sociální péče změnil. Žalovaný v odůvodnění uvedl, že prvoinstanční orgán zjistil přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí. Rozhodnutí však nebylo vydáno zcela v souladu s ustanovením § 47 správního řádu, neboť neuvedl ve výroku rozhodnutí všechna ustanovení právních předpisů podle kterých rozhodoval, a to ustanovení § 7 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého byl žalobce vyzván k osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku sociální péče, její výši a výplatu a upozorňoval na následky nedodržení této výzvy. Odvolací orgán tuto vadu odstranil, když změnil výrok napadeného rozhodnutí tak, že do výroku doplnil uvedené chybějící ustanovení zákona o sociální potřebnosti. Dále v odůvodnění uvedl, že rozhodnutím prvoinstančního orgánu nebyla přiznána dávka sociální péče, jelikož jej nelze považovat za sociálně potřebného. Jmenovaný podal dne 1.3.2005 na Městském úřadu v Zábřehu, odboru sociálním a zdravotním žádost o přiznání dávky sociální péče od 1.12.2003. Ode dne 2.12.2003 byla rozhodnutím ČSSZ zastavena výplata částečného invalidního důchodu, jelikož se nepodrobil vyšetření svého zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. Okresní správa sociálního zabezpečení v Šumperku sdělením ze dne 2.3.2005 potvrdila, že dosud nepožádal o uvolnění výplaty částečného invalidního důchodu, a ani se nepodrobil lékařskému vyšetření, které bylo určeno kontrolou částečné invalidity. Dne 12.1.2005 obdržel prvoinstanční orgán sdělení Úřadu práce v Šumperku, že byl od 1.10.2004 vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání; dne 9.3.2005 byl vyzván k osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku sociální péče, její výši a výplatu, a to do 8 dnů od doručení výzvy, avšak tyto skutečnosti neosvědčil. Dne 23.3.2005 bylo pracovnicí prvoinstančního orgánu provedeno šetření v místě bydliště, jmenovaný byl zastižen doma, ale šetření odmítl umožnit se sdělením, že nebude nic projednávat, odmítl se seznámit s podklady pro rozhodnutí, odmítl cokoli sdělovat a podepisovat. O dávku sociální péče žádal opakovaně a z předchozích řízení bylo zjištěno, že žije s manželkou a dcerou ve vlastním rodinném domě, tvrdil, že s manželkou nehospodaří, dcera je výdělečně činná a odmítl sdělit z jakých finančních prostředků hradí bydlení a stravu. Nebylo tedy možné posoudit celkové sociální a majetkové poměry, ani to, zda nehrozí vážná újma na zdraví. Vzhledem k tomu, že odmítá si zvýšit příjem vlastním přičiněním uplatněním nároku na výplatu částečného invalidního důchodu, resp. se odmítá podrobit lékařskému vyšetření, nelze jej v souladu s ustanovením § 1 odst. 1 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, považovat za sociálně potřebného. Ode dne 1.10.2004, od kterého byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání, neplní další podmínku sociální potřebnosti stanovenou v ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 482/1991 Sb. Jmenovaný navíc odmítá se správním orgánem spolupracovat a není možné sociální potřebnost a tím i nárok na dávku sociální péče posoudit. K námitce, že ve věci jednají vyloučení pracovníci Městského úřadu v Zábřehu žalovaný uvedl, že spisová dokumentace neobsahuje rozhodnutí o tom, že by jakýkoliv pracovník Městského úřadu v Zábřehu byl z řízení vyloučen; starostou města Zábřeh bylo v této věci vydáno zamítavé rozhodnutí naposledy 5.1.2005, neboť nebyl prokázán žádný důvod, proč by měli být pracovníci tohoto úřadu v dané věci podjatí. Krajský soud ze spisové dokumentace zjistil, že Městský úřad v Zábřehu, odbor sociální a zdravotní dne 25.3.2005 rozhodl nepřiznat žalobci dávku sociální péče dle § 90 odst. 1 a § 94 zákona č.100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení a podle § 1 až 4 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů a § 2, § 3 a § 6 zákona č. 463/1991 Sb. o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 664/2004 Sb. Rozhodnutí odůvodnil tím, že opakovaně žádá o dávky sociální péče. Dne 1.3.2005 požádal o ni od 1.12.2003. K žádosti nebyly přiloženy žádné doklady, náklady na domácnost byly doloženy z dřívějších řízení, a to pouze rozpisem SIPA, který obsahuje zálohové platby na elektřinu a plyn. Dotazem na ČSSZ Šumperk a ČSSZ Praha bylo zjištěno, že nadále odmítá uplatnit zákonné nároky na zvýšení svých příjmů. Při rozhodování o žádosti bylo vycházeno z rozhodnutí ČSSZ ze dne 27.10.2003, kterým byla zastavena výplata částečného invalidního důchodu, protože se nepodrobil lékařskému vyšetření. Dne 23.3.2005 bylo provedeno nové šetření v domácnosti, neposkytl potřebnou součinnost. Správní orgán dále vycházel z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 26.10.2004, kterým nebyl uznán povinným přispívat na výživu manželce. Dále správní orgán v odůvodnění uvedl, že v souladu s ust. § 94 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb. může být dávka sociální péče přiznána a vyplácena nejdříve od počátku měsíce, ve kterém bylo zahájeno řízení o poskytnutí této dávky, v daném případě tedy od počátku měsíce března 2005. Závěr odůvodnění byl věnován časovému přehledu o žádostech o sociální dávky s tím, že rozhodnutí byla vždy Krajským úřadem Olomouc potvrzena. Dále soud zjistil, že žalobce dne 1.3.2005 podal u Městského úřadu v Zábřehu návrh na zahájení správního řízení – žádost, ve které uvedl, že od 1.12.2003 je ve stavu hmotné nouze bez finančních prostředků. Dle Listiny základních práv a svobod žádá od 1.12.2003 poskytnutí sociální pomoci životní minimum + sociální potřebnost ve výši 7.300,- Kč za každý měsíc. V téže věci opakovaně jednají vyloučení pracovníci MÚ v Zábřehu i KÚ Olomouckého kraje. Součástí spisu je rozpis soustředěného inkasa plateb za září 2004 a stejnopis rozhodnutí ČSSZ ze dne 27.10.2003 o zastavení výplaty částečného invalidního důchodu od 2.12.2003. Dále ve spise je založeno potvrzení Úřadu práce v Šumperku ze dne 10.1.2005, dle kterého žalobce byl od 1.10.2004 vyřazen z evidence ÚP, proti tomuto se odvolal a celý případ řeší MPSV Praha. K výzvě správního orgánu ze dne 9.3.2005 o osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku sociální péče žalobce odpověděl málo čitelným podáním, ze kterého lze zjistit, že ve stejné věci je na MÚ Zábřeh na den 18.3.2005 v 9,30 hodin nařízeno jednání, kde jsou povinni se osobně dostavit a tam se dozví to, co chtějí řešit. Součástí spisu je i protokol o ústním jednání ze dne 18.3.2005, který svým obsahem je vyjádření žalobce, že vedoucí sociálního odboru paní M. a dále paní D., které ve věci jeho žádostí o sociální dávku opakovaně jednají, jsou podjaté, neustále porušují Listinu základních práv a svobod čl. 30 odst.

2. Jako důkazy předložil rozhodnutí NS a NSS, ve kterých je uvedeno, že mu byl odebrán invalidní důchod. Uvedl, že konkrétně jsou podjatí ti, co odmítají mu přiznat sociální dávku a neustále opakují lži, které opírají o vlastní odůvodnění v rozporu s předloženými důkazy. Proto se dovolává obnovy řízení a veškeré důkazy k tomu předložil. V závěru protokolu je uvedeno, že pan M. bere na vědomí, že bude v uvedených věcech opětovně rozhodnuto. Správní spis dále obsahuje záznam pracovnice, která prováděla sociální šetření dne 23.3.2005, dle kterého žalobce byl doma, ale sociální pracovnici do domácnosti nepustil, odmítl s ní cokoliv projednávat. Dne 31.3.2005 žalobce podal odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a navrhl zrušit rozhodnutí, neboť bylo rozhodováno vyloučenými pracovníky a správní orgán neuvedl, kde má příjmy a z čeho žije od 1.12.2003. Krajský soud projednal žalobu dle ust. § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. (soudní řád správní) a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgán k 2.5.2005 a žalobu neshledal důvodnou. Předně soud konstatuje, že v době vydání napadeného rozhodnutí sociální potřebnost, která byla předpokladem pro nárok na dávku sociální péče, upravoval zákon o sociální potřebnosti č. 482/1991 Sb. (účinnost do 31.12.2006). Dle § 1 odst. 1 tohoto zákona za sociálně potřebného se považuje občan, jehož příjem nedosahuje částek životního minima a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací. Podle § 4 odst. 1 cit. zákona občanu, který se považuje za sociálně potřebného, se poskytují jednorázové nebo opakující peněžité nebo věcné dávky k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, popřípadě zvýšených nákladů a přitom se přihlíží k tomu, zda občan pro zabezpečení svých životních potřeb uplatnil nárok na dávky nemocenského pojištění nebo důchodového pojištění nebo na dávky státní sociální podpory, popř. na výživné a příspěvek na výživu podle zákona o rodině. Způsob stanovení příjmu pro posouzení sociální potřebnosti je odkázán na zákon o životním minimu (č. 463/1991 Sb.). Ustanovení § 2 zákona o životním minimu stanoví, že životní potřeby občanů jsou uspokojovány především příjmy z výdělečné činnosti, výnosy z majetku a dávkami nemocenského a důchodového zabezpečení nebo jinými státními dávkami. Smyslem dávek sociální péče je dorovnat nedostačující příjem sociálně potřebné osobě a její rodiny, avšak až tehdy, jestliže nároky na dávky z jiných systémů sociálního zabezpečení jsou svou výší nedostatečné, nebo jiné systémy selhaly. Charakteristické pro zákon č. 482/1991 Sb. je důraz na adresnost dávek sociální péče; dávka nemůže být poskytována tomu, kdo ji vzhledem ke svým majetkovým a sociálním poměrům nepotřebuje. Žadatel dávky je povinen příslušným orgánům prokázat „potřebnost“, viz. ust. § 7 odst. 1 cit.zákona. Jen v takovém případě je státní orgán oprávněn a povinen dávku sociální péče, která je v podstatě obligatorní, poskytnout. Konkrétně podle ust. § 7 odst. 1 cit. zákona je žadatel o dávku sociální péče nebo příjemce dávky sociální péče povinen osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, dát písemně souhlas k ověření těchto skutečností a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav. Tato povinnost platí obdobně pro společně posuzované osoby. Podle odst. 2 nesplní-li žadatel o dávku, příjemce dávky nebo společně posuzovaná osoba ve lhůtě stanovené příslušným orgánem povinnosti uvedené v odstavci 1, může být po předchozím upozornění žádost o dávku sociální péče zamítnuta, výplata dávky sociální péče zastavena nebo dávka sociální péče odejmuta. Soud v projednávané věci se ztotožnil s názorem žalovaného, že žalobce odpovídající součinnost správnímu orgánu neposkytl, neměl snahu prokázat své majetkové poměry, ač byl řádně správním orgánem vyzván a poučen o následku nepředložení požadovaných dokladů. Žalovaný nepochybil, jestliže shodně s orgánem I. stupně nespolupráci žalobce vyhodnotil jako důvod pro zamítnutí žádosti. Již tento samotný důvod byl dostačující k zamítnutí žádosti. Správní orgán současně však na základě vlastních zjištění, bez součinnosti žalobce vyhodnotil jeho poměry tak, že není osobou sociálně potřebnou. Správní orgány vycházely z informací o majetkových poměrech žalobce, jako například zabezpečení ze systému důchodového pojištění, z evidence Úřadu práce, které získaly buď bezprostředně před podáním žádosti nebo již v době probíhající řízení o žádosti ze dne 1.3.2005. Tyto informace byly získány např. dne 2.3.2005 od okresní správy sociálního zabezpečení, dne 12.1.2005 od Úřadu práce v Šumperku, a to vždy v rámci správního řízení o stejné dávce, neboť žádosti žalobce uplatňoval pravidelně každý měsíc. Tak bylo zjištěno, že výplata částečného invalidního důchodu byla zastavena z důvodu nepodrobení se lékařskému vyšetření, a z evidence uchazečů o zaměstnání byl vyřazen od 1.10.2004. Soud přisvědčil žalovanému, že žalobce nelze považovat v souladu s ustanovením § 3 odst. 3 za sociálně potřebného, jestliže není v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; přičemž nejde o poživatele starobního důchodu nebo plného invalidního důchodu, či občana staršího 65 let, ani rodiče (osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči rodičů, pěstouna) celodenně osobně řádně pečujícího alespoň o jedno dítě do čtyř let věku nebo o dítě starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, nebo o tři a více dětí, z nichž alespoň jedno je do deseti let věku a ostatní do patnácti let věku, nebo o dítě, které je podle předpisů o důchodovém pojištění dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči, nejde ani o občana osobně, celodenně a řádně pečujícího o blízkou nebo jinou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná, nebo starší 80 let a je částečně bezmocná. Soud nepřisvědčil žalobci ani co do námitky ohledně rozhodování vyloučenými pracovníky. Starosta města Zábřeh rozhodl dne 5.1.2005 rozhodnutím čj. P/842/04/SK tak, že návrh pana S. M. o vyloučení všech pracovníků Městského úřadu Zábřeh zamítl. V odůvodnění uvedl, že v podání ze dne 3.12.2004, kterým bylo žádáno o poskytnutí sociální dávky od 1.12.2003 do výše sociální potřebnosti ve výši 7.100,- Kč, současně bylo žádáno o vyloučení pracovníků Městského úřadu paní M., D. a pánů J. a F. Vzhledem k neuvedení důvodů z jakých by měli být jmenovaní pracovníci vyloučení, a to ani po výzvě k odstranění vad, byl návrh z důvodu nečinnosti, neodstranění vad a neuvedení důkazů přes poučení o následcích o neodstranění vad podání, zamítnut. K tomu nutno konstatovat, že žalobce svou námitku ohledně podjatosti pracovníku správního orgánu uvedl jen obecně, ve smyslu, že rozhodovali vyloučení pracovníci, aniž by svou námitku konkretizoval ve smyslu ust. § 14 odst. 1 správního řádu. Soud neshledal procesním postupem ani rozhodnutím správních orgánů porušení žalobcových práv zaručených Listinou základních práv a svobod. Zamítnutí žádosti o dávku sociální péče podmíněné sociální potřebností představující realizaci práva na pomoc, která je potřebná k zajištění nezbytných životních podmínek (čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), v důsledku nesplnění povinnosti žadatele osvědčit splnění podmínky nároku na dávku absolutní nespoluprací či nezájmem žadatele zajistit si příjem z jiných systémů sociálního zabezpečení, zejména důchodového pojištění, nelze hodnotit jako porušení práv zaručených Listinou základních práv a svobod, jestliže tyto povinnosti pro nárok na sociální dávku jsou zcela jasně vymezeny v zákoně o sociální potřebnosti. Pokud se týká návrhu uhradit žalobci nemajetkovou újmu, k tomu soud pouze konstatuje, že v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví nelze rozhodovat o nemajetkové újmě; o takovém návrhu rozhoduje soud v občanskosoudním řízení. Po provedeném řízení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. Soud rozhodl bez přítomnosti žalobce, který byl řádně k jednání předvolán. Soud nevyhověl návrhu žalobce o odročení jednání, neboť žalobce neuvedl žádný závažný důvod, který by soud vyhodnotil jako důležitý zakládající zcela oprávněně odročení jednání. Žalobce pouze uvedl, že „žádá o odročení jednání“. Žalobce u jednání soudu byl zastoupen ustanoveným zástupcem z řad advokátů. Soud nerozhodl o žádosti žalobce ze dne 1.12.2011 (soudu doručeno dne 5.12.2011 na č.l. -417-) o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta Mgr. Františka Drlíka, neboť pokud se týká o osvobození od soudních poplatků, je toto řízení osvobozeno od poplatku dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění a požadovaný zástupce mu byl v tomto řízení ustanoven usnesením zdejšího soudu ze dne 13. července 2011 čj. 38Cad 15/2005-336. A konečně soud nevyhověl ani návrhu žalobce o přerušení řízení dle § 48 odst. 1 písm. d) s.ř.s., neboť v dané věci soud neshledal důvod pro přerušení řízení. Zástupce žalobce u jednání soudu dne 14.12.2011 vznesl dle pokynu svého klienta námitku podjatosti vůči soudním osobám s odůvodněním, že opakovaně rozhodují vyloučení soudci v jeho věcech, aniž by zohlednili jeho tvrzení obsažená v žalobě. Soud i přes vznesenou tuto námitku u jednání rozhodl ve věci samé, neboť o námitce podjatosti v této věci bylo již rozhodováno dne 1.2.2006 usnesením Nejvyššího správního soudu č.j. Nao 28/2005-26 a žalobce žádný nový konkrétní důvod neuvedl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 2 s.ř.s, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a procesně úspěšný žalovaný nemá právo na náhradu vzniklých nákladů ze zákona. Zástupci žalobce byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 5.303,- Kč sestávající z odměny za dva úkony (převzetí + účast u jednání) á 500,- Kč (§ 9 odst. 2, § 7 bod 2. a § 11 odst. 1 písm. b/ a g/ vyhl.č. 177/1996 Sb. v pl.znění) tj. 1.000 Kč + 2x režijní paušál á 300,- Kč dle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky tj. 600 Kč + náhrada za promeškaný čas v rozsahu osmi půlhodin á 100 Kč dle § 14 cit. vyhlášky, tj. 800 Kč, celkem 2.400,- Kč. Dále byla přiznána náhrada cestovních výdajů ze Šumperka, sídla AK, do Ostravy a zpět osobním vozidlem VOLKSWAGEN PASSAT, R.Z. X, při průměrné spotřebě 6,2 l nafty na 100 km (odkaz na ust. § 158 odst. 4 Zákoníku práce), při ceně nafty 30,80,-Kč za 1l dle vyhl. č. 377/2010 Sb., při vzdálenosti 360 km ve výši 687,- Kč, a náhrada za užití osobního automobilu při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel dle § 1 písm. b) vyhl. č. 377/2010 Sb. á 3,70 Kč, tj. 1.332,- Kč, celkem 4.419,- Kč. Tato částka byla dále navýšena o 20% DPH, t.j částku 884,- Kč, neboť zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, o čemž předložil osvědčení (§ 35 odst. 8 s.ř.s.). Celkem bylo přiznáno 5.303,- Kč. České republice nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, které ji vznikly s ustanovením zástupců z řad advokátů pro žalobce, neboť dle ust. § 35 odst. 8 s.ř.s. hotové výdaje se zastoupením a odměnu za zastupování platí stát v případě, že soud ustanovil žalobci advokáta.

Poučení