39 C 123/2020

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Tvrdkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení [částka] z tit. přiměřeného zadostiučinění za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci a nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka].

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku [částka], se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal náhrady škody ve výši [částka] skládající se z částky [částka] za vynaložené náklady právního zastoupení na zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání a následného trestního řízení a dále z částky ve výši [částka] z titulu přiměřeného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. V žalobě uvedl, že dne [datum] byl bezdůvodně napaden strážníky [anonymizována dvě slova] hl.m. [obec] při řešení dopravního přestupku, kterého se dopustil v ulici [ulice], [obec a číslo]. Na místo byla přivolána státní policie ČR, která jej odvezla na místní oddělení v [příjmení] ulici [anonymizováno], [obec a číslo]. Po téměř [anonymizováno] hodinách zadržení jej policie vyslechla a následně byl obviněn ze spáchání přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku v souběhu s přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku. Následně byl propuštěn. Proti tomuto usnesení podal v zákonem stanovené lhůtě stížnost, ve které poukazoval na skutečnost, že existuje kamerový záznam, který zachytil celou událost a ze kterého je jasné, že se žádného přečinu nedopustil. Přesto byla jeho stížnost [anonymizováno] státním zastupitelstvím pro [část Prahy], následně byla změněna právní kvalifikace na přečin násilí proti úřední osobě podle §325, odst. 1, písm. a) trestního zákoníku s přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326, odst.1 písm. a) trestního zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Dne [datum] byla podána obžaloba u [název soudu]. Po důkladném projednání věci před soudem byl podle §226 písm. b trestního řádu zproštěn všech bodů obžaloby. Přesto bylo podáno [anonymizováno] státním zastupitelstvem pro [část Prahy] proti tomuto rozsudku. Dne [datum] bylo nařízeno u [název soudu] jednání v [údaj o čase]. Téhož dne se dostavil státní zástupce [anonymizováno] státního zastupitelství pro [část Prahy] Ing. [jméno] [příjmení] k odvolacímu soudu pouhou hodinu před nařízením jednáním, to je ve [údaj o čase] hodin a výslovně prohlásil, že odvolání podané v neprospěch žalobce bere zpět. Takovýto postup je přinejmenším výsměchem jak pro soudní orgán, tak pro žalobce i jeho právního zástupce. Žádost o přiměřené zadostiučinění u žalované uplatnil.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila svým podáním ze dne [datum] a uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná činí nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne [datum] (žádostí ze dne [datum]) uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“), v celkové výši [částka] spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši [částka], ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne [datum] usnesením o zahájení trestního stíhání ze spáchání přečinu násilí proti úřední osobě dle § 325 odst. 1 písm. a) v souběhu s přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu dle § 326 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Proti usnesení byla podána stížnost, která byla následně zamítnuta. Dne [datum] došlo k upozornění na změnu kvalifikace, žadatel byl trestně stíhán následně pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] obžalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Dne [datum] byl vydán rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b). Proti rozhodnutí podalo odvolání státní zastupitelství. Dne [datum] vzal státní zástupce odvolání zpět. Právní moci zprošťující rozhodnutí nabylo dne [datum]. V souladu s konstantní judikaturou žalovaná v rámci předběžného projednání žádosti žalobce konstatovala, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. K nároku žalobce na náhradu škody ve výši [částka] uvedla, že byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu, bohužel výše požadované náhrady byla ponížena v souladu s advokátním tarifem upravujícím mimosmluvní odměnu. Nebyly přiznány ve výši požadované, tj. ve výši smluvní odměny v časové sazbě ujednané mezi žalobcem a advokátem. K této problematice již existuje konstantní judikatura soudů, kdy se především již i Ústavní soud zabýval problematikou smluvních a mimosmluvních odměn v nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/02. Z toho důvodu má žalobce nárok dle ust. 31 zák. 82/1998 Sb. pouze na účelně vynaložené náklady, které jsou ohodnoceny v souladu s mimosmluvní odměnou dle advokátního tarifu. Žalovaná tímto uvádí, že žalobce nemá dle výše uvedeného nárok na náhradu nákladů řízení ve výši vyúčtované ve fakturách, ale pouze ve výši nákladů, které jsou ohodnoceny v souladu s advokátním tarifem. Z toho důvodu byla žalobci přiznána částka ve výši [částka] představující odměnu za [anonymizováno] úkonů právní služby po [částka], za [anonymizováno] půl úkon po [částka] a [anonymizováno] režijních paušálů po [částka]. K nemajetkové újmě za trestní stíhání uvedla, že nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, resp. vydáním nezákonného rozhodnutí je nezbytné tvrdit a prokazovat. Musí být přitom splněna jednotlivá kritéria. K povaze trestní věci uvedla, že zde se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. To souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). K délce trestního stíhání uvedla, že toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval. Při stanovení formy a výše zadostiučinění je třeba rovněž přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Těmi budou např. okolnosti zahájení trestního stíhání předcházející, popřípadě trestní stíhání poškozeného provázející, vedoucí k závěru o podílu poškozeného na tom, že proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, popřípadě, že proti němu bylo ve vedení trestního stíhání pokračováno, aniž by bylo nutno uzavřít, že si trestní stíhání zavinil sám. V této souvislosti je třeba rovněž zohlednit důvody, pro které k zastavení trestního stíhání, nebo zproštění obžaloby došlo. V tomto směru žalovaná došla k závěru, že je postačující omluva. Žalobce byl trestně stíhán za relativně bagatelní činnost, kde se trestní sazba nepodmíněného trestu odnětí svobody pohybuje do čtyř let. Délka trestního stíhání činila 11 měsíců, což nelze hodnotit jako délku nepřiměřenou. Co se týče tvrzených zásahů, tyto nebyly dle názoru žalované prokázány. Ze spisu bylo zjištěno, že žalobce má v rejstříku trestů [anonymizováno] záznamy, tedy situace probíhajícího trestního stíhání je mu známa. Neboli jinak lze nahlížet na nemajetkovou újmu vzniknuvši osobě, která se prvně dostala pod tíhu trestního stíhání, a jinak je nutno posuzovat situaci osoby, která se tlaku trestního stíhání vystavuje sama.

