38 CO 4/2023 - 163

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jaroslava Buriana ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovité věci o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. 10. 2022, č. j. 6 C 92/2022 - 123 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 8.228 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Okresní soud ve Vyškově jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím o určení, že žalobkyně je vlastnicí nemovitých věcí, a to pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba – objekt k bydlení [adresa] v obci [obec] a dále pozemku p. [číslo] které leží v [katastrální uzemí] (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 23.694,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (výrok II.).

2. Soud I. stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že mezi účastníky nedošlo k uzavření kupní smlouvy o prodeji předmětných nemovitostí žalovanému, neboť žalobkyně právně relevantním způsobem návrh kupní smlouvy učiněný žalovaným, který jej podepsal jako první, nepřijala a absenci uzavření kupní smlouvy nemůže zhojit ani vklad vlastnického práva. Žalobkyně, listinu označenou jako kupní smlouva o převodu vlastnictví k nemovitým věcem, po podpisu, žalovanému poštou či jiným způsobem – coby projev její vůle, návrh kupní smlouvy vůči žalovanému přijmout – nezaslala ani osobně mu ji nepředala a jak soud zdůraznil, objektivně žalovanému zaslat či předat ani nemohla, neboť, jak plyne z návrhu na vklad ze dne [datum], katastrálnímu úřadu bylo předloženo v tento den pouze jedno vyhotovení listiny označené jako kupní smlouva, přičemž soud z výslechu žalobkyně zjistil, že v den podání návrhu na vklad [jméno] [příjmení] ze společnosti [právnická osoba], ale ani jiná osoba z této společnosti nepředala žalobkyni (kromě listiny předložené ke vkladovému návrhu) další vyhotovení téže listiny, které by vůbec bylo možné po akceptaci takového návrhu žalobkyní zaslat žalovanému coby přijetí návrhu. Žalobkyně přitom nezmocnila společnost [právnická osoba], [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení] z této společnosti k jakýmkoliv právním jednáním či úkonům souvisejícím s procesem uzavření smlouvy o převodu předmětných nemovitostí mezi účastníky. Žalobkyně se s žalovaným poprvé setkala někdy kolem roku 2019 či 2020.

3. Soud I. stupně řešil jako předběžnou otázku, zda vůbec byla mezi účastníky kupní smlouva právně relevantním způsobem uzavřena a s přihlédnutím k ustanovením §§ 545, 570 odst. 1, 2079 odst. 1, 2128 odst. 1 věta první, 560, 1732 odst. 1, 1735, 1745, 1740 odst. 1 a 1770 občanského zákoníku, dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva mezi účastníky po právu uzavřena nebyla. Za této situace pak považoval za nadbytečné, neúčelné a nehospodárné provádět další, účastníky navrhované důkazy. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1917/2004) neměl soud za důvodnou námitku žalovaného, že uplatnění žaloby na určení vlastnictví je v dané věci výkonem práva, který je v rozporu s dobrými mravy. Smluvní strany se nikdy před či při uzavření kupní smlouvy nesetkaly, listinu označenou jako kupní smlouva podepisovali každý na jiném místě, přijetí nabídky kupní smlouvy nebylo učiněno v intencích § 1740 odst. 1 občanského zákoníku, účastníci nesjednali ohledně akceptace návrhu smlouvy jiné ujednání ve smyslu § 1770 občanského zákoníku, přičemž faktické kroky týkající se této listiny činil [jméno] [příjmení] ze společnosti [právnická osoba], případně jeho spolupracovník [jméno] [příjmení].

4. Žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení.

5. Proti shora uvedenému rozsudku soudu I. stupně podal do celého jeho rozsahu žalovaný obsáhlé odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaný v září 2016 zakoupil od žalobkyně za účasti zprostředkovatele [právnická osoba] nemovitosti, za které v souladu s kupní smlouvou zaplatil kupní cenu v celkové výši 2.450.000 Kč financovanou převážně prostřednictvím hypotečního úvěru [právnická osoba], který doposud splácí. Po převodu vlastnictví v katastru nemovitostí si žalobkyně od něj předmětné nemovitosti pronajala. Po skončení nájemního vztahu se pokusila od kupní smlouvy odstoupit, a to dopisem ze dne [datum], a to pro údajný rozpor s dobrými mravy a nezaplacení kupní ceny v plné výši. Soud v napadeném rozsudku uvedl, že žaloba je důvodná, ale z jiných důvodů, než tvrdila žalobkyně. Podle názoru soudu, kupní smlouva nebyla vůbec uzavřena, neboť akceptační proces žalobkyně řádně nedokončila. Žalovaný namítl, že soud ve věci od počátku postupoval nestandardně, jednostranně ve prospěch žalobkyně a svým jednáním porušil pravidla spravedlivého procesu. Důvody, pro které žalobě vyhověl, dovodil ze skutkových závěrů, které byly v rozporu s nespornými tvrzeními účastníků řízení, a které žádný z nich netvrdil. Soud u jednání [datum], bez návrhu stran, v rozporu s ust. § 131 o. s. ř. přistoupil k účastnickému výslechu žalobkyně, který zaměřil mj. na zpochybnění nesporné otázky uzavření kupní smlouvy, konkrétně procesu její akceptace. Podle ust. § 131 o. s. ř., soud může přistoupit k účastnickému výslechu pouze tehdy, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Tato podmínka v daném případě splněna nebyla. Soud žalobkyni fakticky navedl na to, aby doručení žaloby do dispozice oprávněného popřela, neboť v takovémto případě by smlouva nebyla vůbec uzavřena. Tímto návodným poučením soud zmařil zbývající část její výpovědi a otázky žalovaného, neboť žalobkyně pochopila, že ji soud navádí na zcela nový způsob zpochybnění kupní smlouvy, který nikdy netvrdila a nikdy jej neuplatňovala. Nové tvrzení žalobkyně, že smlouvu nikomu nepředložila, je zcela nelogické a zjevně nepravdivé, když tuto smlouvu měla následně k dispozici úvěrující banka, žalovaný i katastrální úřad. Pokud by ji žalobkyně podepsala, své podpisy úředně ověřila, ale nikomu ji nepředložila, nebylo by možné, aby se do dispozice tolika subjektů dostala. Kupní smlouvu před podpisem četla, kupní cena jí byla zřejmá, k podpisu uvedla, že nejprve vše podepsala v [obec] v kanceláři [právnická osoba] a následně v [obec] již nepodepisovala kupní smlouvu, ale doložku na ověření podpisu. Žalobkyně nikdy netvrdila, že by se smlouvy po podpisu dostaly do dispozice žalovaného proti její vůli, naopak potvrzovala, že byla s převodem vlastnictví nemovitostí na žalovaného srozuměna a očekávala za ně peníze. Podle názoru žalovaného, soud absencí poučení dle ust. § 118a o. s. ř. a opomenutí navržených důkazů zatížil řízení závažnými procesními vadami. Žádnou ze stran soud v průběhu jednání nepoučil dle ust. § 118a o. s. ř., stejně tak žádného z účastníků nepoučil, že by dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení a nevyzval je, aby tyto důkazy označili bez zbytečného odkladu s poučením o následcích nesplnění této výzvy. Jiné poučení než podle § 119a odst. 1 o. s. ř., soud účastníkům nedal. Pokud by žalovaný neměl podepsanou smlouvu k dispozici a nebyl přesvědčen o její řádné akceptaci žalobkyní, logicky by na jejím základě neplnil kupní cenu a nemohl by tuto smlouvu předkládat úvěrující bance k dokončení úvěrového procesu. Ust. § 1744 občanského zákoníku připouští tzv. faktickou akceptaci, neboť s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Je přitom zřejmé, že žalobkyně svým veškerým jednáním po podpisu kupní smlouvy zcela zřetelně projevovala svoji vůli kupní smlouvu uzavřít a akceptaci proto provedla minimálně faktickým způsobem ve smyslu ust. § 1744 občanského zákoníku. Žalovaný spatřuje porušení zásad spravedlivého procesu v tom, že žaloba mu nebyla řádně doručena, když teprve na žádost žalovaného mu byla zaslána teprve tři dny před nařízeným jednáním, soud se před nařízeným jednáním nezajímal o jeho stanovisko k žalobě, soud v rozporu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vedl dokazování ohledně nesporných skutečností mezi účastníky v rozporu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. a v rozporu s ust. § 131 odst. 1 o. s. ř., bez návrhu stran, provedl ze své iniciativy účastnický výslech žalobkyně. V průběhu účastnického výslechu soud žalobkyni návodným způsobem fakticky navedl, jak má vypovídat, soud překvapivě zamítl veškeré další dokazování včetně účastnické výpovědi žalovaného, jemuž dokonce ani nedal poučení dle ust. § 118a o. s. ř., o ustanovení § 1744 občanského zákoníku, na které mj. žalovaný odkazoval, se soud v odůvodnění rozsudku ani nezmínil, protokol z jednání nebyl žalovanému zaslán včas a soud žalovanému odmítl poskytnout spis k nahlédnutí zasláním k [název soudu] a zároveň mu uložil pouze třídenní lhůtu k odůvodnění odvolání, přestože věděl, že žalovaný projevil zájem do spisu v rámci přípravy odůvodnění odvolání nahlédnout a vzhledem ke složitosti věci bude potřebovat lhůtu delší. Žalovaný nesouhlasí ani se skutkovými ani s právními závěry soudu, namítá, že soud nezjistil skutkový stav úplně, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalovaným, a ani se v odůvodnění rozsudku s jeho argumentací nevypořádal a nedal žalovanému ani řádné poučení dle ust. § 118a o. s. ř. Pokud soud dovodil skutkové závěry, které neplynou ani z tvrzení žádné ze stran ani z provedeného dokazování, pak jsou zcela nepřezkoumatelné. Soud v čl. 52 a násl. dovozuje absurdní právní názor, že pokud byla smlouva podepsána ve více vyhotoveních, pak rozhodující je pouze to vyhotovení, které bylo předloženo katastrálnímu úřadu, neboť platí, že k témuž nemovitému majetku nemohou účastníci uzavírat více převodních smluv a pokud by k takové situaci došlo, tak by se musel uplatnit závěr, že předchozí verze smlouvy by zanikla pro nemožnost plnění. Vzhledem k tomu, že platné tak mohlo být dle názoru soudu jediné vyhotovení a toto bylo předloženo katastru, není možné, aby byla tato smlouva zároveň předložena katastru a zároveň doručena žalovanému. Takovýto právní názor je zcela kuriózní. Smlouvy o převodu nemovitostí se vždy podepisují ve více vyhotoveních, zpravidla po jednom pro každou ze stran, jedno pro potřeby katastrálního řízení a jedno pro potřeby úvěrující banky, případně i další pro potřeby například zprostředkovatele. Jednotlivá vyhotovení mají povahu stejnopisů a zpravidla ani nelze zjistit, v jakém pořadí byly podepisovány. Názor, že platná je až poslední z nich a jen tato může být předložena katastrálnímu úřadu je mylný a ustálené praxi se zcela vymyká. Soud tedy dovozuje, že platný je pouze ten stejnopis, který byl předložen katastrálnímu úřadu, a protože jej katastrálnímu úřadu předložila žalobkyně, nemohl být předložen žalovanému. Žalovaný přitom tvrdil, že od žalobkyně ještě před podáním návrhu na vklad obdržel jedno vyhotovení kupní smlouvy, které soudu nabízel k důkazu společně se svojí účastnickou výpovědí. Toto vyhotovení je stejnopisem kupní smlouvy o stejném obsahu, kdy podpisy byly ověřeny zcela stejným způsobem a ve stejný okamžik jako stejnopis, který žalobkyně předložila katastrálnímu úřadu. Obě smlouvy jsou si zcela rovnocenné a akceptace smlouvy žalobkyní z tohoto dokumentu plyne zcela jednoznačně, stejně jako ze skutečnosti, že sama v součinnosti se zprostředkovatelem podala návrh na vklad. Jestliže tedy v projednávané věci žalobkyně souhlasila se zprostředkováním prodeje nemovitosti žalovanému, prodej a jeho podmínky odsouhlasila (tzn. s žalovaným jednala minimálně prostřednictvím zprostředkovatele), kupní smlouvu nejprve podepsala bez úředního ověření podpisů, následně své podpisy ověřila na několika vyhotoveních, jedno vyhotovení spolu s návrhem na vklad podepsaným oběma stranami podala na katastru, s úvěrující bankou kupujícího jako zástavce uzavřela zástavní smlouvu, podáním návrhu na vklad splnila svůj smluvní závazek umožnit žalovanému nabýt vlastnické právo, přijala kupní cenu v celkové výši 2, 450.000 Kč (byť část byla v souladu s dohodou vyplacena jejím věřitelům na úhradu jejích dluhů), následně si dokonce nemovitosti od žalovaného jako nového vlastníka pronajala, zcela jednoznačně tímto projevila svoji vůli takovým způsobem, že žalovaný nemohl mít pochyb o přijetí jeho návrhu i v tom případě, že by mu jedno vyhotovení kupní smlouvy nepředala, což je situace předvídaná ust. § 1744 občanského zákoníku. Žalobkyně nemůže být přepjatým formalismem chráněna proti její výslovně vyjádřené vůli. Soud žádným způsobem nevyhodnotil, že žalobkyně společně s kupní smlouvou katastrálnímu úřadu předložila návrh na vklad podepsaný žalovaným, tzn. obě strany jednoznačně projevily svoji vůli být kupní smlouvou vázány a souhlasily, aby byla smlouva předložena katastrálnímu úřadu. Ani jedna ze stran proti návrhu na vklad ani rozhodnutí katastrálního úřadu v rámci vkladového řízení ničeho nenamítaly, přestože byly o výsledku tohoto řízení katastrálním úřadem vyrozuměny. Obě strany následně také smlouvu plnily. Kupující v souladu s ve smlouvě dohodnutým způsobem platil kupní cenu. Podle ust. § 2079 občanského zákoníku se prodávající kupní smlouvou mj. zavazuje, že kupujícímu umožní nabýt vlastnické právo k ní. V případě nemovitostí tento svůj závazek plní svojí součinností při převodu vlastnictví v katastru. Podáním návrhu na vklad tedy žalobkyně kupní smlouvu ve smyslu ust. § 1744 občanského zákoníku, plnila. Žalobkyně také ve své výpovědi výslovně potvrdila, že o převodu vlastnictví na žalobce věděla, byla s ním srozuměna a čekala na úhradu kupní ceny – tato byla částečně uhrazena žalobkyni, částečně v souladu se smlouvou jejím věřitelům. Žalobkyně se proti převodu nikdy nebránila tím, že by smlouvu neuzavřela. Soud také žádným způsobem nevyhodnotil, že žalobkyně následně s žalovaným jako vlastníkem uzavřela nájemní smlouvu, kterou si předmětné nemovitosti pronajala a výslovně uvedla, že v okamžiku jejího uzavření věděla, že žalovaný je vlastníkem těchto nemovitostí. Závěrem žalovaný upozornil, že soud by měl při posouzení věci přihlédnout k ust. § 6 odst. 2 a § 8 občanského zákoníku, podle nichž nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal, nebo nad kterým má kontrolu, a zjevné zneužití práva nepožíval právní ochrany. Pokud chtěla žalobkyně zpochybnit uzavření kupní smlouvy tvrzením, že kupní smlouvu neuzavřela, resp. neakceptovala ji včasným doručením podepsané kupní smlouvy žalovanému, bylo důkazní břemeno ohledně takovéhoto tvrzení na její straně, stejně tak břemeno důkazní. Žalovaný je přesvědčen, že v dané věci žalobkyně neuzavření smlouvy ani její neplatnost neprokázala, přičemž v tomto směru neunesla ani povinnost důkazní.

6. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve skutečnostech uváděných žalovaným, nespatřuje vadný postup soudu, který se nedopustil žádného procesního pochybení a poučovací povinnost aplikoval správně. K tomu, co bylo pro danou věc podstatné, tedy zda byla žalovanému žalobkyní doručena smlouva s úředně ověřenými podpisy před jejím podáním na katastr, žalovaný ničeho konkrétního neuvedl a na dotaz soudu jeho právní zástupce uvedl, že důkaz, kterým by bylo možné toto prokázat, nemá. Nebyl proto důvod ze strany soudu aplikovat poučovací povinnost dle § 118a o. s., ř. Pokud byl zamítnut účastnický výslech žalovaného, pak žalovaný měl možnost se soudního jednání zúčastnit, této možnosti nevyužil. Je zjevné, že žalovaný doposud nepochopil, že podstatou sporu nebylo to, zda účastníci kupní smlouvu uzavřeli ve smyslu toho, zda ji podepsali, ale to, zda žalovaný, který kupní smlouvu podepsal jako první, měl možnost se seznámit s jejím obsahem poté, co kupní smlouvu podepsala žalobkyně a došlo k zahájení vkladového řízení. Soud I. stupně zevrubně vyložil, že časově toto není a nebylo možné, odkázal na soudní judikaturu řešící skutkově totožné případy a vyložil žalovanému, proč je danou věc nezbytné posoudit stejně. Pokud jde o otázky týkající se koncentrace řízení a poučovací povinnosti soudu, poučení o koncentraci řízení bylo obsaženo již v předvolání na první jednání soudu, který provedl dokazování a účastníky poučil dle § 119a o.- s. ř., když před tím se vypořádal se všemi návrhy na doplnění dokazování. Postup soudu byl zcela standardní. Vzhledem ke skutečnostem uvedeným právním zástupcem žalovaného (strana 11 soudního protokolu), nemusela být poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. aplikována proto, že žalovaný na soudním jednání vylíčil všechny rozhodné skutečnosti.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry.

9. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, neboť navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující vlastnické právo zaznamenáno do katastru nemovitostí [anonymizováno], a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí.

10. Odvolací soud má za správný postup soudu I. stupně, který v prvé řadě řešil jako otázku předběžnou, zda vůbec byla kupní smlouva o prodeji předmětných nemovitostí mezi účastníky platně uzavřena (§ 135 odst. 2 věta první o. s. ř.). Tento postup soudu nebyl pro účastníky řízení nijak překvapivý, neboť soud I. stupně v průběhu projednávání věci při jednání dne [datum] dal přítomným účastníkům a jejich zástupcům najevo, že ve smyslu judikatury bude posuzovat, zda vůbec byla smlouva uzavřena a tímto směrem provedl dokazování výslechem žalobkyně jako účastnice řízení ke zjištění, zda byl dovršen kontraktační proces vedoucí k uzavření kupní smlouvy o převodu předmětných nemovitostí. Účastníci nebyli zaskočeni jediným možným právním posouzením věci soudem, a poté, co jim soud dal najevo, že bude jako předběžnou otázkou řešit, zda byla či nebyla kupní smlouva uzavřena, jim umožnil po poskytnutém procesním poučení tvrdit skutečnosti významné z hlediska názoru soudu a bylo jim umožněno nabídnout k případným tvrzením důkazní prostředky. Pokud měl soud I. stupně za to, že tvrzení a provedené důkazy postačují k objasnění skutkového stavu věci, pak poučení podle ust. § 118a o. s. ř. bylo nadbytečné. Poučovací povinnost dle § 118a odst. 1 o. s. ř. vůči účastníkům soud splnil, což je zřejmé z obsahu protokolu o jednání ze dne [datum], k němuž se žalovaný z vlastní vůle nedostavil, čímž se zbavil možnosti, aby u nařízeného jednání mohl být proveden důkaz jeho výslechem, který ostatně sám navrhoval.

11. Podle § 1745 občanského zákoníku, smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

12. Podle § 570 odst. 1 věty před středníkem občanského zákoníku, právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde.

13. Podle § 560 občanského zákoníku, písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.

14. Podle § 1732 odst. 1 občanského zákoníku, právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

15. Podle § 1740 odst. 1, věta první občanského zákoníku, osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

16. Podle § 1735 občanského zákoníku, nabídka učiněná v písemné formě vůči nepřítomné osobě musí být přijata ve lhůtě uvedené v nabídce. Není-li lhůta uvedena, lze nabídku přijmout v době přiměřené povaze navrhované smlouvy a rychlosti prostředků, jež navrhovatel použil pro zaslání nabídky.

17. Smlouva je dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který vzniká úplným bezpodmínečným přijetím návrhu na uzavření smlouvy. Za předpokladu, že by dospěl soud k závěru, že kupní smlouva mezi účastníky uzavřena byla, bylo by jeho povinností zkoumat, zda odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy je či není důvodné, když odstoupit lze pouze od platného právního jednání. Pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že kupní smlouva o převodu předmětných nemovitostí mezi účastníky uzavřena nebyla, pak nebyl žádný důvod posuzovat, zda bylo či nebylo odstoupení od kupní smlouvy důvodné. Neproběhl-li mezi účastníky kontraktační proces ve smyslu ust. § 1735 občanského zákoníku, nelze než uzavřít, že kupní smlouva uzavřena nebyla a žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, jejichž vlastníkem je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný.

18. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

19. Podle § 2128 odst. 1, věty první občanského zákoníku, při prodeji a koupi nemovité věci vyžaduje kupní smlouva formu podle § 560.

20. Podle § 2445 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

21. Dále je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, který zjistil, že žádný z účastníků nezmocnil společnost [právnická osoba] k jednáním či úkonům souvisejících s procesem uzavření smlouvy o převodu předmětných nemovitostí, bez ohledu na to, že žalobkyně sama v žalobě uvedla, že tuto společnost kontaktovala za účelem řešení její finanční a existenční tísně vzniklé jejím zadlužením u [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaný sám pak uvedl, že jednání žalobkyně se společností [právnická osoba], případně s jinými osobami, jej nezajímalo a nijak se na nich nepodílel. S ohledem na toto tvrzení žalovaného je vyloučeno, že by mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], případně dalšími osobami s touto společností spojenými, byla uzavřena smlouva o zprostředkování ve smyslu ust. § 2445 a násl. občanského zákoníku, jejíž podstatou je závazek zprostředkovatele vyhledat pro zájemce třetí stranu, připravenou uzavřít se zájemcem určitou smlouvu. Žalovaný, dle jeho tvrzení, třetí stranou ve smyslu ust. § 2445 a násl. občanského zákoníku, připravenou k uzavření smlouvy s žalobkyní nebyl, a že by mezi žalobkyní jako zájemkyní a společností [právnická osoba], případně osobami s touto společnostní spojenými jako zprostředkovatelem, byla uzavřena zprostředkovatelská smlouva, v řízení prokázáno nebylo. Pokud tedy žádný z účastníků nezmocnil třetí osobu k jakýmkoliv právním jednáním či úkonům souvisejících s procesem uzavření smlouvy o převodu předmětných nemovitostí, pak soud I. stupně zcela správně zaměřil dokazování ke zjištění, zda kupní smlouva, kterou účastníci nepodepisovali společně, byla vůbec uzavřena.

22. S ohledem na výše uvedená ustanovení občanského zákoníku, podle nichž soud I. stupně věc správně právně posoudil, má i odvolací soud za to, že závazkový vztah založený mezi účastníky kupní smlouvou o převodu předmětných nemovitostí, nevznikl. Tento závěr je v souladu i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, podle níž, pokud není jiné dohody, přijetí návrhu na uzavření smlouvy o převodu nemovitostí uzavírané mezi nepřítomnými, je účinným (a smlouva je uzavřena) až v okamžiku, kdy navrhovateli dojde návrh smlouvy podepsaný adresátem návrhu, a i když adresát návrh na uzavření smlouvy, který obdržel od nepřítomného navrhovatele, podepíše a o podepsání navrhovatele informuje (což se v dané věci nestalo), není smlouva uzavřena, dokud podepsaný návrh nedojde navrhovateli (např. rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1165/2022, sp. zn. 30 Cdo 1244/2009). Vzhledem k tomu, že přijetí návrhu na uzavření kupní smlouvy nenabylo účinnosti, neboť se nedostalo do dispozice žalobkyně, k uzavření kupní smlouvy podle § 1745 občanského zákoníku nedošlo a jiný způsob přijetí nabídky smluvními stranami ve smyslu ust. § 1770 občanského zákoníku, nebyl v řízení prokázán.

23. K námitce promlčení vznesené ze strany žalovaného, odvolací soud poznamenává, že pokud by byla kupní smlouva ze dne [datum] považována za uzavřenou, pak by z níže uvedených důvodů nemohla obstát. Podle ustálené judikatury, právo účastníka odstoupit od smlouvy (§ 2001 občanského zákoníku) je právem majetkovým, které se promlčuje v tříleté promlčecí době podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 633/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 755/2001). Jestliže v daném případě byl vklad vlastnického práva žalovaného do katastru nemovitostí zapsán dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum], pak nejpozději po uplynutí 36 měsíců, tedy počínaje dnem [datum], začala ve smyslu ust. § 2001 občanského zákoníku běžet obecná tříletá promlčecí doba, neboť od uvedeného dne by měla žalobkyně právo od smlouvy odstoupit. Zákonná tříletá promlčecí doba uplynula dnem [datum], a za situace, kdy žalobkyně odstoupila od předmětné kupní smlouvy písemným podáním doručeným žalovanému dne [datum], je nepochybné, že se tak stalo před uplynutím uvedené promlčecí doby. Její právo na odstoupení od kupní smlouvy by tak promlčeno nebylo.

24. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.).

25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud I. stupně správně podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na výsledek řízení. Na odůvodnění jeho výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud odkazuje.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná, přiznal právo na náhradu jejích nákladů v částce celkem 8.228 Kč sestávající se z odměny jeho právního zástupce za poskytnutí 2 úkonů právní služby v sazbě 3.100 Kč podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4, písm. b), § 11 odst. 1 písm. g), k ) v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (vyjádření k odvolání žalovaného, účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum]), z náhrady hotových výdajů 2x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění a z 21% DPH 1.428 Kč z přiznané odměny a náhrady hotových výdajů (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

27. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 3 dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení