38 Co 175/2021- 387

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Nadi Kovářové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2) [jméno] [jméno], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitostem o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 6. 2021, č. j. 5 C 341/2018 - 338 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému [číslo] na nákladech odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Ve vztahu žalobkyně a žalovaného [číslo] žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně zamítl v záhlaví označeným rozsudkem žalobu o určení, že žalobkyně má ve výlučném vlastnictví nemovitosti – bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa], stojícím na pozemku p. č. st. [číslo], zapsanou na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], dále spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech budovy a společných prostorách a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemku p. č. st. [číslo], oba zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá (výroky I. a II.), ve vztahu žalobkyně a žalovaného [číslo] nepřiznal žádnému z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému [číslo] náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva s ohledem na ust. § 80 o. s. ř., s odůvodněním, že bez požadovaného určení by neměla jinou možnost jak dosáhnout změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Proti žalovanému [číslo] soud žalobu zamítl pro nedostatek jeho pasivní věcné legitimace, neboť v současné době není vlastníkem předmětné bytové jednotky a souvisejících spoluvlastnických podílů. O pasivní věcné legitimaci žalovaného [číslo] soud I. stupně pochybnosti neměl již jen z toho důvodu, že je po celou dobu řízení zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] byla sjednána smlouva o zápůjčce, na základě které tento žalovaný poskytl žalobkyni finanční prostředky ve výši [částka]. Dne [datum] podepsali ve smyslu 2040 občanského zákoníku smlouvu o zajišťovacím převodu práva k předmětné bytové jednotce, v níž bylo dohodnuto, že pokud žalobkyně zápůjčku včetně úroků, celkem tedy [částka] neuhradí do [datum], stane se zajišťovací převod práva nepodmíněným. V souladu s ust. § 2041 občanského zákoníku bylo zajištění závazku ze zápůjčky zapsáno do katastru nemovitostí. Zapsána byla dočasná povaha zajišťovacího převodu i vlastnické právo pro žalovaného [číslo]. Dne [datum] žalobkyně podepsala souhlasné prohlášení, na jehož základě se dle ust. § 2044 odst. 1 občanského zákoníku stal převod vlastnického práva nepodmíněným. Kupní smlouvu uzavřenou ohledně předmětných nemovitostí mezi žalovanými [číslo] [číslo] vyhodnotil soud jako platné právní jednání, s tím, že obsahuje všechny zákonné náležitosti. Podle této smlouvy se žalovaný [číslo] stal právoplatným vlastníkem předmětných nemovitostí, jehož povinností jako kupujícího není, pokud nahlédl do veřejného seznamu, aby prováděl další šetření, zda v katastru panuje soulad mezi skutečným a evidenčním právním stavem a zjišťoval, zda dosud realizované majetkové transakce byly standardní a zákonné. Žalovanému [číslo] tak lze poskytnout ochranu dle ust. § 984 odst. 1 občanského zákoníku. V této souvislosti soud I. stupně odkázal např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 792/2013, sp. zn. 21 Cdo 4540/2018. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalovaný [číslo] byl v době podpisu kupní smlouvy i při samotném podání návrhu na vklad, zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětné bytové jednotky, a to z titulu smlouvy o zajišťovacím převodu práva, přičemž se tak stalo v době, kdy byl zajišťovací převod práva již nepodmíněným. V katastru nemovitostí nebyla k okamžiku zahájení vkladového řízení zapsána poznámka spornosti dle § 986 občanského zákoníku, nebo vyznačena plomba, že probíhá řízení o zápisu takové poznámky, které by nepochybně byly skutečnostmi objektivně vyvolávajícími pochybnosti o tom, zda je knihovní a skutečný stav shodný. Soud I. stupně shledal, že žalovanému [číslo] svědčila dobrá víra ve správnost zápisu vlastnického práva žalovaného [číslo] že při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu při uzavírání kupní smlouvy očekávat a požadovat, nemohl nabýt podezření a vzniknout mu tak důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný [číslo] by nemusel být skutečným vlastníkem bytové jednotky. Podle názoru soudu I. stupně bylo podstatné zabývat se v prvé řadě posouzením existence dobré víry na straně žalovaného [číslo] kterou následně shledal, a proto se nevyjadřoval k platnosti jednotlivých smluvních ujednání mezi žalovaným [číslo] žalobkyní.

3. S ohledem na výsledek řízení, v němž byl žalovaný [číslo] plně úspěšný, mu soud I. stupně přiznal právo na náhradu nákladů řízení sestávajících se z odměny advokáta za poskytnutí právní služby, z náhrady hotových výdajů a z 21 % DPH. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] který byl v rámci celého řízení pasivní, a nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

4. Proti shora uvedenému rozsudku podala do celého jeho rozsahu žalobkyně odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně má za to, že žalovaný [číslo] je ve sporu pasivně legitimován, když rozhodnutí o otázce vlastnictví bytové jednotky bude mít dopady i do jeho právního postavení, a to zejména s ohledem na jeho následnou povinnost vypořádat se s žalovaným [číslo]. Žalobkyně je přesvědčena, že u žalovaného [číslo] nebyla dána dobrá víra a nebylo tak namístě přiznat mu na její úkor právní ochranu. O dobré víře lze pochybovat právě vzhledem k neobvyklosti transakce mezi žalovanými, kterou ostatně dovodil i soud I. stupně v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně předně poukazuje na to, jak se vůbec žalovaný [číslo] o nabídce prodeje dozvěděl, když sám potvrdil, že s žalovaným [číslo] nebyl před transakcí v jakémkoliv kontaktu ani s ním v minulosti nikdy nekomunikoval, ani nevyužil jeho právních služeb. I přesto ve své účastnické výpovědi uvedl, že jej žalovaný [číslo] oslovil s nabídkou prodeje za velmi atraktivní cenu. Žalobkyně se tedy musí ptát, jak vůbec žalovaný [číslo] na žalovaného [číslo] došel, když jej údajně ani neznal, a navíc proč mu nabízel takto výhodné podmínky. Stejně tak žalobkyni připadá podivné, proč by žalovaný [číslo] prodával bytovou jednotku cizí osobě pod cenou, a vysvětlení žalovaného [číslo] že žalovaný [číslo] potřeboval peníze, se jeví jako nepravděpodobné, neboť pokud by žalovaný [číslo] nedisponoval finančními prostředky, těžko by žalobkyni poskytl půjčku [částka] prakticky na požádání a v hotovosti. Dále žalovaný [číslo] sám potvrdil, že se příliš nezabýval tím, jak a kdy žalovaný [číslo] nemovitost nabyl a na podkladě jakého právního titulu. Pokud by se však jen podíval do listu vlastnictví, musela by mu jistě vzniknout pochybnost o tom, zda žalovaný [číslo] je skutečně oprávněn k takové dispozici s nemovitostí, či nikoliv, neboť žalovaný [číslo] sice byl v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník, ovšem na podkladě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, který je z povahy věci dočasný a teprve až naplnění podmínek v takové smlouvě uvedených se stává převodem trvalým. V této souvislosti žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1977/2018, sp. zn. 2 Cdon 1178/96 a rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 775/16. Dále uvedla, že k převodu bytové jednotky došlo ve velmi krátkém časovém okamžiku, což je sice obecně možné, ale budí s odkazem na tzv. daňové testy podezření a vyzývá k větší opatrnosti při transakci. Smlouva o zajišťovacím převodu práva byla uzavřena [datum], souhlasné prohlášení bylo podepsáno [datum], kupní smlouva mezi žalovanými byla podepsána [datum] a dne [datum] byl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Transakce mezi žalovanými vykazovala další nestandardní prvky, např. když žalovaný [číslo] potvrdil, že kupovaný byt si před koupí ani neprohlédl, nebyl v něm ani po jeho koupi a s žalobkyní se tak vůbec nesetkal. Při transakci dosahující téměř [částka] se taková laxnost a nezájem přitom jeví být podivná, o to více v situaci, kdy žalovaný [číslo] byt kupoval jako investici. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 52/2018. Stejně tak nedošlo k předání a převzetí věci po dokončení transakce, kdy žalovaný [číslo] argumentoval tím, že mu bylo známo, že žalobkyně v nemovitosti bydlí a ještě nějakou dobu bydlet bude. Tuto argumentaci má žalobkyně za podivnou, protože pokud žalovaný [číslo] byt skutečně kupoval jako investici, tedy za účelem zisku, pak by jej pochopitelně měl jeho stav zajímat ke dni nabytí vlastnictví a ke dni, kdy údajně měla byt vyklidit a ukončit jeho užívání, aby případně po ní mohl nárokovat způsobenou škodu. Další podivností je, že k plné úhradě kupní ceny došlo ještě před provedením vkladu vlastnického práva ve prospěch žalovaného [číslo]. Žalobkyně podotkla, že u transakcí týkajících se nemovitostí je zcela běžná úhrada kupní ceny prostřednictvím úschovy. Podle názoru žalobkyně velké množství nestandardních ujednání a postupů ve svém souhrnu nasvědčují tomu, že žalovaný [číslo] nemohl být v dobré víře, resp., že byl obeznámen s okolnostmi transakce mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] účelovostí převodu nemovitostí na žalovaného [číslo]. Tuto otázku tedy soud I. stupně nevyhodnotil správně, když shledal, že žalovaný [číslo] byl při uzavírání předmětné kupní smlouvy v dobré víře, kterou je nutno upřednostnit před vlastnickým právem žalobkyně. Dále pak žalobkyně konstatuje, že soud I. stupně se meritorně nezabýval otázkou platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva, která je pro správné vyhodnocení otázky vlastnictví předmětného bytu zcela stěžejní. Žalobkyně má za nesprávný postup soudu, který nejprve zjišťoval existenci dobré víry u žalovaného [číslo] coby stávajícího vlastníka, aniž by nejprve posuzoval platnost právního jednání, které bylo učiněno žalovaným [číslo] ve vztahu k žalobkyni. Žalobkyně je přesvědčena, že postup soudu měl být opačný, tedy nejprve měla být řešena platnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva a souhlasného prohlášení a v situaci, kdy by takové právní jednání bylo shledáno neplatným, pak se teprve měl zabývat otázkou, zda je na straně žalovaného [číslo] coby stávajícího vlastníka, dána dobrá víra. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4540/2018. V závěrečném návrhu odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2077/2016, sp. zn. 30 Cdo 1977/2018, sp. zn. 30 Cdo 1958/2013, sp. zn. 30 Cdo 52/2018, sp. zn. 2 Cdon 1178/1996 a na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 775/16.

5. Žalovaný [číslo] se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

6. Žalovaný [číslo] navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný, s tím, že soud I. stupně správně zjistil skutkový stav a provedl správné právní hodnocení věci. Předmětný byt koupil v dobré víře a za zcela obvyklých podmínek od žalovaného [číslo] jako vlastníka zapsaného v katastru nemovitostí. K nabídce prodeje bytu se dostal prostřednictvím realitní kanceláře, přičemž poté komunikoval s žalovaným [číslo] který jej informoval o všech důležitých podmínkách koupě, zejména o skutečnosti, že žalobkyně bude byt užívat 2 roky po koupi, a to za velmi výhodných cenových podmínek, k čemuž bylo při sjednávání kupní ceny bytu přihlédnuto. Stav a hodnotu bytu dostatečně prověřil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který zpracoval odhad obvyklé ceny bytu. K tvrzení žalobkyně, že nedošlo k předání bytu, uvedl, že se s žalovaným [číslo] dohodl, že byt bude žalobkyně užívat další 2 roky, přičemž s ním uzavřel nájemní smlouvu. Ke způsobu úhrady kupní ceny uvedl, že příkaz k její úhradě provedl po uzavření kupní smlouvy v den podání návrhu na vklad vlastnického práva na účet uvedený v kupní smlouvě a v této souvislosti dále uvedl, že banky při poskytování hypotečních úvěrů vyplácejí prostředky určené na zaplacení kupní ceny nemovitostí ihned po podání návrhu na vklad vlastnického práva nikoliv až po jeho zápisu do katastru nemovitostí. Z tohoto pohledu by pak dle názoru žalobkyně byly všechny koupě nemovitostí financované bankami účelové a nestandardní. Na rozdíl od soudu I. stupně je žalovaný [číslo] přesvědčen, že u žalobkyně není dán naléhavý právní zájem na podané žalobě. Naléhavý právní zájem měl být posuzován s ohledem na smlouvu o zajišťovacím převodu práva uzavřenou mezi žalovaným [číslo] žalobkyní, přičemž dle § 2044 odst. 2 občanského zákoníku, s ohledem na rozdíl mezi výší zápůjčky a hodnotou bytu, žalobkyni náleží vůči žalovanému [číslo] právo na doplacení částky odpovídající rozdílu dluhu a obvyklé ceny bytu. Převod vlastnického práva k bytu na žalovaného [číslo] s tímto právem žalobkyně vůči žalovanému [číslo] nemá nic společného. V daném případě žalobkyni nic nebránilo, aby podala žalobu o zaplacení vůči žalovanému [číslo] domohla se tak svých práv vůči osobě, se kterou právně jednala.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Ze spisu soudu I. stupně sp. zn. 5 C 341/2018 odvolací soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] byla dne [datum] uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu práva k zajištění pohledávky ve výši [částka] dle smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum], a žalobkyně jako dlužník, převádí na žalovaného [číslo] jako věřitele, vlastnické právo k bytové jednotce [číslo] v domě [adresa], stojícím na pozemku p. č. st. [číslo], zapsanou na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Hodonín ke spoluvlastnickému podílu o velikosti [číslo] na společných částech budovy a společných prostorách a spoluvlastnickému podílu o velikosti [číslo] na pozemku p. č. st. [číslo], oba zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, nebude-li zaplacen dluh žalobkyně do [datum], stane se převod práva nepodmíněným a vlastnické právo věřitele vznikne zápisem do katastru nemovitostí. Dne [datum] žalobkyně podepsala s žalovaným [číslo] souhlasné prohlášení, že zajišťovací převod práva k předmětné bytové jednotce se stává trvalým. Dne [datum] byla mezi žalovanými uzavřena kupní smlouva k předmětné bytové jednotce, na jejímž základě bylo zapsáno vlastnické právo pro žalovaného [číslo].

9. Po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení jeho vydání předcházející je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, že v dané věci bylo nutno v prvé řadě posoudit existenci dobré víry na straně žalovaného [číslo] ve správnost zápisu v katastru nemovitostí v návaznosti na ust. § 984 odst. 1 občanského zákoníku a § 980 odst. 2 občanského zákoníku.

10. Podle § 980 odst. 2 občanského zákoníku, je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

11. Podle § 981 občanského zákoníku, je-li do veřejného seznamu zapsáno věcné právo k cizí věci, má přednost před věcným právem, které není z veřejného seznamu zjevné.

12. Podle § 984 odst. 1 občanského zákoníku, není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [obec] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

13. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci.

14. Pokud jde o žalovaného [číslo] soud I. stupně proti němu správně žalobu zamítl pro nedostatek jeho pasivní věcné legitimace, neboť ke dni zahájení řízení nebyl vlastníkem předmětné bytové jednotky a souvisejících spoluvlastnických podílů a jeho případná účast v řízení na straně žalované by byla bez jakéhokoliv významu i v případě, že by žalobkyně byla v řízení úspěšná.

15. V návaznosti na ust. § 980 odst. 2 občanského zákoníku, je-li právo zapsáno, pak zápis svědčí v prvé řadě o tom, že toto právo existuje, a dále že náleží osobě, v jejíž prospěch je zapsáno, že má obsah a rozsah, který ze zápisu vyplývá, že bylo zřízeno na dobu zapsanou ve veřejném seznamu, že mu náleží pořadí, ve kterém je zapsáno a že se k němu vztahují případné další skutečnosti či omezení vyznačené zejména formou poznámek ([příjmení], [jméno], a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 – [číslo]) . 1. vydání. [obec]: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 9). 16. [jméno] víru občanský zákoník předpokládá, když dle jeho § 7 se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Osoba, která tvrdí, že nabyvatel nejednal v dobré víře, je povinna toto tvrzení prokázat. Předmětem dobré víry je soulad mezi skutečným právním stavem a stavem zapsaným ve veřejném seznamu. [obec] víra svědčí tomu, kdo o nesouladu nevěděl a při obvyklé míře opatrnosti vědět nemohl. Pod obvyklou míru opatrnosti nelze skrývat požadavek na osobu, která nahlédla do veřejného seznamu, aby prováděla jakákoliv aktivní šetření proto, aby se ujistila, zda zde soulad mezi skutečným a evidenčním právním stavem opravdu je; zejména není třeba si ověřovat, zda zápisy ve veřejném seznamu odpovídají listinám, podle kterých byly provedeny, nebo zda jsou tyto listiny způsobilým titulem k nabytí zapsaného práva (např. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 3644/19). [příjmení], jimž dobrá víra svědčí, nenesou žádný díl odpovědnosti za neplatnost smlouvy uzavřené mezi právními předchůdci. Osobě, která učinila určitý právní úkon s důvěrou v určitý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav, navíc potvrzený údaji z veřejné, státem vedené evidence, musí být v materiálním právním státě poskytována ochrana (rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 165/11).

17. Závěr soudu I. stupně, který primárně posuzoval existenci dobré víry na straně žalovaného [číslo] je v souladu i s dalším rozhodnutím Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2219/12, v němž Ústavní soud mj. konstatoval, že posuzování dobré víry nabyvatele má v řízení před soudem zásadní význam a je nezbytné, aby obecné soudy zvažovaly existenci dobré víry nabyvatele a z toho vyplývající možnost jeho nabytí sporného vlastnického práva nejen tehdy, pokud se toho nabyvatel (účastník řízení) konkrétně a výslovně dovolává, ale i tehdy, pokud z dalších okolností případu či tvrzení účastníků řízení vyplývá, že by nabyvateli mohla svědčit dobrá víra. Otázkou existence dobré víry na straně žalovaného [číslo] se soud I. stupně v dané věci podrobně zabýval. Pokud bylo v řízení před soudem I. stupně zjištěno, že žalovaný [číslo] byl v době podpisu kupní smlouvy i při podání návrhu na vklad práva, na jejímž základě zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětné bytové jednotky, a to z titulu smlouvy o zajišťovacím převodu práva, který byl již nepodmíněným (§ 2044 odst. 1 občanského zákoníku) a v katastru nemovitostí nebyla k okamžiku zahájení vkladového řízení zapsána poznámka spornosti dle § 986 občanského zákoníku a § 23 odst. 2 písm. f) zákona č. 256/2013 Sb. (katastrální zákon), pak lze mít za to, že žalovaný [číslo] který měl k dispozici výpis z katastru nemovitostí na předmětnou bytovou jednotku, neměl žádné pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem.

18. Pokud jde o posouzení kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými, je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, že tato byla uzavřena v souladu s ust. § 2079 občanského zákoníku a má veškeré náležitosti dle ust. § 2128 a násl. občanského zákoníku v návaznosti na ust. § 560 a násl. téhož právního předpisu. Námitky žalobkyně ke kupní smlouvě uzavřené mezi žalovanými, ani v případě, že by některé z nich byly uznány jako důvodné (např. prohlášení v článku IV. kupní smlouvy), nemají za následek její neplatnost jako celku.

19. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) v platném znění, katastr nemovitostí (dále jen„ katastr“) je veřejný seznam, který obsahuje soubor údajů o nemovitých věcech (dále jen„ nemovitost“) vymezených tímto zákonem zahrnující jejich soupis, popis, jejich geometrické a polohové určení a zápis práv k těmto nemovitostem. 20. [obec] víra nabyvatele se opírá o zápis v katastru nemovitostí a je presumována (§ 7 o. z.). Vychází z důvěry jednotlivců v akty veřejné moci; poskytuje ochranu tomu, kdo jednal v důvěře v zápis v katastru nemovitostí, na jehož obsah neměl a nemohl mít vliv, na rozdíl od skutečného („ naturálního“) vlastníka (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 688/2021, sp. zn. 22 Cdo 2087/2020).

21. Dle názoru odvolacího soudu je v dané věci podstatné, zda žalovaný [číslo] byl k okamžiku podání návrhu na vklad jeho vlastnického práva na základě předmětné kupní smlouvy v dobré víře, že nabývá vlastnické právo od osoby zapsané ve veřejném seznamu (katastr nemovitostí) jako osoby oprávněné k uzavření kupní smlouvy na straně prodávající. Odvolací soud má za to, že v dané věci dobrá víra svědčí žalovanému [číslo] který nevěděl, a ani při obvyklé opatrnosti vědět nemohl, zda z hlediska práva vlastnické právo žalovaného [číslo] k předmětné bytové jednotce vzniklo či nevzniklo. V dané věci žalovaný [číslo] nabyl kupní smlouvou za úplatu vlastnické právo k předmětné bytové jednotce zapsané ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) v dobré víře a od osoby, která byla k jejímu převodu oprávněna. Ustanovení § 984 odst. 1 občanského zákoníku, zakotvuje zásadu materiální publicity veřejných seznamů, která vychází z předpokladu, že osobě, která v soukromoprávních vztazích vystupuje s důvěrou v určitý skutkový stav, potvrzený údaji z veřejné státem vedené evidence, musí být poskytována ochrana. Podle důvodové zprávy ke katastrálnímu zákonu, zavedení zásady materiální publicity do právní úpravy občanského zákoníku a na ni navazující právní úpravy katastrálního zákona přináší zásadní zvýšení ochrany nabyvatelů věcných práv, na které je toto právo převedeno osobami zapsanými v katastru nemovitostí. Rozhodnutí soudů obou stupňů má oporu v judikatuře Nejvyššího soudu ČR, a to např. sp. zn. 21 Cdo 4540/2018, 21 Cdo 1353/2019, sp. zn. 24 Cdo 688/2021, sp. zn. 22 Cdo 2769/2018, 22 Cdo 2087/2020.

22. Podle ust. § 219 o. s. ř. odvolací soud napadený rozsudek potvrdil v celém rozsahu jako věcně správný. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud I. stupně správně podle výsledku řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému č 2, který byl i v odvolacím řízení plně úspěšný, přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení v částce celkem [částka] sestávající se z odměny jeho právního zástupce za poskytnutí 2 úkonů právní služby v sazbě [částka] podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. d), g), v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem), z náhrady hotových výdajů 2x [částka] režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění a z 21 % DPH [částka] z přiznané odměny a náhrady hotových výdajů.

24. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] odvolací soud žádnému z těchto účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal, neboť žalobkyně v odvolacím řízení úspěšná nebyla a žalovanému [číslo] žádné náklady v odvolacím řízení, o nichž by muselo být rozhodnuto, nevznikly.

25. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení přiznaných žalovanému [číslo] stanovil odvolací soud žalobkyni podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 3 dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení