39 C 188/2024 - 214

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozený [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] d) [Jméno žalobce D], narozený [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce D] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] pro na odčinění nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Řízení o nároku každého z žalobců se co do částky 165 875,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 165 875,42 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobci domáhali zaplacení každému z nich částky 172 718,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 640 000 Kč od 30. 11. 2024 do 1. 2. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 172 718,50 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [jméno FO] částku 301 406,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 467 281,50 Kč od 2. 2. 2025 do 4. 2. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 301 406,08 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [Jméno žalobce B] částku 301 406,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 467 281,50 Kč od 2. 2. 2025 do 4. 2. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 301 406,08 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [jméno FO] částku 301 406,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 467 281,50 Kč od 2. 2. 2025 do 4. 2. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 301 406,08 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [Jméno žalobce D] částku 301 406,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 467 281,50 Kč od 2. 2. 2025 do 4. 2. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 301 406,08 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobce [Jméno žalobce A] je povinen zaplatit České republice soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

VIII. Žalobce [Jméno žalobce B] je povinen zaplatit České republice soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

IX. Žalobce [Jméno žalobce D] je povinen zaplatit České republice soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

X. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [jméno FO] náhradu nákladů řízení v částce 41 155,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

XI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [Jméno žalobce B] náhradu nákladů řízení v částce 34 996,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

XII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [jméno FO] náhradu nákladů řízení v částce 28 837,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

XIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [Jméno žalobce D] náhradu nákladů řízení v částce 22 678,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit každému z žalobců relutární satisfakci 640 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou restitučního řízení. Podáním ze dne 14. října 2025 vzali žalobci z důvodu částečného plnění žalované žalobu zpět v rozsahu dle výroku I. tohoto rozsudku. Soud proto posledně uvedeným výrokem řízení částečně zastavil dle § 96 odst. 2 věty první a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“). Žalobní tvrzení 2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobcům byla způsobena nemajetková újma nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení vedeného podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů („zákon o půdě“). Tvrdí, že jejich restituční nárok na vydání původních nemovitostí byl uplatněn právními předchůdci již v roce 1991, avšak příslušný orgán – [právnická osoba] – rozhodl až dne 25. ledna 2024, tedy po více než třiceti dvou letech od zahájení řízení. Takto dlouhá doba je podle žalobců zcela zjevně nepřiměřená a představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů („z. o. š.“).

3. Žalobci zdůrazňují, že v průběhu řízení nenastaly žádné objektivní překážky, které by odůvodňovaly jeho prodlení. Správní orgán disponoval dostatečným personálním i finančním aparátem a širokými procesními oprávněními, přesto nečinil kroky k vyřízení věci v přiměřené lhůtě. Naopak z odůvodnění rozhodnutí [právnická osoba] vyplývá, že pozemky nebyly po celou dobu vůbec řešeny, což žalobci považují za důkaz nečinnosti. Argumenty žalované o složitosti věci a nutnosti provádět šetření či posuzovat zastavěnost pozemků označují za účelové, neboť tyto úkony lze provést standardními prostředky v přiměřené době.

4. Podle žalobců bylo nesprávným úředním postupem porušeno jejich právo na projednání věci v přiměřené lhůtě garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících („Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyhlášené pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů („Listina“). Odkazují na judikaturu Ústavního soudu (např. nález ze dne 19. května 2010, sp. zn. II. ÚS 862/10) a Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. 30 Cdo 3007/2010), podle níž se nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení presumuje a spočívá zejména ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení. Žalobci uvádějí, že tento stav trval nejen po dobu jejich účastenství, ale i v době, kdy byli účastníky jejich právní předchůdci, kteří se konečného rozhodnutí nedožili. Tím byla újma sdílena v celé rodině a její intenzita se v čase zvyšovala.

5. Při vyčíslení nároku žalobci vycházejí ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, („Stanovisko“), které stanoví základní částku 20 000 Kč za každý rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Vzhledem k délce řízení (32 let) a jeho významu pro žalobce požadují každý částku 640 000 Kč. Odmítají námitky žalované směřující ke snížení této částky z důvodu údajné složitosti věci či sdílené újmy, neboť řízení neobsahovalo žádné mimořádné komplikace a význam věci pro žalobce byl mimořádný – šlo o nápravu křivd způsobených minulým režimem. V této souvislosti žalobci poukazují i na rozhodovací praxi obecných soudů, které v obdobných případech přiznávají zvýšené zadostiučinění právě pro velký význam řízení pro poškozené.

6. Žalobci dále uvádějí, že žalovaná sama uznala základ nároku a po podání žaloby každému z nich poskytla částku 165 875,42 Kč, což vedlo k částečnému zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu. Ve zbytku na žalobě setrvávají a požadují doplacení rozdílu spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 30. listopadu 2024 do zaplacení. Vyjádření žalované 7. Žalovaná uznává, že délka předmětného restitučního řízení vedeného podle zákona půdě byla nepřiměřeně dlouhá. Namítá však, že žalobcům již byla poskytnuta přiměřená kompenzace v souladu s aktuální judikaturou. Uvádí, že řízení bylo zahájeno dne 18. prosince 1991 a skončilo právní mocí rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 25. ledna 2024, č.j. [č. účtu], tedy po více než třiceti dvou letech. Přesto žalovaná zdůrazňuje, že při stanovení výše zadostiučinění je nutno přihlédnout ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 z. o. š., zejména k celkové délce řízení, jeho složitosti, chování poškozeného, postupu orgánů veřejné moci a významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Podle Stanoviska se základní částka stanoví ve výši 20 000 Kč za každý rok řízení, s výjimkou prvních dvou let, kdy se poskytuje částka poloviční. V daném případě byla základní částka dále korigována s ohledem na specifické okolnosti. Žalovaná poukazuje na to, že žalobci vstoupili do řízení až v roce 2008 po právní moci usnesení o dědictví po původním žadateli, a proto újma nemohla dosáhnout stejné intenzity jako u jejich právního předchůdce. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. října 2010, sp. zn. 30 Cdo 4815/2009, podle něhož dědicům svědčí celková délka řízení, avšak míra odškodnění musí být posuzována individuálně a nemusí dosahovat stejné výše jako u původního účastníka.

9. Další korekce základní částky žalovaná odůvodňuje sdílenou újmou, neboť v řízení vystupovalo více účastníků se shodným procesním zájmem, což vedlo ke snížení o 20 %. Významné snížení (o 40 %) bylo provedeno také z důvodu složitosti věci. Žalovaná uvádí, že bylo nutno provést rozsáhlé šetření ohledně vyvlastnění pozemků bez vyplacení náhrady, posoudit zastavěnost některých parcel a jejich nezbytnou plochu pro provoz staveb, což si vyžádalo časově náročné úkony. Dále žalovaná zdůrazňuje, že žalobci ani jejich právní předchůdci nevyvíjeli žádnou aktivitu směřující k urychlení řízení. Význam řízení pro žalobce nepřesahoval obvyklý typový význam restitučních věcí, a proto nebyl důvod pro navýšení základní částky.

10. Na základě uvedených kritérií žalovaná vypočetla částku 165 875,42 Kč pro každého z žalobců, která jim byla vyplacena na základě dohody o narovnání. Žalovaná je přesvědčena, že tato částka plně odpovídá aktuální rozhodovací praxi a zohledňuje všechny relevantní okolnosti případu. Proto navrhuje, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Skutkový stav 11. Účastníci řízení učinili na jednání soudu dne 23. října 2025 nespornými veškerá tvrzení týkající se průběhu předmětného restitučního řízení a následného předběžného projednání sporného nároku žalobců. Na základě toho vzal soud za svá skutková zjištění dle § 120 odst. 3 o. s. ř., následující shodná tvrzení účastníků: 1991–2008: Zahájení a osobní kontinuita oprávněných osob - 18. prosince 1991 – Podána žádost o restituci u příslušného pozemkového úřadu (zahájení správního řízení). - 12. března 1992 – Předmětné řízení bylo přerušeno rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] do doby, kdy budou předloženy potřebné doklady, tj. rozhodnutí o vyvlastnění pozemku a doklad o dědici ze zákona. - 10. května 1992 – Žadatelé byli vyzváni k ústnímu jednání a předložení dokladů. Ve spise není záznam, že by jednání proběhlo. - 18. února 1998 – Žadatelé byli vyzváni, aby předložili ověřené čestné prohlášení prokazující tíseň, která zapříčinila vyvlastnění pozemků, a kopie občanského průkazu s rodnými čísly. - Na žádnou z těchto výzev nebylo ze strany žadatelů [jméno FO], [Jméno žalobce B] a [jméno FO] reagováno. - 16. ledna 2008 – Pravomocné usnesení v dědickém řízení po původním žadateli [Jméno žalobce B]; od tohoto data vystupují současní žalobci jako právní nástupci v restituční věci. - rok 2019 – Byla vydána 3 rozhodnutí o uplatněných restitučních nárocích žalobců. Pravděpodobně administrativním opomenutím ovšem část jejich nároku vypořádána nebyla. 2024: Rozhodnutí v restituční věci - 24. ledna 2024 – Odbor investic [právnická osoba] vydal vyjádření, z něhož SPÚ dovodil zastavěnost/nezbytnost ploch pro areál „[Anonymizováno]“. - 25. ledna 2024 – Rozhodnutí SPÚ – [Anonymizováno], č. j. [č. účtu] (zbylou část pozemků nevydat; přiznání náhrady). - 12. února 2024 – Nabytí právní moci rozhodnutí SPÚ. Předběžné projednání nároku - 1. srpna 2024 – Předžalobní uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění podle § 31a z. o. š. u Ministerstva zemědělství (doručeno téhož dne). Vyplývá též z podání právního zástupce žalobců ze dne 1. srpna 2024, které bylo prováděno k důkazu. - 27. listopadu 2024 – Stanovisko žalované k uplatněnému nároku, č. j. [Anonymizováno] (částečné odmítnutí, částečné uznání; návrh na mimosoudní řešení).

12. Z rozhodnutí [právnická osoba] – Krajského pozemkového úřadu pro [adresa] ze dne 25. ledna 2024, č. j. [č. účtu]), vyplývá, že řízení o vydání vlastnického práva k pozemkům v katastrálním území [adresa] bylo ukončeno s tím, že předmětné pozemky nelze oprávněným osobám vydat, neboť byly vyvlastněny bez prokazatelného vyplacení náhrady a v současnosti jsou zastavěny nebo nezbytné k provozu staveb. Konkrétně: Restituční titul byl shledán podle § 6 odst. 1 písm. n) zákona č. 229/1991 Sb., neboť nebylo prokázáno, že by za vyvlastnění pozemků manželům [jméno FO] byla vyplacena náhrada. Pozemky, o něž se žádalo, byly vyvlastněny rozhodnutím [právnická osoba] v [adresa] ze dne 24. srpna 1978, č. j. [Anonymizováno] pro výstavbu provozovny národního podniku [adresa] Z důvodu zastavěnosti a nezbytnosti pozemků pro provoz areálu „[Anonymizováno]“ (zejména pozemky parc. č. [Anonymizováno] a část [Anonymizováno]) nebylo možné pozemky vydat ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě. Oprávněným osobám, mezi nimiž jsou i žalobci, má být za nevydané pozemky poskytnuta náhrada podle § 11a nebo § 16 zákona o půdě. Oprávněnými osobami byli [jméno FO] Tyto osoby jsou právními nástupci původních žadatelů o restituci, jimiž byli [jméno FO]. Rozhodnutím bylo ukončeno správní řízení vedené na základě výzev podaných dne 18. prosince 1991 a 17. ledna 1992 [jméno FO], přičemž jejich právními nástupci jsou mimo jiné i žalobci.

13. Ze stanoviska [právnická osoba] ze dne 27. listopadu 2024, č. j. [č. účtu] vyplývá, že žalovaná uznává, že v restitučním řízení vedeném pod sp. zn. 765/91 došlo k nepřiměřené délce řízení, a tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Ministerstvo se za vzniklou situaci omlouvá a je připraveno věc řešit smírně. Zároveň však žalovaná nesouhlasí s požadovanou částkou 640 000 Kč pro každého z žalobců a nabízí každému z nich částku 165 875,42 Kč.

14. Z dohody o narovnání uzavřené dne 8. ledna 2025 mezi žalobci a [právnická osoba] vyplývá, že žalobci uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 640 000 Kč pro každého z nich, tedy celkem 2 560 000 Kč, z důvodu nepřiměřené délky restitučního řízení vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno] a [IBAN] Ministerstvo uznalo, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, a s ohledem na stanovisko [právnická osoba] ze dne 20. listopadu 2024 a ustálenou judikaturu považuje nárok za důvodný v rozsahu 165 875,42 Kč pro každého z žalobců. Ministerstvo se zavázalo uhradit každému ze čtyř žalobců uvedenou částku do deseti pracovních dnů od uzavření dohody, a to na účet jejich právního zástupce. Dohoda byla uzavřena podle § 1903 a násl. občanského zákoníku a bude zveřejněna v Registru smluv podle zákona č. 340/2015 Sb.

15. Z výpisu z účtu České národní banky ze dne 4. února 2025 vyplývá, že žalovaným byly dne 4. února 2025 provedeny čtyři odchozí platby ve výši 165 875,42 Kč každá, a to ve prospěch účtu č. [č. účtu], vedeného pro právního zástupce žalobců. Platby byly identifikovány variabilními symboly: - [Anonymizováno] – odpovídající žalobci [jméno FO], - [Anonymizováno] – odpovídající žalobci [Jméno žalobce B], - [Anonymizováno] – odpovídající žalobci [jméno FO], - [Anonymizováno] – odpovídající žalobci [Jméno žalobce D].

16. Účastníci řízení učinili na jednání soudu dne 23. října 2025 nesporným účel dohody o narovnání ze dne 8. ledna 2025 a vůli, kterou jejím podpisem projevili. Na základě toho vzal soud za svá skutková zjištění dle § 120 odst. 3 o. s. ř., že účelem předmětné dohody o narovnání nebylo beze zbytku vypořádat sporná práva žalobců, ale poskytnout dané plnění, tj. 165 875,42 Kč každému z nich s tím, že ve zbytku nárok žalobců zůstal sporný, neboť Ministerstvo zemědělství tento dále neakceptovalo. Právní hodnocení 17. Účastníci řízení v jeho průběhu písemně právně jednali. Toto právní jednání označili jako dohodu o narovnání. Podstatou narovnání je dle § 1903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („o. z.“), nahrazení doposud sporných nebo pochybných práv závazkem novým, tj. tzv. privativní novace. Pokud by k této skutečně došlo, bylo by namístě žalobu bez dalšího zamítnout, neboť na základě ní zanikly nároky, o něž je v tomto řízení veden spor. Účastníci však shodně tvrdí, že předmětná dohoda o „narovnání“, a tedy i vůle jednajících, ve skutečnosti směřovala k vyplacení nároků v nesporné výši 165 875,42 Kč každému z žalobců. Nijak se však netýkala jejich případných nároků nad rámec uvedené částky. Za daných okolností tedy výše popsané právní účinky privativní novace nemohly nastat dle § 551 o. z. z důvodu absence tomu odpovídající vůle jednajících. Soud se proto nároky žalobců dále zabýval, jak je uvedené níže.

18. Žalobci se v projednávané věci domáhali relutární satisfakce za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena nepřiměřenou délkou restitučního řízení. Nepřiměřená délka řízení je nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 z. o. š. Podmínkou ovšem je, že na předmětné řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a jím zakotvené právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. V případě restitučního řízení bylo nejvyššími soudními instancemi ČR, jakož i ESLP opakovaně judikováno, že tomu tak je (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4251/2010, rozsudek ESLP ve věci Schmidtová proti České republice ze dne 22. 7. 2003, č. 48568/99). Mezi účastníky řízení tato otázka ostatně není sporná. Učinili základ nároku žalobců nesporným a přou se toliko o výši satisfakce za předmětnou nemajetkovou újmu. Zdejší soud proto nepovažuje za potřebné se tímto blíže zaobírat a odkazuje v tomto na výše uvedenou judikaturu, jejíž závěry považuje za plně relevantní i v nyní projednávané věci.

19. S ohledem na výše uvedené se soud prvního stupně dále zabýval otázkou, nakolik byla celková délka řízení přiměřená. Jak vyplývá ze Stanoviska Nejvyššího soudu, při řešení této otázky není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, nýbrž je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti individuálního případu. Výše uvedený časový úsek je tak zapotřebí zvažovat především ve světle působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 pod písm. b) až e) z. o. š., které jsou pak obdobným způsobem hodnoceny i při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění.

20. V prvé řadě bylo zapotřebí určit období, v němž předmětné řízení probíhalo. Dle Stanoviska a související judikatury se tento okamžik nutně nekryje se zahájením řízení dle příslušných procesních předpisů. Podstatný je v tomto ohledu okamžik, kdy se poškozený o daném řízení dozvěděl, neboť teprve tehdy mu může začít vznikat újma pramenící z nejistoty ohledně jeho výsledku. Stanovisko v tomto ohledu uvádí, že „[z]ahajuje-li se řízení na návrh, je řízení započato dnem, kdy návrh na zahájení řízení (žaloba) došel orgánu (soudu) […]. Zahajuje-li se řízení z moci úřední (bez návrhu), je řízení zahájeno dnem, kdy rozhodnutí o zahájení řízení bylo doručeno účastníkovi (§ 46 spr. ř., § 81 o. s. ř.).“. V projednávané věci je navíc třeba vypořádat se s okolností, že se žalobci nestali účastníky odškodňovaného řízení již na jeho počátku, ale až dne 16. ledna 2008 na základě právního nástupnictví po původním žadateli [Jméno žalobce B]. V souladu se závěry ustálené judikatury nicméně zdejší soud konstatuje, že „dědicům původního účastníka [svědčí] celková délka řízení jako skutečnost zakládající nárok na náhradu imateriální újmy [a], je jim přičitatelná […] újma vzniklá jeho nepřiměřenou délkou jejich právnímu předchůdci“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4815/2009).

21. V souladu s výše uvedenou judikaturou soud konstatuje, že odškodňované řízení probíhalo od podání návrhu na jeho zahájení (žádost o restituci) dne 18. prosince 1991 do nabytí právní moci rozhodnutí SPÚ ve věci samé dne 12. února 2024, tj. celkem 32 let 1 měsíc a 25 dnů.

22. Pokud jde o kritérium složitosti řízení dle § 31a odst. 3 písm. b) z. o. š., je dle ustálené judikatury citované ve Stanovisku podstatné mimo jiné to, že šlo o požadavek více osob na vydání většího množství nemovitostí v rámci restitučního řízení, když o každé z nich je třeba rozhodnout zvlášť (viz rozsudek ESLP ve věci Schmidtová proti České republice ze dne 22. 7. 2003, č. 48568/99 § 64), zda šlo o věc složitou z hlediska důkazního ve vztahu k velkému množství důkazních prostředků a jejich povaze (např. nutnost zadání znaleckého posudku - viz rozsudek ESLP ve věci Škodáková proti České republice ze dne 21. 12. 2004, č. 71551/01, § 39) či jejich obtížné dosažitelnosti (např. u svědků neznámého pobytu, po kterých je třeba pátrat nebo historických či technických dokumentů - viz rozsudek ESLP ve věci Vojáčková proti České republice ze dne 4. 4. 2006, č. 15741/02, § 25). Pro složitost věci rovněž svědčí počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla rozhodována, s přihlédnutím k případnému předcházejícímu řízení před správním orgánem, jsou-li předmětem jeho rozhodování stejná práva a povinnosti, která jsou následně předmětem soudního řízení.

23. V projednávané věci bylo třeba vypořádat restituční nárok, který zahrnoval soubor nemovitostí. Posouzení opodstatněnosti uplatněných nároků žalobců navíc vyžadovalo zkoumání historické dokumentace vážící se k vlastnictví daného nemovitého majetku právními předchůdci žalobců. Rovněž bylo zapotřebí zkoumat zastavěnost a nezbytnost pozemků pro provoz areálu „Hamira“.

24. Lze tak shrnout, že v projednávané věci bylo dáno hned několik podstatných okolností, kvůli kterým je namístě považovat dané řízení za materiálně značně složité. Ostatně restituční řízení je typově považováno za složité i odbornou literaturou (viz např. KMEC, Jiří. Kapitola XVI [Právo na spravedlivý proces (čl. 6 EÚLP)]. In: KMEC, Jiří, KOSAŘ, David, KRATOCHVÍL, Jan, BOBEK, Michal. Evropská úmluva o lidských právech. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 704–705.), a to s odkazem na judikaturu ESLP.

25. Pokud jde o složitost procesní, rozhodoval ve věci toliko pozemkový úřad. V tomto ohledu proto není namístě dovozovat zvýšenou složitost.

26. Pokud se jedná o kritérium jednání žalobců, resp. jejich právního předchůdce, tento v průběhu řízení nereagoval na opodstatněné výzvy pozemkového úřadu k předložení relevantních podkladů (viz bod 11 odůvodnění tohoto rozsudku). Tím bezpochyby komplikovali jeho postup v řízení.

27. Ani postup samotného pozemkového úřadu ovšem nebyl zdaleka plynulý a prostý průtahů. Ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá žádná relevantní procesní aktivita v několikaletých obdobích, kdy řízení probíhalo. Bylo tomu tak v letech 1992 až 1998, 1998 až 2019 a 2019 až 2024. Takovéto prodlevy nelze vysvětlit složitostí věci ani přístupem účastníků řízení. V případě posledního období navíc sama žalovaná připouští, že k dané prodlevě pravděpodobně došlo v důsledku administrativního pochybení pozemkového úřadu (viz bod 11 odůvodnění tohoto rozsudku). Takovýto postup pozemkového úřadu nebyl v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení a šel proti smyslu zákona o půdě (výslovně vyjádřeném v záhlaví daného předpisu), jenž byl přijat ve snaze zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989.

28. Pokud se jedná o význam předmětu daného řízení pro žalobce, je si soud vědom specifického významu restitučních řízení s ohledem na jejich účel (náprava historický křiv páchaných totalitní mocí). To ostatně reflektuje ve své judikatuře i Nejvyšší soud, který připouští, že s ohledem na svůj význam působí jejich nepřiměřená délka nemajetkovou újmu nejenom samotným účastníkům řízení, ale i jejich rodinným příslušníkům (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4251/2010). Na druhou stranu ovšem dané řízení typově nepatří mezi řízení se zvýšeným významem pro odškodňované (trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.), viz Stanovisko). V souladu se závěry Nejvyššího soudu obsaženými v jeho rozsudku ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4251/2010, je pak namístě zohlednit nezájem žalobců o předmětné restituční řízení. Ten soud dovozuje ze skutečnosti, že žalobci nijak nebrojili proti tomu, že pozemkový účast v roce 2019 opomněl rozhodnout o části předmětu řízení. Nápravu tak zjednal až sám pozemkový úřad po dalších 5 letech. Soud si je vědom skutečnosti, že toto pochybení jde primárně k tíži samotného pozemkového úřadu a bylo ostatně výše označeno za průtah. Přesto má však za daných okolností několikaletá nečinnost žalobců vypovídací hodnotu ohledně subjektivního vnímání významu řízení pro žalobce.

29. Taktéž je namístě zohlednit, že žalobci v odškodňovaném i odškodňovacím řízení vystupovali a vystupují jakožto příbuzní ve vzájemné shodě. Svou újmu tak zjevně sdílí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3680/2019).

30. S ohledem na výše uvedené, zejména pak na celkovou délku řízení, jež byla extrémní (32 let 1 měsíc a 25 dnů), a vadnost postupu pozemkového úřadu ve věci, hodnotil soud řízení v souladu se závěry samotných účastníků jako nepřiměřeně dlouhé. Za daných okolností rovněž nepřicházela v úvahu jiná forma kompenzace způsobené nemajetkové újmy než kompenzace finanční. To ostatně připouští sama žalovaná, která již s tohoto titulu finančně plnila. Soud v tomto ohledu pouze připomíná, že nepřiznat zadostiučinění v penězích lze v zásadě jen ve zcela výjimečných případech, kdy například délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, či pokud význam předmětu řízení pro poškozeného byl pouze nepatrný (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 197/15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011).

31. Vzhledem k extrémní délce předmětného řízení soud v souladu se Stanoviskem vyšel ze základní částky 20 000 Kč za každý rok, kdy řízení trvalo. Bylo však třeba zohlednit, že každé řízení musí určitou dobu trvat. Za první dva roky proto soud vycházel pouze z poloviční částky 10 000 Kč. Za dobu 32 let 1 měsíce a 25 dnů se tak jedná o základní částku 623 042 Kč (=2*10 000+30*20 000+1*1 667+25*55).

32. Tuto je třeba dále modifikovat zohledněním faktorů dle § 31a odst. 3 z. o. š. Pokud jde o složitost řízení, vzhledem k již zmíněné zvýšené materiální složitosti (viz body 22 až 24 odůvodnění tohoto rozsudku), je namístě základní částku odškodnění ponížit o 20 %. Pokud jde o kritérium postupu žalobců ve věci (viz bod 26 odůvodnění tohoto rozsudku), je namístě na základě něj snížit základní částku o 10 %. Pokud jde o postup pozemkového úřadu, je namístě základní částku navýšit o dalších 25 %, neboť pozemkový úřad měl v řízení několikaleté průtahy (viz bod 27 odůvodnění tohoto rozsudku). Pokud soud na základě tohoto kritéria přistoupil k navýšení toliko o 25 %, činí tak s vědomím, že se dané nedostatky v postupu pozemkového úřadu promítly do celkové délky řízení, a byly tak do značné míry zohledněny již při stanovování základní částky kompenzace. Další navýšení není namístě s ohledem na význam předmětu řízení pro poškozené (viz bod 28 odůvodnění tohoto rozsudku). Stejně tak je třeba zohlednit, že újma byla žalobci sdílena, a to snížením o dalších 20 %. Souhrnné snížení základní částky po zohlednění výše uvedených kritérií tedy činí 25 % a výsledná kompenzace pro každého z žalobců je 467 281,50 Kč.

33. V průběhu řízení žalovaná každému z žalobců vyplatila 165 875,42 Kč. Na žalované jistině tak zbývá každému z žalobců vyplatit 301 406,08 Kč.

34. Vedle posledně uvedené částky žalobcům náleží i požadovaný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců (§ 15 odst. 1 z. o. š.) poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem dle § 14 z. o. š. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2893/2010). Za den uplatnění nároku u žalované je třeba považovat den 1. srpna 2024 (viz bod 11 odůvodnění tohoto rozsudku). Posledním dnem lhůty dle § 15 odst. 1 z. o. š. tak byl den 1. února 2025 a zákonný úrok z prodlení začal k žalované jistině přirůstat dnem následujícím.

35. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl v rozsahu, jak je uvedeno ve výrocích III. až VI. tohoto rozsudku. V rozsahu, v němž nebylo žalobě vyhověno a řízení o ní nebylo zastaveno, soud žalobu zamítl (výrok II.).

36. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl nárok každého z žalobců na náhradu újmy způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem, měl každý z žalobců zaplatit za podanou žalobu soudní poplatek 2 000 Kč dle položky 8a přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů („z. s. p.“). Ačkoli soudní poplatek v tomto rozsahu byl zaplacen pouze žalobcem [jméno FO], soud řízení o nárocích ostatních žalobců nezastavil, neboť již začal jednat o věci samé (§ 9 odst. 4 písm. a) z. s. p.). V takovém případě je však třeba uložit žalobcům, kteří soudní poplatek doposud neuhradili povinnost tak učinit rozhodnutím, jímž je řízení skončeno (§ 9 odst. 6 z. s. p.), tedy tímto rozsudkem. Soud tak učinil v jeho výrocích VII. až IX. Lhůta k zaplacení soudního poplatku je stanovena v trvání 3 dnů dle § 7 odst. 1 z. s. p.

37. O náhradě nákladů řízení žalobce [jméno FO] rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty druhé téhož předpisu tak, že přiznal tomuto žalobci, jenž byl v řízení v rozsahu, v němž žalovaná procesně nezavinila zastavení řízení, zcela co do základu úspěšný a výše přiznaného plnění závisela na uvážení soudu, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41 155,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 2 480 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 1. 7. 2024 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 2 480 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 12. 2024 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 9a odst. 1 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 467 281,50 Kč sestávající z částky 10 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 10. 2025, z částky 10 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 10. 2025 a z částky 5 090 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 30. 10. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 360 Kč ve výši 6 795,60 Kč.

38. O náhradě nákladů řízení žalobce [Jméno žalobce B] rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty druhé téhož předpisu tak, že přiznal tomuto žalobci, jenž byl v řízení v rozsahu, v němž žalovaná procesně nezavinila zastavení řízení, zcela co do základu úspěšný a výše přiznaného plnění závisela na uvážení soudu, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 996,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 2 480 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 1. 7. 2024 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 2 480 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 12. 2024 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 9a odst. 1 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 467 281,50 Kč sestávající z částky 8 144 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 10. 2025 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 10 180 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 8 144 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 10. 2025 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 10 180 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 4 072 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 30. 10. 2025 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 090 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 270 Kč ve výši 5 726,70 Kč.

39. O náhradě nákladů řízení žalobce [jméno FO] rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty druhé téhož předpisu tak, že přiznal tomuto žalobci, jenž byl v řízení v rozsahu, v němž žalovaná procesně nezavinila zastavení řízení, zcela co do základu úspěšný a výše přiznaného plnění závisela na uvážení soudu, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 837,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 2 480 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 1. 7. 2024 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 2 480 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 12. 2024 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 9a odst. 1 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 467 281,50 Kč sestávající z částky 6 108 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 10. 2025 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 10 180 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 6 108 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 10. 2025 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 10 180 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 3 054 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 30. 10. 2025 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 090 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 180 Kč ve výši 4 657,80 Kč.

40. O náhradě nákladů řízení žalobce [Jméno žalobce D] rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty druhé téhož předpisu tak, že přiznal tomuto žalobci, jenž byl v řízení v rozsahu, v němž žalovaná procesně nezavinila zastavení řízení, zcela co do základu úspěšný a výše přiznaného plnění závisela na uvážení soudu, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 678,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 2 480 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 1. 7. 2024 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 2 480 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 12. 2024 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 9a odst. 1 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 467 281,50 Kč sestávající z částky 4 072 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 10. 2025 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 10 180 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 4 072 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 10. 2025 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 10 180 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 2 036 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 30. 10. 2025 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 090 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 090 Kč ve výši 3 588,90 Kč.

41. Pro úplnost soud dodává, že náhrada nákladů řízení za předsoudní uplatnění nároku u žalované nebyla žalobcům poskytnuta dle § 31 odst. 4 z. o. š.

Poučení