3. V dalším podání žalobce ze dne [datum] tento uvedl, že je názoru, že žalovaná celou věc bagatelizuje a naopak orgány činné v trestním řízení zveličily obyčejný dopravní přestupek. Uvedl, že výslovnou omluvu žalovaná kombinuje s poskytnutím odškodnění žalobci ve výši [částka], ale toto tvrzení je zavádějící, poněvadž uvedená částka nepředstavuje odškodnění ani jeho poměrnou část, nýbrž odměnu za právní úkony, které byly žalobci poskytnuty. Žalobci však měla být přiznána odměna celkem za [anonymizováno] a [anonymizováno] úkonu, a to [anonymizováno] úkony za převzetí zastoupení včetně první porady s klientem, [anonymizováno] úkony za účast při výslechu žalobce dne [datum] ve večerních hodinách, 1 úkon za poradu s žalobcem dne [datum], [anonymizováno] úkon za sepis a podání stížnosti proti usnesení PČR o zahájení trestního stíhání, 1 [anonymizováno] za účast při výslechu svědka [jméno] [příjmení] dne [datum], [anonymizováno] úkon za prostudování spisu dne [datum], [anonymizováno] úkony za poradu s žalobcem dne [datum], [anonymizováno] úkony za zastoupení žalobce u hl. líčení dne [datum], [anonymizováno] úkon za poradu s žalobcem dne [datum], [anonymizováno] úkon za sepis závěrečné řeči odvolacího soudu dne [datum] a [anonymizováno] úkonu za zastoupení u odvolacího řízení dne [datum] Celkem tedy mělo být žalobci přiznáno [částka], a to včetně [anonymizováno] režijních paušálů po [částka].

4. Při jednání dne [datum] vzal žalobce žalobu co do částky [částka] zpět, neboť tato částka již byla žalobci uhrazena. Uvedl, že mu tato částka byla uhrazena po podání žaloby a žalovaná toto potvrdila, že předmětnou částku uhradila dne [datum]. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum] bylo řízení co do částky [částka] zastaveno. Oba účastníci se vzdali práva odvolání.

5. Soud k věci provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

6. Ze spisu [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že dne [datum] byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření z přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v souběhu s přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle ust. § 326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle ust. § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne [datum] na [obec a číslo], poté co mu byla na jeho automobil nasazena tzv. botička, se dožadoval po strážníkovi [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], aby jí sundal a řekl mu, že se snad zbláznil, že nebude platit za [anonymizováno] minut stání na zákazu a poté odmítal podepsat pokutu, tvrdil, že na to nevidí a následně při četní u bodu [anonymizováno] uvedl, že nic nepodepíše a že chce do správního řízení a následně přistoupil do těsné blízkosti strážníka a dal mu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Usnesením [stát. instituce], [anonymizováno] [obec] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) v souběhu s vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle ust. § 326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle ust. § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Dne [datum] si podal žalobce proti usnesení PČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – [číslo] [anonymizováno] o zahájení trestního stíhání, stížnost. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [část Prahy], že stížnost žalobce není důvodná. Dne [datum] v [anonymizováno] do [anonymizována dvě slova] hod byl před policejním orgánem proveden výslech žalobce, kterého se rovněž účastnil jeho právní zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení]. Dne [datum] byl k věci vyslechnut [jméno] [příjmení], a to od [anonymizováno] do [údaj o čase] hod., kterého se rovněž účastnil jeho právní zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení]. Dne [datum] byl žalobce i jeho právní zástupce upozorněn na změnu právní kvalifikace, a to na přečin násilí proti úřední osobě podle ust. § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku s přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle ust. § 326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle ust. § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Z opisu z evidence přestupků bylo zjištěno, že nebyl nalezen žádný a z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob bylo zjištěno, že byl žalobce [anonymizováno] soudně trestán, a to [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [název soudu], [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] byl právní zástupce žalobce nahlížet do spisu. Dne [datum] byla u zdejšího soudu podána na žalobce obžaloba. Dne [datum] se konalo u zdejšího soudu hlavní líčení, kde byl vyhlášen rozsudek sp. zn. [číslo jednací], kterým byl žalobce zproštěn obžaloby v plném rozsahu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti uvedenému rozsudku bylo podáno ze strany [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno]. Z vyrozumění obhájce žalobce bylo zjištěno, že veřejné zasedání o odvolání proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] se bude konat dne [datum] v [údaj o čase] hodin. Z protokolu o veřejném zasedání u [název soudu], [anonymizována dvě slova] [spisová značka] vyplynulo, že v [údaj o čase] hodin státní zástupce výslovně prohlásil, že odvolání podané v neprospěch obžalovaného bere zpět. Obhájce žalobce se neúčastnil, neboť byl odvolán. Rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nabyl právní moci dne [datum].

7. Z podání žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve [částka], která mu vznikla v důsledku neoprávněného trestního stíhání.

8. Z potvrzení žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že předběžné uplatnění nároku žalobce bylo žalované doručeno dne [datum] a žádají žalobce o doplnění jeho žádosti. Z doplnění žádosti o přiměřené zadostiučinění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce svůj požadavek doplnil a zaslal přehled úkonů právní služby.

9. Z potvrzení o právní poradě ze dne [datum], [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalobce potvrdil a podepsal, že měl právní poradu s obhájcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení].

10. Ze smlouvy o poskytování právní pomoci ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] uzavřeli smlouvu o poskytnutí právních služeb v souvislosti se shora uvedeným trestním řízením.

11. Z vystavených faktur [číslo] bylo zjištěno, že právní zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] vystavil faktury na částky [částka] a [částka] žalobci za právní služby provedené v souvislosti se shora uvedeným trestním řízením.

12. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném u [název soudu], sp. zn. [spisová značka] došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání a přiznala na náhradě škody, která žalobci vznikla v souvislosti s vynaloženými náklady na obhajobu částku ve výši [částka] a na náhradě nemajetkové újmy nepřiznala ničeho.

13. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené důkazy a soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

14. Podle § 1 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odstavec 1 tohoto zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odstavec 1 a 2 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Soud konstatuje, že žalobce požadoval po žalované celkem [částka], z toho [částka] požadoval jako majetkovou újmu za vynaložené náklady na právní zastoupení a částku [částka] požadoval jako újmu nemajetkovou v souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím. V průběhu řízení žalobce vzal svou žalobu zpět co do částky [částka] (představující materiální újmu), neboť tato částka mu již byla ze strany žalované uhrazena. Za náklady právního zastoupení představující tzv. materiální újmu tedy nadále požadoval částku [částka].

16. Soud se tedy nejprve zabýval oprávněností žalované částky [částka], resp. po částečném zpětvzetí částky [částka]. Žalobce svůj nárok odvozoval z vystavených faktur zaplacených na základě smlouvy o právní pomoci svému právnímu zástupci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], přitom ve svém doplnění žaloby ze dne [datum] částku za právní zastoupení vyčíslil na [částka]. Soud se v tomto případě ztotožnil s právním názorem strany žalované, která odkazovala na již konstantní judikaturu Ústavního sodu, sp. zn. Pl. ÚS 38/02, že je možno na náhradě za právní zastoupení přiznat pouze částku vycházející z advokátního tarifu a nikoliv smluvní odměnu. Žalovaná tak žalobci přiznala [anonymizováno] úkon za převzetí zastoupení včetně první porady s klientem, [anonymizováno] úkon za účast při výslechu žalobce dne [datum] ve večerních hodinách, [anonymizováno] úkon za poradu s žalobcem dne [datum], [anonymizováno] úkonu za sepis a podání stížnosti proti usnesení PČR o zahájení trestního stíhání, [anonymizováno] úkon za účast při výslechu svědka [jméno] [příjmení] dne [datum], [anonymizováno] úkon za prostudování spisu dne [datum], [anonymizováno] úkon za poradu s žalobcem dne [datum], [anonymizováno] úkony za zastoupení žalobce u hl. líčení dne [datum], [anonymizováno] úkon za poradu s žalobcem dne [datum], [anonymizováno] úkon za sepis závěrečné řeči odvolacího soudu dne [datum] a žádný úkon za zastoupení u odvolacího řízení dne [datum] Celkem tedy žalovaná uznala [anonymizováno] úkonu právní služby po [částka] a [anonymizována dvě slova] režijní paušál za [částka], celkem tedy [částka]. Nad rámec uvedeného žalobce požadoval dalších [anonymizováno] úkonů právní služby (další 2 úkony za převzetí zastoupení včetně první porady s klientem a 2 úkony za účast při výslechu žalobce dne [datum], neboť tyto se uskutečnily ve večerních hodinách a bylo třeba užití cizího jazyka, další půl úkon za sepis a podání stížnosti proti usnesení PČR o zahájení tr. stíhání, jeden úkon za poradu s klientem dne [datum] a půl úkon za zastoupení u odvolacího řízení dne [datum]). K tomu soud uvádí, že shledal důvodný požadavek na přiznání mimosmluvní odměny za další jeden úkon převzetí zastoupení a a za jeden další úkon za účast právního zástupce na výslechu žalobce, a to s ohledem na skutečnost, že oba úkony se uskutečnily ve večerních hodinách. Naopak již mimosmluvní odměnu za třetí úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení a účast při výslechu žalobce soud jako důvodný neshledal, neboť se nejednalo o zcela mimořádně obtížné úkony právní služby, jak požaduje ust. § 12 odst. 1 vyhl. Č. 177/1996 Sb., neboť úkony byly činěny ve večerních hodinách a nikoliv v hodinách nočních. Dále soud konstatuje, že pokud žalobce namítal užití cizího jazyka ze strany právního zástupce, tak v tomto soud odkazuje na spisový materiál [anonymizováno] soudu sp. zn. [spisová značka], kde žalobce několikrát výslovně uvedl, že hovoří plynule česky. Dále soud přiznal druhý právní úkon za poradu s klientem dne [datum] přesahující [anonymizováno] hodinu, kterou žalobce řádně doložil. Nad rámec uznané mimosmluvní odměny ve výši 0,5 odměny za sepis a podání stížnosti proti usnesení PČR o zahájení trestního stíhání již soud další [anonymizováno] mimosmluvní odměny nepřiznal, neboť dle ust. § 11 odst. 2 písm. d) vyhl. Č. 177/1996 Sb., je za tuto stížnost možno přiznat pouze mimosmluvní odměnu ve výši jedné poloviny, která již žalobci uhrazena ze strany žalované byla. A za poslední uplatněný úkon právní služby spočívající v zastoupení žalobce u odvolacího soudu dne [datum] soud nepřiznal ničeho, neboť ačkoliv byl žalobce řádně poučen, aby prokázal oprávněnost tohoto úkonu, řekl, že ničeho dalšího k tomu nenavrhuje. Celkem tedy nad rámec [anonymizováno] úkonu právní služby (částka [částka]), kterou uznala a zaplatila strana žalovaná, soud přiznal žalobci dalších [částka], jak uvedeno shora. Ve zbylé části [částka] žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Dále se již soud zabýval druhým nárokem žalobce, a to nárokem na zaplacení částky [částka] představující nemajetkovou újmu za nezákonné rozhodnutí. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 4818/2015 objektivní odpovědnost státu předpokládá současné splnění tří podmínek: 1) existenci nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Jejich existence musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich. K tomu soud uvádí, že stejně jako u vzniku škody je poškozený v řízení před soudem povinen tvrdit a prokazovat vznik nemajetkové újmy, resp. uvádět skutečnosti, na jejichž základě bude možno podle zákonem stanovených kritérií posoudit vznik a rozsah újmy. Soud dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobce poučil, aby tento řádně tvrdil a důkazy prokázal, že mu vznikla nemajetková újma a že tato nemajetková újma vznikla v příčinné souvislosti s trestním řízením, které se proti němu u zdejšího soud vedlo. To vše pod tíhou neunesení důkazního břemene. K tomu žalobce uvedl, že částka [částka] požadovaná za imateriální újmu byla stanovena odhadem a není ničím doložena. Jednalo se o nezákonný zákrok Policie vedený brutálním způsobem, kdy následky mohly být ještě horší, než byly. Všechno bylo zachyceno průmyslovou kamerou a Policie měla důkaz, že se o nic nejednalo a mohla celou věc uzavřít bez toho, aby se zbytečně podávalo trestní oznámení. Celý zákrok byl zbytečný a ještě to bylo pod dohledem státního zastupitelství. Uvedl, že sice řízení trvalo [anonymizováno] než [anonymizováno], ale bylo zcela nestandardní a stát by měl odpovídat za takový postup a za to žalobce žádá žalovanou částku. Z uvedeného je patrné, že žalobce nikterak ani netvrdil, tím méně prokázal, že by mu vznikla jakákoliv imateriální újma, netvrdil a ani neprokázal, že by řízení mělo pro žalobce větší význam než nepatrný. Vzhledem k absenci tvrzení o jakékoliv imateriální újmě má soud za to, že konstatování porušení práva ze strany žalované bylo dostatečným zadostiučiněním a pro přiznání náhrady v penězích soud neshledal důvod. Soud uvádí, že Nejvyšší soud formuloval ve své judikatuře (srov. rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, rozsudek ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). jednotlivá kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy. Těmito kritérii jsou: 1) Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). Například újma bude obecně větší v případě trestního stíhání pro zločin vraždy, za který hrozí uložení základního trestu odnětí svobody v rozmezí deset až osmnáct let, než v případě přečinu podvodu, za který hrozí uložení trestu odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty přičemž podvodník nebude vystaven takovému společenskému odsudku jako domnělý vrah. 2) Délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Lze zde vyjít případně z toho, že trvání trestního stíhání může způsobovat kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka; délka trestního stíhání však na druhou stranu, zejména v případě uvadajícího zájmu společenského prostředí o daný případ, nemusí mít nutně za následek narůstající dotčení integrity poškozeného a mohlo by být v takových poměrech uvažováno o poklesu intenzity újmy v průběhu plynutí času. Nepřiměřená délka řízení typicky způsobuje újmu spočívající zejména v nejistotě ohledně výsledku řízení a udržování osoby obviněné z trestné činnosti v tomto stavu nejistoty, samotné trestní stíhání způsobuje zpravidla újmy, jež vylíčil žalobce a které by se souhrnně daly označit za morální poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života. 3) Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

18. Žalobce byl v rámci trestního stíhání vedeného vůči jeho osobě ohrožen sazbou odnětí svobody až na [anonymizováno] roky pro přečin násilí proti úřední osobě dle ust. § 325 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku Trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum], tedy [anonymizováno] měsíců, v jeho průběhu nedošlo k odsouzení žalobce. Jaký mělo trestní stíhání dopad do profesního, rodinného či osobního života žalobce není soudu známo, neboť žalobce v tomu směru ničeho netvrdil. Rovněž nutno zohlednit, že žalobce byl zproštěn obžaloby již před soudem prvního stupně dne [datum]. Vzhledem k uvedenému, že trestní stíhání netrvalo nikterak dlouhou dobu, žalobce netvrdil a ni neprokázal, že by trestní stíhání mělo dopad jak do jeho profesního, tak i do rodinného a osobního života nebo pověsti, je soud názoru, že není adekvátní přiznání zadostiučinění v penězích a proto žalobu co co požadované částky [částka] zamítl jako nedůvodnou.

19. Výrok č. III. je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobce uplatnil u soudu dva nároky, jednak nárok na přiznání materiální újmy, ve kterém byl převážně úspěšný ([částka] + [částka]) a dále nárok na přiznání imateriální újmy ve výši [částka], ve které byl zcela neúspěšný. Vzhledem k tomu, že přiznání těchto částek závisí do podstatné míry na úvaze a odůvodnění soudu, postupoval soud dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Celkově byl tedy žalobce v jednom z nároků spíše úspěšný a v jednom neúspěšný, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení