39 C 18/2022- 177

Rubrum

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Petry Pavlíčkové a členů senátu paní [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [jméno] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] jako insolvenční správce dlužníka [právnická osoba] [IČO], sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] pro zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od července 2020 do současné doby se v celém rozsahu zamítá.

II. České republice se náklady řízení vůči žalobci nepřiznávají.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 8 075,50 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci.

IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 3 105,60 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 21. 1. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném jako insolvenčním správci dlužníka [právnická osoba] nároků, které označil jako nároky plynoucí z nemoci z povolání, k jejímuž rozvoji došlo právě v provozu u žalovaného (resp. úpadce). Žalovaný uvedl, že pracoval u úpadce jako slévárenský dělník na základě pracovní smlouvy ze dne 14. 3. 2014. Byly u něj zjištěny a uznány 2 nemoci z povolání, konkrétně chronická tendinitida extenzorů vlevo [anonymizováno] [číslo] a poškození loketního nervu vlevo, obě 27. 3. 2015, tedy v době, kdy byl zaměstnán u úpadce. Žalobce byl v části nároků vyplývajících ze zjištěných nemocí z povolání odškodněn prostřednictvím pojišťovny svého zaměstnavatele, [právnická osoba]. Od roku 2015 do června 2020 mu byla vyplácena měsíčně náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. V dalším období již renta vyplácena nebyla s poukazem na změnu poměrů u žalobce, kdy dle názoru pojišťovny jeho nárok zanikl. Pojišťovna uvedla, že k poklesu pracovní schopnosti žalobce došlo z jiného obecného onemocnění, konkrétně onemocnění bederní páteře a úžinového syndromu karpálního tunelu. Došlo tedy ke ztrátě příčinné souvislosti mezi nemocemi z povolání a ztrátou na výdělku. Ačkoliv se žalobce proti těmto závěrům bránil, pojišťovna dále rentu nevyplácela, i s odkazem na znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení]. Žalobce byl od roku 2016 opakovaně posuzován posudkovým lékařem [stát. instituce]. Dne 19. 4. 2018 mu byla přiznána invalidita prvního stupně, kdy příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byly uznány zjištěné nemoci z povolání. Další rozhodnutí je z 23. 6. 2020, kdy jako rozhodující příčina pracovní neschopnosti je uvedeno postižení páteře i s přihlédnutím k nemocem z povolání. Další posouzení pro účely invalidity proběhlo 26. 1. 2021, žalobce byl uznán invalidním v prvním stupni, den vzniku invalidity byl stanoven 19. 4. 2018, platnost posudku byla omezena do 30. 4. 2023. Je pravdou, že žalobce byl léčen pro onemocnění bederní páteře (operace v listopadu 2019), dále pak pro zúžení páteře v krční krajině (operace v březnu 2021). Nicméně podle závěrů lékařky Kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice v [obec] následky nemoci z povolání trvají. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1462/2020, podle kterého nemusí být nemoc z povolání jedinou příčinou vzniku škody, postačí, jde-li o jednu z příčin, ovšem příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Žalobce tedy trvá na tom, že ztráta možnosti pracovat není způsobená pouze tzv. obecnými onemocněními, ale práci slévárenského dělníka nemůže vykonávat zejména pro přetrvávající nemoci z povolání. Žalobce žádá, aby za rok 2020 byla vyplacena částka 54 888 Kč (6 × 9 148 Kč), za rok 2021 požaduje částku 117 570 Kč (12 × 9 797,50 Kč po valorizaci). Od 1. 1. 2022 pak požaduje, aby byla vyplácena měsíční renta 9 925 Kč. Po reakci žalovaného (viz níže) žalobce uvedl, že s obranou žalovaného spočívající v nedostatku pasivní legitimace či v tom, že nároky jsou uplatněny předčasně, nesouhlasí. Upozornil na skutečnost, že pohledávka vznikla až po uplynutí doby, kdy bylo možné pohledávky přihlásit, že dokonce zhruba 1,5 roku od zjištění úpadku byla renta řádně vyplácena. Považuje svoji pohledávku za takovou, která je postavena naroveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle § 169 odst. 1 písm. a) IZ. Co se týče uzavřené smlouvy o prodeji podniku, v žádném případě na nabyvatele dle této smlouvy nepřešla práva a povinnosti k bývalým zaměstnancům, ve smlouvě se uvádí pouze tolik, že na kupujícího přecházejí práva a povinnosti, včetně neuspokojených nároků vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah trval v den, kdy došlo k převodu vlastnického práva k závodu. Žalobce však u úpadce v době prodeje podniku zaměstnán nebyl. Odkázal v tomto směru na § 338 odst. 5 zákoníku práce, podle kterého práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž právní vztahy před dnem nabytí účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů zanikly, zůstávají nedotčeny. Následně pak žalobce přihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení, a to 11. 1. 2013. Žalovaný však dle svého vyjádření pohledávku neuznal, a to ani jako pohledávku za majetkovou podstatou. Totéž sdělil žalovaný i insolvenčnímu soudu.

2. Pokud se k věci vyjádřil žalovaný, konstatoval, že žaloba je předčasná, neboť žalobce neuplatnil svoji pohledávku u insolvenčního správce. Svoji pohledávku měl uplatnit přihláškou s odkazem na § 109 IZ, a nikoliv žalobou. Žalovaný dále namítl, že není ve věci pasivně legitimován, neboť v rámci insolvenčního řízení došlo k prodeji obchodního za podle § 290 a následujících IZ, 14. 2. 2020 byla uzavřena smlouva o prodeji závodu z majetkové podstaty. Žalovaný také navrhl vstup vedlejšího účastníka [právnická osoba] do řízení, ta o to sama požádala 22. 2. 2022.

3. Vedlejší účastník uvedl, že se zcela ztotožňuje se závěry žalovaného mimo jiné i v otázce nedostatku pasivní legitimace. Veškerá práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přešla na nabyvatele dle smlouvy o prodeji podniku, jedná se o společnost [právnická osoba] Věcně [anonymizováno] [ulice] pojišťovna uvedla, že skutečně bylo žalobci vypláceno finanční odškodnění (renta) jako náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to naposledy za červen 2020. Pak došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi nemocemi z povolání a poklesem výdělku, což je dokumentováno lékařskými zprávami a opakovaně zpracovávaným znaleckým posudkem. Protože žalobce by nemohl konat stejnou práci jako před vznikem škody z důvodů obecných onemocnění, není důvod vyplácet mu nadále rentu dle pracovního práva.

4. Z předložených listin bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 6. března 2019, č. j. KSPL 54 INS 793/2019 – A-12, byl zjištěn úpadek dlužníka, společnosti [právnická osoba] Insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 6. 2019 byl na majetek společnosti [právnická osoba] prohlášen konkurz. Smlouvou o prodeji závodu z majetkové podstaty [právnická osoba] uzavřené dne 14. 2. 2020 s [právnická osoba] došlo k převodu závodu úpadce na nového nabyvatele.

5. Okolnosti pracovního poměru žalobce úpadce byly doloženy z pracovní smlouvy ze dne 14. 3. 2014, podle které byl tento od 17. 3. 2014 přijat na pozici slévárenského dělníka, pracovní poměr byl sjednán do 28. 2. 2015. Dodatkem ze dne 16. 2. 2015 byl pracovní poměr prodloužen na shodné pozici do 30. 6. 2015 (ostatně existence pracovního poměru nebyla mezi účastníky sporná).

6. Z lékařského posudku o bodovém ohodnocení bolesti pro nemoc z povolání, který byl zpracován Fakultní nemocnicí [obec], Klinikou pracovního lékařství 1. 2. 2016 bylo zjištěno, že 27. 3. 2015 byla u žalobce zjištěna nemoc z povolání (nahlášena 25. 9. 2015). Jedná se o poškození středního nervu na horní končetině ve středně těžké formě - [anonymizováno 10 slov]. Další posudek, tentokrát o uznání nemoci z povolání, je datován 27. 6. 2016, zpracován také kliniku pracovního lékařství Fakultní nemocnice v [obec]. U žalobce byla diagnostikována nemoc z povolání dle kapitoly II, položka 9 přílohy nařízení vlády č. 290/1995 Sb. v aktuálním znění, kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, jako klinická diagnóza byla označená [anonymizováno 5 slov] [číslo] Okresní správa sociálního zabezpečení Plzeň vydala 26. 1. 2021 posudek o invaliditě žalobcem se závěrem, že invalidita je prokázána s datem vzniku 19. 4. 2018, kdy z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla schopnost práce u žalobce o 40 %. Lékař vycházel z diagnóz žalobce, které jsou popsány v rámci skutkových zjištění, podle posudku rozhodující příčinu invalidity: chronická [příjmení] páteře. Posudkový lékař uvedl, že trvají obě hlášené nemoci z povolání, trvá pracovní omezení, pro které žalobce nesmí přetěžovat horní končetiny a nesmí pracovat s vibračními nástroji. Nadále trvá invalidita prvního stupně, platnost posudku je stanovena do 30. 4. 2023. Žádost žalobce o vyplácení invalidního důchodu byla zamítnuta Českou správou sociálního zabezpečení 31. 5. 2021 pro nesplnění podmínek, neboť žalobce neměl před vznikem nároku na invalidní důchod potřebnou dobu pojištění.

7. K důkazu byly provedeny také žalobcem předložené lékařské zprávy, konkrétně zpráva Kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice [obec] z 2. 9. 2021, která obsahuje přehled provedených vyšetření se závěrem, že následky nemocí z povolání trvají. Dále pak zpráva Neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice v [obec], kde byl žalobce hospitalizován v době od 28. 3. 2021 do 31. 3. 2021 k provedení operace pro odstranění zúžení páteře v krční oblasti. Ve zprávě z 28. 7. 2021 je konstatováno, že po operačním výkonu došlo k výraznému zlepšení stavu, lékař uvedl, že je možné zvýšit zátěž k normě.

8. Žalobce založil do spisu také korespondenci z [právnická osoba] 28. 5. 2018 bylo tehdy ještě [právnická osoba] žalobci sděleno, že pojišťovna vyřizuje na náhradu za ztrátu na výdělku. Pojišťovna sdělila, že s ohledem na skutečnost, že byl žalobci přiznán invalidní důchod pro obecné onemocnění neprofesionálního charakteru a toto onemocnění je samo o sobě zásadní, dochází ke změně poměrů s odkazem na § 271 e), odst. 1 zákoníku práce, zaniká nárok na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Pojišťovna sdělila, že zaměstnavatel nemůže odpovídat za ztrátu na výdělku, která by vznikla i tehdy, kdyby následků nemoci z povolání nebylo. Dopisem ze dne 26. 11. 2020 reagovala pojišťovna na žádost o přezkoumání zamítavého stanoviska, kdy žalobce předložil lékařskou zprávu, podle které bylo operačně vyřešeno onemocnění páteře, tedy obecné onemocnění ovlivňující pracovní schopnost, nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti by měl být obnoven. Pojišťovna konstatovala, že nemá dostatek podkladů, teprve po zaslání dalších lékařských zpráv, které budou předloženy znalci, je schopna zaujmout stanovisko. Dopisem z 15. 2. 2021 uvedla, že setrvává na svém stanovisku, že zaměstnavatel již není odpovědný za škodu na zdraví. Odkázala na zjištění znalkyně [příjmení] [příjmení], která dospěla k závěru, že žalobce trpí chronickým onemocněním páteře, toto onemocnění nesouvisí s nemocemi z povolání, je onemocněním obecným. V důsledku tohoto onemocnění by žalobce nebyl schopen vykonávat původní pracovní pozici slévárenský dělník, nejedná se tedy o důvody, které vyplynuly z uznaných nemocí z povolání. Na své stanovisko znalkyně nezměnila nic ani po doručení dalších lékařských zpráv. Konstatovala, že sice trvají zdravotní obtíže na v levé horní končetině spojené s nemocemi z povolání, ale žalobce trpí syndromem karpálního tunelu, dále chronickým onemocněním krční páteře, které má funkční dopad. Samotné onemocnění je překážkou výkonu pracovní pozice slévárenského dělníka. Toto stanovisko bylo zopakováno i v dopise z 28. 6. 2021.

9. V posudku ze dne 26. 8. 2020 [anonymizováno] [příjmení] uvedla, že hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je onemocnění páteře v bederním úseku, také úžinové syndromy horních končetin, tedy nemoci z povolání mají menší posudkový dopad. Nemoci z povolání se podle znalkyně podílejí na omezení pracovního potenciálu maximálně jednou čtvrtinou. Znalkyně konstatovala, že při posouzení lékařských zpráv může konstatovat, že stav páteře žalobce se od října 2018 zhoršil, v důsledku toho by pravděpodobně v roce 2020 pozbyl pracovní schopnosti pro práci slévárenského dělníka. Pokud tato znalkyně doplnila znalecký posudek 8. 2. 2021, setrvala na svých závěrech, kdy měla k dispozici lékařské zprávy Fakultní nemocnice v [obec], neurochirurgické kliniky, kliniky pracovního lékařství, kliniky anesteziologické resuscitační a intenzivní medicíny, kliniky zobrazovacích metod. Vycházela také ze zpracovaných posudků o invaliditě a z dalších dokumentů. Znalkyně uvedla, že současný zdravotní stav žalobce způsobuje invaliditu z příčin obecných, které nesouvisí s uznanou nemocí z povolání. Zejména došlo ke zhoršení v úseku krční páteře, u bederní páteře je popisováno zlepšení. Příčinou bolestí horních končetin je onemocnění krční páteře v souběhu s úžinovým syndromem, tedy bez souvislosti s uznanou nemocí z povolání, kdy se jedná o poškození horních končetin vlevo, úžinový syndrom pak uvádí bolesti v končetinách na pravé straně. Toto onemocnění by samo o sobě vedlo k nemožnosti vykonávat pozici slévárenského dělníka. Diagnózy z roku 2015 nejsou invalidizující. V dalším doplňku znaleckého posudku z 18. 6. 2021 znalkyně konstatovala, že nedošlo ke změně jejich původních závěrů.

10. S ohledem na důkazní návrhy stran ještě před tím, než bylo ve věci nařízeno první jednání, usnesením ze dne 11. 5. 2022 soud ustanovil znalce z oboru zdravotnictví – pracovní lékařství, který měl odpovědět na otázky účastníků a soudu právě ve vztahu k tomu, zda jsou to právě obecná onemocnění, kterými žalobce trpí, a které jej diskvalifikují z pracovního zařazení. Znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalce] [anonymizováno] byl soudu doručen 21. 6. 2022, s ohledem na závažnou zdravotní indispozici znalce však došlo k jeho výslechu až téměř s ročním zpožděním. Znalec vycházel z dokumentace, která mu byla předložena, včetně soudního spisu, měl k dispozici lékařské zprávy i lékařské posudky. Další doklady si nevyžadoval a to z toho důvodu, že žalobce neuvedl, u kterých lékařů byl léčen, žalobce ani nevyšetřil, neboť nepovažoval jeho vyšetření za možné s ohledem na právní překážky. Navíc upozornil na to, že žalobce byl opakovaně vyšetřován, a tedy zjištěné nálezy jsou k dispozici ve zdravotnické dokumentaci. Znalec konstatoval, že u žalobce byly zjištěny 27. 3. 2015 dvě nemoci z povolání, a to konkrétně syndrom postižení ulnárního nervu v oblasti lokte vzniklý z přetěžování, dále pak chronický neinfekční zánět šlach, které působí na zápěstí a prsty jako natahovače, vzniklý z přetěžování. Obě nemoci podle poslední kontroly z 2. 9. 2021 trvají, nicméně elektromyografický nález na levém ulnárním nervu žalobce byly již 19. 2. 2020 normální. Minimálně od června 2020 však žalobce trpí významnými obecnými nemocemi, a to oboustranným syndromem [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] syndromem 14. 11. 2019 se podrobil operaci bederní páteře pro pokročilé degenerativní změny na bederní páteři, kdy byla provedena [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Při vyšetření 2. 9. 2021 byla u žalobce zjištěna [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [spisová značka], Zmiňovaná je také pooperační [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalobce se dále podrobil 29. 3. 2021 operaci krční páteře, kdy byly odstraněny [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Nebyly odstraněny všechny patologické změny na krční páteře žalobce. Co se týče syndromu karpálního tunelu, ten byl diagnostikován už 27. 4. 2018, v době hospitalizace žalobce na neurochirurgické klinice Fakultní nemocnice v [obec] v březnu 2021 bylo konstatováno, že vlevo má žalobce lehký [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], vpravo již jde o středně těžký [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Dále znalec zdůraznil výsledky vyšetření, ke kterým došlo 2. 8. 2021 na Klinice pracovního lékařství Fakultní nemocnice v [obec], kdy jsou jednak popsány obtíže, které uváděl sám žalobce a dále pak objektivní nálezy. Znalec ve svém znaleckém posudku, vysvětlil, že i kdyby žalobce již netrpěl nemocemi z povolání (které samy o sobě vylučovaly přetěžování horních končetin), i nadále by byl doživotně vyloučen z výkonu práce slévárenského dělníka, neboť přetěžování horních končetin při této práce by mohlo způsobit návrat nemoci. Dospěl k závěru, že však zásadně žalobce trpí výraznými obecnými onemocněními, která ho staví do nutnosti fungovat v režimu vertebropata, ten nesmí páteř významně zatěžovat, ať už dynamicky či staticky, musí se vyvarovat působení nadlimitních celkových vibrací na páteř, případně prochlazení páteře. Jedná se o jednoznačnou kontraindikaci i pro výkon práce slévárenského dělníka, a to i z pracovněprávního hlediska. Stejně tak onemocnění karpálního tunelu jej z této práce diskvalifikuje. Znalec uzavřel, že minimálně od června 2020 trpí žalobce obecnými onemocněními páteře a oboustranným syndromem karpálního tunelu, které nesouvisejí s nemocemi z povolání. Pro tyto obecné nemoci nemůže vykonávat práci slévárenského dělníka. Tuto by nemohl vykonávat ani za situace, kdyby netrpěl uznanými nemocemi z povolání. Znalec dále, konstatoval, že žalobce však trpí stále nemocemi z povolání, kterému byly diagnostikovány, navíc i kdyby již tyto nemoci diagnostikovány nebyly, a i nadále by byl vyloučen z takových prací, které by byly spojeny s přetěžováním jeho levé horní končetiny. Není možné identifikovat příčiny obecných onemocnění, není možné ani doložit příčinnou souvislost mezi vznikem obecných onemocnění a uznanými nemocemi z povolání.

11. Proti znaleckému posudku vznesl výhrady žalobce, který namítl, že posudek je neúplný a nesprávný, zejména proto, že znalec si neopatřil dostatečné množství podkladů, dokonce jej ani nekontaktoval, vycházel toliko ze zprávy Fakultní nemocnice v [obec] 31. 3. 2022 a 28. 7. 2021, zcela nadbytečně se znalec věnuje právním úvahám. Na tyto výhrady znalec reagoval 2. 8. 2022. Konstatoval, že ani jakékoliv další lékařské zprávy by nezměnily jeho znalecké závěry. Neviděl také důvod žalobce osobně vyšetřovat, kdy ani s ohledem na svůj vlastní lékařskou odbornost a laboratorní možnosti nemůže provést taková vyšetření, která již objektivně byla u pacienta provedena. Závěry těchto vyšetření měl znalec k dispozici. Údaje, které měl k dispozici, považuje za dostatečné pro to, aby řádně posoudil zdravotní stav žalobce. Pokud žalobce namítal, že neví, z jakých podkladů znalec čerpal to, že by žalobce nesměl páteř významně zatěžovat, znalec uvedl, že žalobce podle vyšetření nesporně trpí závažným onemocněním páteře, kde jsou zaznamenány degenerativní změny, jak na krční, tak na bederní páteři, došlo k dvěma operacím. To, že jedinec trpící takovýmito objektivně doloženými onemocněními, [anonymizována tři slova], je zcela jasné z obecného lékařského hlediska. V otázce aktuálního zdravotního stavu žalobce, který znalec považuje za málo významný, na svém závěru znalec setrval, když pro něj bylo zásadně vycházet z předložených lékařských zpráv. Dokumentace byla dostatečná pro to, aby mohl zpracovat znalecký posudek z oborů pracovního lékařství, nezpracovával znalecký posudek z oboru ortopedie či neurochirurgie. Při svém výslechu dne 26. 5. 2023 znalec setrval na závěrech svého znaleckého posudku, a byť soud měl zpočátku skutečně pochybnosti o jeho úplnosti (neprovedené vyšetření žalobce), po výslechu uzavřel, že posudek je zcela dostatečný, vycházel z dostatečného množství podkladů, jakákoliv další vyšetření by popsaný zdravotní stav nezvrátila, neboť znalec by ani nebyl s ohledem na svoji specializaci schopen provést odborná vyšetření pohybového aparátu. Soud tedy nepřistoupil k zadání revizního znaleckého posudku, neboť posudek [anonymizováno] [celé jméno znalce] obhájený při jednání soudu považuje za úplný a správný.

12. K prokázání výplat, které byly poskytovány [anonymizována tři slova], byly předloženy informace o úhradě, kdy žalovanému bylo vyplaceno 24. 7. 2018 pojistné plnění 5 103 Kč (jedná se o vyplácenou rentu. V roce 2020 byla vyplácena částka 9 148 Kč (výplata 3. 3. 2020, 31. 3. 2020, 1. 7. 2020, kdy je vždy uvedeno, že se jedná o rentu. V roce 2019 byla vyplácena částka 8 182 Kč (renta za březen 2019), dále je pak založena informace o vyplacení renty ve výši 4 662 Kč, a to za měsíc říjen 2019, ve stejné výši pak za listopad 2019. Z potvrzení o provedených úhradách bylo zjištěno, že za měsíce červenec až prosinec 2015 bylo zaplaceno 46 147 Kč, za rok 2016 87 876 Kč, za rok 2017 79 224 Kč, za rok 2018 81 216 Kč, za rok 2019 103 194 Kč. Za měsíce leden až červen 2020 bylo vyplaceno 62 730 Kč.

13. Další důkazy prováděny nebyly, soud pouze zamítl návrh na zpracování revizního znaleckého posudku pro nadbytečnost.

14. Podle § 269 odst. 2 zákoníku práce je zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

15. Podle § 271b, odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

16. Podle § 271u, odst. 1 zákoníku práce změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností. O právně relevantní změnu poměrů se jedná jen tehdy, spočívá-li změna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů ve smyslu tohoto ustanovení, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity), a nové poměry poškozeného. Změna poměrů zpravidla spočívá ve změnách zdravotního stavu poškozeného zaměstnance, ať již v kladném, či záporném smyslu a ve výdělkových schopnostech zaměstnance, které jsou s tím spojeny. Tak kupříkladu zánik nároku může nastat, je-li prokázáno, že poškozený zaměstnanec by z obecných příčin (např. pro vznik dalšího onemocnění, závažný úraz) stejně nebyl schopen vykonávat dosavadní práci, i kdyby následků pracovního úrazu (nemoci z povolání) nebylo.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že je na místě žalobu zamítnout, a to z toho důvodu, že bylo prokázáno, že u žalobce nastaly tak podstatné skutečnosti, které přerušily příčinnou souvislost mezi nemocemi z povolání a ztrátou na výdělku. Mezi stranami nebylo sporné, že subjektem odpovědným za náhradu za nemoci z povolení byla [právnická osoba] s.r.o., kde žalobce pracoval v provozu za podmínek, kdy tyto nemoci vznikly. Zaměstnavatel žalobce se této povinnosti nezřekl, od skončení pracovního poměru byly žalobci vypláceny náhrady prostřednictvím smluvní pojišťovny, a to až do června 2020. Ukončení vyplácení renty bylo odůvodněno změnou poměrů ve zdravotním stavu žalobce, kdy jeho neschopnost pracovat již plyne nikoliv z nemocí z povolání, ale z dalších nastalých obecných onemocnění. To, že žalobce mimo nemocí z povolání trpí významným onemocněním pohybového aparátu (krční a bederní páteř, kdy dokonce žalobce podstoupil dvě operace) a syndromem karpálního tunelu, bylo beze zbytku prokázáno lékařskými zprávami, které byly následně i podkladem pro zpracování posudku zadaného vedlejším účastníkem (včetně jeho tří dodatků) a také podkladem pro zpracování znaleckého posudku v soudním řízení. A právě z těchto důkazů (oba znalecké posudky) považuje soud postavené najisto, že právě tato obecná onemocnění, která nemají příčinnou souvislost s nemocemi z povolání žalobce (též konstatováno znalcem) znemožňují žalovanému výkon práce, kterou před vznikem škody konal. Žalobce je totiž v důsledku těchto chorob v situaci, kdy by vykonávanou práci nemohl realizovat, i kdyby uznanými nemocemi z povolání netrpěl (viz rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 342/2017, 21 Cdo 227/2022). S ohledem na to, že byla prokázána změna poměrů na straně žalobce a přerušení příčinné souvislosti omezením vzniklým nemocemi z povolání a nemožností konat práci, soud žalobu zamítl.

18. K otázce nedostatku pasívní legitimace soud jen poznamenává, že se s touto neztotožňuje, pokud žalovaný odkazoval na přechod všech povinností plynoucích z pracovně právních vztahů na nabyvatele dle smlouvy o podeji závodu [právnická osoba] Z textu smlouvy se totiž mimo jiné podává, že závod kupující kupuje včetně práv a povinností vyplývajících z pracovně právních vztahů k zaměstnancům, kteří jsou definováni níže (Příloha [číslo] – seznam zaměstnanců). Mezi nimi však žalobce nefiguruje, jedná se o zaměstnance, u nichž nedošlo ke skončení pracovního poměru. Soud má za to, že uvedenou smlouvou obsahující shora uvedený text tedy nemohla na nového nabyvatele přejít jakákoliv povinnost vůči žalobci, ten byl i nadále povinen obracet se s nároky na svého bývalého zaměstnavatele, potažmo právě na insolvenčního správce.

19. Ve výroku II soud rozhodl o tom, že České republice se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníků právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát vynaložil náklady na úhradu znaleckého posudku zpracovaného [celé jméno znalce], [příjmení] a na úhradu dalších nákladů spojených s výslechem tohoto znalce. Žalobce byl však od placení soudních poplatků osvobozen již usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. 8. 2022, č.j. 1542/2021-29 (zároveň mu byl ustanoven zástupce pro řízení). Při jednání soudu dne 26. 5. 2023 byly zjišťovány majetkové poměry žalobce, nedošlo k takové změně, která by odnětí osvobození od placení soudních poplatků odůvodňovala. Žalobce tedy ani nadále není povinen hradit vzniklé náklady řízení hrazené státem.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci neúspěšný, soud mu tedy uložil uhradit žalovanému a vedlejšímu účastníkovi náklady řízení.

21. Žalovaný uplatnil po opravě náklady ve výši 7 716,17 Kč, co dle názoru soudu neodpovídá skutečně vynaloženým nákladům. Žalovaný učinil ve věci 5 úkonů jím účtovaných (vyjádření k žalobě ze dne 2. 2. 2022 s návrhem na vstup vedlejšího účastníka, vyjádření 1. 4. 2022 ke stanovisku žalobce, 19. 4. 2022 s otázkami k zadání znaleckého posudku, sdělení k výzvě soudu 12. 7. 2022, vyjádření v souvislosti s přihláškou pohledávky), je však třeba též přiznat odměnu za jednání u soudu dne 26. 5. 2023. Na odměně má tedy žalovaný nárok na částku 1 800 Kč (6 x 300 Kč) dle § 2, odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Dále má žalovaný nárok na náhradu jízdného, které bylo vyúčtováno za jízdu k jednání soudu dne 26. 5. 2023 [značka automobilu], [registrační značka] na trase [obec] – [obec] a zpět celkem 585 km (dle aplikace Seznam Mapy ověřena správnost účtovaných km). Podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. činí náhrada za užití osobního silničního motorového vozidla 5,20 Kč za 1 km – celkem tedy 3 042 Kč. Podle téže vyhlášky je stanovena cena motorové nafty 44,10 Kč za 1 litr. Dle osvědčení o registraci vozidla je průměrná spotřeba vozu 7,1 l na 100 km. Na náhradě paliva je tedy na místě přiznat částku 1 832 Kč Celkem se tedy jedná o částku 6 674 Kč bez DPH, při zohlednění toho, že žalovaný je plátcem DPH, jeho náklady se navyšují o sazbu 21%, tedy na výsledných 8 075,50 Kč. 22. [ulice] účastník uplatnil po opravě náklady ve výši 3 446 Kč, co dle názoru soudu neodpovídá skutečně vynaloženým nákladům. [ulice] účastník vyúčtoval ve věci 5 úkonů (vyjádření k žalobě ze dne 24. 2. 2022, 13. 4. 2022 s otázkami k zadání znaleckého posudku, vyjádření ze dne 19. 7. 2022, přípravu na jednání soudu dne 26. 5. 2023, účast u jednání soudu dne 26. 5. 2023). Soud konstatuje, že s ohledem na aktivitu vedlejšího účastníka od podání žaloby považuje účtovanou přípravu na jednání za úkon, který nebyl účelný, proto přiznal odměnu jen ve výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč) dle § 2, odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Dále má vedlejší účastník nárok na náhradu jízdného, které bylo vyúčtováno za jízdu k jednání soudu dne 26. 5. 2023 osobním automobilem Mercedes Benz, [registrační značka] na trase [obec] – [obec] a zpět celkem 202 km (dle aplikace Seznam Mapy ověřena správnost účtovaných km). Podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. činí náhrada za užití osobního silničního motorového vozidla 5,20 Kč za 1 km – celkem tedy 1 050,40 Kč. Podle téže vyhlášky je stanovena cena motorové nafty 44,10 Kč za 1 litr. Dle osvědčení o registraci vozidla je průměrná spotřeba vozu 9,6 l na 100 km (ve vyúčtování chybně uvedeno 10,6 l na 100 km). Na náhradě paliva je tedy na místě přiznat částku 855,20 Kč Celkem se tedy jedná o částku 3 105,60 Kč.

23. Soud nevyhověl návrhu zástupkyně žalobce, aby v případě neúspěchu žalobce ve věci aplikoval ustanovení § 150 o.s.ř. a náklady řízení žalobci k úhradě neuložil. Pro aplikaci tohoto ustanovení je třeba zjistit důvody hodné zvláštního zřetele, které by na straně žalobce nastaly (majetkové poměry, poměry sociální, osobní....), musí zvažovat i případný dopad do sféry úspěšných účastníků, kterým by ale právo na náhradu nákladů řízení bylo odepřeno. Co se týká žalovaného a vedlejšího účastníka, soud nemá pochybnosti o tom, že nepřiznáním částky cca 8 000 Kč a cca 3 000 Kč by tito žádným způsobem nebyli ohroženi v dalším fungování. Nicméně aplikaci tohoto ustanovení ve vztahu k žalobci by soud (po zjištění jeho poměrů a zejména postojů) soud považoval za zcela nevýchovnou. Žalobce uvedl, že není zaměstnaný, nepobírá invalidní důchod (ovšem z důvodů nedostatečné doby předchozího zaměstnání), žije v domácnosti s družkou (též v invalidním důchodu pro diabetes – důchod 4 370 Kč měsíčně) a 4 nezletilými dětmi ve věku [číslo] let, na které pobírá rodina přídavky ve výši 4 800 Kč. Dále je do rodiny vyplácen příspěvek na bydlení (byt 2+1) 12 000 Kč a dávka cca 670 Kč měsíčně. Žalobce hradí výživné na další dítě 800 Kč měsíčně. Není sporu o tom, že zdravotní stav žalobce není uspokojivý, v podstatě právě o tom bylo vedeno celé dokazování. Lze tedy zopakovat, že žalobce trpí onemocněním pohybového ústrojí, ať už se jedná o bederní páteř, krční páteř, či levou horní končetinu. Ovšem žalobce sám tvrdil, že v onemocnění páteře se zlepšuje, subjektivně pociťuje úlevu, po dobu jednoho roku byl schopen provádět veřejně prospěšné práce. Soudu tedy vůbec není zřejmé, proč se nesnaží do pracovního procesu zapojit i nadále, kdy míra nezaměstnanosti v [anonymizováno] kraji je naprosto minimální, nabídka pracovních pozic vysoce překračuje zájem nezaměstnaných, a to i v pozicích neodborných. Soud ovšem ve svém rozhodnutí zohlednil zejména postoj žalobce k jeho vlastní zodpovědnosti za svůj život. U společnosti [právnická osoba] žalobce pracoval od března 2014 do roku 2015, tedy cca 1 rok. Na otázku soudu, jaké práce vykonával do té doby, sdělil žalobce, že nikdy nepracoval, byl na Slovensku a někdy dělal brigády. Tedy žalobce do svých 38 let nepracoval, nesnažil se zajistit zaměstnání, přestože již v té době měl vyživovací povinnost minimálně ke čtyřem dětem. Soud není ochoten takovýto postoj, těžící pouze z široce nastaveného systému sociální podpory, podporovat ještě osvobozením od placení nákladů řízení. Je navíc třeba zohlednit i období před podáním žaloby. [ulice] účastník učinil naprosto nadstandardní počet kroků k objektivnímu zjištění zdravotního stavu žalobce, byl zpracován znalecký posudek, ke kterému byly následně vypracovány 3 dodatky. Závěry jsou konstantní, v korespondenci byly žalobci opakovaně vysvětleny, renta byla vyplácena i po době, kterou znalkyně stanovila jako nejzazší pro vznik obecných chorob. Soud tedy uzavírá, že ani zdravotní ani sociální a majetková situace žalobce jej nepřesvědčily o tom, že lze hovořit o důvodech zvláštního zřetele a žalobce (který neplatí ani právního zástupce a náklady státu) osvobodit ještě od placení nákladů vzniklých dalším účastníkům, kteří nadto byli ochotni ještě v průběhu jednání, po výslechu znalce, se svých nároků vzdát, vezme-li žalobce svoji žalobu zpět.

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.

Poučení