38 Co 157/2024 - 640

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČ [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o převodu pozemků o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. 5. 2024, č. j. 5 C 328/2021 - 582 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku I., jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků parc. č. [číslo] v k. ú. [obec], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] parc. č. [číslo] v k. ú. [obec], a ve výroku II. potvrzuje.

II. V části výroku I., jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k. ú. [obec] se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], zapsaných na LV č. [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [obec], v k. ú. [obec], obec [obec]. Jinak se ve zbývající části výroku I. ve vztahu k těmto pozemkům rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 168.095 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), a to pozemkům parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], vše v k. ú. [obec], dále parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo], vše v kat. úz. [obec]. Uvedl, že nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě, který vznikl z rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha č. j. [číslo] ze dne [datum], z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha č. j. [číslo] ze dne [datum] a z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu č. j. SPÚ [číslo] ze dne [datum]. Dále rozhodl, že v části, v níž se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu, a to ohledně pozemků parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo], parc. č. [číslo], vše v kat. úz. [obec], se řízení zastavuje. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 129.812 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání s tím, že soud I. stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř., zejména neprovedl výslechy navržených svědků k prokázání funkční souvislosti vydaných pozemků v k. ú. [obec]. Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V doplnění odvolání pak žalovaná namítla, že restituční nárok žalobce je mezi stranami nesporný co do částky 2.238.950,87 Kč, a žalovaná doložila, že tento nárok mohl být vypořádán již v roce [rok] řádnou cestou prostřednictvím veřejných nabídek. V tomto soudním řízení žalobce požadoval pozemky, jejichž cena ani zčásti nedosahuje výše nesporného restitučního nároku žalobce, a proto žaloba není podána v souladu s účelem zákona o půdě, neboť jejím smyslem zcela zjevně není rychlé vypořádání nároku žalobce, a měla být soudem zamítnuta. Podání žaloby na převod konkrétních pozemků coby náhrady podle zákona o půdě je pojímáno v soudní praxi jako výjimečná eventualita, která přichází v úvahu, kdy se oprávněná osoba navzdory aktivnímu přístupu nemůže domoci uspokojení svého restitučního nároku zákonem předvídaným postupem. Žalovaná prokazatelně nabídla žalobci náhradní pozemky v dostatečném množství a kvalitě k vypořádání nesporné části jeho restitučního nároku a v tomto řízení prokázala, že nejsou dány podmínky pro mimořádný postup soudu, a to souběh liknavosti či svévole na straně žalované a současně marná aktivita žalobce. Poukázala na četnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR s tím, že žalobce se neúčastnil veřejných nabídek pozemků, a svůj nesouhlas s oceněním nároku vyjádřil až v roce [rok]. Dále žalovaná poukázala na to, že vydané pozemky, které jsou užívány jako zahrady, v příslušných pachtovních smlouvách je k tomuto uvedeno, že jsou určeny k provozování drobné zemědělské činnosti, tvoří souvislý funkční celek s rodinnými domy ve vlastnictví třetích osob. K tomu navrhla soudu důkazy svědeckými výpověďmi vlastníků staveb. Soud zcela opomenul judikaturu Nejvyššího soudu a opomenul i návrhy odvolatelky na provedení důkazů k prokázání funkční souvislosti. Poukázala dále na nesprávnost znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který předložil žalobce. Žalovaná rovněž vyjádřila nesouhlas se zpětvzetím žaloby ohledně pozemků, které učinil zástupce žalobce až na jednání dne [datum] (pozemky v k. ú. [obec] uvedené v bodě II. rozsudku soudu I. stupně). Navrhla změnu rozsudku soudu I. stupně tak, že se žaloba zamítá.

3. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku soudu I. stupně jako věcně i právně správného s tím, že postupy žalované při vyřizování jeho restitučního nároku jsou svévolné a liknavé, a nemůže se ztotožnit s názorem žalované stran dovozovaného nesplnění podmínek pro to, aby se žalobce mohl domáhat vypořádání restitučního nároku v soudním řízení. Odvolací námitky považuje žalobce za zjevně nedůvodné a současně se velmi obsáhle vyjádřil k otázce aktivní snahy oprávněné osoby o saturaci restitučního nároku, k otázce převoditelnosti náhradních pozemků, k namítanému nesprávnému posouzení otázky převoditelnosti pozemků v k. ú. [obec], které, dle názoru žalované, jsou ve funkčním celku se stavbami na sousedních pozemcích. Odkázal na četnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR s tím, že otázka liknavého a svévolného přístupu žalované již byla ve vztahu k žalobci pravomocně vyřešena, a spočívá v dlouhodobém prodlení žalované s vypořádáním restitučního nároku žalobce, který ani po více jak třiceti letech od vznesení nároku není zcela vypořádán. Zdůraznil, že žalovaná rozhodla o uplatňovaném restitučním nároku až v roce [rok], tj. po [počet] letech od jeho uplatnění, kdy bylo žalobci [počet] let. Žalovaná nesprávně stanovila výši restitučního nároku a toto pochybení odmítá dobrovolně napravit. Pochybení konkludentně uznala, když restituční nárok částečně přecenila z částky 248.243,67 Kč na částku 2.238.950,87 Kč. Bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala žalovaná uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků, nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným oceněním pozemků odňatých oprávněné osobě pro zákonnou překážku, kdy nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat účast v nabídkových řízeních. Žalovaná při vyčíslení restitučního nároku pochybila o téměř 2.700.000 Kč. Uvedl, že nabízené pozemky prostřednictvím veřejné nabídky jsou v nedostatečné kvalitě a kvantitě, aby byly schopny uspokojit restituční nároky oprávněných osob, jedná se mnohdy o různé proluky, strže, příkopy či jinak svým tvarem a možnostmi využití nevhodné pozemky. Uvedl, že soud I. stupně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu posoudil postup žalované jako liknavý a svévolný. Žalobce konstatuje, že na případy enormního pochybení žalované při vyčíslení restitučního nároku oprávněných osob je nutno aplikovat ustálené závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR založené na tom, že nelze klást k tíži oprávněných osob, že se dostatečně neúčastnily veřejných nabídek, a to s ohledem na skutečnost, že by se jejich prostřednictvím vydáním odpovídajícího náhradního pozemku za nevydaný pozemek nemohly dosíci. Žalobce je ve stavu právní nejistoty a objektivně se nemůže veřejných nabídek účastnit, aniž by se vystavil riziku, že následně žalovaná v pořadí již popáté přehodnotí své stanovisko a poníží restituční nárok. Ohledně převoditelnosti náhradních pozemků v k. ú. [obec] uvedl, že se neztotožňuje s názorem žalované a je přesvědčen, že v případě těchto pozemků není dána překážka jejich vydatelnosti spočívající ve funkční souvislosti se sousedními pozemky. Je přesvědčen, že funkční souvislost se sousedními pozemky není dána a poukázal dále na aktuální rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 1566/2023. Námitku žalované tak nelze shledat jako důvodnou. Rovněž není důvodná námitka stran tvrzeného opomenutí některého z navržených důkazů.

4. V průběhu odvolacího řízení podáním ze dne [datum] bylo odvolacímu soudu doručeno doplňující vyjádření žalobce, v němž tento uvedl, že v průběhu odvolacího řízení došlo u náhradních pozemků parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k. ú. [obec] ke změně skutkového stavu, resp. dotčení pozemků zákonnou překážkou převoditelnosti, neboť u nich byla vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav. K tomu doložil informativní výpis z katastru nemovitostí s tím, že souhlasí s převodem jiných vhodných pozemků, a to těch, které sám vyhledal. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, které přisvědčil Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. IV.ÚS 1152/20, z něhož plyne, že označí-li žalobce namísto v žalobě požadovaného pozemku, který není vhodný k převodu, jiný (vhodný) pozemek ve vlastnictví žalované a ve správě Státního pozemkového úřadu, nejde o nový nárok, neboť řízení o převod náhradního pozemku je řízením o určitém způsobu vypořádání ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř., v němž soud není žalobním návrhem – jde-li o určení okruhu převáděných pozemků – vázán, a nárok oprávněné osoby lze uspokojit vícero způsoby. Žalobce v takovém řízení tudíž ani nemusí měnit žalobu, a pokud v řízení návrh na změnu žaloby (§ 95 odst. 1 o. s. ř.) podá, soud o ní rozhodne; změní-li žalobce žalobu v odvolacím řízení, rozhodne o změně žaloby odvolací soud (§ 95 odst. 1 a § 211 o. s. ř.). Žalobce uvádí, že ve smyslu nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. IV.ÚS 1152/20 souhlasí s převodem i jiných vhodných pozemků (namísto pozemků parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec]), které sám vyhledal. Žalobce vyhledal vhodné náhradní pozemky, a to pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [obec] (cena 253.471,05 Kč) a parc. č. [číslo] v k. ú. [obec] (cena 93.016,50 Kč). Náhradní pozemky vyhledal žalobce z veřejné nabídky vyhlášené žalovanou ze dne [datum], a to tak, aby nemusela být prováděna lustrace pozemků a nebylo nutné zajišťovat jejich znalecké ocenění (převoditelnost i cena vyplývá z veřejné nabídky). Navrhl, aby s ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v části výroku I., jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu náhradních pozemků parc. č. [číslo] k. ú. [obec], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k. ú. [obec] jako věcně správný potvrdil. V části výroku I., jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu náhradních pozemků parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k. ú. [obec] změnil tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu náhradních pozemků parc. č. [číslo] a parc. [číslo] v k. ú. [obec].

5. Výše uvedenou změnu žaloby odvolací soud připustil (§ 211, § 95 odst. 1, 2 o. s. ř.), neboť výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Právní zástupkyně žalované uvedla, že s touto změnou žaloby souhlasí, tyto pozemky byly součástí veřejné nabídky a jsou převoditelné.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a aniž dokazování opakoval či doplňoval, kdy v odvolacím řízení účastníci netvrdili nové skutečnosti a nenavrhovali provedení nových důkazů (kdy právní zástupkyně žalované navrhla doplnit důkazy tak, jak učinila již v řízení před soudem I. stupně), dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované nelze považovat za důvodné.

7. Soud I. stupně v této věci provedl rozsáhlé dokazování, z něhož zjistil správně skutkový stav a z něj vyvodil též správný závěr právní, kdy dospěl k závěru, že žalobce je oprávněná osoba podle § 4 zákona o půdě, a vzniklo mu právo na převod náhradních pozemků, které lze realizovat i prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku (rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4180/2007). Nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek je právem, jehož splnění musí být vynutitelné, jde o právo soudem chráněné, a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu (rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 3453/2007). Předpokladem úspěšnosti žaloby na poskytnutí náhradních pozemků je dle ustálené rozhodovací praxe liknavost, svévole či diskriminace ze strany Státního pozemkového úřadu (dříve Pozemkového fondu ČR) – viz rozsudek NS ČR sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2040/2017, dále aktivní přístup oprávněné osoby (rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4078/2015), vhodnost převáděných pozemků (rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2430/2016) a ekvivalence nároku žalobce a ceny požadovaného pozemku (rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2844/2017).

8. Mezi účastníky řízení je nesporná výše restitučního nároku žalobce ve výši 2.238.950,87 Kč, sporná je část nároku žalobce do celkové částky 2.914.706,87 Kč, kdy nárok v této výši uplatnil žalobce na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] č. [číslo]. V tomto řízení (po změně žaloby v odvolacím řízení) byly žalobcem požadované náhradní pozemky oceněny na celkovou částku 412.322 Kč. Námitkou nesprávného ocenění znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] se odvolací soud nezabýval, neboť nárok žalobce není dosud vyčerpán do nesporné výše 2.238.950,87 Kč. Názor soudu I. stupně, že postup žalované a jejího právního předchůdce (Pozemkový fond ČR) byl liknavý, je správný, kdy liknavost a svévole žalované je spatřována především v tom, že nárok žalobce na vydání náhradních pozemků nebyl dlouhodobě uspokojen, kdy tento nárok uplatnil již v roce [rok], a žalovaná o jeho nároku poprvé rozhodla až v roce [rok], přičemž nárok žalobce dosud uspokojen není, ač žalovaná disponuje značným exekutivním aparátem majícím prostředky ke zjištění skutečné výše restitučního nároku. Žalobce sám nechal vypracovat znalecký posudek ([tituly před jménem] [jméno FO]), na jehož základě žalovaná zčásti uznala své pochybení a své původní ocenění na částku 248.243,67 Kč přecenila na částku 2.238.950,87 Kč. Ačkoliv žalovaná nejprve znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] akceptovala, následně jej uznat odmítla a došlo k několikerému přecenění. V této souvislosti nelze přehlédnout, že posouzení otázky liknavosti, svévole či diskriminace ze strany žalované či jejího právního předchůdce ve věci téhož žalobce a žalované již byla předmětem přezkumu Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 6. 5. 2024 č. j. 28 Cdo 732/2024 – 572 ve věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 6 C 277/2021, a odvolací soud v této věci ze závěrů citovaného usnesení Nejvyššího soudu vychází. Odvolací námitku žalované tedy nelze považovat za důvodnou.

9. Pokud jde o aktivní přístup oprávněné osoby, jejíž nedostatek na straně žalobce žalovaná namítala, nutno uvést, že žalobce v zákonem stanovených lhůtách řádně uplatnil restituční nárok a požádal o poskytnutí náhradních pozemků, přičemž Pozemkový úřad rozhodl o jeho nároku až v roce [rok], tj. [počet] roků po nároku žalobce, a dále v roce [rok] a [rok], přičemž jeho nárok evidoval pouze ve výši 248.243,67 Kč, čímž ztěžoval účast žalobce ve veřejných nabídkách. Přístup státu, který od roku [rok] neuspokojil restituční nárok žalobce, je zcela v rozporu se smyslem a účelem zákona o půdě, tj. zmírnění následků majetkových křivd vlastníků zemědělského a lesního majetku v období let [rok] – [rok], k čemuž ve vztahu k žalobci nedošlo. K této otázce lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. 28 Cdo 4047/2017, sp. zn. 28 Cdo 3959/2019, 28 Cdo 155/2016, 28 Cdo 942/2023), z jejichž závěrů plyne, že jako svévolné či přinejmenším liknavé lze kvalifikovat ulpívání žalované na nesprávném ohodnocení nároku (nesprávném určení ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků), kdy je značně ztížena možnost uspokojení nároku tímto zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků. Námitka žalované, že žaloba v této věci není podána v souladu s účelem zákona o půdě, neboť jejím smyslem zjevně není rychlé vypořádání nároku žalobce, je tudíž vzhledem k výše uvedené judikatuře Nejvyššího soudu ČR nepřípadná. Námitka nedostatečné aktivity žalobce proto není důvodná, neboť žalobce byl v právní nejistotě ohledně výše svého restitučního nároku s ohledem na několikeré přeceňování ze strany žalované, a námitka žalované ohledně jeho nedostatečné aktivity ve veřejném nabídkovém řízení není důvodná, a to i s přihlédnutím k vysokému věku žalobce.

10. Dále žalovaná namítá nedostatek soudu I. stupně při posuzování vhodnosti náhradních pozemků k převodu. Při posuzování „vhodnosti pozemků“ je nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona o Státním pozemkovém úřadu, či nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, kdy tato hlediska je nutno zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu, a předpoklady pro vydání, případně pro nevydání každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně a s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 1890/2019).

11. Ohledně pozemků, jejichž vydání se žalobce v tomto řízení domáhá, bylo z výpisu z katastru nemovitostí zjištěno, že vlastníkem předmětných pozemků je Česká republika, příslušný s nimi hospodařit je Státní pozemkový úřad. Ohledně pozemků parc. č. [číslo] v k. ú. [obec], pozemků parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k. ú. [obec], nebyly ze strany žalované vzneseny žádné námitky ohledně nevhodnosti jejich převodu na žalobce, kdy všechny pozemky jsou zařazeny do zemědělského půdního fondu se způsobem využití orná půda, a jejich převodu nebrání žádné zákonné překážky. Pokud jde o ocenění předmětných pozemků, vyplývá toto ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], k ocenění pozemků v k. ú. [obec] nebyly vzneseny námitky a celkově jde o částku 412.322 Kč, tedy nesporná výše restitučního nároku žalobce značně převyšuje hodnotu náhradních pozemků, jichž vydání se žalobce v tomto řízení domáhá.

12. Ohledně pozemků parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo], vše v k. ú. [obec], namítla žalovaná nesprávné posouzení otázky převoditelnosti těchto pozemků s tím, že jsou ve funkčním celku se stavbami na sousedních pozemcích, kdy jsou využívány jako zahrady třetími osobami vlastnícími sousední pozemky, na nichž se nacházejí stavby. Soud I. stupně se touto otázkou zabýval a dle názoru odvolacího soudu dospěl ke správnému závěru, že funkční souvislost nebyla prokázána, neboť předmětné náhradní pozemky jsou užívány na základě uzavřených pachtovních smluv, jsou pachtýři zemědělsky obhospodařovány, a nebylo žádným způsobem prokázáno, že by užívání rodinných domů nacházejících se na sousedních pozemcích nebylo možné bez těchto zemědělských pozemků. Vlastníci sousedních nemovitostí dle obsahu pachtovních smluv byli seznámeni s tím, že stát může propachtované pozemky v rámci svého dispozičního oprávnění převést na třetí osoby. Pokud je k pozemku zřízeno užívací právo třetích osob na základě práva pachtu, není to důvod pro vyloučení pozemku z jeho převodu. Dle konstantní praxe dovolacího soudu pro hodnocení, zda oprávněnou osobou požadovaný pozemek je vhodný k uspokojení jejího restitučního nároku, není bez dalšího rozhodující, že jde o pozemek dočasně obhospodařovaný jinou osobou, např. na základě nájmu nebo pachtu. Oprávněná osoba v případě vydání takto dotčeného pozemku vstoupí do práv a povinností namísto dosavadního pronajímatele, případně propachtovatele, a vzájemná práva a povinnosti oprávněné osoby a dosavadního nájemce budou nadále upravena již sjednanými smlouvami, a vydáním požadovaného pozemku nebude dotčeno právo nájemce pozemek nadále užívat (rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 270/2019). Námitka žalované proto není důvodná. Shodně se soudem I. stupně považuje odvolací soud za nadbytečné doplnit dokazování o výslech svědků – vlastníků sousedních nemovitostí, neboť skutkový stav byl zjištěn listinnými důkazy v dostatečném rozsahu a lze uzavřít, že předmětné náhradní pozemky nejsou podmínkou pro využití staveb na sousedních pozemcích.

13. Za nedůvodný považuje odvolací soud i v odvolání vyslovený nesouhlas žalované se zpětvzetím žaloby ohledně pozemků parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], vše v k. ú. [obec], kdy žalovaná uvedla, že výslovně upozornila na skutečnost, že tyto pozemky již byly vydány Okresním soudem Brno-venkov jiným oprávněným osobám v řízení sp. zn. 41 C 158/2021. Uvedla, že nesouhlasí se zpětvzetím žaloby ohledně výše uvedených pozemků, které učinil zástupce žalobce na jednání dne [datum], když se ve skutečnosti jednalo o změnu žaloby, a k tomu bylo potřeba přizpůsobit žalobní návrh včetně znění navrhované smlouvy. S tímto názorem žalované odvolací soud nesouhlasí, kdy ke zpětvzetí žaloby uvedené shora došlo z důvodu, že předmětné pozemky byly vydány v jiném řízení. Nesouhlas žalované s tímto zpětvzetím nepovažuje odvolací soud za nesouhlas učiněný z vážných důvodů (§ 211, § 95 odst. 1, 2 o. s. ř.).

14. Jelikož soud I. stupně rozhodl v části výroku I., jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků parc. č [číslo] v k. ú. [obec], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. [číslo] v k. ú. [obec], a výrokem II. o zastavení řízení v části, v níž se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků parc. č. [číslo], parc. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k. ú. [obec], správně, rozsudek soudu I. stupně v této části výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

15. V důsledku změny žaloby učiněné v odvolacím řízení pak bylo výrokem II. tohoto rozsudku rozhodnuto tak, že v části výroku I., jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k. ú. [obec], se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] zapsaných na LV č. [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [obec] v k. ú. [obec], obec [obec]. Jinak ve zbývající části výroku I. ve vztahu k těmto pozemkům byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.)

16. Ve výroku III. o nákladech řízení účastníků soud I. stupně správně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Výše nákladů řízení je určena soudem I. stupně správně ve výši 129.812 Kč.

17. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, zde má rovněž úspěšný žalobce právo na jejich náhradu spočívající v odměně za zastoupení advokátem. V odvolacím řízení učinil právní zástupce žalobce celkem 3 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, doplnění vyjádření a změna žalobního návrhu a účast při jednání odvolacího soudu), (§ 7, § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu, tj. 3 x 8.740 Kč, 2 x režijní paušál 300 Kč, 1 režijní paušál 450 Kč a cestovné osobním vozidlem ve výši 3.019 Kč (cesta v délce 210 km, průměrná spotřeba pohonných hmot 4 l/100 km, paušální náhrada 5,80 Kč/1 km, ztráta času 400 Kč (4 půlhodiny) a DPH 21 %; úhrnem činí náklady odvolacího řízení částku 38.283 Kč a náklady řízení před soudy obou stupňů tak představují částku 168.095 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení