39 C 175/2018

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Tvrdkovou a přísedícími [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [jméno] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o neplatnost rozvázaní pracovního poměru výpovědí takto:

Výrok

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne 16. 7. 2018, kterou obdržel žalobce od žalované dne 16. 7. 2018, je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 41 143,50 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 30. 11. 2018 domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 16. 7. 2018, je neplatná. V žalobě uvedl, že byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 11. 2016 jako vedoucí oddělení. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. 11. 2017. Dne 1. 2. 2017 byl jmenován do funkce ředitele odboru investiční sekce. Dne 14. 7. 2017 mu byla předložena změna pracovní smlouvy, na základě které mu byl pracovní poměr změněn na dobu neurčitou. Dne 30. 4. 2018 obdržel od zaměstnavatele písemnost, kterou byl dnem 1. 5. 2018 jmenován do funkce zástupce ředitele [anonymizována dvě slova] a do funkce vedoucího odboru investičního a majetkového. Toto jmenování mu bylo předáno v souvislosti s přijetím nového organizačního a aprobačního řádu u žalované ze dne 30. 4. 2018. S tímto jmenováním žalobce souhlasil. Od 1. 5. 2018 tedy u žalované zastával současně dvě„ systemizovaná místa“, přičemž mzdu pobíral ve výši odpovídající lépe odměňované pozice zástupce ředitele [anonymizována dvě slova]. Dne 16. 7. 2018 byl odvolán z pracovního místa zástupce ředitele [anonymizována dvě slova], v souvislosti s jeho zrušením ke dni 3. 7. 2018 a z pracovního místa vedoucího odboru investičního a majetkového v souvislosti s jeho zrušením ke dni 3. 7. 2018. Následně s ním chtěla žalovaná rozvázat pracovní poměr dohodou s tím, že pokud dohodu podepíše, dostane 5 platů jako odstupné. Žalobce tuto dohodu odmítl podepsat a trval na dalším zaměstnávání. Následně proběhlo jednání, kde mu byla předložena písemnost s datem 16. 7. 2018, ve které byla žalobci nabídnuta 3 pracovní místa, nicméně s tím, že mu k tomu Mgr. [příjmení] uvedl, že dle jeho názoru není jasné, zda má žalobce na všechna nabízená místa potřebnou kvalifikaci a zejména pak, že v případě, že by některé z nabízených míst přijal, bude takové místo vzápětí další reorganizací zrušeno. Jednalo se tedy pouze o účelovou nabídku pracovního místa. S ohledem na to žalobce uvedl, že žádné s nabízených míst nepřijímá. Následně mu byla předána výpověď z pracovního poměru s datem 16. 7. 2018 s odkazem na ust. § 73a odst. 2 a 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“). Žalobce byl následně postaven na překážky. Tuto výpověď žalobce považuje za neplatnou. Dne 24. 9. 2018 oznámil žalované, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání. Je názoru, že nově jmenovaný ředitel Ing. [jméno] [příjmení] dostal od zřizovatele pokyn vyměnit celé vedení žalované a obnovit„ staré pořádky“. U žalované neproběhla změna úkolů, technického vybavení, nedošlo ani ke snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce a celá organizační změna sloužila pouze k tomu, aby mohl být žalobce propuštěný jako nadbytečný. Nejprve bylo jednáno o zrušení pozice zástupce ředitele [anonymizována dvě slova], neboť si na druhé pracovní místo, které žalobce zastával u žalované, nevzpomněli. Až JUDr. [příjmení], kterému dali úkol připravit pro žalobce výpověď z pracovního poměru, je upozornil, že žalobce zastává u žalované dvě pozice. Narychlo tedy bylo připraveno rozšíření reorganizace i o zrušení druhého pracovního místa, které zastával. Toto dodatečné rozšíření reorganizační změny však již nebylo s odborovou organizací projednáno. Práce, kterou u žalované zastával, neodpadla, a i v současné době existují pracovní pozice, mezi které byla část jeho zastávaných úkolů přesunuta. Úkoly, které vykonával, jako zástupce ředitele [anonymizována dvě slova] dnes z části vykonává Mgr. [příjmení] a od 1. 10. 2018 též ředitel sekce investiční Ing. [příjmení]. Také práce, kterou žalobce zastával jako vedoucí odboru investičního a majetkového je pro žalovanou nadále potřebná a je nadále vykonávána jejími zaměstnanci. Žalobce uvedl, že jej žalovaná mohla z jeho pracovních vedoucích míst odvolat bez uvedení důvodu, ale ona jej odvolala s odůvodněním na zrušení každého z obou pracovních míst ke dni 3. 7. 2018. Dále žalobce uvedl, že výpověď považuje za neplatnou rovněž z důvodu, že nebyla ze strany žalované splněna nabídková povinnost. Nicméně zaměstnavatel mu nabídl pouze pracovní místa pro něj kvalifikačně nevhodná, některá dokonce v době nabídky obsazená, a to dokonce s dovětkem, že kdyby si je snad vybral, tak je vzápětí reorganizací opět zruší. Žalovaná mu však nenabídla v té době uvolněná pracovní místa, i přes to, že žalobce ví o tom, že na některá pracovní místa byla vypsána výběrová řízení.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila svým podáním ze dne 3. 4. 2019, kde uvedla, že v žalobě uplatněný nárok neuznává, a to ani z části. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce byl jmenován s účinností od 1. 5. 2018 do funkce 1) zástupce ředitele [anonymizována dvě slova] a 2) vedoucího odboru Investičního a majetkového. Uvedla, že dne 1. 7. 2018 došlo u žalované k personální změně spočívající v odvolání tehdejšího ředitele JUDr. [příjmení], kterého nahradil nově jmenovaný ředitel Ing. [jméno] [příjmení]. Po nástupu nového ředitele tento zjistil, že bude nutné okamžitě provést řadu nezbytných, mimo jiné organizačních změn. Důvodem bylo, že od počátku působení JUDr. [příjmení] ve funkci žalované docházelo ke zcela novému organizačnímu uspořádání žalované. Zásadní změnou tehdejšího ředitele JUDr. [příjmení] byla přijatá organizační změna ze dne 30. 4. 2018, kterou byl vydán nový organizační a aprobační řád a tímto příkazem došlo ke zřízení nových odborů, oddělení, týmů a funkcí uvnitř žalované a nově poprvé také za dobu existence žalované ke zřízení funkce zástupce ředitele [anonymizována dvě slova], do které byl ještě téhož dne 1. 5. 2018 jmenován žalobce. Pod žalobce tak trvale spadalo 64 zaměstnanců. S nárůstem nově zřizovaných sekcí, oddělení a týmů začal enormně přibývat i počet zaměstnanců, kteří byli na tyto nové (nadbytečné) pozice přijímáni. Nicméně nedocházelo k rozšiřování pracovních aktivit. To znamená, že nastolená vnitřní organizační struktura byla pro žalovanou nepřijatelná a po nástupu nového ředitele Ing. [příjmení] se musela neprodleně řešit. Na nedostatky v organizační struktuře a vysoký počet vedoucích pozic upozorňovalo také obsáhlé zjištění Kontrolního orgánu Ministerstva zahraničních věcí ČR, odbor Generální inspekce a interní audit. Jediným řešením bylo přijetí organizační změny, kterým budou nadbytečné odbory, oddělení atd. zrušeny. U žalované proběhly následně četné organizační změny. První organizační změnou byl Příkaz ředitel [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 3. 7. 2018, č. j. 2590 18 120, kterým byl změněn problematický příkaz ředitele [anonymizováno] [číslo] — Organizační a aprobační řád a byla zrušena místa zástupce ředitele, referent hospodářsko — správního sekretariátu ZR, vedoucí odboru investičního a majetkového. Všechna pracovní místa v Týmu přípravy, Všechna pracovní místa v Týmu technické dokumentace, rozpočtář v týmu servisu a revizí, vedoucí Ol SS a namísto toho byly efektivně zřízeny pouze dvě nové funkce ředitele, a to Ředitele sekce správy služeb a ředitele sekce administrativní a dále dvě asistentky a vedoucí oddělení IT. Po účinnosti příkazu [číslo] však potřeba dalších organizačních změn neodpadla, proto byl přijat příkaz ředitele [číslo] č.j. 2821-18-120, který dále upravil vnitřní organizaci řízení žalované, členění do jednotlivých útvarů a opět zrušil řadu dalších nadbytečných útvarů. Dne 17.9.2019 byl přijat další příkaz ředitele [číslo] č.j. 3284-18-130, jímž byla vnitřní organizační struktura žalované upravena, a to zřízením celkem tří sekcí, kdy se žalovaná ode dne účinnosti příkazu člení na 1) sekci ředitele [anonymizována dvě slova], 2) Sekce administrativní a 3) Sekce investiční. Žalovaná dále uvedla, že není pravdou, že se v organizační změně [číslo] zapomnělo na zrušení odboru investičního a majetkového a neprojednalo se to s odborovou organizací, ale naopak zrušení obou žalobcem zastávaných pozic bylo projednáno s odborovou organizací žalované, jak přímo vyplývá ze zápisu z jednání VZO Odborového svazu státních orgánů a organizací při [anonymizována dvě slova] konaného dne 3. 7. 2018. Žalovaná dále odmítá tvrzení žalobce o tom, že nesplnila svou nabídkovou povinnost. Téhož dne, kdy byl žalobce z funkce odvolán, mu bylo nabídnuto pracovní zařazení na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Nabízeno mu bylo pracovní místo 1) vedoucího odboru ekonomického, 2) vedoucího IT a 3) referenta PaM v samostatném oddělení personálním a mzdovém. Vzhledem k tomu, že si žalobce žádné z těchto míst nevybral, nezbylo žalované než žalobci dát výpověď v souladu s ust. § 73a odst. 2, § 52 písni, c) zák. práce. Není pravdou, že by nabízená místa byla pro žalobce kvalifikačně nevhodná nebo, že by nabízené místo bylo obsazeno. Pravdivá nejsou ani tvrzení žalobce ohledně údajně volných a pro něj dostupných míst. Žalovaná trvá na tom, že veškeré pracovní pozice byly k datu 16. 7. 2018 obsazeny (závazně přislíbeny).

3. Zdejší soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 29. 5. 2020, č. j. 39 C 175/2018-84 tak, že určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 16. 7. 2018, kterou žalobce obdržel dne 16. 7. 2018, je neplatná (výrok I.) a žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 25 716 Kč (výrok II.). Soud vyšel z těchto důkazů: z pracovní smlouvy ze dne 30. 11. 2016, z pracovní náplně ze dne 30. 11. 2016, z dokumentu ze dne 30. 4. 2018, č. j. 1713 18 130, z odvolání z funkce ze dne 25.6.2018, [číslo jednací], z jmenovacího dekretu ze dne 25.6.2018, [číslo jednací], z příkazu ředitele DS [číslo] č.j. 1704 18 110 s účinností od 1.5.2018, ze zápisu [anonymizováno 5 slov] a organizací při [anonymizována dvě slova] konaném dne 3. 7. 2018, z odvolání ze dne 16. 7. 2018, z výpovědi z pracovního poměru ze dne 16. 7. 2018, ze záznamu zjednání ze dne 16. 7. 2018, dopisu ze dne 24. 9. 2018 a dopisu Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 15. 10. 2018. Na základě provedených důkazů došel soud k závěru o skutkovém ději, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 11. 2016 jako vedoucí oddělení od 1. 12. 2016. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. 11. 2017. Změnou pracovní smlouvy ze dne 14. 7. 2017 byl pracovní poměr žalobce změněn na pracovní poměr na dobu neurčitou a od 1. 8. 2017 měl pracovat jako ředitel IS. Dne 30. 4. 2018 byl žalobce s účinností od 1. 5. 2018 jmenován do funkce zástupce ředitele [anonymizována dvě slova] v plném rozsahu práv a povinností ředitele s výjimkou uzavírání smlouvy o převodu nemovitého a movitého majetku, uzavírání nájemních a podnájemních smluv a přijetí a ukončení pracovního poměru. Zároveň byl jmenován do funkce vedoucího Odboru Investičního a majetkového. Následně byl dne 25. 6. 2018 odvolán z funkce tehdejší ředitel [anonymizována dvě slova] JUDr. [jméno] [příjmení], a to s účinností ke dni 1. 7. 2018. Dnem 2. 7. 2018 byl do funkce ředitele [anonymizována dvě slova] jmenován Ing. [jméno] [příjmení]. Nový ředitel Ing. [jméno] [příjmení] provedl změnu Organizačního a aprobačního řádu s účinností od 3. 7. 2018, kterou byla zrušena pracovní místa zástupce ředitele [anonymizována dvě slova] a místo vedoucího Odboru investičního a majetkového. Dne 3. 7. 2018 bylo rovněž zrušení uvedených pozic projednáno s Odborovým svazem státních orgánů a organizací při [anonymizována dvě slova]. Dne 16. 7. 2018 byl žalobce z již zrušených pracovních pozic zástupce ředitele [anonymizována dvě slova] a z pracovního místa vedoucího Odboru Investičního a majetkového, odvolán, a to v souvislosti s jejich zrušením ke dni 3. 7. 2018. Dne 16. 7. 2018 byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru s nárokem na odstupné dle ust. § 73a odst. 2 a podle § 52 písm. c) zák. práce, a to v důsledku jeho odvolání z pracovního místa zástupce ředitele [anonymizována dvě slova] a z pracovního místa vedoucí Odboru investičního a majetkového, jež byly zrušeny dnem 3. 7. 2018 a vzhledem k tomu, že si zaměstnanec nevybral žádné z nabízených pracovních míst, na které by mohl být zařazen. Téhož dne 16. 7. 2018 byla žalobci nabízena jiná pracovní místa v souvislosti s jeho odvoláním, a to v Odboru ekonomickém, pracovní místo vedoucího odboru ekonomického v tarifním stupni 7, v Odboru informačních technologií, pracovní místo vedoucího IT v tarifním stupni č. 7 a v Samostatném oddělení personálním a mzdovém, pracovní místo referent PaM v tarifním stupni č.

6. Pod uvedený záznam žalobce rukou napsal, že mu bylo v rámci nabídky sděleno, že v případě přijetí tohoto místa, bude místo zrušeno a on v této souvislosti místa nepřijímá. Dopisem ze dne 24. 9. 2018 se žalobce dovolával neplatnosti rozvázání pracovního poměru a dále žalované sdělil, že trvá na dalším zaměstnávání. Žalovaná dopisem ze dne 15. 10. 2018 žalobci sdělila, že považuje výpověď udělenou žalobci z pracovního poměru za platnou. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že u žalované proběhla organizační změna, a to příkazem ředitele [anonymizováno] [číslo] ze dne 3. 7. 2018 s okamžitou platností. Tímto příkazem se zrušila pracovní místa zástupce ředitele [anonymizována dvě slova] a pracovní místo vedoucího Odboru investičním a majetkovém. Obě pracovní místa zastával až do této doby, tj. do 3. 7. 2018 žalobce. Vzhledem k tomu, že tato pracovní místa byla ke dni 3. 7. 2018 zrušena, žalobce je od 4. 7. 2018 nemohl zastávat. Zaměstnavatel — žalovaná neměla možnost nadále přidělovat zaměstnanci — žalobci práci dle pracovní smlouvy, neboť tato práce u žalované již neexistovala. I přes to, že pracovní místa zastávaná žalobcem u žalované již neexistovala, žalobce nedostal výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. c) zák. práce. Teprve 16. 7. 2018 byl žalobce ze své funkce zástupce ředitele [anonymizována dvě slova] a z funkce vedoucího Odboru investičního a majetkového odvolán a vzhledem k tomu, že nepřijal jinou nabídku pracovního zařazení, byla mu dána výpověď z pracovního poměru dle ust. § 73a odst. 2 ve spojení s § 52 písm. c) zák. práce, tedy výpověď v důsledku jeho odvolání z pracovního místa. Zdejší soud tedy uvedl, že žalobce nemohl být odvolán z funkce, která již v době odvolání neexistovala. Žalovaná měla přistoupit k výpovědi z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. c) zák. práce. Toto byla jistě jedna z možností skončení pracovního poměru žalobce. Pokud by žalovaná trvala na odvolání žalobce z funkce zástupce ředitele [anonymizována dvě slova] a vedoucího odboru investičního a majetkového, mohla tak učinit kdykoliv do 3. 7. 2018, a to i bez uvedení důvodu, neboť odvolání z vedoucí pracovní funkce je možné z jakéhokoliv důvodu a i bez důvodu. Posledním dnem, kdy toto mohla žalovaná učinit, bylo bezpochyby datum 3. 7. 2018, neboť v té době ještě tyto funkce u žalované existovaly. Soud proto z tohoto základního důvodu shledal výpověď z pracovního poměru ze dne 16. 7. 2018 neplatnou a již se z důvodu nadbytečnosti ani nezabýval splněním nabídkové povinnosti žalované, ke které žalovaná již nemohla být povinna.

4. K odvolání žalované ve věci rozhodoval Městský soud v Praze, jako soud odvolací, a to dne 2. 12. 2020, č. j. [číslo jednací], tak, že rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. ohledně neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 16. 7. 2018 ve vztahu k zástupci ředitele žalované, potvrdil (výrok I.) a ve výroku I. ohledně neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 16. 7. 2018 ve vztahu k pozici vedoucího odboru investičního a majetkového a ve výroku II. rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II.). V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že byl-li žalobce jmenován ředitelem žalovaného do pozice zástupce ředitele, pak formální zařazení této pracovní pozice do samostatného útvaru tak, jak byl označen v OAŘ (vypracovaným žalobcem a schváleným vedoucím příspěvkové organizace – ředitelem žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]), pak samostatný řídící útvar nepředstavuje. Pracovní poměr žalobce je sice založen jmenováním ze dne 30. 4. 2018 do funkce vedoucího odboru investičního a majetkového (kdy o jmenování na pozici vedoucího organizačního útvaru žalovaného nemá odvolací soud žádnou pochybnost), avšak pracovní poměr doznal změny z hlediska svého obsahu co do druhu práce tak, že jednou ze základních náležitostí obsahu pracovněprávního vztahu je současně sjednaný druh práce na pozici zástupce ředitele. Žalobce tak na základě jednostranného jednání žalované z pozice zástupce ředitele nemohl být odvolán, neboť do této pozice nemohl být ani platně jmenován, a proto s ním nemohla žalovaná ani rozvázat pracovní poměr ve vztahu k tomuto sjednanému druhu práce pracovní poměr na základě výpovědi z pracovního poměru postupem dle § 73a odst. 2 věta druhá zák. práce, jak to učinila, ale standartní výpovědí podle § 52 písm. c) zák. práce. Proto rozsudek soudu I. stupně ve vztahu k této pracovní pozici, potvrdil, byť z jiného právního důvodu. Naproti tomu závěr soudu I. stupně o tom, že výpověď z pracovního poměru ze dne 16. 7. 2018 je neplatným právním jednáním též v části, která se týká pracovní pozice vedoucího odboru investičního a majetkového, je předčasný. Jestliže žalovaná odvolala žalobce z funkce vedoucího odboru investičního a majetkového po zrušení této pozice dopisem ze dne 16. 7. 2018 s tím, že došlo ke zrušení uvedeného pracovního místa k 3. 7. 2018, učinila tak legitimním způsobem s tím, že odvoláním z vedoucího pracovního místa pracovní poměr zaměstnance u zaměstnavatele nekončí a zaměstnavatele stíhá tzv. nabídková povinnost, jejíž splnění je hmotněprávní podmínkou platnosti výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 73a odst. 2 a § 52 písm. c) zák. práce. V dalším řízení uložil proto zdejšímu soudu, aby se zabýval otázkou vzniku fikce nadbytečnosti, neboť odvoláním pracovní poměr vedoucího zaměstnance bez dalšího nekončí.

5. Nejvyšší soud ČR rozhodl dne 28. 2. 2022, č.j. 21 Cdo 1960/2021-197 tak, že rozsudek městského soudu ve výroku I. a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2020, č.j. 39 C 175/2018-84, v části výroku I., jíž bylo rozhodnuto o„ neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 16. 7. 2018 ve vztahu k pozici zástupce ředitele žalované“, zrušil a věc se v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že pakliže bylo ve vztahu k postavení žalobce v rámci organizační struktury žalované zjištěno, že žalobce jako zástupce ředitele„ je faktickým prostředníkem mezi ředitelem příspěvkové organizace a jednotlivými obory“, že jeho pracovní pozice„ samostatný řídící (přesněji,organizační') útvar nepředstavuje“, je pak závěr odvolacího soudu, že na pozici zástupce ředitele nemohl být žalobce„ jmenován“ s účinky následné možné aplikace ustanovení § 73a zák. práce, správný.„ Jmenování“ žalobce do pozice zástupce ředitele přípisem ředitele žalované ze dne 30. 4. 2018 je nutno potom posoudit jako návrh na změnu původně sjednaného druhu práce ve smyslu ustanovení § 40 zák. práce; pakliže žalobce s tímto souhlasil a ve stanoveném rozsahu (Organizačním a aprobačním řádem) pro žalovanou práce vykonával, došlo sice ke změně dosavadních pracovních podmínek, nikoliv však v důsledku jeho jmenování ve smyslu ustanovení § 33 odst. 3 zák. práce, nýbrž v důsledku dohody podle ustanovení § 40 zák. práce. Závěr odvolacího soudu, že žalobce nemohl být z pozice zástupce ředitele postupem podle ustanovení § 73a odst. 1 zák. práce odvolán a že následně ve vztahu k němu nemohl být uplatněn výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. c) ve spojení s ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce, je tak správný. I přesto nemohl Nejvyšší soud ČR dospět k závěru o věcné správnosti rozsudku odvolacího soudu, neboť nebylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 152 odst. 2 o. s. ř. o celé projednávané věci. V této věci bylo mezi účastníky učiněno nesporným, že mezi nimi existoval pouze jeden pracovní poměr, v rámci něhož žalobce zastával více pracovních pozic, a že tento pracovní poměr byl rozvázán jednou výpovědí (ze dne 16. 7. 2018). V soudní praxi není pochyb o tom, že v této situaci se musí použitý výpovědní důvod vztahovat ke všem zaměstnancem zastávaným pracovním pozicím (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4654/2017, uveřejněný pod č. 26/2020 v časopise Soudní judikatura); pracovní poměr je takovou výpovědí buď rozvázán jako celek (tedy nikoliv ve vztahu k jednotlivým zaměstnancem zastávaným pracovním pozicím) - je-li výpověď platná - anebo rozvázán není (protože výpověď byla shledána neplatnou), a to opětovně ve vztahu ke všem pracovním pozicím, které zaměstnanec zastával. Hmotněprávní povaha uplatněného nároku (na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru) tak vylučuje, aby bylo o něm rozhodováno„ po částech“; z povahy věci je vyloučeno, aby výpověď z pracovního poměru byla shledána ve vztahu k jedné pracovní pozici neplatnou (jak tomu bylo v tomto případě) a připustila se možnost její platnosti ve vztahu k jiné zaměstnancem zastávané pracovní pozici. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně (v daném případě je dovolací soud vázán rozhodnutím odvolacího soudu o zrušení rozsudku soudu prvního stupně„ ohledně neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 16. 7. 2018 ve vztahu k pozici vedoucího odboru investičního a majetkového“ (srov. ustanovení § 170 odst. 1 o. s. ř), a rozsudek soudu prvního stupně v „ okleštěné podobě“ nemůže z důvodů, pro které došlo ke zrušení rozsudku odvolacího soudu, samostatně obstát), zrušil dovolací soud v odpovídající části i toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

6. Na prvním místě je třeba zmínit, že soud byl po rozhodnutí Městského soudu v Praze vázán jeho právním názorem vysloveným v rozhodnutí sp. zn. 62 Co 309/2020, tj. aby se ve vztahu k pozici zástupce ředitele zabýval otázkou vzniku fikce nadbytečnosti, neboť odvoláním pracovní poměr vedoucího zaměstnance bez dalšího nekončí. Nicméně následně rozhodl ve věci Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 21 Cdo 1960/2021, který potvrdil právní názor odvolacího soudu o tom, že žalobce nemohl být z pozice zástupce ředitele postupem podle ustanovení § 73a odst. 1 zák. práce odvolán a že následně ve vztahu k němu nemohl být uplatněn výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. c) ve spojení s ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce, nicméně uvedl, že nemohl uvedené rozhodnutí potvrdit, neboť uvedl, že pracovní poměr může být výpovědí rozvázán jen jako celek, tedy nikoliv ve vztahu k jednotlivým zaměstnancem zastávaným pracovním pozicím.

7. Rozhodování dovolacího soudu je založeno na kasačním principu. Proto, aby bylo zajištěno, že právní závěry dovolacího soudu budou v dalším řízení respektovány (nebudou pominuty), stanoví právní úprava, že právní názor vyslovený dovolacím soudem ve zrušujícím rozhodnutí je závazný pro odvolací soud, popřípadě také pro soud prvního stupně, bylo-li dovolacím soudem zrušeno i jeho rozhodnutí (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 26 Cdo 361/2001). Jak uvedeno výše, soud se řídil závazným pokynem Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1960/2021 a v jeho intencích věc znovu projednal a rozhodl a poté došel k závěru, že žaloba je důvodná. Předně nutno uvést, že žalobce zastával u žalované dvě pracovní pozice, a to zástupce ředitele [anonymizována dvě slova] a vedoucího Odboru investičního a majetkového. Ve vztahu k pracovní pozici zástupce ředitele [anonymizována dvě slova] po doplnění dokazování uvedl, že žalobce na základě jednostranného jednání žalované z pozice zástupce ředitele nemohl být odvolán, neboť do této pozice nemohl být ani platně jmenován, a proto s ním nemohla žalovaná ani rozvázat pracovní poměr ve vztahu k tomuto sjednanému druhu práce pracovní poměr na základě výpovědi z pracovního poměru postupem dle § 73a odst. 2 věta druhá zák. práce, jak to učinila, ale standartní výpovědí podle § 52 písm. c) zák. práce. Uvedený právní názor byl potvrzen shora uvedeným rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 21 Cdo 1960/2021 s tím, že v závěru dovolací soud zdůraznil, že jím vyslovený právní názor je závazný. Vzhledem k tomu, že bylo postaveno na jisto, že u jedné z pracovních pozic byl pracovní poměr rozvázán neplatně a zároveň dovolací soud uvedl, že použitý výpovědní důvod se musí vztahovat ke všem zaměstnancem zastávaným pracovním pozicím a odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 4651/2017 s tím, že v případě, že byl pracovní poměr rozvázán neplatně ve vztahu k jedné pracovní pozici, je takový pracovní poměr rozvázán jako celek, je nepochybné, že pracovní poměr byl neplatně rozvázán i ve vztahu k druhé pracovní pozici žalobce vedoucího Odboru investičního a majetkového. Z toho důvodu zdejšímu soudu nezbylo, než závazný právní názor dovolacího soudu respektovat a již důkazy ve vztahu k nabídkové povinnosti neprovádět, neboť by případná platnost výpovědi vůči jedné z pracovních pozic, nemohla obstát.

8. K námitkám strany žalované, že odvolací soud postupoval nezákonně, neboť jeho rozhodnutí bylo překvapivé a dále nesprávně, neboť právní otázku špatně posoudil, zdejší soud uvádí, že není oprávněn přezkoumávat či jinak hodnotit rozhodnutí a průběh řízení soudu vyšší instance. Rozhodnutí odvolacího soudu jsou pro soud I. stupně závazná a tento je povinen je respektovat. K nerespektování právního názoru odvolacího soudu může dojít pouze v případě, že soud postupuje podle názoru soudu vyššího stupně, tedy soudu dovolacího (viz shora uvedené) či Ústavního soudu ČR (nerespektování právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v jeho nálezu zakládá porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a představuje současně nerespektování povinnosti obecných soudů poskytovat ochranu základním právům a svobodám podle čl. 4 Ústavy České republiky - viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2932/18, ze dne 28. 6. 2019). Nadto soud zdůrazňuje, že právní názor odvolacího soudu byl v tomto směru potvrzen rozhodnutím sodu dovolacího.

9. Ze všech výše uvedených důvodů, zdejší soud rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno, tedy dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru žalobce ze dne 16. 7. 2018, kterou žalobce obdržel od žalované dne 16. 7. 2018, je neplatná jako celek.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení v částce 41 143,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) a. t., sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 500 Kč za vyjádření ze dne 9. 10. 2019 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dne 9. 10. 2019 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dne 15. 1. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 2 500 Kč za vyjádření ze dne 25. 10. 2019 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dne 29. 5. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 2 500 Kč za vyjádření k odvolání ze dne 8. 9. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 500 Kč za účast na jednání odvolacího soudu dne 2. 12. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 2 500 Kč za vyjádření k dovolání ze dne 30. 6. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dne 2. 11. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 1 250 Kč za účast na jednání soudu dne 7. 10. 2022, které nebylo zahájeno dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., to vše včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.