39 A 8/2023–70

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka, soudkyně Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Mgr. Richarda Galise ve věci žalobců: a) R. S. bytem X b) S. Š. bytem X oba zastoupeni advokátem JUDr. Jakubem Klatovským, LL.M. sídlem Senovážné náměstí 978/23, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Tělocvičná jednota Sokol Lety, IČO: 44685131 sídlem Sokolská 12, 252 29 Lety zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Fárou sídlem Na Příkopě 988/31, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2023, č. j. 060222/2023/KUSK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2023, č. j. 060222/2023/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců k rukám jejich zástupce JUDr. Jakuba Klatovského, LL.M., náhradu nákladů řízení ve výši 19 971,46 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a dosavadní průběh správního řízení 1. Dne 9. 3. 2022 oznámil Městský úřad Řevnice (dále jen „stavební úřad“) zahájení řízení o odstranění části stavby TJ Sokol Lety – soubor sportovišť Lety, ulice Sokolská č. p. 12, na pozemku parc. č. 390, k. ú. Lety u Dobřichovic, ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení (dále také „stavebník“) popsané jako „změna hřiště na odbíjenou na tenisový kurt, rozšíření travnaté plochy na antuku (výměry 80,00 m2)“. Stavební úřad nařídil ústní jednání spojené s ohledáním na místě a poučil stavebníka o možnosti požádat o dodatečné povolení stavby.

2. Dne 11. 4. 2022 stavební úřad přerušil řízení o nařízení odstranění části stavby, neboť stavebník dne 5. 4. 2022 požádal o její dodatečné povolení.

3. Dne 9. 1. 2023 (pozn. soudu: rozhodnutí je v důsledku zjevné chyby v psaní datováno k 9. 1. 2022) žalovaný vydal rozhodnutí č. j. 004828/2023/KUSK (které nabylo právní moci dne 24. 1. 2023), kterým zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí ze dne 23. 8. 2022, č. j. 4349/2022/SU/Hko (dále jen „dodatečné povolení stavby“), kterým stavební úřad dodatečně povolil stavbu „změna povrchu kurtů – změna užívání z kurtů na odbíjenou na tenisové kurty“ na pozemku stavebníka. Proti tomuto rozhodnutí žalobci brojili samostatnou žalobou projednávanou zdejším soudem pod sp. zn. 41 A 19/2023.

4. Stavební úřad usnesením ze dne 6. 2. 2023, č. j. 0734/2023/SU/HKo (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zastavil řízení o odstranění části stavby „TJ Sokol Lety – soubor sportovišť“ na pozemku stavebníka. V odůvodnění uvedl, že stavebník v řízení o dodatečném povolení stavby prokázal, že stavba není v rozporu s § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Dodatečné povolení stavby nabylo právní moci dne 24. 1. 2023. Stavební úřad proto řízení o odstranění části stavby zastavil podle § 129 odst. 2 stavebního zákona.

5. Proti prvostupňového rozhodnutí se žalobci odvolali. Námitky jsou shodné jako v žalobě.

6. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) změnil část výroku prvostupňového rozhodnutí tak, že změnil odkaz z § 129 odst. 2 na § 129 odst. 3 stavebního zákona. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že stavební úřad dodatečně povolil stavbu nazvanou „změna povrchu kurtů, změna užívání kurtů na odbíjenou na tenisové kurty“ a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 1. 2023. Stavební úřad proto musel zastavit řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 3 stavebního zákona, neboť dodatečné povolení stavby je překážkou pro jiný výsledek řízení o odstranění stavby. Název stavby přitom může být odlišný v řízení o odstranění stavby i v řízení o dodatečném povolení stavby, stěžejní je totiž „obsah stavby“. V oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby je v popisu stavby konkrétně uvedeno, že se jedná o změnu hřiště na odbíjenou na tenisový kurt a rozšíření travnaté plochy na antuku (výměra 80 m2). V protokolu z místního šetření je přitom předmět stavby ještě blíže specifikován.

7. Žalobci se společnou žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Obsah podání účastníků a osoby zúčastněné na řízení 8. Žalobci v žalobě namítli, že nebyly splněny podmínky pro vydání napadeného ani prvostupňového rozhodnutí. Stavební úřad „nařídil odstranění“ staveb „TJ Sokol Lety – soubor sportovišť Lety, ulice Sokolská č. p. 12“, nikoliv pouze změnu povrchu hřiště. Stavebník měl proto žádat o dodatečné povolení celé stavby, nikoliv pouze jedné pozdější stavební úpravy. Stavební úřad tak věc chybně posoudil a povolil stavbu v rozsahu, o jejíž povolení stavebník nežádal. Žalovaný tuto skutečnost v zásadě potvrdil, neboť se odvolává pouze na „jiný název stavby“ v dodatečném povolení stavby. Žalobci však nenapadají jiný název stavby, ale její rozsah. Stavebník tedy žádal o dodatečné povolení stavební úpravy stavby, kterou však celou provedl bez povolení. Správní orgány se tak ani nezabývaly otázkou umístění staveb či odstupu od hranic pozemků a pouze odkázaly na již dříve umístěné stavby sportovišť.

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. Obsah vyjádření je totožný s obsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí.

10. Stavebník (osoba zúčastněná na řízení) ve vyjádření uvedl, že není pravdivé tvrzení žalobců, že stavební úřad zahájil řízení o odstranění celého souboru sportovišť TJ Sokol Lety. Stavební úřad zahájil řízení pouze o části stavby, která byla v oznámení výslovně uvedena. Stavební úřad ani žalovaný tedy nijak nepochybili. Námitku, že správní orgány neposuzovaly umístění staveb a odstup od hranic pozemků, žalobci vznášejí opakovaně. Byla i předmětem přezkumu zdejšího soudu v rozsudku ze dne 6. 10. 2021, č. j. 43 A 44/2020–70, který ji vyhodnotil jako nedůvodnou (viz bod 52 odůvodnění rozsudku). Stejně tak žalobci opakovaně vznášejí námitku, že celý soubor sportovišť TJ Sokol Lety nebyl povolen. I tuto námitku shledal zdejší soud jako nedůvodnou (viz bod 56 odůvodnění rozsudku), neboť dostupné doklady zakládají ucelený a ničím nenarušovaný soubor indicií dosvědčujících, že soubor sportovišť byl povolen rozhodnutím Okresního národního výboru Praha–západ dne 22. 4. 1980 v rozsahu zachyceném na situačním výkresu. Ústní jednání 11. Při jednání konaném dne 30. 7. 2025 odkázal zástupce žalobců na obsah žaloby a dále zdůraznil, že podkladové rozhodnutí bylo zrušeno. K tomu doplnil, že řízení o odstranění stavby musí běžet, dokud není rozhodnuto o dodatečném povolení stavby, proto musí být zrušeno rozhodnutí o zastavení řízení (a to i ve vztahu ke stavebnímu úřadu). Zástupce žalobců poukázal na to, že z obsahu usnesení o zahájení řízení o odstranění stavby vyplývá, že předmětem řízení je soubor sportovišť na pozemku parc. č. 390, nikoli na pozemku parc. č. 390/1. Usnesení neobsahovalo bližší identifikaci stavby, která měla být odstraněna. Stavební úřad zastavil řízení o odstranění části stavby (souboru sportovišť), avšak na pozemku p. č. 390/1; také neuvedl žádný popis zastavované stavby, hovoří o stavbě (stavbě jako takové, nikoli její části). Podle žalobců trpí napadené rozhodnutí podstatnou vadou; buď bylo rozhodnuto o jiném předmětu řízení, nebo trpí vadou neurčitosti. Formální oprava odkazovaného ustanovení, podle kterého bylo řízení zastaveno, nemá na vytknutou vadu vliv. Zástupce žalobců poukázal i na rozpor, že probíhalo řízení o změně hřiště na odbíjenou na tenisové kurty a rozšíření travnaté plochy na antuku, avšak v napadeném rozhodnutí bylo argumentováno, že bylo vydáno dodatečné povolení týkající se změny užívání. Samotná stavba tedy nebyla dle žalobců povolena.

12. Žalovaný poukázal na to, že námitky vznesené zástupcem žalobců při jednání nebyly obsahem žaloby ani předcházejícího správního řízení. Podle žalovaného nebyl nesprávně vymezen předmět řízení, neboť je v rozhodnutí výslovně uvedeno, že se bude jednat o změně hřiště na odbíjenou na tenisové kurty a rozšíření travnaté plochy na antuku. Žalovaný uvedl, že je seznámen s tím, že bude soud rozhodovat za jiného skutkového stavu, než za jakého rozhodoval žalovaný (zdejší soud zrušil rozhodnutí o dodatečném povolení stavby). Stavební úřad ani žalovaný v době svého rozhodování nepochybili. Žaloba proto není důvodná.

13. Zástupce osoby zúčastněné na řízení sdělil, že se ztotožňuje s argumentací žalovaného a má za to, že by měl soud žalobu zamítnout.

14. Soud jako důkaz neprovedl listiny, které navrhli žalobci v žalobě, neboť jsou součástí správního spisu. Seznámení se s jeho obsahem přitom nevyžaduje dokazování [např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS]. Žalovaný chtěl při jednání seznámit soud s dopisem, který vyhotovila pro účely tohoto řízení obec Lety s tím, že měl dopis reflektovat postoj obce Lety k provozu sportovišť. Soud listinu jako důkaz neprovedl, neboť je pro posouzení věci nepodstatná, a dále poukázal na to, že obec Lety měla možnost přihlásit se do řízení jako osoba zúčastněná na řízení, a mohla tak svůj postoj vyjádřit i tomu odpovídající procesní formou. Jiné důkazní návrhy účastníci neměli. Splnění procesních podmínek 15. Žaloba byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými, proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.

16. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Posouzení žaloby soudem 17. Soudu je z úřední činnosti známo, že rozsudkem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 41 A 19/2023–79, zdejší soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2022, kterým žalovaný potvrdil dodatečné povolení stavby, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zdejší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o odvolání proti dodatečnému povolení stavby je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se žalovaný, resp. dotčený orgán (krajská hygienická stanice) nevypořádali s námitkami týkajícími se hlukových imisí. Žalovaný tak bude znovu posuzovat odvolání proti dodatečnému povolení stavby.

18. Soud se proto musel zabývat tím, zda je v nynějším řízení třeba přihlédnout ke zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Je tedy třeba posoudit, zda je toto rozhodnutí rozhodnutím podmiňujícím ve vztahu k napadenému rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí o zastavení řízení o odstranění stavby.

19. Rozšířený senát NSS dospěl v usnesení ze dne 22. 10. 2019, č. j. 6 As 211/2017–88, č. 3948/2019 Sb. NSS, k závěru, že v řízení o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí správního orgánu soud zohlední zrušení nebo změnu podmiňujícího rozhodnutí správního orgánu, přestože ke zrušení nebo změně došlo po vydání napadeného (podmíněného) rozhodnutí správního orgánu. Zdůraznil, že tomu nebrání pravidlo obsažené v § 75 odst. 1 s. ř. s., podle nějž se při přezkumu rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu ke dni jeho vydání. Soud totiž zohlední pouze takovou nezákonnost podmiňujícího rozhodnutí, jejíž důvod byl dán již v době vydání podmíněného rozhodnutí, avšak která dosud nebyla autoritativně zjištěna. Na těchto závěrech rozšířený senát setrval i v rozsudku ze dne 28. 1. 2025, č. j. 6 Afs 292/2018–39, č. 4668/2025 Sb. NSS, body 44 a 45.

20. V rozsudku ze dne 9. 9. 2020, č. j. 6 Afs 176/2019–31, NSS zdůraznil, že nikoliv každé rozhodnutí, na něž ve vnějším světě navazuje vydání jiného rozhodnutí, lze považovat za rozhodnutí podmiňující v sérii řetězících se rozhodnutí. Podmiňujícím rozhodnutím je takové, bez něhož nemůže být podmíněné rozhodnutí vůbec vydáno, resp. nemůže existovat – takové rozhodnutí je podle výslovné právní úpravy nezbytnou podmínkou pro vydání navazujícího (podmíněného) rozhodnutí. Rozšířený senát v bodě 38 rozsudku č. j. 6 Afs 292/2018–39 dodal, že propojení mezi podmiňujícím a podmíněným úkonem může mít různé podoby, přičemž je na soudní praxi, aby v jednotlivých případech otázku podmíněnosti rozhodnutí posuzovala a postupně judikaturou stabilizovala.

21. V rozsudku ze dne 12. 3. 2025, č. j. 6 As 180/2023–42, se soud zabýval právě vztahem rozhodnutí o odstranění stavby a dodatečným povolením stavby a dospěl k závěru, že rozhodnutí o odstranění stavby je v případě, že byla podána žádost o dodatečné povolení stavby, rozhodnutím podmíněným. Rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby je rozhodnutím podmiňujícím (bod 27). Uvedl, že z právní úpravy obecně nevyplývá, že rozhodnutí o odstranění stavby je možné vydat pouze tehdy, pokud bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby. To je dáno tím, že zatímco řízení o odstranění stavby zahajuje stavební úřad ex officio, zahájit řízení o dodatečném povolení stavby lze jen na žádost. Řízení o dodatečném povolení stavby není obligatorní, nařídit odstranění stavby je možné i tehdy, pokud nebylo řízení o dodatečném povolení stavby vedeno. Ovšem na druhou stranu, pokud bylo řízení o dodatečném povolení stavby zahájeno, je rozhodnutí ve věci odstranění stavby podmíněno výsledkem řízení o dodatečném povolení stavby. Dle § 129 odst. 2 věty čtvrté stavebního zákona stavební úřad řízení o odstranění stavby přeruší, podá–li stavebník v zákonné třicetidenní lhůtě od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Dle § 129 odst. 3 věty druhé stavebního zákona stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví, bude–li stavba dodatečně povolena. Rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby je tedy ve vztahu k rozhodnutí o odstranění stavby rozhodnutím negativně podmiňujícím – není–li žádosti o něj vyhověno, stavební úřad definitivně přistoupí k nařízení odstranění stavby (při splnění všech zákonem stanovených podmínek). Je–li rozhodnutí o dodatečném povolení stavby naopak vydáno, řízení o odstranění stavby stavební úřad zastaví.

22. Rozšířený senát v bodě 56 rozsudku č. j. 6 Afs 292/2018–39 poukázal na to, že dozví–li se krajský soud následně, ať již od účastníků nebo z úřední činnosti, že soudní řízení o žalobě proti podmiňujícímu rozhodnutí bylo skončeno, pak rozhodne o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí s ohledem na výsledek řízení o podmiňujícím rozhodnutí, aniž by byl žalobce povinen tuto skutečnost nově namítat. Požadavek na řádné uplatnění žalobního bodu by v této situaci představoval přepjatý formalismus, jestliže žalobce již soud informoval o tom, že probíhá řízení, v němž může dojít ke zrušení podmiňujícího rozhodnutí, přičemž právě v počáteční nezákonnosti podmiňujícího rozhodnutí spatřoval nezákonnost podmíněného rozhodnutí. Jeho cílem v takovém případě zjevně bylo to, aby soud vydal pro něj příznivý rozsudek rušící podmíněné rozhodnutí. V bodech 44 až 46 pak potvrdil svůj dřívější závěr vyslovený již v usnesení č. j. 6 As 211/2017–88, podle nějž soud zrušením nezákonného rozhodnutí správního orgánu „pouze“ autoritativně zjišťuje jeho nezákonnost, její důvody nicméně existovaly již v době vydání rušeného rozhodnutí. Jsou–li tyto důvody následně autoritativně tímto způsobem zjištěny, nelze k nim nepřihlédnout.

23. V nyní posuzované věci žalobci již v žalobě uvedli, že podali proti podmiňujícímu rozhodnutí žalobu a uvedli sp. zn. 41 A 19/2023, pod kterou je žaloba projednávána zdejším soudem. Žalobci tak dostáli požadavku kladenému na jejich procesní aktivitu, který podmiňuje přihlédnutí ke zrušení podmiňujícího rozhodnutí krajským soudem.

24. Zrušení podmiňujícího rozhodnutí (rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti dodatečnému povolení stavby) je tedy v nynější věci důvodem zrušení napadeného rozhodnutí o zastavení řízení o odstranění stavby, které bylo vydáno na základě nezákonného podmiňujícího rozhodnutí, a jako takové je taktéž nezákonné. Soud doplňuje, že k odstranění zjištěné nezákonnosti není za stávající situace nezbytné zrušit též prvostupňové rozhodnutí, neboť další postup v řízení o odstranění stavby bude záviset na tom, jak bude rozhodnuto v řízení o dodatečném povolení stavby. Teprve v závislosti na tom bude moct žalovaný uvážit, jak dále postupovat v řízení o odstranění stavby.

25. Soud doplňuje, že za dané procesní situace je nadbytečné zabývat se včas uplatněnými věcnými žalobními body, neboť soud zrušil procesní rozhodnutí o zastavení řízení a další vývoj správního řízení je závislý na výsledku řízení o dodatečném povolení stavby. Zároveň soud konstatuje, že zástupce žalobců uplatnil při jednání námitky, které překračovaly obsah včas uplatněných žalobních bodů (poukaz na rozdílnost předmětu řízení ve vztahu ke změně stavby a změně užívání stavby). Těmito námitkami by se soud nemohl zabývat tedy ani pro jejich opožděnost. Nad rámec nutného odůvodnění soud konstatuje, že žalobci mohou vznesené námitky ohledně rozporu vymezení předmětu řízení uplatnit v rámci správního řízení a bude na žalovaném, aby se řádně zabýval vymezením předmětu řízení. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 26. Na základě shora citovaného rozsudku rozšířeného senátu tak soudu nezbývá, než nyní zrušit podmíněné rozhodnutí o odvolání proti usnesení o zastavení řízení o odstranění stavby pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. Žádné výjimečné důvody, pro které by zrušení rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí o odstranění stavby, soud neshledal. Současně se zrušením soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).

27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci byli v řízení úspěšní, a mají tak právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Odměna advokáta žalobců a náhrada hotových výdajů byla stanovena podle § 35 odst. 2 s. ř. s. a podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V daném případě se jednalo o úkony společné pro dva zastupované žalobce.

28. Podle advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 náleží odměna za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) za společné zastoupení dvou osob po 4 960 Kč [§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu], odměna tedy činí 9 920 Kč. Náhrada hotových výdajů zástupci žalobců náleží pouze jedenkrát (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014). Náhrada hotových výdajů tedy činí 600 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Soud žalobcům nepřiznal náhradu nákladů za jejich podání ze dne 26. 9. 2023, neboť se obsahově jednalo pouze o stručné sdělení o tom, že žalobci žádají nařízení jednání a trvají na důvodnosti žaloby, nejednalo se tak o podání ve věci samé. Protože byl předchozí zástupce žalobců dle § 57 odst. 2 věty za středníkem s. ř. s. společníkem právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů upravujících výkon advokacie a plátcem daně z přidané hodnoty je tato právnická osoba, zvyšuje se odměna a náhrada hotových výdajů o 21 % odpovídající DPH, tedy z částky 10 520 Kč činí náhrada za DPH 2 209,20 Kč.

29. Podle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 soud dále žalobcům přiznal náhradu nákladů na odměnu advokáta za dva úkony právní služby ve výši 9 240 Kč (vyjádření a účast na jednání soudu dne 30. 7. 2025 nepřesahující dvě hodiny) podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. g) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu, za druhou osobu snížený o 20 % na částku 7 392 Kč, a náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Protože je i současný zástupce žalobců dle § 57 odst. 2 věty za středníkem s. ř. s. společníkem právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů upravujících výkon advokacie a plátcem daně z přidané hodnoty je tato právnická osoba, zvyšuje se odměna a náhrada hotových výdajů o 21 %, tedy z částky 17 532 Kč činí náhrada za DPH 3 681,72 Kč.

30. Žalobcům dále přísluší náhrada za zaplacené soudní poplatky za žalobu ve výši 6 000 Kč (2 x 3 000 Kč). Celkem tak činí náhrada nákladů 39 942,92 Kč (součet výše zvýrazněných částek). Soud proto každému ze žalobců vůči žalovanému přiznal náhrada nákladů řízení 19 971,46 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o. s. ř. užitý na základě § 64 s. ř. s.).

31. Osobě zúčastněné na řízení soud neuložil žádnou povinnost a nejsou zde ani žádné důvody hodné zřetele, pro něž by bylo namístě jí přiznat náhradu nákladů řízení. Proto jí náhrada nákladů řízení nepřísluší (§ 60 odst. 5 s. ř. s).

Poučení

Vymezení věci a dosavadní průběh správního řízení Obsah podání účastníků a osoby zúčastněné na řízení Ústní jednání Splnění procesních podmínek Posouzení žaloby soudem Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení